Čtvrtek 8. listopadu 1928

Místopředseda dr Buday (zvoní): Mali by sme prikročiť ku hlasovaniu. Nebude-li námietok, odsunieme hlasovanie na dobu neskoršiu a prikročíme k pojednávaniu ďalšieho odstavca poriadku. (Námitek nebylo.) Námitok niet. Budeme tedy pojednávať odst. 2 denného poriadku, ktorým je:

2. Zpráva výboru pro veř. zdravotnictví a výboru soc.-politického o usnesení senátu (tisk sněm. 1638) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 466, 543 a 649) o pomocné praksi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek (porodních pomocnic) (tisk 1699).

Zpravodajcom výboru pre ver. zdravotníctvo je za pána posl. dr Reháka paní posl. Chlebounová a zpravodajcom výboru soc.-politického je pán posl. Fr. Matoušek.

Slovo má prvý zpravodajca, paní posl. Chlebounová.

Zpravodaj posl. Chlebounová: Slavná sněmovno! Reforma babictví, t. j. pomocné prakse porodnické vykonávané porodními asistentkami, vyžaduje změn dalekosáhlých a sahajících do různých odvětví souvisících s touto otázkou. Jde tu v prvé řadě o úpravu výkonu pomocné prakse porodnické v užším slova smyslu, za druhé o reformu vzdělání porodních asistentek, dále o úpravu hmotných poměrů porodních asistentek, konečně pak o stavovské jejich zastoupení. Je jisto, že všechny tyto otázky spolu souvisí a že nebudeme se moci uzavírati tomu, aby byly uspokojivě vyřešeny.

Dnešní osnova zákona řeší z těchto otázek první dvě. Jsou to otázky, abychom tak řekli, základní, po jejichž vyřešení může teprve se zdarem býti upravena otázka hmotného zajištění porodních asistentek a otázka gremií nebo komor porodních asistentek. Vyskytly se návrhy, aby celá materie úpravy babictví v nejširším slova smyslu byla současně a pokud možno jedním zákonem shrnuta a reformována.

Kdyby se mělo tomuto námětu vyhověti, znamenalo by to zajisté odsunutí celé věci na dobu pozdější. Hmotné poměry porodních asistentek budou museti býti upraveny zákonem, avšak nebude lze tak dříve učiniti, dokud nebude opatřena finanční úhrada k této reformě a dokud nebude zjednáno úplné jasno v některých stěžejních bodech této úpravy. Obyčejně přichází se s návrhem, aby porodní asistentky byly rayonovány, t. j. aby pro určitý obvod byla vždy určitá porodní asistentka. Přísné provádění takovéhoto rayonování není však možné, neboť výkon pomocné prakse porodnické není výkonem řemeslným a ani živnostenským, nýbrž je to povolání, ve kterém velkou úlohu hraje osobní důvěra k porodní asistentce. O tom bychom mohly my matky mnoho mluviti. Kdyby rodičky určitého obvodu byly při porodu a při šestinedělí odkázány jen na přispění určité porodní asistentky, byl by tento důležitý moment důvěry eliminován. Že by takovýto výsledek úpravy hmotných poměrů porodních asistentek byl vítaný a žádoucí, nebude snad nikdo tvrditi. Víme dobře, jaký blahodárný vliv má důvěra osoby obracející se o radu lékařskou anebo o přispění porodní asistentky. Také stav porodních asistentek sám přísným rayonováním ztratil by svůj zvláštní charakter, který ho staví jaksi po bok stavu lékařskému; stav porodních asistentek přestal by býti volným povoláním a stal by se tak vázaným, jako jím není snad žádná živnost. Je tedy patrno, že přísné rayonování nebude lze provésti a že bude nutno zavésti jakýsi system smíšený s rayonováním jen částečným. Tento system byl zaveden již v některých státech, avšak doba od zavedení tohoto systému není ještě tak dlouhá, aby se mohlo posouditi, který ze smíšených systemů jest nejlepší, který se osvědčil a který má výsledky horší.

Obyčejně se tvrdívá, že rayonování porodních asistentek jest jakýmsi všelékem, jímž má býti rodičkám všech obcí a všech krajů opatřeno přispění při porodech a šestinedělí. Říká se, že u nás je někde nadbytek porodních asistentek, jinde že jest jich prekérní nedostatek, že i v Čechách jsou krajiny, kde nedostatek porodních asistentek jest velmi značný a patrný, a při tom se buď přímo nebo nepřímo poukazuje na sousedící části Německa, kde prý jsou poměry stejnoměrné a snad ideální. Podíváme-li se však na statistiku po čtu porodů, připadajících v jednotlivých zemích Německa na jednu porodní asistentku, vidíme, že počet ten dosti kolísá. Tak v Badensku a Würtembersku připadá na jednu porodní asistentku 26 porodů ročně, naproti tomu v Sasku 62 porodů, tedy skoro třikrát tolik. V republice Československé připadá průměrně na jednu porodní asistentku 33 porodů; od tohoto průměru se podstatně odchyluje jediné průměr pro Podkarpatskou Rus, kde jsou poměry jak v lékařství tak i v babictví teprve v prvním stadiu řádného vývoje, neboť až do skončení války byla Podkarpatská Rus tehdejšími úřady zanedbávána. Avšak i v Podkarpatské Rusi je průměrné číslo počtu porodů připadajících na jednu porodní asistentku nižší nežli v Sasku, činí tam pouze 56 proti 62 v Sasku. Čechy vykazují průměrný počet porodů se zřetelem k počtu porodních asistentek číslici úplně shodnou s celostátním průměrem (33), nižší číslice vykazují Morava a Slovensko (29.8, 31.4), Slezsko poněkud vyšší, t. j. 35.3. Přihlížíme-li k počtu porodů připadajících na jednu porodní asistentku zjištěných statisticky v jednotlivých okresech, vidíme, že nejvyšší číslice vykazují právě okresy sousedící se Saskem, jsou to Kraslice (81.2), Nýdek (62.8), Falknov n. O. (62.7), Rumburk (60.9), Aš (55.0), Loket (54.4) atd. Je viděti, že patrně nemá rayonování v Sasku zvláštního vlivu na distribuci porodů pro jednotlivou porodní asistentku, neboť v našich okresích sousedících se Saskem, ve kterých jsou klimatické, průmyslové a ostatní podmínky podobné, je počet porodů vypadajících na jednu porodní asistentku přibližně týž jako v Sasku, ačkoliv u nás rayonování dosud zavedeno nebylo.

Již z těchto dat jest zřejmo, že při řešení otázky zajištění porodních asistentek po stránce hmotné bude třeba podrobně poměry prostudovati a přihlížeti kriticky k výsledkům, jež se nám v tom směru z jiných států podávají. Ačkoliv tedy dlužno souhlasiti s tím, aby i u nás poměry porodních asistentek byly vhodně upraveny, přece nemůžeme si přáti, aby se tak dělo překotně a bez náležitého rozmyslu. Naproti tomu vidíme, že úprava předpisů pro výkon pomocné prakse porodnické a reforma vzdělání porodních asistentek nesmějí býti odkládány.

Ustanovení o výkonu babické prakse není v naší republice sjednoceno a velká část jich nevyhovuje dnešním poměrům, vždyť některá z těchto ustanovení jsou až přes 150 let stará. Je proto nezbytně třeba, aby tato ustanovení byla unifikována a aby byla přizpůsobena nynějším poměrům. Rovněž vzdělání dosavadních porodních asistentek v mnohém směru nevyhovuje, dosavadní kursy babické nemohly porodním asistentkám poskytnouti takového vzdělání a výcviku, aby tyto ve své praksi vždy stály na výši doby. Již dávno bylo voláno po úpravě babických škol, a to nejvíce z řad porodních asistentek samých. Také rozhodující úřady uznaly již dávno potřebu zmíněné reformy a neudržitelnost dosavadních poměrů; proto také již r. 1920 byly babické kursy v Čechách a na Moravě uzavřeny, poněvadž byla snaha, aby aspoň v oněch zemích naší republiky, kde není nedostatek porodních asistentek, nebyl jejich počet rozmnožován porodními asistentkami pro dnešní poměry nedostatečně vzdělanými. Od té doby konaly se pro Čechy, Moravu a Slezsko babické kursy jen výjimečně, jaksi výpomocně a při tom s omezeným počtem posluchaček. Nezbytnost reformy babických škol uznávají všichni a rovněž i to, že s touto reformou nesmí býti odkládáno. Přišla-li vláda s návrhem, který právě nyní se projednává, vyhověla tím velmi naléhavé potřebě. Způsob, jakým úprava pomocné prakse porodnické a úprava vzdělání porodních asistentek je v projednávané osnově řešena, byl sice podroben různé kritice, avšak nikde, ani z hlasů nejoposičnějších, nebyla popřena správná tendence návrhů a snaha po zlepšení a pokroku v této věci. Námitky proti osnově nesou se většinou jenom tím směrem, že se vytýká osnově zákona, že neřeší komplex všech otázek s babictvím souvisících současně a najednou. Proč nemůže býti celý komplex najednou projednán, dovodila jsem nahoře, a to, myslím, způsobem přesvědčujícím.

Výbor pro veř. zdravotnictví se usnesl ve schůzi 3. července 1928 doporučiti posl. sněmovně připojenou osnovu zákona ke schválení ve znění přijatém i senátem, a jeho jménem doporučuji i schválení tří resolucí senátem přijatých.

Prosím, aby slavné shromáždění přijalo zákon tak, jak je podáván. (Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodajcovi, pánu posl. Fr. Matouškovi.

Zpravodaj posl. Fr. Matoušek: Slavná sněmovno! Projednávanou osnovu zákona o pomocné praksi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek (porodních pomocnic) posuzoval soc. politický výbor ve schůzi dne 11. července t. r. konané a připojil se k usnesení senátu i zdravotnického výboru posl. sněmovny.

Pokud byly vytýkány předloze nedostatky, stěžováno bylo právě na to, co v ní obsaženo není. Řečnice sociálně-politického výboru vyzvedaly zvláště nutnost, rozřešiti problem sociálního postavení porodních asistentek, rayonování obvodů jejich působnosti, nutnost sociálního pojištění jakož i t. zv. karantenního pojištění a zabezpečení existenčního minima v krajích chudých a venkovských.

Soc.-politický výbor uznal oprávněnost těchto požadavků, jakož i požadavku pevné gremiální organisace pro porodní asistentky a schválil nejen resoluce senátní, nýbrž i resoluce pp. posl. Pechmanové, Tučného a Langra, v nichž se dožaduje jednak vy budování řádných internátů pro frekventantky cvičných a opakovacích kursů při zemských ústavech porodnických, jednak rychlého předložení zákona, jímž byla by rozřešena otázka sociálního pojištění porodních asistentek. Připomenouti však dlužno, že vyřešení těchto otázek naráží na potíže nejen finanční, nýbrž pokud se zvláště pojištění týče, také zákonné, neboť povolání porodních asistentek nesporně patří mezi povolání samostatná, pro něž povinnost pojištění nemocenského, starobního, invalidního a v případě projednávaném též specielního pojištění karantenního není uvedena v platnost. Dokonce se tvrdí, že i svého času přijatý zákon o pojištění osob samostatně výdělečně činných pro případ invalidity a stáří bude se muset novelisovati dříve, než vejde v život, a to po zkušenostech, jež byly získány při provádění zákona obdobného pro zaměstnance.

Názor, jakoby pouhé zvýšení požadavků lepší přípravy a výcviku porodních asistentek, musilo vésti jenom ku ztížení dosavadní situace, není správným. Potřeba vyššího vzdělání uznávána je všeobecně. Také unifikace předpisů pro získání tohoto vzdělání a pro provozování prakse porodnické, jest nespornou, naléhavou potřebou doby. Neřeší-li osnova otázek organisace a sociálního zabezpečení porodních asistentek cele a plně, stalo se tak z důvodů velmi vážných a byly uvedeny ve zprávě výboru zdravotnického. Soc.-politický výbor doufá, že resoluce, připojené k projednávané osnově budou pohnutkou, aby ministerstvo zdravotnictví s definitivní úpravou příliš dlouho neotálelo, neboť nové poměry ve stavu porodních asistentek budou volati po definitivním řešení.

Ministerstvo upozorňuje, že samo má ve svém budžetu na každý rok obnos 100.000 Kč ve prospěch zdravotnictví a zdravotní péče provozované obcemi a obce mohou žádati na základě §u 15 zákona čís. 236/1922 o udělení podpor pro náležité dotování položek ve prospěch péče porodnické v obci. Obnos tento však nebyl často vyčerpán a je na obcích, aby vzhledem k tomu používaly více opatření, jež ministerstvo zdravotnictví po této stránce učinilo.

Výtky, činěné obsahu §u 2, odst. 2, jako by byla dána možnost, prominouti také přečiny a přestupky, jež by jinak znemožnily hlásící se osobě provozování prakse porodnické, a to i tehdy, když by nemohla předložiti vysvědčení zachovalosti, nutno zdůrazniti, že tohoto úmyslu zde naprosto není, nýbrž jest dána možnost, aby v případech mimořádného ohledu hodných mohlo ministerstvo veřejného zdravotnictví samo uvážiti, zda a pokud lze od požadavku úplné zachovalosti upustiti. Mohlo by se tak státi na př. při nezaviněné kridě samostatné obchodnice nebo při nepatrném přestupku disciplinárního rázu a propuštění následkem toho z poměru veřejné služby.

Při otázce rayonování obvodů pro porodní asistentky nelze přecházeti skutečnost, že obliba a zaměstnanost té které asistentky spočívá také na její důvěryhodnosti. Proto nelze se přikloniti bez náležitých úvah k tomuto námětu, který by mohl poškoditi ve svých důsledcích zájemnice samé. I zde bude nutno hledati cestu střední.

Úprava této otázky bude snadnější, přikloníme-li se k systému, jaký panuje v organisaci lékařské služby a stanovíme-li sice obvody a obvodní porodní asistentky, avšak ponecháme mimo ně ještě určitou volnost pro uplatnění se dalších pomocnic v jejich obvodech.

Pokud se vznášejí námitky proti zamýšlenému odnětí diplomu, lze poukázati na to, že dosavadní stav jest daleko horší, než jaký navrhuje předloha. Nyní lze odníti diplom pouze ve formě trvalé a znemožnění další prakse. Předloha navrhuje postup mírnější a připouští odnětí dočasné. Teprve při opakování, nebo při zjištění těžkých provinění, dává možnost odnětí definitivního - trvalého. Tento postup se v praksi velmi osvědčil a lze jej doporučiti jako dobrý výchovný prostředek. Odnětí diplomu nelze vykládati jako opatření trestné, nýbrž zvláštně v navrhované úpravě, jako opatření správní v zájmu zamezení nehod a onemocnění infekčních, velmi často katastrofálních a pro rodinu dalekosáhlých následků.

Předloha i při svých nedostatcích přináší mnohá nová ustanovení, směřuje ku povznesení úrovně vzdělání a výcviku porodních asistentek, jakož i ku sjednocení předpisů ve směru provozování porodnické prakse. Vzhledem na úmysl ministerstva zdravotnictví, doplniti tato ustanovení dalším zákonem o stavovské organisaci a sociálním zabezpečení a pojištění porodních asistentek, doporučuji jménem soc. politického výboru poslanecké sněmovny vládní návrh zákona o pomocné praksi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek ku schválení ve znění přijatém senátem, zdravotnickým a soc. pol. výborem posl. sněmovny. (Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): K tejto predlohe sú prihlásení rečníci. Zahajujem preto rozpravu.

Podľa usnesenia predsedníctva navrhujem, aby lehota rečnícka ustanovená bola na 30 minút. Sú proti tomu námietky. (Nebyly.)

Námietek niet. Navrhnutá lehota je prijatá.

Ku slovu sa prihlásili rečníci, a to pí posl. Karpíšková, Weberová, Vobecká, Blatná a Pechmanová.

Dávam slovo prvému zaznačenému rečníkovi, paní posl. Karpíškovej.

Posl. Karpíšková: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, abych u příležitosti projednávání tohoto zákona blíže osvětlila činnost pana ministra zdravotnictví. Netřeba se obávati, že by to zdrželo slavnou posl. sněmovnu, poněvadž této činnosti je tak málo, že s vyjmenováním jejím budeme velmi brzo hotovi. Jeť ministerstvo zdravotnictví v posledních letech jedním z nejneplodnějších našich resortů vůbec. Tři roky hospodaření pana ministra Šrámka, dva roky spravování tohoto resortu panem ministrem dr Tiso nevykazují žádných zvláště význačných zákonů v našem zdravotnictví přesto, že zdravotnictví jest obor, kterému bychom měli u nás věnovati největší péči. Pan ministr dr Tiso za dva roky přišel s jedním návrhem, který byl povahy negativní, kterým se rušily nabyté výhody pražských příslušníků ve věci bezplatného léčení ve všeobecné nemocnici, zajištěné císařským patentem. To byla jediná předloha, s níž přišel, a nyní konečně po četných interpelacích - sama jsem několikráte intervenovala v té věci - přichází s předlohou zákona o úpravě pomocné prakse porodnické. Byla bych velmi ráda, kdybych mohla toho zaznamenati více, avšak více nelze. Pan ministr věnoval pozornost jiným otázkám z oboru tělovýchovy. Nyní se proslavil svým přímo nemravným stranickým rozhodnutím o cenách, které byly uděleny sportovním tělesům. Řekla jsem, že tak přímo nevkusně, stranicky si nepočínal ještě žádný ministr ve svém resortu a neslouží ke cti ani panu ministru Tisovi, když zanedbávaje úkolů ryze zdravotnických, v oboru tělovýchovném proslavuje se zase tímto neslavným způsobem.

Zasedání zdravotnického výboru stalo se u nás událostí. Jeť skutečně velmi, velmi řídké. Tento zákon, který již prošel senátem a již i tam byl předmětem vážných rozporů, přichází do sněmovny nepozměněn, přes to, že vynikající odborníci našeho porodnictví, jako profesor Rubeška, Jerie, Janů, Müller, Pachner, dr Trapl z Olomouce a jiní vyslovili se proti tomuto zákonu jako kusému, jako krajně nebezpečnému právě tím, že fixuje, petrifikuje dnešní nedostatečný stav. Ale všichni víme, že na slyšení odborníků v této koalici se nejméně dbá. Odborníci sice promluvili, zaslali svá memoranda senátu Národního shromáždění, byli slyšáni i u nás v posl. sněmovně, ale jejich hlas zůstal nepovšimnut právě u nejdůležitějších činitelů, u vlády. O zákonu, který se dnes předkládá, vláda sama praví, že jest jen částí, že to druhé, to důležité má býti ještě řešeno. A že to je důležité, o tom není sporu ani uvnitř stran vládních, poněvadž samy přistupují na resoluce, v nichž se praví, že nejdůležitější otázky stavovské, jako zřízení gremia porodních asistentek, mají býti ještě řešeny. Ovšem to je přijato jen v resoluci. Dále přijata byla resoluce, že má býti řešena nejdůležitější otázka stavu porodních asistentek, sociální zabezpečení, pojištění nemocenské, úrazové, karantenní a invalidní. Vládní strany přiznaly, že ony obce, které nemohou z vlastních prostředků vydržovati porodní asistentku, aby sloužila chudým, mají dostati určité podpory. Zase je pro nás mravní opora v resolucích, přijatých stranami vládními, když tvrdíme, že zákon dělá se vědomě nedostatečně, kuse, že to je pouhé torso, které nepřispěje nikterak tím, že zvyšuje vzdělání porodních asistentek, k tomu, co tu po stránce zdravotnické má býti. Porodní asistentka má býti podle našeho hlediska důvěrnicí matek, má především dnes v době nižší populace úkol, aby pracovala proti časté úmrtnosti kojenců. Pomýšlíme-li na všechny její úkoly, které má plniti svým zvýšeným vzděláním, které nynější zákon přináší, bude porodní asistentka sice na cestě, aby se stala tím, čím ji chceme míti, ale poněvadž zvýšení vzdělání ze 4 měsíců na 10 měsíců, jak je upravuje tento zákon, vyžádá si většího nákladu, vzrostou také požadavky asistentek s 10měsíčním kursem. Tu nebude vyřešena ta bolest, kterou máme a kterou těžce pociťujeme. Porodní asistentky nebudou totiž moci býti rozestavěny ve všech našich místech stejnoměrně, nejen v městech, jak jsou nyní, nýbrž i v chudých obcích horských, kde jich je nejvíce třeba. Paní referentka Chlebounová, převzavši referát za dr Reháka, uvedla něco velmi labilního, že se totiž říká, že máme u nás místa, kde je nedostatek porodních asistentek. To bych nepřenechala jen takovému rčení "říká se". Máme podle zpráv odborníků, které jsem tu jmenovala - těch 6 jmen je opravdu velice zvučných v našem porodnictví - zjištěno, že 15% našich obcí zůstává bez pomoci porodních asistentek. V Čechách je to okres sušický a okres kaplický, na Moravě okres meziříčský a novoměstský, na Slovensku a Podkarpatské Rusi je to ovšem daleko větší počet. To je tedy přesně zjištěno. Proto musilo těm, kteří tvořili zákon, jíti o to, aby tomuto nedostatku bylo čeleno. Vážení pánové a dámy! Nám jde o to, aby chudým nemajetným matkám bylo zachováno zdraví, jímž se takto zbytečně plýtvá. Zase to jsou odborníci, kteří říkají, že v krajích, kde je nedostatek porodních asistentek, je největší počet děložních ruptur, což znamená, že ta matka jde do života jako těžký invalida. Když tedy máme takováto zjištění a odborníci se jasně vyslovili, že nový zákon má vycházeti ze tří nutných bodů, a to: z obligatorního rayonování, ze zaručení minimálního existenčního příjmu pro porodní asistentky a na konec teprve ze zvýšené úrovně všeobecného i odborného vzdělání, je jasno, že zákon, který se nám předkládá, nese všechny stopy toho ducha, jímž se dnešní koalice vyznačuje, toho ducha nepřátelského nižším vrstvám pracujícího lidu, toho ducha, který pomíjí potřeby základní a především se zabývá svým vlastním třídním prospěchem. Stav porodnictví u nás, zase podle úsudků odborníků, ještě na dlouho bude počítati s porodními asistentkami. 95% všech porodů se u nás odehrává doma. Je to pochopitelné, je to tradiční; ženy chtějí býti obklopeny tím, v čem žijí a vyrůstají i ve svých těžkých chvílích. Pro ústavy porodnické nebylo učiněno nic a co mohlo býti učiněno z titulu zákona o soc. pojištění, se neučinilo, naopak to se ještě znemožnilo Ústřední soc. pojišťovně, aby své přebytky ukládala na vyšší procento. Musíme počítati s tím činitelem, jakým je porodní asistentka v lidovém zdravotnictví a proto bychom neměli my všichni, kteří přece jen neseme odpovědnost za to, jak vypadá zdraví matek a novorozeňat, přicházeti s návrhem, o kterém napřed už se říká, že zhorší dnešní stav, jak to o něm řekl dr Pachner, prof. Rubeška, prof. Janů a j. Velice rádi bychom zaznamenali ochotu se strany min. zdravotnictví, kdybychom mohli věřiti tomu, co slibuje, že totiž je to jen prvá etapa, kterou se řeší tento celý problém. My však této důvěry míti nemůžeme, poněvadž víme velice dobře, že hlavní, řekla bych, základní příčinou nedostatku chápání úkolů zdravotnických je právě ta okolnost, že po 5 let sedí v ministerstvu zdravotnictví lidé, kteří nemohou rozuměti potřebám matek a potřebám dětí. (Posl. dr Winter: Zakazuji dokonce přijíti úředníkům do sněmovny, když se jedná o jejich věci!) My nechceme nikterak podceňovati vyšší vzdělání porodních asistentek. (Posl. Srba: Kde je zástupce ministerstva zdravotnictví?) Neníť ho tuto. (Veselost.) My víme, že odborné i povšechné vzdělání je nutné, (Posl. dr Winter: Předseda posl. sněmovny by měl zaříditi, aby se dostavil zástupce ministerstva!) Oni nepotřebují slyšet, co povídáme, poněvadž stejně se tím nebudou říditi, tedy jejich přítomnost by zde byla naprosto zbytečná. To také potvrzuje to, co jsem řekla, že nemáme důvěry, že by bylo splněno to, co chceme, když nemají ani tolik zájmu, aby se sem posadili, když se zákon projednává. (Posl. dr Winter: Ministr nedovoluje!) Ano, to je ten známý zákaz. Aby nám bylo rozuměno, my si ceníme vyšší vzdělání u porodních asistentek z toho důvodu, poněvadž přihlížíme k věci samé. My si dokonce přejeme míti je zvýšeno jako v Belgii na celé dva roky, až bude zabezpečeno to základní. Dnes však zvýšení vzdělání znamená, že venkov, který dnes je porodními asistentkami pomíjen právě z těch důvodů, že tam není možná prakse, zůstane i dále bez pomoci. Tento zákon - paní kol. Chlebounová mi to promine - je také zákonem proti venkovu. A nevím, z jakých příčin právě strany zastupující venkov se hlásí k této předloze, že dokonce přebírají o ní referát. To je zákon proti chudým venkovským ženám, kde je daleko k lékaři, kde obce neplatí nic porodním asistentkám, kde se nemohou porodní asistentky usazovati. Nikdo v žádném oboru nemůže žádati, aby se lidé věnovali určitému povolání a usazovali se tam, kde nemají chleba, tím méně to může kdokoliv žádati na porodních asistentkách. Není také nijak utěšující cifra úmrtnosti kojenců, abychom mohli jen tak bez hlubší příčiny přijíti se zákonem, který řeší věc jenom povrchně a nedotýká se toho nejhlubšího. Kdyby u nás průměr zaměstnanosti u všech porodních asistentek byl potěšlivý, jak ve své zprávě uvádí dr Rehák, a která byla tlumočena pí kol. Chlebounovou, v Čechách by poměry nevypadaly tak smutně. Odborníci nám říkají však něco jiného, že jsou totiž asistentky, které mají do roka sotva 3 až 5 porodů. A odtud vychází obava odborníků, že totiž ta asistentka, neprocházejíc náležitou praksí a jako náležitou praksi jmenují odborníci cifru nejméně 50 porodů ročně - nezaručuje také ani matce ani dítěti ani celé veřejnosti náležitý úspěch a zdar při asistenci u porodu. Máme na zřeteli - a já jsem to již zde vyslovila - že tyto otázky jsou nesmírně důležité pro lidové zdravotnictví a pro to, co máme nejdražšího, pro novorozené dítě. Vždyť stále slyšíme právě z úst těchto pánů, kteří by mohli dělati divy, kdyby chtěli, z úst pana ministra Šrámka a Tiso volání po četné populaci a nářek nad tím, že populace klesá. Právě oni by měli přispěti k tomu, aby matky mohly hygienicky roditi, aby zmizely zejména na Slovensku, poměry, o nichž zemřelá naše kol. Sychravová předkládala slavné sněmovně zprávu, kolik dětí trpí na Slovensku trachomem, kolik alkoholismem rodičů a různými nemocemi právě z nedostatku náležité péče o dítě, o kojence. Tedy tito pánové a zvláště pan ministr zdravotnictví sám jako Slovák měl by míti na tomto smutném faktu zájem a měl by umožniti hygienický porod a ošetření kojence a batolete. To všechno by měly a mohly porodní asistentky dělati, kdyby jejich sociální postavení bylo upraveno, kdyby se mohly vzdělávati, kdyby do osnovy byla zařazena také péče o kojence a batole a kdyby skutečně měly to, co jim jakožto činitelům lidového zdravotnictví absolutně náleží. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Máme dojem, z něhož nás nic nemůže vyléčiti, že právě kněží v resortech ministerstev zdravotnictví a soc. péče jsou něčím, co bychom nazvali škodlivým, neplodným elementem, s nímž musí především zase ženy, které nejvíce těmto elementům do vlády a politické moci dopomáhají, zúčtovati a především odpověděti také v nynějších volbách na to, proč máme takovou špatnou sociální a zdravotnickou péči tím, že budou voliti proti stranám, které dosazují takové výtečné síly do resortů tak eminentně důležitých. (Hlasy: Jaký interes mohou míti tito lidé o matku a dítě, nemajíce rodiny?) Ano.

Žádáme ve svém návrhu, který jsme podali, aby tento nedostatečný návrh zákona byl vrácen senátu a aby vláda ihned, poněvadž je všechno hotovo, předložila nový, úplný zákon, který by upravil porodnické obvody, obligatorní rayonování, který by stanovil porodní asistentky obdobně obvodním lékařům pevným činitelem zdravotnickým, který by zabezpečil jejich sociální poměry a existenci a upravil jim pojištění. Na to nám odpovídají páni, že rayonování by se snad neosvědčilo, že je to prý věcí důvěry. Jistě je věcí důvěry, když žena v těžké hodince volá k sobě ženu, ale neméně je věcí důvěry, když si kdokoliv jsa nemocen, volá k sobě lékaře. Mohou-li býti lékaři rayonováni, tím spíše mohou býti rayonovány porodní asistentky, poněvadž v obvodu jednoho rayonu vždycky zbývá ještě náležitý výběr. My to žádáme zejména proto, aby měly možnost ty, které v tom obvodu se usadí, prováděti praksi, poněvadž nic nám není platno, když přijde k rodičce asistentka, která nemá náležitou praksi, která své vědění nezprubovává každotýdně na porodu, která ho neosvěžuje. Musíme žádat, aby síly, které jsou ve službě veřejnosti a matek, přicházely do ní s náležitou praksí, a to není jinak možné než rayonováním obligatorním. Není proti tomu námitek v Německu, nemusí jich býti ani u nás.

A pak ovšem i všechny ostatní požadavky na zabezpečení existence porodních asistentek! Na to nám odpovídá ministerstvo, že není peněz. Ale, slavná sněmovno, to je to, co nás už nejméně může pohnouti k věření našemu slavnému ministerstvu zdravotnictví.

Titíž pánové, kteří se vymlouvají na nedostatek peněz v resortu ministerstva zdravotnictví a soc. péče, projevili velikou ochotu, když šlo o kněžské platy. Na ty se našly desítky milionů. Projevili velikou ochotu, když šlo o rakouské generály. Na ty by se našly také desítky milionů. Projevili velikou ochotu, když šlo o cukrovarníky. Na ty se našly stamiliony, ale tehdy, když jde o zdraví matek a dětí, není peněz.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP