Čtvrtek 14. února 1929

Při sněmovním projednávání zákona o organisaci politické správy postavili jsme se nejen proti právu jmenovati zástupce, nýbrž poukázali jsme také na to, že se státním úředníkům dává do rukou ještě více moci, než až dosud měli. Poukázali jsme na to, že to bude okresní náčelníky přímo drážditi, aby ze sebe udělali okresní paše. Pro toto tvrzení máme právě v posledních dnech příznačný příklad, dožili jsme se školského příkladu. (Německé výkřiky: Chomutov!) Jest to Chomutov. Město Chomutov a sousední obec Horní Ves se spojily. Až do nových voleb obecního zastupitelstva byla v dohodě se státním úřadem dosazena správní komise, složená podle klíče politických stran, v jejíž čele je dřívější starosta dr Storch. Mezi touto správní komisí a okresním náčelníkem, jistým drem Wagnerem, došlo ke sporu, jehož příčina záleží v tom, že okresní úřad žádal, aby podle zákona o organisaci politické správy byla vystavěna nová úřední budova, novostavba, která by byla pohltila asi 2 mil. Kč. Tento požadavek obecní zastupitelstvo zamítlo převážnou většinou ve své schůzi dne 18. ledna, většinou, která se skládala ze členů strany národní, národních socialistů a komunistů, a to s poukazem k tomu, že obec vzhledem k ustanovení zákona o obecních financích nemůže takovouto obrovskou částku vydati, již proto nikoliv, že dohlédací úřady v obecním rozpočtu provedly množství škrtů v oboru školství, sociální péče, zdravotnictví atd. Obec sotva jest s to, dáti řádně mésti ulice a nyní má vyhoditi takovou obrovskou částku na úřední budovu. Prohlásila, že jest ochotna poskytnouti úřadu prozatím několik kancelářských místností. Poté byla správní komise rozpuštěna s tímto klasickým odůvodněním: "Většina obecní správní komise v Chomutově, dosazené státní správou, skládající se z německých nacionálů, z německých národních socialistů a komunistů, domnívala se, ze, poněvadž jejich strany byly při jmenování odborníků do chomutovského okresního zastupitelstva přeskočeny, musí demonstrovati proti vládě..." (Různé výkřiky.) Co se takový člověk odváží říci! (Výkřiky.) Nyní přijde ještě krásnější věc: "... tím, že z rozpočtu vypustila úvěr na definitivní umístění okresního úřadu v Chomutově. K této politické demonstraci došlo přes předchozí výstrahu, bez nejmenšího ohledu na finanční poškození města, které vznikne s takového stanoviska, a na hospodářské zájmy vydělávajícího obyvatelstva, které tím budou poškozeny, a při tom byly zapřeny dřívější několikeré sliby." Okresní náčelník dovoluje si nejen polemisovati s politickými stranami způsobem, jehož nelze prostě popsati, nýbrž ještě je u obyvatelstva hanobí. Něco takového jest zástupce státní moci! "Poněvadž tím většina správní komise klade větší váhu na politickou manifestaci než na povinné hájení veřejného zájmu, a změna osob při vázanosti politických stran, dané volebním zákonem, nemůže zjednati nápravu, rozpouštím dnešním dnem obecní správní komisi a ustanovuji vládním komisařem města Chomutova vrchního soudního radu ve výslužbě dr Jungmanna a pověřuji jej vedením obecní správy." To se mluví v dějinách o osvíceném absolutismu. Tato doba jest již 150 let za námi. To jest ovšem také absolutismus, ale zajisté nikoliv osvícený, nýbrž zblblý. (Posl dr Lehnert [německy]: A to svrhli císaře Josefa s pomníků!) Zcela správně. Nyní by měli p. Wagnera postavit na podstavec pomníku císaře Josefa, jako znamení ducha, který ovládá státní správu. (Výkřiky posl. Knirsche.)

S vylíčením chomutovské záležitosti nejsme ještě hotovi. Nyní se pan dr Storch obrátil v provolání k obecenstvu, v němž také oznámil, co bylo příčinou tohoto rozpuštění. Okresní úřad zaslal časopisu "Deutsches Volksblatt", který ve článku: "Obecní správní komise města Chomutova rozpuštěna." vyrozuměl obyvatelstvo o tomto rozpuštění otisknutím úřední vyhlášky, úřední opravu. Jest přímo skvostná a nemohu si odepříti, abych zde aspoň několik vět z ní nekonstatoval, při čemž ovšem předpokládám, že ctěné předsednictvo poslanecké sněmovny mi snad na ochranu pana chomutovského okresního paši tyto věty z mé řeči nezabaví. (Posl. dr Lehnert [německy]: Toho jsme se již také dožili!) Praví se tam: "Ve článku, nadepsaném "Obecní správní komise města Chomutova rozpuštěna", uveřejněném v čísle 30 časopisu "Deutsches Volksblatt" se tvrdí, že obecní správní komise byla rozpuštěna proto, že odepřela postaviti novou úřední budovu. To jest hrubý omyl. Neboť v úřední vyhlášce praví se zcela jasně, že správní komise byla rozpuštěna pro demonstrativní stanovisko vůči vládě." Demonstrativní stanovisko vůči vládě záleží ovšem jen v tom, že obecní správní komise vyškrtla částku na novostavbu z obecního rozpočtu. Ve skutečnosti tedy odepřela postaviti novou budovu, ale okresní náčelník tvrdí, že to není důvodem k rozpuštění, nýbrž že důvodem rozpuštění jest demonstrace. Nejsem psychiatr a nelze ode mne žádati, abych podrobněji prozkoumal mozkové závity pana chomutovského okresního náčelníka. (Posl. dr Lehnert [německy]: To nedokáže ani odborník!) Kol. dr Lehnert, který jest lékař, potvrzuje, že by to ani nebylo možno. Beru to na vědomí a přenechávám velemoudré vládě, aby sama našla cestu, aby toho dobrého muže... (Výkřiky.)

Prohlašuje tedy: "Jest to hrubý omyl, neboť se v úřední vyhlášce praví zcela jasně, že správní komise byla rozpuštěna pro demonstrativní stanovisko vůči vládě, při čemž škrtnutí úvěru ustanoveného na novostavbu mělo tuto politickou manifestaci jen obrazně vyjádřiti." Myslil jsem, že tento historický dokument nesmím pánům kolegům zatajiti.

Dne 10. tohoto měsíce pořádaly německá národní strana a národní socialisti veřejnou protestní schůzi proti tomuto rozpuštění. Byla velmi silně navštívena a vládní komisař ji rozpustil ve chvíli, kdy řečník dr Storch začal mluviti také o jmenování a tato jmenování kritisoval. Ale ne dosti na rozpuštění, vládní zástupce - byli tam dokonce dva, jeden asi nestačil - dal síň vykliditi četnictvem s nasazenými bodly a četnictvo odvolal teprve tehdy, když mu po delším vyjednávání svolavatelé schůze a předseda schůze prohlásili, že sami zařídí vyklizení síně, pak bylo četnictvo odvoláno. Nuže, představte si: Řečník nedělá nic jiného, než že kritisuje jmenování, a to stačí, aby se dala síň vykliditi. (Posl. dr Lehnert [německy]: To můžeme jíti hned do Ruska!) To přesahuje přece praksi starého paragrafu o urážce veličenstva!

Zpráva o této schůzi byla však také censurou, která přece podléhá okresnímu náčelníkovi, na několika místech zabavena. Všechna červeně zatržená místa byla zabavena (ukazuje časopis), to jest jinými slovy: okresní paša chrání se před kritikou jak na schůzi, dávaje schůzi rozpustiti, ale chrání se také před kritikou v tisku, dávaje jej zabaviti. To jsou požehnání správní reformy. Tento příklad jest zároveň také školním příkladem nezpůsobilosti této vlády a celé soustavy v oboru politickém a v oboru správy. Její nezpůsobilost v oboru sociálním a hospodářském mohli jsme konstatovati při nedostatečném řešení řady otázek. Že jest nezpůsobilá řešiti nejdůležitější otázku v tomto státě, totiž otázku národní, o tom svědčí nářky z tábora německých vládních stran. Zvláště z křesťansko-sociální strany stala se nejčistší kuňkalka národně smíšené vlády. Její poslanci s panem ministrem spravedlnosti dr Mayr-Hartingem nedovedou sice na poměru nic vytknouti, neslyšíme od nich aspoň nikdy slovo kritiky, ale za to senátoři, především dr Medinger, dr Ledebour a zvláště předseda strany dr Hilgenreiner dovolují nám nahlédnouti do poměrů, které plně potvrzují naše tvrzení, že německé vládní strany jsou pátým kolem české státní káry, doznám, za které můžeme jim býti jen vděčni. Poukazuji na řeči, které pronesli v senátě při projednávání státního rozpočtu. Pan sen. dr Hilgenreiner vyslovil se také nedávno v jednom článku k této otázce a své rozladěnosti dal výraz následujícími slovy, která uvádím doslova: "Bohužel právě tento hlavní bod vládního programu, spravedlivé řešení národních poměrů, ustupoval proti jiným otázkám dodnes do pozadí. Není pochyby, že dvouletá spolupráce české a německé strany vzájemně sblížila." (Výkřiky a smích na levici.) Prosím, sblížiti lze se všelijak. "Ale" - praví se dále ve vývodech sen. Hilgenreinera - "základní sporné otázky, k hanbě Němců, byly sotva dotčeny. K otevřené, přímé diskusi o národních otázkách jako rovní s rovnými v rámci většiny dosud ještě vůbec nedošlo. Pokusy německých vládních stran, aby nynější nepoměry byly vyrovnány, zůstaly většinou marné. V zákonodárství a správě lze dodnes pozorovati snahu, právo a državu Němců v tomto státě ještě více ztenčiti. Tak při pozemkové re formě, při přijímání do státní služby, při menšinovém školství, při jmenování do zemských a okresních zastupitelstev, při zemských úřadovnách, pojištění soukromých zaměstnanců atd." (Posl. dr Schollich [německy]: Přesto prohlašuje Hilgenreiner: "Jsme a zůstaneme ve vládě!") Na každý způsob jsme za toto přímé doznání vděčni. Odpověď z českého tábora jest dosti zřetelná. "Národní Politika" píše: "Jest přece dostatečně známo, že německé vládní strany vstoupily do vlády z vlastního stavovského zájmu, bez jakýchkoliv předpokladů, podmínek a koncesí. Tento bezpodmínečný vstup německé oposice do vlády také přiznaly a hájily. Nač tedy tyto kejkle s požadavky? Jestliže německá křesťansko-sociální strana a její němečtí spojenci ve většině nemají již zájmu na koalici s českými stranami, nechť vyvodí z toho raději důsledky. Přispělo by to aspoň k vyjasnění v českém táboře." Ale těchto důsledků se nevyvozuje, prostě není odvahy k jejich vyvození, nýbrž po takovéto kritice, že bychom horší již ani pronésti nemohli, se prohlašuje: "Přes to zůstaneme ovšem ve vládě." Co jest ve článku sen. dr Hilgenreinera a co v odpovědi, které se mu dostává od "Národní Politiky", není nic jiného než co jsme již často tvrdili, co však bylo s oblibou líčeno jako bychom věc zkrucovali. Pánové byli s námi kdysi v posuzování hlavní otázky tohoto státu úplně zajedno. Svědčí o tom státoprávní prohlášení, které učinil nynější ministr dr Spina dne 18. prosince 1925 v poslanecké sněmovně jménem čtyř stran. Kdyby byli pánové zůstali věrni programu, místo aby pro obilní cla a kongruu vystoupili z národní fronty, byli bychom dnes dále. Němečtí sociální demokrati nebyli by se mohli dovolávati špatného příkladu. Poněvadž i národní strana vyslovila svůj souhlas v otázce samosprávy, byli bychom dnes měli jednotnou národní frontu.

V zápolení národů dlužno míti trpělivost a nechati věci dozrát. Pánové nám stále říkají, že musíme míti trpělivost s jejich pokusy, že musíme počkati, až z toho něco bude. My jim však odpovídáme: Proč jste neměli trpělivosti sečkati, až se naskytne jiná situace? Proč jste nevzali za své stanovisko, že otázka národnostní a menšinová - nás, sudetské Němce, nepočítám mezi menšiny - jest otázka evropská a proto také její řešení poněkud obtížné a nedá se vyříditi snad nějakými domluvami a mravními průpovídkami. To se týká také těch, kteří se domnívají, že všechny rozpory v německém táboru lze prostě napraviti jednoduchým receptem jednoty. Jednota pouze pro jednotu umrtvuje každý pokrok a není způsobilým prostředkem. Účel má jen tehdy, směřuje-li k jednotnému cíli. Teprve jednotná politická vůle učiní z našeho národa to, co dnes již jsou Francouzové, Angličani a Češi a co je činí v národním světovém zápolení silnějšími: Národ. My, národní socialisté, pracujeme vědomě o vybudování politické vůle našeho lidu. Chceme, aby se z něho stal národ. To jest účelem našich národních sjezdů, našich směrnic, k tomu cíli směřuje krátká formulace česko-německého problému jako boje za uplatnění a rovnoprávnost našeho jazyka, za zachování naší školy, našeho pracovního místa a naší hroudy. Jak Češi dovedou oceniti naši činnost, o tom svědčí obrazně okolnost, že nemáme ani v zemských, ani v okresních zastupitelstvech jmenovaných členů. V pojímání situace shodujeme se s názory dnes již uvedeného prof. dr Rádla, jediného odvážného a upřímného Čecha, který mezi jiným také měl odvahu ve své knize veřejně pranýřovati praktiky sčítání lidu z roku 1921, toho sčítání lidu, které ve skutečnosti bylo přepočítáním lidu. Doporučujeme to jako příklad, jejž by měli napodobiti páni z české sociálně-demokratické a české národně-socialistické strany, kteří této odvahy neměli nikdy.

Ve státoprávním prohlášení, které učinil kol. dr Spina roku 1925, jest problém jasně a zřetelně vyjádřen těmito slovy: "Žádáme tedy, aby vybudování státu a způsob, jímž jest spravován, řídil se podle potřeb a požadavků všech národů v něm bydlících." To jest jasné přiznání k národní samosprávě na základě území obývaného národy. To musí býti společným cílem veškerých sudetských Němců. Hlavním problémem tohoto státu jest, aby byl vyřešen v pravý čas a řádně. Nynější vládu nepokládáme za způsobilou k jeho řešení, ačkoliv jest to vláda národně smíšená a měla tedy především podati důkaz o své způsobilosti v tomto oboru. Tím jest také jasně dáno naše stanovisko k ní. (Potlesk poslanců něm. strany nár.-socialistické.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je p. dr Franke. Dávám mu slovo.

Posl. dr Franke: Slavná sněmovno! K prohlášení pana předsedy vlády mám čest jménem poslaneckého klubu čsl. strany nár. socialistické učiniti toto prohlášení:

Bolestně nás dojímá choroba odstoupivšího min. předsedy dr Švehly, kterému přejeme ze srdce rychlé a trvalé uzdravení. Vůči jeho nástupci nechováme nejmenší osobní zaujatosti a jsme si vědomi obtíží, s nimiž setkává se nyní vedení vlády. Politicky nemáme nejmenší příčiny měniti své zásadní, několikráte již prohlášené stanovisko vůči vládě a koalici. Ani osobní změna ve vedení vlády provedená nedává nám podkladu ke změně našeho oposičního postupu.

Nový předseda vlády má možnost uskutečniti, co dosud bylo a zůstalo slibem: upraviti poměr vlády a koalice k státotvorné oposici tak, jak toho vyžadují zájem celého státu a demokracie parlamentarismu. Očekáváme splnění tohoto slibu.

Jinak stručně znovu uvádíme hlavní svoje námitky proti panujícímu režimu. Vytýkáme mu třídní zaujatost, bázeň před odpovědností, vlažnost ve věcech národních, ustupování vůči živlům národně a státně nespolehlivým, tvrdost k hospodářsky a sociálně slabým a hovění kulturní reakci.

Tento režim se zatím nezměnil provedenou osobní změnou a změna v tomto režimu nevyplývá ani z vládního prohlášení. Je to tím závažnější, že panující vládní a parlamentní koalice nemá od 2. prosince prokázaně většinu v československém lidu.

Nemůžeme proto než projeviti i této vládě svoji nedůvěru tím, že budeme hlasovati proti vládnímu prohlášení. (Potlesk.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Chalupa.

Posl. Chalupa: Slavná sněmovno! Je nutno konstatovati, že náležíme k nemnohým státům střední Evropy, v nichž státní rozpočty jsou provázeny pravidelně účetními uzávěrkami v termínu zákonem stanoveném. Za tento příznivý zjev jsme především vděčni Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, který státní uzávěrku k rozpočtu na r. 1927 předložil dokonce před termínem zákonem stanoveným. Nejvyšší kontrolní úřad stává se touto prací pevnou oporou sboru zákonodárnému, neboť teprve uzávěrky státního rozpočtu ukazují nám hospodaření státu ve skutečnosti a jsou tak jistou korekturou státního rozpočtu a spolehlivým vodítkem pro rozpočty budoucí.

Žel, že tyto uzávěrky přes tyto výborné vlastnosti jsou sice korekturou státního rozpočtu, ne však vodítkem pro budoucí státní rozpočet a zejména ne pro tuto vládu.

Uzávěrka státního účtu není jen zajímavou ve svém vztahu, jak bylo rozpočítáváno a jak rozpočet skutečně vypadl, nýbrž daleko více v tom směru, co se dělo mimo rozpočet a co se dělo jen z usnesení vlády a s vyloučením Národního shromáždění. Od tohoto Národního shromáždění na konec se žádá souhlas, na př. jen k vyšším výdajům mimo rozpočet, podle důvodové zprávy na str. 7 přes 50 mil. Kč.

Než to není vše. Státní účetní uzávěrka jest zpracována jen podle údajů daných ministerstvy, ale Nejvyššímu kontrolnímu úřadu nejsou sdělena všechna odůvodnění k účinům mimo rozpočet. Přesuny podle čl. XI finančního zákona uvnitř kapitol zůstávají navždy pro členy Národního shromáždění tajemstvím, chráněným snad §em 7 zákona o Nejvyšším kontrolním úřadě, zrovna tak jako výtky a závady, jež Nejvyšší kontrolní úřad shledal, jsou kryty ustanovením §u 8 zmíněného již zákona. Státotvorné oposici ovšem zde nezbývá, než dohadovati se skutečné pravdy a používati práva kritiky s poctivým úmyslem prospěti tomuto státu.

Kdo bude posuzovati státní uzávěrku jen podle přebytků, může snadno upadnouti v optimismus, který jest ovšem rozptýlen, přihlédneme-li nejen k cifře přebytků, nýbrž i z čeho tyto přebytky vyrůstají a jakým způsobem se jich dosahuje.

Na prvý pohled uzávěrka k rozpočtu na r. 1927 svými hospodářskými výsledky náleží ještě k létům abnormálním. Svědčí o tom obrovské sumy mimo rozpočet jak v příjmu v částce 1.1979 mil., tak ve vydání v částce 1.1319 mil., to jest proti rozpočteným částkám v příjmu 9.723.9 mil. Kč a ve vydání 9.703.5 mil. Kč, sešlo se na příjmech mimo rozpočet více než o 12% a ve vydáních téměř o 12% více. Ještě význačněji tento zjev můžeme pozorovati v příjmech mimo rozpočet. Proti rozpočtené částce příjmové 9.723.9 mil. jest dosaženo příjmů skutečných 11.159.7 mil., tedy o obrovskou částku 1.435.8 mil. více, t. j. v procentech o 15% více.

Členové vládní koalice budou přirozeně vyzvedávati tyto příznivé cifry jako svoji zásluhu, jako důsledek hospodářské konjunktury, o níž dokonce hlásají, že oni ji přivodili. Věci jsou ovšem ve skutečnosti značně jiné. Příznivý výsledek hospodaření má své kořeny jednak v daňových reservách let minulých - jsou to daňové nedoměrky a nedoplatky, které depurační akcí přišly r. 1927 k platnosti - jednak ve stoupajícím výnosu daní spotřebních a obchodních.

Přihlédneme-li blíže ke zvýšenému výnosu daní přímých, vidíme, že je to jedině daň důchodová, vlastně stará daň příjmová, která r. 1927 vynesla o 503.2 mil. více. Naproti tomu všeobecná daň výdělková proti rozpočteným 219 mil. vynesla pouze 71.4 mil., tedy o 147.6 mil. méně a daň výdělková zvláštní proti rozpočteným 279.6 mil. vynesla 251.1 mil., tedy méně o 28.5 mil. I tyto platby nutno počítati na vrub nedoplatků, poněvadž r. 1927 nebyly provedeny předpisy a jistě že á conto povinnosti na r. 1927 v tomto roce bylo placeno málo. Tyto reservy nedoplacených a nedoměřených daní přímých, které propůjčují státní uzávěrce zářivý lesk, ovšem nezadržitelně vysýchají a budou patřiti zanedlouho do výnosové historie daní přímých tak, že v nedlouhé době nastane střízlivá skutečnost nezadržitelného poklesu výnosu daní přímých.. Naproti tomu je trvalý vzestup daně obratové a všech daní spotřebních, které i finanční správou uznány byly za tísnivé, jak pro průmysl a obchod, tak pro spotřebitele, ovšem že ne stejným způsobem, jak jsme se poučili roku minulého při slevě daně obratové cukrovarníkům a defraudaci daně obratové, placené spotřebitelem na dividendy cukrovarníkům, jak se můžeme přesvědčiti z bilance Schoellerových cukrovarů.

Po tomto stručném poukazu na prameny přebytků, jež přivádějí příznivý výsledek hospodaření, jest jasno toto: Příznivý výsledek je přechodný a jest udržován výnosem daní spotřebních a obchodových při soustavném poklesu daní přímých. Než tohoto příznivého výsledku dociluje se ještě jiným způsobem, který zcela odpovídá charakteru této vlády, vládnoucí kapitalistickými způsoby. Statisíce státních zaměstnanců ve státních podnicích, ať jsou to dráhy, pošty, tabáková režie, tisíce státních zaměstnanců ve státní správě finanční, kteří mají lví podíl na příznivém výsledku hospodaření, jest bičováno drahotou životních potřeb a je vyčerpáváno za nedostatečné mzdy a platy. Marně a zoufale prosí o úpravu svých požitků pensisté a marně se dovolávají pomoci v tomto státě invalidé. Zdánlivý úsporný výsledek hospodaření jest opřen o bídu státních zaměstnanců, o bídu pensistů a o bídu invalidů. To potvrzuje jen to, co jsme říkali dříve. Tento stát řízený kapitalisty dociluje příznivého výsledku hospodaření nízkými mzdami, spotřebními daněmi a nedbáním sociálních potřeb. (Výborně!)

Na straně XI jsou vykázány nedoplatky daní a dávek. Tyto nedoplatky daní a dávek jsou nejsmutnějšími zjevy v uzávěrce na r. 1927. Ani pokles vykázaný proti r. 1926 nemůže tohoto mínění opraviti. Tyto výkazy nedoplatků nejsou ovšem dosti jasné, úhrnně vykázaná suma nepovídá ničeho o ročnících nedoplatků, což jest ovšem velmi důležité. Teprve kdyby úhrnná suma nedoplatků byla rozvržena na ročníky a podle druhu daní, mohli bychom přibližně zjistiti, jakou skutečnou cenu mají tyto nedoplatky.

Přednostní právo i daní reálních je tříleté, ale hůře je to s daněmi osobními, kde neručí žádná realita, nýbrž osoba nebo věci movité, a právě u těchto daní osobních jeví se nedoplatky největší. Tak na všeobecné dani výdělkové vykazuje se 233.6 mil., na zvláštní dani výdělkové 284.4 mil. a na dani z příjmu obrovská suma 2.703.1 mil., celkem 3.221.1 mil. Kč, tedy z vykázaných 4.027.8 mil. nedoplatků na daních přímých, jenom tyto daně osobní činí více než 80%.

Vykázaný nedoplatek daní přímých 4.027 mil. proti předpisu na r. 1929 1.747 mil. činí téměř 2 1/2kráte tolik; to znamená, že nedoplatky jsou minimálně 2 1/2 roku staré. Tento odhad jest ovšem průměrem, který zdaleka neodpovídá skutečnosti. Budou zde nedoplatky daleko starší než 2 1/2 roku, ale ovšem také mladší.

Tento ohromný nedoplatek na daních přímých není ovšem jedinou stinnou stránkou, nýbrž vleče za sebou ještě jiné nedoplatky, daleko horšího druhu. K těmto nedoplatkům daňovým dlužno ještě připočísti nedoplatky přirážkové. Počítáme-li přibližně, že daně přímé, podléhající přirážkám, činí asi  1/3 předpisu daní přímých, činil by z vykázaných nedoplatků 4.027 mil. daňový základ přirážkový asi 1.342 mil. A kdybychom počítali s oním limitem, který je v zákoně č. 77, 460% kumulovaných přirážek obecních, okresních a zemských, činí nedoplatek na těchto autonomních přirážkách obrovskou sumu 6 miliard Kč. (Slyšte!)

Stát převzal na sebe předpisování, vybírání a účtování autonomních přirážek. Žádáme zajisté věc nejen splnitelnou, nýbrž také oprávněnou, aby nám bylo sděleno, mnoho-li je nedoplatků na autonomních přirážkách. Namítá se, že jsou zde překážky rázu technického. Ale když na jedné straně úřady finanční předpisují, vymáhají a účtují přirážky, jistě že mohou docela tak, jako vykazují nedoplatky na daních přímých, vykazovati také nedoplatky na přirážkách.

Je přirozená otázka, proč jsou zde ty miliardy nedoplacených daní a dávek a miliardy nevykázaných nedoplatků na přirážkách? Odpověď je velmi jednoduchá: Je zde nedostatek úředníků. V jednotlivých resortech státní správy finanční je méně úředníků než bylo před válkou. (Výkřiky posl. Kleina.) Při tom státní správa brání se přijímání nových sil. Flikuje to jako nesolidní zaměstnavatel přibíráním sil na výpověď, zaměstnává je jenom na čas. Při tom se žádá nesmírný výkon od těchto lidí. A věru, nepřijde-li státní správa včas k rozumu, vyčerpaní úředníci odejdou do pense, a nezbude zde skutečně základ, dorost úřednictva pro další správu státní.

Za osud těchto miliard nedoplatků nese především vláda odpovědnost. Prosím, slavná sněmovno, uvažujme: 6 miliard mají autonomní tělesa na přirážkách za státem - a dnes v této nouzové kalamitě nemají obce ani na to, aby daly chudým lidem trochu polévky a zachránily je před mrazem, před úmrtím. (Tak jest!)

Přál bych těm pánům, kteří chválí zákon čís. 77, aby šli do obcí, k těm chudým lidem, kteří dnes mrou hlady proto, že obecní správy skutečně nemají minimálních prostředků, aby nejhoršímu odpomohly. (Výkřiky posl. Koudelky.)

Na dani obratové a přepychové je vykázána velmi značná částka 1086.2 mil. Kč, t. j. více než předpis za půl léta. Poněvadž tato daň platí se čtvrtletně pozadu, jevil by se zde nadobyčejný nedoplatek 500 mil. Kč, jež by bylo ovšem dlužno ospravedlniti, poněvadž tato daň obratová je daní, která je vybírána prostřednictvím od konsumenta a poplatníkem je pouze odváděna. Upozorňujeme na tuto věc se vším důrazem, poněvadž se množí žádosti za posečkání této obratové daně. Státní správa zcela právem odmítá tyto žádosti, že není možno posečkání daní, které měly býti odvedeny, poněvadž jsou vybírány od jiného. Než myslím, že zde tento nedoplatek přes  1/2 miliardy má kořen trochu jiný. Tato dávka z obratu a přepychová byla předepsána neprávem. Je zde obrovská spousta rekursů, které nejsou dodnes vyřízeny. Má-li dojíti skutečně k posečkání těchto daní, je nutno, aby zde byla určitá jistota, aby tyto daně se skutečně také vydobyly, zrovna tak jako musí býti poskytnuta určitá jistota při posečkání daní spotřebních.

Také na daních spotřebních vykázaný nedoplatek 176.8 mil. je velmi značný a bylo by třeba k odůvodnění tohoto nedoplatku sděliti, jak mnoho z této částky jest skutečně kryto zajištěným úvěrem a mnoho-li je skutečně bez této záruky.

Na poplatcích je vykázána obrovská částka 536 1/2 mil. Kč. Ovšem tento velmi značný nedoplatek není možno srovnávati s předpisem §u 5 v úhrnné sumě 1.664,208.650 Kč, poněvadž v tomto úhrnném předpise jsou zahrnuty daně dopravní, dávka z telefonních poplatků, dávka z úředních výkonů atd., jež mají charakter daní spotřebních a které jsou ihned placeny, jakmile toho neb onoho zařízení státního je použito. Je tedy možno skutečně tento velmi značný nedoplatek přičísti na vrub poplatků z právních jednání a tax. Poněvadž pak předpis na tyto poplatky činí 763.1 milionu korun, tu vykázaný nedoplatek 536.5 mil. činí 70% ročního předpisu. (Výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců.)

Na tomto nedoplatku ovšem nese značnou část viny zvýšený předpis, výsledek to depurační akce, který je vsak mírněn zvýšenou platbou. Nemohu zde nic jiného říci, než co jsem řekl dříve, že totiž je nutno, aby tyto nedoplatky řádným způsobem byly zajištěny, neboť tato půlmiliarda nedoplatků může míti pro nás jen tenkráte cenu, jestliže skutečně tyto nedoplatky jsou vymahatelné. Také zde při tomto druhu nedoplatků je předpis moderován do značné míry odpisy, jejichž odůvodněnost nám ovšem naprosto uniká. Téměř 6 miliard na nedoplatcích dávek státních a přes 6 miliard na nedoplatcích dávek autonomních, to je více než celoroční rozpočet našeho státu, těch 12 miliard zůstává úplně mimo účinnost. Jistě tyto peníze, kdyby byly skutečně k disposici, mohly by vykonati nesmírně mnoho pro dobro obyvatelstva. (Slyšte!)

Ještě něco poznámek k daním přímým. Daně přímé vesměs proti rozpočtu vykazují menší předpis. Již jsem řekl z toho důvodu, že podle zákona čís. 76 z r. 1927 nebyla většina těchto daní předepsána a tím ovšem značným způsobem ten vykázaný nedoplatek byl snížen ze 4.978 milionů na 4.027.8 mil., tedy skoro o 950.9 mil. Kč. Na tomto úbytku ovšem podílí se značný rozdíl předpisu, a sice podle rozpočtu 2.054.6 mil., podle skutečného předpisu 1.716.4 mil., tedy plnou třetinou 338.2 mil. Zbytek ovšem dlužno připočísti značně větším platbám, jichž jádro tvoří daň příjmová. Předpis její činí v rozpočtu 1.1685 mil., ale platba 1.674.5, tedy bylo více na dani příjmové zaplaceno o 494 mil. Kč, které ovšem přicházejí k dobru ke snížení nedoplatků.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP