Úterý 27. května 1930

V úsecích nejvíce ohrožených zakládá Macierz soukromé školy. Vydržuje jedinou školu střední, kterou mají Poláci ve Slezsku, to jest reálné gymnasium v Orlové, dále vydržuje 7 škol občanských, 10 škol obecných a 48 opatroven. Do všech těchto škol chodí 3230 dětí. Dále vede Macierz ještě hospodyňskou školu v Orlové, školu zemědělskou v Konské a vydržuje 2 internáty. Výdaje na vydržování těchto ústavů činí podle zprávy za r. 1928 5,234.000 Kč. Jest to číslice velmi vysoká. Není tedy nic divného, že přes podivuhodnou obětavost našeho lidu ve prospěch školství těžko jest nám s tím vystačiti, a to tím méně, že vláda nám poskytuje velmi málo subvencí. Dosáhly v roku zprávy všechny úhrnem 309.965 Kč.

Jaký křiklavý nepoměr jest mezi státní podporou a skutečnými výdaji na školství, uvedu na jednom příkladu. Náklady na vydržování našeho polského reálného gymnasia v Orlové činí ročně asi 600.000 Kč, a roční subvence vlády na tento ústav činí 20.000 Kč, tedy pouze 1/30 toho, co stojí roční vydržování této nám všem drahé střední školy.

Při této příležitosti budiž mi dovoleno se zmíniti, že tento ústav dostal za Rakouska v roce, kdy měl teprve 5 tříd, 12.000 K roční subvence, a to v tom roce, když výdaje na vydržování a vedení tohoto gymnasia činily 30.000 K. Rakouská vláda zaplatila tedy Macierzy více než 1/3 výdajů na vydržování ústavu, zatím co nynější slovanská vláda dává nám sotva 1/30 výdajů.

Poměr subvencí české vlády na naše soukromé školství obecné jest sice v poměru k výši subvence na gymnasiu poněkud příznivější, neboť rovná se 1: 20, ale přes to bylo by si po této stránce ještě mnohého přáti. Proto také obracím se k vládě a prosím, aby nejednala macešsky s našimi školami, neboť toho nezasluhujeme. Toužíme, aby se s námi zacházelo jako s národem bratrským, který pracuje v dohodě s národem českým a chce s ním sdíleti jeho osud a společně pracovati pro společné dobro.

Zde chtěl bych obrátiti pozornost na charakteristickou okolnost, jak se zachází s polskými institucemi a zvláště se spolkem "Macierz szkolna". Matice osvěty lidové má v naší zemi, kde lid český jest v menšině, celou řadu podniků, zvláště biografů. Polská Macierz szkolna, chtějíc si získati pramen důchodů, požádala jen o jednu koncesi na biograf v Karvinné. Již dva roky se toho domáhá a již dva roky prosí rozliční polští činitelé, ale dosud marně. Při tom poznamenávám, že Matice osvěty lidové má v Karvinné, kde jest 25% Čechů, až 4 biografy, a Poláci, tvořící 75% obyvatelstva, nemohou dostati ani jeden. To jest znovu důkaz, jak se nakládá s polskými věcmi.

Přes to, že pan ministr financí vydal heslo nejzazší šetrnosti, vybízím vládu, aby ráčila uvedené námi školy přijmouti do státní správy a tak splniti svou ústavní povinnost, a na jiné školy poskytnouti spolku "Macierz szkolna" subvence, dosahující aspoň 1/3 skutečných nákladů, tedy aspoň tolik, kolik vydávalo na naše soukromé školství Rakousko.

Ale i některé veřejné polské školy jsou, jak pokud jde o budovy tak i o zařízení, v žalostném stavu. Nechci zde vypočítávati všechno, neboť o této věci zmínil se již p. kol. Chobot, nechci mluviti o školských poměrech v Životicích, v Horní Lomné a j., chtěl bych jen poznamenati, že věci tyto vyžadují důkladné nápravy a že se nemůžeme domoci jejich změny k lepšímu.

Zanedbaný stav polského školství ve Slezsku pociťuje náš lid s tím větší bolestí, když vidí rozdíl, když vidí, v jakých palácích jsou umístěny školy české, vyrůstající v našich vesničkách z nenadání jako houby po dešti. Dějí se přímo zázraky, jako v pohádce. Tam, kde by před válkou v leckteré vsi nenašel Čecha, ani kdybys ho sebevíce potřeboval, tam se nyní pyšně vztyčuje palác, česká škola, postavená pro několik dětí. Tak na př. byla ve Vělopoli vystavena krásná vila pro 8 dětí a v Bocanovicích se vydržuje škola pro 12 dětí. V jiných obcích poměr není lepší, ale počet dětí se uměle zvyšuje, jen aby se vykázalo, že jest školy zapotřebí.

Se zřetelem na takové mrhání veřejnými penězi pociťoval sám pan ministr financí nutnost vystoupiti ve svém výkladu ze dne 8. ledna proti přepychovým budovám menšinových škol, které jen vzbuzují veřejné pohoršení a neodpovídají skutečným potřebám.

Celou akci, týkající se českého školství ve Slezsku, řídí známá Slezská Matice osvěty lidové. Jest všeobecně známou věcí, že jest to mohutná společenská organisace, v jejíž rukou se sbíhají nitě všeho počínání, směřujícího k co nejrychlejšímu zlikvidování polské otázky na Těšínsku. Matice nepozná dříve klidu, až poslední hrob polský zasype motykou a lopatou, jak se vyslovil jeden z vůdců Matice osvěty lidové v její výroční zprávě. V dobách převratových, kdy se rozhodovalo o osudu Slezska, stáli včele české akce titíž jedinci, kteří nyní řídí činnost Matice osvěty lidové. Není tedy divu, že nesmiřitelný duch plebiscitní panuje dále výhradně v této instituci kulturně osvětové. A není též divu, že náš lid, který se třese před všemohoucností Matice lidové, nevidí vůbec rozdílu mezi ní a pruskou organisací, která ničila polskost v Poznaňsku pod jménem H. K. T.

V oboru školství může Matice osvěty lidové zaznamenati neobyčejné úspěchy. R. 1916 měli Češi ve fryštátském okrese 21 škol, v okrese těšínském jen 4 školy, úhrnem tedy 25 škol a r. 1924/25 bylo již v okrese fryštátském 71 a v okrese těšínském 67 škol. Přibyly tedy 103 školy, a Poláci měli r. 1916 v obou okresech 98 škol, ale r. 1924 měli již jen 87 škol, ztratili tedy 11 škol. Každý nestranný pozorovatel by se tázal: "Kde se vzal tak náhlý rozvoj českého školství pokračující rovnoběžně s úpadkem polského školství?" Na tuto otázku odpovídá pan inspektor Valeček ve zprávě Slezské Matice osvěty lidové z r. 1928: "Mohl nastati ovšem tento obrat jen proto, že zde tento člověk žil, a že z duše a srdce jeho nevymizelo vědomí příslušnosti k českému lidu."

Ale my Poláci ve Slezsku, svědkové toho, co se dělo a děje v této zemi, docela jinak si vysvětlujeme tento rozhodně neobyčejný problém. Nebudu se šířiti o psychologickém základě této národopisné záhady, ale konstatuji, že hlavním činitelem této náhlé proměny byl teror, jehož se v rozličných formách užívalo vůči našemu lidu. Sáhlo se bez ostychu do zbrojnice prostředků, které tak dokonale vyzkoušeli Prušáci. Našemu dělníku se trhal z úst suchý chléb, vyrážela se mu z rukou práce, když byl propuštěn z dolů, továren a hutí, odpíralo se mu státní občanství, nepodrobí-li se všemohoucnosti a nepošle své dítě do české školy.

Našim drobným rolníkům a bezzemkům slibovala se půda v souvislosti s prováděním parcelace, ale za cenu, že budou posílati děti do české školy. Aby lid byl postrašen, odpírali přijímati do práce absolventy polských škol. Slezská Matice osvěty lidové uzavřela totiž dohodu se správami průmyslových podniků a v tomto směru vykonávala na ně vliv.

To všechno ještě nevyčerpává působnosti Matice osvěty lidové. Dochází k tomu, že tento spolek doporučuje kandidáty na místa správců polských škol, jak se to stalo v Horním a Dolním Žukově a nyní přišla řada na Jablunkov, kde Matice osvěty lidové, kterou zřejmě podporuje bývalý okresní úřad v Českém Těšíně, podporuje proti zákonu (§ 9 slez. zák. č. 16/1914 z. z., čl. 18 smlouvy česko-polské), i proti smlouvě česko-polské Němce na místo správce polské školy. Tento čin co nejrozhodněji odsuzuje polský lid ve Slezsku a očekává jak od zemského úřadu v Brně, taktéž od pana ministra školství a národní osvěty, že jablunkovská věc bude vyřízena podle předpisů platného práva.

Dovolte mi pánové, abych ještě chvíli zaměstnával vaši pozornost Maticí osvěty lidové. Hlavním jejím dílem jest rozšiřování legendy, které se smějí i nestranní učenci čeští. Příznačným jest, že Němci v dobách rakouských, chtějíce slezský lid co nejrychleji poněmčiti, jmenovali jej pohrdlivě "Wasserpolaken" Češi pak přejíce si snáze počeštiti Poláky ve Slezsku, vymyslili si pohádku o popolštěných Moravcích, tak jakoby ten vysmívaný a opovrhovaný náš lid neměl vlastni a pravé matky a nevěděl, odkud se vyvozuje jeho rod. A přece víme, že mater est semper certa. Náš lid ve Slezsku ví, že jest polský, že jest to polský lid, jehož kořeny hluboce sahají do prastaré země Piastů a že všemi vlákny své bytosti jest nerozlučně spjat s národem polským.

Matice osvěty lidové staví se včelo všech volebních akcí, pod jejím vedením konají se volby do obcí, okresů, země i Národního shromáždění. Matice osvěty lidové vede dále akci počešťování jmen polských - ze Szczygła, takového obyčejného slezského Szczygła, dělá se Stigel - povolává do Slezska české kupce, řemeslníky a dělníky, na její popud překládají se železniční zaměstnanci Poláci do hloubi republiky a nahrazují se živlem českým, jedním slovem není oboru veřejného života a dokonce i soukromého, do něhož by nesahala polypí chapadla pánů z Matice osvěty lidové.

Počešťující práci Matice osvěty lidové vydatně podporuje místní český tisk s "Moravsko-slezským deníkem" a "Obranou Slezska" včele. Musím se též zmíniti o té ostudě XX. století, jako jest beze vší pochyby týdeník pod titulem "Nasz Šlązak", vydávaný v polsko-českém žargonu jakýmsi panem Smyczkem, pocházejícím z polské části Těšínska. Tento pán byl před válkou velkým rakouským Heimattreuerem, tajemníkem německého Schulvereinu a členem Nordmarky, po převratu pak přešel do Československa, kde ó hrůzo - nalezl útočiště v lůně strany republikánské. Nyní dělá velkého českého vlastence, zastává jménem českých stran hodnost prvního starosty českého v Jablunkově a považuje za hlavní cíl svého života káleti blátem všechno, co jest polské. Ale německého ducha neztratil a odtud pochází jeho úsilí, aby správcem polské školy v Jablunkově se stal Němec. Ve svém plátku staví se proti každému úsilí našeho polského obyvatelstva, které společně s "Obranou Slezska" a "Moravsko-slezským deníkem" kvalifikuje jako vlastizrádce, jako nepřátele státu.

Máme sice česko-polskou tiskovou dohodu, ale zmíněné časopisy se ji vůbec nedrží. V polském bulvárním oposičním tisku vyhledávají nejčernější, nejkřiklavější zjevy polského života a z těchto černých hadrů a cárů látají roztrhaný oděv, v nějž oblékají Polsko za tím pobožným účelem, aby nám je zošklivili a náš lid ve Slezsku odvrátili od polskosti. Nedočkají se toho! Náš lid stojí věrně při své národnosti a stojí neporušeně jako ty hory našich Bezkydů na stráži našich národně-církevních památek.

Všeobecně jest u nás známo, že vláda nepřímo hojně podporuje tyto noviny. Nepřihlížeje vůbec ke škodám, jaké "Obrana Slezska" a "Nasz Šlązak" působí našemu obyvatelstvu po stránce duchovní, chci se tázati pana ministra pro věci zahraniční, jenž uznává nutnost spolupráce Československa a Polska, chápe-li, jak velice této spolupráci škodí činnost zmíněných tiskových orgánů a v jak divném světle musí se představovati upřímnost českého počínání před polskou společností.

Jak dalece český tisk těší se úplné svobodě v tupení polské menšiny a spřáteleného státu polského, tak dalece náš slezský polský tisk nesmí si dovoliti žádného smělejšího hlasu protestu proti útisku, žádného ostřejšího slova kritiky, když se nechce vystaviti nátlaku censury a zabavování, které působí našim časopisům velké hmotné ztráty. O horlivosti pana censora karvinského komisařství svědčí řada opravdu podivných zabavení. Na př. č. 53 týdeníku "Gazeta Kresowa" ze dne 12. prosince m. r. bylo zabaveno za kritiku činnosti Matice osvěty lidové, která v onom článku byla srovnávána s proslavenou pruskou H. K. T.

S tohoto negativního stanoviska české společnosti k našemu polskému lidu ve Slezsku vyplývá, že vládní subvence jsou - jak jsem to zdůraznil již výše, když jsem mluvil o našem soukromém školství - pro nás velmi skrovné, co brzdí ve značné míře vývoj našich ústavů kulturně osvětových a lidumilných a našemu lidu působí velkou škodu.

Stejně způsobil křivdu našemu lidu okresní úřad ve Fryštátě, kde polské instituce místo 22.371 Kč, což jim patřilo podle národnostního klíče, dostaly jen 6.900 Kč. Ještě těžší křivda byla nám způsobena při rozdělení jubilejního fondu, jenž činil 55,505.200 Kč, kde se k našemu lidu vůbec nepřihlíželo a jednalo se s ním tak, jakoby vůbec neexistoval.

Jednou z největších našich křivd na Těšínsku jest věc státní příslušnosti. Tisíce lidí trpí následkem toho největší týrání a pronásledování. Není-liž i to vy počítáno na to, aby živel polský v republice byl zničen? Mimo to ještě Národní sdružení rozbíjí naše dělnické organisace a konsumy pouze proto, aby rozšiřovalo nelad a zmatek mezi naším lidem. I jiní činitelé ubíjejí náš polský lid, neboť hledí zničiti naše konsumy, které dělnické organisace tak těžce utvořily.

Tak vypadá v hlavních rysech stav našeho života ve Slezsku. K doplnění obrazu schází ještě mnoho daných. Ale omezuji se na výše vylíčené věci. Kdybych se dotkl ještě jiných palčivých věcí, zásadní tón mé řeči zůstal by beze změny.

S jedné strany křivdy, zápas s nadvládou a boj našeho lidu o svatá práva k životu a k svobodnému vývoji podle jeho svérázných duševních základů, podle jeho vlastní vůle, podle jeho vlastního způsobu bez vnějšího nucení a teroru, s druhé pak strany vystupují bezohledné síly proti této naší hrstce, síly spějící k tomu, aby tato hrstka byla rozbita, zeslabena a pomalu zničena.

Polonia silesiana est delenda. Jest to hrozné heslo, které naprosto nesouhlasí s demokratickým ústrojím naší republiky, v němž všichni obyvatelé mají nejen stejné povinnosti, ale také i stejná práva.

Contra spem spero. V nezhaslé hvězdy doufám uprostřed závějí proti své naději. Musí nastati změna hesel. Místo negativního hesla musí přijíti na první místo heslo positivní, heslo svorného spolužití a svorné spolupráce pro dobro naší země a našeho státu. Nemýlí-li mne zevnější věci, dlužno od jisté doby zaznamenati změnu k lepšímu, která se projevuje především u vyšších úředních činitelů. Měli jsme příležitost zakročiti u nejvyšších úřadů, u pana ministra dr Beneše, u pana ministra dr. Slávika, kteří nás ujišťovali, že všechny tyto naše bolesti, zakládající se na šovinismu, musí býti napraveny.

Dále se věci mění k lepšímu v tom směru, že se tvoří ve městech kluby česko-polské, jak na př. v Mor. Ostravě, jehož jsem členem já i pan kol. Chobot, dále máme klub česko-polský v Brně, Olomouci, Jihlavě, kteréžto kluby mají za účel rozšiřovati známosti, poznávati se osobně a vyhledávati sblížení mezi těmito dvěma bratrskými národy. Nejprve na foru společenském, kulturním, a potom pomalu přechází se na forum politické, které nás také musí přiblížiti.

Ale ještě zbývá mnoho na práci v oboru naší rovnoprávnosti. Především měli by to pochopiti místní činitelé, prosáklí dosud ještě plebiscitním duchem, jak úřední tak i ve společnosti. Až se to stane, budeme moci mluviti o pravé demokracii ve Slezsku. A Československá republika bude se moci pochlubiti před mezinárodní společností, která projevuje stále více zájmu pro menšinové věci, že jest státem, který dovede tyto věci šťastně vyřešiti.

Přestane rovněž i to skřípání, které se dosud ukazuje ve stycích polského a českého národa, což nepochybně přispěje k dalšímu přiblížení těchto dvou slovanských národů a jejich států pro jejich vlastní dobro, a rovněž i k ustálení jejich konsolidace tak potřebné k upevnění stavu věcí v poválečné Evropě. Národ, který přetrpěl Bílou horu a národ, který přetrpěl Maciejowice, oba tyto národy měly by si podati bratrskou dlaň, neboť nás spojuje jeden osud a jedno neštěstí, hrozí nám jedno nebezpečenství a jeden společný nepřítel.

Přihlížeje k tomu projevuji naději, že vláda užije všeho úsilí, aby se napravily dosud ještě trvající bolesti polské menšiny v Československu a že bude přihlížeti k našim slušným požadavkům.

A pak právě mínění, které vyslovil pan ministr dr Beneš ve svém výkladu, mínění, že napětí mezi národy se má odstraniti, pronikne i ve Slezsku, což uvítá náš lid s velkou radostí a vděčností. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Štětka.

Posl. Štětka: Od zeleného imperialistického stolu donesl do Československa zahraniční ministr dr Beneš popsaný kus papíru, ale ovšem jen ten kus papíru, který mu kapitalističtí imperialisté k odnesení předali a který je určen k tomu, aby zakryl skutečnou podstatu haagských a pařížských ujednání a kterému říká dr Beneš: Mezinárodní úmluvy o likvidaci války.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP