Čtvrtek 23. května 1929

V těchto ústavech a v nucených pracovních koloniích nemá býti práce trestem, nýbrž má býti prostředkem k výchově a nelze si mysliti, že by bylo lze vůbec někdy dosíci polepšení zločince-revertenta pouhým trestem. Proto nelze spatřovati v této nucené práci snad nějaké snížení myšlenky práce všeobecně. Netřeba se také obávati, že by dodávané pracovní výrobky mohly snad býti nekalou soutěží vůči jiným dělníkům. Ovšem podstata této nucené práce se musí podstatně změniti. Dnes nucená práce v jednotlivých trestnicích záleží mnohdy v řetězu nesmyslných prací, jejichž nesmyslnost musí již předem působiti na vězně tísnivě, poněvadž při dnešních pracovních metodách dosáhne se obyčejně často jen tisíciny pracovního výsledku, jaký byl dosažen při normálních pracích. Připomínám jen nesmyslné lepení sáčků, které jest ještě dnes zavedeno ve vězeních. Má se konati kulturní práce, jejíž plody lze spatřiti, práce, která člověka uspokojuje, práce, z níž skutečně vznikají hodnoty, hodnoty, kterých nebylo. Takovýchto druhů práce máme u nás veliké množství, práce, jíž nelze použíti, poněvadž se nedá racionelně provésti námezdnou prací. Mám na mysli velké rekultivační práce krajin zpustošených hornictvím, kultivaci neschůdných krajin v Karpatech, na Slovensku, v Podkarpatské Rusi atd. Takto bylo by možno konati skutečně kulturní práci a tím působiti k polepšení jednotlivého individua.

Zákon jest v podstatě novelisací zákona z r. 1885. Ovšem rozšiřuje okruh osob jím postižených, neboť tento zákon nevypočítává již taxativně oněch zločinů, na základě nichž lze někoho držeti v nucených pracovních koloniích, nýbrž jen všeobecně je opisuje a především motivuje. Proto okruh zločinů, které vedou do nucené pracovní kolonie, se značně rozšířil. Jest jedině omezen připojením takového motivu, neboť jest výslovně ustanoveno, že zločin musí býti takového druhu, aby jej bylo lze označiti za ničemný, zločin, který zcela zvláště svědčí o zpustlosti zločincově. Tím jsou také odbyty všechny pochybnosti, že by tohoto zákona bylo snad lze zneužíti, aby politicky nemilé osoby bylo možno na léta učiniti neškodnými v nucených pracovních koloniích. Zákon výslovně žádá hrubé motivy a všeobecnou škodlivost po každé stránce. Zavádí nový pojem, totiž charakterisaci tohoto zločinu označením "ničemná lehkomyslnost". To jest v našich zákonech novota. Nepotřebujeme se však obávati, že by to mohlo poškoditi lidi, kteří se neprohřeší proti právu. Zkoumáme-li podrobněji zločinnost poválečné doby, vidíme, že v mnoha případech hnací silou zločinu byla právě ničemná lehkomyslnost, která hnala lidi, aby se štítili čestné práce, jen aby všemožným způsobem a všemi prostředky mohli vésti pohodlný život. Jest to typ mladistvých zločinců, zločinců z ničemné lehkomyslnosti. Mimo to doložkou o zpětnosti se zákon stará, aby snad člověk, který se nepředloženým činem octl v kličkách trestního zákona, nepropadl nucené pracovní kolonii. Doložka o zpětnosti žádá bezpodmínečně kriterium, známku notorického zločince nebo zločince z povolání. Aby tento nový pojem měl účinek a aby se ho používalo podle práva, to musíme ovšem ponechati volnému uvážení soudcovskému, jakož vůbec držení v nucených pracovních koloniích není snad upraveno několika paragrafy, nýbrž ponechává posouzení zločince jako člověka člověku. Podle zákona držení v nucených pracovních koloniích jsou oprávněny vyřknouti politické úřady. Politický úřad jest u nás bezpečnostním úřadem a nelze ho pominouti.

Prohlásil jsem, že práce nemá býti trestem, nýbrž výchovným prostředkem. Bude to však záviseti na duchu, jakým budou nucené pracovní kolonie vedeny. Litera zákona jest mrtvá, teprve duch ji oživuje a tohoto cíle se nedosáhne, budou-li tyto nucené pracovní kolonie říditi byrokrati, pro něž vše jest jen číslo spisu a u nichž vše, co se stalo, vyřizuje jen čas. Tohoto cíle se nedosáhne, budou-li tyto nucené pracovní kolonie spravovati dozorci vězňů, příbuzní starého šikovatele, který ve vězních spatřuje jen předmět nemilé úřední činnosti. Tohoto cíle se nedosáhne, jestliže se vedle tělesné práce nebude zároveň také pamatovati na duševní osvěžení vězňovo. Proto si přejeme a žádáme, aby právě k duševnímu znovuzrození lidí, kteří jsou drženi v koloniích k nucené práci, bylo poskytnuto nejširší pole také mravnímu vlivu náboženství. Neboť náboženství vytváří nejen samo o sobě kulturní hodnoty, ono také může mravně postižené povznésti opět na výši práce, na výši kulturních lidí, aby tvořili hodnoty pro lidskou společnost. V tomto duchu a přesvědčení hlasujeme pro tento zákon. (Potlesk poslanců něm. strany křesť. sociální.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dále je ke slovu přihlášena paní posl. Blatná. Uděluji jí slovo.

Posl. Blatná (německy): Slavná sněmovno! Dovolte mi, než se budu obírati předloženou novelou, abych projevila naše rozhořčení nad metodami, jichž vláda ráčí používati vůči sněmovně. V úterý ráno, tedy hned ráno po druhém svatodušním svátku, byl svolán zdravotnický výbor, aby projednal dva zákony o lékařské praksi a lékařských komorách. Tato překotná pracovní horlivost vlády - jsme přesvědčeni, že čistě technicky nebylo vůbec možno, aby všichni členové výboru byli včas vyrozuměni o schůzi - má jistě svůj původ ve velkých rozpacích vlády, která na jedné straně musí připraviti plenu materiál, aby mohlo pracovati, na ,druhé straně však v každém návrhu zákona větří spoustu konfliktů. Snad se "osmička" domnívala, že tyto předlohy bude lze rychle zpracovati, neboť jejich obsah, pokud jde o vládu, jest nesporný. Ale pracovní horlivost vlády velmi rychle zmizela. Zmizela, když hodinu po počátku ohlášené schůze členové vládní většiny byli stále ještě .v beznadějné menšině vůči členům oposice. Ačkoliv výbor na počet byl schopný se usnášeti, byla schůze odročena. Proti této metodě svolávání a odročování výborů zde energicky protestujeme. Není možno, aby vláda projevovala sněmovně takovýto nedostatek úcty. Zde vláda naprosto nedbá i vnější formy demokracie. Víme, že skutečná demokracie dosud ještě do této sněmovny nepronikla.

A nyní k vládnímu návrhu. Návrh byl vrácen ústavně-právnímu výboru a tam byl podstatně změněn. Skutečně byl tam v několika bodech zlepšen, ale reakční a nenávistný základní rys zákona zůstal, jak byl. Beze všeho přiznáváme, že jest zlepšením, když přikázání do nucené pracovní kolonie podle §§ 1 až 6 zákona o tulácích jest nyní přípustné jen tehdy, byl-li pachatel již dvakráte odsouzen pro týž zločin. Zlepšením jest také, že přikázání do nucené pracovní kolonie pro zločin, který byl spáchán ze zahálčivosti, z hrubé zištnosti, z ničemné lehkomyslnosti - tato perla nám totiž zůstala - jest nyní možno jen tehdy, byl-li při tom skutečně ohrožen cizí majetek. Podle vylíčení zprávy ústavně-právního výboru neplatí tedy toto ustanovení pro politické zločince. Byli bychom si přáli, aby toto ustanovení bylo jasněji stilisováno, tak jasně, jak jest to jen možno, aby snad veřejně činný člověk, který by se znelíbil rozhodujícím činitelům, neuvázl v osidlech tohoto zákona.

O svatodušních svátcích konal se v Teplicích 4. německý sjezd právníků. A jistě bylo vrcholem sjezdu, když se zabýval politickými delikty a jednomyslně se usnesl na směrnicích, jednomyslně přijal resoluci a vznesl požadavky, které jsou nesmírně důležité. Německý sjezd právníků přišel k názoru, že delikty, jejichž konečným cílem jest vykonávání vlivu na veřejné věci a které nebyly spáchány z důvodů nečesných a nebo se zvlášť zavržitelnými prostředky, mají býti projednávány podle zvláštního zákona, má býti na ně ustanoven zvláštní trest, jehož způsob výkonu by měl ráz čestného vězení a který by nesměl býti spojen s žádnými újmami na cti. Pro politické delikty žádá se právo asylu. Vydání musí býti odepřeno, prohlásí-li to soud za nepřípustné. Bude-li prohlášeno za přípustné, může přes to justiční správa odepříti vydání z důvodů státně-politických.

Pánové a dámy! Jestliže korporace jako jest německý sjezd právníků, který se skládá z tak různých živlů, jestliže korporace, která se skládá z lidí s nejrůznějšími názory, nejrůznějšího politického přesvědčení, jestliže tak opatrný sbor, sbor částečně konservativní, odhodlá se k takovémuto požadavku, sbor, jehož byl účasten náš ministr spravedlnosti, pak musí býti přece jasné, a to také pro našeho pana ministra spravedlnosti, že otázka politických vězňů jest otázka ožehavá, jejíž humánní rozřešení musí býti nezbytně žádáno. Slova "ničemná lehkomyslnost" nám tedy v zákoně zůstala jako nový výraz, obohacují jazykový poklad naší právní vědy, jsou novotou v naší judikatuře. Pan Krumpe se snažil vysvětliti tento pojem a nemohl nás naprosto přesvědčiti, že to není pojem nejasný a pružný. Víme-li, jaké rozsudky vydal zvláště v poslední době brněnský nejvyšší soud, máme hroznou jistotu, že jest třeba, aby zákonodárce usnášel zákony tak zřetelně a jasně, jak jest to jen možno, tak jasně, aby soudy nemohly již skutečnosti svévolně vykládati. Znovu jsme navrhli, aby tato slova byla škrtnuta a prosím vás, dámy a pánové, abyste tento návrh podporovali. Je to jen zdánlivé zlepšení, jestliže ústavně-:právní výbor tento návrh změnil v tom smyslu, že podmíněné propuštění z nucené pracovní kolonie nezávisí již na souhlasu politických instancí, nýbrž pouze na jejich slyšení. Avšak úplně positivním zhoršením zákona jest, že zkušební doba při propuštění z nucené pracovní kolonie má býti prodloužena na územích maďarského práva na 2 až 5 let, kdežto až dosud na Podkarpatské Rusi a na Slovensku v určitých případech byla přípustna jen jednoletá podmíněná zkušební doba. Při prvém projednávání jsme na to upozornili a zvláště český soudruh dr. Meissner ukázal na přímo groteskních příkladech nemožnost tohoto zákona, že pokud jde o zkušební dobu, může míti v historických zemích docela jiný účinek než na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Nyní však byla provedena unifikace a věc upravena stejně. Při tom jen pobuřuje, na jakém podkladě bylo toto zrovnoprávnění provedeno. Jest pobuřující, že tato unifikace byla provedena k horšímu. Zůstal nám také policejní dozor a přece jsme již při prvém projednávání otázky ukázali na křiklavých příkladech - těchto příkladů mohli bychom uváděti do nekonečna - že policejní dozor ještě nikoho nepolepšil, že však neustále brání lidem, kteří se chtějí polepšiti, aby vstoupili sociálně opět do společnosti jako její členové. Také právníci, význační kriminalisté, upozorňovali, že policejní dozor není s to, aby lidi polepšil a především ani aby uchránil společnost před nebezpečnými individui. Několikráte upozornili, že k policejnímu dozoru patří funkcionáři, kteří mají zvláštní psychologické a sociální průpravné vzdělání, neboť právě k této činnosti patří největší diskrétnost, taktnost, moudrost a konečně také láska k lidem. Přes to, že nám při novém projednávání v ústavně-právním výboru bylo předloženo několik resolucí, trvá ještě dnes právě tak jako dříve nebezpečí, že se trestanců v nucených koloniích bude používati ke stlačování mezd a že se jich bude zneužívati jako levných pracovních sil, a proto i dnes opakujeme svůj návrh a prosíme vás, pánové a dámy, abyste pro něj hlasovali, aby také chovanci trestních pracovních kolonií podléhali sociálnímu pojištění a aby mzdy této skupiny dělníků byly přizpůsobeny mzdám dělníků svobodných.

Zůstalo také ustanovení o samovazbě. Zpráva ústavně-právního výboru přímo poukazuje k tomu, že nejde snad o samotnou samovazbu, nýbrž pouze o zrušení výhodného zřízení. Nyní, tak jako v historických zemích, i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nemají již býti počítány, jako tomu bylo dosud, dva dny ztrávené v samovazbě za tři. Samovazba člověka ničí, hlodá na jeho duševním životě a lidských nervech a dlouhá samovazba ztráví člověka úplně. Proto již před více než půl stoletím staré Rakousko, císařské, černé Rakousko, ustanovilo, že dva dny trestu v samovazbě mají býti počítány za tři. Zůstalo vyhrazeno vládě demokratické republiky, aby toto ustanovení zrušila a jestliže se nyní praví, že jakmile nabude zákon účinnosti, toto ustanovení má býti rozšířeno také na tresty již odpykané, odporuje to všem právním zásadám a my to odmítáme.

Nejtemnější kapitolou v tomto temném zákoně jest jistě ustanovení, že soudní pravomoc má býti vzata z rukou odsuzujícího soudu, že rozhodnutí, kdo má býti přikázán nuceným pracovním koloniím, přikazuje se politickému úřadu. Tedy soud, který poznal duševní předpoklady onoho člověka, soudce, který ho soudil, nemá již práva rozhodovati o osudu tohoto člověka, nýbrž rozhodnutí o jeho osudu jest nyní přikázáno politickým byrokratům, kteří nevidí již živého člověka, nýbrž mrtvý spis. Odmítáme toto ustanovení, s nímž se nesetkáváme v žádné zemi, ani v nejtemnějším, nejčernějším Rakousku, jako nenávistné a reakční. Po stránce zákonodárné techniky jest také nemožné, aby nyní nový živel, nové ideje o výkonu trestu byly vštěpovány na úplně starý zákon a aby touto spojující páskou, tímto červeným vláknem, které spojuje odporující si ustanovení, bylo reakční nenávistné smýšlení; proto nemůžeme se zákonem souhlasiti.

Odmítáme všechna jednotlivá ustanovení zákona, poněvadž jsou reakční, poněvadž odporují právním zásadám a poněvadž jsou nenávistná. Odmítáme celý zákon a ohlašujeme vládě, která po tři léta páše zločin za zločinem na pracujícím lidu, která svou celní a berní politikou téměř znemožňuje život lidem, která brání samosprávným svazkům, které chtěly těmto lidem pomoci, tím, že vydala zákon o obecních financích, vládě, která chce oloupiti lidi nyní o poslední, o střechu nad hlavou a za to co nejlaskavěji otevírá dveře vězení, která zřizuje nucené pracovní kolonie, nejostřejší boj. (Potlesk poslanců něm. strany soc. demokratické.)

Místopředseda Horák (zvoní): Ke slovu je dále přihlášena pí. posl. Kolláriková. Uděluji jí slovo.

Posl. Kolláriková: Vy uskutočňujete zákon č. 1700, o sriadení nútených pracovných kolonií. Súdr. G á t i k tomuto zákonu zaujal stanovisko už dňa 31. januára 1928. My na Slovensku takéto nútené pracovné kolonie máme i bez vášho zákona. 50.000 zemedelských robotníkov, ktorí zamestnaní sú na velkostatkoch, i bez vášho zákona už prežívajú taký život, aký chystáte pre tých, ktorých chcete podľa zákona posielať do nútených kolonií. Zemedelské robotníctvo je časť robotníctva, ktoré nenasytní kapitalisti do takej miery vykorisťujú, že každým rokom stávkou vymáhať si musí väčšiu skyvu chleba pre seba a svoje hladujúce deti i ženu. Je nutné priamo s tohoto miesta vrhnúť vám do tváre hroznú biedu zemedelského ľudu, aby ste videli, ako žije zemedelské robotníctvo, ktoré vykorisťované je hlavne maďarskými a tiež i slovenskými veľkostatkármi a zbytkármi do t akej miery, že keďby tento štát bol demokratický, akým ho nazývate, štátny návladný musel by nechať všetkých veľkostatkárov zatvoriť do kriminálov a postaviť ich pred súd, ktorý by ich za ich zločiny podľa zásluhy odsúdil.

Ale to, čo robí vláda a celý kapitalistický vládny aparát, je veľmi charakteristické, lebo ani vo fašistickej Itálii alebo Horthyovom bielom terore úradníci nedovolia si tak jednať s proletariátom, ako vo vašej demokratickej republike. Veľkostatkárom za pomoci tohoto vládneho aparátu, reformistických zradcov a tiež kresťanských socialistov a domovinárov podarilo sa dostať pod strechu kolektívnu smluvu bez súhlasu zemedelského robotníctva. Touto kolektívnou smluvou zemedelskému robotníctvu chceli zaslepiť oči. Zemedelské robotníctvo však včas vystihlo zločinné plány agrárnej buržoázie a túto kolektívnu smluvu rázne odmietlo a požiadavky podalo si cestou svojej odborovej organizácie - zemedelskej sekcie pri MVS, ktorá pre Slovensko vypracovala celorámcovú kolektívnu smluvu, za ktorej uskutočnenie zemerobotníctvo zahájilo boj takmer na celom Slovensku.

Ešte pred zahájením boja úrady a notári snažili sa zemerobotníkov primať k tomu, aby kolektívnu smluvu, ktorú vláde a veľkostatkárom podarilo sa dostať pod strechu, prijalo bez akýchkoľvek námietok a bez ohľadu na to, či táto kolektívna smluva vyhovuje pomerom zemerobotníkov; keď úrady videly, že zemerobotníctvo túto smluvu ostiecha sa prijať, daly do pohybu celý byrokratický aparát od pošty až k četníkom a po okresný úrad a zahájily honbu po kolektívnej smluve, ktorá vydaná bola zemedelskou sekciou pri MVS, čím docieliť chceli to, aby zemerobotníctvo nedozvedelo sa, aké rozdiely sú medzi kolektívnou smluvou, ktorú vydal Sväz zemedelcov, a medzi kolektívnou smluvou, ktorú podarilo sa uskutočniť veľkostatkárom za pomoci vlády. Ako ďalšie úrady a veľkostatkári snažili sa tento boj oslabiť. Nechali si volať zemerobotníkov, bírešov a žencov do notárskych kancelárií a za prítomnosti veľkostatkárov alebo ich drabantov išpánov nútili ich k tomu, aby kolektívnu smlsmluvu podpísali. Tam, kde zemerobotníci proti tomu sa ohražovali, bolo im najprv vyhrážané prepustením alebo v najlepšom prípade hovorené, akby prišla iná kolektívna smluva, že veľkostatkári ochotní sú vyplácať robotníctvu mzdu a všetky iné pôžitky podľa tej kolektívnej smluvy.

To boly metody úradov a veľkostatkárov, ktoré ale zemedelské robotníctvo prezrelo, a keď vo väčšine miest smluvu i podpísalo, vstúpilo do boja, nepomohly pri tom ani výhrážky prepustením z práce.

Tak ako v priemysle, tiež i v zemedelstve veľkostatkári snažia sa zavádzať racionalizačný systém na úkor pracujúceho zemedelského robotníctva, ktorého sily vykorisťujú do krajnosti a pri tomto racionalizačnom systéme zemedelské robotníctvo pri ohromnom napiatí fyzickej sily musí pracovať denne až 16 hodín. Pri tomto napiatí síl robotníctvo so strany zamestnávateľov je ešte tak osočované, že jeho trpelivosť je už na najvyššom stupni a len malý otras potrebuje k tomu, aby s bezcitnými tvory ľudskej spoločnosti vyúčtovalo podľa ich zásluhy. Trpelivosť zemerobotníctva dospela tak ďaleko, že zemerobotníctvo svojím zamestnávateľom vypovedalo boj na život a na smrť, a niet žiadnej moci, aby túto oprávnenú zlosť v oči ich vykorisťovateľom zamedzila. Je nutné vyzdvihnúť, v akých hospodárskych a sociálnych pomeroch zemerobotníctvo žije; najlepšie to charakterizuje drzosť veľkostatkárov a tiež úradov, ktorí zemerobotníctvu násilne vnucujú kolektívnu smluvu, podľa ktorej za 11hodinovú pracovnú dobu muž-žnec dostane denne 7 až 8 Kč a v ktorej výslovne stojí, že podľa tejto smluvy silnej žene bude sa platiť 5 až 6 Kč a slabšej žene 4 až 5 Kč denne. O dodržovaní pracovnej doby so strany zamestnávateľov niet ani zdania, lebo zemedelským robotníkom predostierajú smluvu ohľadom pracovnej doby, v ktorej žiadajú, aby pracovali od východu až do západu slnka, to znamená 15 až 16 hodín denne, za ktorú namáhavú prácu platia robotníctvu 9.60 Kč za 1 deň. Deputátni robotníci sú priamo galejnými otrokmi; tí musia pracovať denne od 3 hod. ráno do 9 hod. večer a dostávajú mesačne 40 Kč v hotovosti a deputát, ktorý je naprosto nedostatočný, a ak rodina tohoto deputátneho robotníka chce vyžiť, musia pracovať tiež deti od svitu do mraku a za ich ťažkú prácu honorované sú denne 3 až 4 Kč.

Sezónny robotník pracuje do roka 100 dní, za týchto 100 dní jeho zárobok vynáša 960 Kč, čo znamená, že päťčlennej rodine tohoto sezónneho robotníka pripadá, rozpočítajúc tento obnos na jedon rok, 2.63 Kč denne, alebo na jedného člena rodiny pripadá denne 52 halierov. Teda člen rodiny tohoto zemerobotníka musí byť denne za 52 halierov živý, a ak chce byť z tohoto obnosu živý, ktorý mu pripadá, musí sa živiť repou a zemiakmi, a ani toho nemá do sýtosti; od mesiaca do mesiaca nevidí chleba a od roka do roka mäsa, prikrýva sa handrami, býva v izbe, ktorá vypadá horšie než panská stajňa, je to semenisko tuberkulózy, ktorá na oblastiach, kde pracujú zemerobotníci, ktorí za týchto podmienok žijú, natoľko sa rozširuje, že na Nitr1ansku sami lekári konštatovali, že takmer každý druhý človek nakazený je tuberkulózou. Úrady sú slepé, vôbec nezakročujú, ba mám doklad, zápisnicu, kde odborový tajomník súdruh Kvoch obrátil sa na štátne návladníctvo, aby zakročilo proti veľkostatkárovi, ktorý týra robotníka a necháva bydlieť ubohého zemerobotníka v takých bytoch. Túto zápisnicu ako charakteristiku prečítam (čte):

"Zápisnica spísaná dňa 20. januára 1929 v Babindole, kde podpísaní deputátni robotníci udávajú: Pracujeme ako deputátni robotníci u Jozefa Ďuricu v Babindole už dlhé roky. Náš zamestnávateľ nariadil nám, že musíme spať v stajni a dávať pozor na dobytok. Za túto nočnú prácu nedostávame žiadnu odmenu a konáme ju už niekoľko rokov. V stajňach, v ktorých musíme spať, je veľká zima, lebo dvere a okná nie sú v poriadku a ani povaľ. Menovite veľká zima je v stajni, v ktorej spí Imrich Rusňák. Stajne pre naše zdravie sú nebezpečné, lebo zima, smrad a prievan ohrožuje naše zdravie a život. Keď niektorý z nás postaví sa na stanovisko zákona a žiada v niečom nápravu, pan Ďurica nám prehlašuje, že nás hneď zo služby vyhodí, a keby ho to malo stáť hoci 10.000 Kč.

Deputátnemu robotníkovi Matejovi Mikulášovi pri jednej práci, keď tento stál a čakal na pomoc druhého deputátneho robotníka, pán Ďurica začal nadávať, že stojí ako, nechcem to vysloviť, ale mimo to mu ešte nadal volov, prečo nerobí ? Keď tento robotník ohradil sa proti tomuto surovému jednaniu pána statkára, tento začal ešte viac kričať, že ho vyhodí a že musí zdochnúť hlady. Statkár Ďurica ide tak ďaleko, že už mnohokrát nabil a Imricha Rusňáka tiež s kýblom do zadu strkal i fackoval atď. Deputátné byty na statku Joz. Ďuricu podobajú sa stajňam a menovite Gašpar Benega, Imrich Rusňák, Mikuláš Vodný a Joz. Vodný majú veľmi špatné deputátné byty. Okná a dvere samá diera, povaľ zapchaný slamou, v izbe je taká zima, že zemiaky pod posteľou zmrznú. V kuchyni nemôže sa vôbec nikto zdržiavať a vietor fúka do izby tak, že majú strach, že im deti zmrznú. Deputátny robotník Mikuláš Vodný žiadal pána zamestnávateľa, aby mu dal spraviť komín, na čo mu pán Ďurica prehlásil: "Ženu vieš upotrebiť, ale komín spraviť nevieš".

Všetci títo deputátni robotníci a tiež ostatní robotníci, ktorí zamestnaní sú u Jozefa Ďuricu, si sťažujú, že im pán za každú maličkosť hreší Boha, Krista, Máriu, nadáva smradov atď. Uvádzame tu tieto skutočnosti len preto, aby sme okresný úrad presvedčili, ako sa s nami zachádza a aké sú pomery na našom veľkostatku.

Zápisnica po prečítaní podpísaná asi 8 deputátnymi robotníkmi".

V tejto záležitosti odborový tajomník súdruh Kvoch zakročil a žiadal štátneho návladného, aby proti tomuto zamestnávateľovi zakročil. Štátné návladníctvo odborového tajomníka odkázalo k okres. súdu a odôvodnilo to tým, že je to iba malé ublíženie na tele a že v tejto záležitosti sťažovatelia musia obrátiť sa na súkromný krajský súd. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Mimochodom podotýkam, že keď poslanci Národného shromaždenia pri zákone o agrárnych clách a kongrue r. 1926 rozbili v parlamente lavice, tak podľa časopiseckých zpráv hneď v druhý deň štátné zastupiteľstvo žiadalo imunitný výbor, aby za poškodenie štátneho majetku vydané bolo 26 poslancov Ná rodného shromaždenia. Poznamenávam, že v kapitalistickom štáte má kus dreva alebo železa väčšiu cenu než robotník, ktorý zverským spôsobom týraný je bezcitnými zamestnávateľmi. A keď takýto prípad aj príde pred okresný súd, ako v tejto záležitosti vypadá rozhodnutie okresného súdu ? Máme niekoľko konkrétnych prípadov, z ktorých uvádzam len jeden. Veľkostatkár Weis z Kamanovej nafackoval robotníka, okresný súd v Nitre odsúdil veľkostatkára jednoducho len k zaplateniu pravotárskych trov; pre ublíženie na tele tento veľkostatkár nebol vôbec trestaný. Akby u krajského súdu bolo jednalo sa v opačnom prípade, nie je nutné tu vysvetľovať, ale podľa zkúseností, aké máme, iste bol by tento robotník, ktorý bol by za drzé chovanie veľkostatkára nafackoval, okamžite zatvorený a odsúdený na niekoľko mesiacov do kriminálu. Takýto samý prípad prednesený bol v posl. snemovni súdr. Majorom, kde jednalo sa o obec Baračku, kde je veľkostatok, ktorého správcom je Bogdan a ktorý robotníctvo fackuje tak, že sú mnohoráz až čierni. V tomto prípade podnes nestala sa žiadna náprava so strany úradov a správca veľkostatku fackuje robotníkov ďalej, kým snáď nenatrafí na takého, ktorý si ten účet vyrovná s ním tak, ako stalo sa v Malých Hyndiciach, že brat týraného chlapca, vyslúžený vojak vidlami vyobšíval správcu tak, že tento musel utekať, ako mu len nohy stačily, aby zachránil sa pred oprávnenou odplatou.

Tak vyzerá život zemedelského robotníctva. Toto sú príčiny, ktoré zemedelské robotníctvo vedú do boja, lebo ztratilo nádeju v akúkoľvek spravodlivosť, a z týchto zkúseností v zemerobotníctve vzrastá odpor ku kapitalistickému poriadku a odhodlanosť k boji. Zemerobotníctvo je si vedomé, že ak chce si zlepšiť svoje postavenie, ak chce zachrániť svoje ženy a deti pred hladovou smrťou, ktorej kráčajú v ústrety, že má len jednu cestu, a to cestu boja, ktorú zvolilo si tým, že predbežne zahájilo len boj za udržanie holého života, a je si vedomé, že tento boj musí byť stupňovaný, lebo už počas pr1ebehu stávky zemedelskému robotníctvu ukázal sa obraz v pravom svetle. Celý aparát četníctva, pošty, okresné úrady už pred vypuknutím stávky stály na strane zamestnávateľov a znemožňovaly akékoľvek informácie a jednania o jeho požiadavkách. Tým drastickejšie prejavovalo sa chovanie úradov a celého mocenského aparátu už v priebehu stávky a tieto prípady neuvádzam vám tu v parlamente ako obžalobu, poneváč z doterajších zkúseností nie že by ste zločiny v oči robotníctvu spáchané boli trestali, ale vinníkov ste ešte do vyšších rangov povyšovali, uvádzam to lem preto, aby presvedčila som celú verejnosť, že dnešný kapitalistický poriadok, ktorého strážcovia jedna garnitúra sú tiež četníci, akým spôsobom postupujú a jednajú v oči zemerobotníctvu. Počas priebehu stávky mala som možnosť obísť niekoľko obcí, v ktorých zistila som nasledovné prípady:

V Lapáš Ďarmotách četníci vyhrážali stávkujúcemu zemedelskému robotníctvu, jestli nepôjdu krmiť dobytok, že sa im môže stať taký prípad, aký stal sa vlani pri zemedelskej stávke v Kereškýne. Zemerobotníci im odpovedali, že kereškýnski četníci a tiež nakomandovaní četníci mali šťastie, že je tam stanica, že práve len čo stihli doletieť na vlak, len pár minút spozdenia a že boli by si to na mieste podľa ich zásluhy vybavili. Ale upozorňujú ich, že v Lapáš Ďarmotách stanice niet, a tedy aby svoj postup proti stávkujúcemu robotníctvu si tak aj upravili.

V Babindole bolo tiež četníctvom vyhražané zemerobotníctvu, že jestli nepôjdu krmiť dobytok, že k tomu použije sa všetkých prostriedkov, aby robotníctvo donútené bolo ku krmeniu dobytka a že jestli by niekomu zamedzili, ktorý ochotný by bol prepožičať sa ku stávkolomeckej práci, že v oči tým v prípade použije sa i zbrane. Prez všetky tieto vyhrážky robotníctvo jednotne a pevne stojí v boji a nenechá sa ani sľubami, ani vyhrážkami primať k tomu, aby lámalo poctivý a oprávnený boj zemerobotníctva.

Ďalší prípad je v Malých Hyndiciach, kde četník nechal si povolať stávkujúcich, aby ich primal k tomu, aby šli krmiť dobytok. Tento četník svojou autoritou, uniformou, týchto robotníkov násilnosťou chcel k tomu prinútiť, aby šli pracovať.

Máme prípad z Veči, kde četníctvo zakročilo proti stávkujúcim, ktorí ohradzovali sa proti stávkokazom, pri ktorej príležitosti zatkli niekoľko zemerobotníkov, z ktorých ale asi šesť prepustili a jedného zadržali a odviedli k sedrii do Nitry, kde držia ho vo vyšetrovacej väzbe. Túto záležitosť som vyšetrila a podľa šetrenia bola som u návladného intervenovať, ktorý mi sdelil, že četníci, ktorí zatknutého dodali, v obžalobnom spise podotýkajú, že materiál o priestupku dodajú dodatočne. Štátny návladný sľúbil mi, že vec vyšetrí a v prípade dokázania neviny, Františka Dudáša okamžite prepustí. Tento zemerobotník podnes držaný je vo vyšetrovacej väzbe v Nitre, vzdor tomu, že predložila som úradné potvrdenie, ktoré bolo podpísané notárom, starostom a niekoľko svedkami, že menovaný zemedelský robotník je nevinný. Zistila som ale, že veľkostatkár požiadal četníkov, aby menovaného zemerobotníka držali vo väzbe až do ukončenia stávky. Četníci toto prianie plnia tým, že nedodávajú materiál, aby štátny návladný túto záležitosť vyšetriť nemohol a v prípade dokázania neviny menovaného robotníka z väzby nemohol prepustiť. Stal sa celý rad prípadov, že priamo robená bola honba na robotníckych dôverníkov, aby ich pozatvárali. Tak medzi zatknutými sú tajomník súdr. Fried a Klinger, ktorých podnes držia v kriminále vo vyšetrovacej väzbe.

Ďalej telegraficky sdelené mi bolo zo Šoporne, že na rozkaz okresného náčelníka pod bodákmi odviedli posl. Jurana, ktorý má imunitu, zo Šoporne do Šole. Ešte väčšie služby veľkostatkárom robia okresní náčelníci, ktorí po vypuknutí stávky jazdili autom po majeroch a nechali si stávkujúcich predvolávať, aby ich primali k tomu, aby nastúpili prácu. Taký prípad stal sa vo Vrábľoch, kde okresný náčelník nechal natlačiť leták, v ktorom popularizuje kolektívnu smluvu a vyzýva zemedelských robotníkov, aby za tých podmienok vstúpili do práce. Ako doklad prinášam jeden otisk tohoto letáka.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP