Středa 19. února 1930

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Halke. Dávám mu slovo.

Posl. Halke (německy): Velectěné dámy a pánové! Při projednávání státního rozpočtu byly již v rozpočtovém výboru v hlavní jakož i v podrobné rozpravě proneseny všeobecně i zvláště k jednotlivým kapitolám veliké řeči i odpovědi, dána mnohá dobrá rada, učiněna mnohá cenná pobídka ke spoření, jakož i k větším nákladům, prováděna kritika dobrá i nedobře míněná a také s tohoto místa padne během rozpravy mnohý, dobře míněný a moudrý výrok. Všichni lidé a občané státu by byli spokojeni, kdyby ze všeho toho dobrého a moudrého, co se zde mluví, stala se jen nepatrná částečka skutečností nebo se skutečností státi mohla. Rozprava přejde, slova a všechny dobré popudy se zapomenou a stane se málo nebo nemnoho. A to jest při tom nejvíce zarmucující: tolik duševní námahy, vyplýtvání času, tolik práce a dobré vůle a konečný výsledek právě v obráceném poměru! Jak by to vypadalo v hospodářském životě, kdyby se spotřebovalo právě tolik času, ducha a peněz na náklady, o nichž se předem ví, že budou neúčelné a neúspěšné? Jest to, jak se zdá, zákonnost, již lze těžko nebo nelze vůbec změniti. Používám-li příležitosti rozpravy o státním rozpočtu, abych různé věci přednesl, pak jest dojista pochopitelné, že se jako rolník a zástupce zájmů převážně rolnických zaměstnávám hlavně rolnickými a zemědělskými otázkami. K jednotlivým kapitolám dovoluji si přednésti několik přání. Ke kapitole ministerstva nár. obrany bych rád poznamenal, že, kdyby se vláda mohla rozhodnouti, aby počet vojska snížila o 30 až 40 tisíc mužů - přání to je stejné u nás Němců jako u Čechů - mohlo by býti těmito úsporami ukojeno mnohé vytoužené přání, aniž bylo třeba hledati nové daně, úřednické platy, otázka staropensistů a jiných více dalo by se ihned vyřešiti. Přáním, nikoli, požadavkem všech zemědělských kruhů je, aby zákon o vojenském ubytování a poskytování přípřeží byl konečně přizpůsoben dnešním poměrům. Další požadavek, který nutno i na tomto místě opakovati, jest, aby dělostřelecká cvičení ve střelbě v bruntálském okrese byla přeložena do oblastí, kde na zemědělských rolích nebude způsobena žádná škoda nebo škoda bezvýznamná a kde nejsou zemědělci zdržováni v nutných polních pracích. Neboť každoročně konanými cvičeními se mnoho polí dopadem nábojů tak zpustoší, že přihlížejíc k nepatrné vrstvě prsti zůstávají naprosto neúrodná. Lidé však musí míti pole, aby mohli existovati, zde není ani nejlepší odškodné v penězích plnohodnotnou náhradou. Požadavek jest skromný a při dobré vůli splnitelný. Další přání, které vyslovuji a které může býti splněno, jest, že vojenská správa ve všech oněch případech, kdy vojín úmrtím nebo neštěstím v rodině, se stane pro vedení hospodářství nebo živnosti nepostradatelným, poskytne v branné povinnosti úlevu, že jej během služební doby propustí a přeloží do náhradní zálohy. Ve všech takových případech, kde bylo zažádáno o úlevu, nebo bude, setkáváme se s naprostým neporozuměním, neřku-li necitelností. Cit pro spravedlnost se jednoduše ubíjí, jestliže takový postižený člověk nebo jeho příslušníci vidí, jaká je doma bída a nouze a jak on musí čas vlastně neužitečně tráviti u vojska. Vždyť nejde o mnoho případů a při počtu 120.000 mužů nemá přec 100 nebo 200 vskutku příliš velkého významu. Kdyby se však loyálně vycházelo vstříc, poznalo by civilní obyvatelstvo, že vojsko není trestním zařízením, nýbrž organisací, v níž se neztratilo rozumné, národohospodářské myšlení a porozumění pro bolesti a bídu v civilním životě. Neboť konec konců platí na toto zařízení - náklady jsou ohromné - přec jen občané a proto může i obyvatelstvo právem klásti požadavek, aby ve všech takových bezvadně zjištěných případech byla ochota vojenské správy jednoduše samozřejmou povinností.

Nyní k jiné kapitole. Pan ministr financí mluvil ve svém výkladu velmi obšírně o nedostatcích správy. Myslím, že nebude nikoho, kdo by s tím nesouhlasil. Mezi jiným také pravil, že státní výdaje jsou o miliardu vyšší. Ani to nikdo nepopírá. Pozoruji-li však různé řeči pánů resortních ministrů v rozpočtovém výboru, ze všech těchto výkladů zní více méně zřejmě, že dotace jednotlivých ministerstev jsou příliš nepatrné. Myslím, kdyby se těmto přáním vyhovělo nebo mohlo býti vyhověno, kdyby byly dále přijaty různé návrhy, které byly k rozpočtu podány, že by sotva postačila jedna miliarda nad rozpočet, aby tato přání uspokojila. Stran naléhavého přání vysloveného panem ministrem po zhospodárnění a racionalisaci správy, nutno při nejmenším uznati, že má odvahu tuto otázku rozvinouti. Poněvadž podle jeho přesvědčení souvisí s tím přímo otázka platů, rozvíjí se dále otázka úřednických platů. Myslím, že to ještě hodně dlouho zůstane zbožným přáním, nanejvýš, že by bylo lze umožniti, aby výkony jednotlivých úředníků byly navzájem dosti spravedlivě oceňovány a oni podle výkonů placeni. Jsem přesvědčen, že by se tím dostala tato jinak nesnesitelná kapitola velmi rychle do pořádku. Proč by také zde neměla platiti zásada: Každému to, co mu patří? Při tom bych si dovolil ještě jeden podnět. Za Rakouska, aby nebyla ohrožena existence naprosto chudých majitelů domů a hospodářství, velmi vysoko položených, byly sleveny převodní poplatky všem těm, kdož bydlí výše než 700 m nad mořem. Také u nás by bylo záhodno vytvořiti podobné zařízení a vycházeti vstříc těm, kde sama příroda dává člověku možnost jen živořiti.

Nyní k melioračnímu oddělení ministerstva zemědělství ve Vršovicích. Meliorace jsou velmi rozsáhlé. Dokazuje to, že jest mnoho porozumění, a že rolníci mají odvahu použíti pro tyto účely mnoho peněz, aby půdu zlepšili. Poněvadž přece toto zlepšení v širším smyslu prospívá veškerému národnímu hospodářství, přispívají značně země a stát. Tím vzrůstá agenda do nekonečna. Každý pan kolega má stále přání družstev stran urychleného vyřízení spisů. Mohl jsem se velmi často přesvědčiti v technickém oddělení ministerstva zemědělství ve Vršovicích, že páni tam úřadující, i kdyby pracovali 12 i více hodin, nejsou s to, aby vyhověli pilným přáním družstva. Bylo by zapotřebí počet tamního úřednictva rozmnožiti a to již proto, aby se zabránilo u družstev vzrůstu úroků, které přec stavbu velmi zdražují.

Ke kapitole veřejných prací mám zatím jen jedno přání, aby za účelem ulehčení silničním okresům byl převzat větší počet a také větší počet kilometrů okresních silnic do správy státních silnic. Důvody tohoto požadavku jsou příliš známé, než aby bylo potřebí uváděti jednotlivosti.

Silně v popředí a mnoho potírané jsou otázky souvisící s tísní zemědělství. Skoro 4 měsíce prošly od posledních voleb. Vzpomenu-li si na voličské schůze a vybavím-li si opět vše ve vzpomínce, co a o čem dovedli kandidáti skorem všech stran mluviti k tísni zemědělství, bylo by nutno míti v plném přesvědčení za to, že byla již dávno provedena opatření způsobilá zemědělskou tíseň odstraniti. Kdyby také opět zde mělo slovo platnost, ba kdyby byla slova skutky, pak bylo by již pomoženo a statisíce starostmi týraných, velmi soužených lidí by nemusily v trapném očekávání klásti ještě trapnější otázku, zda jim vůbec bude pomoženo. K této myšlence musí prostý člověk dojíti, myslí-li na volební řeči. Dlužno doufati, že venkovští a zvláště rolničtí voliči při příštích volbách vyvodí konečně z toho logické důsledky.

Požaduje venkovské rolnické obyvatelstvo něco nenáležitého? Náš požadavek vrcholí větou: "Přiměřenou mzdu také za naši práci." Žádnou přemrštěnou, nýbrž co možná stejnoměrnou, aby také venkovský člověk mohl trochu věděti, jak má zaříditi provoz svého hospodářství na delší dobu, co je s to investovati, do jaké výše může uzavříti půjčku, krátce řečeno, sestaviti hospodářský plán, k němuž dnes bohužel nemá upotřebitelných podkladů. Veškeré doporučované rady o racionalisaci jsou bezúčelné, všechny zamýšlené náklady bez užitku, není-li aspoň trochu záruky, že takovými opatřeními nevznikne nová a neodčinitelná škoda pro podnik a zadlužení se nezvětší. Rozličné skupiny mimo zemědělství mají po ruce více nebo méně osvědčené prostředky, aby svým požadavkům dodaly náležitého důrazu a pokud možná si splnění vynutily. Velkoprůmysl si pomáhá tím, že upravuje nabídku a poptávku formou kartelů a trustů, že se snaží trh ovládnouti národně nebo mezinárodně a jej kontrolovati. Státní hranice nejsou překážkou, přes tyto si zajišťují trvání a základní hodnoty. Dělnictvo se snaží, aby mzdovými a kolektivními smlouvami zajistilo si po stránce mzdové otázky určitou stabilitu a má jako nejzazší prostředek stávku. Pro ostatní skupiny dějí se pokusy cestou zákonodárnou zajistiti co možná jejich platy a udržeti je stejnorodé. To vše dá se také lépe prováděti, poněvadž tyto otázky mohou najíti své řešení uvnitř státních hranic a dají se většinou uspořádati lépe a skorem ke spokojenosti. Zemědělské poměry jsou však zcela jiné. V posledních 50 letech prodělalo zemědělství mnoho tísní a krisí a - myslím, že smím se odvážiti to tvrditi - učinilo tak skorem všechno, aby se udrželo, z vlastní síly. Po stránce organisační a hospodářské bylo vykonáno, jak lze prokázati, mnoho příkladného. Práce jest ohromná, námaha a výdaje vykazují teprve po dlouhé době výsledky. Vzpomínám jen na odstranění provozních chyb, jež zavdávaly příčinu ke škodám. Přeměna výroby, chov jakostního dobytka, zlepšení půdy, pěstění osiva, intensita stájního i polního provozu, nesčíslných milionů bylo použito na stroje a strojní zařízení. Práce, peněz a risika bez počtu. Úspěch všech těchto svépomocí ukazuje se přece také na výsledcích. Množství vyrobených produktů neustále stoupalo, jakost se zlepšovala a vlastně zní paradoxně, že přes to přese vše dnes zemědělství přes ohromně zvýšený výkon jest zaháněno ve zchudnutí, ba jestliže tento stav dále potrvá, do zbídačení. Nedostatky a chyby ve vlastních závodech mohli jsme a můžeme nouzově namnoze odstraniti vlastními prostředky a opatřeními. Zbývá zde sice ještě mnoho práce, avšak nepochybuji, že to dojista dohoníme. To není naší největší starostí. Jsme na to zvyklí, že nikdo bez práce nejídá koláče.

Ale konkurenci ciziny nejsme s to se brániti a přímo dumpingové konkurenci Ameriky již vůbec ne. K tomu potřebujeme pomoc zákonodárnou a státní a porozumění širokých vrstev spotřebitelských všech stavů.

Konstatuji, že po celní koleji krnovského nádraží - na jiných nádražích bude tomu rovněž tak - dochází žito z Německa za 85 Kč a oves za 75 Kč za 100 kg, dovozné v to čítaje. Kdybychom právě teď neměli clo asi 30 Kč za 100 kg, pak by bylo možno nakupovati tyto obilniny za 90, případně 80 Kč. U americké pšenice jsou podobné poměry, spíš ještě horší, proti tomu nemůžeme vsak nic dělat, tu jsme úplně bezmocni, kdyby mělo dojíti k naprosto dumpingové politice Ameriky co do dodávek pšenice, Američané jsou bohatí a jsou s to, nač my ve své chudobě nestačíme.

Připomínám zprávu v tisku, podle níž se američtí farmáři obrací na vládu, aby byla nápomocna v opatřeních, aby neprodejné přebytky obilní byly někde nějak zužitkovány. Jestliže také, rovněž podle časopiseckých zpráv, trpí v Číně miliony lidí hladem a zmírají, pak bylo by dojista pochopitelné, aby přebytky potravin byly především dopraveny tam, kde je největší potřeba. Poslední zprávy praví - viz "Prager Tagblatt" z 9. února - že nyní po skončené sklizni bude zde přebytek pšenice 10 milionů tun. Je-li to také jen částečně správné, pak možno si asi utvořiti obraz, jaké to musí jeviti účinky na evropské a zvláště na naše zemědělství. Že se i v jiných hospodářských odvětvích pociťuje v zemědělství nedostatek peněz, vysvětluje, že se různé kruhy zabývají také otázkami zemědělské situace. Při tom dlužno jen konstatovati, že vlastně ani obchodní komory, ani svazy průmyslové ani dělnické nejdou věci hlouběji na kloub.

Předseda Svazu německých dělníků v Ústí n. L. zaujal před nedávnem stanovisko k zemědělské tísni a přišel k tomuto výsledku. Spatřuje hospodářsky a sociálně-politicky spravedlivý prostředek k odstranění tíživé všeobecné hospodářské situace jen ve zvýšení kupní síly širokých dělnických vrstev následkem uzavření příznivých obchodních smluv. Nevidí řešení otázky této tísně v zavedení obilního monopolu nebo zvýšených agrárních cel. Zajisté, i my víme a uznáváme, že jest dobré a že jest si přáti, aby široké vrstvy nezemědělského obyvatelstva hodně vydělávaly, aby jejich kupní síla stoupla, a nesčíslněkráte jsme to zdůraznili. Jak má však být takovým nebo podobným opatřením chráněno domácí zemědělství před vražednou soutěží ciziny, jest nevyzpytatelné. O tom se moudře nic nepraví. Zvýšená schopnost spotřební nezemědělského obyvatelstva jest přece s tvořením cen zemědělských plodin v tak skromné souvislosti, že vážně nelze mluviti o tom, že by bylo možno spatřovati v tom postačující pomoc. Za důkaz toho může platiti: V roce 1929 byl prý výstav piva, a to nebylo až dosud popřeno, v 550 domácích pivovarech přes 11 milionů hl. Podle výpočtu odborníků jest pro toto množství piva zapotřebí 270 milionů kg ječmene.

Nízké ceny ječmene a chmele vynesly podle podrobného výpočtu průmyslu pivovarskému mimořádný zisk přes 300 milionů Kč. 11 mil. hl je dojista zcela přijatelná částka a zde lze již říci, že spotřeba nebyla nízká nebo že by byla zklamala. A přece z toho neměl zisk ani zemědělec ječmen pěstující ani chmelař, ani pijáci piva. Jen akcionáři a podílníci pivovarů nepřišli při tom zkrátka. Viz výkazy o vyplácení dividend. (Posl. Hodina [německy]: 26 a 28%!) Tak jest, v Plzni na jeden podíl 86.000 Kč.

Projednává se státní rozpočet, jeho přijetí sněmovnou znamená, že státní správě udělí se zákonem právo, aby povolené daně a dávky vybírala, aby mohla krýti rovněž povolené výdaje. Totéž činí nyní obce, okresy a země. Poněvadž teď jest zemědělství odvětvím, o němž se při vhodných i nevhodných příležitostech tvrdívá, že má živelní důležitost pro stát a národy, že vytváří pro život důležité hodnoty a plodiny, ohromná množství a hodnoty pro národní hospodářství dává do obratu, pak by bylo nutno vlastně v důsledku toho se ptáti po výnosnosti tohoto odvětví, prve než se mu předepíší daně a dávky nejrůznějšího druhu. Jest zemědělství ještě schopno platiti? Ó, ano, to nutno říci. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Má dnes ještě částečně neprodlužené věcné hodnoty a na těch se hojí při vymáhání daní. (Posl. Hodina [německy]: 27 miliard knihovních dluhů!) Výnosnost a platební schopnost! Nechci zde přicházeti s číslicemi, to učinily různé k tomu povolané státní i soukromé pozemkové úřadovny, zemědělské rady atd. mnohem lépe a výsledky nelze při nejmenším bráti v pochybnost jako jednostranně zabarvené. Vezměme zemědělský podnik s 15 ha rolí v bonitě asi 20 Kč čistého zisku katastrálního. K pořádnému vedení tohoto podniku a k obstarávání potřebných prací jest trvale zapotřebí aspoň 4 dospělých osob. Namítne-li se, že 4 osoby jest mnoho, pak mohu jen odpověděti, aby to každý jednou sám zkusil. Kdyby však bylo v době, kdy jest tak říkajíc méně práce, zapotřebí jen 3 lidí, pak jest v době, kdy jest více práce, dojista ještě zapotřebí nádeníků, aby bylo možno práci vůbec zmoci. Průměr jest tedy zcela správně počítán 4. Počítáme-li pro tyto lidi průměrnou mzdu 20 Kč denně, bez ohledu na pracovní hodiny zda 8 či 15 hodin - tolik činí nejmenší průměrná denní mzda - pak to dělá při 300 pracovních dnech jen na mzdách 24.000 Kč, jichž by také bylo dosaženo, kdyby tyto osoby byly zaměstnány v jiném závodě. Velmi rád bych seznal zemědělský podnik v této velikosti, kde by vedle veškerých provozních nákladů a malého, řekněme 2%ního zúročení kapitálu, dala se ještě efektivně prokázati pracovní mzda pro ony 4 v hospodářství činné osoby v této výši. Proto bylo by jen správné a spravedlivé přesvědčiti se o tom, zda zemědělství nyní tolik vydělává, aby bylo spravedlivo je zvláště zdaňovati. Každoročně musíme se rváti o výši paušální daně důchodové a obratové. Většina pánů berních úředníků nechce uznati za věrohodné, že důchod zemědělský jest skutečně tak nízký. Ovšem dlužno také poznamenati, že jsou i takoví, kteří zemědělství znají a jsou k němu v přátelském poměru. Jejich procento není ovšem veliké. Většina ostatních však není k zemědělství ať úmyslně či neúmyslně - to se dá těžko zjistiti - právě v poměru přátelském. Velmi dobrý prostředek, jak tento poměr zlepšiti, spatřoval bych v tom, aby každé berní správě dostalo se jednoho hospodářství, jež by vedla ve vlastní režii, místo Schreberovy zahrádky celé hospodářství. (Souhlas.) Po práci v sedě bylo by to jak pro pány, tak pro ženy těchto pánů zdravé zaměstnání ve stáji a na poli, dojista také ještě zdraví podporující. Výtěžku z takového hospodářství by se výlučně použilo jako zvláštního přídavku pro úřednictvo. Jsem přesvědčen, že by to bylo velmi zdravým opatřením a myslím, že není vhodnějšího, aby odstranil důkladné pochybnosti o výnosnosti zemědělství, ale také aby zjednal velmi dobrý poměr mezi zemědělstvím a berním úřadem. Že to nemyslím jen ironicky, jde najevo z tohoto: V oznamovatelích denního tisku najde se leccos zajímavého. Nabídka a poptávka jsou čilé. Skoro denně najdou se oznámení, která asi znějí: Z nedostatku známosti hledám touto, dnes ne neobvyklou cestou, seznámení s pánem za účelem sňatku, přednost mají úředníci pod pensí. Mužští čekatelé sňatku hledají touto cestou i příležitostně dobře vychované, majetné rolnické dcery. Ještě jsem však neslyšel nic o tom, aby úřednické dcery nejrůznějších kategorií vyslovily v novinách přání, že se chtějí provdati na hospodářství. Není třeba se nad tím zamysliti? Není třeba se také zamysliti nad tím, že je nával na vysoké školy všeho druhu tak bezměrně veliký? Přece se ještě dá mnohem lépe žíti v jiných životních postaveních než v hospodářství a živnosti, nebo jest to nechuť k tělesné práci? V touž souvislost možno uvésti i otázku čeledi. Otázka čeledi není jen otázkou platu, to můžeme zjistiti a prokázati ve všech oněch oblastech, kde jest průmysl a kde jeho mzdy jsou často nižší než mzdy, které platí zemědělství nebo platiti může. Poněvadž nemůžeme bohužel v zemědělství ukončiti práci v 5 hodin odpoledne, musíme se snažiti, abychom alespoň své pomocníky odměňovali tak, aby se dala ještě v penězích spatřovati vnada. To však opět souvisí s odměnou za naši práci. Nyní to vyhlíží po čertech bídně, že prozatím ani tato možnost nepřichází v úvahu.

Mnozí měli za to, že zákon o sociálním pojištění mohl by býti pro mnohé vnadidlem, aby se vrátili k zemědělské práci, poněvadž jest tím učiněna vyhlídka na určité zaopatření v jejich stáří. Až dosud se to však necítí a já také myslím, že i tato naděje zklame. Ledaže by do tohoto zákona byla pojata ustanovení, podle nichž by zemědělští dělníci dostávali v případě invalidity a stáří zvláštní odměny. Bylo by to nespravedlivé? Hned v zápětí mohlo by se přejíti na sociální otázku v zemědělství nebo pro ně. Nekonečně mnoho se o tom psalo a mluvilo. Může se však tvrditi: Dokud není vyřešena otázka alespoň trochu spravedlivé pracovní mzdy i pro zemědělské pracovníky, potud je zhola vyloučeno řešení sociální otázky. Není specifické dělnické třídy, poněvadž každý, kdo pracuje, jest dělníkem, tedy právě tak úředník, jako rolník. Také může býti jen jedna pravá sociální politika, a to jest sociální politika pro všecky!

U úředníků stal se pokus ji vyřešiti, že se jim přiznávají pense podle určitých zákonných ustanovení. Pro dělnictvo byl vytvořen zákon o sociálním pojištění. Nemocenské pokladny a jiné ústavy pečují o utrpení a nemoce ve stáří.

U zemědělství taková opatření chybějí. U nás spočívá řešení sociální otázky jedině v tom, že se naší práci přizná spravedlivá mzda, a také se zároveň pomůže, abychom jí dostáli. Vše ostatní si obstaráme sami vlastní pílí a spořivostí. Tvrdil-li jsem, že špatná odměna za naši práci naše postavení snižuje, pak to má za následek, že se tento stav velmi rychle dále rozšiřuje. Neboť velmi brzy a velmi nemile se ukáže pokles kupní síly zemědělství přihlížejíc k jejímu významu, velikosti a její potřebě i ve všech ostatních povoláních. Jestliže se nedostaví pro zemědělství brzká pomoc a tento stav dlouho potrvá, pak se teprve pozná, co znamená zemědělství nemající kupní síly pro stát a pro společnost.

Stát a země vydávají na povznesení zemědělství znamenité částky. Výdaje na pokusnictví, školení, badání v různých oborech, ústavy, kterými se povznáší množství a jakost zemědělských plodin, aby se z domácí půdy vypěstovalo co možná nejvíce hodnot, abychom se tímto způsobem stále více a více oprostili od dovozu, který přece má špatný vliv na obchodní bilanci, tyto výdaje, které v širším smyslu slouží a prospívají celku, jsou bezúčelné, ubíjí-li na druhé straně dovoz domácí výrobu. Příchuť daru se stále zvětšuje a na konec jest to pak jen almužna.

Zemědělství zříká se rádo a nechce také darů a nemá jich zapotřebí, neboť chce, aby dostalo odměnu za práci. Že zde a ve všech státech na stupni vyšší kultury dráže vyrábíme než v zemích stojících kulturně níže, to nám přece nemůže nikdo předhazovati, neboť za to přece nemůžeme, a abychom opět sestoupili na takový nižší kulturní stupeň, není dnes vůbec možné bez mimořádných těžkých národohospodářských škod. Proto se musí z donucení zabývati postavením zemědělství i různé jiné kruhy, ať již chtí čili nic. To je snad jediný světlý bod pro nás, nebo jinak byli bychom jistě bez rozpaků ponecháni osudu. Neboť "má-li sedlák peníze, má je i celý svět", platí dnes více než kdy jindy.

Nejbližší úlohou, jež nás očekává a kterou budeme sami řešiti, jest, že vstoupíme v přímý styk se spotřebitelem, abychom vyřadili mnohý zbytečný meziobchod. Neboť až dosud neměl konsum z našich nízkých výrobních cen žádného prospěchu, a proto je tak málo zájmu o nás v těchto kruzích. Dnes bohužel není ještě tolik organisačních zařízení na obou stranách, aby bylo lze tento přímý styk již nyní všeobecně provésti. Ale jsou již na obou stranách v takovém rozsahu, že můžeme v mnohých oborech započíti. Družstevnictví jest pro to stvořeno. Stále větší kruhy přistupují k této myšlence blíže, aby jí získaly hospodářský prospěch a v neposlední řadě prostředky ke zblížení i v jiném směru, aby sblížily se navzájem výrobci a spotřebitelé. Družstevnictví, jeho zařízení, jeho obraty jsou dnes v národním hospodářství významným, spolurozhodujícím činitelem. Již je zvykem považovati to za samozřejmost, než namnoze chybí ještě potřebné porozumění, a jest nezbytno, aby toto porozumění a přesná znalost tohoto hnutí se rozšířila zvláště u lidí s akademickým vzděláním co nejdůkladněji. Za veliký nedostatek považuji, že na vysokých školách nejsou již dávno vlastní učiliště pro to. Že by peněžní náklad na to byl dobře uložen, o tom nelze pochybovati. Neboť vliv tak zvaných intelektuálů, akademiků, na kulturu a její zařazení, nebyl ani námi nikdy popírán.

Zásady, které v družstevnictví působí a jsou jeho základem, jsou přece samospráva a vlastní odpovědnost, vlastnosti budující kulturu, jež by měly býti zcela zvláště podporovány ve státech demokratických nebo tak zvaných demokratických. Proto náš stálý požadavek nejširší podpory družstevnictví všeho druhu, více než se dosud dělo, a zvláště působivou podporu bych spatřoval právě v tom, bude-li toto přednášeno na vysokých školách jako zvláštní předmět a bude-li povinně studováno.

O rozsahu a významu již dnes existujícího družstevnictví nepotřebuji dojista mnoho říkati, ale alespoň tolik, že se odůvodnění požadavku učitelské stolice dá ospravedlniti. 9463 zemědělských družstev jest spojeno v Ústřední kooperativ. Mimo to existuje ještě mnoho nově vzniklých různých spořitelních a spotřebitelských družstev, jež zde nejsou brána do počtu. Dojista též důkaz pro to, že družstevní myšlence náleží již velký význam, tím spíše, když družstevní sdružení evropských států již dávno přikročila k mezinárodní evropské organisaci, aby si zajistila místo, jim v národním hospodářství a zákonodárství přináležející. A všecka tato zařízení nemají na sobě odia, že chtějí vládnouti, nýbrž prýští z úmyslu, aby sloužila, pomáhala, prospívala, a ne jen shrabovala zisky.

Namnoze jsou tato družstevní zařízení jenom doplňky a proto by měla býti zvláště u mlékáren a určitého počtu jiných opětovně jmenovaných zařízení odpuštěna daň z obratu buď dodávajícím rolníkům nebo mlékárnám. Právě nyní by byla příležitost, aby se tomuto již často vyslovenému, spravedlivému požadavku vyhovělo.

Zemědělské rady, hospodářské organisace, úřadovna německého rolnictva a řada známých národních hospodářů zpracovaly všecky tyto otázky, jež se týkají nynější zemědělské tísně, ve všech podrobnostech a co nejšíře vyhlásily tiskem a tiskopisy. Povšimnutí, jehož doznaly všecky tyto výborné a co nejpečlivěji vědecky na zkušenostech a porovnání založené práce u nezemědělského obyvatelstva, bylo nepatrné Jde-li však o věci, týkající se jiných povolání, pak jsou časopisy plny látky na celých stranách. Ale takhle - vždyť to jsou jen rolníci a že tito bědují, na to jsme zvyklí, tak zle pro to nebude. Slyší-li se však slovo "clo" nebo "monopol", pak náramný pokřik v časopiseckém lese, aby bylo veřejné mínění náležitě zpracováno proti zemědělství. Jak krásné květy takové věci vyhánějí, zde příklad: Když se vážně mluvilo o tom, aby byl zřízen obilní monopol, když se slyšelo o tom, že se má nuceně míchati mouka, mohlo se konstatovati, že ještě překotně byla nakupována a dovážena americká mouka v množství neuvěřitelně vysokém. Malý kupec, který jinak míval na skladě 15 až 20 pytlíků, dal honem svůj majetek v zástavu úvěrnímu ústavu a koupil za to dva vagony americké pšeničné mouky. Tato leží v jeho skladišti, cena její zatím klesla a jak staré přísloví praví: "Máš-li škodu, o posměch se nestarej." Jak veliké jest množství, dovezené v posledních dvou měsících, sice nevím, ale v každém případě jest ohromné. Tyto zde uskladněné zásoby mouky musí míti ovšem silný vliv na nynější poptávku a poptávku v příští sklizni a působiti na pokles při vytváření cen za domácí obilí. Kdyby mělo dojíti k nějakému vzestupu obilních cen, shrábnou tito dovozci obrovské zisky, které opět ponesou spotřebitelé.

A zjistíme-li dále, že jsou obce zadluženy, že to jsou okresy a země a že i stát má toho dost, že vzdychá i zemědělství, dojista bez přehánění, pod břemenem více než 20.000 milionů dluhů - vezměte do ruky deníky a zjistěte, kolik vyrovnání a konkursů jest hlášeno každý týden - pak máte doplněk obrazu našeho hospodářství. Mimochodem podotknuto, bylo by na čase, aby dosud platné vyrovnávací řízení bylo náležitě pozměněno, neboť za různými vyrovnáními vězí všelijaký podvod a rovněž tak bylo by třeba do konkursního řádu zavésti daleko ostřejší trestní systém. Podvodný úpadek jest zcela sprostým zločinem a měl by býti zařaděn pod trestní sazby nejtěžších zločinů. Podle těchto vyrovnání a konkursů dá se při nejmenším všeobecně souditi, že také v jiných povoláních to nevyhlíží právě růžově. Nezaměstnanost vzrůstá.

Potřeba však počínajíc obcí až do státní správy spíše vzrůstá než se snižuje. Tato cesta ovšem nemůže logicky vésti k ozdravění samosprávného a státního hospodářství. Vyhlídky jsou tudíž bledé. Ještě neutěšenějším se stává tento stav, uvážíme-li, že všecky evropské státy jsou v takových nebo v podobných poměrech. Dozajista možno právem zvolati: "Ubohá Evropo!" Neštěstím stiženému rolníku, chce-li sebe a svůj statek zachovati dětem, zbývají jen dva prostředky: Hodně práce a hodně spořiti.

A jaké prostředky zbývají pro nás pro všechny? Vydávaje se nebezpečí výsměchu, pravím, ani nám, celému samosprávnému a státnímu hospodářství nezbude jiný prostředek a jiná cesta. Touto cestou se asi nepůjde nebo teprve tehdy, až bude možná pozdě. Každá vláda a každý parlament je přece k tomu tady, aby v dotčené zemi byla učiněna a vytvořena taková opatření a zařízení, jež jsou vhodná a s to, aby každému jednotlivému občanu a obyvateli dala vedle spořádaných a jasných právních opatření příležitost, aby byl s to prací založiti si poněkud možnou existenci, aby jeho práce vynášela také přiměřenou mzdu. Abychom přivodili takový vytoužený stav, možno dojista říci, že před námi leží hora práce. Bylo by si jen přáti, aby se více než dosud věnovalo řešení, tak mnohých nevyřešených národohospodářských otázek, při čemž by se musily vyloučiti tendence stranicko-politické - a aby došlo k důkladné revisi dosavadních zákonů pod heslem: "Každému to, co mu patří, nikoli všem stejně." Plánovité sledování této zásady chová v sobě záruku, že by musilo dojíti mezi jednotlivými lidmi nejrůznějších společenských stupňů a rozličných výrobních skupin k většímu sblížení proti dnešnímu vzájemnému odporu. Vím, že jest to vše velmi těžké, jsem si vědom, že to zdánlivě zní utopisticky, a přec je to po mém názoru jediná cesta, jediný prostředek, který nás může přivésti do lepších hospodářských, sociálních a národnostních poměrů.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP