Středa 6. března 1929

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 1967), kterým se mění a doplňují trestní zákony a trestní řády (tisk 2053).

Zpravodajem jest p. posl. dr Jos. Černý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Jos. Černý: Slavná sněmovno! Projednávaná vládní osnova obsahuje především ustanovení, na základě něhož chce nalézti aspoň poněkud správný poměr dnešní znehodnocené měny k peněžitým částkám, které podle zákonů platných před 28. říjnem 1918 byly rozhodnými pro kvalifikaci trestních činů jako zločinů, přečinů nebo přestupků a tím i pro trestní sazbu a dále pro příslušnost soudní.

Není-li v zákoně jinak ustanoveno, zvyšují se peněžité částky tyto na desetinásobek. Při tom nepřihlíží se podle vládní osnovy k poměru dnešní znehodnocené koruny ke zlatu, který jeví se asi násobkem 1:61/2, nýbrž k vnitřní nákupní hodnotě peněz podle indexu životních potřeb, poněvadž poškozený bude si vždy svoji škodu posuzovati podle částky, kterou musil vynaložiti, aby škodu opět napravil. Ustanovení toto není, jak již podotčeno, generelní, naopak někde je násobek vyšší, někde nižší, někde zůstávají peněžité částky nezměněny. Bezvýjimečné zvýšení na desetinásobek mělo by za následek zejména zvětšení již stávajících rozdílů mezi trestním zákonem naším z r. 1852 a zákonem uherským z r. 1878, kterýž platí po druhou polovinu naší republiky, totiž na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Výjimky ve zvýšení mají za účel oba trestní zákony poněkud obsahově přiblížiti. Pokud se peněžitých, dále pak pořádkových trestů a pokut týče, zvyšují se tyto podle vládní osnovy na pětinásobek.

Stavovské kárné tresty, které mohou býti uloženy ve stavovském kárném řízení advokátům a notářům, zvyšují se až na obnos 10.000 Kč.

Důležité změny stanoví vládní osnova v řízení mandátním, t. j. v instituci trestního příkazu, jehož užívání bylo doposud podle §u 460 tr. řádu značně podvázáno a následkem toho také málo užíváno. Praktické užití mandátního řízení se vládní osnovou značně rozšiřuje. Podle §u 10 vládního návrhu může soud vydati proti obviněnému, který je na svobodě a který dovršil 10 let svého věku, trestní příkaz pro jakýkoliv přestupek nebo přečin náležející k příslušnosti okr. soudu a na který je stanoven trest na svobodě nejvýše 6 měsíců anebo trest peněžitý anebo oba tyto tresty.

V trestním příkazu smí soud uložiti obviněnému trest na svobodě nejvýše 7 dnů anebo trest peněžitý nejvýše 500 Kč, kdežto podle dnešního trestního řádu nemohl soud uložiti trestním příkazem vyšší trest nežli 3 dny vězení anebo trest peněžitý nejvýše do 30 Kč. Podmínečný odklad trestu uloženého trestním příkazem se připouští.

Pokud se týče §u 13 vládní osnovy, který jedná o doručení trestního příkazu, přijal ústavně-právní výbor oproti vládní osnově nové ustanovení, jímž se vládě ukládá, aby, hledíc k místním poměrům, ustanovila, ve kterých obvodech na Slovensku a Podkarpatské Rusi lze instituci trestního příkazu užívati. Při tom přihlédne se ke gramotnosti obyvatelstva zmíněných obvodů a též k větší možnosti městského obyvatelstva opatřiti si vysvětlení a informace, kterážto možnost je na venkově menší.

Další změna ústavně-právním výborem přijatá je, že v §u 11 výslovně je podotčeno, že ztráta volebního práva nesmí býti trestním příkazem vyslovena.

Konečně přijal ústavně-právní výbor na rozdíl od vládní osnovy ustanovení, podle něhož je vyloučeno v případě podání odporu proti platebnímu rozkazu t. zv. reformatio in peius, což znamená, že soud, rozhoduje v hlavním přelíčení, nesmí uložiti přísnější trest na svobodě nebo na penězích, než jaký uložil v trestním příkazu, leč by se skutkový podklad rozhodnutí podstatně změnil.

Důležité ustanovení, kterým bude velmi značně přetíženým okresním soudům ulehčeno, obsahuje § 15 vládní osnovy, podle něhož v řízení před okresními soudy není třeba sepsati odůvodnění odsuzujícího rozsudku, vyhlášeného v přítomnosti obviněného, jestliže se osoby, oprávněné užíti proti rozsudku opravných prostředků, těchto výslovně zřekly anebo jich včas neopověděly. Tím rozšířeny jsou značně úlevy dané již ve směru tomto zákonem č. 1 z r. 1920.

Ústavně-právní výbor vzhledem k tomu, že v daném případě jde o instituci dosud neznámou a ani v cizině, pokud tam byla zavedena, nevyzkoušenou, změnil § 15 v tom smyslu, že platnost tohoto ustanovení omezena je do 31. prosince 1931. V této lhůtě spatřuje dostatečně dlouhou dobu, aby praxe ukázala, zda toto zařízení se osvědčí a bude-li možno převésti je do nového trestního řádu jako zařízení trvalé.

Pokud se mladistvých provinilců dotýče, je sepsání a odůvodnění rozsudku vždy nutné.

V §u 16 obsažena je další novota oproti trestnímu řádu, která spočívá v tom, že náhrada nákladů, které vzešly státní pokladně za trestní řízení, je ukládána výměrkem. Náklady poplatků znalce a tlumočníka, pokud převyšují částku 100 Kč, buďtež uloženy zvláště. Výhody, kteréž stanoví vládní osnova v §§ 10 a 15 a které dotýkají se trestního příkazu a sepsání rozsudku, platí s některými odchylkami ve vládním návrhu přesně stanovenými i pro řízení před soudy vojenskými.

Konečně pozměnil ústavně-právní výbor vládní osnovu v tom smyslu, že účinnost některých zákonných ustanovení, zejména pokud se týče zákona č. 1 z r. 1920 a zákona č. 471 z r. 1921, neprodlužuje se, jak vládní osnova navrhovala, až do dne, kdy nabude účinnosti jednotný trestní řád, nýbrž pouze do dne 31. prosince 1931.

Ústavně-právní výbor se dále usnesl, aby zákon nabyl účinnosti dnem 1. dubna t. r., poněvadž tím dnem pomine účinnost zákona č. 471 z r. 1921, která z valné části projednávanou vládní osnovou má býti nahrazena.

Projednávaný vládní návrh bude dalším důležitým zákonem, kterým se má pomoci soudům ať přestupkovým či sborovým, jejichž poválečná přetíženost je všeobecně známa. Tím však ovšem otázka soudcovská, která se dnes stala důležitým problémem celostátním, není ani zdaleka rozřešena, a bude povinností vlády, aby radikálně a brzy jala se zkoumati příčiny povážlivého útěku nejlepších sil od naších soudů. Soudnictví stojí u nás doposud na opravdové výši po všech stránkách a je eminentním zájmem státu, aby vysoká úroveň a prestiž jeho byla i do budoucna zachována.

Navrhuji jménem ústavně-právního výboru slavné sněmovně přijetí vládní osnovy se změnami a opravami tak, jak jsem si je dovolil označiti a jak jsou také označeny v důvodové zprávě. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena 20 minutami. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je přijata.

Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti" pp. posl. dr Gáti, Schweichhart a dr Keibl. Dávám slovo p. posl. dr Gátimu.

Posl. dr Gáti: Předloženým vládním návrhem zákona, kterým se mění a doplňují trestní zákony a trestní řády, nebude ve skutečnosti docíleno valnější úlevy soudního personálu. Té by se dalo dosáhnouti pouze tím, že by přestala šílená persekuce dělnického hnutí a že by se přibral dostatečný počet dobře placených úředníků.

Každý trestní zákon kapitalistického státu směřuje pouze k jedinému cíli, t. j. k ochraně soukromého vlastnictví, kapitalistických výrobních poměrů proti revolučnímu proletariátu. Tento návrh, podaný v době zostření třídních rozporů rostoucí radikalisace mas, sleduje ještě přísnější ochranu soukromého vlastnictví pomocí fašisace trestního řízení. Je to zřejmo hned z §u 4, ve kterém se spodní hranice za přestupek krádeže, podílnictví a zpronevěry zvyšuje z jednoho týdne na 14 dní, za zmaření exekuce z dosud neurčené spodní hranice rovněž na 14 dnů. Je přirozené, že tyto přestupky vztahují se pouze na pachatele z řad drobného lidu, neboť kapitalisté nespokojují se takovými malými krádežemi. Milionové krádeže a zpronevěry, páchané denně na dělnictvu podnikateli racionalisačním systémem ve smyslu měšťáckého řádu, samozřejmě nejsou krádeží, nýbrž naopak velmi chvalitebným výkonem ve prospěch národního hospodářství. Proti takovým činům není v žádném měšťáckém zákoně trestních sankcí. Ale nezaměstnaní, zbídačení proletáři a příslušníci proletarisujících se vrstev musí býti přísně potrestáni za každý čin, kterým si chtějí vypomoci ze své bídy.

Počet exekucí provedených pouze exekučním soudem v Praze r. 1928 činí daleko více než 70.000. Mezi dlužníky je tenká vrstva bohatých podvodníků, u kterých bývá exekuce bezvýsledná, protože své jmění šikovně skrývají a těší se ohromné protekci u soudních orgánů. Tato individua pro zmaření exekuce trestána nebudou. Obrovská většina exekvovaných náleží však do řad chudého obyvatelstva, které skutečně nemůže platiti svých dluhů. Když pak exekuce proti takovému chudému člověku vedená mine se s úspěchem, musí s ním býti zakrouceno jinak: Buď při výkonu zabavení nadává na úřady nebo jinak se vzpíral - odsuzuje se k dlouhotrvajícímu žaláři; nebo použije-li prostředků, aby nemusil poslední své jmění vydati - v mnohých případech jde o nouzové boudy, které si proletáři na periferiích města z posledních svých peněz postavili, o peřiny, nádobí, drobný dobytek a j. - učiní kapitalistický dlužník proti němu trestní udání pro zmaření exekuce a aby to chuďas nechápal příliš lehkovážně, naměřuje mu předložený vládní návrh alespoň 14 dnů. A aby předmětná částka byla vyšší než 1000 Kč, o to starají se advokáti, jejichž útraty činí obyčejně nejméně dvojnásobek zažalovaného obnosu.

Fašisace, t. j. úplná libovůle byrokracie, jeví se obzvláště v §u 8, podle něhož doba náhradního trestu na svobodě za nedobytný trest peněžitý má býti soudem stanovena podle zavinění, a to za každých 10 Kč až 100 Kč uloženého trestu na penězích jedním dnem trestu na svobodě. Náhradní trest přichází přirozeně v úvahu jen pro chudé obyvatelstvo, které nemůže zaplatiti uložené pokuty peněžité. Kapitalista uložené mu pokuty vždy zaplatí, neboť vydělal souzeným trestným činem daleko více. Soud uloží proletáři náhradní trest jednoho dne za každých 10 Kč, poněvadž vychází se stanoviska, že den života proletáře více nestojí, neboť za svou práci přece nedostává a nezasluhuje také více. Naproti tomu stojí "pracovní den" kapitalisty nejméně 100 Kč, neboť vydělává za tuto dobu ve prospěch národního hospodářství mnohem více.

V §§ 10 až 14 zavádí vládní návrh mandátní řízení, t. j. trestní příkazy, jde-li o přestupky nebo přečiny, na které je stanoven trest na svobodě nejvýše 6 měsíců, nebo trest peněžitý, nebo oba tyto tresty. Na pouhé udání nějaké úřední osoby, t. j. policajta, četníka, polního hlídače, špicla atd. pošle soud odviněnému listinu, ve které se mu oznamuje, že byl odsouzen k trestu, že však proti tomuto trestnímu příkazu může do 8 dnů od jeho doručení podati odpor. Soudce uloží tedy trest, aniž obžalovaného zná, aniž přesvědčil se o pravdivosti udání. Pro soudce je otázka jednoduchá: jeho "kolega" přece nemůže učiniti křivé udání. Avšak zcela opačné jsou zkušenosti pracujícího obyvatelstva s těmito pány. V ohromné většině případů jsou oznámení četníků, strážníků, hlídačů, nemluvě ani o špiclech, úplně smýšlená, anebo aspoň spočívají na slepé zaujatosti proti proletariátu; musí se přece svým pánům nahoře nějak zalíbiti. A tito hlídači měšťácké společnosti budou nyní míti kompetenci rozhodovati o tom, má-li proti chudému člověku býti vydán trestní příkaz. Při tom nesmíme zapomenout: na to, že podle nynější praxe zostřeného "prýgelpatentu" vyměřují již před tím a kromě toho policejní. resp. okresní úřady tresty v průměrné výši 7 dnů, které budou během času ještě stále stupňovány. Bude-li tedy nějaký špicl u příležitosti dělnické demonstrace nebo stávky chtíti dostati odměnu, vybere si, jak se to již nyní děje denně, nějakého účastníka, dá ho na policii svým spolupracovníkem odsouditi k vězení nejméně 7 dnů a aby také soudy měly nějakou práci, učiní u svého "kolegy soudce" trestní oznámení, kterému on z kolegiality samozřejmě vyhoví a přidá dělníkovi ještě jednou 7 dnů, případně k tomu ještě peněžitou pokutu 500 Kč. Bude se namítati, že je zde možnost odporu. Ale dělník, chudý rolník, maloživnostník a pod., který pro jiné starosti nemá kdy prostudovati si soudní listiny, nebo umělé zkroucené právnické mluvě nerozumí, odporu nepodá. Cítí se nevinen a nemůže proti pochopiti, že by mohl býti trestán, nemá peněz, aby se šel poraditi k advokátovi, neví, jakým způsobem má odpor podati, nebo zmešká lhůtu atd.

Pakli však přece odpor podá, činí to proto, poněvadž v trestních příkazech jest napsáno, že je může zbaviti jejich účinnosti podáním odporu a on se domnívá, že stačí, když vrátí soudu příkaz s doložkou "podávám odpor" a že již nemusí učiniti dalších kroků. Nedostaví se proto k hlavnímu přelíčení, které se po podání odporu nařizuje, a tu nabývá podle §u 14 vládního návrhu trestní příkaz opět účinnosti a jest vykonatelný.

Co však na Slovensku a Zakarpatsku, kde velká část chudého obyvatelstva neumí ani čísti ani psáti? V tomto směru praví § 22 návrhu, že vládním nařízením bude ustanoveno, ve kterých obvodech na Slovensku a Podkarpatské Rusi lze užíti ustanovení o trestním příkazu. Pracujícímu lidu přirozeně stačiti nemůže, když o tom bude rozhodovati vládní nařízení, neboť to znamená úplnou svévůli byrokratů, které obvody chtějí si vybrati, které obvody zamořené komunismem chtějí potrestati trestními příkazy.

Podle §u 11 č. 3 může soud odsouditi obviněného také podmíněně, jsou-li zjištěny okolnosti, které by to odůvodňovaly. Strážník, četník, špicl atd. učiní trestní oznámení s tím, že obviněný má špatnou pověst, že je buřič, komunista, rváč a podobně - a ihned budou soudu známy okolnosti vylučující podmíněná odklad trestu, ač soudce ve skutečnosti obviněného nikdy neviděl. Nebo obrátí se soud samozřejmě znovu na policii nebo četnictvo a faráře, aby tyto, pro měšťácký stát shodné orgány podaly mu zprávu o pověsti obviněného, a ta vyzní samozřejmě ve výše uvedeném směru. Takové zprávy o pověsti proletářů dávají již dnes státní úřady i tehdy, když se jich na to neptá nikdo. Ostatně může soud kdykoliv prohlásiti, že mu nebyly známy okolnosti, odůvodňující povolení podmíněného odkladu trestu.

V §u 15 zprošťuje se pak okresní soudce povinnosti sepsati odůvodnění odsuzujícího rozsudku, když obžalovaný jest při líčení přítomen, pakli neodpoví včas opravnými prostředky. To znamená, že se odsouzený ve skutečnosti již nikdy nemůže dovolati nápravy křivdy na něm spáchané. Chce-li žádati za obnovu trestního řízení, vymluví se soud,-že nezná nebo již se nepamatuje na přesná odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Je-li žalován kromě toho civilně, na příklad na náhradu škody, bude civilní soudce míti za to, že jeho trestní kolega jistě měl dostatečné důvody k odsouzení, i když je nenapsal, a odsoudí žalovaného, jde-li o chudého člověka, znovu. Konečně zaměstnavatel. zajímá-li se o výsledek trestního řízení, spokojí se s rozsudkem bez důvodů; prohlásí rovněž, že soudce jednal jistě úplně správně a propustí beze všeho zaměstnance, aniž se tento může brániti.

§ 15, odst. 3 dává však okresním soudcům také možnost spokojiti se záznamem osvobozujícího rozsudku bez písemného odůvodnění. Ale obžalovaný dělník má zájem na tom, aby byly přesně vyvráceny všechny křivé údaje proti němu učiněné. Jinak prohlásí se vždy, že byl zproštěn pouze z nedostatku důkazů, a on je tím valně poškozen. Na denním pořádku jsou taková křivá obvinění služebných děvčat milostivými paničkami, které nějakou věc zašantročí, a nemohouce ji nalézti, běží ihned na policii, která proti služebné ochotně zakročí a odevzdá ji řízně soudu. Totéž platí však o všech zaměstnancích vůbec. Na druhé straně osvobodí soud měšťáka tím spíše, když nemusí rozvésti důvody.

Z toho všeho jest zřejmo, že nejde o úlevu práce soudcovského personálu, nýbrž ještě o brutálnější prostředky proti pracujícímu lidu. Zajisté má buržoasie a její stát snahu, koupiti si vyšší vrstvy úřednictva a tenkou vrstvu dělnictva, aby měla podporu při provádění své fašisační ofensivy a v přípravách k imperialistické válce. Proto je několik výhod v zákoně o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, proto jsou porady o nové úpravě systemisace státního úřednictva a proto je pojednou podezřelá péče o soudce a jiné úředníky. Samozřejmě budeme nadále bojovati za zlepšení hospodářského postavení státních úředníků i vysoce kvalifikovaných dělníků, ale současně budeme stále poukazovati na nebezpečí, které z této strany hrozí, dá-li se buržoasií zneužíti k jejím fašisačním plánům.

Jest známo, že reformistické strany mohou tak dlouho prováděti svou politiku proti proletariátu jen proto, že se opírají o tenkou vrstvu dělnické aristokracie, zkorumpované kapitalistickými zisky. Vidíme tudíž, že sociální demokracie má v tomto směru stejnou sociální základnu jako fašismus, který kromě toho kupuje si ještě "lumpenproletariát" a získá si nespokojené části maloměšťáctva. V době zostřených třídních rozporů, jako je prožíváme právě v nynější době, zdůrazňují reformisté, stejně jako fašisté, stále více spolupráci s kapitálem a jeho státem a slučují se s táborem fašistickým.

Parlamentární iluse u pracujícího lidu mizí; poznává stále více správnost Marxova slova, že měšťácký parlament nemůže býti ničím jiným než žvanírnou k oklamání proletariátu. Fašisté chtějí tuto náladu podchytiti a hlásají otevřeně rozpuštění parlamentárních institucí a jejich náhradu diktaturou kapitalistů. Reformisté mluví na venek o ozdravění parlamentarismu, zdůrazňují však, že se musí při tom uplatňovati schopnosti velkých jednotlivců, v našem případě jejich vůdce Masaryka, starého odpůrce Marxova. Totéž činili v Polsku, kde postavili do popředí Pilsudského a podporovali ho při provedení fašistického převratu. Ovšem že i tam Pilsudský a reformisté, aby svým plánům získali široké masy proletariátu a maloměšťáctva. vystupovali s heslem "ozdravění parlamentarismu, boje proti korupci a zavedení měšťácké demokracie". Vytvořili si své organisace, které Pilsudského ve všem podporovaly. Jakmile však byl převrat proveden, ihned se ukázalo, že nemá jiného smyslu, než fašistické diktatury proti revolučnímu proletariátu. Parlamentarismus byl likvidován, dělnické organisace rozpuštěny nebo krutě persekvovány, národnostní menšiny a malorolníci ještě více utiskováni než dříve a vojenských organisací Pilsudského, tedy i polských reformistů, používáno bylo výhradně k přepadení revolučních dělníků. Pilsudský a reformisté připravují horečně válku proti Sovětskému svazu a uzavřeli za tím účelem co nejtěsnější spolek s Rumunskem a ostatními imperialistickými státy, aby mohli co nejdříve Sovětský svaz přepadnouti.

Sovětský svaz, aby odhalil plány imperialistických států, nabídl Polsku, aby podepsalo Kelloggův pakt. Samozřejmě věděl soudr. Litvínov, když tak učinil, že tento pakt neznamená nic jiného než pouhé mluvení o míru, aby se konaly tím horečnější přípravy k válce, což dokazuje šílené zbrojení všech kapitalistických států, obzvláště Anglie a Ameriky samotné; chtěl však dokázati pracujícímu lidu celého světa, že jedině Sovětský svaz hájí politiku míru. Polsko tohoto paktu původně podepsati nechtělo, aby se ani na papíře nemusilo zavázati k reservě v otevřeném přepadnutí Sovětského svazu. Když však vidělo, že pracující masy celého světa touží po míru a že by se jednotně postavily proti každému kdo by otevřeně zahájil loupežnou válku, rozhodlo se v dohodě se svými imperialistickými spojenci Anglií, Francií, Rumunskem, Československem atd. i tento papír podepsati s tím, že ve skutečnosti přece není ničím jiným než cárem papíru a že pak bude možno tím lépe připraviti válku proti Sovětskému svazu. To je zřejmo z toho, že si Pilsudský ihned potom pozval do Varšavy ministra zahraničních věcí Rumunska a tam ujednali ještě těsnější válečný spolek proti Sovětskému svazu.

Avšak naším úkolem, úkolem komunistických sekcí Internacionály jest, odhaliti tento švindl úplně a poukázati na to, že v kapitalistickém světě mír možný není, poněvadž kapitalisté bez imperialistické expanse (loupeživého rozšíření své hospodářské a politické moci), bez stálých válek mezi sebou a zejména však bez poražení Sovětského svazu, jediné to vlasti všech utiskovaných, nemohou nadále existovati. Válku je možno odstraniti jedině ozbrojeným povstáním proletariátu ve spolku s rolníky a utiskovanými národy násilnou revolucí proti kapitalismu, jeho svržením a zřízením diktatury proletariátu na celém světě.

Musíme říci proletariátu celou pravdu. Z toho důvodu hlasují naši polští soudruzi proti ratifikaci paktu Litvinovem navrženého a z toho důvodu budeme také my a ostatní sekce komunistické Internacionály proti všem takovým úmluvám.

Mluvil jsem již o tom, že lze pozorovati stále větší přiblížení se reformistů k fašismu. Proto koncentruje se fašistický tábor v Československu kolem Masaryka. To je ten český Pilsudský, ten "osvoboditel národa" "vůdce legionářů" - "tatíček vojáků" - ta "myslící hlava" - která má buržoasii znovu vyvésti z tísně, způsobené jí novým revolučním rozmachem, který nyní nastává. Gajda, Hodža a pod. individua jsou pracujícímu lidu příliš málo známí jako exponovaní zástupci finančního kapitálu, u Masaryka, Beneše a tak zv. "hradního křídla" vůbec tomu ještě tak není, obzvláště když se mohou úplně opírati o své reformistické soudruhy.

Z pokračující fašisace přechází kapitalistická třída československá stále více k přímému tvoření fašistických úderných tlup (střelecká jednota, selská jízda atd.) a zakládá fašistické bandy především v závodech. Dělnictvo se musí brániti! Utvořte ve všech závodech protifašistické obranné formace! Nekvalifikovaní a mladí dělníci, vás nejvíce ohrožuje kapitalistická racionalisace a její opora - závodní fašismus, proto všichni do dělnických protifašistických obranných sborů! Proti fašistické ofensivě vytvořte mohutnou obrannou zeď dělnictva v závodech! My budeme pracující lid stále upozorňovati na nebezpečí fašistického převratu, aby viděl, že celá buržoasie bez rozdílu národnosti a politických odstínů koncentruje se v nejostřejší třídní válce proti proletariátu a jeho spojencům a že proto nezbývá než: třída proti třídě, žádná třídní spolupráce, nýbrž otevřená třídní válka.

Do této třídní fronty proti proletariátu zařadil se v posledních letech i Trocký a jeho stoupenci. Také sovětský proletariát musí samozřejmě ve svém státě, pokud kapitalismus nebude úplně zničen, prováděti třídní boj proti kapitalistickým pozůstatkům v Sovětském svazu. Jest rovněž samozřejmo, že v poslední době, kdy možno zjistiti na jedné straně ohromný rozmach socialistického hospodářství v Sovětském svazu, na druhé straně horečné přípravy imperialistů proti tomuto dělnickému státu. tento třídní boj se stupňuje. V takových dobách nejostřejších třídních rozporů přechází vždy část maloměšťáctva do tábora buržoasie. Tak je tomu také u Trockistů, revoluční proletariát je na tyto zjevy zvyklý a nechápe je naprosto sentimentálně. Trocký byl až do ruské revoluce více méně menševikem. Trocký měl v době revoluce velké zásluhy, pokud byl pod vedením Lenina a revoluční strany. Trocký v nynější době přešel do tábora buržoasie. Toť vše, Trocký je třídním nepřítelem proletariátu a podle toho proletariát s ním nakládá.

Buržoasie včetně reformistů řve, jakým způsobem bolševici vypořádají se s oportunisty a likvidátory ve vlastních řadách. Na tom nám však naprosto nezáleží. Pro nás jsou jedinými směrodatnými směrnicemi příkazy komunistické Internacionály, která právě nyní slaví 10. výročí svého založení, 10 let nejhrdinnějších bojů proti kapitalistickému světu, 10 let nejskvělejšího vítězství diktatury proletariátu. Pro nás platí stejně jako při založení naší sekce nadále 21 podmínek komunistické Internacionály.

Podmínky příslušnosti ke komunistické Internacionále jsou (čte):

1. Veškerá propaganda a agitace musí míti skutečně komunistický charakter a odpovídati programu a usnesení III. Internacionály. Všechny tiskové orgány strany musí býti řízeny spolehlivými komunisty, kteří svou oddanost věci proletariátu prokázali. O diktatuře proletariátu nemusí býti mluveno prostě jako o naučené běžné formuli, nýbrž musí býti propagována tak, aby její nutnost byla každému prostému dělníkovi, dělnici, vojákovi a sedlákovi srozumitelná z událostí běžného života, které naším tiskem musí býti soustavně a den za dnem využitkovány.

Periodický a neperiodický tisk a všecka nakladatelství strany musí býti úplně podřízeny představenstvu strany bez ohledu na to, je-li strana ve svém celku za dané chvíle legální nebo illegální. Je nepřípustno, aby nakladatelství zneužívala své autonomie a dělala politiku, jež politice strany zcela neodpovídá.

Ve sloupcích tisku, na schůzích lidu, spolcích - všude, kde si stoupenci III. Internacionály zjednali přístup, je nutno pranýřovati systematicky a nemilosrdně nejen buržoasii, ale i její pomocníky, reformisty všech odstínů.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP