Čtvrtek 3. dubna 1930

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Kremser. Dávám mu slovo.

Posl. Kremser (německy): Dámy a pánové! Bytová otázka stala se dnes otázkou mezinárodní a všechny státy světa se zabývají řešením této kulturní otázky. Neboť světová válka přivodila takové zostření bytové nouze, že celá veřejnost musí se dnes zabývati bytovou otázkou. Při potírání ochrany nájemníků se ovšem pracuje s velmi mnoha mylnými důvody, důvody, které naprosto nejsou případné. Jedním z těchto mylných důvodů jest, že ochrana nájemníků jest brzdou stavebního hnutí, že by stavba bytů byla zvýšena, kdyby ochrana nájemníků byla zrušena. Tento důvod jest mylný již proto, protože přec nové byty nejsou pod ochranou nájemníků a tudíž stavbě bytů ochrana nájemníků naprosto nepřekáží. Přes to nelze pozorovati stavební ruch se strany soukromníků. Soukromý kapitál neučinil zcela žádné investice pro stavbu bytů, prostě proto, že důchod z kapitálů vložených do stavby jest pro kapitalistu příliš malý a poněvadž na jiných investicích vydělá více. Především jest vůbec největší překážkou vývoje vysoká cena stavebních hmot. Dokud platí velké podniky, vyrábějící cement a vápno, tak nehorázné dividendy, bude stavební ruch míti vždy potíže. Platila-li králodvorská cementárna v posledních letech 50 až 70% dividendy, jest to jednou z největších příčin, že stavební činnost polevila. Soukromé stavby, prováděné v posledních letech, nepřispěly k řešení nebo ke zmírnění bytové nouze, poněvadž to byly ponejvíce jen stavby přepychových vil nebo domků pro jednu rodinu, jež na bytovou nouzi nemají vůbec vlivu. Poměrně nepatrný počet bytů, které v posledních letech postavily obce a stavební družstva, také nezmírnil bytovou nouzi, aspoň ne do té míry, aby se dnes nedalo více mluviti o nějaké bytové nouzi. Velké činžovní kasárny a paláce, které byly postaveny v Praze, rovněž nepřispěly k řešení bytové nouze, nepřivodily úlevy na bytovém trhu, bytový trh jest dnes ještě právě tak zatížen jako dříve. Obraz vývoje stavební činnosti v Československu se ukáže z tohoto: Od r. 1919 až do r. 1924, t. j. v době, kdy jsme měli zákony o podpore stavebního ruchu, které poskytovaly státní příspěvek a které dávaly také státní záruku, v této době postavilo se ročně průměrně 11.344 bytů. V době občanské koalice, kdy jsme neměli zákona o podpoře stavby bytů nebo jen velmi slabý se všeobecnou státní zárukou až do výše 120 milionů, bylo za rok postaveno celkem 4644 bytů. Stavěli jsme tedy v prvých letech republiky a po válce průměrně 11.000 bytů a v posledních letech necelou polovinu, nýbrž snad třetinu bytů z prvých let. Proti tomu dlužno zjistiti, že ročně se uzavíralo přes stotisíc manželství, při čemž mladí lidé nebyli naprosto s to, aby si opatřili nějaký byt. Také jest zajímavé porovnati poměr prázdných bytů s celkovým počtem bytů v době předválečné a poválečné. V Praze bývalo vždy v době předválečné celkem průměrně 1.7% bytů prázdných, v roce 1921 bylo jen ještě 0.1% prázdných. V Ústí n./L. bylo před válkou průměrně 1.8% bytů prázdných v poměru k celkovému počtu bytů, v roce 1921 pouze 0.3%. V Liberci bylo v roce 1910 2.1% prázdných bytů, v roce 1921 jen 0.2%. V Teplicích-Trnovanech bylo v roce 1910 3.1% prázdných bytů, v roce 1921 jen 0.1%, v Karlových Varech-Rybářích bylo v roce 1910 prázdných 4.9% veškerých bytů, v roce 1921 jen ještě 0.1%. Z toho je zřejmé, že bytová nouze náramně vzrostla; toto malé procento prázdných bytů dlužno přičísti na vrub toho, že se nenašel nájemník, který by byl platil neslýchané ceny, jež byly za prázdné byty požadovány. V karlovarském okrese bylo v minulém roce provedeno v 15 zcela malých obcích sčítání a přehlídka bytů. Ukázaly tento výsledek: V těchto obcích bylo zjištěno 483 bytů, v nichž bydlí více než jedna domácnost. 101 byt byl v těchto 15 malých obcích zjištěn, který se vůbec nehodil k obývacím účelům ze zdravotních důvodů. (Posl. de Witte [německy]: V těch se však bydlí!) Tak jest. Těchto 15 malých obcí by podle konaných šetření velmi nezbytně potřebovalo: 352 bytů jednopokojových s kuchyní a 163 bytů dvoupokojových s kuchyní. Z toho vychází najevo, že máme také v nejmenších obcích co činiti s velikou bytovou nouzí. Co do stavební činnosti v jednotlivých obcích, mohli jsme podle šetření zjistiti, že v 59 městech, z nichž každé má přes 10.000 obyvatelů, bylo v letech 1919 až 1927 zřízeno celkem 29.879 novostaveb, z toho 22.354 obytných budov s 81.688 byty. To dává za rok průměrnou výstavbu 2484 obytných budov s 9077 byty. To však jsou jen obce s více než 10.000 obyvatelů, tedy velká města, proti čemuž jest potřeba bytů v těchto obcích mnohem větší a rozsáhlejší; to bylo zjištěno setřeními, konanými v prosinci 1929. Tato šetření prokázala, že v 56 obcích v Čechách, z nichž každá má přes 10.000 obyvatelů, potřebuje naléhavě bytů celkem 28.536 domácností, a že 15.405 domácností potřebuje bytů méně naléhavě. To jest dohromady 43.941 domácnost v 56 obcích, která potřebuje bytu. Uvážíme-li, že to jest jen 56 obcí, malý počet z mnoha set obcí, zvětší se počet potřebných bytů nesmírně. Na Moravě spolupůsobilo při těchto šetřeních 26 obcí, jež udaly, že jest naléhavě zapotřebí 6418 bytů a že 3712 domácností potřebuje bytů méně naléhavě. To jest na Moravě celkem 10.120 bytů. Na Slovensku hlásilo 15 obcí, že 4592 domácností potřebuje bytu naléhavě a 4526 domácností méně naléhavě. To je celkem 9118 domácností byt požadujících. Na Podkarpatské Rusi hlásily 2 obce, že je celkem 1251 domácnost bez bytu. To ukazuje, že v celém Československu potřebuje 99 obcí 63.771 bytů a 659 místností živnostenských. Rozdělíme-li tyto požadavky podle místností, ukáže se toto: Z těchto 63.771 bytů požaduje se 48.857 bytů jednopokojových s kuchyní, 12.990 bytů dvoupokojových s kuchyní, 1618 bytů třípokojových s kuchyní, 326 bytů čtyřpokojových s kuchyní a 659 živnostenských provozoven. Z toho patrno, že malých bytů je největší nedostatek, že z 63.000 hlášených bytů se žádá 48.000 jednopokojových s kuchyní. Při tom nelze však bráti tato hlášení doslovně, poněvadž velký počet obcí vzal za základ pouze jen čísla vzatá ze vzduchu, bez jakéhokoliv věcného podkladu, poněvadž počet přihlášených bytů jest tak malý, že každý, kdo tato města zná, musí si říci, že tyto údaje jsou příliš malé. Tak na př. hlásila obec Falknov, že celkem jest nezbytně zapotřebí jen 38 bytů jednopokojových s kuchyní. V Chomutově jest naléhavě zapotřebí 9 bytů a 8 bytů méně naléhavě. Kdo tato města zná, ví, že potřeba bytů jest mnohem větší než obecní zastupitelstva udala. (Výkřiky posl. de Witte.) V Jičíně udala obec, že potřebuje naléhavě 12 bytů a méně naléhavě 9 bytů, Litoměřice udaly 11 naléhavě a 55 méně naléhavě potřebných bytů, Vysoké Mýto 8 naléhavých a 50 méně naléhavých bytů, Žatec 30 naléhavých a 26 nenaléhavých bytů. Z těchto číslic vidíte, jak povrchní jsou tato vyřízení. Z toho jest stále ještě patrno, že v 99 obcích se celkem požaduje 63.771 bytů. Vidíte, že číslice naléhavě potřebných bytů by byla mnohem vyšší, kdyby se bytové potřeby v obcích skutečně svědomitě přezkoušely a podle toho byly oznámeny údaje. Bytová nouze v Československu jest ohromně veliká. O tom svědčí ve velikých průmyslových městech v Československu, bez rozdílu, ať jde o oblast německou, českou či slovenskou, úkazy, že jsou obývány železniční vagony, baráky a jeskyně, to vše z nouze, poněvadž není dostatek bytů a poněvadž za uvolněné byty nelze platiti požadovaného nájemného. Viděli jsme v posledních dnech, že na pražském obvodě se hledalo řešení. Ve Vršovicích byly před lety postaveny baráky, podle časopiseckých zpráv dodala pražská obec prkna na tyto baráky, které se nyní strhly. Nejsem proti tomu, že Praha přikročuje k řešení této kulturní ostudy, jak to nutno nazvati. Otázka ta se však nedá řešiti tak, že lidé se ubytují do místností, jež nejsou lepší než ony, v nichž bydlili až dosud, nýbrž jen velkorysou stavební činností, velkorysým programem, dávajícím možnost, vybudovati tisíce malých bytů jednopokojových s kuchyní, v nichž lze tyto lidi ubytovati. Mají-li býti pronajaty byty, které dávají výnos ze stavebního kapitálu, pak jest při dnešních mzdách a platech nemožné, aby se toto nájemné platilo. Tyto baráky, tyto chatrče a staré budovy, jež máme ještě v mnohých městech, jsou semeništěm mnohých nemocí, jsou přístřeším člověka nedůstojným, jsou kulturní ostudou v pravém slova smyslu, jsou vysvědčením barbarství, nemohou v žádném směru činiti si nárok na lidské obydlí. Proto nutno se vším důrazem pracovati k tomu, aby se zde na poli podpory stavebního ruchu něčeho dosáhlo, poněvadž po celá léta bylo mnoho zanedbáno, pokud jde o podporu stavebního ruchu a stavby malých obytných domů.

Porovnáme-li však, jak byla podpora stavebního ruchu v Československu prováděna, dojdeme k opačnému názoru proti tomu, jaký včera vyslovil kol. Zajiček ze strany křesť. sociální. Vidíme, že v době, kdy byl ve všenárodní koalici velmi silný vliv socialistický, byla podpora stavebního ruchu značně lepší, že v době polevení socialistického vlivu a v době občanské koalice polevila i podpora stavebního ruchu. R. 1921 stanovil zákon o podpoře stavebního ruchu státní příspěvek 80 milionů a státní záruku do 80%. V roce 1922 stanovil zákon o podpoře stavebního ruchu státní záruku do 80% a státní příspěvek na 25 let, odstupňovaný od 4% v prvních 5 letech do 2 1/2% v posledních 5 letech, takže se objeví průměrný státní příspěvek 3 1/4%. R. 1923, kdy po obecních volbách utrpěly socialistické strany porážku, byla státní záruka snížena na 60% a státní příspěvek odstupňován od 4% do 1%, takže vyšel 2 1/2%ní státní příspěvek. R. 1924 byla státní záruka snížena na 45% a státní příspěvek stanoven na 2 1/2%. V letech 1925 a 1926 nebylo vůbec zákona o podpoře stavebního ruchu. Všeobčanská koalice nepovažovala za potřebné, aby byl vydán nějaký zákon o podpoře stavebního ruchu. Teprve v roce 1927 byl opět schválen zákon o podpoře stavebního ruchu, ve kterém však byla stanovena státní záruka 80%, a to jen do výše 120 milionů, kterou měl převzíti stát. R. 1928 byla státní záruka zvýšena na 85% a stanovena na 150 milionů Kč. R. 1929 byla státní záruka zvýšena na 85% a 200 milionů Kč. Není tedy tomu tak, že dnes předložený návrh zákona znamená újmu nebo zhoršení proti podpoře stavebního ruchu posledních 5 let, nýbrž naopak pokrok proti zákonům o stavebním ruchu, vydaným občanskou koalicí, neboť v době, kdy socialistické strany měly účast ve vládě, stavělo se průměrně 11.000 bytů, v době občanské koalice bylo vůbec v celé republice postaveno jen 4000 bytů. Poměr by se byl znamenitě zlepšil, kdyby byly zůstaly stále v platnosti zákony, jako v prvých letech po válce, pak by se bylo dalo v podpoře stavebního ruchu více vykonati.

V tuto dobu spadá však také ještě zákon o obecních financích, který přivodil obcím podstatné zhoršení, takže nemohly v zájmu podpory stavebního ruchu ničeho podniknouti. Zákony o podpoře stavebního ruchu od r. 1927 do 31. prosince 1929 nedaly obcím možnost, aby stavěly byty, neboť by byly musily prokázati výnosnost, plné zúročení a úmor použitého kapitálu, a to by bylo vyžádalo tak vysokého nájemného, že by dělníci s jejich dnešními mzdami nemohli toto nájemné platiti. Zákon o obecních financích postavil se tedy v cestu jako překážka a vzal obcím veškerou možnost, aby v posledních letech vůbec stavěly. Dnes projednávaný zákon o podpoře stavebního ruchu dává však obcím, poněvadž zaujímají přednostní místo, veškerou možnost, aby bez ohledu na zákon o obecních financích stavební ruch podporovaly a určitý počet bytů vystavěly. Trváme dnes na záruce 90%, stát přejímá záruku 350 milionů a poskytuje na deset let 2 1/2%ní příspěvek. Tímto návrhem bude přirozeně ukojena jen docela malá část bytové potřeby, ještě daleko nepřispěje to k tomu, aby mohla býti celková bytová otázka nějak vyřešena.

Návrh stanoví, aby obce stavěly především nejmenší byty skládající se z pokoje a kuchyně. Zde bych rád vsunul, že v posledním čase jedno heslo stran podpory stavebního ruchu vzbudilo velmi mnoho hluku a jest podporováno s mnohých stran, totiž otázka obytných kuchyní. Zamítáme obytnou kuchyni, poněvadž není bytem zdravým, důstojným člověka, jest bytem nekulturním. Prostor, v němž se spí, pere, vaří a bydlí, nemůže býti naprosto bytem, který možno spojovati s pojmem kultury nebo lidské důstojnosti. Obytná kuchyně není nic jiného než pomocí z nouze v tom klamném mínění, že tím bude ukojena potřeba bytová bez ohledu na to, že lidé budou na desetiletí odsouzeni k tomu, aby žili dále v bytech o jedné místnosti. Obytnou kuchyni neobsahuje žádný zákon o podpoře stavebního ruchu v evropských státech a Československo by bylo jedinou výjimkou, kdyby zde měl býti schválen návrh, že by měla býti pojata do zákona pod pojmem nejmenších bytů i obytná kuchyně. Odporuje veškerému sociálnímu zájmu.

Jak zhoubně působí takové místnosti a zastaralý způsob dělnických bytů i u velkých podniků na zdraví dělnictva, vidíme na velkém počtu úmrtí tuberkulosou a zánětem průdušek v jednotlivých okresních nemocenských pokladnách. U okr. nemocenské pokladny v Teplicích-Šanově bylo v roce 1928 celkem 203 úmrtí, z toho 42 čistě plicní tuberkulosy a 15 úmrtí zánětem průdušek, dohromady 57, t. j. 28% veškerých úmrtí tuberkulosou. Tuberkulosa jest zde přirozeně většinou průvodním zjevem špatných bytů a ohromného nebezpečí nákazy, vyvolaného bytem o jedné místnosti, kde jeden člen nakazí ostatní členy rodiny. Můžeme dokázati, že v oblastech špatných dělnických bytů teplického okresu dochází k nejčastějším případům tuberkulosy. Asi 83.000 dnů podpory v onemocnění bylo v roce 1928 vydáno teplickou okresní nemocenskou pokladnou jen nemocným tuberkulosou, jež všichni jen nesou následky dnešních špatných bytových poměrů. Jsme tudíž nuceni vznésti požadavek, že stavby, jak byly prováděny u starých dělnických domků, musí zmizeti, že úřady a veřejné korporace jsou povinny působiti všemi dosažitelnými prostředky k tomu, aby takové byty nebyly více stavěny. Společné klosety, skupinové vodovody v domech nutno odstraniti a dlužno pečovati, aby při stavbě domů aspoň jedna místnost každého bytu byla slunná, aby nebyly všecky místnosti obráceny na sever, aby plán byl zhotoven tak, aby vždy byla v každém bytě jedna slunná místnost. Každý byt musí býti pod jedním uzávěrem a míti vlastní kloset a vodovod. O to by bylo nutno pečovati ze všech sil, aby příště se stavělo jen s tohoto hlediska a aby tak byla odstraněna bytová nouze a nedostatek bytů. Jenom zdravými a světlými byty můžeme dojíti ke zdravé rodině, ke zdravému dorostu, ke zdravé mládeži. Čím horší byty, tím méně zdravé je obyvatelstvo, zvláště děti, tím více pocítíme v budoucnosti, jak hřešíme, nestaráme-li se ve svých bytech o světlo a vzduch. Jsme toho mínění, že se nedá mluviti o nějakém zrušení ochrany nájemníků tak dlouho, dokud není provedena vydatná a velkorysá podpora stavebního ruchu, která by požívala také mocné podpory veřejných korporací, státu, zemí a obcí v každém směru. Nutno pečovati, aby byla plně hrazena a ukojena potřeba zdravých a člověka důstojných bytů. V téže době nutno však přikročiti i k vybudování moderního, demokratického, nájemního práva, aby každý člověk měl nárok a právo na zdravý byt. Nájemné musí býti úměrné ke sníženým mzdovým a platovým poměrům a nesmí zůstati na oné výši jako dnes, poněvadž zatěžuje důchod 30 až 40%.

Bude-li to vše provedeno, budeme-li míti vydatnou a postačující podporu stavebního ruchu, moderní nájemní právo, nájemné mzdám přiměřené, pak teprve můžeme pomýšleti na úplné zrušení ochrany nájemníků, pak teprve bude postaráno, aby lidstvo ozdravělo a aby se tuberkulose a všem lidovým nemocem čelilo energicky. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. dr Mederlý. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Mederlý: Slávna snemovňa! S istým pocitom deprimovanosti a rezignovanosti vstupujem na toto významné miesto, lebo spôsob nášho parlamentarizmu ukazuje, že tuná zákony a návrhy sa neposudzujú s hľadiska vecného, ale výlučne len s hľadiska mocensko-stranníckeho. Môžeme my podať návrhy a námety seba lepšie a prospešnejšie, osohu mať nebudeme, lebo tieto následkom stranníckej predpojatosti budú zamietnuté.

Keď slovenská ľudová strana zúčastní sa debaty, činí to s tým povedomím a hlavne preto, aby pri tejto príležitosti zdôraznila krivdy a nesnádze, ktoré obyvateľstvo Slovenska musí trpieť.

Slávna snemovňa! Vláda predkladá návrh o stavebnom ruchu a preto k tomuto návrhu treba zaujať stanovisko schvaľovacie alebo stanovisko zamietajúce. Ťažko je sa rozhodnúť i keď je myšlienka, podstata tohoto zákona chvalitebná. Človek sociálneho smýšľania s radosťou prijal by každý počin, ktorý smeroval by na zmiernenie biedy hospodársky slabých. Ale na druhej strane vidiac tú holú skutočnosť, že do rúcha sociálnej pomoci zaobalená je strannícka predpojatosť, a keď tiež vopred vieme, že chudobní, hospodársky slabí nedostanú nič alebo veľmi málo, keď obyvatelia Slovenska už vopred vedia, že Slováci ako vo všetkom, tak aj v tomto ohľade nenajdú v Prahe porozumenia, nenajdú v Prahe pochopenia; preto dobrodenia tohoto zákona sa nedožijú.

Tuná pod rúškou sociálnej pomoci kuje sa len agitačná zbraň predpojatosti, že pod peknou rúškou skrýva sa vec nebezpečná, ktorá Slovensku doniese viac škody ako osohu; toto núti nás skúmať tento návrh, či on ku starým nezahojeným ranám nezavdá obyvateľstvu Slovenska rany nové.

Slávna snemovňa, vláda bojí sa pustiť do radikálneho riešenia bytovej kríze, nechce sa pustiť do ožehavej otázky bytovej a tiež otázky stavebného ruchu. Otázka táto s roka na rok sa odďaľuje, s roka na rok len príštipkárením a látaním sa vybavuje, ako to vidíme v tomto prípade.

Tento sociálne tak prospešný, sociálne tak dobrý zákon odďaľuje sa s týždňa na týždeň, odďaľuje sa s mesiaca na mesiac, a je už apríl keď sa pojednáva. Teda keďby stavebníci mali mať svoj program, mali mať svoje výpočty, mali mať svoj úver zaistený a keďby mali už zakladať základné múry svojho stavania, len vtedy predkladá sa ten zákon. Kedy bude možno pristúpiť k realizovaniu tohoto zákona? Myslím, že toho roku nie. Kedy budú tie domy hotové? Pri zúriacej stranníckosti, pri zúriacej svornosti veľkej koalície tak ťažko sa vajatajú, tak ťažko sa rodia tie zákony, tie návrhy, ktoré maly by odstrániť ožehavé otázky rútiaceho sa života, ožehavé otázky, ktoré maly by odstrániť aj túto krízu. Ale tento život nečaká. Tento hospodársky život nečaká, kým uráči sa vládnemu panstvu dohodnúť, ale ničí hospodársky slabých a tak sa stáva, že naše zákony prichádzajú pozde a že prichádzajú naprávať vtedy, keď už naprávať sa nedá.

Bytová otázka od samého prevratu ťažko dolieha na náš život. Riešenie tejto otázky v prvom rade má význam sociálny, ale má ďalekosiahly význam aj po stránke národo-hospodárskej, aj po stránke etickej. Bytový problém je problémom doby povojennej. Nedostatky na tomto poli javily sa aj predtým, boly síce v každej dobe, ale nepociťovaly sa v takej miere, ako teraz. Najvážnejšia príčina je, že hospodárský život v dobe vojny takmer zastal. Nielen počas vojny, ale aj po vojne stavebný ruch pre nedostatok hmotných prostriedkov, pre nepomernú drahotu, pre nedostatok úveru nevedel sa ani teraz nevie sa rozprúdiť v tej miere, ako by to odpovedalo ľudnatosti a sociálnym požiadavkom dnešnej doby.

Ďalšou príčinou je zpriemyslovanie miest, kde sa hromadia nemajetné pracujúce vrstvy obyvateľstva a kde úplne nemajetné robotnícke vrstvy zostaly bez prístrešia. Nedostatok bytov javil sa ale nielen u robotníckej triedy, javil sa aj pri strednom stave. Úradníci, remeselníci a celý stredný stav trpí týmto nedostatkom, ba dokonca dnes tento nedostatok javí sa už aj na vidieku, javí sa aj u pospolitého roľníckeho ľudu. Robotníci ako aj úradníci napchatí sú hlavne vo veľkých mestách v činžovných nájomných domoch, kde za drahé peniaze dostávajú malé kobky bez svetla a bez vzduchu a musia platiť veľkú čiastku svojích príjmov len na byt.

Bytová otázka zaťažuje všetky majetkove slabšie vrstvy, je ona nielen otázkou robotníckou, ale úspešné jej riešenie hlboko sa dotýka prevážnej väčšiny obyvateľstva celej republiky. V každom kultúrnom štáte zaoberali sa a zaoberajú sa s problémom bytovým čo najvážnejšie; v Anglii, Nemecku všetky složky verejného života za vec sa pričiňujú. Vlády konajú všetko možné, aby bytová kríza sa zmiernila, lebo uspokojivé riešenie takmer každého sociálneho problému závislé je v prvom rade na úspešnom riešení bytovej otázky. Ale čo vidíme u nás? Ačkoľvek veľmi sa chlubíme vymoženosťami sociálnymi, ačkoľvek veľmi sa zakladáme na naších sociálnych inštitúciach, na sociálnom povedomí, vo skutočnosti vidíme veľkú nevšímavosť, ba nečinnosť v otázke bytovej. Aké malicherné, aké príštipkárske sú doterajšie nábehy ku riešeniu bytovej kríze, ku riešeniu tejto kardinálnej sociálnej bytovej otázky, aký sebecký a úzunký je obzor naších rozhodujúcich kruhov, aká nepatrná, bezplánovitá, klátivá je činnosť vládnych faktorov. Do plánovitého, meritórneho riešenia pre strannícke ohľady boja sa pustiť, radšej dajú túto otázku eminentne sociálneho významu na trh politických riválov. Dnes už každý jasne vidí, že bytový problém volá po meritórnom, konečnom a systematickom riešení, lebo čím ďalej odkladá sa jeho riešenie, stáva sa nesnesiteľne ťažším a komplikovanejším.

Slávna snemovňa! Bytová otázka je nielen otázkou sociálnou, ale je aj otázkou národohospodárskou a preto túto otázku posudzovať musíme i s hľadiska hospodárskeho. Riešením bytovej otázky poskytnú sa chudobnejším vrstvám byty. Je to ohľad sociálny, ale dobre organizovaný, plánovite prevedený stavebný ruch mal by dobrý vliv aj na hospodársky život. Výdatne čelilo by sa nezamestnanosti, podpory dávané nezamestnaným boly by investované účelnejšie a produktívnejšie. Robotníctvo tiež by lepšie obišlo, lebo miesto nedostatočnej a ponižujúcej almužny dostalo by poctivou prácou zaslúženú mzdu. Remeselníkom naskytla by sa príležitosť k práci a takto kapitál, následkom stavieb daný do obehu, prospel by všetkým vrstvám, ale i štátu, lebo štát v podobe daní dostal by čiastočne nazpät to, čo v podobe podpory, v podobe príspevku poplatníkom dal. Dobre pripravený, premyslený stavebný ruch mohol by nášmu národohospodárskemu životu konať veľmi cenné služby. Taký zákon, taký návrh, aký je predložený, taká polovičatá práca nemôže osožiť celku, môže osožiť jednotlivcom, môže osožiť záujmovým skupinám, ale celok z toho osoh mať nebude. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Slávna snemovňa! Čo viedlo ma na túto rečnícku tribúnu, je v prvom rade to, že chcem poukázať na krivdy páchané vo veciach stavebného ruchu na Slovensku. Doterajšie trapné zkúsenosti, ktoré na Slovensku sme nadobudli, nesľubujú nám mnoho dobrého. Stavebný ruch osožil niekoľko jedincom, majúcim v Prahe dobré styky, ale široké vrstvy obecenstva dobrodenie stavebného ruchu nepocítily. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.)

Stavebné družstvá exponovaných úradníkov a tiež niektorí českí úradníci pomocou protekcie vymohli si stavebné podpory, ale prosby slovenských uchádzačov zapadly v labyrinte byrokracie centrálnych úradov. U týchto úradov niet porozumenia pre Slovensko, slovenskí uchádzači boli vystavení mnohým sekatúram, toľko ráz im boly žiadosti na doplnenie nazpät vrátené, tak že na koniec dožadovanej podpory sa zriekli a ak mali dostatok svojích prostriedkov alebo si vedeli požičať, stavali za svoje, aby mali svoje vlastné prístrešie. Páni moji, cestujúc zo Slovenska do Prahy, popri trati vidíme celé dediny nových úhľadných domkov, postavených pomocou štát. príspevkov, pomocou štátnej záruky. Na Slovensku ale ťažko najdeme, až na spomenuté výnimky, domček, ktorý bol by postavený pomocou štátnej podpory. Aj úradné medzítka v úradných zprávach uznávajú, že stavebná akcia, že stavebný ruch na Slovensku nedocielil výsledkov, veď podľa prvého zákona, ktorý v tomto ohľade bol vydaný, na Slovensku postavilo sa len 65 domov. Čo bolo toho príčinou? V prvom rade, že zákon nebol dostatočne publikovaný, (Tak je!) nebol na čas oznámený, robily sa prekážky so strany byrokracie, povolaní činitelia nášmu pospolitému ľudu nedali možnosť zaistiť si hypotekárny úver. Bez hypotekárneho úveru každá stavebná akcia je mrtvo narodené dieťa, lebo ak neposkytne sa majetkove slabším úver, tak všetky zákonité opatrenia, všetky zákony a stavebnom ruchu stávajú sa planou papierovou akciou na zavádzanie verejnosti. (Tak je!) Nedivme sa, že na Slovensku na celú túto akciu pozerá sa okom skeptickým, veď doterajšie zkúsenosti nedávajú nám veľké nádeje, žeby táto akcia dobrým spôsobom sa ujala, žeby z tejto čo najširšie vrstvy maly nejakú pomoc.

Vážení pánovia, bytová kríza na Slovensku je o mnoho ťažsia, o mnoho väčšia ako v Čechách alebo na Morave. Príčiny vám uvediem. Slovensko následkom svetovej vojny viac trpelo ako historické zeme. Hodná čiastka východného Slovenska následkom svetovej vojny bola zničená, stá a stá domov bolo sbúrané, spálené a zruinované. Mnoho nemohlo sa postaviť, lebo ľud bol chudobný, nemal ani na každodenný chlieb. (Výkřiky posl. Hlinky.) Štát o túto biedu sa nestaral, porozumenia nemal, on porozumenie mal len pre politickú agitáciu, porozumenie a peniaze mal pre politické veci, ale pre sociálne veci, pre pomoc chudobnému ľudu, na to nebolo ani porozumenia, ani peňazí. A ešte ani neuschly slzy svetovou vojnou spôsobené, vynútené útrapami tejto veľkej víchrice, už na južné Slovensko prišla nová zkaza v podobe maďarského bolševíckeho vpádu. Tento zasa ničil len majetky slovenské, ničil príbytky slovenské. Mnoho chudobných ľudí zostalo následkom toho bez prístrešia. Ale preto pre týchto ubohých, bez ich viny poškodených sa pomoc nenašla, nebolo pre nich porozumenia. Vo veľkej župe zvolenskej, kde zúrila táto víchrica, až do r. 1928 postavilo sa 112 rodinných domkov. Čo je to, prosím pekne, pre toľké teritorium, ktoré je pätinou celých Čiech, ktoré má 514.000 obyvateľov. A keďby sme mali ešte výkaz, že z týchto 112 domov koľko prináležalo domorodým Slovákom, tak obraz tento bol by ešte príšernejší.

Ale poďme ďalej! V najslovenskejšej veľžupe martinskej, ktorá pozostávala z Oravy, Turca a župy trenčianskej, ktorá mala 6600 štvor. km a 414.000 obyvateľov, postavilo sa 12, slovom dvanásť rodinných domkov. Toto je obraz doterajšej sociálnej práce! Z tohoto vidno, že slovenský pospolitý ľud zo stavebnej akcie radosť nemal a radosť mať ani v budúcnosti nebude. Všetky podpory, ktoré na Slovensku sa udelily, možno rozvrstviť následovne:

Pre župu bratislavskú pripadlo 80% a pre ostatné Slovensko len 20%, to znamená toľko, že stavby prevádzaly sa len v Bratislave. Je pravda, že tam stavebná kríza bola najdoliehavejšia. V Bratislave postavily sa celé kolonie, tam je na príklad t. zv. Hausbergl, tam je kolonia t. zv. Koliba, tam je postavených mnoho úhľadných domkov.

Ale veľmi zaujímavé bolo by zjistiť majiteľov týchto domkov. Na prstoch vedel by som porátať Slovákov. Zväčša sú tu exponovaní českí úradníci. Nezávidím im. Kto sa usiluje, nech má, kto sporí, nech má. Ale len to musím vytýkať, že oni využili svojho úradného postavenia, že oni využili svojho úradného vlivu, oni zneužili svoje styky v Prahe a na úkor ostatného slovenského obyvateľstva zaistili si pre seba výhody.

Bytová otázka na Slovensku je pálčivejšia a nedostatok bytov je väčší ako v Čechách, a to preto, poneváč pohyb obyvateľstva zo západných čiastok republiky na Slovensko bol o mnoho intenzívnejší, ako zo Slovenska do Čiech. To každý vie a každý vidí, že po prevrate na Slovensko došly tisíce a tisíce exponovaných úradníkov nielen z Čiech, ale z celého mocnárstva Rakúsko-Uhorského. Na Slovensku rozložené bolo pomerne o mnoho viac vojska, ako bolo v Čechách. Vojsko toto umiestené bolo nielen vo štátnych budovách, nielen v kasárňach, ale i v školách a v súkromných budovách nášho pospolitého ľudu. (Výkřiky posl. Hlinky.) V Liptove celé dediny roky a roky obsadené boly vojskom. Mužstvo bolo po súkromných domoch a po stodolách. Predstavte si, aké zhubné následky to malo, nielen že vojsko trpelo, nielen že vojenská disciplina sa nedala udržať, že výcvik bol nemožný, ale koľko pretrpieť museli obyvatelia následkom drancovania, koľko pretrpieť museli, že roľník, slovenský chudobný človek, musel sa s vojskom podeliť o tú jedinú izbičku. To všetko sú dôvody k tomu, aby Slovensko pri podporovaní stavebného ruchu bolo výdatnejšie dotované, aby potreby Slovenska intenzívnejšie boly vládou hájené a uspokojené. Tieto výnimočné okolnosti kládly vláde za povinnosť odčiniť krivdy slovenského obyvateľstva a za jeho obeti, prinesené pri ubytovaní vojska, poskytovať mu výdatnejšiu stavebnú podporu.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP