Pátek 21. září 1928

Posl. Elstner (německy): Dělnictvo již desítiletí uplatňuje požadavek, aby bylo vybudováno sociální pojištění pro případ stáří a invalidity. Jestliže síla dělnictva ve starém Rakousku ještě nestačila, aby tohoto cíle vybojovala, v novém státním útvaru, v Československu, se očekávalo, že tento požadavek bude splněn a že bude zřízeno trvalé starobní a invalidní pojištění a zároveň i pojištění vdov a sirotků, vyhovující zájmům dělnictva. Není nic prostšího a pochopitelnějšího, než že dělnictvo právě v novém státním útvaru očekávalo splnění tohoto požadavku, poněvadž přece velká část vůdců proletariátu státu slíbila dělnictvu sociální pojištění, odpovídající zájmům dělnictva; bohužel, příliš velká část dělnictva věřila těmto slibům a právě ti dožívají se nyní od r. 1926 v této věci nejkrutějšího zklamání. Část starých vůdců proletariátu si řekla: Vždyť přichází nová doba, nejprve musíme opět uvésti podniky do chodu, musíme vybudovati nový hospodářský život, pak teprve pomalu, ale tím jistěji budou vyřešeny velké sociální otázky v demokratickém československém státě. Konečně po šesti letech spatřil světlo světa zákon, který sice se nazývá zákonem o sociálním pojištění, ale svým obsahem není ničím jiným než prostým výsměchem tomu, co kdy dělnictvo rozumělo pod sociálním pojištěním. Nedosti na tom, že buržoasie vyžadovala miliony a miliony na sanaci zkrachovaných bank, aby dala souhlas k tomuto, tak žalostnému sociálnímu pojištění, sám zákon projevuje snahu nemocenské pojištění do poslední písmeny zničiti, nemocenské pojištění, které bylo od svého vzniku buržoasii trnem v oku, omeziti co možná nejvíce, poněvadž nemocenské pojištění, stojící pod vlivem proletariátu, znamená pro buržoasii nebezpečí. Proto se snažila buržoasie všemi prostředky otřásti posicemi dělnictva. Téměř všechny nemocenské pokladny uskutečněním sociálního pojištění očekává finanční zkáza a hrozí jim úpadek. Dalším následkem zákona bylo, že nemocenské pojišťovny ruší nyní všechny zvláštní dávky, na př. ochranu matek a dětí, ošetřování chrupu, podporu šestinedělek a premie za kojení. Existence ozdravoven a útulků pro šestinedělky jest mimořádně ohrožena. Důchod bude neobyčejně snížen tím, že se prvé tři dny nezapočítávají, k tomu připočtěte, že se nezapočítávají také prvé dvě neděle, netrvá-li nemoc déle 14 dnů. Při tom se ovšem nemocenské pokladny podle všech pravidel umění snaží, aby se ubránily nemocným co možno nejvíce, tím, že zavádějí šéflékařskou službu. Jestliže nemoc dělníka nepokročila již tak daleko, že nelze již pomysliti na to, aby byl poslán opět do práce, z velké části šéflékařských prohlídek je prohlášen za zdravého a není-li již prohlášen za zdravého, odbývá se několika dny zotavené. To bylo prvé, co pocítilo dělnictvo ze všech slibů o zavedení zákona o sociálním pojištění v demokratickém československém státě. Vedle toho břemena, která byla uvalena na bedra dělnictva starobním a invalidním pojištěním, byla ještě zvýšena, a to na pojištění, o němž dělník je přesvědčen, že z něho pravděpodobně nebude míti jednou nic, anebo jen velmi málo.

Nuže zákon, který měl znamenati splnění velkého slibu, má býti dále přeměněn touto novelou. Nechť se o tom mnoho mluví, zvláště občanské strany, které se honosí, že v novele bylo provedeno množství zlepšení, že zvláště několikaměsíční čachrování, které bylo prováděno v soc.-politickém výboru, přece přineslo velké množství podstatných zlepšení zákona. To však lze říci jen tehdy, přehlížejí-li se jiné velké a rozhodné otázky novely. V čem záleží rozhodující ustanovení této novely? Především bych zdůraznil to, na co již poukázal můj soudruh Schmerda, na vyloučení mladistvých dělníků ze soc. pojištění vůbec. Udělali jste si to lehké. Říkáte jednak, že mladistvým dělníkům při výkonu jejich živnosti nehrozí tak velké nebezpečí a na druhé straně že to právě pro drobného živnostníka atd. znamená ohromné zatížení, je-li do sociálního pojištění pojat mladistvý dělník do 16 let. Ale o to nejde, nejde o ochranu drobného člověka, drobného živnostníka, nýbrž prostě o to, aby velkoprůmysl byl zproštěn sociálního závazku vůči mladistvým dělníkům, aby velkoprůmysl a celý kapitalismus byl zproštěn samozřejmé sociální povinnosti vůči mladistvému dělníku. Právě tato občanská vláda má zájem na malém živnostníku, vláda, která za celou dobu svého trvání ukazovala, že nemůže nalézti nejmenšího pochopení pro drobného člověka! Je to demagogie, prohlašuje-li, že hájí také zájmy drobného člověka. Ve skutečnosti snahou této vlády není nic jiného, než zajistiti zisk kapitalismu podle všech pravidel umění. Kdo však více potřebuje, aby jeho život byl sociálně chráněn, než mladistvý dělník? V tisících a tisících dělnických rodin čekají rodiče na den, až chlapec nebo děvče opustí školu, aby vstoupili do výdělečného života, aby přinesli několik korun, aby se doma mohlo lépe žíti. Ale právě zde často vidíme, že tito mladí lidé, sotva škole odrostlí, nejsou ještě tělesně vůbec zralí a způsobilí, aby mohli vstoupiti do výdělečného života. Ale nouze a tlak hospodářských poměrů v proletářské rodině ženou sotva odrostlé dítě bez ohledu na jeho tělesnou zdatnost do náručí kapitalismu, odevzdávají kapitalistům mladé životy k neomezenému vykořisťování. Právě dnes stoupající snaha kapitalismu po racionalisaci jest nejzřetelnější známkou, jakému ohromnému nebezpečí jest vydán mladistvý živel, vstupuje-li do výdělečného života. Mají-li však býti tito mladiství dělníci vyřazeni ze sociálního pojištění, a to pod protektorátem duchovního, ministra pátera Šrámka. doporučovali bychom mu, aby si jednou stoupl na místo mladistvého dělníka ke stroji a 48 hodin snášel osud mladistvého proletáře. Domnívám se, že pak by již pro něj nebylo otázkou, má-li býti mladistvý dělník pojištěn či nikoliv.

Ale to jest jen jedna, ovšem příznačná známka novely k zákonu o sociálním pojištění. Další věc je, že se pojištěncům, kteří vydávají miliony a miliony příspěvků, odnímá prostě veškeren vliv na pojištění. Děje se to zavedením parity a dozoru různých úřadů, ministerstva atd. Pak nelze již mluviti o paritě v těchto výborech. Můžeme konstatovati. že rozhodný vliv má býti již v nejbližších hodinách vložen do rukou buržoasie ve spojení s různými byrokratickými instancemi.

Další věcí jest všeobecné roztříštění pojištění, způsobené novelou. Novým zakládáním společenstevních nemocenských pokladen - to jest hotová věc - nepodporuje se další vývoj sociální péče. Právě naopak. Tato věc přináší všeobecné roztříštění sociální péče. K tomu přičtěte ještě zrušení svazů nemocenských pokladen, čímž se rovněž chce zničiti vliv dělníků na vytváření pojišťovnictví. Kdo však nesmí scházeti v této řadě? Musili bychom se přímo diviti, kdyby při takovémto upravování zákona, jímž se mají nahromaditi miliony a miliony, ba miliardy, nechalo se ministerstvo financí přehlédnouti. Podle této novely poskytuje se ministerstvu financí, pokud jde o disposici s penězi, tak ohromný vliv, že se musíme my a zvláště pojištěnci tázati, kdo bude rozhodovati o osudu peněz, tak trpce jimi ušetřených, které zaplatili jako příspěvky. Dnes jest úplně jasné, že si ministerstvo financí zajistilo rozhodující vliv na tento zlatý poklad, sociální pojištění, takže v souvislosti se všemi těmito věcmi jest vliv dělnictva úplně vyřazen.

Připomínáme, že vláda zajistila již zákonem jednu miliardu korun na stavbu silnic. Z toho můžeme velmi dobře viděti, že při jiné příležitosti, až jednou půjde o to, opatřiti peníze na zbrojení, bude uměti hluboce sáhnouti do sociálního pojištění, aby tak velmi dobře zajištěný mír zajistila novým zbrojením pro československý stát. Osud sociálního pojištění v Německu za války ukázal nám dostatečně, pro jaké účely se vynakládají peníze ze sociálního pojištění, jde-li o to, aby místo slov promluvila děla. Po pět let musilo se německé dělnictvo vzdáti jakékoliv podpory z kapitálu sociálního pojištění. A známe osud dnešních peněz, víme-li, jaké úkoly má splniti právě militarismus v Československu, až jednou půjde o to, aby celý kapitalistický svět vystoupil proti prvému dělnickému a rolnickému státu, proti Rusku. Jde o to, aby se militarismus československého státu zařadil do světové fronty kapitalismu k potření prvého dělnického a rolnického státu. Jsme jisti, ať již se pak bude nazývati vláda, která má kapitalistický ráz, jakkoliv. že pravděpodobně použije nahromaděných peněz na výrobu děl a strojních pušek, to jest promění je v prach a olovo na vraždění tisíců a tisíců lidí.

Jest k tomu potřebí skutečně odvahy, aby člověk hájil tuto novelu jako význačné zlepšení zákona o sociálním pojištění. Než na tom není dosti; jestliže poukáži na zvláštní podstatu novely, musíme si připomenouti ještě také mnoho jiných otázek. Již tak často bylo slibováno, že konečně jednou bude rozřešena otázka všech osob, které v den, kdy zákon o sociálním pojištění nabyl účinnosti, překročily 60. rok věku. Dnes ještě není o tom ani řeči, při nejmenším přes všechny sliby není zde známky, že by byla uskutečněna podpora osob starších 60 let. Připomínám také, že od doby, kdy nabyl účinnosti zákon o sociálním pojištění, velmi často bylo slibováno, že bude snížena hranice stáří, která byla stanovena pro nápad starobního důchodu 65 lety. A co se stalo? Nic. Hranice stáří 65 let zůstala. Již to jediné ukazuje ironii celého tohoto zákona. Vždyť je to přímo zvláštnost, najdeme-li někde nějakého dělníka, který dovršil 65. rok věku nebo dokonce staršího. Mají-li dělníci dostati starobní pojištění teprve 65. rokem života, jistě více než 90% veškerého dělnictva bude sice po léta, desítiletí platiti na starobní pojištění, ale nikdy se ho nedočká. (Německé výkřiky: Racionalisace se již postará, aby dělník nebyl příliš stár!) Zajisté.

Připomínám ještě, že také lidé, kteří jsou povoláni, aby chránili vlast před nepřítelem, dostali zvláštní dar touto novelou k zákonu o sociálním pojištění a to tím, že stát nebude již za ně platiti příspěvky po dobu cvičení ve zbrani.

Jestliže takto slátaná novela nenabyla dosud účinnosti, toho byla příčinou jedině bouře protestu dělnictva jak v závodech, tak na velkých schůzích a projevech; a dnes můžeme s určitostí konstatovati: kdyby byly právě soc.-demokratické strany obou táborů, německé a české národnosti, nezabránily touze dělnictva po společném boji, to jest, kdyby byly všemi prostředky neodmítly nabídku komunistické strany, vésti boj k zabránění dalšímu zhoršení sociálního pojištění, nebyla by se buržoasie v tomto státě nikdy odvážila - to je dnes jisto - provésti v těchto dnech takovouto změnu zákona o sociálním pojištění. Snad s tím nesouhlasíte nebo kroutíte nad tím hlavou, jak jsem zpozoroval u pana kol. Schweichharta, ale právě kol. posl. Schäfer to byl, který dnes, před několika hodinami, prohlásil: "Že tato slátanina nenabyla již účinnosti dříve, dlužno děkovati jen tomu, že dělnictvo rozpoutalo mocnou bouři protestu." Ba, sociální demokrati zaměnili tento boj dělnictva čachrem s občanskými stranami ve vládní koalici, po měsíce vedli tak zvaný věcný boj a jako konečný výsledek vidíme, že buržoasie bezohledně a neptajíc se, co bylo po měsíce ve dne a v noci ujednáno, s čím se celé dny a noci čachrovalo, prorazila v této novele svou tendencí. V této chvíli vidíme velmi zajímavou věc.

V úterý, tedy krátce před skončením jednání v sociálně-politickém výboru, byla zavedena nová pojišťovací třída v nemocenském pojištění, třída XI. Všechny strany koalice a ostatní hlasovaly pro zavedení této XI. třídy; také "osmička" a zástupce ministerstva sociální péče daly svůj souhlas k zavedení XI. třídy. (Německé výkřiky: Což bylo uvítáno jako vymoženost!) Ano, bylo to vytrubováno jako další vymoženost novely k zákonu o sociálním pojištění. A co jsme zvěděli právě před několika minutami? Když ve středu z tištěné zprávy vešlo ve známost, že byla zavedena XI. třída - pane kol. Schweichharte, který si tolik zakládáte na parlamentním boji! - přicházejí již ve čtvrtek do sněmovny ze všech stran k ministrovi Šrámkovi průmyslníci a říkají: "Co si to zde vlastně dovolujete? Ta XI. třída, kterou jste zavedli, musí zmizet!" Co to znamená? Jednak je to nejhorší politická blamáž, jaké se tato občanská vláda dožila, na druhé straně pak dokazuje to správně hodnotu a význam parlamentu. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.) Neboť co je to parlament, co je to parlamentarismus, jestliže jsme v tomto případě všichni jednotni o zavedení další třídy nemocenského pojištění? Se vší zřetelností, jak tomu dosud ještě nebylo, ukazuje to, že tento parlamentaris mus jest vyložené kašpárkové divadlo, v němž sice smějí býti pronášeny řeči, ale nesmí býti absolutně prováděno, co by snad jednou mohlo jíti proti srsti kapitalistům ve státě. Ještě jednou musím poukázati na sociální demokraty, kteří si tolik zakládají na boji na půdě parlamentarismu, na tak zvaném věcném boji a prohlašují: My to jsme, kteří něco vydobyli, něco opatřili! Nevidíte na tomto příkladě se vší jasností, že je to lež a podvod, že je to humbug namlouvati dělnictvu, že by bylo možno vybojovati sebe menší věc pro dělnictvo na půdě parlamentarismu? V té chvíli, kdy vážně pomyslíte, abyste nikoliv řečmi na půdě parlamentarismu, nýbrž také bojem proletariátu skutečně něco provedli, čeho si přeje dělnictvo, vyřítí se kapitalistická smečka a přenese se přes parlamentní řeči, nasadí vám bodlo na prsa a dá vám na vůli, buď kapitulovati nebo zahájiti boj, boj nikoliv řečmi, nýbrž boj na ulici. Právě v této chvíli je zvláště příznačné a musíme to neustále konstatovati, že buržoasie a průmyslníci, kteří zde včera byli, nebyli by si nikdy mohli dovoliti takové provokace, kdyby společný, jednotný a spojený boj proletariátu nebyl býval rušen a sabotován lidmi, kteří by mnohem raději seděli na ministerských křeslech než mezi proletariátem. Při tom musíme konstatovati, že to byla jedině komunistická strana, která se svými návrhy, jež nekompromisně hájila, a vyzváním všech dělníků bez rozdílu stranické příslušnosti k boji, ukázala cestu, po které dlužno se bráti, aby si na buržoasii vyvzdorovali zákon o soc. pojištění, odpovídající zájmům dělnictva. Blíží se hodina, kdy hlasovací stroj bude uveden do pohybu, kdy beze zřetele na veliké množství návrhů nejrůznějších stran bude přijato, co klamně líčíte jako zlepšení sociálního pojištění. Při tom musíme konstatovati, že buržoasii nejde o to, aby vytvořila dobrý zákon o sociálním po jištění, nýbrž hlavně, aby dostala do svých rukou peníze, které se nahromadí zákonem o soc. pojištění, aby mohla proraziti se svými reakčními plány. A to se u nás jmenuje sociálním zákonodárstvím!

Měli bychom zde příčinu, abychom poukázali na mnoho jiných zákonů, které rovněž působí dojmem sociálního zákonodárství. Při této příležitosti poukazuji na gentský systém. Když se hlasovalo o zákoně o soc. pojištění a my jsme pro něj nehlasovali, dělali soc. demokrati velký křik, že jsme s nimi nehlasovali. Nyní poukazuji na jednu zprávu podsvazu nemocenských pojišťoven v severních Čechách, která byla vypracována sociálními demokraty a kde stojí doslova: "Bylo by bývalo mnohem lépe, kdyby, to jest kdyby sociálně demokratické strany, byly nechaly na vládě výtku, že nechtí raději žádný zákon o starobním a invalidním pojištění, než musiti s tím přijmouti toto ohromné rdousení nemocenského pojištění." Právě tak je tomu s gentskou soustavou. Jestliže nynější soc. pojištění znamenalo především zničení zákona o nemocenském pojištění a jestliže novela sociálního pojištění znamená dále oloupení pojištěnců o pojištění, gentský systém znamená zničení a rozbití třídního rázu bojovných organisací a odborových organisací. Jaké požehnané výsledky přineslo zavedení gentského systému u nás, můžeme ukázati na mnoha příkladech a vidíme, že lidé rázu reformistů musí si dnes říci, že by bylo bývalo tisíckrát lepší, kdyby byli neuplatňovali svého hlasu k zavedení gentské soustavy u nás. Téměř ve všech kapitalistických zemích je zavedena podpora nezaměstnaných, která se vyplácí aspoň 3/4 roku. Také u nás se kdysi vyplácela podpora nezaměstnaných 3/4 roku. Dnes však, když jsme udělali pokrok, když jsme se podle všech pravidel umění v československém státě odrakouštili, byla snížena podpora z 3/4 roku na 1/4 roku. Nezaměstnaní dovedou o tom vypravovati, co to znamená, musí-li s touto skrovnou podporou v nezaměstnanosti vystačiti.

Při této příležitosti poukázal bych rád několika slovy na krisi východočeské průmyslové oblasti, zvláště na lnářskou krisi, která nesmírně řádí již několik měsíců a kde nouze dělnictva nabyla již takových rozměrů, že je téměř nemožno napraviti strašlivou bídu. Po mnoha a nekonečných intervencích a po velmi nesmělých zakročeních dalo se konečně ministerstvo sociální péče pohnouti, aby poskytlo strádajícím východočeským lnářským dělníkům, a to ženatým 5 korun, svobodným 3 koruny podpory, nemají-li již nároku na podporu podle gentské soustavy. Co to znamená právě ve chvíli, kdy se vláda přímo zhroutila před cukerními barony, kdy byla ochotna hoditi jim do chřtánu přes 100 milionů, ve chvíli, kdy přicházejí průmyslníci a žádají tytéž dary jako cukerní baroni? Ve chvíli, kdy se hromadí zisk na zisk, kdy jest vláda ochotna poskytovati kapitalistům stále nové dary, nemá ovšem času mysliti na bídu dělníků a jest více než samozřejmé, že jí ještě méně zbývá ke zmírnění nouze dělnictva. Nechť tedy vláda a s ní koaliční strany kráčí po této cestě, nechť hromadí zločin na zločin, jedna věc je jistá: Komunistická strana nepřestane volati dělníky neustále k boji, dělníky bez rozdílu stranické příslušnosti, aby zničila zdroje všeho zla, vládnoucí systém, jako předpoklad sociálního osvobození proletariátu. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Čuřík. Dávám mu slovo.

Posl. Čuřík: Slavná sněmovno! Mohu jen vysloviti potěšení nad tím, že konečně projednávání této předlohy se děje za poměrného klidu. Nebýti toho, že blížíme se volbám do zastupitelstev zemských a okresních, mám za to, že by byl ještě větší klid v této sněmovně. Podařilo se nám, díky bohu, veřejnost uklidniti a zejména onu část dělnickoaměstnanecké veřejnosti, kterou zastupuje v této sněmovně oposice levicových stran. Snad mnozí, kteří původně reptali, že oddalujeme projednávání této novelisace, dnes se přesvědčili, že byl vykonán kus práce pro stát i pro naše sociálně slabé vrstvy tím, že jsme zamezili překotné řešení této novelisace.

Jest jistě pravda, že volání po novelisaci, a spěch, jakým se naléhalo na předložení vládní osnovy, nebyl všude odůvodněn. Přesto však nelze přehlédnouti, že k novelisaci bylo mnoho důvodů a příčin. Především šlo vládě a vládní většině o to, aby bylo pojišťování zlevněno. Je nesporné, vážená sněmovno, že máme řadu krajů, kde žije nemajetné obyvatelstvo zemědělské, a v těchto krajích, a také v určitých skupinách dělníků domáckých bylo agitováno velmi silně proti sociálnímu pojišťování jednak z důvodů značných břemen, která pojišťování mělo v zápětí, jednak také z důvodu jistého odporu proti sociálnímu pojištění vůbec. Tato agitace namnoze zvrhla se později přímo v útoky na soc. pojištění. Mohu říci, že jsme zamezili na všech stranách tyto často nezřízené útoky a přivedli jsme celé jednání na docela klidnou a schůdnou cestu.

Mohl bych také poukázati na to, že agitace proti sociálnímu pojištění byla vedena také ve stranách dělnických. Není tomu dávno, kdy byl zákon dnešní sděláván a kdy zejména komunisté útočili velmi ostře proti němu, tento zákon znehodnocovali a tím jej značně poškodili a zdiskreditovali. Chci říci, že také v řadách dělnictva našli se takoví záškodníci, kteří sociální pojištění dělnické uváděli v posměch a nevážnost.

Vážená sněmovno! Když uvážíme, že mezi pojištěnci samými je nespokojenost nad léčebnou péčí, že pojištěnci stěžují si namnoze na špatné ošetřování lékařů, na špatné léky a na to, že se s nimi špatně nakládá při léčení, nedivíme se tomu, že se dařila agitace proti sociálnímu pojištění velmi dobře. Všímal jsem si také demonstrací, které byly vedeny na jaře proti vládní osnově, a tu musím prohlásiti, že se různíme v názorech s oposicí na projevy dělnictva proti novelisaci. Všímal jsem si těch projevů obsahově a přiznám se, že jsem byl i v Praze schválně podívati se na projevy na Havlíčkově náměstí a na jiných místech a sledoval jsem je velmi dobře. Přiznávám, že ze značné části tyto projevy nesly se proti zhoršení sociálního pojišťování, ale také musím k tomu připojiti, že byly chvíle, kdy tyto projevy byly odůvodňovány nespokojeností v řadách dělnictva ve věci drahoty, špatných mezd a sociální bídy vůbec. Za této situace musím prohlásiti - dařilo se těmto projevům daleko lépe, nežli by se bylo bývalo dařilo v době normálního klidu hospodářského a jisté spokojenosti dělnictva. Pamatuji se, že jsem s některými kolegy se strany oposice o těchto věcech hovořil a sám jsem vyslovil pochybnost, že by dělnictvo dalo se strhnouti masově do boje proti novelisaci sociálního pojištění. Dnes mám o tom tentýž názor a mohu tvrditi, že ony projevy nebyly jen proti novelisaci, nýbrž vyplývaly z otázek a poměrů hospodářských a sociálních.

Tím jaksi opravuji názor oposice, že by byla strhla na svou stranu masy dělníků proti novelisaci sociálního pojištění. Socialisté se ovšem také přesvědčili, že ony demonstrace nebyly ve prospěch jejich a že těchto projevů bylo zneužito komunisty k demonstraci. Tento výsledek pochopitelně musel nás všechny zaraziti, poněvadž žádná strana nemůže pracovati pro to, aby komunistická strana u nás těžila z kterýchkoli projevů ve státě ve svůj prospěch proti státu.

To jsem považoval za nutné říci k této otázce a prohlašuji, že nebyly to demonstrace, před kterými ustoupila majorita od původního svého plánu rychlého projednávání sociálního pojišťování, nýbrž že to byl stejně a snad ještě více tlak ve vlastních stranách koaličních, který umožnil projednávání předlohy klidným tempem, oddálením jejím až po prázdninách, vyslechnutím odborné komise a sjednáním všech těch předpokladů, které měly na zřeteli také strany oposiční. Uvádím zejména projevy křesťanských sociálů českých, slovenských a německých, kteří na zvláštních poradách svých nesčetněkráte jednali o této otázce a v několika etapách. Bylo naší snahou, abychom zamezili v prvé řadě neprozřetelné návrhy, které by uvedly projednávání změny zákona do jisté nepříznivé situace finančněorganisační. To se nám podařilo ze značné části. Šli jsme dále. Přesvědčili jsme vládní koalici, že je potřeba otázky řešiti v dohodě s odborníky a těmi, kteří mají na věci přímý, věcný zájem.

Tento postup koalice, který byl, pravda, působen těmito různými okolnostmi a tlakem uvnitř, nelze přehlížeti a podceňovati. Vidím a přiznávám pro koalici v tom veliké plus, že v pravou chvíli pochopila danou situaci a znemožnila, aby věci se hnaly do krajnosti. (Tak jest!)

Mohu-li oposici dnes něco říci, co považuji u ní za chybné, chtěl bych říci zejména, že je chybou, když ministr sociální péče je napadán anebo také odsuzován pro svoje jednání, které souvisí s novelisací sociálního pojišťování. (Výkřiky posl. Johanise.) Nemohu vypravovati podrobnosti, to není mým úkolem, také to není dáno našimi poměry koaličními nebo vládní většiny. Musím však říci, že ministr Šrámek jako ministr soc. péče musil bojovati od prvopočátku proti určitým přehnaným požadavkům, které žádaly zejména vyloučení kategorií z pojištění v daleko širším rozsahu, nežli bylo navrhováno vládní osnovou. A tu se děje křivda, když se dnes svaluje všechno na ministra, který musel regulovati tolik zájmů, požadavků, a když se mu povedlo věci uvésti na dnešní schůdnou cestu, je to třeba oceniti.

Vážené shromáždění, považoval jsem za velikou chybu, že mezi ministerstvem a Ústřední soc. pojišťovnou nebylo žádoucího souladu, jak by si bylo přáti. Mám o těch věcech svůj názor jistě z poznatků praktických a mohu říci, že Ústřední soc. pojišťovna, která dnes ovládá obsáhlý aparát výborných úředníků a odborníků, je ústavem, který opravdu zasluhuje ocenění a jehož velká práce zasluhuje také plného uznání. Na druhé straně musíme však také doznati, že ministerstvo soc. péče nevládne tak velikým aparátem a nemá k disposici takového kapitálu, kterého může používati volně ke svým účelům, kdykoli toho potřebuje. Omezeno jsouc rozpočtovým obnosem, má zde pochopitelně těžkou situaci. Přál bych si, aby poměr Ústřední sociální pojišťovny k ministerstvu byl upraven co nejdříve ve formě přátelské. Musím také říci, že není to vina ministrova; bohužel byly zde sem a tam otázky rázu osobního, podceňování kompetence. Tak byla vypěstována nedůvěra na škodu obou orgánů. Jest mým přáním, abychom tento nesoulad odklidili co nejdříve v zájmu pojištění a našich pojištěnců.

Vážená sněmovno, víme, že po celá desetiletí byly zde ústavy, které si vychovávaly odborný personál. Socialisté měli tu přednost a možnost, že byli v ústavech, které ovládali, po desetiletí, tam si školili své nejlepší lidi, kteří měli možnost zapracovati se do detailů nemocenského, úrazového a jiného pojištění. Dnes mají po ruce hotový aparát a tu je nesporné, že tento aparát musí býti k práci tak důležité používán. A tu právě chci prohlásiti, že vláda a vládní většina v tom směru neudělala žádného chybného kroku tím, že by podceňovala význam tohoto aparátu v nemocenském pojištění, nebo chtěla zlehčovati odbornost a schopnost úředníků sociálně-pojišťovacích ústavů. Tato skutečnost, že zejména zemské úřadovny, které zavádí novela, mají převzíti celý aparát svazových úředníků s jejich nároky a právy, je důkazem, že vládní většina váží si úřednictva vychovaného v soc.-politických ústavech, a že ho chce použíti pro příští dobu. (Posl. Johanis: Vy jste dosud na ně kydali jen hanu!) Pane kolego, neračte vyvolávati zbytečné rekriminace. Já bych mohl říci, že také sem tam to v tom úřednictvu pokulhává, ale nechci o tom mluviti. Jsem přesvědčen, že sami máte zkušenost, že mnozí z těch panů se neosvědčili a že vaší dobroty, zejména stranické zneužívají a za ni se skrývají. (Posl. Johanis: Každý neroste a nevyvíjí se stejně!) Dobře. Pakli tvrdíme, že se staly sem tam chyby, je to pravda a není to žádné zlehčování úřednictva všeobecně. To nám musí býti přiznáno.

Chtěl bych poukázati na to, že otázka státního dozoru souvisí právě s otázkou poměru Ústřední sociální pojišťovny k pojišťovnám okresním. Je řešena ve vládní osnově poněkud přísněji, než dosud tomu bylo v zákoně, ale přesto se nám podařilo dohodou všech stran odkliditi některá ostřejší opatření ve vládní osnově, která znamenala dvojí kolej, takže zůstává konečně ve vládní osnově jen všeobecná formule o dozoru ministerstva, který je nutný v zájmu kontroly nad podřízenými úřady. Tento dozor vám nebude vaditi, naopak domnívám se, že ten, kdo to myslí s pojišťováním dobře, bude tento dozor jen vítati. (Tak jest!)

Není to žádná chyba, že jmenování správních orgánů děje se po schválení ministerstva. Správní orgány, které znamenají představenstvo, dozorčí rady mají býti jmenovány zemskou politickou správou po návrhu Ústřední soc. pojišťovny, ovšem teď za souhlasu ministerstva soc. péče. Zdá se to býti, vážené shromáždění, snad zásah do autonomie okresních pojišťovacích ústavů neb Ústřední soc. pojišťovny, ale není tomu tak. Kdyby okresní pojišťovny byly pouze ústavem pro nemocenské pojišťování, jako byly do r. 1926, pak ovšem by bylo odůvodněno, aby byly bez vlivu ministerstva vedeny autonomně, ale dnes, kdy spravují majetek všech pojištěnců pro pojištění invalidní a starobní a kdy vlastně také stát na toto pojištění přispívá svým penízem, je potřebí dozoru ministerstva na jmenování správních orgánů, pokud nejsou vypsány všeobecné volby. Otázka voleb jest otázkou sama pro sebe. Pánové zde vytýkali, že chceme jmenovati správní orgány bez voleb. Tato věc se dnešní doby zdá býti oposici nepřijatelnou, ale není tomu dávno, kdy byla oposice ve vládní většině, a ač měla možnost volby vykonati, neučinila tak. Dnes vytýká vládní majoritě totéž, neprávem a neodůvodněně. Mám za to, že důvody, které tehdy oposice měla proti vypsání voleb, platí i pro dnešní majoritu. Nebudu ty důvody opakovati, není to třeba, to je věc politických konstelací, názorů a otázek, ale jistě to oposice sama dobře zná a musí naše stanovisko pochopiti.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP