Středa 18. prosince 1929

Masaryk byl a zůstane pro nás nejen Osvoboditelem státu, ale zůstane nám také vzorem a živoucím programem vytrvalé práce, odpovědnosti a také ochoty činiti vše, co veřejnost, občanstvo, národ a stát potřebuje. - Končím. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Jos. Svobodovi.

Posl. Jos. Svoboda: Jestliže my, komunisté, ujímáme se zde v parlamentě slova k vládnímu prohlášení, nečiníme tak proto, že bychom chtěli přesvědčiti členy sněmovny o správnosti svého stanoviska, nečiníme tak proto, že bychom věřili, že zde, ve sněmovně, možno prosaditi zájmy pracujícího lidu, který nás sem vyslal.

Měšťácký parlament je pevnou součástí celého kapitalistického systému. Toho systému, který se opírá o svaté právo soukromého vlastnictví na továrny, šachty a velkostatky, aby z potu a krve milionů pracujících rostla ohromná bohatství několika tisíc. Toho systému, který se opírá o ohromný byrokratický aparát a odpovídá kriminály, četnickými karabinami a policejními obušky na každý projev nespokojenosti pracujících a vykořisťovaných. Toho systému, který využívá svého bohatství, své hospodářské i politické moci k tomu, aby pomocí škol, pomocí náboženského opia, pomocí tisku a propagandy, lží a podvodů ovládl pracující masy, aby je udržel na uzdě v jejich bídě a útlaku.

Nechceme dobývat a přesvědčovat svými slovy tento měšťácký parlament, nechceme a nemůžeme býti součástí tohoto politického a hospodářského systému, neboť každá spolupráce, každá spoluvláda znamená zradu zájmů milionů pracujících, znamená aktivní účast při výstavbě tohoto kapitalistického systému, tohoto kapitalistického státu, který je nástrojem na potlačování pracujících a vykořisťovaných mas. Neboť státní aparát, jehož je parlament těsnou součástí, spočívající na celém kapitalistickém systému, na hospodářské moci buržoasie, plynoucí ze soukromého vlastnictví, je jednolitou mašinou na potlačování pracujících mas, nástrojem útlaku, který není možno změniti ani slovy, ani "spoluprací", ale který nutno rozbíti a s tím i celou hospodářskou a politickou moc buržoasie.

Mezi námi, zástupci revoluční dělnické třídy, a mezi vámi, zástupci zájmů továrníků, bankéřů, velkoagrárníků a velikých kapitalistů, je nepřeklenutelná propast. Vašim úkolem je zachrániti tento systém, který se otřásá v základech - a to je i smysl vašeho vládního prohlášení, upevniti státní mašinu na ovládání pracujících. Naším úkolem je silou dělnických mas rozbíti tento systém, rozbíti státní aparát vykořisťovatelů, aparát policejního teroru a podvodu, vrátiti továrny, dělnickou krví a potem postavené, dělnické třídě, vrátiti velkostatkářskou půdu, potem pracujících skropenou, pracujícím malorolníkům a zemědělským dělníkům. Rozbít [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 78 této těsnopisecké zprávy.] pracujícího lidu vaši politickou moc, předati všechno bohatství této země do rukou pracujících, vyhnati všechny vykořisťovatele a nastoliti a vybudovati novou státní moc, stát pracujících, diktaturu proletariátu, která by byla tvrdým strážcem dobyté svobody pracujícího lidu a postrachem všech vykořisťovatelů.

Tento měšťácký parlament dokázal celou svou minulostí pracujícím masám pravý svůj význam, přijímaje nepřehlednou řadu zákonů, které sloužily k upevnění kapitalistického systému, jehož je parlament součástí, k upevnění útlaku a vykořisťování pracujících mas. To jest i vaším úkolem, úkolem tohoto parlamentu. Úkolem, který je bohatě odměňován nejen ze státní pokladny, ale z tisíců jiných zdrojů z hospodářských institucí kapitalistických, s nimiž je parlament spojen tisíci pouty.

Nemáme co činiti s touto "spoluprací". Naším úkolem, který nám daly naše továrny, z nichž veliká většina z nás vyšla, je bojovati v závodech, na ulicích, a i zde v parlamentě, proti parlamentu, proti měšťáckému státu, proti kapitalistickému systému. Víme, jaké nás čekají odměny na této cestě. Náš kamarád Harus, který byl zbaven mandátu a odsouzen na 4 léta do vězení, kamarád Major, Hruška a sta a sta dělníků, zatčených při stávkách a demonstracích, čtvrteční události - Hrubý - to vše ukazuje, jak se provede onen sociálfašistický recept. Učinit řadu komunistických poslanců neviditelnými a neslyšitelnými. Ale splníme svůj revoluční úkol a půjdeme tou cestou, která se tak nepřirovnatelně liší od cesty vaší. Otřesy celého vašeho kapitalistického systému, které všichni počínáte cítiti, dokazují nám, že na své cestě zvítězíme.

Přišli jsme, abychom bojovali proti kapitalistickému systému, proti měšťáckému státu, nástroji k utlačování pracujících, proti této vládě finančního kapitálu v čele se sociálfašisty a ujali jsme se k vládnímu prohlášení slova, abychom pracujícím masám řekli, co znamená tato vláda měšťáků a sociálfašistů, co znamená toto vládní prohlášení, zabalené do kulatých slovíček.

Vládni prohlášení potvrzuje jen to, co jsme pracujícím masám o úkolu této sociálfašistické-měšťácké vlády říkali: že hlavním úkolem této vlády je zvýšení hospodářského a politického útlaku pracujících mas, zvýšení vykořisťování a nastolení fašistického teroru proti rostoucímu odporu proletariátu, příprava imperialistické války, aby dělnickou krví, prolitou pro zájmy kapitalistické vlasti, byly "řešeny" nepřeklenutelné rozpory tohoto systému.

Úkolem této vlády je řešit těžkou krisi, která otřásá již dnes celým tímto prohnilým systémem - řešit ji kapitalisticky - na účet dělnické třídy a dělnické krve.

Neboť těžká krise tohoto systému je na obzoru.

Po řadu let chlubili se kapitalisté a sociálfašisté kapitalistickou konjunkturou, která byla vykoupena kapitalistickou racionalisací, bezohledným zvyšováním výkonnosti dělnictva do nemožností, dělnickou "lacinou" pracovní silou - t. j. hladem dělnických rodin, který umožňoval zahraniční konkurenci, a plnil kasy bank a fabrikantů. Po řadu let dokazovali nám sociálfašisté, že tato hospodářská konjunktura znamená konec všech revolučních nadějí proletariátu, že znamená počátek nové éry rozkvětu a rozvoje kapitalistického systému.

Nuže, dnes je konec této pohádce. Dnes není již sporu o tom, že stojíme na počátku těžké krise, která není jen krisí přechodnou, není jen poklesem konjunktury, ale krisí systému, krisí celého československého imperialismu. Tato krise projevuje se úpadkem výroby téměř ve všech průmyslových odvětvích. V textilu máme co činiti s otevřenou krisí, která způsobuje již dnes masovou nezaměstnanost, zvyšovanou ještě kapitalistickou racionalisací. Výroba oceli a železa upadla v posledním období o 8 %, výroba ve sklářství projevuje těžké kolísání a i strojnický průmysl - tato chlouba kapitalistické konjunktury - počíná projevovati příznaky krise. Tato rostoucí krise projevuje se pasivitou obchodní bilance, poklesem obratu zahraničního obchodu za poslední období. Konečně tato krise projevuje se těžkou krisí agrární, která přináší postupné zbídačování set tisíc malorolnických usedlostí.

Kde jsou příčiny této krise? Tato krise je počátkem krachu celé pyšné výstavby kapitalistické stabilisace. Krise československého imperialismu je součástí mezinárodní krise, která zachvacuje řadu kapitalistických zemí i "pohádkovou zemi" kapitalismu - Spojené státy severoamerické, kterou nám všichni měšťáci a sociálfašisté kladli co příklad nedozírného vývoje kapitalistického systému. Tato krise je výslednicí hlubokých rozporů celého systému kapitalistické stabilisace. Je výsledkem kapitalistické racionalisace, která na jedné straně rozšiřovala a zdokonalovala výrobní aparát a na druhé straně zbídačovala pracující masy a tím zúžovala domácí trh. Je výsledkem zostření mezinárodní konkurence, která se stupňovala každým krokem "úspěchu" na cestě kapitalistické stabilisace a racionalisace. Je výsledkem hluboké diference mezi technickým rozvojem průmyslové výroby a zaostalé výroby agrární. (Předsednictví ujal se předseda Malypetr.)

Tato krise je plodem celého kapitalistického systému, který řídí svoji výrobu podle výše kapitalistických zisků, způsobuje zároveň postupné zbídačování pracujících mas.

Rostoucí hospodářská krise láme vaše pohádky o "pevnosti kapitalistické stabilisace". Hospodářská krise uvádí znovu ve smrtelné nebezpečí celý váš systém útlaku a vykořisťování.

A toto nebezpečí je tím větší, že tato krise přichází v době, kdy pod hospodářským a politickým tlakem se znovu zvedá vlna dělnické síly. Všechny továrny, závody a šachty mluví k vám jasnou a srozumitelnou řečí o tom, že nastal konec v ustupování dělnictva. Nesčetná řada dílčích výbuchů a velikých stávek, které marně snažíte se udusiti svým policejním aparátem a svým aparátem sociálfašistických a fašistických odborů, mluví vám jasně o tom, že v dělnické třídě, jejíž síly se tolik bojíte, roste nová veliká revoluční vlna, která již dnes otřásá sloupy vašeho prohnilého systému.

Hospodářská krise a rostoucí revoluční vlna dělnická uvádějí ve smrtelné nebezpečí celý československý imperialism.

Agrární krise uvádí v nespokojenost a v nezadržitelný pohyb i masy pracujících malorolníků, které dosud byly reservou buržoasie v jejím boji proti revolučnímu proletariátu.

A ke všem těmto politickým i hospodářským obtížím přichází i "skromný" požadavek mezinárodního dohodového imperialismu, aby byly placeny stamilionové reparace dohodovému imperialismu, aby z československého dělníka a rolníka byly vydřeny sta miliony na úhradu těch výdajů, které dohodový imperialism "investoval" v lidská jatka světové války.

Československý imperialism nalézá se ve slepé uličce.

A československý imperialism hledá východisko z této těžké krise, která vyvstává na obzoru, hledá záchranu pro svůj vykořisťovatelský systém, který praská v základech, který se tříští o svoje vlastní rozpory.

Jakou cestou chce československý imperialism řešiti tyto rozpory? Jakou cestou chce československý imperialism zachrániti se od krise, která propuká stále bouřlivěji na řadě kapitalistických úseků?

Cestou zvýšeného vykořisťování pracujících mas. Cestou zvýšené racionalisace, dalšího zvyšování dělnického výkonu, cestou dalšího zbídačování pracujících mas, aby pomocí ještě "levnější" pracovní síly mohl konkurovati na mezinárodních trzích v zostřeném konkurenčním boji.

Cestou fašistického teroru proti pracujícím masám, ustavením otevřené fašistické diktatury na troskách zkrachovaného parlamentarismu, která by byla s to rozdrtiti rostoucí revoluční vlnu dělnickou.

A konečně hlavně - hledati východisko z těžké krise cestou horečných příprav imperialistické války, která by rozšířila trhy a "rozřešila" tak imperialistické konkurenční rozpory, plynoucí z kapitalistické racionalisace.

Celá mezinárodní imperialistická politika ukazuje jasně, že rostoucí krise znamená v mezinárodním měřítku další zostření válečného nebezpečí. Krise ochrnuje výrobu v řadě imperialistických zemí a imperialism zná jedinou cestu k "rozšíření trhů" - cestu útočné války. A jestliže krise zostřuje všeobecné nebezpečí imperialistické války, pak hlavní ostří tohoto nebezpečí obrací se stále otevřeněji proti společnému smrtelnému nepříteli mezinárodního imperialismu - proti SSSR., proti prvému dělnickému státu světa.

A krise československého imperialismu znamená další zesílení válečného nebezpečí v Československu. Řadí československý imperialism ještě pevněji do mezinárodní protisovětské fronty, aby cestou války, cestou rozdrcení nenáviděného dělnického státu byly československému i mezinárodnímu imperialismu uvolněny nové trhy, aby byl zničen hlavní třídní nepřítel, tato bašta proletariátu, aby byly zmírněny imperialistické rozpory.

Pyšná stavba kapitalistické stabilisace v Československu počíná se otřásati v základech. A československý finanční kapitál pravý to vládce v tomto státě, hrstka finančních oligarchů, která dnes ovládá celý hospodářský a politický život státu, a jejímž nástrojem je i tento parlament - snaží se zachrániti tuto budovu. Zachrániti ji zvýšenou racionalisací a hladem pracujících mas, fašistickou diktaturou a imperialistickou válkou.

A aby tyto úkoly mohly býti provedeny k tomu nestačily v době zostřených rozporů a v době radikalisace pracujících vrstev síly staré měšťácké koalice, které byly otřeseny i perspektivami krise. Tyto perspektivy zejména otázka krise agrární - přiostřily poměry v měšťáckém táboře a zejména poměry v agrární straně, mezi hradním křídlem jako exponentem finančního kapitálu a mezi velkostatkářským křídlem agrární strany.

K řešení této katanské úlohy nabyl finanční kapitál nové síly. Hlavním politickým představitelem zájmů finančního kapitálu, který má "řešiti" krisi podle finančního kapitálu, stala se politická skupina Hradu, representovaná Masarykem a Benešem, stal se v prvé řadě československý sociálfašism, který sjednotil dnes v tomto státě všechny své síly bez rozdílů národnostních.

Masaryk a sociálfašisté jsou dnes hlavní silou v tomto státě, která dnes nejlépe představuje a zastupuje zájmy československého imperialismu a finančního kapitálu a proto Hrad a sociálfašisti musí se státi politicky vedoucí silou ve vládě, která má úkol "překonati" krisi cestou hladu, fašismu a imperialistické války.

Proto byly provedeny volby, aby byla otevřena cesta do vlády sociálfašistům, proto jsou dnes sociálfašisté povoláni na politicky vedoucí místo v nové vládě.

Neboť mezinárodní zkušenosti ukazují, že sociálfašisté jsou nejlepšími representanty zájmů finančního kapitálu. Angličtí sociálfašisté "řeší" krisi anglického imperialismu, jsouce vykonavateli bezohledné racionalisace, proti životním zájmům anglického proletariátu a "utišujíce" ohněm a olovem revoluční nástup koloniálních rabů proti panství anglické buržoasie. Němečtí sociálfašisté jsou nejlepší oporou znovuzrozeného německého imperialismu a ulice rudého Berlína, jenž zaslouží svůj název nejen pro revoluční přesvědčení berlínského proletariátu, ale i pro prolitou dělnickou krev, dokazují jasně, že sociálfašisté dovedou střelbou z policejních karabin utišovati bídu dělnickou. A Polsko, Maďarsko - řada jiných zemí - ukazují týž obraz.

A sociálfašisté Československa ukazují v praksi třídních bojů, že jsou hodni té důvěry, kterou jim věnuje finanční kapitál, spatřuje v nich svoje hlavní představitele a svoji hlavní oporu.

Žádná levá fráze, kterou Masarykovo křídlo a sociálfašisté chtějí maskovat svoji pravou třídní úlohu, nemůže zastříti tuto skutečnost. Vidíme v každém závodě, že sociálfašistický aparát je pevnou součástí kapitalistického aparátu, jehož hlavním úkolem jest "spolupracovati s kapitalisty", "zachovati třídní mír v závodě" - t. j. lámati rostoucí odpor dělnických mas proti racionalisaci a útlaku, - jehož hlavním úkolem jest organisovati závodní špiclovství a závodní teror proti revolučním dělníkům.

Sociálfašism dnešního období není již starým reformismem. Není více brzdou a překážkou třídního boje, ale je hlavní aktivní silou finančního kapitálu, který organisuje všechny kontrarevoluční síly proti proletariátu, je jedno těleso se státním aparátem a hospodářským aparátem buržoasie, je hlavní silou měšťáckého teroru a násilí proti pracujícím masám.

Sociálfašisté ukázali svůj třídní měšťácký charakter v každém třídním boji, v každé stávce, podlamujíce každý dělnický zápas, spolupracujíce v nejužším spojení se státním aparátem buržoasie, podporujíce všemi silami fašistický teror proti stávkujícím, organisujíce stávkokazectví.

Sociálfašisté v poslední době, operujíce radikálními předvolebními frázemi, rdousili v téže době hrdinný nástup severočeských horníku, organisovali stávkokazectví ve službách uhlobaronů.

Sociálfašisté dovedli svým "hospodářským programem", programem třídního míru nejlépe vyjádřiti zájmy finančního kapitálu zájem na zesílení kapitalistického vykořisťování, zájem na "důslednějším a plánovitějším" provádění kapitalistické racionalisace a plánovitém spoutání síly dělnického odporu.

Sociálfašisté celou svojí politikou dokázali, že jsou nejlepšími propagátory imperialistické války, vedouce zběsilou kampaň proti SSSR v dělnických masách, jejichž sympatie k prvému dělnickému státu jsou největším nebezpečím pro buržoasii.

Sociálfašisté, opírajíce se o městskou maloburžoasii a o dělnickou aristokracii na závodech, jsou také politicky nejlepší základnou, aby se v našem průmyslovém státě stali hlavní sociální basí pro fašistickou diktaturu a pro válečné přípravy.

A proto sociálfašisté a hrad stávají se vedoucí silou nové vlády, která má "řešiti" krisi.

Neboť sociálfašisté jsou dnes největší politickou silou československého imperialismu. Jestli hlavní úloha reformistů v rudozelené koalici spočívala v tom, aby postavili zeď maloměšťáckých ilusí mezi rostoucí vlnu dělnickou a ustrašenou buržoasii, jsou dnes sociálfašisté železnou pěstí finančního kapitálu, která má zlomiti všemi prostředky rostoucí revoluční vlnu dělnickou v zárodku.

Na této skutečnosti nemění nic ani obtíže, které vznikly při tvoření vlády. Tyto obtíže nejsou "bojem buržoasie proti sociálfašistům", ale výrazem těch ohromných hospodářských obtíží, které vyrůstají z rostoucí hospodářské krise. Jsou zejména výrazem zemědělské krise, která zostřila poměry v jinak tak jednotném a koncentrovaném měšťáckoreformistickém táboře a zostřila poměr v agrární straně mezi křídlem finančního kapitálu a křídlem velkoagrárníků.

Finanční kapitál nabyl svého představitele a bojovníka za své zájmy v těžké době nadcházející krise v "hradu" a sociálfašismu. Ale opíraje se o sociálfašism, drží finanční kapitál i druhé želízko v ohni - otevřený nacionální fašism typu Mussolini a Heimwehr. Jaká je úloha nacionálního fašismu, který rychle vyrůstá z protikladů našeho období v masové hnutí, orientující se na maloměšťáctvo a operující demagogickými frázemi, určenými i k získání dělnictva? Nacionální fašism je druhou nadějí finančního kapitálu, této hlavy a rozhodující moci československé buržoasie v tomto státě. Tento fašism již svojí existencí a expansí vykonává tlak na "hrad" a sociálfašism, aby věrně plnily svoje poslání exponentů finančního kapitálu. Nacionální fašism má svými "oposičními" frázemi zachycovati alespoň část zklamaných a radikalisujících se mas, které pohybují se směrem ke komunismu. Nacionální fašism má býti reservou finančního kapitálu pro příští vývoj věcí.

Finanční kapitál rozdělil velmi dobře úlohy mezi sociálfašism a fašism, své věrné opory. A proto není žádného zásadního rozdílu mezi sociálfašismem a fašismem. Oba jsou jednotny ve svých třídních cílech, oba jsou úplně jednotny v tom, že cesta z krise je cesta fašistické diktatury, cesta zvýšené racionalisace a hladu, cesta imperialistické války. Zdánlivý boj mezi fašismem a sociálfašismem je pouze sporem uvnitř fašistického tábora a dotýká se pouze otázky, jakým způsobem a jakými prostředky překonati nynější krisi, jaké nové metody klamání použíti, aby fašistická diktatura byla prosazena, jakými prostředky bylo by možno zlepšiti potlačovací aparát proti pracujícím masám a pro přípravu války. Neboť v této zostřené situaci vystupující třenice zájmů jednotlivých skupin uvnitř majetných tříd nedotýkají se žádným způsobem otázky nutnosti prosazení fašistické diktatury. Tato komedie boje má také zastříti třídní jednotnost sociálfašismu a fašismu - a co hlavně, má odvrátiti pozornost pracujících mas od jediné bojovné fronty, která dnes stojí v nesmiřitelných protivách v tomto státě - od fronty sjednoceného fašismu a sociálfašismu proti revoluční frontě dělnické, representované KSČ.

Ale přes všechny naděje, které klade finanční kapitál hrozbou fašismu, jest sociálfašism a "hrad" dnes největší jeho politickou silou v tomto státě a nejlepším representantem jeho zájmů a proto tato síla je povolána, aby převzala vedení v nové vládě, aby hrála vedoucí úlohu při řešení krise.

A program této vlády, zabalený do krásných slov, dokazuje jasně, že tento plán na řešení krise je plánem československého imperialismu, plánem finančního kapitálu, plánem, který pro pracující lid znamená zvýšené vykořisťování, hlad, fašism a imperialistickou válku!

Nová vláda chce svým programem řešiti rostoucí hospodářskou krisi československého imperialismu.

Chce ji "řešiti hospodářským plánem", který byl vypracován v úplné jednotě a k vzájemné spokojenosti generálním tajemníkem Svazu průmyslníků, panem Hodačem a vysloven v druhém vydání "kovodělníkem" Hamplem. Tento plán má "usměrniti výrobu" podle zájmů kapitalismu pod vedením finančního kapitálu. Pod vedením finančního kapitálu, cestou monopolních cen a celních hranic mají býti chráněny zisky velkokapitalistů i v době těžké hospodářské krise na účet pracujících. Tento plán "regulovati racionalisaci", znamená, že kapitalistická racionalisace má býti prováděna daleko důsledněji a "plánovitěji", vykořisťování československého proletáře má býti ještě daleko více stupňováno, aby mohla býti zvýšena konkurenční schopnost československého imperialismu na mezinárodních trzích.

Nová vláda chce - podle svého jasného programu - otevříti "zákonnou" cestu fašistickému násilí při podlamování dělnických bojů a stávek.

Neboť programový požadavek sociálfašismu "úzké spolupráce hospodářských a politických institucí s orgány dělnickými při řešení krise" neznamená nic jiného, než další mohutný krok ke spoutání dělnických mas pro zájmy kapitálu cestou násilí, neznamená nic jiného, než "zákonné" podřizování dělnických zájmů zájmům kapitalistické racionalisace.

Neboť programový požadavek sociálfašismu na "uzákonění" kolektivních smluv neznamená nic jiného než pokus o úplné fašistické spoutání síly pracujících mas. Sociálfašistické smlouvy, diktované zájmy kapitalistů a podlamované stále častěji silou odporu dělnictva, mají se státi zákonem, dělnický odpor a stávky mají býti prostě "zakázány" a fašistické diktatuře má býti dána "zákonná" platforma k tomu, aby proti každému dělnickému boji, proti každé stávce použila všech prostředků policejního a četnického násilí, to je požadavek, který dnes nalezne nadšený souhlas u všech kapitalistů, kteří dobře vědí, proti komu se "uzákonění" kolektivních smluv může jedině v tomto kapitalistickém státě obrátiti.

Nová vláda chce - podle svého programu - řešiti otázku ochrany nájemníků.

Chce ji řešiti úplným odbouráním této poslední vymoženosti dělnické třídy, neboť i tato zmrzačená ochrana nájemníků ztěžuje kapitalismu úmysl zvýšit vykořisťování pracujících i na tomto poli. Chce odbourati ochranu nájemníků právě tak jako sociální i hornické pojištění, která "zatěžují" kapitalistickou výrobu při zostřené mezinárodní konkurenci.

Nová vláda chce - podle svého programu - "řešiti" agrární krisi.

Chce ji "řešiti" kapitalisací zemědělské výroby, zavedením monopolů, zvýšením cel, kapitalistickou komasací a kapitalistickou lesní reformou otevříti ještě více cestu k proniknutí finančního kapitálu do zemědělské výroby, cestou kapitalistické racionalisace zemědělství zbídačiti a konečně vyhladiti s povrchu zemského statisíce malorolnických usedlostí, které již dnes nemohou konkurovati kapitalistickému velkostatku a které proto mají uvolniti cestu kapitalisaci zemědělské výroby, cestou kapitalistické racionalisace zvýšiti vykořisťování nejvíce zbídačené části proletariátu - dělnictva zemědělského.

A program nemluví jasně o tom, jaké hlavní východisko má nalézti nová vláda na cestě z krise. Ale jestliže o tom nemluví program, mluví o tom velmi jasně nepřetržité zvyšování výdajů na militarism, mluví o tom konečně činnost v kasárnách a na cvičištích, mluví o tom velkolepé manévry, nadšeně pozdravované vším měšťáckým a sociálfašistickým tiskem, mluví o tom horečná práce v československých muničních továrnách a zbrojovkách, které zásobují stále zvýšenou měrou nejen československou armádu, ale i armády hlavní avantgardy protisovětské fronty, imperialistické armády Polska a Rumunska. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Právě v těchto dnech velikého vítězství naší revoluční rudé armády, která dala tak pádně za vyučenou čínským kontrarevolučním generálům a za nimi stojícím imperialistickým velmocem, ve dnech, kdy Sovětský svaz rázně odmítl provokační zásah Spojených států amerických, odhalil druhý representant "hradu" a sociálfašismu, ministr Beneš, připojením se k zákroku Spojených států protisovětské plány československé buržoasie zapomínaje zřejmě výstrahy, které se dostalo všem imperialistickým provokatérům rozkladem čínské kontrarevoluční armády. Není náhodou, že právě v těchto dnech poctil Prahu návštěvou pan Minorescu, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a připomínáme mu, že i my jsme se sovětským proletariátem solidární v jeho boji za osvobození Besarabie z jařma rumunské buržoasie. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] posíláme my, zástupci revolučního proletariátu proletářský pozdrav vítězné rudé armádě! Zatím co vy osnujete intriky s představiteli malodohodových států k válečnému tažení proti Sovětskému svazu, prohlašujeme my dělníkům a rolníkům Sovětského svazu, že každý pokus o jejich napadení přeměníme v občanskou válku proti československé buržoasii.

Cesta nové vlády, cesta zbídačování pracujících mas a fašistického teroru je cestou, která vede k nové imperialistické válce. Fašistický teror a chystaný militarisační zákon má ji připraviti politicky právě tak, jako horečná práce československých zbrojovek ji připravuje technicky.

Vládní prohlášení snaží se co možná zakrýti pravé plány vlády. Ale obsahuje přece řadu míst, která dokazují správnost našeho stanoviska co nejjasněji. Již prvá věta mluví o tom, že "nynější světově-hospodářský stav je pln krisí". A pak se praví dále doslova:

"Neboť jsou to právě velké hospodářské starosti dneška, které tentokráte svedly živly, které representují různé vrstvy obyvatelstva, k součinnosti a spojily je v koalici."

Kdo nechce věřiti komunistům, ten slyší zde z úst vlády, že otřesy a ohrožení kapitalistického systému to jsou, které donutily k otevřené spolupráci fašisty a sociálfašisty nové vlády a k čelnému postavení sociálfašistů v této vládě. Prohlášení o bezpodmínečném udržení klidu a pořádku v kapitalistickém vykořisťovacím státě a zabránění každého rušení illegálními vlivy jsou zjevným ohlášením zostřených fašistických metod. Se zřetelem na zahraniční politiku znamená prohlášení, že v dosavadní linii bude dále pokračováno, v linii urychlení diplomatického a militaristického zbrojení k válce. Čeští a němečtí sociálfašisté klamou dělníky frázemi o své odzbrojovací a mírové politice. Před několika dny dr Czech prohlásil na sociálně-demokratickém sjezdu strany, že nutno vstoupiti do vlády, aby prosazena byla odzbrojovací politika, a dnes již prohlašuje vláda, jejímiž členy jsou němečtí a čeští sociálfašisté, že věnuje bezpečné obraně státu a pohotovosti armády největší pozornost, t. j. že bude horečně dále zbrojiti. O uznání Sovětského svazu v prohlášení nelze nalézti ani slova. Zcela otevřeně se ohlašuje, že s odvoláním na agrární krisi bude podniknuta řada opatření v zájmu velkoagrárníků nejen proti dělníkům, nýbrž také proti pracujícím rolníkům, skutečně co nejtížeji postiženým agrární krisí. Příklad jiných zemí bude, jak prohlášení praví, následován, to znamená nové zvýšení cel, obmezení dovozu, kapitalistická racionalisace zemědělství, daňové úlevy pro velkostatkáře a rozmnožení daní pro pracující. Vládní prohlášení mluví výslovně o tom, že bude pokračováno v nedokončených úkolech bývalé vlády, t. j. že všechny ještě neuskutečněné loupežné plány, především odstranění posledních zbytků zákona na ochranu nájemníků, zhoršení sociálního pojištění bude dokončeno, a ukazuje pohotovost vymačkati z dělníků ohromné sumy na reparace.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP