Čtvrtek 5. června 1930

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Knotek. Dávám mu slovo.

Posl. Knotek: Slavná sněmovno! Projednávanou osnovou zákona o úpravě celní ochrany výroby živočišné uzavíráme celou serii zákonů, směřujících k ulehčení těžké situace domácího zemědělství postiženého krisí cenovou i odbytovou. Zákony dosud přijaté směřovaly ke zmírnění krise výroby rostlinné. Zákon nynější má zabezpečiti odvětví naší zemědělské produkce: výrobu živočišnou.

Účinky dosavadních zákonů neprojevily se dosud v cenách obilí jednak proto, že celní příplatky vzhledem k naším obchodním smlouvám nemohly býti uvedeny v platnost, a za druhé proto, že náš domácí trh je obilím, vyjímaje pšenici, přímo přecpán. V důsledku toho těžko může zapůsobiti i sebepronikavější opatření celně-politické. S ochranou výroby rostlinné přišli jsme pozdě, lépe by bylo, kdybychom mohli zavčas podchytiti klesající ceny obilí určitým opatřením. To se, bohužel, nestalo - a je zbytečno mluviti o tom, proč se tak nestalo - a nyní ovšem musíme nésti toho důsledky.

Upravujíce ochranu výroby živočišné, jsme ve značné výhodě, poněvadž činíme vlastně zavčas preventivní opatření proti náhlému poklesu cen dobytka, abychom tak uchránili před krisí i toto velmi důležité odvětví zemědělské výroby. Jinak vypadá situace, činí-li se opatření proti náhlému poklesu, a jinak vypadá situace, když ceny nízko pokleslé máme určitým opatřením zvedati, zvláště když ještě na domácím trhu máme výrobků těch nadbytečné množství. Nutno s povděkem kvitovati porozumění nynější vládní většiny, s jakým přistoupila ke včasnému řešení této důležité otázky.

Zákonem nynějším mají býti napraveny chyby zákona z r. 1926. Clo kusové mění se zcela správně na clo podle váhy. Dosavadní celní ochrana systémem cla kusového nevyhovuje a vyhovovati nemůže, poněvadž protežuje vlastně dovoz kusů těžkých, neboť čím je kus těžší, tím je clo na 1 kg živé váhy nižší. V důsledku toho byla poskytována nedostatečná celní ochrana domácí výrobě kvalitnějšího dobytka. Novým zákonem dostane se poměrné ochrany dobytkářské výrobě vůbec, a tu ovšem bude snadněji možno s výsledkem pěstovati dobytek těžší, jistě v zájmu domácího trhu. To platí jak o clech na dovoz dobytka hovězího, tak i o clech na dovoz dobytka vepřového.

Charakteristickým znakem nynějšího návrhu zákona jest snaha po stabilisaci cen dobytka. Této stabilisace má býti docíleno t. zv. celními přirážkami, které podle potřeby budou buď zvyšovány nebo postupně odbourávány tak, aby bylo zamezeno přílišnému výkyvu cen buď směrem nahoru nebo směrem dolů. Přejeme si jistě všichni, aby se tento způsob ochrany, směřující k určité stabilisaci cen, v plné míře osvědčil. Bylo by opravdu štěstím pro naše zemědělství, kdyby aspoň ve výrobě živočišné bylo zabezpečeno trochu cenové jistoty. Zemědělec vzhledem k povaze svého podnikání nemůže dělati cenovou politiku, jakou dělá průmysl, poněvadž zde omezování výroby, resp. přeměňování výroby spojeno jest s horšími, často i nepřekonatelnými obtížemi i s daleko horšími důsledky. K této stránce charakteru výroby zemědělské je třeba přihlížeti a podle toho je nutno také výrobu zemědělskou chrániti.

V důvodové zprávě k tomuto návrhu zákona se praví: "Ceny u vepřového dobytka nejsou tísnivé, ale jenom právě okamžitě. Nesmí se totiž zapomínati, že stav vepřového dobytka vzrostl, protože nutila k tomu nízká cena a neprodejnost jak zemáků, tak i krmného obilí. Zvýšený chov vyvolá však brzy těžký cenový tlak na trhu vepřů." - To je právě to, čeho se zemědělci nejvíce obávali. Odbytová i cenová krise ve výrobě obilné vyvolávala sama sebou zvýšený zájem o produkci živočišnou. A tu je pochopitelno, že zemědělci se právem obávali, že zvýšená nabídka na trhu masném bude míti za následek snižování cen. A tu bychom nutně potom měli zlou krisi obou odvětví výroby zemědělské, obilné, to jest rostlinné vůbec, i výroby živočišné.

K vyzvednutí sociálního významu tohoto zákona stačí poukázati na okolnost, že právě ochranou výroby živočišné zabezpečujeme existenci nejširších vrstev zemědělců. Je přece přesně zjištěno, že na výrobě živočišné největší zájem mají právě drobní zemědělci. Nejmenší zemědělci obstarávají svoji tržbu právě jen odprodejem dobytka. Bylo by omylem domnívati se, že drobný zemědělec nemá vůbec interesu na cenách obilí, jak se z některých stran úmyslně tendenčně traduje, pravdou však je, že největší zájem má na cenách dobytka. Vykládá-li se z některých stran, že drobný zemědělec neprodává, ba že ještě přikupuje, je to úmyslné klamání městského obyvatelstva, v němž se pěstuje mylný názor na zájmy zemědělské výroby. Ten, kdo vůbec ničeho neprodá, ba ještě přikupuje, nezávisí svojí existencí od výroby zemědělské, to je zpravidla dělník zaměstnaný jinde, který má zemědělství jako zaměstnání vedlejší. Těmto lidem zpravidla obdělává pozemky manželka s dětmi, a pokud sami si pozemky obdělávají, činí tak po práci hlavní. Zájem takovýchto zemědělců nemůže býti vodítkem v ochranářské politice státní. Potřeby zemědělského podnikání musejí býti posuzovány podle poměrů, jak se jeví v malých soběstačných zemědělských podnicích od 2 resp. 3 ha půdy nahoru. Samo naše ministerstvo zemědělství zjistilo, že "čím nepříznivější jsou poměry přirozené, tím více klesá zájem na obilí a stoupá zájem na dobytku. Tento zjev uplatňuje se pravidelně a velmi silně v podnicích od 2 do 50 ha, méně v podnicích největších. Teprve se stoupající velikostí podniku roste zájem na ceně obilí proti dobytku. Přes to však hraje obilí značnou roli i v podnicích nejmenších". To je tedy řečeno naprosto jasně. Proto právem se poukazuje, že tímto zákonem pomáháme hlavně k zabezpečení existence drobných zemědělských podnikatelů.

Výrobu živočišnou můžeme chrániti s daleko větší nadějí na úspěch, než se nám to může podařiti u výroby rostlinné. Ve výrobě rostlinné s výjimkou pšenice jsme soběstačni a tu je ochrana těžší, za to však ve výrobě živočišné soběstačni nejsme. Dovoz dobytka a zvířecích produktů z ciziny činí okrouhle hodnotu jeden a půl miliardy Kč. Zde tedy naše domácí výroba má široké pole působnosti. V úvahu dále přichází skutečnost, že naše produkce masná nemůže v budoucnu tolik trpěti konkurencí ciziny, nevyjímaje zámoří, jako produkce obilná. Maso a dobytek mohou se sem voziti jenom ze států bezprostředně sousedících. Ze vzdálenějších států hodnotné a kvalitní maso dovážeti k nám nelze. Úpravou ochrany produkce zvířecí poslouží se našemu zemědělství opravdu vydatně.

Prakse ukáže, osvědčí-li se ustanovení tohoto zákona v plné míře, splní-li se aspoň z větší části, co si od nového zákona slibujeme. Bylo by jistě možno nalézti v něm některé nedostatky, třeba nikoliv velikého významu. Třeba uvážiti, že je to dílo kompromisu, na němž pracovaly strany odlišných zájmových sfér, a tu je přirozeno, že je těžce dosažitelno, aby s takovým dílem spokojen byl každý. Třeba však vyzvednouti dobrou vůli všech stran tuto koalici tvořících, učiniti taková opatření, která by zabránila hrozící krisi i ve druhém, dosud nepostiženém odvětví zemědělské výroby. Toto porozumění stran i nezemědělských je nutno v zájmu další potřebné spolupráce na zabezpečení zemědělské výroby kvitovati s povděkem a nikoliv je nějakým způsobem zlehčovati. Poukazuje-li se, a to právem, na nepřiměřené rozpětí cen mezi cenami, za jaké prodává náš zemědělec, a cenami, za jaké kupuje maso a masné výrobky konsument, dlužno přihlížeti k daňovým a dávkovým povinnostem, které na masné produkty byly uvaleny. Při ochraně městských konsumentů masa je nutno přihlížeti zvláště k této okolnosti. Revise těchto daňových a dávkových povinností jest opravdu žádoucí.

Při této příležitosti budiž docela objektivně poukázáno k nesmyslnosti právního ustanovení o dani z domácích zabijaček. Teoreticky zdá se někomu správné, když rolník zabíjející si pro svou potřebu vepře, jest povinen odvésti z tohoto doma spotřebovaného masa určitou daň. Prakticky jeví se tento právní stav jako výjimečné opatření proti zemědělcům. Žádný živnostník není nucen platiti daň z toho, co si pro spotřebu vlastní domácnosti ve vlastním oboru podnikání vyhotoví. Nikdo nezazlívá na př. železničářům, po případě i státním zaměstnancům, že požívají určitých výhod při dopravě po dráze. Tvrdí se právem, zejména u železničářů, že když právě železniční dopravu obsluhují, mají nárok na určité výhody při vlastním používání dopravních prostředků železničních. Přiznáváme-li toto právo jedněm, nemůžeme je upírati ani druhým. Zákon o dani z domácích zabijaček dává možnost i určitého šikanování zemědělců a zbytečně u nich vyvolává roztrpčení proti státní správě. Spravedlnost tohoto opatření nemůže žádný zemědělec uznati. Proto je nutno, aby bylo opravdu vážně uvažováno o zrušení daně z domácích zabijaček.

V souvislosti s projednáváním zákona o ochraně živočišné produkce je nutno zmíniti se také o potřebě řádné organisace odbytové. Nám nesmí stačiti, že do jisté míry chráníme ceny dobytka, nýbrž musíme se postarati o jistý a plánovitý odbyt dobytka od zemědělců. V tomto směru bylo u nás vykonáno dosud velmi málo. Je třeba pronikavé a plánovité práce za účasti pokud možno nejširších vrstev zemědělských. Zájmy politické musejí ustoupiti zájmům věcným, neboť je známo, že zájmy tyto vždycky vzájemně se nekryjí. V organisování odbytu dobytka je to dosti patrno. V organisování odbytu těžko by se mohly uplatňovati zájmy stranické, jako je tomu v ostatním družstevním podnikání. Zde bude nutno budovati na naprosto neutrálním podkladě. Nechopí-li se iniciativy dobře vybudovaná neutrální organisace zemědělská (zemědělská komora s okresními zájmovými společenstvy zemědělskými), nelze se nadíti pronikavých výsledků.

Stávající situace v zemědělské výrobě vynucuje přímo u zemědělců, a to zejména u drobných, větší zájem o pěstování vepřového dobytka. Zákonem tímto snažíme se sice stabilisovati ceny masa a jatečného dobytka, avšak máme tu co dělati s novou vážnou otázkou, jak zabezpečiti drobným zemědělcům při zvětšeném chování vepřového dobytka přiměřený zisk. Zvýšený zájem o chov vepřového dobytka vyvolává nutně větší poptávku po selatech a tato zvýšená poptávka vede pak k nepřiměřenému jich zdražování. Co na jedné straně tedy zemědělec získá, to na druhé straně ztrácí značně zvýšenou cenou selat. Nepoměr mezi nabídkou a poptávkou na trhu selat je stále více a více patrný, v důsledku čehož ceny selat nepřiměřeně stoupají.

V posledních letech se chov prasnic značně omezil. Dříve i v horských krajích, v každé větší zemědělské usedlosti chována byla prasnice a rolníci si opatřovali tak vepřový dobytek z vlastního chovu. Dnes tomu tak není a i větší rolníci kupují selata u obchodníků. Otázce chovu vepřového dobytka nebyla věnována státně-zemědělskými organisacemi potřebná péče. Kdyby naše zemědělské rady věnovaly aspoň tolik péče chovu vepřového dobytka, jako věnují chovu koní, mohla býti situace naprosto jiná. Národohospodářsky je přece daleko důležitější chov vepřů nežli chov koní. Nyní bude těžko doháněti to, co za dlouhá předešlé léta bylo zanedbáno, a tu je ještě otázka, zdali zemědělské rady v nynějším složení na tyto úkoly stačí. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

A ještě na jednu věc, která je v přímé souvislosti s naší zákonnou péčí o živočišnou produkci, chtěl bych poukázati. Jest to neblahý zákon o plemenitbě hospodářských zvířat, uvedený v život před půldruhým rokem prováděcím nařízením ze dne 28. prosince 1928, č. 204. Žádný zákon dosud nevyvolal na vesnici takové pobouření a takový odpor, jako tento. Zmíněný zákon měl směřovati k zušlechtění chovu domácích zvířat. Nelze říci, že by tato tendence byla z jeho provádění zvlášť patrna. Zákon tento bez příčiny zdražil chov dobytka a vedle toho - což zvláště padá na váhu - bez příčiny příliš pronikavě obmezil svobodu chovatelů hospodářských zvířat. Tyto dva důsledky zákona pociťují se na venkově nejtíže. Těchto radikálních a potřebou neodůvodněných změn v dosavadním způsobu chovatelském nebylo rozhodně třeba. Mohl bych posloužiti řadou dokladů, k jakým zlým důsledkům se někde došlo a jakou oprávněnou nespokojenost provádění zákona ve většině vesnic vyvolalo. Tak daleko, jako se šlo, rozhodně se jíti nemělo. Věci samé lépe by bylo posloužilo, kdyby se bylo více šetřilo ustálených poměrů v chovatelství. K zlepšení chovu hospodářských zvířat mohlo býti pracováno prostě přísnějším výběrem plemeníků a nebylo třeba tak pronikavě obmezovati svobodu zemědělců. Způsob, jakým se zákon provádí, přísný výběr plemeníků nezaručuje, takže vlastním dobrodiním zákona zůstává jen drahý chov, rozmíšky v obcích a obmezená svoboda chovatelů.

Dříve byly licentní komise voleny okresním výborem, nyní tu věc obstarávají zemědělské rady. Jmenování komisí provádí zemský úřad, který ovšem potvrzuje jen návrh zemědělských rad. Návrhy zemědělských rad dělají okresní delegáti, kteří bez jakékoliv kontroly chovatelů vybírají libovolně jednotlivé členy komisí. Složení komisí má v důsledku toho jednostranný ráz.

Okolnost tato padá rozhodně na váhu při výběru plemeníků. Místo přísného a objektivního výběru plemeníků máme tu nezdravý strýčkovský systém. Plemeníci se velmi často licentují nikoliv podle toho, jsou-li bezvadní, nýbrž podle toho, kdo je k licenci nabízí.

Odpor proti zákonu o plemenitbě hospodářských zvířat je živelný a neradili bychom, aby nebyl respektován. Novela zákona je prostou nutností. A čím dříve zákon bude novelován, tím lépe pro věc samotnou a tím lépe pro důvěru venkovského obyvatelstva k zákonodárným sborům. Náš klub příležitost k jednání o novelisaci dal návrhem na změnu zmíněného zákona. Je v zájmu potřebného klidu na vesnicích, aby se vší vážností bylo přikročeno co nejdříve k projednání této otázky.

Na provádění zákona o plemenitbě hospodářských zvířat ukázalo se právě nejmarkantněji, že zemědělské rady v nynějším složení nejsou s to dostáti úkolům, kterými je zákon pověřil. Není tu žádoucí spolupráce všech zemědělských vrstev, není tu také zaručena potřebná míra objektivity a spravedlnosti. Zemědělské rady mají před sebou veliké úkoly. Naše zemědělství potřebuje tolik všestranné péče, kterou jedině řádně vybavené a řádně také organisované zemědělské rady mohly by mu dáti. Zemědělské rady v nynějším složení jsou přežitkem, který se drží jen setrvačností a neurovnanými politickými poměry.

Pro naše vnitřní politické poměry je příznačno, že za 12 let existence vlastního státu nenašlo se příležitosti, aby se autonomní zemědělské organisace postavily na zdravý základ, zaručující spolupráci a součinnost všech zemědělských vrstev, na zdravý základ, odpovídající ústavním poměrům a demokratickému zřízení. V tom tkví všechna mizerie zemědělské výroby a obtíže s popularisováním spravedlivých zemědělských požadavků. Politicky byla by situace našemu zemědělství daleko příznivější, kdyby zemědělci bez rozdílu politického smýšlení stáli za požadavky vyšlými z demokraticky uspořádaných autonomních zájmových organisací zemědělských. To je fakt, který se žádným způsobem popříti nedá.

Plánovitá péče o zemědělství vůbec, tedy o vzdělání zemědělcovo, právě tak jako o povznesení výroby zemědělské, nedá se prováděti systémem důvěrníků zemědělských rad, tedy okresních delegátů, nýbrž musejí tu býti organisace, které by zaručovaly spolupráci a součinnost širokých vrstev zemědělských. Přeměna zemědělských rad v řádně vybavené zemědělské komory s okresními zájmovými zemědělskými společenstvy je prostou hospodářskou a politickou nutností. Plánovitá péče o zemědělství vyžaduje také řádné organisace, v níž by byli k spolupráci přibráni a zavázáni všichni zemědělci bez rozdílu majetku a politické příslušnosti. To znamená neutralisaci péče o zemědělskou výrobu.

Děláme-li zákony, směřující k potřebné ochraně zemědělské výroby, nesmíme zapomínati ani na tyto velmi důležité věci. Oboje spolu velmi úzce souvisí. Komu opravdu záleží na tom, aby se naše zemědělství hospodářsky upevňovalo, nebude a nesmí se potřebným změnám brániti. Komu záleží opravdu na pronikavé a cílevědomé práci k posílení zemědělské výroby, rád přijme spolupráci všech, kteří až dosud neprávem byli z ní vyřazováni. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Pružinský.

Posl. dr Pružinský: Slávna snemovňa! Návrh, ktorý pojednávame, má za účel zaistiť rentabilitu chovu dobytka, zaviesť štabilitu v dobytkárstve; hájí teda priamo živočišnú výrobu, pri tom ale nepriamo háji aj záujmy rastlinnej výroby, lebo, slávna snemovňa, vtedy, keď je chov dobytka rentabilný, tie produkty rastlinnej výroby, ktoré na trhu výrobkov rastlinnej produkcie spenažiť sa nedajú, skrmením sa zhodnotia, zpenažia. Očakávame teda, že návrh, keď vstúpi do platnosti, donesie isté uľahčenia na trhu žita a jačmena. Ochrana živočišnej výroby príde vhod najsámprv malým a drobným roľníkom, lebo podľa štatistických dát je dokázané, že prevaha živočisnej výroby leží v rukách maloroľníkov. Všeobecne je známé, že aj ten človek, ktorý vôbec ornú pôdu neobhospodaruje, predsa chová nejaký dobytok, prasiatko alebo teliatko, aj ten dobytok, ktorý sa nachádza vo veľkých poľnohospodárskych závodoch, prevažne pochádza od maloroľníkov. Je tedy chov dobytka takým zamestnaním, ktoré je predovšetkým zamestnaním malého drobného roľníka.

Následkom pozemkovej reformy počet malých hospodárstiev stúpnul, navstal istý presun od výroby rastlinej k výrobe živočisnej, jedným slovom následkom pozemkovej reformy dobytkárstvo sa stalo dôležitejším než pred tým, ktorú okolnosť si zákonodarca v plnej miere všimnúť musí.

Do ohľadu berúc teda to, že návrh zákona hájí nielen živočišnú výrobu, ale nepriamo aj rastlinú, a že výhody tohoto zákona prídu vhod v prvom rade sociálne slabším, t. j. maloroľníkom a krajom hornatým, menej zámožným, ako rečník Hlinkovej slovenskej ľudovej strany už vopred prehlašujem, že budeme hlasovať za návrh. (Výkřiky.)

Keď toto činím, nemôžem ale zamlčať to, že má aj isté nedostatky, na ktoré chcem aspoň v krátkosti poukázať. Prišiel tento návrh dosť pozde, nevšímajúc si latinského porekadla, ktoré tvrdí, že dvakráť dá ten, kto dá rýchle. Skorejším odbavením tejto predlohy boly by snáď bývaly aj odstránené ťažkosti, ktoré sa vyskytly ohľadom prijatia ženévskej úmluvy, ohľadom štabilizácie colnej ochrany. Neboly do povahy vzaté žiadosti záujmových korporácií, čo sa dá vysvetliť tým, že návrh je plodom kompromisu. Menovite nebola do povahy vzatá žiadosť, ktorú formulovala slovenská zemedelská rada a podvýbor poľnohospodársky pre hospodárske otázky. Tá okolnosť, že pri stanovení klzavých ciel sú jedine smerodajné pražské záznamy, je neprospešná pre Slovensko, poneváč pre Slovensko sú smerodajné bratislavské, košické a moravskoostravské záznamy, tie posledné pre severozápadné Slovensko. Je aj pravdepodobné, že vtedy, keď na pr. pražský záznam dobytka ošípaného bude Kč 12.5 alebo ešte vyšší na Slovensku, bude cena živej váhy za 1 kg o mnoho nižšia pre nevýhodnú geografickú polohu Slovenska, takže slovenský chovateľ nebude užívať tú ochranu, ktorú jeho kolega z Čiech.

Je potrebné, aby zákon špekulácia nezneužívala v tom smere, aby pre konzumenta zdražila nepomerne cenu mäsa. Je potrebné, aby na ten prípad, jestli by sa taký zjav vyskytnul, keby teda rozpiatie medzi živým dobytkom a mäsom bolo nepomerne vysoké, účinkovaly protidražobné komisie na ochranu konzumenta. (Výborne!)

Je všeobecným požiadavkom nielen výrobcov, ale aj konzumentov, aby všetko, čo zdražuje konzum mäsa, podľa možnosti odstránené bolo. (Tak je!) Myslím tu predovšetkým na daň z mäsa a na všeobecné poplatky. Daň z mäsa má byť odstránená jednak z tej príčiny, že znemožňuje rentabilitu chovu dobytka, a jednak z tej príčiny, že zdražuje konzum mäsa. Všelijaké poplatky (jatečné atď.) majú byť snížené na možnú najnižšiu mieru.

A nech mi je dovolené tuná pripomenúť, že je na uváženou, zdali by sa nemala snížiť alebo zrušiť aj potravná daň na čiare. Táto tiež tlačí konzum a pri tom je proti záujmom cudzineckého ruchu.

A nech je mi dovolené pripomenúť, že snáď už nastala doba, aby opatrenia ohľadom odpredaja slovenského dobytka v historických zemiach boly zrušené. Sme jedon štát, nech je teda dovoz slovenského dobytka do historických zemí úplne voľný, nech je tedy dovolené, aby gazda z Holiča mohol celkom voľne odpredávať dobytok na pr. do súsedného Hodonína.

Nech je mi dovolené poukázať na to, že slovenského chovateľa veľmi tlačí vysoký železničný tarif. Dopravné zo Slovenska, najmä sa to týka východného Slovenska, a z Podkarpatskej Rusi do historických zemí je vysoké. Je tedy žiadosťou Slovenska, aby nákladný tarif železničný, špecielne čo sa týče dovozu dobytka, nebol zvýšený, ba naopak, zvýšením dopravných sadzieb na dobytok by sa týmto návrhom poskytnutá colná ochrana stala iluzórnou.

Ohľadom zviaracej výroby je naša republika nie sebestačná. Nevzťahuje sa to na hovädzí dobytok, tam sme asi sebestační, ale vzťahuje sa to na ošípané. Teraz máme domácí trh chránený, môžeme tedy zveľadiť chov dobytka. A že chov dobytka je u nás ešte nie na tom stupni, na akom by mohol byť, uvádzam, že v Dánsku pripadá asi 8kráť toľko ošípaných na jedného obyvateľa než u nás. Ako som už spomenul, nastal istý presun v prospech živočišnej výroby. Neblahé pomery rastlinnej výroby nás nútia k tomu, aby sme v tomto procese pokračovali. K tomu je ale colná ochrana len jedným prostriedkom. Potrebné sú aj iné opatrenia k zvýšeniu, zveľadeniu živočišnej výroby. K takým opatreniam, majúc na zreteli záujem nielen výrobcov, ale aj konzumentov, patria:

Zavedenie všeobecného tržného poriadku, aby maloroľník oproti všelijakým nekalým živlom bol uchráneny. Na Slovensku je mnoho dobytčích trhov, ako to pán referent zemedelskej rady vypočitáva, pripadne ich na jeden deň i viac, dobytok musí byť viacraz na jarmok - až 6, 7raz - prešikovaný, kým sa predá. Nakládacích železničných staníc je na Slovensku pomerne málo, treba ich rozmnožiť. Účelnými opatreniami treba čeliť nákažlivým zvieracím chorobám. Na Slovensku nemáme zootechnický ústav. Treba taký ústav vybudovať. Potrebná je veľkolepá i technická i hospodárska meliorácia pasienkov, aby na jestvujúcích pasienkoch sa mohol chovať väčší počet dobytka než dosiaľ. Pri zlepšení pasienkov mal by dobrým príkladom pokračovať sám štát, lebo v niektorých oblastiach Slovenska - vzťahuje sa to najmä na Liptov, Zvoleň, Tekov - je najväčším majiteľom pasienkov erár a od neho závisí, koľkú a akú pastvu môžu okolití obyvatelia cestou prenájmu obdržať. Jestli erár zlepší svoje pasienky, bude pomožené okolitému obecenstvu, ktoré následkom čiastečného odbúrania priemyslu na Slovensku nemá inú možnosť živobytia, ako zaoberať sa chovom dobytka. Vôbec treba podniknúť všetko, aby ohľadom pasienkovej kultúry dosiahli sme ten stupeň, na akom je na príklad Švajciarsko. U nás na Slovensku hospodári na pasienkoch z väčšiny len príroda.

Boľasnou otázkou slovenského dobytkárstva, ako som už spomenul, je otázka železničných tarifov. Dopravné do historických zemí je tak vysoké, že ohrožuje rentabilitu. Kto teda uprimne má na zreteli záujmy slovenského dobytkárstva, nesmie zabudnúť na tarifnú otázku. Je samozrejmé, že vtedy, keď aj dosavádné tarify sú príliš vysoké, je nejaké zvýšenie tarifov nesnesiteľné.

Zvláštnu pozornosť treba venovať aj družstevnému zpeňaženiu dobytka. V súsednom Nemecku urobili už v tomto ohľade prvý krok. Je potrebné, aby sme aj my tejto otázke venovali zvýšenú pozornosť.

Do ohľadu berúc teda tú okolnosť, že návrh hájí priamo živočišnú výrobu a nepriamo aj rastlinnú, následkom toho, že dobytkárstvom sa zaoberajú sociálne slabší maloroľníci, ochrana príde teda v prvom rade vhod sociálne slabším i vtedy, keď návrh má aj svoje nedokonalosti, ako som už spomenul, hlasuje slovenská ľudová strana za návrh. Tým končím. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Knejzlík. Uděluji mu slovo.

Posl. Knejzlík: Slavná sněmovno! Ochrana každé práce, tedy i práce zemědělcovy, je stěžejním pilířem zásad socialistických, a proto náš klub nemohl jinak než svým souhlasem umožniti projednávání zákonů, jichž úmyslem je, pomoci zemědělci k zasloužené odměně za jeho těžkou práci v dnešní krisi.

Názory na vznik krise jsou různé. Jedni se domnívají, že je to hospodářská reakce, vyplývající ze světové války. Kdyby měli pravdu, pominula by krise, jakmile pominou nepříznivé hospodářské následky války. Mám za to, že krise v zemědělství je daleko hlubší a že válka její příchod jen urychlila. 19. století přivodilo stavbou železnic ohromné rozšíření odbytišť a dalo zemědělství zcela jiný ráz. Zlepšená technika a racionalisace vzpružila intensitu zemědělství a učinila je citlivějším proti krisím. Miliony zemědělců pod vlivem státy podporovaného využití vědeckých vymožeností zvýšily výnosy půdy, nabídka produktů silně stoupala a našla konsumentské vrstvy neschopny zkonsumovati celou výrobu, a to přivodilo snížení cen a ohrožení rentability. Zemědělství očekávalo od stoupnutí hrubého výnosu také stoupnutí výnosu čistého a zapomnělo bráti zřetel na stránku odbytovou. Zemědělství dodává trhu takové množství produktů, jež trh za rentabilní ceny koupiti nemůže. Světové zásoby pšenice, pokud se dají zjistiti, dosáhly v červenci r. 1929 kolem 100 mil. q, t. j. polovici celé světové produkce pšenice, jež se odhaduje na 200 mil. q. Světová sklizeň pšenice r. 1928 stoupla proti předválečné době o 28%. Světová produkce zemáků stoupla o 18%, výroba cukru o 40%, z čehož připadá na cukr třtinový 67%, na cukr řepný 33%. R. 1928 a 1929 zbývá na skladě 12 mil. q cukru, t. j. asi 4˙5% světové výroby, pro něž není odbytu. I na poli mezinárodního obchodu zvířecími produkty zasluhují pozornosti některé zjevy. Odbytiště zvířecí produkce leží v západní a střední Evropě, kde činil počet obyvatel r. 1928 105% stavu z r. 1913, ale za touž dobu stoupl mezinárodní obchod masem na 165%, omastkem na 172%, vejci na 116%, máslem na 140% a sýrem na 133%. Výroba a spotřeba masa je v nepříznivém poměru. Tlak přichází ze zámoří. Vývoz masa ze zámoří do Evropy stoupl oproti předválečnému stavu o 168%. Tento stav racionalisace a technických vymožeností agrárních, na nichž s opravdovou láskou pracuje mladičká věda agrární, bude se ještě zvyšovati. Proto je nutno hledati cesty k snížení výrobních nákladů, aby výroba mohla býti nižší cenou uzpůsobena hospodářsky zeslabenému konsumu Evropy.

A druhou věcí životní pro zemědělství jest učiniti vše, aby byl posílen hospodářsky konsument, pro něhož zemědělská výroba jest určena. Hledati rentabilitu v zemědělství jenom ve zvyšování cen zemědělské výroby cly a jinými prostředky ukáže se na konec cestou bludnou. Zvýšení ceny zemědělských produktů, dočasně docílené zákonnými opatřeními jednotlivých států, ukáže se klamným opatřením, protože ještě zvýší se výroba dočasně rentabilních produktů, nabídka jich bude bouřlivější a konsum nebude s to zvýšenou nabídku za vyšší ceny zkonsumovati.

Situace zemědělství stala se nepříznivou v tom okamžiku, jakmile byla porušena rovnováha mezi výrobou a konsumem. A protože v každé zemi působí jiné příčiny, budou také volené prostředky různé, ale jenom ty budou nejúčinnější a nejtrvanlivější, které nespustí se zřetele změny ve světovém hospodářství. Bylo by štěstím našeho zemědělství, kdyby u nás bylo dosti odvahy voliti k potlačení krise v zemědělství mezi jiným také nepříjemnou cestu, směřující k všeobecné podpoře průmyslu oživením obchodu a tím posílením konsumu. Pracovní program vládní většiny je dobrou prací v tomto směru. Opatřeními zákonnými olamuje hroty zemědělské krise, zmírňuje její zhoubné následky a zákony sociálními pozvedá úroveň konsumentstva. Rolník ví, že hojnou úrodu mu zabezpečí hluboká orba, silné hnojení a dobré semeno. To ho činí silným u pluhu. On se musí stejně pevně přesvědčiti, že jenom sociálně silné vrstvy konsumentské mohou mu zabezpečiti odbytiště jeho výroby, že krise v průmyslu, nezaměstnanost dělnictva i na něj dolehne. Svoje pole, jež mu dává úrodu, miluje, ale konsumenta, jenž jeho úrodu kupuje, nenávidí. Baťa říká: Můj zákazník, můj pán. Čtěte na př. "Venkov", jak soudí tento časopis rolnický o konsumentech, rolníkových zákaznících.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP