Pátek 20. prosince 1929

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Stenzl. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Stenzl [německy]: Slavná sněmovno! Nové volby do zákonodárných sborů dosud vždy podle svého výsledku způsobily změnu vlády a tak se stalo i po posledních volbách a říjnových. Po celých týdnech porad podařilo se konečně nynějšímu předsedovi vlády se staviti tuto vládu na širokém základě a minulého týdne představil sněmovně novou vládu a oznámil veřejnosti vládní program. Tento program, který se úzkostlivě vyhýbá nejpalčivějším otázkám státu - snad s jistým úmyslem, ba dokonce jich vzpomíná jen málo významnými slovy - nemůže nalézti radostné ozvěny u všech národů tohoto státu, která by vlastně po takovém prohlášení měla následovati. Především schází vládě jasný a přesně vymezený program v nynější těžké hospodářské krisi. V prohlášení není naznačeno, jakou cestou vláda chce jíti, aby čelila hrozící všeobecné hospodářské krisi. Podle zkušeností z posledních 3 let bylo by lze se snad spokojiti i s tímto prohlášením, kdyby; bylo pevné přesvědčení, že všeobecné sliby obsažené v prohlášení budou uskutečněny. Byl by nejvyšší čas, aby se konečně jednou ústní a písemné sliby ministrů, zvláště předsedy vlády, skutečně provedly, nemá-li příště úplně zmizeti důvěra všech občanů ke každé vládě. - Vím dobře, že jistě nebylo lehké strany ve vládní koalici spojené při jejich rozmanitosti a protichůdnosti sjednotiti na společném programu. Právě pro tyto rozpory v nynější většině vypadlo prohlášení velmi slabě. Tím tíže bude uskutečniti program, totiž vývody vládního prohlášení. Cesta, na kterou vkročil pan předseda vlády, když vládu tvořil, nebyla jistě správná. Měl nejprve sestaviti vládní program a na základě tohoto programu hledati pro většinu strany, které by byly ochotny jej uznati. Tím by bylo bohužel zde tak silně se projevující stranické sobectví zatlačeno do pozadí ve prospěch všech občanů bez rozdílu stavu a povolání. Proč se to nestalo, není mým úkolem vysvětlovati, neboť poslanec stojící mimo vládu neví přece o tom, co se děje za kulisami. Naše strana tři léta nesla odpovědnost jako tak zvaná vládní strana, ospravedlnila vždy před svým voličstvem svou činnost na parlamentní půdě, jsouc si plně vědoma, že jako německá strana konala svou povinnost k německému lidu i v parlamentní většině. I když po stránce národnostní nebylo pro náš lid dosaženo zvlášť velkých úspěchů, mohl vstup německých stran přece přivoditi jisté a znatelné zmírnění ostrých národních protiv v soukromém a veřejném životě. Urovnali jsme tím cestu dnešním německým vládním stranám pro další činnost v národně politických otázkách. Pokus, jejž jsme také provedli, o spolupráci německých a českých stran usnadňuje tedy velice úkol dnešních německých většinových stran, zvláště německých sociálních demokratů, kteří po prvé patří k většině, aby se domohli národních požadavků pro Němce. Chceme doufati, že se těmto stranám podaří dosíci svých dříve vytýčených požadavků po stránce národní a osvětové, což nás stejně s nimi může jen těšiti. Po stránce národně-politické neznamená však nynější vládní prohlášení žádného zlepšení proti vládnímu prohlášení Švehlovu r. 1926. Závazky, které stát má vůči Němcům, byly příliš málo zdůrazněny a vytčeny. Velmistr Švehla vyslovil se ve svém projevu o Němcích mnohem jasněji, řka: "Dnes vítězstvím myšlenky demokracie můžeme jednati v našem státě jako svobodní občané, přímo, otevřeně jako rovný s rovným." V tomto oboru dřívější německé většinové strany vykonaly dobrý kus práce. Jest nyní věcí nynějších vládních stran, které dřívější německé vládní strany vždy považovaly za málo národní, dokázati, že jsou s to, aby se v nynější vládě domohly značných národních požadavků. Vstoupily-li do nynější vlády se závaznými sliby po stránce národně-politické či nikoliv, jest mi lhostejno - hlavní jest, aby se pro Němce něčeho dosáhlo.

Předseda vlády ukázal zvláště na těžkou zemědělskou krisi, jež hrozí hospodářskému životu nejen zde, nýbrž v mnoha státech, a při tom jen naznačil, že tato krise způsobí i krisi průmyslu, v obchodě a živnostech. Zkušenost učí, že taková hospodářská krise, zasáhne-li některou skupinu povolání v takovém rozsahu jako dnes vidíme, musí zachvátiti celé národní hospodářství. (Německé výkřiky: Tak jest!) Musí tedy býti úkolem nové vlády přemoci nejen hospodářskou krisi, nýbrž i její účinky na obchod, živnosti a průmysl. Najde-li tento kabinet sílu, aby zabránil těžkým následkům takové krise, prokáže velkou službu celému národnímu hospodářství a všichni občané bez rozdílu strany a národnosti tento čin také uznají. Ale ve vládním prohlášení mluví se jen o potírání hospodářské krise, zvláště krise v zemědělství, ale neukazují se zároveň cesty, jimiž chce vláda kráčeti, aby krisi také skutečně potřela. Novou vládu nebude zaměstnávati jen tato otázka, nýbrž čekají na ni ještě jiné těžké práce směru sociálního a hospodářsky politického. Tak bude dlužno věnovati zvláštní pozornost nezaměstnanosti, projevující se při hospodářských krisích, aby toto strašidlo bylo včas zažehnáno.

Rovněž osvětové otázky toužebně očekávají přiměřeného řešení. Žádáme jak jsme již dříve několikráte uvedli, kulturní samosprávu. Nemohou nás uspokojiti sliby a odkazování na pozdější dobu, nýbrž chceme, aby školská autonomie, slíbená dřívějším ministrem školství a nár. osvěty Hodžou, byla konečně co nejdříve provedena.

Na poli finančně politickém musí býti úkolem nové vlády dosáhnouti toho, aby daňové zákony byly prakticky prováděny ve svém duchu. Místo byrokratické libovůle jednotlivých finančních úředníků musí nastati spravedlivé vyměřování daní. Po této stránce budeme jako zástupci poplatnického obchodního a živnostenského stavu věnovati svou plnou pozornost tomu, aby na místo libovolného zdaňování vstoupilo konečně zdaňování spravedlivé. Má-li býti povznesena berní morálka, bude musiti především ministr financí přikázati svým podřízeným úřadům, aby obnovily přátelštější styky mezi státními občany a mezi státními orgány. Kdyby se našim požadavkům v tomto oboru nevyhovělo, ohlašujeme již dnes nejostřejší boj ve sněmovně proti odstrkování našich jistě oprávněných zájmů, povedeme však tento boj v tomto případě i ve veřejnosti. Jak jsem se zmínil již s počátku, budou dnešní vládní strany, mezi nimiž jsou i německé strany se dvěma ministry, musiti nasaditi vše, aby sblížení národů ve státě bydlících pokračovalo a aby národní otázky byly rozřešeny podle Švehlova hesla. Mělo by tedy býti co nejdříve důkladně zrevidováno jazykové nařízení, jakož i opatření jednotlivých státních podniků, pokud jde o užívání jazyků. Nestane-li se to, pak místo své dosud prokázané aktivní a kladné spolupráce v zájmu státu zaujmeme stanovisko, podstatně se lišící od dosavadního. To by nezůstalo bez účinku na německé vládní strany, které, nebudou-li splněny sliby, jež daly svým voličům před volbami, byly by mravně zavázány ukázati záda většině. Ale v tomto státě s jeho různými národy nelze postrádati většiny bez spolupráce Němců, kteří činí čtvrtinu obyvatelstva, již proto, že by to velice ohrozilo konsolidaci vnitřních a zahraničních poměrů. Očekávám tedy, že přání presidenta Masaryka, jakož i slova ministra věcí zahraničních dr Beneše, řečená na voličských schůzích o vyrovnání s Němci, nezůstanou jen sliby, nýbrž že se uskuteční.

Německá živnostenská strana použije častěji příležitosti, aby při projednávání rozličných návrhů zákonů přesně vytýčila své stanovisko k otázkám hospodářským, finančním a sociálním, přičemž bude přednášeti i spravedlivé požadavky a přání dnes tak utištěného stavu živnostenského a obchodního, a proto se nyní nebudu zabývati podrobnostmi. Podle chování a blahovůle nynější vládní většiny budeme všechny její činy na parlamentní půdě kritisovati věcně, ale bude-li zapotřebí, také ostře.

Německá strana živnostenská nestojí na stanovisku třídním, nýbrž považuje i za svůj cíl všeobecné blaho lidu.

Projev pronesený nynějším předsedou vlády nevezmeme a nemůžeme vzíti na vědomí, poněvadž nám podle našich zkušeností schází víra, že po těchto slovech bude následovati i čin. Přes přání některých dřívějších většinových stran z vlastního podnětu, u vědomí, že svým voličům za nynějších politických poměrů prokážeme lepší službu, nevstoupili jsme do nové většiny; její další chování k našim přáním a požadavkům rozhodne o tom, jaké stanovisko zaujmeme k vládě. Prozatím vyhrazujeme si politiku "volné ruky". (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Hanreich. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hanreich [německy]: Vážené dámy a pánové! Bylo odedávna zvykem diplomatů mnoho mluviti a nic neříci. Náš první ministr, jak se zdá, přešel z tábora politiků do tábora diplomatů, neboť také on ve svém vládním prohlášení sice toho právě málo nenamluvil, neřekl však nám vlastně zhola nic. Vládní prohlášení je tak rozbředlým, nejasným výrobkem, že se člověk musí diviti, že první ministr má odvahu to předložiti vážené slavné sněmovně a že si troufá vydávati to nyní za program vládní většiny více než dvou set poslanců. Byli bychom věřili, že když tentokráte tuto sněmovnu zdobí tak silná většina, že také veřejnosti a slavné sněmovně bude předložen určitý, jasně vymezený program. Oposice v této sněmovně je přece tak mizivě malá, nad to dobrá pětina oposice byla ještě vysazena na čerstvý vzduch a většina je téměř mezi sebou. Podíváme-li se však blíže na vládní prohlášení, dojdeme přece k přesvědčení, že tato slavná sněmovna a tato koalice má poměrně velmi silnou oposici, a to v sobě samé. Většina je ve svém nitru tak nevyrovnaná, je ve svém nitru tak málo konsolidovaná, že snad můžeme doufati, že musí zajíti svými vlastními vnitřními nesrovnalostmi a rozpory.

Jestliže se tedy již z vládního prohlášení ničeho nedovídáme, musíme si ovšem sami domýšleti, musíme sami sobě klásti otázky, co vlastně tato nová většina chce. A tu přicházíme konec konců k přesvědčení, že ukazovatel, co tato většina má tvořiti, je přece již dán z důvodů, proč stará sněmovna byla rozpuštěna a proč byly vypsány nové volby. Je naprosto nesprávné, co tvrdí agrární strana, že stará většina se proto rozpadla, protože prý se čeští klerikálové nedali získati pro zemědělské požadavky. Obě zemědělské strany, jak česká, tak německá, po celá 4 léta zapomínaly pro rolníky vlastně něco podniknouti. A byla-li již nějaká nesrovnalost mezi agrárníky a Šrámkem, bylo to pro státní dobytčí a krupobitní pojištění, a tu mohu jako zemědělec páteru Šrámkovi a jeho straně jen děkovati, ze tento plán znemožnili, neboť toto státní dobytčí a krupobitní pojištění je nová daň, byla by pro nás novým břemenem, novým fondem, novým žlabem, novým pramenem zaopatření pro agrární stranu, nikdy však skutečným dobrodiním pro zemědělce. O tuto otázku tedy stará sněmovna vůbec neztroskotala a jiné agrárnické požadavky nebyly předneseny. Víme však zcela dobře, jak významný vliv vykonává u nás konec konců hrad na vývoj politiky, víme zcela dobře, že se předpokládalo, že komunisté při těchto volbách ztratí, chtěli proto sociálním demokratům a národním socialistům dáti možnost, aby se zotavili z pohromy z r. 1925, aby to veřejně ukázali, nechtělo se, aby tito pánové byli příliš dlouho ponecháni v oposici, poněvadž byla obava, že by si mohli zvyknouti na oposici, chtěli tedy znovu vzkřísiti všenárodní koalici. To bylo účelem rozpuštění sněmovny, to bylo účelem nových voleb a přes všechna dlouhá jednání po volbách je jasno jedno, že také tato většina neznamená nic jiného než všenárodní koalici s německým premováním. Jak němečtí agrárníci, tak němečtí sociální demokraté jsou onou ozdůbkou, které potřebuje ministr Beneš v cizině, aby mohl říci, že národnostní problém v tomto státě je vyřešen a aby mohl tvrditi, že stát je také v této důležité otázce konsolidován. Ve skutečnosti vládne se zde dále podle ryze československých zásad a německé strany budou musiti za to jistě odpovídati, budou museti veřejnosti ospravedlniti toto klamání. Jsem zvědav na jedno: Němečtí agrárníci prohlásili v roce 1926, když vstoupili do vlády, že mají černé na bílém dohodnutí s českou bratrskou stranou, se stranou agrární. Byla taková ujednání, vzpomínám si, že je podepsali Staněk, Beran a jiní z české strany agrární; tato ujednání nebyla po celá léta dodržována. Divím se, že nyní němečtí sociální demokraté tak pevně staví na své české sbratřené straně. (Posl. dr Stránský: Jaký byl obsah té úmluvy?) To by vás velmi zajímalo, pane doktore, to věřím. Snad ve vhodné chvíli vám jednou dovolím do ní nahlédnouti; věřím vám rád, že by vás to velmi zajímalo, poněvadž jste také jeden z těch, kteří by podle daných okolností dělali oposici v koalici. Velmi pochybuji, zda němečtí sociální demokraté mají černé na bílém ujednání se svou sbratřenou stranou, konec konců však na tom nezáleží. Uvidíme, zda zde svazové bratrství více vydrží než u agrárníků a také vy budete se ještě musiti dožíti toho, že není možno stavěti na všechny tyto sliby, a na ně spoléhati a může se vám ještě dařiti tak, jako se dařilo našim křesťanským sociálům, že opět stojí venku. Křesťanští sociálové mají jen smůlu, že stále ještě jedním okem pláčí pro své ministerské křeslo; jedno oko ještě slzí a druhé již mrká, zda v budoucnosti přece opět není přichystáno ministerské křeslo; a to je na tom všem nejsmutnější, že přijetí ministerského křesla jednou znamená a přináší s sebou stálou ochotu, při každé vhodné a nevhodné příležitosti opět se posaditi na takové ministerské křeslo. Nuže, svaz zemědělců je tedy šťastně opět ve vládě. Za volebního boje prohlásil jeden z jeho jihomoravských členů sněmovny, že jsou pevně odhodláni za všech podmínek jíti opět do nové koalice. "A kdyby dírka byla sebe menší, proklouzneme a vstoupíme do koalice."

Nevím, jak veliká ta díra byla, ale vstoupili, to je jisté a jasné, vždyť to vidíme. Jen se divím, že tenkráte v roce 1926, bylo odůvodnění vstupu toto: "Musíme vládnouti proti socialistům, musíme zříditi občanský režim, musíme odraziti socialisty od občanských Čechů, neboť tím dosáhneme my Němci něčeho ve státě." Nyní to přišlo jinak. Nyní to šlo jinak, nyní jsou Češi opět jednotní, jsou opět sraženi dohromady a ne roztrženi, drží pevně a věrně pospolu, svaz zemědědělský je také opět při tom a jeho vůdce pan Windirsch nalézá opět růžovou stránku na této nové situaci. Četli jsme přece v "Landpost" a v "Reichenberger Zeitung" články, že je to tak velmi dobré, že také jiné strany a vrstvy obyvatelstva jsou ve vládě zastoupeny, že je velmi dobře pro rolníky, že v této nové vládě jsou socialisté, poněvadž tím prý bude nám teprve možno čeliti zemědělské krisi. Předešle byl jim již pan Šrámek na obtíž, vždy jim tu věc rušil, nyní mají pana Šrámka, pak pana kolegu Tomáška s jeho stranou, ministra Frankeho, a nyní se to zlepšilo. Nic není nad vladařské umění svazu zemědělců, nic není nad to, chce-li veřejnosti něco objasniti a veřejnosti zakrýti pravé pohnutky své politiky. Ministerské křeslo, to byl ten hlavní důvod, kolem něho se točí jejich politika a není-li to ministr veřejných prací, pak může to býti i ministr zdravotnictví, patrně proto, že chtějí zemědělství ozdraviti. Proto šli do ministerstva zdravotnictví. A konečně: Windirsch přece ví jedno: K ministerskému křeslu přistupují ještě jisté jiné příjemnosti, obročí a důstojnosti, tu stane se člověk místopředsedou v zemědělské radě, tu stane se předsedou německého odboru v zemědělské radě a tak bude se krok za krokem postupovati, z bodrého učitele stane se velký člověk a je vůdcem zemědělské strany. To jen je třeba dělati, když se člověk věrně a pevně drží zásady a ta zní: "U moci, při moci, to je lhostejno, jen býti při ní." To je to heslo. Venku ve veřejnosti má však sedlák věřiti, že se zachraňuje zemědělství. Ve skutečnosti neměli nikdy v úmyslu zemědělství zachraňovati, ani nyní, ani dříve. Osobní já je líc a rub jejich politiky, nikdy však věc, nikdy úmysl pracovati. A je skutečností, že týž pan Windirsch sám práci, kterou jeho ministr chtěl vykonati, stále křížil, že týž předseda klubu Windirsch na rozdíl od svého ministra stále slevoval, že došlo k licitaci sestupné a že týž pan předseda klubu by byl nejraději ministra utopil na lžíci vody, jenom aby sám nastoupil na jeho místo.

Nuže, slyšeli jsme vládní prohlášení. Můžeme říci jedno, že vládní prohlášení neobsahuje nic; a včera, jak se zdá, přihlásil se také pan posl. Hodina k vládnímu prohlášení a zřejmě se přidal k táboru diplomatů. Také on mluvil, přece však dobře nevíme, co řekl. Byli jsme zvyklí, že zástupce německé strany, ujme-li se slova na počátku nového zasedání, přednese zde ve sněmovně také něco o státoprávním ohražení sudetských Němců. Pan posl. Hodina přehlédl včera tak učiniti. Jak se zdá, nehodí se to již do linie svazu zemědělců. Je samozřejmo, že také včera něco pouze vykoktal, chodil jako kočka okolo horké kaše, pro něho byla zemědělská krise vedlejší věcí. Pohyboval se ve všeobecných výrazech a přenechal, jak se zdá, mladší síle, posl. Böhmovi, aby promluvil o zemědělství. To bylo dnes obstaráno hodně vydatně, musím však přece nadhoditi otázku: "Kde je dnes program svazu zemědělců, kde je program německé strany agrární, co má nám a veřejnosti říci, v čem má záležeti její práce?" To je to, čeho postrádáme, to je to, čeho také veřejnost bude postrádati, a to je to, na co budeme poukazovati, na onen nedostatek, onen široký prostor, onen list papíru, jenž je nepopsán, který by musel obsahovati požadavky a měl ukázati opatření k uzdravení. Protože však ministerský předseda se s ohledem na různotvárné složení své většiny o tom jasně nevyslovil, myslil také vládní poslanec Hodina, že se nesmí odvážiti zjednati v tom jasno. Divím se, že právě německé strany si netroufají své stanovisko úplně jasně vysvětliti, kde přece zde ve sněmovně je všeobecným zvykem, že nejostřejší oposiční řeči přicházejí vždy z vládního tábora. Stalo se to zde modou, žádná jiná strana si to nedá vzíti, avšak svaz zemědělců beze všeho se toho vzdá, a neví se, z jakého důvodu. Nechci dnes již mluviti o národnostních požadavcích, neboť vím: u pánů ze svazu zemědělců je bezúčelné nastavovati jim zrcadlo a říkati, co by měli vlastně od státu žádati, že by v prvé řadě musel býti rozřešen národnostní problém, chceme-li přijíti k hospodářství. Promluvím tedy pouze o otázce zemědělství a tu bych nadhodil otázku: Daří se zde zemědělství tak dobře, že posl. Hodina o tom nemusí pohovořiti? Mohu říci jen to jedno: Tak špatně, jako se dnes daří zemědělství, nedařilo se od dávných let. Zemědělci dostávali v minulém roce za pšenici přes 200 Kč, letos pšenice stojí 150 Kč. V minulém roce jsem prodal svůj ječmen za 200 Kč za metrický cent a letos stojí metrický cent na 120-130 Kč. Můžete si představiti, jaký úbytek v příjmech zde nastane, že průměrný rolník dostane alespoň o 10, 20, ba 30.000 Kč méně, než v předchozím roce, a že břemena zůstala přes to stejná. Cena řepy je tak špatná, že se výroba sotva již vyplácí, a to je při odvětví výroby, které mělo vytrhnouti mnohá jiná pasivní výrobní odvětví. Tu přijdou páni a řeknou: "To jsme nemohli věděti, zemědělská krise vypukla nyní náhle a nyní musíme se chopiti opatření sanačních." Je to úplně nesprávné, jestliže si někdo myslí, že zemědělská krise nastala teprve nyní. Zemědělská krise se ukázala již za časného jara a její důvody a příčiny a její počátek spadají ještě mnohem dále zpět. Řekl bych, že se agrární strany musí bíti v prsa a říci, že během těch tří let, kdy vládly, právě a jen v důsledku jejich vladaření tato krise vypukla. Svaz zemědělců vládl spolu po tři léta, po tři léta seděl u moci a přes tato tři léta při vládě neměl po celou tu dobu žádné moci. Prospal tři léta, dělal po tři léta státní politiku a po tři léta zapomínal na sedláky. Pravda je, že r. 1926 byly udělány celní zákony. Svaz zemědělců zakládá si stále tak mnoho na velikých úspěších těchto cel. Pravda je, že tato cla byla udělána před občanskou koalicí. Můj kolega Meyer z Chebu tenkráte návrh celního zákona podal a kol. Zadina byl tak laskav, že tento návrh přeložil do češtiny. (Výkřiky posl. dr Zadiny.) Byl opsán, měl docela totéž znění. To je skutečnost. Nevypadne vám žádný kámen z vaší koruny. Pravdou zůstane, že tento návrh byl vámi opsán. Nyní je samozřejmým, že celní zákony, které tenkráte byly usneseny, nemohly zemědělství zachrániti. Celní zákony musely býti přirozeně vybudovány, celní sazebník musel se vyvinouti spolu s poměry, musel býti opraven, když již nestačil, musel býti zvýšen, přizpůsoben poměrům. Na to arci ti pánové zapomněli. Je zřejmo že to dnes pánové chtějí líčiti tak, jako by ministerský předseda Švehla byl býval tím, jenž tenkráte zahájil tu celou celní kampaň; ve skutečnosti byl tenkráte, jak známo, ministerský předseda Švehla v cizině, a to po celé měsíce v cizině, a je proto tvrzení Hodinovo úplně nesprávným, ačkoliv přirozeně s Hodinou hluboce toho lituji, že onen významný politik je dnes těžce nemocen. Avšak pohádku, že Švehla to byl, který udělal česko-německou spolupráci, musím zde rozptýliti. Nebyl to naprosto Švehla, nýbrž Hodža. Pravda je, že tenkráte agrární křídlo v české agrární straně přálo si spolupráce s Němci, a je pravda, že tato spolupráce, jež v létě 1926 tak slibně započala, byla vlastně týmž okamžikem vnitřně rozbita, když se Švehla vrátil z dovolené. To je pravda. Je dále skutečností, že týž německý svaz zemědělců a týž časopis "Landpost", jež nejprve Hodžu vynášely do nebe, označovaly za muže budoucnosti, ihned se na něho vrhly, když byl mrtvým mužem a jako osel mrtvému lvu uštědřily mu ještě kopanec. V časopise "Landpost" bylo to možno jasně čísti. Skutečností je dále, že německé strany nebudou nikdy schopny vyjednávati, není-li se možno na ně spolehnouti, nesplácejí-li službu protislužbou, nýbrž vždy ihned se stavějí po bok oněm stranám nebo skupinám stran, jež jsou náhodou při vládě, protože takto nejsou žádným vážným činitelem k jednání, protože není možno se na ně spolehnouti.

Celní zákony byly tenkráte přivedeny k platnosti a od oné doby se nedostalo zemědělství od měšťácké koalice již žádné podpory. Bude se nám vypočítávati mnoho zákonů, jež tenkráte byly udělány, jež však ve skutečnosti pro zemědělství ničeho neznamenají, které mu nepomohly. Vypočítává se nám: zákon daňový, daňová reforma, toto veliké dílo, které také pan Windirsch tak rád chválí, že prý je pro zemědělství tak ohromně výhodné. Skutečnost je, že od daňové reformy platí banky a akciové společnosti rok od roku o miliony méně na daních, kdežto rolník při placení daní ve skutečnosti nedochází žádné podstatné úlevy. Ve skutečnosti - a tím se nedá otřásti - přes vyšší čisté příjmy bank, tyto platí na daních o několik milionů méně, viz Živno, Bebku, Unionku, a jak se všechny jmenují. Ty byly zachráněny, pro ty se pracovalo, a teď se chce sedláku namlouvati, že má chváliti daňovou reformu nad májový deštíček. Udělali zákon o finančním hospodaření obcí. Nuže, pohleďte, také tento zákon je jednou z příčin krise, ve které se nalézáme. Svévolně a zbytečně se musí výdaje obcí rdousiti, podle toho se pochopitelně také objednávky, které zadávají obce, nezadávají. Je jasné, že to tím musí pocítiti řemeslo, živnost i průmysl, a na druhé straně je to přece jen sebeklam, když se samosprávným sborům odnímá na tuto chvíli berní výsost. Neboť to, co je odsunuto, není zrušeno, tyto naprosto neodsunutelné úkoly musí se jednou vykonati. Avšak strach pana poslance Windirsche před komunisty, který jen vidí, že v severních Čechách tu a tam jsou 1000%ní přirážky, tento strach před komunisty byl připřažen, aby se odstranila berní svrchovanost obcí a samosprávných svazků.

Právě tak jest tomu se správní reformou a s branným zákonem. Včera řekl pan posl. Hodina, že náhradní záloha je prý velkolepá vymoženost, předpokládaje, že při zařazování jednotlivých skupin do náhradní zálohy bude postupováno spravedlivě. Myslím, že toto omezení je na tom to zajímavé. Posl. Wagner na př. na schůzích prohlašoval, ano, hlásí se jich příliš málo, kteří chtějí vstoupiti do náhradní zálohy. Chtěl tím tedy říci, že prý náhradní záloha je nesmírně skvělým darem pro zemědělce. Avšak na každém sborovém velitelství může se člověk zeptati a dozvěděti se pravdu, že tisíce žádostí o přeložení do náhradní zálohy musí zůstati ležeti, že mužstvo nemůže býti přeloženo, protože počet 8.000 je přespříliš nepatrný. Mimo to mínil včera posl. Hodina, že i zákon o déle sloužících poddůstojnících je pro nás velikou výhodou. I zde učinil omezení, jež je důležité, totiž s předpokladem, že bázeň jistých velitelství před přijímáním německých branců do sboru déle sloužících poddůstojníků bude odstraněna. Mínil jednotlivá velitelství. Víme však, že ve skutečnosti ani jediné velitelství nemá přání, úmyslu a vůle vychovávati německé poddůstojníky a ponechávati je jako déle sloužící poddůstojníky, aby je později obmyslilo certifikátem. Ve skutečnosti je tato pojistná záklopka déle sloužících poddůstojníků, kterým veliká část obyvatelstva na jižní Moravě mohla býti druhdy zaopatřována, nyní úplně uzavřena, je to také jednou z příčin, že na jižní Moravě máme přelidnění, že pokračuje parcelace rolnických a malorolnických usedlostí a povážlivě se blížíme zproletarisování naší domoviny a ovšem to je také jedním z důvodů, že dnes v každé obci jižní Moravy jsou komunistické menšiny.

Nesmím však zapomenouti ještě na jedno. Svaz zemědělců dobyl, třeba by to bylo tisíckráte popíráno, velikého úspěchu, a to jsou uhelné lístky. To je nepochybně veliká vymoženost, třeba že nás tahá po soudech a prohlašuje, že historie s uhelnými lístky není pravdivá, ale pravdou zůstane, pravdou je a byla jen popřena. To je skutečnost. Zvykli jste si na to. Uhelné lístky jsou krásná věc a jestliže členské příspěvky selhou, je přece nějaká bezpečná základna zdanění, aby strana na dále mohla býti udržena při životě. Srovnáme-li ještě k tomu ten veliký úspěch, kterého jste dobyli v otázce nemocenské pokladny, v otázce invalidního a starobního pojištění, musíme již říci, že vše to spolu působilo, toto vyrábění zákonů, že vyvolalo onu politickou nechuť a ony kritické stavy jak ve straně, tak také v hospodářství. Je jisto, že dnes ustanoveními novely k sociálnímu pojištění byly příspěvky k nemocenským pokladnám sníženy. Všechny nemocenské pokladny, také zemědělské, jsou zadluženy až po uši, příspěvky musely býti zvýšeny, toto břemeno bylo tedy na dále opět převzato a je jisto, že stav dluhů jde do milionů a milionů a je dále jisto, že přirozeně bude musiti na konec tyto passivní položky u nemocenské pokladny zaplatiti zaměstnavatel. Dělníka, který již dostal svou mzdu vyplacenu, toho již nikdy není možno donutiti, aby platil zvýšené příspěvky, avšak zaměstnavatel, rolník bude se moci poděkovati u svých pánů zástupců, kteří mu věnovali tuto novelu, která ve skutečnosti neznamená žádnou úlevu. Byla jediná možnost, aby toto těžké břemeno, jež nám sociálním pojištěním bylo uloženo, bylo odstraněno, a to by bylo změniti systém, podle něhož v Praze mají býti a jsou hromaděny miliony na miliony, že v Ústřední sociální pojišťovně se vrší ohromný fond, jakási nucená půjčka, jež přirozeně dává panu ministru financí možnost, aby levným způsobem si vypůjčoval peníze, když odjinud peněz nedostává. A je jisto, že naše zemědělství je vyrabováno a ožebračeno, že peníze plynou do Prahy a že my v zemědělství nedostaneme již z těchto peněz ničeho zpět. To je rovněž jedním z důvodů krise, ve které jsme, že to bylo prováděno neuvěřitelně tvrdým způsobem, že zákon o sociálním pojištění nebyl změněn. Samozřejmé je, že zemědělská krise není u nás pouze krisí, jež je omezena na nás samotné, je jasné, že tato krise se ukazuje všude a je samozřejmé, že také vývoj výroby v Americe k tomu přispívá. Avšak jedno je, jak myslím, specifikum pro nás v Československu: Že se po celou tu dobu ničeho nepodniklo, aby bylo čeleno zemědělské krisi. Je zvláštním zjevem, že československá sněmovna odešla na letní prázdniny, aniž podala třeba jen jedinký návrh v tom směru. Je jisté, že páni ministři za léta zřídili svá sídla v císařských zámcích, vedoucí členové sněmovny pobývali v lázních, a je samozřejmé, že když přišel podzim, neměl nikdo ničeho spěšnějšího na práci, než, místo pomáhati zemědělství, dělati volby. Volby byly vypsány a trvaly také hezky dlouho. Od posledního zasedání sněmovny uplynulo vlastně 1/2 roku a nic se nestalo. Volební boj trval několik týdnů, pak tvoření koalice opět několik týdnů, pak čachry a machle o ministerská křesla trvaly také 14 dnů až 3 neděle. A pak se dělal program. Program trval ovšem pouze 24 nebo 48 hodin, byla to práce úkolová - také však podle toho vypadá. To bylo méně hezké. Nyní musím již říci, po tomto letním spánku, po všech těch omeškáních, kterých se páni zástupci zemědělství ke své vině dopustili, že konečně najednou se rolník hýbe, revoltuje, dělá demonstrace. Tu se zapřáhnou hospodářské organisace, zemědělské okresní spolky, župní svazy a najednou jsou tu všichni, kdo se oddávali letnímu spánku, pánové Hodina a Windirsch, nyní jsou jenerály sedláků, kráčejí v čele, pronášejí paličské řeči, pochodují před okresními hejtmanstvími a hřmí, že ubohý okresní hejtman má pro zemědělství zachrániti, co oni zde ve sněmovně promeškali. Pánové, kteří jsou zde zákonodárci, přicházejí dnes k okresnímu hejtmanství a požadují, aby se jejich přání a stížnostem vyšlo vstříc, tak jako by okresní hejtman byl zákonodárcem, a člověk se může jen smáti tomu, že stále ještě je možno, že se veřejnost dá od těchto lidí tak míti za blázny. Při tom se těchto hospodářských organisací, jež mají míti nepolitický charakter, zneužívá k stranicko-politickým machlům, bez ohledu na to, že vedle příslušníků svazu zemědělců jsou v tom také němečtí nacionálové, že jsou v nich křesťanští sociálové, ba dokonce i sociální demokraté. Je samozřejmé, že tento způsob vystupování, jak se l zdá, dává pánům vhodnou příležitost, aby opět nově pošramocenou firmu své strany poněkud vyčistili, a že tito pánové myslí, že tím mohou učiniti, aby se zapomnělo na vše, co za celou dobu promeškali. Pan ministr Spina prohlásil na chebském sjezdu strany, že jak hospodářské, tak také družstevní organisace musí býti také postaveny do služeb strany. Tento program chcete tedy, jak se zdá, nyní a skutečně prováděti. Myslím však, že mohu říci a jedno, že se vám snad na některých místech podaří uvésti veřejnost v omyl, pokud však zemědělství skutečně nepomáháte, nechytne ani tento prostředek. Tu se ovšem naskytá otázka, co zemědělství potřebuje a co a by nutně mělo býti učiněno. Rád bych zde zásadně od sebe rozlišil dvě cesty. Jedna cesta je okamžitá výpomoc v nouzi pro zemědělství a druhá cesta je cesta ozdravění, podpory, a sice dlouhodobé podpory našeho zemědělství. Potřebujeme, tak jako nyní německý říšský sněm udělal po finanční stránce svůj okamžitý program, také pro naše zemědělství okamžitý program a tento okamžitý program záleží prostě v tom, že cla pro naše zemědělské výrobky musí býti skutečně zvýšena. Musí býti zavedeno nucené mletí tuzemského obilí, neboť se nesluší.... (Posl. Schweichhart [německy]: (Co tomu říká vaše strana?) Nesluší se, pane kol. Schweichharte, abychom spotřebovávali jen americkou moukou, aby naše pšenice zůstala ležeti neprodána, kdežto my jsme nuceni kupovati výrobky našich domácích továrníků. Celní koefficienty, jež jsou uloženy na zemědělské stroje, na zemědělské potřeby, na umělá hnojiva a na tkaniva, jež tedy musíme platiti, jsou nesrovnatelně vyšší, než clo na zemědělské výrobky. A mám-li se zde cítiti jako bratr v rodině, jestliže rolník musí vzíti na sebe, že podporuje továrníka, dělníka a průmyslníka, musí žádati, aby také totéž právo platilo pro něho. Také on je dělníkem ve stejném smyslu jako zaměstnanec a dělník průmyslu. Je pravda, že americká mouka stojí dnes okolo 1 Kč, kdežto domácí mouka nulka nemůže se prodati za 3 Kč. Je pravda, že americká pšenice stojí přes 200 Kč, kdežto domácí pšenice stojí u nás pouze 150 Kč. Je nemožné, aby tento stav na dále zůstal, tu může pomoci jen jeden prostředek, a to jest nucené vymílání mouky jako v Německu, že při semletí určitého množství cizí pšenice je mlynář také nucen semlíti určité množství domácí pšenice. Nepůjde-li to jinak, budeme museti si vynutiti kontingentování dovozu cizí mouky a obilí. Přemýšlejte o tom, pánové, co bude přirozeným výsledkem nízkých cen obilí. Obilí bude sešrotováno, bude zkrmeno, a na jaře s největší pravděpodobností přijdeme na trh s nadvýrobou těžkého dobytka, a rolník, který ovšem v tomže okamžiku, kdy zkrmí obilí, musí také k tomu kupovati žírná krmiva, ztratí, nastane-li pokles cen, nejen své obilí, nýbrž k tomu ještě hotové peníze. V důsledku toho musíme žádati, aby mohla býti zavedena závěra pro dovoz dobytka v téže chvíli, kdy tuzemský trh bude dostatečně a vydatně jakostí a množstvím opatřen tuzemskými rolníky, dobytkáři a pěstiteli žírného dobytka. To je také jeden z hlavních bodů, jež patří do okamžitého programu. Je třeba, aby byl proveden, možnost toho je přece dána již ustanoveními zákona o potírání nakažlivých chorob, je samozřejmé, že se tak mnohem snáze budeme chrániti, aniž musí býti zahájena jednání o obchodních smlouvách. Čeho ještě zemědělec potřebuje, je zastavení všech placení daní a zastavení všech exekucí. Jestliže to zde zdůrazňuji, tedy proto, že vím, jak neuvěřitelným způsobem v poslední době postupují berní úřady přes krisi. Na Chebsku na příklad přichází berní exekutor do obcí hned s českým obchodníkem dobytkem a jestliže se rolníci nehlásí jako kupující, jestliže se použije osvědčeného prostředku, že se ze solidarity zabrání exekutivnímu prodeji dobytka, pak je dobytek prostě přiklepnut za babku obchodníku dobytkem a rolník je tímto způsobem oloupen. To je neudržitelný stav, to musí býti odstraněno. Je nemožné žádati od rolníka, jestliže již za obilí nic nedostane, aby se dal olupovati kupci a aby jej také ještě stát přiváděl na mizinu. Mohu říci jedno, že při ozdravění našeho zemědělství musí se přikročiti také ke zrušení zákona o dani z vína. Je jisto, že se v důsledku daně z vína každý vymlouvá, že se musí dráže víno prodávati, než je kupuje u výrobce, je jisto, že v Praze v průměrném restaurantu stojí čtvrtka vína více, než venku u výrobce celý litr. To je neudržitelný stav a je podporován tít, že tento nemravný zákon o dani z vína, který dávno měl býti zrušen, stále ještě platí. Musíte povážiti, že vinaři jsou právě nejmenšími zemědělskými existencemi a že jejich rodiny mají nalézti obživu na výměře 1 ha, že v těchto krajinách není jiné příležitosti k práci a že tito lidé nemohou nalézti ani práci nádenickou. To jsou skutečnosti, přes které nepřecházíme, a je oprávněným přáním, požadavkem, aby to konečně bylo splněno. Neoddáváme se klamu, že těmito zákonnými a správními opatřeními může býti zemědělství trvale ozdraveno. Zemědělství mohlo by býti ozdraveno jen tím, že se provede dalekosáhlý program k ozdravení a zintensivnění. Zemědělství musí se modernisovati, zemědělství musí míti možnost opatřiti si všechny moderní pomůcky a stroje a k tomu chybějí dnes našim zemědělcům reservy. Je jisto, že případy, kdy rolník má peníze, jsou ojedinělé. Dále je skutečnost, že ve všech venkovských Raiffeisenkách můžeme pozorovati zjev, že také nyní po žních stále pokračuje zadlužení, vybírání peněz, že tedy ukládání reserv, tvoření kapitálu je venku nemožným. To je tedy nejlepší důkaz, že zemědělství je v této chvíli u konce své síly. Řeknu-li, že zemědělství nemá reserv, je to také odůvodněno. Kdy měli zemědělci možnost utvořiti si reservy? Snad v letech 1919 a 1920, kdy v Pohořelicích naše rolníky odstřelovali jako vzteklé psy, poněvadž odepřeli odevzdati ječmen za 75 Kč? Nebo tenkráte v oné době, kdy nám bývalý ministr vnitra Černý jako zemský president prohlásil: "Tomu nerozumíte, pánové. Tento ječmen jde ven do Švýcarska, prodáváme jej za 700 Kč za metrický cent, stát potřebuje peněz." To je skutečnost, že stát byl tenkráte největším lichvářem a keťasem a že stát tenkráte rolníka, když by si byl býval mohl vytvořiti reservy, oloupil a okradl. Vezměte si tehdejší situaci na cukerním trhu. Průměrný rolník s 50 až 60 měřicemi pozemků dodává ročně půl vagonu ječmene, ten má volný k prodeji. Dostal tenkráte za něj něco přes 3.000 Kč. Pan "stát" měl tenkráte odvahu strčiti do kapsy 35.000 Kč. Týž rolník, který osází snad 10 až 12 měřic řepou, vyrobí průměrně tolik řepy, že z toho může býti vyroben vagon cukru. Rolník dostal tenkráte za řepu okrouhle 7 až 8.000 Kč za celou svou práci, za svou námahu, své dření a za vše, cukrovarník vydělal také tolik, a stát měl v té době odvahu, že na téže řípě na výtěžku této práce strčil do kapsy 80.000 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Jak to bylo tenkráte s vývozem do Rakouska? S našimi výrobky bylo čachrováno. Když by si rolník býval mohl opatřiti reservy, tenkráte museli jsme vydržovati stát, jej sanovati a financovati, dnes je za to ten vděk, že nám ničeho nedá a že rolník je ještě více utiskován. Tu, pánové, nasaďte páku! Tu se tažte pana ministra financí, proč stále ještě má cukerní daň, k čemu jí potřebuje a zda můžeme na dále vyráběti řepu, jestliže stát vydělává na našich výrobcích třikráte až čtyřikráte tolik, než my dostaneme za celoroční práci. To jsou skutečnosti, přes které se nedostanete! Jako dobří zemědělští vlastenci řeknete: Stát potřebuje peněz, musíme stát dále vydržovati. Mohu vám říci jedno: Při rozvaze nepůjde za vámi české rolnictvo, právě tak jako německé rolnictvo nepůjde dále za svazem zemědělců, nebude-li krise konečně jednou odstraněna. To je jisto: Reserv není, možnost vytvořiti reservy jste nám vzali a ten, kdo nám to vzal, má dnes povinnost, aby nám dal možnost k zintensivnění. Zemědělství potřebuje, jak řečeno, vyzbrojení nejmodernějšího druhu, má-li býti schopno odporu a soutěže. Zemědělství potřebuje levného úvěru, velkorysé podpory svého družstevnictví, při čemž ovšem zdůrazňuji jedno, že si nemůžeme přáti, aby se naše družstevnictví stalo rejdištěm jednotlivých stran. Družstevnictví je tu pro všechny, pro každého rolníka, bez ohledu na jeho politické přesvědčení. Stav a práce rozhoduje, členství rozhoduje, jinak nic. Mohu říci jedno: Budete míti naléhavou nutnost zabývati se jak jednou, tak druhou cestou. Budete musiti řešiti jak okamžitý program, tak také velkorysý program skutečného ozdravění zemědělství, neboť jedno můžeme říci: Jsme u konce se svou silou a německý rolník je u konce se svou trpělivostí. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP