Pátek 25. dubna 1930

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Köhler. Dávám mu slovo.

Posl. Köhler (německy): Dámy a panové! Ačkoliv v posledních deseti letech klopýtáme od jedné hospodářské krise ke druhé, přece dosud každá vláda opominula přistoupiti s nutnou důkladností k řešení problému nezaměstnanosti. A kdežto ostatní státy si hledí i v ohledu péče o nezaměstnané pokrokové sociální politiky, Československo zůstalo při gentském systému. Proč, objasnil právě obšírně a zevrubně můj kolega Kasper.

Otázka nezaměstnanosti není však jen otázkou péče, nýbrž ještě spíše otázkou hospodářského stavu. Na neštěstí se však o to ani vlády ani podnikatelé nestarali, neboť tak by nezaměstnanost nemohla doznati tak prudkého vzestupu. Přemoci tuto bezstarostnost ve věcech hospodářských mělo by býti proto vážným úkolem této vlády. Aby bylo i u podnikatelů vzbuzeno trochu více zájmu o tuto otázku, jest nutno uvaliti na ně příslušný díl nákladů na péči o nezaměstnané. To jest zase možné jen zavedením pojištění pro případ nezaměstnanosti, jak toho právě vyžaduje většina organisací. Nezaměstnaností trpí stále více i soukromí zaměstnanci. Nelze statistice odpustiti nedostatek, že dosud nemáme o tom přesnějších čísel po ruce. Nikdo však nemůže dnes opravdově popírati, že nezaměstnanost duševních pracovníků se stala velikým nebezpečím pro celá odvětví lidských povolání. V Německu i v jiných zemích se věnuje veliká pozornost právě této otázce. Zde se nedělá celkem nic, ač zaměstnanecké organisace podávaly dosti praktických návrhů.

Zajisté jest nutno nezaměstnanost soukromých zaměstnanců uvésti především v souvislost s hospodářskými poměry. Najmě jsou však obětí stále postupující koncentrace a s ní souvisící racionalisace, která se ani před úřady nezastavila. Zajisté i velké rozšíření kancelářských strojů rozmnožilo počet nezaměstnaných soukromých zaměstnanců. Větší zásluhu však na této nezaměstnanosti má snaha po úspoře personálu, která dnes se stala všeobecnou a kterou, jak známo, pan finanční ministr i pro státní a veřejné podniky má na zřeteli. Následky tohoto omezování počtu personálu jsou nedozírné. Sta a tisíce starších zaměstnanců již dnes nevědí, co si počnou v budoucnosti. Právě u starších zaměstnanců se nezaměstnanost stane jejich katastrofou, jestliže brzy jim nepřijdou ku pomoci energická státní opatření. Německo jest na nejlepší cestě, aby aspoň částečně prakticky vyřešilo otázku starších zaměstnanců, ovšem cestou zákonodárnou, poněvadž se ukázalo zcela nemožné dobrovolným vyjednáváním organisací zaměstnaneckých a zaměstnavatelských dosáhnouti nějakého výsledku.

U nás nejsou poměry soukromých zaměstnanců jiné. Jejich podíl ve všeobecné nezaměstnanosti dávno stoupl nad normál. Silné omezení dřívějšího velikého hospodářského území mnohým znemožňuje nalézti si novou existenci, neboť možnost volného přesídlení, která pro soukromé zaměstnance jest životním zájmem, byla všude omezena. Proto se po většině ukazuje zlepšení na trhu práce u zaměstnanců o mnoho později, než u dělnictva. To platí zejména o starších zaměstnancích. Rozumělo-li se tím dříve padesáti- až šedesátiletého, počítá se nyní k nim i pětatřicetiletý až čtyřicetiletý. Kdo jen krátce v novinách sleduje trh práce zaměstnanců, může se záhy přesvědčiti, že se nyní hledají již jen mladí obchodníci a technikové, kteří pokud možno nepřekročili třiceti let věku.

Mají-li se zlepšiti poměry soukromých zaměstnanců, jest nutno jednak opatřiti práci, jednak zajistiti existenci. Jsem nucen tu zase poukázati na Německo. Tam šla dobrým příkladem napřed nejen říšská vláda, nýbrž i vlády zemské, a to tak, že všechny podřízené úřady byly vyzvány, aby při obsazování míst braly ohled na starší obchodní zaměstnance, kteří zpravidla všem podmínkám dokonale vyhovují. Jest zcela jisto, že tímto způsobem a řešením by i v tomto státě sta zaměstnanců mohla se obživiti. Ovšem, to by tu bylo možné jen tím, že by se především zrušil monopol pro české žadatele. Vždyť nyní je tomu již tak, že tisíce soukromých zaměstnanců bylo zbaveno místa jen proto, že náleželi k tak zvané menšinové národnosti. Myslím při tom na tisíce zaměstnanců, kteří byli o své dosavadní existence připraveni pozemkovou reformou, myslím na soukromé zaměstnance, kteří mají býti stiženi stejným osudem postátněním lesů, a na tisíce státních a veřejných úředníků, kteří byli předčasně propuštěni a nyní jsou nuceni hledati místa v soukromé službě, ohrožujíce tím existenci dalších tisíců lidí. Kdežto tedy jiné státy, starajíce se o budoucnost starších zaměstnanců, hledají cesty a prostředky, jak jim pomoci, musíme my všechny dřívější československé vlády učiniti spoluodpovědný za neobyčejně smutné postavení, ve kterém jsou tisíce soukromých zaměstnanců a i těch, kteří se jimi chtějí státi.

Již před delším časem jsem podal vládě interpelaci, ve které jsem žádal o nařízení o ochraně soukromých zaměstnanců proti výpovědi. Zatím jsem obdržel odpověď. Z ní se dovídám, že podobné opatření nebude v nejbližší době učiněno, poněvadž vláda připravuje novelisaci starého zákona o obchodních pomocnících, a v ní se postará i o přiměřené prodloužení zákonitých výpovědních lhůt. Vítám tuto novelisaci, lituji však, že vláda nevydá nějaké nouzové nařízení o soukromých zaměstnancích, neboť tím by se zachránily existence mnoha set soukromých zaměstnanců, kteří ještě ztratí své místo, než vstoupí v platnost nové zaměstnanecké právo, jelikož není podobného nouzového opatření.

Odpověď vlády nemůže uspokojiti soukromé zaměstnance také proto, že jest zcela nejasná, nehledě ani k tomu, že jsou v ní i nesprávné údaje. Tvrdí se tam na př., že ministerstvo spravedlnosti již připravilo návrh a že před konečnou redakcí tohoto návrhu uspořádalo rozsáhlou anketu, které se zúčastnily organisace zájemců obou stran. O tom však největší německá zaměstnanecká organisace, D. H. V., nic neví. Které jsou tedy organisace zájemců, které se zúčastnily této ankety? A proč až do dneška nebylo zaměstnanecké veřejnosti nic bližšího sděleno o tomto návrhu a o této anketě? Zajisté se právem domníváme, že u tohoto návrhu vlastně jde o starý koncept, který, když vešel ve známost, již kdysi byl všemi zaměstnaneckými organisacemi odmítnut, a to proto, že nebyl vzat zřetel na nejdůležitější požadavky, které právem soukromí zaměstnanci na nové zaměstnanecké právo kladou. Jde tu především o odškodnění při výpovědi, jaké již po léta zná zákonodárství rakouské a pro něž se již rozhodla podřízená komise soc.-politického výboru německého říšského sněmu. Jako dříve, i nyní trvají soukromí zaměstnanci na zákonitém ustanovení odškodnění při výpovědi. Předložiti návrh Národnímu shromáždění bude míti smysl jen tehdy, bude-li toto odškodnění v tomto návrhu ministerstva spravedlnosti uvedeno.

Odmítnutí vlády s poukazem na zmocňovací zákon jest tím méně srozumitelné, že již jednou podobné opatření existovalo, a to až do května 1923. Bylo tehdy zrušeno s ujištěním vlády, že se okamžitě přistoupí k novelisaci zákona o obchodních pomocnících. To se ovšem stalo, na nový zákon však soukromí zaměstnanci čekali marně do dneška. Dnes ukazují poměry, v jakých žijí soukromí zaměstnanci, jak naléhavě jest zapotřebí delších výpovědních lhůt. Jest to bohužel skutečnost, že mnozí zaměstnavatelé si počínají i tak, že vypovídají smlouvy s delšími výpovědními lhůtami, aby se při zhoršení obchodní situace snáze zbavili zaměstnanců. Tím jest však existenční jistota zaměstnanců zmenšena na minimum, což je ovšem musí naplniti stálými obavami o budoucnost. Avšak radost zaměstnanců z práce jest jedna z prvních podmínek rozkvětu celého našeho hospodářství. Již proto jest povinností vlády učiniti vše, aby vrátila zaměstnancům radost z jejich povolání, a použíti všech prostředků ke zvýšení jistoty existence u zaměstnanců. (Souhlas na levici.)

Ostatně myslím, že návrh nového zákona o obchodních pomocnících nemá zůstati žádným tajemstvím. Vždyť to byl též účel mého dotazu. Kromě ustanovení o ochraně proti výpovědi jsem chtěl dosáhnouti i toho, aby zaměstnancům byla především dána příležitost, společným jednáním s ministerstvy spravedlnosti a soc. péče poříditi základní návrh nového zaměstnaneckého práva, které by vyhovovalo naléhavým přáním soukromých zaměstnanců. Odpověď vlády působí dojmem rozpaků, neboť nechává zaměstnance dále v nejistotě, jak veliká rozšíření posavadních zákonných ustanovení stran zajištění existence se skutečně stala. Upozorňuji při této příležitosti na to, že jsem dnes podal úplný návrh nového zákona o zaměstnancích, vypracovaný podle opravdu moderního zaměstnaneckého práva. V tomto návrhu jsou použity zásady hájené většinou německých zaměstnanců. Škoda, že mi není možno již nyní zjistiti, do jaké míry byl v návrhu ministerstva spravedlnosti vzat zřetel na požadavky uvedené v mém návrhu. Mohu však předpokládati, že návrh, k němuž jest připojeno příslušné odůvodnění, vzbudí zájem zvláště pana ministra soc. péče, který jest zajisté hotov v nejširší míře míti ohled na přání soukromých zaměstnanců v novém zaměstnaneckém právu, na něž snad, jak doufáme, již nebudeme museti dlouho čekati.

Ještě jednu věc nelze přehlížeti: Že totiž většině soukromých zaměstnanců se nepodaří během krátké výpovědní lhůty najíti si nové místo. Při tom však mají zájem na tom aby pokud možno nepřerušili činnost ve svém povolání. Nynější doba zdokonalující stále obchodní a technické vedení podniků klade na soukromé zaměstnance veliké požadavky. Ti jim však mohou vyhověti jen tehdy, jsou-li ve stálém styku s praxí. Každé delší přerušení praktické činnosti zeslabuje jejich znalosti a zkušenosti a ztěžuje jim tím další úspěch. Také proto jest nutno učiniti vše, aby se pokud možná zabránilo, aby zaměstnanci byli delší dobu bez místa.

Rád bych promluvil i o zcela nedostatečném zákonu o závodních výborech, jehož novelisaci právě zájmy soukromých zaměstnanců naléhavě vyžadují. Jak jest známo, lze použíti tohoto zákona pouze pro podniky produkující a i u nich závisí použití od poctu pracovníků, který jest právě u zaměstnanců příliš vysoko stanoven. Toto omezení působnosti zákona způsobuje, že se vztahuje jen na část soukromých zaměstnanců, která tím požívá i jisté ochrany proti výpovědi. Ostatní zaměstnanci postrádají této ochrany, která, pokud hledíme k odstavci třetímu tohoto zákona, jest jejich rozhodným právem. Toto právo jest pak ještě posíleno odstavcem cc) §u 3, neboť propuštění zaměstnance jest pak pokládati za nespravedlivé a neodůvodněné příkoří, jestliže jeho stáří, doba služby v podniku, nebo rodinné a majetkové poměry si zaslouží ohledů. V tomto případě náleží propuštěnému zaměstnanci, nevysloví-li se rozhodčí komise pro zrušení výpovědi, odbytné ve výši nejméně jednoho měsíčního platu. I když toto poslední ustanovení jest naprosto nedostatečné a v Rakousku i Německu doznalo podstatného rozšíření v příslušném odvětví zákonodárství, bylo by tu přece dáno aspoň východisko k dalšímu vybudování lepši zákonné ochrany starších zaměstnanců. Ovšem novelisace zákona o závodních výborech musela by předně zajistiti, aby jednak bylo postaráno o větší odbytné, a za druhé, aby ani při hromadném propouštění nesmělo být opomenuto určitých ochranných ustanovení. Především však žádáme, aby byl zákon rozšířen na všechny zaměstnance.

Nezaměstnanost soukromých zaměstnanců by mohla být podstatně zmenšena zlepšením zákona o pensijním pojištění. S dnešními důchody starších zaměstnanců není zhola možno vystačiti. Proto také starší soukromí úředníci raději zůstávají ve svých místech, brzdí tím postupové možnosti mnohých mladších i přijímání nezaměstnaných zaměstnanců. Započítáním služební doby, kdy nebylo ještě pojistění, jak to návrh ministerské komise přináší bylo by tomuto zlu jistě odpomoženo. Proto jest také přání o zvýšení důchodů starších zaměstnanců na přiměřenou výši požadavkem, za který se staví všechny zaměstnanecké organisace.

Podle výpočtu, sestaveného panem prof. dr Schönbaumem, by bylo zapotřebí na započtení doby, kdy ještě nebylo pensijního pojištění, v prvním roce 7 milionů Kč, v druhém 10.7 milionů Kč, v třetím 13.3 milionů Kč, v čtvrtém 15.5 milionů Kč, v desátém 20.5 milionů Kč a v dvacátém 27 milionů Kč. Po dvacátém roce by výlohy opět klesaly, až by v roce čtyřicátém zmizely. Bylo by to tedy jen přechodné zatížení státu, kdyby vzal na se výlohy započtení nepojištěné služební doby. Bylo by to již proto zcela oprávněné, poněvadž stát soukromé zaměstnance daní z příjmů, z nichž má roční příjem asi 20 milionů Kč, dvojnásob zatěžuje a osobuje si i zcela neoprávněný vliv na správu pensijních pojišťovacích ústavů. Jest nyní příznačné, že vláda odmítá poskytnouti tyto příspěvky k důchodům starších zaměstnanců. Vždyť to bylo příčinou včerejší schůze ministerské komise, která měla za úkol docíliti dohody mezi zástupci zaměstnanců a podnikatelů, aby bylo umožněno další zvýšení příspěvků na pensijní pojištění soukromých zaměstnanců které by mělo jen ten účel, aby důchody starších zaměstnanců se přiměřeně zvýšily započtením doby, kdy ještě nebylo pensijního pojištění.

Jakkoli já i moji kolegové vítáme, že smutný osud pensionovaných soukromých zaměstnanců má být konečně zlepšen, přece jen lituji, že vláda se neuvolila těch celkem 383 milionů Kč, jichž jest zapotřebí, a které, jak jsem již uvedl, se rozdělí na 40 let, vzíti na se, takže jest nutno zase rozvrhnouti tuto částku na pojištěné a jejich zaměstnavatele. I v tomto případě se nám ukazuje, že není nikdy peněz, jde-li o sociální blaho pracujících zatím co na všechny možné jiné věci jsou ihned po ruce celá sta milionů.

Silná nezaměstnanost soukromých zaměstnanců nemá však svou příčinu jen v konjunktuře. Jest nutno ji uvésti v souvislost také s přílišnou nabídkou, která tu nyní právě jest zvláště v povolání obchodnickém. Kdybychom měli zevrubnou statistiku o trhu práce, bylo by brzy rodičům a vychovatelům zřejmo, jak pochybné jest posílati své děti a svěřence právě na dráhu obchodnickou. Proto by vláda měla učiniti opatření, jímž by se omezil nepoměrný příliv k zaměstnání obchodnickému. Mohlo by se to státi zákonem o odborném vzdělání, k němuž by se mělo brzo přistoupiti v zájmu soukromých zaměstnanců.

Jest veliká škoda, že u nás jest porada o volbě povolání stále ještě v počátcích. Její vybudování jest rozhodně nutné. Zemské komise již učinily počátek. Na neštěstí však nemají tyto instituce po ruce dosti peněz, aby mohly poradny pro volbu povolání tak vypraviti, aby vyhovovaly svému účelu. Zde musí tedy býti poskytnuta pomoc. Rozhodně nesmí zůstati při těch několika málo poradnách pro volbu povolání, nýbrž musí býti zajištěno, aby byly zřízeny ve všech větších místech. Snad nejlépe ve spojení s veřejnými sprostředkovacími ústavy. Vím ovšem, že jest při tom přemoci mnoho obtíží. Jedna nesnáz jest v otázce, komu mají tyto porady býti svěřeny, neboť se o ně hlásí nejen péče o mládež, nýbrž z mnohých důvodů i škola. Jest snad veskrze správné, že škola má nejlepší příležitost pozorovati schopnosti a sklony mladých lidí. Také domácí poměry zná škola nejlépe. Nemá však naproti tomu znalosti o stavu trhu práce, což má často při volbě povolání rozhodný význam. Právem opět upozorňuje péče o mládež na to, že se již dříve ujímala opuštěné mládeže a že proto nejlépe zná všechny otázky mládeže. Jest správné, že při poradě o volbě povoláni mají všichni tito tři činitelé, škola, péče o mládež a sprostředkovatelny spolupracovati. K nim ještě přistupují odborové organisace a svazy zaměstnavatelů. Nemenší důležitosti však, než složení těchto poraden, jest i otázka poradců. Kladou se na ně veliké požadavky. Musí míti znamenité schopnosti pedagogické i psychologické a musí znáti i statistiku. Musí ovšem míti dostatečné zkušenosti z jednotlivých oborů a uměti zacházeti s mládeží. Bude tudíž nutno, aby výběr poradců při volbě povolání se dál neobyčejně pečlivě, neboť jinak by poradna pro volbu povolání natropila společnosti více škod, než by přinesla užitku. Posledním úkolem poraden pro volbu povolání musí býti opatřování učednických míst. Již proto musí nutně těsně spolupracovati s veřejnými poptavárnami a sprostředkovatelnami míst svazů obchodních zaměstnanců.

Nezaměstnanost soukromých zaměstnanců by mohla býti na příště silně zmenšena vhodnou regulací počtu učedníků. Živnostenský řád dává k tomu možnost. § 100 a) praví: "Není-li pro jednotlivé živnosti určeno stanovami společenstva, jaký má býti poměr počtu učedníků k počtu pomocníků, ministr obchodu ve shodě s ministrem vnitra, vyslechnuv obchodní a živnostenskou komoru, může tento početní poměr určiti způsobem nařizovacím. To se může státi vůbec nebo pro určité okresy" Tohoto ustanovení se vlastně nikdy neužívá. Pokud se týče kupeckých učňů, podařilo se dosud jen v docela málo případech dosáhnouti podobné dohody s gremii a společenstvy. Proto si také svazy zaměstnanců stěžují, že ve velmi mnohých případech stojí počet učňů v křiklavém nepoměru s počtem zaměstnanců. Boj svazů proti tomuto vykořisťování učňů byl dosud téměř marný. A nynější pojímání citovaného ustanovení živn. řádu nedává naději, že by měl býti odstraněn stav, jenž ničí tisícům obchodnických učňů naději na postup v jejich povolání. Žádáme proto podstatnou změnu § 100 živn. řádu, poněvadž právě slovo "může" tam uvedené způsobilo dnešní stav, nehledě ani k tomu, že jednostranné jednání obchodních komor v otázce poctu učňů již předem značně ztěžuje každou úpravu. Svazy zaměstnanců musí býti stejně slyšeny, jako obchodní komory. Nejdůležitější však jest ustanovení závaznosti, které by mělo býti pojato do tohoto odstavce živnostenského řádu, neboť ono samo by mohlo přivoditi změnu v poměrech na trhu práce kupeckých učňů. Nutno zde zvláště připomenouti, že, poněvadž nemáme dosud žádných zákonem stanovených minimálních předpokladů pro vstup do stavu zaměstnaneckého, má pro celou budoucnost učňů rozhodný význam jejich vzdělání, jehož nabudou během učení. To může býti vsak zaručeno jen, když jednak bude určitý poměr v počtu zaměstnanců a učňů, když budou vydána ustanovení o potřebných schopnostech osob pověřených výchovou učňů, budou-li zostřeny předpisy o vzdělávacích povinnostech mistrů nebo jejich odpovědných zástupců a bude-li za druhé postaráno o další zdokonalování živnostenských pokračovacích škol. Dále by bylo svrchovaně důležité, aby mistr byl zákonem donucen vyučence po určitou dobu dále zaměstnávati. Právě tato povinnost by velmi silně přispěla k zeslabení nezaměstnanosti obchodních zaměstnanců.

Úprava nabídky a poptávky zdá se mi býti jedním z hlavních předpokladů zlepšení poměrů na trhu práce soukromých zaměstnanců. Bylo by možno značně pomoci této úpravě tím, že by se dala organisacím zaměstnanců možnost pro všechna odvětví obchodu uzavříti kolektivní smlouvy. V rozpočtovém výboru jsem se blíže zabýval touto otázkou a žádal jsem, aby ministerstvo soc. péče se co nejrychleji postaralo o zákon o kolektivních smlouvách, kterého se domáhá moje strana, a o zřízení smírčích úřadů. Zákonem chráněné kolektivní smlouvy byly by nejlepší ochranou soukromých zaměstnanců proti stále hrozícímu platovému útisku, který zhusta bývá způsobován osobami jiného povolání, jen aby se do služby dostaly. Na podporu v nezaměstnanosti nechce býti odkázán žádný soukromý zaměstnanec, nejen z důvodů právě uvedených, nýbrž i proto, že ani výše ani trvání podpory v nezaměstnanosti neodpovídá zvláštním poměrům soukromých zaměstnanců.

To platí i o této novelisaci zákona o podpoře v nezaměstnanosti, ke které právě kol. Kasper zevrubně své stanovisko vysvětlil. Litujeme zvláště, že v novém zákoně nejvyšší hranice státního příspěvku jest stanovena na 18 Kč. Tím jest odborovým organisacím zaměstnanců znemožněno určiti podpory tak, aby aspoň u části zaměstnanců vyhovovaly jejich oprávněným požadavkům. Žádáme proto rozhodně, aby se vůbec neurčovala nejvyšší hranice státního příspěvku, aby organisacím zaměstnanců bylo umožněno poskytovati větší podpory. Těch jest rozhodně zapotřebí zvláště starším zaměstnancům, kteří ostatně jsou delší nezaměstnaností velmi těžce poškozeni a kteří, přicházejíce po většině z lepších míst, musejí od základů měniti celý způsob svého života. Proto musí organisace zaměstnanců býti schopna těmto svým členům v době jejich nezaměstnanosti co nejvíce přispěti. To však nebude možné, leč že i stát vykoná svou povinnost a umožní organisacím svými přiměřenými příspěvky, aby i výše podpor v nezaměstnanosti odpovídala zvláštním potřebám soukromých zaměstnanců. Zatížení, které by tím povstalo státu, jest tak nepatrné, že v poměru k ostatním vydáním státu neznamená vůbec nic. Velice důležité při péči o nezaměstnané jest trvání podpory. Zase zvláště u soukromých zaměstnanců, kteří po většině zůstávají delší dobu bez místa. To platí však nejen o starších zaměstnancích, o kterých jsem již mluvil, nýbrž i o soukromých zaměstnancích vůbec. Proto byla také největší německá odborová organisace zaměstnanců v tomto státě, německý Svaz obchodních zaměstnanců, již od začátku odpůrcem t. zv. gentského systému. Zcela právem. Důvody tohoto stanoviska jsou především v neobyčejně těžkopádných podmínkách pro získání státního příspěvku. Celé dny se musí nezaměstnaný namáhati, aby si sehnal potvrzení od zprostředkovatelny práce, posledního zaměstnavatele, nemocenské pokladny, obce a odborové organisace. Ale tím křížová cesta není naprosto ještě skončena. Nyní teprve začnou hlášení, která jsou často pro zaměstnance velmi trapná a která se musí vykonati třikráte v týdnu. Byla nařízena pro kontrolu. Zajisté nejsme proti tomu, aby bylo učiněno vše, co může zabrániti zneužívání podpory v nezaměstnanosti, myslíme však, že se kontrola můze omeziti na odborové organisace, které ostatně v tomto státě nesou tíhu péče o nezaměstnané. Jen tam, kde není žádná místní skupina odborové organisace, ke které náleží nezaměstnaný, byla by účelná kontrola obecním úřadem, neboť v takových místech není asi zprostředkovatelny práce. Odborové organisace by pak v dohodě se zprostředkovatelnami práce jistě našly nějakou cestu, která by stejně vedla ke kontrole nezaměstnaných, aniž by tito byli nuceni státi v dlouhých frontách před veřejnými úřady, což platí zejména pro mnohé soukromé zaměstnance, jen proto, aby dostali to formální razítko do svého výkazu. I zde litujeme, že vládní návrh neučinil žádného ulehčení v předpisech o hlášení.

Zůstala v platnosti také možnost trestního stíhání důvěrníků, kteří se v odměnu za svou nezištnou činnost musejí stále obávati, že nebudou-li se co nejúzkostlivěji říditi obsáhlými ustanoveními zákona, přijdou do styku se soudy. Zůstala též pronikavá státní kontrola, která těžce ohrožuje organisace ve svobodě jednání. Rovněž nechápeme, že zůstal v platnosti odst. 4 tohoto zákona, který přímo zakazuje organisacím zaměstnanců svobodomyslnější směr. Nepostačitelná jest dále doba trvání podpory ustanovená v návrhu. Tím soukromí zaměstnanci dosud již velmi trpěli. I když tu již přispěla k pomoci péče o nezaměstnané všeobecného pensijního ústavu a náhradních ústavů a postarala se, aby zaměstnanec povinný pensijním pojištěním ještě po několik měsíců dostával nepatrný podpůrný příspěvek, zůstala tu přece skutečnost, že soukromý zaměstnanec po tříměsíční nezaměstnanosti se ocitne v největší možné bídě. Neboť podpora nositelů pensijního pojištění byla posud tak nepatrná, že z ní po většině mohlo býti stěží uhrazeno nájemné. Kdežto dříve si zaměstnanec uměl něco ještě vydělati výpomocným a vedlejším zaměstnáním, vyschly nyní i tyto prameny výdělku. Zůstává tedy odkázán, poněvadž produktivní péče o nezaměstnané stěží u něho přichází v úvahu, jen na peněžitou podporu v nezaměstnanosti. Žádáme proto, aby tato podpora byla jak co do výše, tak co do doby trvání požitků přizpůsobena zvláštním poměrům soukromých zaměstnanců. Soukromí zaměstnanci tedy žádají co nejrychlejšího uzákonění pojištění pro případ nezaměstnanosti. Jenom v jeho mezích bude možno bráti ohled na přání soukromých zaměstnanců, zvláště bude-li předně samospráva tak vybudována, aby mohli soukromí zaměstnanci sami se svými příspěvky disponovati. Již dnes prohlašujeme, že jen v takovémto uspořádání si představujeme příští pojištění pro případ nezaměstnanosti. Doufáme, že ministr sociální péče počne co nejdříve s přípravnými pracemi pro zákon o pojištění pro případ nezaměstnanosti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Před ukončením schůze učiním ještě některá presidiální sdělení.

Dovolené dal jsem: dodatečně na včerejší, jakož i na dnešní schůzi p. posl. Brodeckému; na dnešní schůzi pp. posl. Chalupovi, Chalupníkovi, Polívkovi - vesměs pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvil se dodatečně na včerejší, jakož i na dnešní schůzi posl. dr Singer.

Mezi schůzí byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

385. Zpráva výborů technicko-dopravního, zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 326), jímž se předkládá Národnímu shromáždění smlouva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o úpravě technicko-hospodářských otázek na hraničních tratích Dunaje, Moravy a Dyje, podepsaná v Praze dne 12. prosince 1928 se Závěrečným protokolem z téhož dne.

407. Zpráva výborů ústavně-právního a technicko-dopravního o usnesení senátu (tisk sněm. 393) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 121 a 159) o úpravě příslušnosti ve věcech cejchovních na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Předseda: Mezi schůzí byly tiskem rozdány interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

400. Interpelace:

I. posl. Vaňka, Langra, Malého a druhů min. vnitra o neslýchaném zásahu vládního komisaře měst. spořitelny v Jihlavě okr. hejtmana dr K. Bočana ve věci obecní výpůjčky města Třebíče,

II. posl. Gottwalda, dr Sterna, Haiblicka a soudr. min. vnitra o - - peněz z podpor nezaměstnaných dělníkům zatčeným při dělnických projevech dne 6. března v Ústí n. L.,

III. posl. Hrubého, Haiblicka a soudr. min. vnitra a celé vládě o postupu policie proti demonstrujícím nezaměstnaným, proti dělnickým projevům a proti dělníkům a poslancům i senátorům komunistické strany,

IV. posl. K. Procházky, Kuhnové a soudr. min. vnitra a celé vládě o fašistických násilnostech proti horníkům,

V. posl. Gottwalda, Dvořáka, Höhnela a soudr. min. spravedlnosti, že jsou držáni ve vazbě J. Harus, posl. Major a ostatní političtí vězňové,

VI. posl. dr Sterna, Höhnela, K. Procházky a soudr. min. spravedlnosti o vypovězení tajemníka Jos. Pieschla z Varnsdorfu,

VII. posl. Oehlingera a druhů min. soc. péče, jak okr. nemocenská pojišťovna v N. Městě n. M. nakládá s německým dělnictvem z Olešnice v Orlických Horách,

VIII. posl. Jurana, Barši a soudr. min. vnitra o rušení nočního klidu a pokusu násilí, spáchaného četníky ve Žďáře na Moravě,

IX. posl. Neumeistra, Polacha, Brožíka a soudr. min. soc. péče a železnic o exekučním vymáhání přeplatku na válečném poškozenci Janu Hálkovi z Michle, Krokova 174,

X. posl. Neumeistra, Polacha, Brožíka a soudr. min. soc. péče a min. spravedlnosti o exekučním vymáhání přeplatku na válečných poškozencích.

Předseda: Mezi schůzí byly tiskem rozdány Těsnopisecké zprávy o 37., 39. a 40. schůzi posl. sněmovny.

Posl. Štětka ve své dnešní řeči učinil projevy ohrožující bezpečnost státu.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti projevy ty ze zprávy těsnopisecké o dnešní schůzi.

Posl. Štětka, dr Stern a soudr. podali podle §u 46, odst. 2 jedn. řádu návrh, aby ministr vnitra dr Slávik a ministr spravedlnosti dr Meissner dostavili se do schůze posl. sněmovny a podali zprávu a vysvětlení o krvavých událostech v Radotíně a Velkém Bočkově.

Návrh vyhovuje jednacímu řádu a dám o něm rozhodnouti bez rozpravy prostým hlasováním.

Žádám o zaujetí míst.

Sněmovna jest způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem posl. Štětky, dr Sterna a soudr., aby ministr vnitra dr Slávik a ministr spravedlnosti dr Meissner dostavili se do schůze posl. sněmovny a podali žádanou zprávu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh jest zamítnut. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Podle usnese ní předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala v pátek dne 2. května 1930 ve 3 hod. odpol. s

pořadem:

Nevyřízené odstavce pořadu 44. schůze.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 8 hod. večer.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP