Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929.

II. volební období.8. zasedání.

2133.

Interpelace:

I. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o zřízení německé menšinové školy v Uherčicích,

II. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o poměrech u zemských školních rad po stránce národní,

III. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty, že moravsko-slezská zemská školní rada vydává výnosy jen česky,

IV. posl. dra Holotu a druhov min. zemedelstva a zahraničia o penzionovaní dra Karla Ladányiho, býv. štát. zverolekára v Ipelských Šahoch,

V. posl. dra Holotu a druhov min. školstva a vláde o prevzatí profesorov soštátneného reálneho gymnázia v Nových Zámkoch,

VI. posl. Szentiványiho a druhov min. financií o zpeňažení úrody slivák na Slovensku,

VII. posl. Bechyně, dra Wintra, Tayerle a soudr. min. soc. péče o stanovisku vlády Československé republiky k pokusu, aby byla změněna mezinárodní konvence o osmihodinové době pracovní,

VIII. posl. inž. Nečase, Koudelky, Kříže, Bečko, dra Dérera a soudr. vládě ve věci zákona o scelování pozemků,

IX. posl. dra Schollicha a druhů min. veřejných prací o jmenování do silniční rady,

X. posl. Dietla a soudr. min. financí o zvýšení cen soli,

XI. posl. Szentiványiho a druhov min. vnútra o vyvlastňovaní nemovitostí v prospech Blumového ústavu v Plešivci,

XII. posl. Füssyho a druhov min. národnej obrany o uzavretí vnútornej okružnej cesty pevnosti v Komárne,

XIII. posl. Füssyho a druhov min. zemedelstva o zrušení autonomie odvodňovacej a vodoregulačnej spoločnosti ľavého brehu Váhu,

XIV. posl. Koczora a druhov vláde o tom, z akej príčiny nebolo vyhovené žiadosti obce Turiszakállas o prídel spoločných pasienkov,

XV. posl. dra Koberga a druhů min. školství a národní osvěty o protiněmeckých projevech ve školních knihách.

XVI. posl. Roschera a soudr. min. vnitra o zabavení časopisu "Freigeist" vycházejícího v Liberci.

2133/I. (překlad)

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o zřízení německé menšinové školy v Uherčicích.

Zkušenost ukazuje, že se často české menšinové školy zřizují pro několik českých dětí, zatím co nelze dosáhnouti, aby byla zřízena německá menšinová škola, i když jsou pro to předpoklady. Tak poměry naléhavě vyžadují, aby byla zřízena jednotřídní německá menšinová škola v Uherčicích v okrese jemnickém. Až do převratu měla obec uherčická dvoutřídní německou obecnou školu. V r. 1918 byla tato škola Němcům odňata, zavedlo se české vyučování, zatím co německé děti musili docházeti do německé školy do Vratěnína. Vratěnín jest od Uherčic vzdálen 3 km. V Uherčicích jest úhrnem 128 německých obyvatelů. Z německých školních dětí dochází nyní 12 do Vratěnína a jedno dítě do německé školy do Korolup. Mimo to 5 dětí německé národnosti dochází do české školy v Uherčicích. Pro německou školu v Uherčicích jest tedy 18 dětí.

Německé obyvatelstvo jest ochotno k největším obětím, aby umožnilo zříditi německou školu, a také by se zavázalo poskytnouti k tomu místnost. Mnoho dětí chudých rodičů, které nemají dobré obuvi a šatstva, nemůže vůbec docházeti do školy, jiné zase často onemocní, poněvadž i jejich výživa jest nedostačitelná. Děti nedostanou často celý den teplého jídla. Při nestranném vyšetřování stavu věci musila by uznati každá komise, že zde jest naléhavě zapotřebí nejrychlejší nápravy.

Jako opačný příklad uvádíme: V sousední obci Vratěníně jest česká škola, kam dochází 12 dětí a mateřská škola, kam docházejí 2 děti. Naopak pro 18 dětí není vůbec školy. V Korolupech dochází do české menšinové školy 9 dětí, ve Stálkách 7 a ve Starém Petříně 9 dětí (z nich 2 německé).

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:

Jste ochoten dáti co nejdříve vyšetřiti školní poměry v Uherčicích a přikázati, aby v této obci byla ihned zřízena německá menšinová škola?

V Praze dne 14. února 1929.

Dr. Schollich,

dr. Wollschack, Simm, inž. Kallina, Weber, Schneider, Siegel, Gregorovits, dr. Szüllö, dr. Koberg, Matzner, dr. Keibl, inž. Jung, Geyer, Wenzel, Knírsch, dr. Lehnert, Horpynka, dr. Jabloniczky, Fedor, Nitsch, Füssy.

2133/II. (překlad)

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o poměrech u zemských školních rad po stránce národní.

Jak v české, tak v moravské zemské školní radě nenajdeme již jediného německého nápisu. Němec, který neumí česky, neví naprosto si rady, hledá-li některého úředníka, jemuž by rád přednesl svoji věc. Rovněž tak v obou zemských školních radách jest jen jediné presidiální oddělení složené pouze z českých úředníků. Toto oddělení spolupůsobí nejen při rušení škol a tříd, nýbrž zkoumá i žádosti o zřízení německých soukromých škol a mateřských škol, jakož i jiné věci po stránce národní a rozhoduje, zda spisy mohou býti přikázány německému odboru. Německý odbor se často ani nedoví, zda tyto spisy došly! Presidiální oddělení vykonává ovšem také nátlak na vyřízení ; spisy smějí býti vyřízeny jen tak, jak ono dovolí. V české zemské školní radě jest mimo to ještě oddělení P, složené rovněž z českých úředníků, které česky rozhoduje o započtení služebních let německých učitelů.

V moravské zemské školní radě úplně zmizel rozdíl mezi úřednictvem obou oborů; zde jsou 4 oddělení, v nichž čeští a němečtí úředníci pracují vedle sebe. Jen v jednom tomto oddělení jest přednostou německý úředník. Okresní školní výbory v obou zemích musí od 1.ledna 1923, prý z rozkazu ministerstva školství a národní osvěty, podávati zprávy i o německých školách a učitelích česky. Od německých školních inspektorů vyžaduje se tedy znalost státního jazyka, ba očekává se, že již žádosti, jimiž se učitelé ucházejí o místa okresních školních inspektorů, jsou sepsány česky. Ve zprávách okresních školních výborů se udávají dokonce jména německých školních míst obyčejně česky, takže ze spisů nelze seznati, jde-li o německou věc. Proto se může státi, že takovéto spisy omylem se přikáží českému odboru zemské školní rady, kde pak mohou uváznouti několik týdnů až příslušný český úředník zjistí, že pro jejich vyřízení jest vlastně příslušný německý kolega.

Stoly německých úředníků zemských školních rad jsou tedy zaplaveny českými zprávami, které ovšem musí také býti vyřizovány česky. V poslední době vyřizují v české zemské školní radě dokonce usnesení německého odboru němečtí úředníci česky, při čemž se úzkostlivě vyhýbají označení ťDeutsche SektionŤ. Ve vyřízeních se mluví již jen o usnesení ťpříslušného odvětvíŤ.

Proto se podepsaní táží:

Jest pan ministr ochoten provésti, jak u české tak u moravsko-slezské zemské školní rady, rozdělení na národní odbory, jak kdysi bývalo, tak aby německé věci byly vyřizovány německy a aby německé školní úřady a kanceláře byly také označeny německy?

V Praze dne 19. února 1929.

Dr. Schollich,

dr. Keibl, Símm, Matzner, Schneider, inž. Kallina, dr. Koberg, dr. Lehnert, dr. Szüllö, Gregorovits, Füssy, Fedor, Nitsch, dr. Jabloniczky, Horpynka, Knirsch, inž. Jung, Wenzel, Geyer, dr. Wollschack, Siegel, Weber.

2133/III. (překlad)

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty,

že moravsko-slezská zemská školní rada vydává výnosy jen česky.

Mezi německými učiteli působí právem trapný dojem, že se všechny výnosy moravsko-slezské zemské školní rady vyhotovují pouze česky, ačkoliv u bývalého opavského zemského úřadu bylo zvykem všechna vyřízení osobní povahy vydávati dvoujazyčně, tj. k rozhodujícímu českému znění s podpisem a úředním razítkem připojovati německý překlad. Při tomto postupu počítá se ještě s tím, že se žádný německý učitel neodváží okresnímu školnímu úřadu vrátiti úřední spis se žádostí, aby byl připojen německý překlad. Z nezákonitého přehmatu, jenž jest porušením menšinového práva zaručeného ústavou, stane se však časem trvalý stav. Proto dlužno proti tomuto zvyku zaujmouti nejostřejší stanovisko.

I výnosy zemských školních rad a ministerstva školství a nár. osvěty vydávají se často německým vyučovacím ústavům jen v českém znění. Po 4 léta posílá se i německým školám české vydání ťVěstníkuŤ ministerstva školství a národní osvěty, čímž se cena za jeho odběr zbytečně zvyšuje. Za pátý ročník 1929 žádá se dokonce 30 Kč, při čemž si státní nakladatelství vyhražuje ťpřípadnou dodatečnou úpravuŤ ročního předplatného. Právem žádají tedy německé místní školní rady, aby se německým školám zasílal ťVěstníkŤ jen německy, čímž se cena za jeho odběr zmenší o polovic, jelikož jest nyní přikázáno co nejdříve šetřiti. Zajisté dlužno také žádati, aby složenky, které státní nakladatelství zasílá do čistě německého území, byly rozhodně aspoň dvoujazyčné.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jste ochoten naříditi, aby všechna vyřízení okresních školních výborů, zemských školních rad a ministerstva školství a národní osvěty byla německým učitelům a německým vyučovacím ústavům zasílána také v německém znění?

2. Jste ochoten upustiti od nátlaku na německé školy a školní úřady, aby odebíraly ťVěstníkŤ i v českém znění, poněvadž jest to úplně zbytečné a příčí se to šetrnosti, přikázané zákonem o obecních financích?

V Praze dne 19. února 1929.

Dr. Schollich,

Símm, inž. Kallina, dr. Lehnert, Matzner, dr. Koberg, Nitsch, Koczor, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, dr. Keibl, Siegel, Schneider, Weber, dr. Wollschack, Geyer, Wenzel, inž. Jung, Knirsch, Horpynka, Gregorovits, Fedor.

2133/IV. (překlad)

Interpellácia

poslanca dra Holotu a druhov

ministrom zemedelstva a zahraničia

o penzionovaní dra Karla Ladányiho, býv. štátného zverolekára v Ipelských Šahoch.

Dr. Ladányi bol pred válkou štátným zverolekárom. Krátko pred vypuknutím války preložený bol do Sedmohradska, kde nastúpil v dobe mobilizácie službu vojenskú. Za války účastnil sa bojov na rôznych frontách; avšak medzi tým našiel si času i k tomu, aby shotovil doktorskú disertáciu o výzkume krve. Na základe tejto disertácie bol neskoršie promovaný za doktora na universite v Budapešti. Po demobilizácii nevrátil sa viac na svoje miesto v Sedmohradsku, ale dal sa preložiť do Ipelských Šiah-Nové Mesto. Preloženie stalo sa dňa 17. júla 1919, avšak Ipelské Šiahy-Nové Mesto patrily vtedy pod maďarskú vládu a až v r. 1919 v mesiaci auguste dostaly sa k Československu. Dra Ladányiho československá vláda neprevzala, ani nepensionovala a zastavila mu poukazovanie platu. Ministerstvo zemedelstva odôvodnilo odoprenie prevzatia tým, že republika Československá je povinná prevziať len tých úradníkov, ktorí v dobe štátneho prevratu dňa 28. októbra 1918 konali službu v niektorej obci dnešnej republiky Československej. Dr. Ladányi podal u najvyššieho správneho súdu sťažnosť proti tomuto rozhodnutiu ministerstva zemedelstva a vývodil tým, že Ipelské Šahy - Nové Mesto dňa 28. októbra 1918 patrily k Maďarsku a že on vo faktickej dobe pričlenenia obce tej k Československej republike konal tam službu ako štátny zverolekár a za to poberal riadny plat. Najvyšší správny súd v priebehu pojednávania sťažnosti dotázal sa československého ministra zahraničia, od ktorej doby patria Ipelské Šahy - Nové Mesto k republike. Ministerstvo zahraničia dalo na otázku prekvapujúcu odpoveď, že obec je v území republiky československej od 28. októbra 1918. Toto odborné dobrozdanie rozhodovalo o spore a sťažnosť dra Ladányiho súd zamietol.

Asi za dva roky po tomto neodvolateľnom rozsudku najvyššieho správneho súdu vynieslo Národné shromaždenie československé zákon cieľom objasnenia právnych pomerov pri výmene starých rak. uh. bankovák na peniaze československé. Zákon tento vo spojitosti s otázkou lehoty výmeny ustálil fakt, že Ipelské Šahy - Nové Mesto spolu s niekoľko inými súsednými obcami pričlenené boly k československej republike po 31. júli 1919.

Tým mohol dr. Ladányi postaviť zákonitý dôkaz oproti odbornému dobrozdaniu ministerstva zahraničia, a keďže nemohol napadnúť rozsudok najvyššieho správneho súdu, predložil nové podanie ministerstvu zemedelstva, v ktorom opätovne žiadal o prevzatie do služby československého štátu alebo o penzionovanie. Ministerstvo zemedelstva žiadosť opätovne zamietlo a dr. Ladányi podal zase sťažnosť u najvyššieho správneho súdu, kde mu bolo opätné zamietnutie údelom.

Tážem sa pánov ministrov:

Či ste ochotný, pane minister spravedlnosti, vec dr. Karla Ladányiho zverolekára, z úradnej moci znova zrevidovať a jemu zákonitú penziu priznať a poukázať?

Či ste, pane minister zahraničia, ochotný dľa skutečného stavu patrične opraviť to zrejme nepravdivé zistenie, že Ipelské Šahy - Nové Mesto patrily dňa 28. Októbra 1918 k Československej republike, a uvedomiť o tom úradne najvyšší správny súd?

V Prahe dňa 5. februára 1929.

Dr. Holota,

inž. Jung, Knirsch, Matzner, dr. Lehnert, Siegel, Weber, dr. Koberg, Schneider, Horpynka, dr. Schollich, Fedor, inž. Kallina, , dr. Szüllö, Geyer, Wenzel, Füssy, Koczor, dr. Korláth, Nitsch, Szentiványi, , dr. Jabloniczky, Gregorovits, dr. Wollschack, Símm, dr. Keibl.

2133/V. (překlad)

Interpellácia

poslanca dra Holotu a druhov

ministrovi školstva a vláde

o prevzatí profesorov soštátneného reálneho gymnázia v Nových Zámkoch.

Mesto Nové Zámky vo smysle smluvy so štátom dňa 19. júna uzavretej a schválenej a za podmienok tam uvedených odovzdalo ním udržované obecné katolické reálné gymnázium do správy štátu. Československý štát prevzal školu dňa 1. septembra 1925 do svojej správy, avšak svojej povinnosti obsaženej v bode III. smluvy , týkajúcej sa prevzatia profesorov ústavu, vyhovel dosiaľ len čiastočne. Prez to totiž, že podmienkam vo zmienenom bode smluvy obsaženým naprosto vyhovovalo všetkých desať profesorov, rozhodnul s platnosťou odo dňa 1. septembra 1928 len o prevzatí štyroch profesorov, kým ku prevzatiu profesorov ostatných, menovite Rudolfa Bedy-ho, dr. Štefana Bukovinszky-ho, dr. Edmunda Noszkay-ho, Jána Sebestyéna, Štefana Szeglethy-ho a Jakuba Wiebera do dneška ešte nedošlo, ač od prevzatia ústavu uplynulo už 3 a pol roka. To isté platí o tamojších dvoch školníkoch.

Následkom tohoto protismluvného jednania vlády jednak mesto Nové Zámky trpí značnú škodu, lebo platy neprevzatých ešte profesorov a dvoch školníkov reálného gymnázia zaťažujú ešte vždy pokladnicu mesta, jednak však neprevzatí profesorov ocítajú sa v naprostej neistote a zúfalom položení tým väčšmi, keďže väčšinu ich tvoria starí profesori s viac než 25ročnou služobnou dobou.

Tážeme sa pána ministra školstva a celej vlády:

1. Čo je príčinou toho, že smluva, uzavretá 10. júna 1925, po odbu 3 a pol roka nie je splnená,

2. Čo je príčinou toho, že šesť profesorov a dvaja školníci, prez to, že práve tak ako ich prevzatí už kolegovia smluvným podmienkam naprosto vyhovujú, eště ani do dnes neboli prevzatí.

3. Či ste ochotní naliehavo zakročiť, aby ku prevzatiu neprevzatých ešte profesorov a školníkov čo najskôr došlo, aby všetky body smluvy, so štátom uzavretej, boly teraz už po uplynutí 3 a pol roka splnené, aby tým rozptýlená bola špatná povesť, ktorá sa rozšírila vo verejnosti oproti ministerstvu následkom tohoto bezpríkladného nedodrženia smluvy, aby opomenutie bolo napravené a prestíž štátu bola tým zachránená?

V Prahe dňa 24. januára 1929.

Dr. Holota,

Geyer, Schneider, Horpynka, dr. Keibl, Matzner, Szentiványi, Nitsch, dr. Jabloniczky, dr. Lehnert, inž. Kallina, Siegel, Símm, dr. Wollschack, dr. Schollich, Weber, Fedor, dr. Koberg, Gregorovits, dr. Szüllö, dr. Korláth, Koczor, Füssy, Wenzel, inž. Jung, Knirsch.

2133/VI. (překlad)

Interpellácia

poslanca Szentiványiho a druhov

ministrovi financií

o zpeňažení úrody slivák na Slovensku.

V minulom roku urodilo sa v celej krajine veľké množstvo slivák a na vidiekoch, ktoré sa zabývajú pestovaním ovocia, bola niekde úroda tá tak veľká, že jej zužitkovanie, zpeňaženie zapríčinila ovocnárom najväčšie starosti prezto, že v niektorých okoliach tvorí ovocnárstvo hlavný príjmový zdroj obyvateľstva.

Niekoľko spôsobov zpeňaženia bolo by tu: jedným je zpracovanie slivák na lekvár, druhým krmenie bravov slivkami, tretím predaj slivák ako ovocia a konečne zpracovanie liehovarnické. Zo všetkých spôsobov zužitkovania je jedine zpracovanie liehovarnické tým, vo ktorom možno veľmi značné množstvá úrody slivkovej zpracovať, vzhľadom na to, že slivovicu zo slivák vypálenú použiť lzä pri prácach v hospodárstve. Ostatne spôsoby zužitkovania nemôžu prísť v úvahu, zvlášte v rokoch, akým bol aj minulý, v ktorom úroda slivák značne presahovala úrodu normálnu.

Zpracovanie liehovarnické môže sa diať spôsobom dvojakým a to buďto v liehovaroch centrálnych, alebo v malých kotlíkoch vo správe obce. Liehovary centrálne, ako je všeobecne známé, pracujú s obrovským ziskom a ich majitelia nahromadili veľké imanie po dobu 2-3 rokov, lebo tí najmenší, malí a veľkí hospodári rovnako sú vydaní im na pospas a musia svoje slívky (mláto) za ceny nemožne nízké centrálnym liehovarom predávať, lebo kontigentácia pálenia v malých kotlíkoch obecných deje sa bez akéhokoľvek ohľadu na hladiská praktické a s naprostým opomíjaním množstva úrody. Mimo toho stanovenie kontigentu a tedy povolenie počiatku pálenia deje sa tak opozdene, že slivkové mláto trpí následkom povetrnostných nepohôd (mrazom atď.) veľké škody.

Ovocnárské obyvateľstvo Slovenska bez rozdielu vo svrchovanej miere je postižené touto praxou, ktorá v protive s každým demokratickým a hospodárskym chápaním naplňuje milionami výlučně vačky veľkých liehovarov, čím odníma dôchodky liehovarom obecným.

Tento systém znamená jednu z najťažších krivd, páchaných na maloroľníkoch a sedliakoch a system ten nie je podložený žiadnym praktickým dôvodom, ani s hľadiska štátnych financí nie, lebo malé kotlíky nikdy nevyužitkujú pálený materiál tak ako moderné veľké destilačné prístroje a tedy berieme-li za základ množstvo vyrobeného liehu, platia pomerne o veľa viac daní ako veľkí liehovarníci.

Tážeme sa pána ministra:

1. Či je ochotný túto otázku všeobecného záujmu bez odkladu a v záujme verejnom príslušne upraviť tým, že uloží príslušným úradom finančnej stráže na Slovensku, aby pri kontingentovaní postupovaly čo najliberálnejšie.

2. Či je ochotný podať návrh zákona, ktorým by bolo zrušené dosavádne obmedzovanie pálenia liehu z ovocia v malých kotlíkoch?

V Prahe dňa 5. februára 1929.

Szentiványi,

Knirsch, inž. Jung, Nitsch, dr. Korláth, dr. Jabloniczky, Wenzel, dr. Keibl, Matzner, dr. Lehnert, Siegel, Geyer, Símm, dr. Wollschack, dr. Schollich, Horpynka, Weber, Fedor, Schneider, dr. Koberg, , inž. Kallina, Gregorovits, dr. Szüllö, dr. Holota, Koczor, Füssy.

2133/VII. (překlad)

Interpelace

poslanců Bechyně, dra Wintra, Tayerle a soudruhů

ministru sociální péče

o stanovisku vlády Československé republiky k pokusu, aby byla změněna mezinárodní konvence o osmihodinové době pracovní.

československá republika ratifikovala konvenci Mezinárodní konference práce, přijatou ve Washingtoně o osmihodinové době pracovní. Dlouho zůstávala československá republika jediným průmyslovým státem, jenž tuto konvenci ratifikoval. Teprve před 2 lety ratifikovala ji také Belgie, která jest asi téhož hospodářského složení jako naše republika. Ostatní průmyslové státy evropské usnesly se na ratifikaci pouze podmínečně, takže k ratifikaci jejich nedošlo, ačkoli i v těchto zemích platí a zachovávají se zákony o osmihodinové době pracovní.

Již delší dobu bylo známo, že anglická konservativní vláda zamýšlí navrhnouti na letošním zasedání správní rady Mezinárodního úřadu práce, aby Washingtonská konvence o osmihodinové době pracovní byla změněna.

K tomu pokusu také opravdu došlo. Kdyby byl podnět anglické vlády měl úspěch, bylo by to znamenalo vážné poškození států, které konvenci již ratifikovaly. Bylo proto pro všechny tyto státy samozřejmou povinností, aby se v jednání správní rady Mezinárodního úřadu práce postavily se vším úsilím proti návrhu anglické vlády.

Nebylo tedy divu, že tak učinil zástupce vlády belgické. Vzbudilo však jak při jednání v Ženevě, tak v naší veřejnosti podiv, že se zachoval úplně pasivně zástupce vlády Československé republiky a že vyvolal tímto svým pasivním jednáním dojem, jakoby vládě Československé republiky nezáleželo na tom, zdali ostatní evropské státy, přičleněné k Mezinárodnímu úřadu práce, zaváží se zachovávati osmihodinovou pracovní dobu tak, jak se k tomu zavázala Československá republika. Zástupce československé vlády zanedbal takto svých povinností nejenom oproti zájmům dělnické třídy v Československé republice, která stojí jednotně za zákonem o osmihodinové pracovní době, nýbrž i oproti zájmům československého průmyslu a hospodářským zájmům Československé republiky vůbec.

Poněvadž ve věci takového značného rozsahu není myslitelno, že by zástupce vlády byl se odebral na schůzi správní rady Mezinárodního úřadu práce bez přesných instrukcí šéfa resortu, ptají se podepsaní, co přimělo pana ministra sociální péče, aby nařídil zástupci Československé republiky, aby nehájil konvence o osmihodinové době pracovní, kterou Československá republika ratifikovala?

V Praze dne 13. března 1929.

Bechyně, dr. Winter, Tayerle,

Koudelka, Srba, Bečko, Brožík, Remeš, Karpíšková, Biňovec, Svoboda, dr. Dérer, Chalupník, inž. Nečas, Stivín, Hampl, Geršl, Jaša, Prokeš, Pík, Kříž, Chalupa, dr. Meissner, Brodecký.

2133/VIII.

Interpelace

poslanců inž. J. Nečase. J. Koudelky, A. Kříže, J. Bečko, dra Dérera a soudr.

vládě

ve věci zákona o scelování pozemků.

Ve vládním prohlášení, učiněném 14. února t.r. věnoval p. ministerský předseda Udržal značnou pozornost investicím, které mohou přispět k zintensivnění zemědělství, zvláště k jeho zprůmyslnění.

Z nejrentabilnějších investic bylo by provedení scelování (komasací) v naší republice. Scelováním pozemků pomohlo by se při správném jeho provádění zemědělcům všem a z věci měly by prospěch i konsumenti. Scelování pozemků náleží k těm vzácným prostředkům, které směřují ke zvýšení a zlepšení výroby zemědělské a u nichž není stavěn proti sobě zájem zemědělce- výrobce a konsumenta odběratele zemědělských produktů.

Scelování pozemku je dále úprava trvalá, kdežto druhé hospodářsko-technické úpravy jsou rázu dočasného. Udržovací výlohy po provedeném scelování odpadají.

Provedením komasací v naší republice získalo by se podle výpočtů inž. Oehma ročně více o 300.000 vagonů zemědělských produktů v ceně našich 3 miliard korun (podle cena v březnu 1925). Celkové investice na scelování dají se při tom odhadnouti na 2 1/2 miliardy jednou pro vždy.

Dr. ing. Horák, odborový přednosta ministerstva zemědělství, dospívá ve Věstníku pro vodní hospodářství k těmto závěrům: ťPo provedeném scelování i melioracích docíleno by bylo zvětšení jehož poměr k dosavadní celkové výměře činil by v procentech: V Čechách, na Moravě a ve Slezsku 10,6%, na Slovensku a Podkarpatské Rusi 12,4%. Meliorace provedeny byly až do roku 1926 jen na ploše 13% všech pozemků, scelování vyžadujících; scelování do téhož roku jenom na ploše 2,4% všech pozemků vyžadujících scelování.Ť Celkovými melioracemi a komasacemi docílilo by se podle dra. Ing. Horáka u nás více výtěžku ročních 5 miliard Kč u hlavních plodin, při čemž větší výtěžek u plodin vedlejších nebyl ani vzat v úvahu.

Podle výpočtů doc. ing. Korselta zaplatil by se kapitál investovaný na scelování pozemků v naší republice již za 1 rok. Zvýšení produkce činilo by podle něho po provedeném scelování 131.457 vagonů zrní a 37.387 vagonů slámy v ceně přes 2 miliardy Kč.

Na území naší republiky bylo by potřeba sceliti asi 4 1/2 mil. ha orné půdy bez luk a pastvin. Dnes jest zemědělská a lesní půda naší republiky roztříštěna asi na 40 mil. parcel. V Čechách a na Moravě má dnes i malý zemědělec svoji půdu často roztříštěnou na desítky parcel, na Slovensku a P. Rusi dokonce na sta. Usedlosti o 15 ha mají tu půdu roztříštěnou někdy i na 500-800 parcel různě roztroušených. V jižní Moravě jsou dnes v poměrně úrodné a dobře vzdělávané krajině znojemské dlouhé pruhy polí 4 1/2 km dl. a jen 4-6 m široké - poměr šířky k délce bývá 1 : 500, 1: 800, 1: 1000 - zatím co nejlepší a výrobě nejvíce prospívající poměr šířky k délce parcely je 1 : 3. Na Slovensku jsou pak poměry daleko horší. Jen jeden z drastických příkladů: V obci Malatiny v župě Liptovské 4 parcely o celkové výměře 260 sáhů, t. j. 935 m2, mají tu 122 majitelů, nejmenší podíl rovná se ploše 48 korespondenčních lístků. Roztříštěnost pozemků a z toho vyplývající neúčelnost a nehospodárnost práce je na Slovensku a Podk. Rusi v četných krajích přímo katastrofální.

V celé republice zhoršila se v posledních letech rozdrobenost půdy tak, že od r. 1883 do r. 1916 vzrostl dle Korselta počet parcel v Čechách o 930.554 (10%), na Moravě o 442.050 (8.70%), ve Slezsku o 108.369 (13%). Pozemková reforma přispěla tu také k dalšímu tříštění půdy.

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku je potřeba provést scelení pozemků na ploše asi 3 mil. ha orné půdy, na Slovensku a Podk. Rusi na ploše 1 1/2 mil. ha. Na východě republiky jde vedle toho také hojně o scelení pastvin a luk vzhledem k důležitému tam problému pastvisk.

Odborníci počítají, že by se na výrobních nákladech v horských krajích získala úspora 30%, v nížinách úspora 20%. Na osivu uspořilo by se po provedeném scelování 25%. Zrušením četných mezí a jinou úpravou brázd získalo by se scelováním v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 162.000 ha půdy, na Slovensku a Podk. Rusi 156.000 ha, tedy celkem 318.000 ha.

Veliké jsou také výhody, dosažené komasací tím, že se získávají nové dobré komunikace, silnice výhodně položené, že se dále účelně a úsporně dají provésti meliorace, že se vyloučením mezí ničí největší část živočišných a rostlinných škůdců atd. atd.

Výhody ze scelování pozemků jsou dnes odborným kruhům všeobecně známy a proto se z jejich řad stále volá po předložení zákona o scelování pozemků v naší republice.

Naléhavost této osnovy o scelování pozemků a jejího ústavního rychlého projednání je však diktována též jinou ještě okolností, než výhodami, plynoucími přímo z komasací.

S komasacemi spojen je totiž nerozlučně i problém katastrální, meliorační a regulační. Právě při scelovacím řízení samém dají se řešiti nejracionelněji i otázky meliorační. Každé řešení zemědělsko-technických problémů, které by nepamatovalo na souvislost otázky katastrální, komasační a meliorační je nepraktické, neúčelné a drahé.

Ježto meliorace u nás provádějí se - třebaže v celku neúměrně skutečně potřebě - přece jen tempem daleko rychlejším než scelování, hrozí vážné nebezpečí ze zdržování komasační předlohy, jež by jedině umožnila velkorysejší scelování u nás.

Všichni odborníci bez výjimky shodují se v tom, že není racionelní a účelné, provádějí-li se komasace bez ohledu na úpravu t. zv. vodohospodářských poměrů. Riedel píše o tom (podle doc. ing. Fr. Slavíka) v díle ťEine Studie über KulturtechnikŤ po zkušenostech nasbíraných v Rusku: ťOkolnost tato, t.j. že sledovány cíle čistě komasační bez zřetele na meliorace, byla příčinou, že v územích komasovaných jen s velkými obtížemi dají se provésti meliorace vodní, které do scelovacího procesu - nejsouce s ním řešeny jednotně - zasahují rušivě.Ť

Podobně vyjadřují se všichni ostatní odborníci, na př. z našich prof. ing. Hlavinka, Dr. Fiedler, Otto Jelínek, dr. Ing. Horák, doc. ing. Slavík --z Němců Neutze, Dünkelberg, prof. Deubel, prof. Pereles a j. Z výroků profesora meliorací na technice v Brně p. ing. Hlavinky citujeme: ťKomasace a meliorace se navzájem podporují, zjednodušují celý postup projednávání a provádění, při tvoření vodních družstev a hrazení nákladů Mělo by se proto přihlížeti k tomu, aby se komasace skutečně prováděly, a tam, kde jsou příznivé poměry, aby se současně s komasacemi provedly i meliorace půdy ... Při každé komasace mělo by se pamatovati na současnou melioraci a naopak při každé melioraci na současnou, třeba i částečnou komasaci pozemků...Ť

Tyto výroky našich odborníků nejsou v naší republice, bohužel, v praksi dosud respektovány. Nerozlučné spojitosti prací katastrálních, komasačních a melioračních se nedbá a řešení neděje se v jednotném rámci, ač na př. v zákonodárství říšskoněmeckém upravuje se po nabytých praktických zkušenostech a mnoha studiích otázka meliorací jako součást scelovacího programu. Podobně na př. ve Švýcarsku není dle výnosu spolkové rady z r. 1918 dovoleno provádět nová měření bez provedeného scelování. Spolková rada švýcarská označila při tom scelování za nejúčelnější prostředek k zlepšení existence horského obyvatelstva.

Národohospodářské škody, plynoucí z toho, že se u nás nedbá organické spojitosti a účelné dělby práce při pracech katastrálních, melioračních a scelovacích, stupňují se u nás tím, že v r. 1927 přijat byl zákon o pozemkovém katastru a jeho vedení, jehož některá ustanovení povedou k ohromným ztrátám, nebudou-li prováděna současně s melioracemi a scelováním. Uvádíme jen jeden z detailů: V § 16 katastrálního zákona je stanoveno povinné omezníkování, jež by za dnešních poměrů za nynějšího počtu parcel v republice stálo přibližně 1.250,000.000 Kč (při ceně 5 Kč za 1 mezník). Po provedeném scelování klesl by počet potřebných mezníků o 4/5 a náklad na omezníkování snížil by se z 1.250,000.000 Kč na 250,000.000 Kč. Tím uspoří se jen na meznících celá miliarda Kč, která jinak bude docela zbytečně vyhozena.

Provádění katastrálního zákona - zvláště na Slovensku a Podk. Rusi - je však, jak jsme v nedávné interpelaci dokázali, palčivou nutností, ježto jedině po jeho provedení mohou zemědělci získati úvěr, kdežto jinak hromadně propadají nesmírné lichvě.

Podepsaní upozorňují vládu na základě uvedených dat a dokladů na naléhavou nutnost předložiti zákon o scelování pozemků. Zdůrazňují při tom nejen velké národohospodářské škody, vyplývající z toho, že v republice neprovádějí se práce katastrální a meliorační v souvislosti se scelováním nýbrž i na okolnost, že v republice je právě nyní uvolněn dostatečný počet technických a jiných sil potřebných k velkorysému a plánovitému scelování - jakož i na fakt, že zdržuje-li se scelování, unikají republice ročně miliardy, o něž by se po scelování zvýšila zemědělská produkce.

Podepsaní ohražují se však proti projektům zákona, který byl připravován pod titulem: ťVládní návrh o scelování hospodářských pozemků a lesů a jiných úpravách pozemkové držby.Ť Organisace úřadů scelovacích, jakož i zásady nuceného scelování, v tomto projektu zákona uvedené, nezaručovaly by za dnešních poměrů nestrannosti a znamenaly by již napřed poškození pro množství malých a středních zemědělců. Podepsaní ohražují se též proti tomu, že členům některých stran byly dány připravované návrhy vládní o scelování, kdežto jiným stranníkům bylo v ministerstvu zemědělství vydání projektu odepřeno.

Na základě uvedeného ptají se podepsaní naléhavě vlády:

1. Zda je vláda ochotna předložiti v nejbližší době návrh zákona o scelování pozemků, vypracovaný s náležitým zřetelem k pracím melioračním a katastrálním?

2. Zda je vláda ochotna dáti ujištění, že ustanovení o organisaci scelovacích úřadů i otázce dobrovolného a nuceného scelování bude ve vládním návrhu přepracováno tak, aby zabránilo se zpolitisování akcí a poškození malých a středních zemědělců?

3. Zda je vláda ochotna v návrhu o scelování pozemků věnovati mimořádnou pozornost horským krajům, u nichž - zvláště na Slovensku a P. Rusi - je úprava údolního statku s melioracemi horských polnin, pastvin a lesů, jakož i s akcí scelovací podkladem pro budoucí lepší život nejchudších a dnes vegetujících krajů republiky?

4. Zda je vláda ochotna působiti k tomu, aby nové zaměřování obcí dálo se až po provedených pracích scelovacích ev. melioračních nebo současně s nimi, jak tomu je na př. ve Švýcarsku?

5. Zda je vláda ochotna sděliti, jak si představuje v souvislosti s otázkou scelovací provádění lesní reformy u nás?

V Praze dne 13. března 1929.

Inž. Nečas, Koudelka, Kříž, Bečko, dr. Dérer,

Brodecký, Biňovec, Bechyně, Jaša, dr. Winter, Remeš, Geršl, Brožík, Chalupa, Prokeš, Karpíšková, dr. Meissner, Srba, Tayerle, Klein, Svoboda, Chalupník, Pik.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP