Čtvrtek 23. ledna 1930

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, p. posl. Adámkovi.

Zpravodaj posl. Adámek: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor ve schůzi 15. ledna projednával opatření Stálého výboru ze dne 11. října 1929 a vzhledem k tomu, že rozpočtově zákon tento byl kryt do konce r. 1929, a pokud působnost jeho vztahuje se do konce března roku běžícího, bude kryt zase opatřením, které právě projednáváme, doporučuji jménem rozpočtového výboru slavné sněmovně, aby propůjčila ústavní schválení tomuto opatření Stálého výboru. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem k odst. 3 pořadu za výbor soc.-politický je pan posl. Petr. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Petr: Slavná sněmovno! Zpráva tisk 116, o opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 28. března 1928 o odkladu exekučního vyklizení místností nenavrhuje naprosto nic nového; je to zachování dosavadního stavu. Proto soc.-politický výbor ve své schůzi schválil návrh ve znění vládou předloženém a doporučuje posl. sněmovně, aby tomuto aktu dala také své ústavní schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přikročíme nyní ke společné rozpravě. Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby lhůta řečnická stanovena byla na 30 minut pro řečníka.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich, navržená lhůta je přijata.

Přihlášen jest řečník na straně "pro" p. posl. Pik. Dávám mu slovo.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! Opatření Stálého výboru ve věcech ochrany nájemníků a stavebního ruchu nevyčerpává vše, co je třeba činiti pro zažehnání těžké krise bytové. Mluví-li se dnes o potřebě řešení různých aktuelních problémů, dokazuje nám skutečnost, že problém bytový je jedním z nejtěžších a že je třeba postaviti jej při řešení na prvé místo.

Krise bytová, která je v republice všeobecnou, spočívá především v nedostatku malých bytů pro nejchudší vrstvy obyvatelstva. Podle statistiky možno odhadovati, že v republice chybí nám asi 80.000 bytů, aby mohla býti vyrovnána poptávka a aby odstraněny byly těžké důsledky, které vznikají z nouze bytové a hrozivě postihují zejména nejširší vrstvy pracujícího obyvatelstva. Krise je zvyšována také enormní drahotou bytů v novostavbách, jež je důsledkem drahoty hmot stavebních, a nedostatkem pomoci se strany státu při stavbách malobytových. Je také komplikována tím, že po zrušení dřívějších výhodných zákonů o podpoře stavebního ruchu protisamosprávným zákonem č. 77 zvýšeno bylo nájemné a jiné obecní dávky, takže nejen nynější byty staré, ale i byty v novostavbách jsou nařízenými dávkami zdraženy na úkor nájemníků.

Bytovou krisí je velmi citelně poškozena samospráva. Zákon jí ukládá povinnost zaopatření chudinských rodin podporou a bydlištěm, při tom však ji protisamosprávný zákon č. 77 z r. 1927 vzal možnost tento úkol chudinského opatření v plné míře konati, vzav jí finanční prostředky. Příslušníci obce žádají od obce byt, kterého však obec pro nedostatek prostředků a pro přímý zákaz zákona č. 77 o podnikání nemůže těmto nejchudším vrstvám obyvatelstva opatřiti.

Zákon vyklizovací vymezil pak funkci obce tak, že jí ukládá povinnost, po dobu 1 roku uložiti vystěhované rodině nábytek v obecním skladišti. Po roce je obec zmocněna, nevyzvedne-li exekuovaná rodina nábytek z obecního skladiště, že tento nábytek může dražebně odprodati. Tato funkce je pro obec velmi odiosní. Předně obec má ze svých prostředků stavěti skladiště pro uskladnění nábytku exekučně vystěhovaných rodin. Kromě toho je pro obec odiosní a neproveditelné, aby ona, když vyklizená rodina nemohla si opatřiti náhradního bytu, této rodině dražebně prodala to poslední, co tato rodina má, totiž skrovný nábytek.

Krise bytová je konečně také stupňována tím, že se množí počet výpovědí bytových. Jsou to v prvé řadě výpovědi, plynoucí ze zákona, dále jsou to výpovědi, plynoucí ze zrušení ochrany nájemníků v naturálních bytech, ze zrušení ochrany domovníků a konečně tím, že není žádné ochrany pro novostavby a pro t. zv. novonájemníky. To znamená, že všechny uprázdněné byty stávají se předmětem lichvy bytové. Byt, který býval za 500 korun, je pronajímán za 1.500 až 2.000 Kč, a vezme-li nájemník tento byt za 2.000 Kč, je v nebezpečí, že při soutěžení za nedostatků bytů jiný nájemník nabídne o 500 Kč více, takže nájemníka prvního, novonájemníka, stihá nebezpečí výpovědi. Tento stav způsobuje pochopitelně velmi těžké poruchy v celém našem veřejném a sociálním životě. Drahota bytů a množení se počtu výpovědí postihují v prvé řadě a nejvíce nejchudší vrstvy. Z toho vzniká bydlení několika rodin pohromadě, hrůzné bydlení v barácích, v boudách, v železničních vagonech už nejen na periferiích, nýbrž také uvnitř měst, a konečně hrozné bydlení ve stavebně a hygienických závadných bytech. Toto bydlení je v rozporu se všemi pravidly a příkazy řádného bydlení, je v rozporu s hygienou, se zájmy vychovatelskými i se zájmy mravními.

Z této těžké krise vznikají i jiné další poruchy sociální. Při drahotě bytů musí manželka vedle práce svého muže vycházeti do továren, na stavby a do různých podniků, aby svou prací přivydělala, čeho je třeba k hražení zvýšeného nájemného, k úhradě této veliké a nejtěžší položky v rozpočtu každé domácnosti. Z toho vzniká, že žena-matka je vyrvána svému poslání a úkolu jako hospodyně, jako opatrovnice, jako vychovatelka dětí. Z toho pochopitelně vznikají vychovatelské a mravní závady a rodiny nejchudší nejsou postiženy jen osudem bydlení špatného, nýbrž jsou postiženy také nebezpečím mravní a vychovatelské újmy.

Dnes projednávané předlohy o opatřeních Stálého výboru nedostačují k rozřešení těžké krise bytové. Je třeba apelovati, aby ministerstvo soc. péče připravilo zákon definitivní, ale zákon účelný, přiměřený stavu a potřebám obyvatelstva.

Jest chyba, že zákony dřívější, platné až do roku 1924, pozbyly účinnosti. Těmito zákony aspoň obcím a družstvům umožnilo se budovat obytné domy nájemní s malými byty. Dnes těchto zákonů není a proto právem voláme po tom, aby zákon definitivní, účelný, přiměřený potřebám a poměrům byl co nejdříve sněmovně předložen. Pro definitivní řešení žádáme mimořádná opatření pro umožnění stavby obytných domů malobytových. Pro takové stavby podnikané obcemi a družstvy s výhradou, že byty budou obsazovány nemajetnými nájemníky, jest třeba zaručiti větší státní podporu, garancii státní, úlevy daňové, dávkové, přirážkové a poplatkové. Státní podpora nechť se týká i nouzových bytových opatření obecních, neboť obce samy nemají dosti prostředků pro řešení bytové krise nejchudších. Na státu pak žádáme, aby sám pro své státní a veřejné zaměstnance vůbec ve větším měřítku podnikal stavby obytných domů, pro státní a veřejné zaměstnance, kteří zejména ve větších městech a také místech menšinových velmi trpí nouzí bytovou, čímž trpí nejen rodina státního a veřejného zaměstnance, ale pochopitelně trpí také výkon služby. Mimo to jest třeba, aby byly regulovány ceny stavebních hmot a revidován dávkový systém. Již nesčetněkráte upozornili jsme na to, jak zhoubné následky způsobil zákon č. 77. Nájemní dávky ve všech městech a vůbec ve všech obcích tímto zákonem postižených byly enormně zvýšeny. Tím se zvýšil rozpočet rodin pracujícího lidu a snížila se sociální úroveň tohoto lidu. Tyto dávky samosprávné nevyplynuly z vůle obcí, nýbrž byly diktovány zákonem a zejména tyto dávky způsobují velmi těžké poruchy v celé otázce bytové. Je žádoucno, aby při revisi a novelisaci zákona č. 77 byla provedena také revise ustanovení o dávkách samosprávných, které obcím a samosprávě vůbec jsou nařizovány.

Konečně upozorňujeme na to, že již svého času bylo žádáno, aby stát v zájmu rozmnožení bytů, zejména pro státní a veřejné zaměstnance podnikl novou vnitřní výpůjčku analogicky podle bytové stavební výpůjčky, kryté stavebními losy. Tato loterie stavebně bytová byla velmi populární, a poněvadž tato loterie má popularitu v nejširších vrstvách lidových, jest jisto, že nejméně milion losů v republice by se odbylo, a že by se získal finanční podklad pro řešení aspoň bytové otázky státních a veřejných zaměstnanců. Ministerstvo financí na tento podnět vůbec nereagovalo. Ministerstvo soc. péče snad jest v této věci bezmocné, nemajíc ve sféře finanční pravomoci, ale myslím, že ministerstvo soc. péče mohlo by samo iniciativně působit na to, aby ministerstvo financí nečinilo překážek rozvoji bytových staveb na základě vnitřní stavebně-bytové půjčky. Problém bytový nerozřeší se kusými změnami a opravami zákona. Problém bytový musí se rozřešiti získáním dostatečných levných bytů pro ty, kteří jich potřebují. Tak stojí problém, a dokud neumožní se zejména samosprávě a družstvům a dokud sám stát aktivně do tohoto problému nezasáhne positivní stavební činností, pak problém zůstane problémem, budou neuspokojeni nájemníci a budou nespokojeni i majitelé domů. Jedině touto cestou lze ulehčiti a lze problém řešiti, když se získá dostatečný počet bytů. Upozorňujeme, že problém jest velice těžký. Jedná se nejen o holý život těch, kdož bytů nemají, nýbrž jde o klid ve státě. Člověk bez bytu žije zcela jinak psychologicky než člověk bytem opařený. Je třeba chápati psychologii těch, kteří jsou nespokojeni s tím, že problém bytový u nás dostatečně se neřeší. Přikládá-li se váha jiným problémům, zdůrazňuje-li se, že při poklesu cen určitých produktů je třeba státního zasáhnutí a že stát má se exponovati pro to, aby se vyrovnala cenová míra, totiž aby producent neztrácel na svém podnikání a zisku, je třeba, aby stejnou měrou chráněni byli ti, u nichž se jedná o život nejen rodin, ale o život nevinných dětí. Tisíce dětí v republice úpí přímo v kobkách, barácích, ve špíně bez tepla a světla slunečního.

Zde je problém života a tomuto problému života musíme se podívati dříve do očí, než problémům ostatním. Nouzi bytovou a důsledky z ní vyplývající pokládáme za jeden z nejtěžších problémů a žádáme, aby jako takový tento problém byl řešen. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Kopecký.

Posl. Kopecký: Předložené opatření Stálého výboru o ochraně nájemníků, týká se otázky, která je existenční otázkou milionů příslušníků všech pracujících vrstev v tomto státě. Týká se otázky, o kterou se v aréně třídního zápasu vede nepřetržitý boj a jejíž řešení je důvodem stále mocnějšího rozhořčení a pobouření širokých mas pracujícího lidu. Oč jde v tomto boji? Cíle kapitalistické třídy jsou tu úplně jasné. Buržoasie chce odbourati ochranu nájemníků, kterou musila poskytnouti a zákonně zaručiti, aby zajištěním přístřeší utišila v nejpalčivější sociální otázce masy proletariátu, zrevolucionované válečnými bědami a aby tak od sebe odvrátila proletářskou revoluci a konec svého panství. Ještě r. 1919 a 1920 musela čsl. buržoasie strpěti, aby dělníci si násilně zabírali volné byty a aby do nich nastěhovali nebydlící proletářské rodiny. Avšak již r. 1921 po utlumení nejvyššího vzedmutí revoluční poválečné vlny přikročuje čsl. buržoasie k odbourávání ochrany nájemníků. Odbourávání ochrany nájemníků počalo v době tak zv. měšťácko-socialistické spoluvlády. Pracující lid to dobře pamatuje. Byly to socialistické strany, které pomohly čsl. buržoasii učiniti počáteční nápor proti ochraně nájemníků, byly to socialistické strany, které pomohly buržoasii odbourávati ochranu nájemníků.

Tedy již z minulosti nesou socialistické strany plnou odpovědnost za to, že již v minulých letech byly tisíce proletářských rodin zbaveny přístřeší, zahnány do děr a vystaveny všem útrapám nelidského bydlení. Byly to socialistické strany, které pomohly uvésti do pohybu útok na ochranu nájemníků a které také pomohly probíjeti bezcitnou kapitalistickou bytovou politiku, kterou pak pozdější měšťácká koalice vystupňovala tak, jak nejvíce mohla.

Zákon o ochraně nájemníků, jehož platnost se opatřením Stálého výboru prodlužuje, představuje nejvyšší mez, k níž dřívější měšťácká vládní koalice dospěla a k níž se odvážila v odbourávání ochrany nájemníků. Na podkladě tohoto zákona byla ochrana nájemníků dalekosáhle odbourána. Byla ze značné části však zrušena. Desetitisíce proletářských rodin byly vydány na pospas mstě a zvůli domácích pánů. Na podkladě tohoto zákona byly již nyní noví nájemníci úplně vyňati z ochrany a byli odkázáni na právo volné nájemní smlouvy. Na podkladě tohoto zákona byly také činže několikráte lichvářsky zvýšeny a proletářští nájemníci vydáni lichvářskému vydírání. Na podkladě tohoto zákona, jehož platnost se opatřením Stálého výboru prodlužuje, bylo umožněno vyvinutí těch strašlivých bytových poměrů, pod nimiž široké pracující masy trpí a které pracující lid čím dále tím více roztrpčují a pobuřují. Prodloužení platnosti tohoto zákona, který byl právem nájemníky nazván zákonem na ochranu bytové lichvy, znamená, že se pouze prodlužují nesnesitelné bytové poměry a nic více. Prodlužuje se platnost zhoršení ochrany nájemníků, jež má katastrofální důsledky pro široké masy pracujícího lidu. Prodlužuje se platnost hanebné kapitalistické bytové politiky, jež rozšiřuje bytovou nouzi a důsledky lichvářského bytového odírání na masy pracujícího lidu, poněvadž kapitalisté nejsou schopni řešiti bytový problém, nejsou schopni řešiti veliký sociální problém, jak opatřiti pracujícím masám levné zdravé přístřeší, levné zdravé byty. Dřívější měšťácká koalice neodvážila se jíti přes mez, kterou představuje nynější zákon o ochraně nájemníků. Neodvážila se toho přes to, že původní lhůtu platnosti tohoto zákona stanovila do jara loňského roku, a přes to, že projevovala úmysl a byla připravena, aby přikročila k generálnímu útoku na ochranu nájemníků, k úplnému jejímu zrušení. Měšťácká dřívější koalice však se toho neodvážila. Buržoasie seznala, že na to nestačí síly dřívějšího politického režimu, seznala, že provedení generálního útoku na ochranu nájemníků musí ponechati nynějšímu vládnímu režimu, representovanému socialisty.

Prodloužení dosavadního zákona o ochraně nájemníků do 31. března znamená tedy i šibeniční lhůtu pro osud ochrany nájemníků. A důvodová zpráva vyslovuje očekávání, že do 31. března bude připraveno dlouhodobé základní řešení bytové otázky. Tu je nejzřetelněji potvrzen úmysl, po 31. březnu dalekosáhle odbourati, zrušiti ochranu nájemníků. Stejným důkazem toho jsou i oficielní Englišovy projevy a návrh agrární strany. A pracující lid jest si také vědom, oč jde. Je si vědom, že jde o úplné zrušení ochrany nájemníků, a bude se také podle toho říditi.

My však přicházíme dnes tlumočiti, že pro pracující lid jsou nynější bytové poměry naprosto nesnesitelné, že pracující lid nemůže déle snášeti poměry, které byly vyvolány zhoršením ochrany nájemníků, a důsledky dosavadní hanebné politiky kapitalistické. Počet proletářských rodin, vyhozených z bytů a ponechaných bez přístřeší, každým dnem stoupá. Obecní kůlny jsou nabity hnijícím nábytkem vystěhovaných proletářských rodin. Masa nebydlících proletářů roste. Uchylování se do děr a do bud, nezdravých a nelidských to přístřeší, pokračuje. Nevyličitelné utrpení, které již zažil proletariát v otázce bytové, stoupá každým dnem a stupňuje se tím více, jak byly zhoršovány důchodové poměry proletariátu, stupňuje se tím více, jak se zhoršují celkové existenční poměry proletariátu a pracujícího lidu. Starost dělníků a proletářských rodin o zaplacení činže a udržení přístřeší je čím dále tím zoufalejší se zřetelem k tomu, jak klesají v důsledku krise a racionalisace výdělky dělníků, jak jsou snižovány mzdy a jak je ohrožován důchod proletářských rodin pokračujícím omezováním práce a stoupající nezaměstnaností. Starost o zaplacení činže a udržení přístřeší je pro pracující a proletářské rodiny čím dále zoufalejší, jak stoupá drahota živelních potřeb. Při tom vidíme, že nezaměstnaní jsou z bytu vyhazováni, poněvadž prostě nemají peněz na to, aby mohli zaplatiti činži a podnájem. A rodiny příslušníků pracujících vrstev, které mají své byty v nových domech, mohou činži zaplatiti jen za tu cenu, že v měsíci činže se jejich rodiny nenajedí a že se zadluží. Při tom však bytová nouze nepolevuje. Proletář nemůže platiti činže v nových domech a levné byty se nestavějí. Stavějí se nádherné, luxusní, mramorem obkládané paláce: paláce s luxusními výklady, paláce s luxusními komptoiry, paláce s luxusními byty pro kapitalistické boháče. Stavějí je banky, stavějí je kapitalistické podniky, stavějí je pojišťovny, stavějí je kapitalističtí boháči. Nádherné budovy, luxusní budovy staví i stát a dokonce t. zv. sociální instituce, spravované sociálfašistickými vůdci.

Právě pohled na nádherné luxusní, přepychové paláce na jedné straně a na druhé straně na barákové kolonie, na boudy, ve kterých jsou nuceni bydleti proletáři, nejlépe ilustruje křiklavý kontrast, hlubokou propast mezi třídami v Československu, hlubokou propast mezi bohatstvím, buržoasií na jedné straně a chudobou a zbídačováním proletariátu na druhé straně. A v poslední době se docela mezi bankami, pojišťovnami a kapitalistickými podniky rozpoutalo přímo závodění, pokud jde o mrhání penězi na nákladnou výstavbu paláců.

Kolik lidí by mohlo bydleti za ty peníze, co stojí mramorové obložení paláce na Václavském náměstí. Avšak to je právě kapitalistický systém, to je právě kapitalistický pořádek, že na jedné straně jsou lidé, kteří mohou mrhati miliony na mramorové obložení paláců, a na druhé straně jsou lidé, kteří si musí z prken sbíjeti boudu, aby měli aspoň přístřeší, jako má pes. A tento strašlivý pořádek se snaží sociálfašisté s nadšeným opěvováním vychvalovati pracujícímu lidu jako organisovanou dokonalost. Oni mohou ovšem tak učiniti, poněvadž státní podpory, která kdysi měla býti určena na výstavbu levných bytů, bylo užito tak, že byly vystavěny jenom vily pro sociálně demokratické a národně sociální vůdce, pro služebníky "hradu", pro služebníky buržoasie.

Takový jest stav bytových poměrů v Československu. Bytové poměry, pod nimiž trpí pracující masy, mají býti ještě zhoršeny dalším odbouráním ochrany nájemníků v zájmu domácích pánů, kteří se chtějí neomezeně zbavovati nepohodlných nájemníků a chtějí volně diktovati lichvářské činže. Bytové poměry mají býti ještě zhoršeny v zájmu finančního kapitálu, který si chce učiniti z domů nový zdroj vydírání a odírání pracujícího lidu, nový zdroj akkumulace kapitálu.

Chystané zrušení ochrany nájemníků jest jedním z hlavních bodů programu zbídačování pracujícího lidu, jež má nynější měšťácký sociál-fašistický režim v zájmu finančního kapitálu uskutečniti. Úmysl zrušiti ochranu nájemníků a vydati milionové masy chudých nájemníků na pospas bytové lichvě a bezpřístřeší je nesporně nejzločinnější útok na sociální postavení dělnické třídy, na sociální a existenční zájmy všech pracujících vrstev v Československu. Buržoasie si byla vědoma, že by se nemohla odvážiti tohoto zločinného útoku za dřívějšího měšťáckého režimu, a proto povolala k vládě sociál-fašistické strany, poněvadž doufá, že se může odvážiti generálního útoku na ochranu nájemníků za aktivní pomoci a vůdčí úlohy sociálfašistů, kteří mají svým aparátem pomoci zlomiti dosavadní odpor nájemnických mas proti chystanému zrušení ochrany nájemníků a násilím i podvodnými sliby přiměti dělníky, aby si dali zvyšovati činži a aby připustiti zrušení ochrany nájemníku. A sociál-fašisté jsou k tomu připraveni a odhodláni stejně jako ke všem druhým zbídačovacím útokům na pracující lid. Jako se sociál-fašisté bili v zájmu finančního kapitálu za dovozní obilní monopol, jako prosazují vyhladovovací kurs nynější vlády proti pracujícímu lidu, stejně ochotně a odhodlaně se připravují i ku provedení zločinného zrušení ochrany nájemníků. Zakrývají-li to, je to jen proto, že nechtějí předčasně vyburcovati bojovný odpor pracujících mas. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Pracujícímu lidu v Československu hrozí strašné nebezpečí, a my burcujeme dělnictvo, aby se připravovalo k velkému boji na ochranu nájemníků, aby ze závodů povstalo a ukázalo svými rozhodnými akcemi, že nedopustí provedení zločinného útoku na ochranu nájemníků, že nedopustí zrušení ochrany nájemníků a vydání nájemnických mas na pospas lichvářské zvůli, lichvářské mstě domácích pánů kapitalistů. Voláme do boje všecky pracující lidi, příslušníky všech pracujících vrstev. Do boje za ochranu nájemníků musí se postaviti vedle dělníka úředník, zaměstnanec i živnostník, poněvadž příslušníkům všech těchto pracujících vrstev hrozí existenční nebezpečí z chystaného zrušení ochrany nájemníků. Ale my zároveň burcujeme dělnictvo, aby se nedalo oklamati sociál-fašistickými triky těch, kteří slibují dělníkům, že budou zvýšeny mzdy a že se budou stavěti levné byty, burcujeme je, aby nesedlo na tento lep, aby se nedalo podvésti podvodnými sliby, které nesměřují k ničemu jinému než k tomu, přiměti dělníky slibem, že budou zvýšeny mzdy a že se budou stavěti levné byty, aby upustili od své bojovné pohotovosti, od odporu proti chystanému zrušení ochrany nájemníků a aby připustili zrušení ochrany nájemníků a zvyšování činží.

Slibování vyšších mezd dělníkům jest podvodný trik, podobný, jaký provedli sociální demokraté a reformisté před lety, r. 1922, kdy také přišli sociálně demokratičtí vůdcové mezi dělníky a slibovali jim, dají-li si dobrovolně snížiti mzdy, že bude následovati zlevnění životních potřeb a že se poměry dostanou tak do normálních kolejí. Dělníci byli tak naivní, že si dali dobrovolně snížiti mzdy o 20 až 60%, doufajíce, že bude následovati skutečně zlevnění životních potřeb. Ale zlevnění životních potřeb nenásledovalo. Dělníkům byly mzdy sníženy, ale drahota nejen že neklesla, nýbrž naopak stoupla. Životní úroveň dělnictva klesla o 20 až 30% a kapitalistům zůstaly v kapsách ohromné miliony, které jim umožnily upevniti jejich vykořisťovatelskou moc. Ke stejnému podvodu se připravují sociálfašisté i nyní, kdy slibují dělníkům, že budou mzdy zvýšeny. Kdyby tomu dělníci uvěřili, dožili by se stejně tragického zklamání jako r. 1922: činže by byly zvýšeny, ochrana nájemníků by byla zrušena, ale mzdy by zvýšeny nebyly, poněvadž sociálfašisté nemají nejmenší vůle dělnictvu mzdy zvyšovati; naopak celé jejich nynější poslání spočívá právě v tom, aby umožnili zvýšené vykořisťování proletariátu, zvýšený pracovní výkon při snížených mzdách. Sociálfašisté by nanejvýše vyjednali pro zkorumpovanou vrstvu svých sociálfašistických předáků v závodech nějakou milost od kapitalistů, ale stalo by se to na úkor širokých mas proletariátu.

A stejně by to dopadlo i se sliby, pokud jde o nové levné byty. Jestliže se r. 1921 a 1922 z fondu "Státní podpory" stavěly vily pro soc. demokratické a nár. sociální vůdce, stavěly by se nyní nanejvýše domky pro sociálfašistické předáky v závodech, pro ten nižší aparát sociálfašistických služebníků kapitalistické třídy. Ale široké masy proletariátu, které jsou postupně stále více zbídačovány, nedostaly by přístřeší, a tím, že by připustily zvýšení činží a zrušení ochrany nájemníků, vydaly by se ještě větší existenční katastrofě Dělnictvo se proto nesmí dáti podvésti takovými sliby, musí prostě prohlédnouti plány sociálfašistů a musí svůj boj za ochranu nájemníků vésti jako nejostřejší boj proti sociálfašistickým stranám, které stojí a jdou v čele sociální reakce a které jsou připraveny, v zájmu domácích pánů a kapitalistů umožniti provedení dalšího odbourání ochrany nájemníků a další zvýšení činží.

Proto burcujeme dělnictvo, aby bylo připraveno odraziti útok na ochranu nájemníků a aby bylo připraveno, poněvadž jsou nynější bytové poměry naprosto nesnesitelné, k boji za zlepšeni ochrany nájemníků ve smyslu požadavků, které vytýčilo hnutí jednotné proletářské fronty, které vytýčila komunistická strana Československa a které jsou: Žádáme, aby ochrana nájemníků byla zlepšena, aby nevypověditelnost z bytu byla rozšířena bezvýhradně a plně na všechny nájemníky ve všech domech a ve všech státech; žádáme, aby činže, ať ve starých či nových domech byly sníženy na výši z r. 1920; žádáme, aby nezaměstnaní dělníci a polozaměstnaní dělníci byli po dobu nezaměstnanosti úplně osvobozeni od placení činží a od placení druhých dávek; žádáme, aby státem a obcemi byly stavěny levné a zdravé byty pro pracující lid.

Za tyto požadavky musí dělnictvo rozpoutati bojovné hnutí, jaké počalo již loňského roku historickými konferencemi jednotné proletářské fronty ve Velké Praze, a to konferencí vysočanskou a konferencí hrdlořezskou. Bylo to hnutí, které již s počátku ukazovalo takovou sílu, že měšťácká koalice viděla, že by neměla síly provésti svůj plán úplně zrušiti ochranu nájemníků. Ale my zároveň vyzýváme dělníky, aby si nedali líbiti brutálnosti a bezcitnosti domácích pánů a úřadů v otázce bytové a aby sáhli ke svépomocným akcím. Dělníci by neměli dopustiti, aby na ulici byly., vystěhovány proletářské rodiny, dělníci v závodech měli by zabrániti svým zákrokem, aby dělnické rodiny nebyly vyhazovány na dlažbu z bytů, měli by si svým zákrokem vynutiti, aby proletářské nebydlící rodiny byly nastěhovány do volných bytů. Dělníci by měli sáhnouti i k té reformě svépomocné akce, že by měli odmítnouti platiti vyšší činži.

My ovšem přicházíme dělnictvu říci, že musí pomýšleti na řešení bytové otázky i revoluční cestou. Čím dále tím jasněji a zřetelněji se ukazuje, že v rámci kapitalistického systému nedočkají se již chudáci nebydlící a špatně bydlící proletáři řádného bydlení. Sehnati zdravý byt pro proletářskou rodinu, toť čím dále více praktická otázka provedení revoluce, uchvácení politické moci proletariátem. Kdyby proletariát provedl revoluci, již druhého dne by se mohlo desetitisíce proletářských rodin nastěhovati do velikých paláců kapitalistických boháčů, do zámků a do drahých obydlí, která jsou obývána nepočetnými rodinami kapitalistických boháčů.

My k tomu proletariát vyzýváme, my k tomu pracujeme, smésti tuto vládu, odraziti fašistický nápor, svrhnouti kapitalistický režim a revolucí nastoliti diktaturu proletariátu a diktaturou proletariátu, revolucí otevříti perspektivu lepšího života těm, kteří nemají dosud přístřeší, kteří nebydlí a zmírají v nezdravých bytech.

Pokládám za povinnost, abych s této tribuny přibil dále na pranýř události, které se odehrály a odehrávají na Falknovsku v souvislosti s obranným existenčním bojem sklářských dělníků v Oloví a Dolním Rychnově.

Události ty vyvolávají mezi vším dělnictvem v Československu krajní pobouření. Posl. soudr. Zápotocký již před týdnem zde podrobně vylíčil příčiny a okolnosti, za kterých došlo ke stávce sklářského dělnictva v Oloví a v Dolním Rychnově. Správy těchto sklářských závodů vypověděly z práce 1200 dělníků z celkového počtu 2000 dělníků. Na tento bezcitný, brutální a provokativní čin sklobaronů odpovědělo sklářské dělnictvo hrdinnou rozhodností a velkolepým důkazem dělnické solidarity: nevypovězené dělnictvo postavilo se do jednoho za propuštěné dělníky a všechno dělnictvo vystoupilo solidárně do stávky, aby úporným bojem bránilo se kapitalistické bezcitnosti, aby si úporným bojem bránilo ohrožený chléb. Ukázalo se však ihned v zápětí po tomto hrdinném bojovném vystoupení sklářských dělníků v Oloví a Dolním Rychnově, jak se bude za této vlády, kterou representují sociálfašisté, postupovati proti dělnictvu, které by se postavilo na odpor kapitalistickým prostředkům k řešení hospodářské krise a které by nechtělo v zájmu udržení kapitalistického hroutícího se systému zmírati bez hlesu, bez odporu v nezaměstnání hladem.

Když v pátek minulého týdne vyšli stávkující sklářští dělníci za pomoci ostatního dělnictva demonstrovati do ulic, bylo proti nim vysláno četnictvo a policie, zmobilisované z celého území, aby násilně potlačilo demonstraci sklářských dělníků, bránících se bídě a vyhladovění v nezaměstnání a bezcitnému diktátu sklobaronů, kteří zbavili 1200 dělnických rodin chleba.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP