Úterý 26. června 1928

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji p. posl. Molíkovi.

Zpravodaj posl. Molík: Slavná sněmovno! Projednávaná osnova zákona podle usnesení senátu (tisk 1622) mění některá ustanovení zákona ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n., o finanční podpoře elektrisace venkova a převádí obor působnosti ministerstva zemědělství na ministerstvo veř. prací.

Význam elektrisace je nesporný. Nejvýznačnějším zdrojem světla a pohonné síly jest elektřina. V posledních desetiletích nabyla rychle netušeného rozvoje a není dosud jiného zdroje, jenž by omezoval další rozmach elektřiny. Je dokonalým zdrojem energie a její používání je též úsporné. Jest přímým dobrodiním jak pro zemědělce, tak i pro drobného živnostníka. Ona je v první řadě povolána, aby pomohla našemu zemědělci usnadniti jeho jistě namáhavé životní povolání. Použití elektrické energie umožní mu snížiti výrobní cenu zemědělských produktů a usnadní mu cenový boj s dovozci zemědělských produktů ze zahraničí.

Elektrická energie je dnes jedním z nejdůležitějších prostředků ku povznesení hospodářské úrovně všech vrstev obyvatelstva. Soustavná elektrisace zemědělského venkova, jež se v těchto letech provádí, má značný význam s hlediska sociálního a národohospodářského. Použití elektřiny na venkově ukazuje cestu k dosažení větší intensity pracovních pochodů v zemědělství a v živnostech a zvýší životní úroveň venkovského obyvatelstva. Elektrisace venkova má zajisté příznivý vliv na jeho neblahé vylidňování a způsobí návrat k půdě, živitelce lidstva. Ona se též projeví vzrůstem zemědělské těžby, zmenšením zahraničního dovozu poživatin a tedy příznivým vlivem na aktivní bilanci státní hospodářské jednotky.

To vedlo k tomu, ač téměř ve všech kulturních státech byly podniknuty k tomu cíli dalekosáhlé akce, aby obyvatelstvo bylo zásobováno levnou elektrickou energií. To si uvědomili i odpovědní činitelé v naší republice a již v prvních letech trvání státu neváhali zákonodárnou cestou stanoviti směrnice, podle nichž se nyní provádí soustavná elektrisace ve prospěch všeužitečných a nejširších zájmů.

Vydané zákony elektrisační, a to zákon ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., jakož i zákon ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n., jimiž se doplňuje zákon předchozí, jakož i zákon ze dne 1. července 1923, č. 143 Sb. z. a n., o finančních a právních výhodách na podporu soustavné elektrisace měly za úkol, právně i finančně umožniti a podporovati vznik a rozvoj všeužitečných elektrických podniků.

Dobrodiní těchto zákonů byla účastna v prvé řadě veliká města, města okresní i města menší. Je to zjev celkem přirozený, neboť při větší poplatnosti mají větší prostředky finanční a v důsledku toho mohou nésti i velmi nákladné investice staveb, jakými jsou primerní přípojky transformační stanice a rozvodní sítě sekunderní. Jinak je tomu však na venkově. Zde až na malé výjimky obcí zůstalo dobrodiní soustavné elektrisace nedostupno a neznámo. Zvláště kraje chudé, pohorské nemohou jednak pro odlehlost, jednak pro nedostatečné finanční prostředky, jež soustavná elektrisace vyžaduje, býti účastny tak enormních výhod, které zvláště v oboru tomto jsou pro zemědělství tak důležity.

V důsledku toho, aby elektrisace pronikla i do těch nejchudších krajů a obcí, podala vláda novou vládní osnovu a zákonem ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n., povoluje se ročně částka 10 mil. Kč po pět let po sobě jdoucích od r. 1927 až do r. 1931 na soustavnou elektrisaci venkova.

Dnes po uvedení tohoto zákona v život ukázalo se, že i tento obnos 10 mil. Kč ročně je k velké potřebě celkem nepatrný a nepostačující, aby umožnil provedení soustavné elektrisace našich chudých, odlehlých vísek a městeček, a proto výbor pro dopravu a veř. práce schválil resoluci, ve které se vláda vyzývá, aby počínajíc rokem 1929 zařazovala do rozpočtu státního každoročně na finanční podporu elektrisace venkova nejméně po 30 mil. Kč, aby bylo dosaženo účelů zákona č. 139 Sb. z. a n. z r. 1926.

Tím umožníme nejvíce rolníku střednímu a malému, zejména však domkáři, použití elektrické energie, pro nějž to bude znamenati úplný přelom v jeho dosavadním hospodářství. Také venkovský živnostník bude plně účasten dobrodiní tohoto zákona. Při poskytování podpor podle zákona ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n., přihlíží se v prvé řadě k chudým horským obcím, kde následkem malého počtu a roztroušenosti budov je stavba sekunderní sítě a domovních přípojek velmi drahá a spotřeba proudu nízká, takže zavedení elektrické energie bylo pro podniky elektrárenské pasivní a proto neproveditelné.

Rozhodování o udělení příspěvků státních mělo ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem veř. prací.

Vzhledem k zákonu ze dne 14. července 1928, čís. 125 Sb. z. a n., byla celá agenda elektrisační za účelem zjednodušení a soustředění správy přikázána ministerstvu veř. prací a v důsledku toho převádí se také tímto usnesením senátu i rozhodování o udělování podpor podle zákona ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n., do kompetence ministerstva veř. prací, ovšem v dohodě s ministerstvem zemědělství a po vyjádření příslušné zemědělské rady, na Podkarpatské Rusi pak zemědělského referátu civilní správy, pokud zemědělská rada tam nebude zřízena.

Výbor pro dopravu a veř. práce projednával ve schůzi konané dne 15. června 1928 usnesení senátu o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 1. července 1926, čís. 139 Sb. z. a n., o finanční podpoře elektrisace venkova a po provedené rozpravě zaujal shodné stanovisko s usnesením výboru zemědělského a doporučuje usnesení senátu, kterým se mění některá ustanovení zákona o finanční podpoře elektrisace venkova, jakož i připojenou resoluci na zvýšení obnosu podpor ročních nejméně 30 milionů Kč. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo třetímu zpravodaji, panu posl. Doležalovi.

Zpravodaj posl. Doležal: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor pojednal ve schůzi dne 20. června 1928 o usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 599 a 620), kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n., o finanční podpoře elektrisace venkova.

Výbor rozpočtový po provedené rozpravě zaujal shodné stanovisko s usnesením výboru zemědělského a výboru pro dopravu a veř. práce a doporučuje posl. sněmovně ke schválení osnovu zákona, jakož i dvě resoluce; zvláště doporučuje, aby byla slavnou sněmovnou přijata resoluce, která navrhuje zvýšení ročního příspěvku na 30 milionů Kč. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu. Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 20 minutami. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je přijata.

Ke slovu jsou přihlášeni: na straně "proti" pp. posl. Horpynka, Kaufmann, Kříž, Haken, inž. Nečas, Chlouba, Mikulíček; na straně "pro" p. posl. Mikuláš.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", p. posl. Horpynkovi.

Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové! 1. července 1926 byl za patronance dnešní národnostně smíšené vládní většiny schválen zákon č. 139 o finanční podpoře elektrisace venkova a právě o 2 leta později spěchá táž vládní většina, aby tento zákon novelisovala. Senát schválil 24. května t. r. tuto novelu zákona a dnes učiní totéž poslanecká sněmovna. Očekáváme-li však, že projednávaná novela skutečně nějak pronikavě změní dvě leta starý zákon na základě učiněných zkušeností, pak se oddáváme velikému klamu. Dnes víme, že přes finanční podporu elektrisace venkova se dávno neprovede tak, jak by si bylo přáti. Kolektivní výroba elektrického proudu způsobuje ještě dnes ceny proudu, jež se ani soukromý výrobce neodváží požadovati. Ve venkovských obcích se lidé ani neodváží použíti světelného proudu, ježto je příliš drahý, od využití pracovního proudu ve venkovských obcích jsme ještě velmi vzdáleni. Možno tudíž s plným oprávněním říci, že širší vrstvy venkovského lidu nemají skorem nic z této finanční podpory elektrisace. Parlament se spokojí konstatováním, že dnes stojí na venkově místy kilowatová hodina světelného proudu 3 Kč 80 h, průmyslového proudu 2 Kč 80 h a že tento levný ceník jest umožněn pouze státní podporu elektrisace. Kde však jest hledati jádro zla a jak by bylo možno napraviti všechny nešvary, o tom se v parlamentě mluviti nesmí. Pro to má vládní většina pohodlný prostředek. Vyzývá totiž vládu v resoluci, aby přísně kontrolovala hospodářství v elektrických svazech a podnicích a zjistila jednotný tarif pro odběr elektrické energie pro účely osvětlovací a pracovní. Vládní většina ví, že vláda nehne ani jedním ze svých četných uch, aby tuto resoluci vzala na vědomí, nebo aby se jí dokonce pokusila, ať již jakýmkoli způsobem, vyhověti. Resoluce jsou v tomto parlamentě pouze rakvemi, v nichž se pohřbívají oprávněné požadavky a přání jednotlivých politických stran k věčnému zapomenutí.

Oč jde vlastně při projednávané novele zákona? Odpověď zní krátce: O zabezpečení politického vlivu agrární strany na rozdělení 10 milionů korun ročně po 5 let na podpůrné účely elektrisace venkova. Podle zákona č. 139/1926 by mělo rozhodovati o rozdělení státních podpor pouze ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem veřejných prací. Vzhledem k zákonu čís. 125/1927 přešla však elektrisační agenda k vůli zjednodušení na ministerstvo veřejných prací a proto také bude budoucně příslušeti tomuto ministerstvu rozhodování o rozdělení podpor. Ačkoli okamžitě stojí v čele resortu veřejných prací poslanec Svazu zemědělců jako ministr, přece se zdá býti agrárním stranám vhodným, aby si do budoucna zachovaly zákonně rozhodující vliv na podpory. Proto došlo k této novele zákona, aby v budoucnosti nebylo ministerstvo veřejných prací při svých rozhodnutích vázáno jen souhlasem ministerstva zemědělství, nýbrž i dobrým zdáním a návrhy zemědělských rad.

Zvláště skutečnost, že byly do průběhu rozhodování o podpoře elektrisace venkova náhle vpašovány zemědělské rady, prokazuje zřejmě úmysl, aby byl v této otázce politickým stranám zemědělským zjednán rozhodující vliv. V zemské zemědělské radě jest zastoupen pouze malý zlomek onoho obyvatelstva, které půdu skutečně obdělává. Naproti tomu je zemská zemědělská rada vysloveně doménou politické strany agrárníků. Tím, že se stále opět oddaluje a otálí s vydáním volebního řádu do zemědělské rady, který by vyhovoval dnešním poměrům, je dáno oběma agrárním stranám na ruku, aby si tuto doménu udržely neomezeně. A těmto jednostranně složeným organisacím má býti také teď dána v šanc podpora elektrisace. Než ejhle! I to je možno. Svaz zemědělců a česká strana agrární si vyslechnou klidně v parlamentě námitky oposice, musejí je uznati za správné, ježto nejsou s to uplatniti nějaký protidůvod, a vytáhnou se opět šikovně z kličky nějakou resolucí, v níž vyzvou ministerstvo zemědělství, aby neprodleně předložilo parlamentu návrh zákona na vhodný volební řád do zemědělských rad. A aby se neřeklo, že agrárníci vůbec nechtějí bráti zřetele na zájmy průmyslu a obchodu při elektrisaci, aby si dále neodradili živnostenské strany, poněvadž potřebují jejích hlasů pro projednávanou novelu zákona, tu se sice zpěčují, aby do samého zákona pojali obchodní a živnostenské komory jako koordinované rozhodčí faktory vedle zemědělských rad, usnesou se však opět na resoluci, podle níž mají se zemědělské rady vysloviti o podpoře elektrisace až po dohodě s obchodními a živnostenskými komorami. Ano, zde musí se každý ptáti, k čemu je zapotřebí teprve schválení resoluce, když přece vládní většina má příležitost, aby v resoluci vyjádřené přání pojala ihned do zákona, jenž má býti novelisován? A obě živnostenské strany - vidí sice, jakou ubohou roli hrají se svými požadavky a zájmy v měšťácko-konservativní vládní většině, jejíž jádro prý i v budoucnosti budou tvořiti vždy politické strany agrárníků, jež jsou vždy s to, jíti bezohledně přes hlavy stran živnostenských. To však nebude živnostenským stranám na závadu, aby právě posledně uvedenou resoluci si nečítaly za ohromný úspěch své vládní činnosti.

Právě při dnes projednávané novele zákona se ukazuje tak zřetelně, jak nízká a ošklivá stranická demagogie se provádí s resolučními návrhy v tomto parlamentě. Stejný osud dosud uvedených 3 resolucí bude míti i resoluce čtvrtá, v níž se vláda vyzývá, aby zařadila, rokem 1929 počínaje, každoročně do rozpočtu částku 30,000.000 Kč na podporu elektrisace. Již na podzim tohoto roku budeme míti příležitost, abychom viděli, zda ministr financí hodlá této resoluci vyhověti čili nic. (Posl. Krebs [německy]: Který ministr financi?) Teď ještě je v úřadě, snad se na podzim dozvíme, kdo jest jeho nástupcem.

Výsledek takových úvah jest jistě pro vládní většinu zahanbující. Před 2 lety si zasedly tak zvané hospodářské a stavovské strany tří národností za vládní stůl, vyvinuly velký protisocialistický bojovný a pracovní program, a dnes už došly k tomu, že obtěžují parlament malými zákonky, jež mají zajistiti jednotlivým stranám jednostranné stranické prospěchy. A něčemu takovému se říká v této zemi: národnostně a hospodářsky konsolidované poměry v Československu.

Při projednávání této předlohy odehrála se však také jedna veselá a při tom velice poučná scéna. Když totiž 20. června byl v rozpočtovém výboru odhlasován první pozměňovací návrh oposice k článku I. této novely, ukázal se poměr hlasů 13:13, čímž byl podle jednacího řádu pozměňovací návrh zamítnut. Poněvadž však návrh zpravodaje, aby článek I byl přijat ve znění vládní předlohy, mohl dosáhnouti jen rovnosti hlasů, byl tím také zamítnut vládní návrh. To bylo pěkné překvapení pro vládní většinu. Dík úsluze oposice mohl předseda rozpočtového výboru prohlásiti zasedání za neplatné, poněvadž pošta nedoručila všem členům výboru pozvání, takže druhého dne byla po ruce pro zákon potřebná většina. Tento případ však zřejmě dokazuje, jak uboze to vypadá s výrobou zákonů v tomto parlamentě. Chybí-li náhodou v jednom výboru jeden nebo dva zástupci vládních stran a právě tak jsou náhodou přítomny strany oposiční, pak nesmí vůbec dojíti k hlasování, jinak je všecko na hromadě a na hlavu postaveno. Číselně je již vládní většina tak slabá, že se musí počítati s každým hlasem. A při tom panstvo stále ještě tvrdí, že za nimi stojí většina obyvatelstva, že representují vůli většiny obyvatelstva tohoto státu. Činí to dojem, jakoby vše v této republice bylo v jubilejním roce založeno čistě na podvodu a klamu. (Posl. dr Lehnert [německy]: Volati k pořádku!) To se pak zkonfiskuje!

Těmto ubohým poměrům ve státě odpovídá i censurní prakse, jež musí potírati rozšíření pravdy nejbrutálnějšími prostředky. Zvláště my Němci tím nevýslovně trpíme, ježto se do služeb této české censury dal co nejochotněji také německý ministr Mayr-Harting. My Němci nesmíme vysloviti a napsati ani to, co je názorem samých Čechů. Psal jsem v časopiseckém článku o zákonu ministerstva národní obrany, podle něhož se nesmí vojenské formace zúčastniti slavností, pořádaných na paměť desetiletí tak zvané rumburské vzpoury.

Psal jsem v tomto článku, který vyšel v "Rumburger Zeitung" 22. t. m., že ministerstvo národní obrany neuznává pravděpodobně za vhodné, aby poskytlo v českém vojsku sloužícím německým, maďarským a rusínským vojínům názorné vyučování, jež je přímo vyzývá, aby napodobili český příklad z r. 1918. Jsem pevně přesvědčen, že to bylo jednou z pohnutek pro zákaz ministerstva národní obrany. Censor však toto místo zkonfiskoval, poněvadž Němec nesmí pravděpodobně vědět a říci, jakého názoru jest československé ministerstvo. Pak nelze se přirozeně dále diviti, zabavil-li censor v témže článku ještě jiné místo, v němž označuji Němce, Maďary a Rusíny za národní kmeny, jež se považují vývojem událostí v tomto státě za utlačované, pod cizím panstvím upící národní kmeny. Tak to vypadá se svobodou slova v tomto státě, který prý je vybudován na demokracii, jež se rovná diskusi. Za těchto poměrů musíme býti rádi, že kniha "Boj Čechů s Němci", jež nyní vyšla, má autorem českého univ. profesora dr Rádla. Kdyby byl autorem Němec, byla by kniha dávno zabavena a její rozšiřování zakázáno. Vavříny censorovy nedají klidně spáti presidiu této sněmovny, a proto se množí případy, že stále víc a více míst z politických řečí poslaneckých se škrtá ze stenografického protokolu na poukaz presidia sněmovny. V tomto státě bylo až dosud jen restringováno: německé úřednictvo, jazyková práva německé menšiny, německé třídy a školy, německý pozemkový majetek, německé válečné půjčky atd. Nyní, v jubilejním roce rušíme docela energicky volnost německého projevu. A to se děje za spolupůsobení dvou německých ministrů. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Kaufmann. Dávám mu slovo.

Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno! Dámy a pánové! Projednávaný návrh novely zákona o elektrisaci tak zvaného venkova přinese nejen velké rozčarování přímým zájemníkům, nýbrž i těm, kdo již po léta čekají na pronikavou reformu zákonodárství o elektrisaci, od něhož očekávají blahodárný účinek nového hospodářského odvětví na veškeré národní hospodářství. Tento návrh není však ve skutečnosti nic jiného než uzavření obchodu mezi dvěma ministerstvy a nové rozdělení jejich prací, zvláště prací s elektrisací a převedení části těchto prací z příslušnosti ministerstva zemědělství do příslušnosti ministerstva veřejných prací. Podle §u 1 návrhu bude příště o příspěvcích a podporách pro účely elektrisace rozhodovati na tak zvaném venkově od 1. července 1926 především ministerstvo veřejných prací. To jest asi tak vše, co návrh obsahuje, vše ostatní jsou formální ustanovení, změny znění, vsunutí slov "ministerstvo zemědělství" nebo "ministerstvo veř. prací".

Senát se však také zabýval otázkou opatření peněz pro účely elektrisační na venkově a v resolučním návrhu senátu se žádalo, aby pro tento účel bylo poskytnuto 10 milionů. Nechceme zneuznávati, že otázka elektrisace a hospodaření pomocí elektřiny má také pro venkovské obyvatelstvo, pro zemědělství nesmírně důležitý význam a že otázka elektrisace otevírá hospodářství nejen technicky, nýbrž i hospodářsky ještě netušené možnosti. Zvláště drobný rolník a ve městě drobný živnostník, kteří si nemohou, protože jsou hospodářsky příliš slabí, zříditi větší technické závody a nahraditi často se nedostávající fysickou lidskou pracovní sílu silou technickou, při elektrisaci neobyčejně získají, poněvadž právě v malém hospodářství malý motor, elektrická energie odejmou drobnému rolníkovi mnoho fysické práce.

Elektrisace znamená také pro drobné zemědělství, byť i ne v tom rozsahu jako na velkostatku, zmodernění, zmotorování a racionalisaci práce, produkce a konec konců výtěžku. Proto jsme udiveni, když právě tato otázka má pro drobného rolníka tak vynikající význam, že ministerstvo zemědělství část prací, a jak se domníváme, část svého vlivu na elektrisaci venkova, postupuje ministerstvu veřejných prací. Kdo tomu však skutečně věří, mýlí se, neboť agrárníci naprosto nemají v úmyslu nechati nějak zeslabiti nebo sami zeslabiti svůj vliv, který jest v ministerstvu zemědělství mimořádně veliký a silný, neboť prozkoumáme-li věc podrobněji, shledáme, že toto přenesení části prací s elektrisací na ministerstvo veřejných prací jest více méně odškodněním panu ministrovi Spinovi, že jeho ministerstvu byly odňaty důležitější práce, jako regulace řek atd. Agrárníci se však zaopatřili, poněvadž podle návrhu ministerstvo veřejných prací nemůže nic udělati, co by mohlo zemědělce poškoditi nebo mu způsobiti újmu, neboť ministr Spina musí i při primitivních právech, která mu návrh dává, i při poskytnutí zápůjčky nebo podpor, postupovati v dohodě s ministerstvem zemědělství a také se zemědělskou radou. Celý návrh není tedy nic jiného než změna příslušnosti. V návrhu není ani slova o důležité a potřebné úpravě právních otázek, které se vynořily s rozvojem elektrisace, v návrhu není zmínky o důležité otázce odškodnění za užívání nebo vyvlastnění pozemků, nemluví se tam o tom, že by se změnil kurs, který ministerstvo veřejných prací dosud zachovávalo v otázce elektrisace, návrh nemluví o tom, že budou zrušena opatření, výnosy a nařízení ministerstva veř. prací, brzdící vývoj elektrisace, především však není v návrhu ustanovení o tom, má-li nastati změna v otázce tak zvaných obecně prospěšných společností. Kdežto v jiných státech zákonodárství v otázce elektrisace přizpůsobuje se potřebám komunálního hospodářství, potřebám spotřebitelů a snaží se co nejvíce přispěti k tomu, aby byly chráněny zájmy celku a aby byla vykonána skutečně obecně prospěšná práce, vidíme, že se u nás slova a titulu "obecně prospěšný" zneužívá. Co se v našem státě, především na Moravě, páše pod titulem "obecně prospěšné společnosti", které byly utvořeny pod patronancí státu, především však ministerstva veřejných prací, svědčí o tom, že tyto společnosti nejsou nic jiného než na zisk vypočítané a vydělávající obchodní společnosti, které obdržely titul "obecně prospěšné" od ministerstva veř. prací, aniž jejich činnost měla něco společného s obecnou prospěšností, neboť tyto překupnické společnosti, které se vsunují mezi výrobce a spotřebitele, aby z tohoto postavení těžily, poškozují oba činitele, poněvadž výrobek se zdraží, než dojde ke spotřebiteli. V posledních letech korporace, které zastupují zájmy svazu německých samosprávných korporací v otázce elektrisace, několikráte zjistily, že u těchto tak zvaných obecně prospěšných společností ministerstvo veřejných prací nejen zasahuje v zájmu těchto společností, nýbrž že ve správních výborech těchto obecně prospěšných společností zasedají vedoucí úředníci ministerstva, tedy kumulace funkce státního úředníka se soukromou funkcí v soukromém podniku. Tato kumulace dvou tak různých, protichůdných funkcí způsobila, že státní funkcionáři zneužívali moci v těchto soukromých společnostech, že korupci byly otevřeny dveře dokořán a že došlo i k znásilňování podniků, které jsou konkurenty těchto neproduktivních obecně prospěšných společností. Roku 1924 zjistila strana pana ministra Spiny, tehdy ještě v oposici, že lidé, kteří řídili elektrisaci země Čech, dopustili se korupce. Interpelace posl. Zierhuta, která byla podána ve schůzi dne 29. října 1924 o soustavné elektrisaci země, uváděla s poukazem na výsledky soudního vyšetřování, že přednosta elektrotechnického oddělení země České spolu s jinými korupčními živly přijal úplatky, které činily miliony. V této interpelaci, kterou podepsal také nynější ministr dr Spina, praví se doslova: "V těchto podnicích jsou však ještě také veřejní funkcionáři, kteří zvláštním způsobem působí neblaze a vykonávají teror na správu těchto podniků." To se praví v interpelaci pana místopředsedy Zierhuta, kterou podal ještě jako příslušník oposice. Interpelace potvrzuje, že hromadění veřejných a soukromých funkcí skutečně vedlo ke korupci v oboru elektrisace. Dále můžeme zjistiti, že tyto společnosti obecně prospěšného rázu, jak jsou nazývány, ačkoliv nevyrábějí proud, nýbrž stojí mezi spotřebiteli a výrobci, vykonávají svůj neblahý vliv také na komunální elektrárny a na soukromé elektrárny, které jsou ve smluvním poměru s těmito velkými komunálními sbory. Můžeme konstatovati, že opět jen tak zvané obecně prospěšné společnosti, mimořádně protežované oddělením 18. ministerstva veřejných prací, svým vlivem překážejí oněm vyrábějícím podnikům, které byly prozíravě vybudovány svými zakladateli s daleko větší kapacitou, než jak by toho byla vyžadovala okamžitá spotřeba elektrické energie, aby plně využily své kapacity a svou síť rozšířily, poněvadž okolní území odevzdalo ministerstvo veř. prací takovéto obecně prospěšné společnosti, aby vybudovala síť. Zjistili jsme jiné případy, kdy se jiným elektrárnám opět vlivem těchto obecně prospěšných společností překáželo, aby mohly do svých závodů instalovati nové, větší stroje, aby tak mohly vyhověti vyšším požadavkům a rozšířiti sítě. Tak vidíme, že tyto obecně prospěšné společnosti pracují vlastně proti obecně prospěšnému zájmu a proti zájmům spotřebitelů a elektráren, poněvadž způsobily velmi značné zdražení. Jiné společnosti, které se rovněž utvořily pod patronancí ministerstva veř. prací, vybudovaly sice závody na vyrábění proudu, ale zjistili jsme, že nejen stavěly v nepříznivou dobu - to nemohli bychom správě těchto elektráren míti za zlé - že stavěli v nepříznivou dobu, v době inflace, v době zdražení stavebních hmot, ale že se souhlasem ministerstva veř. prací a pod dohledem oddělení 18. na provádění akcí si vypůjčily od bank velké úvěry, při nichž z úvěru knihovně zajištěného dostaly jen 55% a ostatních 40 a 45% zůstalo již v rukou bank jako předběžný zisk, že tyto elektrárny - poukazuji na Kadaň - již předem šly do konkursu, to nelze jistě přičísti jako těžké provinění pouze těmto svazům, nýbrž z části také ministerstvu veřejných prací. Tyto podniky, které byly řízeny podle neobchodnických zásad, požádaly několikráte veřejnost, a to okresy a obce, jež zásobují proudem, opět prostřednictvím ministerstva veř. prací o sanaci - poukazuji na kadaňskou elektrárnu, která spotřebovala jedině z 9 poměrně malých obcí a okresů kolem 30 milionů na prvou sanační akci. Boj obecně prospěšných společností, překupnických společností proti komunálním a soukromým elektrárnám pod vedením oddělení 18. ministerstva veř. prací, může býti jistě dokladem toho, že toto oddělení, že veřejní funkcionáři ministerstva jsou zaujati a na druhé straně pak nejsou s to, aby hájili opatření a výnosy ministerstva proti soukromému a komunálnímu hospodaření s elektřinou. Bylo by lze uvésti spoustu příkladů, které by to, co jsem zde uvedl, dosvědčily a potvrdily.

A ještě jedna věc. Jest to zákon o obecních financích. Tento zákon, s nímž jsme se v poslední době opět zabývali v okresích a obcích a zvláště v posledních dnech, kdy byly vráceny zemskou politickou správou rozpočty okresů a kdy jsme zjistili, že celá řada důležitých hospodářských položek byla z rozpočtu škrtnuta, znemožňuje také obcím, aby náležitě komunálně podporovaly elektrisaci a z elektrisace vyvodily pro sebe a své příslušníky náležité výhody. Působí to skoro dojmem, jako by nyní vláda pomocí zákona o obecních financích, který znemožňuje obcím, aby opatřily potřebné peníze na rozšíření elektráren a zařízení, měla v úmyslu soustřediti elektrisaci pokud možno plně ve svých rukou. Vzpomeneme-li si na prvou schůzi poradního sboru pro elektrisaci, zřízeného r. 1920, v ministerstvu veř. prací a na rozpravu, která se tam konala, můžeme zjistiti, že úmyslem vlády jest učiniti také z elektrisace prostředek moci v rukou státní správy proti státním občanům. Velmi dobře se pamatuji, že tenkráte po projednání mnohem důležitějších a také technických otázek a přede vším otázky podporování elektrisace v Československu, povstal zástupce města Prahy a prohlásil: "To všechno nás nezajímá, pro nás by bylo důležité, aby všechny elektrárny byly spojeny v jednu síť, a aby ústřední rozvodná deska těchto velkých elektráren byla v Praze. Pak bylo by lze onen okres, který se nepodřídí státní autoritě, přáním, pokynům a usnesením vlády, prostě vypojiti a tak jej hospodářsky donutiti, aby se podřídil, aby plnil rozkazy, pokyny a usnesení vlády a vládnoucích stran."

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP