Čtvrtek 3. dubna 1930

Přecházeje k věci rád bych poznamenal, že lituji, že rovněž tento návrh zákona byl příliš pozdě předložen sněmovně. Nesmíte zapomínati, že než zákon nabude účinnosti, uplyne nejméně polovice letošní stavební sezony. Lituji dále, že se o této věci nemluvilo až po vyřízení nového stavebního řádu, jenž, pokud jsem informován, bude obsahovati velmi zajímavé podrobnosti o stavebnictví, i malých objektů. Se svého stanoviska považuji předložený návrh rozhodně za pokrok. Vrací se k někdejšímu udílení subvencí, k přejímání záruk, a pánové budou věděti, ze se v minulých letech tato věc zákonem upravená co nejlépe osvědčila. V prvých letech zákony způsobily skutečně čilejší stavební ruch, jenž měl oplodňující účinek na všeobecný hospodářský stav. Bohužel zákon příliš často užívá slovíčka "může" a podle mého mínění povede to často k nesnázím, aby se vyhovělo přáním uchazečů. Pozdější zákony ukládaly uchazečům méně důležité podmínky, byly omezeny na minimum a tím ovšem nastala i porucha ve stavbě bytů, v zaměstnání a také zvýšení bytové nouze. Nesmíte zapomínati - a ovšem že to všichni velmi dobře víte - že se stavební živností souvisí velmi mnoho podniků živnostenských, řemeslnických i průmyslových, a trpí-li nouzi stavební živnost, musejí i tyto živnosti trpěti. Opakuji a prohlašuji, že považuji zákon za pokrok, poněvadž aspoň částečně přispívá k nápravě hospodářské krise, kterou přece trpí i živnosti, poněvadž tím, že bude zaměstnáno mnoho řemeslníků, přispěje se ke zvýšení práce a ke zmírnění bytové nouze. Jest mimořádně důležité a potěšitelné, že se v zákoně slibuje desítiletá záruka za úroky, neboť z tohoto důvodu jak hypoteční ústavy, tak i lidé o stavbu se zajímající, stavebníci sami, budou moci lépe kalkulovati.

Já osobně, vážení, nejsem přítelem t. zv. nejmenších bytů. V dřívějších zákonech se mluvilo o malých bytech, nyní se již mluví o nejmenších bytech. Nevím, jaký titul dostanou příští byty, ty se jistě budou jmenovati liliputánské byty. Považují tento druh stavby za úplně nehygienický a nepostačitelný a připomínám slova pana ministra veřejných prací, která pronesl na kongresu, který se zde před několika dny konal, že při stavbách má lékař spolupracovati s technikem. Nemyslím, že při poradách o tomto zákonu promluvili k tomu také lékaři, neboť jinak nebylo by možné žádati od nějaké rodiny, aby vystačila s prostorem 40 m2. Uvažte přece, pánové, že v těchto jakož i v jiných vrstvách není bohudíky ještě zavedena tak zvaná soustava dvou dětí a v takové rodině s nejméně 5 členy musí 5 lidí žíti v takové malé a dusné místnosti. Podle mého mínění jest to úplně nehygienické a příčí se to nejprimitivnějším pojmům o bytovém pohodlí. Tyto byty mají podle předpisů nižší okna, místnosti jsou vysoké sotva 2.70 m a jak víte, otvírají se v těchto bytech okna obyčejně jen ze zvláštních důvodů. Účastnil jsem se jednou jedné komise, která pro nepříjemnou teplotu a vzduch musila z místnosti utéci, poněvadž nebylo lze tam komisi konati. Domnívám se, pánové, že tímto druhem bytů neuděláte radost majetníkům domů s malými byty. Dáváte sice lidem střechu nad hlavu, ale plníte tuto hlavu velkými starostmi, starostmi, které se již v první době dostaví stran udržování domu, pak stran zúročení a konečně nad hlavami těchto lidí bude ještě viseti i Damoklův meč regresu. O této věci není v novém zákoně nic řečeno. Vím jen, že v četných domech, které byly vystavěny podle dřívějšího zákona a na nichž vláda uplatňuje regres, lidé, které to postihuje, jsou velice nespokojení.

Podle zákona považujete za možné vybudovati 22.000 bytů s ročním nájemným 2.200 Kč. Ze srdce bych si přál, aby to bylo možné, ale považuji to za tvrzení poměrně neurčité. Vždyť budeme co nejdříve míti příležitost podati o tom zprávu. Postavení dnešních majetníků domů mi připadá jako postavení v dobré německé veselohře "Dva šťastné dny": "Jedním jest den, kdy se majetník nastěhuje do vily nebo domku, a druhým šťastným dnem jest den, kdy zase vilu i s malou ztrátou prodá a vystěhuje se." Uvážíte-li dále, jak velké povinnosti musejí na sebe vzíti obce stavbou ulic, stok atd., nahlédnete, že takový způsob stavění jistě nevyhovuje úplně, a troufám si tvrditi, že tímto způsobem stavby nebude bytové nouzi úplně zabráněno ani v oněch vrstvách, na které zvláště myslí pan ministr sociální péče. Povazuji za mnohem racionelnější stavěti činžovní domy s malými byty, ale ani zde nezacházel bych do výstředností a nebral bych si za vzor vídeňský typ, jenž vlastně vyhovuje více požadavkům stranicko-politickým než národohospodářským. Tak zvané hromadné byty, které tam vidíme, vyhovují snad v první chvíli, ale podle četných výroků obyvatelů těchto domů se zdá, že přece bydlení v takových činžovních kasárnách není již tak růžové. Jest také příznačné, že nikdo nenapodobuje tohoto druhu činžovních kasáren. Vídeň zůstala osamocena a žádné jiné město neprovozovalo stavební činnost v tomto smyslu. Víme, že německá města, která věnovala této věci velmi velkou pozornost, přestala stavěti tak zvaná zahradní města a dnes budují jen velké činžovní domy. Známý německý budovatel měst architekt Valtr Gropius měl před několika dny ve Frankfurtě n. M. neobyčejně zajímavou instruktivní přednášku o stavění a bydlení, ve které pojednav o všech příslušných otázkách, methodách a problémech dospěl k úsudku: "Jen domy budované do výšky a v řadách umožňují, aby se zřídily pro masy hygienicky bezvadné malé byty s největší možností větrání a slunce, při čemž se určování velikosti bytu řídí místními, klimatickými a hospodářskými podmínkami." V našem zákoně nebylo dbáno tohoto důležitého ustanovení týkajícího se klimatických a místních poměrů. Neboť jest rozdíl, staví-li se takový domek v průmyslovém místě, ve větším městě nebo na volné ploše nebo snad v horách, kde se přece musí stavěti docela jinak, než to nalézáme v zákoně.

Abych vám, vážení, dokázal, že jest mnohem racionelnější budovati domy velké než malé domky rodinné, dovoluji si vám předložiti malý náčrt, který jsem si nakreslil. Vypočítal jsem jej na ploše 50.000 m2, na níž lze vystavěti 8 rohových a 36 frontových domů, dohromady 44 domů, ve kterých jest 576 bytů, v nichž se může umístiti 2.880 obyvatelů. Na téže ploše lze vybudovati 40 rohových domů s jedním bytem a 60 frontových s jedním bytem, tedy rodinných domků; tu dostaneme jen 100 bytů pro 500 obyvatelů a výdaje jsou při rodinných domcích značně vyšší než u činžovních domů. Při náležitém seskupení můžete v tak veliké budově vytvořiti výtečnou nádržku vzduchu, která se u malých domků vytvořiti nedá, i když napřed a vzadu jsou obklopeny zahradami.

Když již mluvím, rád bych promluvil ještě o jedné věci, které jsem se vlastně dotkl již v rozpočtovém výboru při kapitole "Veř. práce". Jsou to totiž pohledávky podnikatelů, které stát úplně proti právu a zákonu zadržuje, ačkoliv jsou již dávno splatné. Byl jsem tak naivní, že jsem se domníval, že když se zmíním o této věci v rozpočtovém výboru v přítomnosti pana ministra veř. prací, že to bude míti nějaký účinek. Ale poněvadž ještě dnes dostávám dopisy z rozličných stran, že tomu tak nebylo, musím zde vysloviti svou mimořádnou lítost nad takovým finančním hospodářstvím státu. Jsem rád, že aspoň pan ministr financí jest ve sněmovně, i když není na svém místě, a doufám, že se mu podaří dosíci, aby tato věc byla konečně uspořádána. Jde nejen o částky, které stát dluhuje, nýbrž i kauce složené podnikateli se po léta nevracejí. I zde bylo by lze podporovati stavební ruch potud, že by stát vyplatil podnikatelům protiprávně, opakuji ještě jednou a zvlášť zdůrazňuji slovo "protiprávně", zadržené částky. Pak by bylo možno vzkřísiti k novému životu soukromou stavební činnost, bez které nikdy nezdoláte bytové nouze.

Další podporu stavebního ruchu bych viděl v tom, kdyby se stát odhodlal snížiti nákladní sazby pro stavební hmoty. Ne každý dům se staví přímo u cihelny, cementárny, sklárny nebo železárny, nýbrž obyčejně daleko od nich, a dopravní výdaje zdražují ovšem i stavbu.

Končím a prohlašuji, že pracovní a hospodářská pospolitost bude přes chyby, které tento zákon má, pro něj hlasovati, poněvadž tato osnova, jak jsem se již několikráte zmínil, bude-li se správně užívati předpisů v ní obsažených a budou-li úřady ochotně vycházeti vstříc, znamená krok kupředu. Ale osobně jsem přesvědčen, že si praxe vynutí změny a že, bude-li se jich dbáti, bude snad možno dosíci kýženého cíle. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. inž. Záhorský. Uděluji mu slovo.

Posl. inž. Záhorský: Pane předsedo, vážená sněmovno! Není vinou ani nynější vlády ani této sněmovny, že se zabýváme vládním návrhem zákona o stavebním ruchu, tisk 290, který neřeší problém bytový v náležité souvislosti se zákonem o ochraně nájemníků, v minulé schůzi poslanecké sněmovny odhlasovaným.

Jestliže nebyla s to vláda minulá, opírající se o sněmovní většinu, složenou z politických stran ideově i politicky sobě blízkých a sledujících hospodářské zájmy jednostranné, aby rozluštila ve třech minulých letech bytový problém dlouhodobým zákonem, který by vystihl správnou souvislost ochrany nájemníků s podporou stavebního ruchu, nelze vytýkati dnes ani nové vládě, ani této sněmovně, že nezmohla tento úkol ve lhůtě 4 měsíců, spadající do počátku třetího volebního období.

Bývalá osmička bytová pracovala sice pilně po dlouhou řadu měsíců o přípravách pro dlouhodobý zákon bytový, ale bez účasti socialistických stran, nyní ve vládě a ve většině sněmovní zastoupených, takže zanechala po sobě dědictvím elaborát jednostranný, nedbající náležitým způsobem ani hospodářské nosnosti obyvatelstva nemajetného, ani oprávněných nároků finanční správy státní na zachycení části přírůstku hodnoty domovního majetku, který se vyskytne jako důsledek dlouhodobého zákona bytového bez přičinění a zásluhy majitele domu.

Je proto zcela samozřejmé, že dnešní vláda koncentrační, opírající se také o politické strany socialistické, bez jejichž účasti není většiny v této sněmovně, odkládá řešení dlouhodobého zákona do zasedání podzimního, aby prozkoumán byl problém bytový všestranně, jak toho žádají zájmy všech, kteří budou dotčeni konečnou úpravou bytového problému.

Kusé a jednostranné řešení nebude lze nikdy realisovati, jak se již prokázalo na dvou elaborátech, řešících ochranu nájemníků ve spojení s podporou stavebního ruchu, a to na návrhu z r. 1925 sboru pro otázky hospodářské při ministerstvu obchodu a na vládním návrhu úřednické vlády, tisk 460 z r. 1926. Vítáme proto prohlášení pana ministra soc. péče dr Czecha, že vykoná náležité přípravy, aby prozkoumán byl problém bytový podle všech správných hledisek a důsledků.

Nejenom krátká doba čtyř měsíců byla příčinou, že tyto přípravy nemohly již býti vykonány po novém složení vlády, nýbrž také tvrdá skutečnost, že počátek třetího volebního období zapadá do všeobecné hospodářské krise, která ztěžuje, ba téměř znemožňuje jistou a zároveň spolehlivou předpověď nejbližší budoucnosti zejména vrstev obyvatelstva hospodářsky slabých a pracujících za stálou mzdu anebo plat. Stále vzrůstající číslo nezaměstnaných nejlépe prokazuje, že vzdaluje se okamžik pro započetí účinnosti dlouhodobého zákona do neurčita.

Nelze o tom pochybovati, že nyní by způsobil zákon o stavebním ruchu kombinovaný s umenšováním ochrany nájemníků oproti zvyšování nájmů značnou újmu životní míry v řadách dělnických a zaměstnaneckých, poněvadž nynější úpravy mezd a platů předpokládaly klesání cen životních potřeb, jež se však nedostavilo zejména pro jednostrannou politiku hospodářskou minulého režimu. Čím je důchod menší, tím je položka bytová tíživější, poněvadž pohlcuje větší jeho část a proto může býti zvyšována jenom tehdy, jestliže zbytek důchodu stačí k zajištění slušné životní míry.

Není ostatně důvodů ani mravních pro rychlejší vyrovnání nájmu starých s nájmy novými, pokud nepřiznalo se ani práci právo na odměnu, odpovídající její hodnotě předválečné.

Bylo by velmi povážlivým sociálním zjevem v našem státě, kdyby se považovalo za spravedlivé vyřešiti v dlouhodobém zákoně o stavebním ruchu ve spojení s ochranou nájemníků vyrovnání starých nájmů s novými před zrovnoprávněním staropensistů s novopensisty a před zlepšením důchodů malých. Již za nynějších poměrů je bytová kultura v našich městech ve značném úpadku na újmu zdraví národa a v neprospěch populačního problému. Lze předvídati téměř s jistotou, že i nejdokonalejší rozřešení dlouhodobého zákona stavebního a bytového způsobí jedenkráte další pokles bytové kultury, nepodaří-li se všeobecně včas zlepšiti podmínky hospodářského vývoje státu.

Souhlasíme proto s vládním návrhem o stavebním ruchu, ač neřeší bytový problém v celku a ve všech směrech, jako s účelným opatřením, jež poskytne sněmovně také dostatek času, nutného k přípravě zákona konečného.

Že stavební podnikání nutně potřebuje aspoň tohoto opět prozatímního krátkodobého zákona, ukazuje stálý pokles obytných staveb. Krátkodobá účinnost navrhovaného zákona je příčinou, že jeho obsah neliší se valně od zákona o stavebním ruchu ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n.

K jeho ustanovením připojuji některé poznámky, jimiž bych rád upozornil také na některé náměty, jez by měly býti sledovány v legislativě podpory stavebního podnikání. Hlava prvá jedná o opatření staveniště vyvlastňovacím řízením. Tendencí zákona bylo a opět také v budoucnosti má býti, aby stavebník dosáhnouti mohl vhodného staveniště za přiměřenou cenu a také rychle. Bohužel, v obou směrech nestačí posud platná ustanovení této hlavy. Ceny pozemků od státního převratu několikanásobně stouply. Příčiny vzrůstu cen pozemků jsou velmi různé a rozlišují se podle toho, zda jde o pozemek stavební uvnitř města, zvláště v obchodních jeho částech, anebo o pozemek stavební, ve který se přeměňuje půda zemědělská, posud stavbou nedotčená. V obou případech rozhodují o ceně pozemku stavebního zvlášť upravovací plány obce a zastavovací podmínky. Realisace regulačních plánů a zejména vybavení regulovaného území technickými investicemi jsou vždy podporovány obětmi všeho obyvatelstva obce, ale pozemková renta, projevující se v prodeji staveniště, je posud v nepřiměřené výši ve prospěch prodávajícího. Tato okolnost jest jednou z hlavních příčin, proč radikálnější moderní úpravy měst narážejí na odpor oněch majitelů pozemků, jichž stavební půda se znehodnocuje obětmi ve prospěch veřejného zájmu, zatím co pozemky majitelů šťastnějších, regulací příznivě dotčených, nabývají vysokých cen. Úprava právní a hospodářské řešení tohoto problému vyžádají si v nejbližší době naší zákonodárné spolupráce. Republika Československá ve svém zákonodárství, těchto otázek se dotýkajícím, zůstává značně pozadu za státy evropskými, ba dokonce i státy konservativními. Výsledek toho projevuje se dnes zejména v tom, že v rozpočtu stavby tvoří položka opatření staveniště nepřiměřeně vysokou částku. Ve výstavbě města má to za následek - zejména v hlavním městě Praze - že vymáhá se zpravidla na stavebních úřadech zastavění staveniště v intensivnějším rozsahu půdorysném a do značně větších výšek, než předpisují schválené plány regulační a zastavovací podmínky, je doplňující.

A tak vymáhají se na úřadech stavebních stavební povolení pro stavby v obrazu města esteticky závadné a často i z důvodů zdravotních nepřípustné. Jen přesným dodržováním promyšlených plánů regulačních a zastavovacích podmínek lze čeliti nepřiměřeně vzrůstající pozemkové rentě pozemků zvláště v obchodních a centrálních částech zemských hlavních měst, representujících stavební naši kulturu. Bohužel, že dříve platné zákony o stavebním ruchu svými některými nesprávnými ustanoveními přímo podporovaly některé stavební výstřednosti, jak o tom nejlépe svědčí řada staveb v Praze, jež zůstávají dnes v obrazu města trčeti jako stavební vykřičníky, připomínající nejenom bezohlednou ziskuchtivost stavebního podnikání a předražování stavenišť, ale také osudné omyly zákonodárců. Bylo jistě velkým omylem, když svého času zákony o stavebním ruchu mařila se na př. v Praze samé účinnost zákona ve státní regulační komisi pro Prahu a okolí. (Tak jest!) Je proto vítáno, že v projednávaném zákoně zůstává v platnosti v §u 3 odstavec 4, připouštějící vyvlastnění většího pozemku, stanoví-li větší plochy nad nejmenší mez podmínky parcelační.

Z týchže důvodů jest klásti váhu na zachování §u 66, odst. c) (1), v němž jsou přípustny odchylky v ustanovení stavebních řádů pro větší počet pater obytných domů jenom tehdy, není-li to závadné z ohledů veřejných, anebo jestliže pravoplatné zastavovací podmínky jinak neustanovují.

Velikou závadou dosavadních ustanovení hlavy prvé o vyvlastňovacím řízení je, že nezaručují rychlý postup jeho. Znám případ v Řevnicích, že ani po 2 1/2 letech nerozhodla II. instance o odvolání (Slyšte!), nedostávajíc včasně od I. instance doplňovacích zpráv na své dotazy. Takové případy jsou, bohužel, zpravidla svědectvím, že také státní správa velmi často podléhá politickému vlivu a sama sabotuje provádění zákona. (Bohužel!) Je to téměř neuvěřitelné, uváží-li se, že § 4 stanoví: "Vyvlastňovací řízení provede k žádosti stavebníkově neprodleně okresní úřad." Zvláště je však politováníhodné, musím-li zde konstatovati, že jsem zjistil nesprávný postup také v záznamu vyvlastňovacího řízení v pozemkových knihách. Ač § 4, odst. (3) a (4) předpisují: " (3) Úřad požádá knihovní soud, aby poznamenal v knihách zahájení vyvlastňovacího řízení" a " (4) Tato poznámka jest účinná proti každému, kdo později dobude knihovního zápisu k vyvlastňované nemovitosti", zjistil jsem v pozemkových knihách na Zbraslavi, že před ukončením vyvlastňovacího řízení rozparceloval a prodal církevní řád vyvlastňované pozemky, ale na nově vznikající parcelační čísla že vyvlastňovací poznámka přenesena nebyla. (Slyšte!) Aby se nesprávný postup zdánlivě právně kryl, nebyla prodána parcela, nesoucí původní katastrální číslo, takže se tvrdilo vlastníkem, že vyvlastňovací poznámka lpí pouze na zbytku z původního pozemku. Takovým postupem neposloužil právní zástupce dobré pověsti ani církevního řádu před veřejností, ani sám sobě před advokátní komorou.

A úřední bdělosti takové nesprávnosti, bohužel, unikají. Chceme čistotu nejen veřejného života, nýbrž i uvnitř naší administrativy. (Výborně!) Jen přísné a objektivní plnění zákona zjednává státní administrativě sympatie obyvatelstva. Tolik jsem chtěl stručně říci k hlavě prvé.

V hlavě druhé zůstávají v platnosti opět pouze ustanovení o rozhodčích soudech mzdových, ač k zlevnění staveb jistě více by přispěly rozhodčí soudy cenové - bohužel, předčasně již z minulých zákonů vypuštěné. Jediná regulace cen poptávkou a nabídkou nestačí ještě dnes k vytvoření reálných cen, odpovídajících rozumným kalkulacím výrobním.

Hlava třetí a čtvrtá o bytové péči o státní zaměstnance a o státním bytovém fondu nepřispějí tentokráte ze známých důvodů, v důvodové zprávě uvedených, k vydatnějšímu zvýšení podpory stavebního ruchu. Zato však hlava pátá o podpoře stavebního ruchu přináší opět nejen podporu ve způsobu státní záruky, nýbrž i ve způsobu státní záruky a státního příspěvku.

Pro krátkost času chci se zabývati hlavně ustanoveními o státním příspěvku. V zásadě nutno zdůrazniti, že teprve tento vládní návrh správně řeší státní podporu stavebního ruchu (Výkřiky komunistických poslanců.); neboť hned od počátku tvoření zákonů o stavebním ruchu měly se rozlišovati stavby s pouhou zárukou od staveb se zárukou a příspěvkem státním.

Bylo od počátku velikým omylem, že poskytoval se státní příspěvek ze dvou důvodů: zámožným stavebníkům poskytoval se proto, že vynucovaly jej politické strany buržoasní pod rouškou potírání nezaměstnanosti, kdežto strany socialistické pro pořízení bytů nebydlících a odstraňování krise bytové. Prostředky, jež věnovala státní pokladna prvé skupině zájemníků, měly býti zachovány státním investicím stavebním a druhá část stavbám skutečně nouzově bytovým, aby tíseň bytová byla co nejrychleji překonána a tím zároveň dosažena možnost úplného zrušení ochrany nájemníků plánovitým systémem, zjednávajícím důvěru v hodnotu domovního majetku.

V nesprávném pojetí konečných cílů prvních zákonů, jež bylo důsledkem kompromisu mezi oběma skupinami zájemníků, spočívají dnes příčiny toho, že se stát nepostaral o nezbytné stavební investice svoje v čas, dokud byly k tomu prostředky a příznivější podmínky a že dnes uvolňuje k nouzovým stavbám poměrně málo finančních prostředků.

Kdybychom byli více dbali o potřebné investice stavební pro stát jako o nejsprávnější prostředky proti nezaměstnanosti, neměli bychom dnes před sebou krise v umístění všech našich vysokých škol.

Státní příspěvek podle §u 48 ve výši 2 1/2% ze zápůjčky na její úmor, omezený ustanovením §u 51, že ročně nesmí převyšovati částku 20 mil. Kč, považuji za účinný prostředek, nově do zákona zařazený, ale bohužel ne za dosti vydatný. Potřeba malých bytů, jichž obytná plocha půdorysná nepřestoupí 40 m2, je posud příliš veliká, a čekatelů na takové byty je příliš mnoho, takže z ročního příspěvku 20 mil. Kč a z 2 1/2% anuit nepořídí se tolik nejmenších bytů, aby se usnadnilo brzké uvolnění nájmů malých. Čím dříve bude produkováno více bytů nejmenších a malých, tím spíše zůstanou nájmy ve starých domech na nižším stupni i po uvolnění ochrany nájemníků. (Tak jest! Zcela správně!)

V důvodové zprávě se vypočítává, že s ročním příspěvkem 20 mil. Kč lze zříditi okrouhle 22.000 bytů s ročním nájmem 2.200 Kč. Předpokládaný celkový náklad jednoho nejmenšího bytu 40.000 Kč bude ve velkých městech jistě překročen aspoň o 10.000 Kč, čili o 25%, takže také nájem stoupne aspoň na 2.750 Kč. (Výkřiky posl. Sladkého.) Měla-li by bytová položka v důchodu činiti 25% jako před válkou, byl by s to, aby takový nájem platil bez újmy životní míry důchodce, jehož důchod by dosahoval aspoň 11.000 Kč. To je příliš vysoký důchod, který je v rodinách dělnických a zřízeneckých vzácností. Možno říci, že i tento zákon neluští opatření bytů nejpotřebnějším. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Jsem přesvědčen, že lze nalézti potřebné prostředky pro vydatnou podporu příspěvkem jen tehdy, jestliže finanční správa spravedlivě zadrží v dlouhodobém zákoně o podpoře stavebního ruchu ve spojení s ochranou nájemníků částku z přírůstku hodnoty domovního majetku.

Hlava šestá o daňových a poplatkových úlevách zachovává v podstatě ustanovení posledního zákona. Mám za to, že by měl obsahovati zákon požadavek, aby stavebník, ucházející se o poskytnutí daňové a poplatkové úlevy, prokázal v žádosti své správnou kalkulaci, že výše úlev jde ve prospěch snížení nájmu a nikoliv na vrub nezasloužené prémie stavebníků. (Výborně!)

Změny, dočasná a dílčí bezúčinnost stavebních řádů a statutů, jež povoluje sedmá hlava zákona, nemají dnes již toho významu, jaký mívaly v předešlých zákonech. Dnes převažuje již snaha budovati obytné budovy plnohodnotné a klesající stavební ruch nepřetěžuje stavební řízení úřadů stavebních.

V celku mohu říci, že vládní návrh zákona o stavebním ruchu, který projednáváme, byť i opět krátkodobý, tvoří za dnešních poměrů a po odhlasování státního rozpočtu skutečně přijatelný prostředek k podpoře stavebního ruchu a přípravu k úpravě zákona konečného a dlouhodobého. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.)

K řešení zákona takového dlouhodobého jsme připraveni a také přesvědčeni, že budeme uplatňovati myšlenky a zásady, které přispějí ke zdařilému rozluštění problému bytového a stavebního. Spoléháme, že budeme podporováni v této sněmovně spoluprací všech, jimž záleží na opravdové spravedlnosti vůči všem obyvatelům, usilujícím o klidný rozvoj a rozkvět státu. (Potlesk. - Výkřiky poslanců komunistických.)

Až budete míti na mysli stát, budete jinak mluviti a jednati a vykážete se většími úspěchy pro vlastní své stranníky, byť i komunisty.

Byt důstojný člověka a odpovídající stupni soudobé kultury je toho prvním předpokladem. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Hruškovi.

Posl. Hruška: K malému hospodářskému plánu, který je nyní projednáván a ze kterého už část byla odhlasována, chci říci za naši stranu naše třídní stanovisko, jak my se díváme na váš t. zv. malý hospodářský plán. Malý hospodářský plán neznamená zmírnění hospodářské krise (Výkřiky posl. Jurana), znamená zbídačení obrovských tisíců nezaměstnaných a polozaměstnaných dělníků, znamená zotročení a zhoršení životní úrovně tisíců nájemníků, tisíců a desetitisíců lidí, kteří jsou odkázáni na svou mzdu.

V těchto dnech je projednávána touto sněmovnou řada zákonů, jichž souhrn nazývají strany dnes fašisticko-sociál-fašistické koalice "malým hospodářským plánem". Malým proto, že se jím uskutečňuje jen část velikého plánu hladu, drahoty a zvýšeného vykořisťování pracujících, který tvoří existenční základnu a smysl této vydřidušské vlády. A přece toto "málo" znamená, že každičký paragraf těchto zákonů, pro který vy, sytí a dobře placení agenti bankovních a průmyslových magnátů, velkoagrárních lichvářů a bursovních spekulantů, zvednete s cynickým úsměvem ruku, ještě zmnoží nesnesitelnou bídu milionů těch, kdož se v této "demokratické" a "humanitní" republice dřou pro zisky hrstky parasitů. (Výkřiky posl. Jurana.)

Zákony o přirážkových clech, odběru zemědělských výrobků veřejnými podniky, o výrobě chleba zdražujete mouku, chléb, brambory, maso, mléko, zeleninu, ovoce, zkrátka vše, po čem se vztahuje ruka pracujícího člověka, pokud v ní ještě zbývá koruna mizerné mzdy. Obracíte kapsu na ruby dělníku, jemuž poslední špetku síly vyčerpáváte ve svých zracionalisovaných závodech. Štvete do zoufalství chudou ženu, zotročenou starostí o domácnost. Rvete sousto dělnickým dětem, ubíjeným tuberkulosou. Vyrážíte poslední haléř z ruky nezaměstnaného, invalidy práce a válečného poškozence, které necháváte zkomírati při bídných podporách.

Zákonem o ochraně nájemníků vyháníte nové tisíce dělníků, drobných státních zaměstnanců a malých živnostníků z bytů, abyste do nich nastěhovali děti bohatých domácích pánů. A ne dost na tom. Koncem listopadu t. r. zrušujete i to málo, co se dnes ještě více pro posměch nazývá ochranou nájemníků. Pak se mají státi podle vašeho plánu z desetitisíců chudých nájemníků psanci, kteří ať si volí mezi životem ve stráních, stozích a brlozích nebo zkomíráním hladem v předražených bytech.

Ale nedohodli jste se jen o tom, jak zdražiti každé sousto pracujícím a jak je zbaviti přístřeší, nýbrž také o tom, jak upevniti a zvýšiti bídu nezaměstnaných. Novou úpravou gentského systému mají býti nadále desetitisíce nezaměstnaných, jež denně vzrůstají o nové a nové řady, vyloučeny z jakékoli podpory. Dělníci mají nadále vlastními příspěvky nésti břemeno krise vašeho prohnilého systému a vaší racionalisace. Kojíte se nadějí, že novou úpravou ještě úžeji připoutáte odborové organisace ke svému potlačovacímu státnímu aparátu, že z nich učiníte tím jistější nástroje chystané imperialistické války.

Těšíte se, že ještě hlouběji vrazíte klín mezi nezaměstnané, mezi ty, jimž milostivě dáváte z jejich kapsy bídnou almužnu, a ty, jež necháváte zmírati hlady.

Chystáte zdražování osobních tarifů na drahách, zvýšení cen dělnických a žákovských lístků, jakož i režijních lístků státních zaměstnanců. Chcete zdražiti pivo zvýšením daně z piva z 34 Kč na 50 Kč na 1 hl. Chcete zdražiti cukr, abyste co nejvíce vydřeli na pracujících vrstvách. Kdo by v tomto díle zbídačování pracujícího lidu nepoznal zkušenou ruku sociálfašistických stávkokazů, pozná ji bezpečně podle toho, jak ohromnou fašistickou demagogií je tento útok na pracující lid zastírán.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP