Úterý 12. června 1928

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Neurath. Uděluji mu slovo.

Posl. Neurath (německy): Pánové! Bylo dnes jednáno již o velmi četných důležitých otázkách, zvláště o takových, které se týkají hospodářských a politických bojů československé dělnické třídy. Jest velice příznačné, že právě v době, kdy se o takových otázkách mluví a v hodinách, kdy se poukazuje na to, že v Československé republice četnictvo skoro denně pronásleduje dělníky, že se postupuje proti dělnické třídě pažbami a jinými zbraněmi, není zde žádný ministr nebo jen sem tam některý, že především zde nevidíme ministra vnitra, jenž k parlamentu chová asi totéž pohrdání, jaké chovají dělníci k jeho opatřením, směřujícím proti komunistické straně. Z pánů ministrů, kteří by zde měli dnes býti, vidíme po celý čas toho, který má nejméně co říci, totiž pana ministra spravedlnosti. (Souhlas na levici.) Upozorňujeme, že v posledních měsících byly zahájeny četné mimořádné hospodářské boje, že pod účinky hospodářské politiky československé vlády statisíce dělníků se pokouší postaviti se na obranu a že proto musíme počítati s četnými novými mimořádnými a rozsáhlými boji. K těmto bojům patří stávka většiny československých stavebních dělníků, a z bojujících stavebních dělníků mají největší význam ti, kteří nyní stávkují v západních Čechách, v ašském území. Jest důležité poukázati na to, že se v těchto bojích ukazuje zřetelněji než jindy, že vládu a celý mocenský aparát měšťáckého státu lze nalézti veskrze na straně podnikatelů. Tak klasicky jako tentokrát se ještě nikdy neprojevilo, že všech mocenských prostředků měšťáckého státu bude použito v zájmu buržoasie, vedoucí třídní boj proti dělnictvu. Dne 11. května stavební dělníci ašského území zahájili stávku. Jakmile boj propukl, byla zahájena nejdříve činnost podnikatelů. Podnikatelé ihned dokazovali, že této stávky nelze hospodářsky odůvodniti, že postavení dělnictva jest výtečné a že proto jde o lehkomyslný boj, jemuž bylo by lze zabrániti za předpokladu, že by se bylo ašské dělnictvo spokojilo s dosavadními mzdami. Stačí poukázati, že veškerá daňová politika, kterou provozovala nynější vláda, a hospodářská politika československé vlády vedla k mimořádnému zhoršení hmotných poměrů československého proletariátu, a dále dlužno zdůrazniti, že zvláště pod účinkem daně ze mzdy se příjem dělnické třídy nejen poměrně, nýbrž i absolutně zhoršil a snížil. K velice zajímavým výsledkům se dojde, srovná-li se hospodářský stav západočeských textilních dělníků a stavebních dělníků. Velmi často se vychází z mylného předpokladu, že stavební dělníci jako kvalifikovaní proletáři jsou dobře placenými dělníky. Tento předpoklad jest, jak řečeno, mylný, neboť zde jde o sezonní dělníky. Stavební dělníci nejsou během roku po celé měsíce vůbec zaměstnáni, a srovná-li se podle úředních mzdových listin postavení západočeských textilních dělníků a stavebních dělníků, vysvítá z toho, že průměrná týdenní mzda textilního dělníka činí 184 Kč a stavebního dělníka 182 Kč. Z toho vyplývá, že požadavky stavebních dělníků jsou hospodářsky úplně odůvodněny a že jejich mzdy jsou ještě nižší než hladové mzdy československých textilních dělníků. Jakmile boj propukl, byla učiněna dvojí opatření, a to jedno učinili podnikatelé, druhé státní úřady. Jakmile byl zahájen boj, nebyl sice v Aši vyhlášen přímo stav obležení, ale vše, co úřady podnikly, ukazuje na to, že vůbec nepovažovaly za nutné vyčkávati nějakého pokynu na zostření svých opatření, nýbrž že již samy z vlastní vůle činí to, co mohou činiti, aby činně zasáhly do mzdového boje ve prospěch podnikatelů. (Posl. Schmerda [německy]: Do Aše byly poslány celé roty četníků!) Jakmile byla zahájena ašská stávka stavebních dělníků, přišlo do Aše velké množství četníků, kteří ihned zřetelně dali najevo, že jejich úkolem jest především činiti co mohou, aby dělníky a především důvěrníky stavebních dělníků postrašili a aby všemi prostředky zasáhli ve prospěch podnikatelů. K těmto opatřením přidružila se akce podnikatelů, směřující k tomu, aby bojující stavební dělníci byli vyzýváni a vysmíváni. Na den 15. května bylo určeno vyjednávání, a to tak, že podnikatelé se schovali za okresní politickou správu a nepřímo žádali jednání. Při jednání se ukázalo, že dělníci byli veskrze ochotni pustiti se do vážné rozpravy a zřetelně to projevili. Zástupce podnikatelů tajemník dr Sturm reagoval návrhem, aby všichni prohlásili, že souhlasí, aby požadavky byly předloženy pražskému mzdovému rozhodčímu soudu, t. j. tedy tajemník podnikatelů na zcela jasné a důkladně odůvodněné požadavky dělníků odpověděl zcela drzým posměškem. Následkem toho bylo především ze sílení četnictva. (Výkřiky posl. Wünsche.) Nyní se musíme zaměstnávati způsobem, jak se politický úřad pokouší zasáhnouti i do vážného boje. Především: shromažďovací právo pro úřady vůbec neexistuje. Úřady činí taková opatření, jichž by se bylo lze chopiti jen tehdy, kdyby vůbec nebylo řeči o shromažďovacím právu, asi tak, jako to úřady dělaly snad před rokem 1848. Stávkující stavební dělnictvo dělá v Aši to, co ostatně může dělati dovolávajíc se ustanovení shromažďovacího práva, pokouší se pečovati, aby s jeho strany nebylo porušováno to, co se jmenuje klidem a pořádkem, pokouší se dosáhnouti tohoto cíle tím, že se drží jasných ustanovení shromažďovacího práva. Ale co dělá četnictvo a policie? Především dlužno zjistiti, že tak zvané podřízené orgány - a jest tomu vždy tak, že pro všechny hanebnosti v boji proti dělnictvu se nadřízené úřady vymlouvají na přehmaty podřízených úřadů - že tedy tyto podřízené úřady vycházejí ze zásady, že mají právo provésti všeobecnou registraci obyvatelstva, a to tak, že žádný člověk jdoucí ašskými ulicemi není jist, že nebude obtěžován nějakým četníkem. Staly se desítky, ne-li sta takových případů, že v posledních týdnech četníci zakročili u některých lidí, kteří ani nepřímo ani přímo neměli co dělati s bojem stavebních dělníků, a vyzvali je, aby se legitimovali, aby udali, co chtějí na ulici, kam jdou a mají-li co dělati se stávkou. Následkem těchto opatření jest, že se dělnictvo rozčililo a musilo rozčiliti, poněvadž poznalo, že úřady od prvního dne mají spadeno na to, aby práv stanovených v shromažďovacím zákonu prostě nedbaly. To byl, jak řečeno, počátek. Když se dělnictvo nedalo vyrušiti ze svého klidu, když se nepodařilo porušiti klid, když tedy slovem četnictvo nemohlo dostáti svému úkolu, aby porušilo klid dělnictva, šlo dále. Příštího dne byla provedena četná zatčení. Zajímavý při tom jest případ Wilfertův: četnictvo zatklo jednoho dne tři naše soudruhy, totiž soudr. Ondřeje Wilferta a jeho dva syny. Když jsme se informovali u úřadu, proč tito důvěrníci byli zatčeni, bylo nám řečeno, že to ještě nemohli zjistiti, že se musí teprve vyšetřovati (Výkřiky na levici.), načež jsme upozornili, že když úřad neví, proč byli zatřeni tři dělníci, lze usuzovati, že ani četníci nemohli věděti, z jakých důvodů nařídili zatknouti tyto tři soudruhy. Později bylo nám oznámeno, že se zatčení provedlo proto, poněvadž jistý stávkokaz udal četnictvu, že byl obtěžován; že přesně neví, byli-li to tito Wilfertové, kteří ho obtěžovali, ale že má za to, pravil, jest prý pravděpodobné, že to byli Wilfertové. (Výkřiky na levici.) A to nejen úplně stačilo četnictvu, aby zatklo tyto tři dělníky, proti nim bylo podáno ještě udání pro omezování osobní svobody, tito tři byli vydáni chebskému kraj. soudu, stále ještě tam sedí a do dneška nikdo neví, jaké byly skutečné důvody, proč jejich vazba jest protahována. Když jsme se informovali u ašského okresního soudu a u chebského okr. soudu, bylo nám oznámeno: Nelze tohoto případu projednávati jako ukončeného a stát. zastupitelství nemůže podati obžalobu, poněvadž výslech svědků nebyl ukončen, jelikož bylo uvedeno příliš mnoho svědků. Bylo uvedeno 15 svědků a poněvadž okr. soudu bylo možno vyhledati jen 14 svědků, nelze materiálu zaslati krajskému soudu a krajský soud zase nemůže předložiti spisů stát. zástupci, dokud nebude nalezen 15. svědek. Přesně vzato -má se tedy tato věc takto: Nenajde-li okr. soud 15. svědka za celý rok, budou tito důvěrníci musiti čekati celý rok, než vyšetřující soudce skončí vyšetřování. A že se zde postupovalo určitou metodou, vyplývá z tohoto faktu: 14. svědek nebyl totiž také nalezen, ačkoliv bydlí v Aši a zná ho každý člověk v Aši. Byl kdesi zaměstnán při stavbě silnice. Poněvadž ho okr. soud naprosto nemohl najíti, usneslo se stávkové vedení pomoci okresnímu soudu a řeklo mu, kde lze 14. svědka najíti, neboť kdyby toho stávkové vedení nebylo učinilo, nebyl by býval ani 14. svědek do dneška nalezen.

Ale ani opatření proti Wilfertům nemohla vyrušiti dělnictvo z jeho klidu. Bojující stavební dělnictvo jako vůbec dělnictvo ví zcela dobře, čeho podnikatelé potřebují, ví zcela dobře, jaký výsledek jest kýžený při spolupráci podnikatelů s úřady a proto dělníci odmítají dáti se chytati do mimořádně hloupých nástrah, které se jim kladou. V nejbližších dnech, 3. a 4. června provedlo četnictvo takřka první skvělé činy. Nepravím, že se překonalo, neboť to ještě přijde, ale dne 3. a 4. června stalo se toto: Nočním vlakem, jímž ašští podnikatelé staveb očekávali dovoz stávkokazů, kteří stále nepřijížděli, tímto nočním vlakem přijelo několik set lidí. Jakmile tito lidé vyšli z nádraží, byl zahájen opravdový útok a veškeré obyvatelstvo přepadeno četnictvem. A to tak, že ti, kteří se ihned nedali na útěk, kdož nevyhověli drzému vyzvání četnictva, aby se vzdálili poklusem, byli biti pažbami. (Výkřiky na levici.) Není nejmenší pochybnosti, že bylo a jest zapotřebí vlivu stávkového vedení a vedení strany, aby se po takové neslýchané provokaci bylo lze vyhnouti krokům, které mohly vésti ke skutečnému neštěstí. Klid dělnictva působí na úřady přímo dráždivě. Když byly vyřízeny události ze dne 3. a 4. června, zahájilo a provedlo četnictvo nové činy. Následujícího dne byl zatčen první obchodvedoucí dělnického domu, Russ, a zároveň také číšník v dělnickém domě, náš soudruh Nádvorníček. Oba byli odvedeni k okresnímu soudu a příštího dne odevzdáni krajskému soudu. Informovali jsme se, jaká jest příčina tohoto násilného opatření a zjistili jsme: Četnictvo udalo, že v dělnickém domě byla omezena možnost jistého dělníka svobodně se pohybovati, že byl ztýrán atp. více. Vyšetřili jsme podrobně tuto věc. Co při tom vyšlo najevo? Faktem jest, že dva dělníci, z nichž žádný se stávkou nemá co dělati ani přímo ani nepřímo, se pohádali, že se také poprali, že však tito dělníci, jak řečeno, neměli co dělati ani se stávkovým vedením ani se stávkou, že nejsou spojeni s tímto bojem, že vyřizovali věc, která jest jejich soukromou věcí. Ale poněvadž četnictvo prohlásilo, že tuto rvačku lze a dlužno uvésti v souvislost se stávkovým vedením, stačilo to úřadu a oba, Russ a Nádvorníček, byli odevzdáni krajskému soudu, byla podána obžaloba, bylo znovu uvedeno velmi mnoho svědků, a není pochybnosti, že i tito oba zatčení budou celé týdny seděti u chebského krajského soudu. Tato metoda má tento smysl: Chtějí tímto způsobem odníti ašskému dělnictvu nejlepší důvěrníky v hloupé naději, že tímto způsobem lze zlomiti odpor ašského dělnictva. Všechna naše zakročení byla úplně marná. Výslovně konstatuji: Četnictvo neobtěžuje jen lidi. jdoucí na nádraží nebo z nádraží, četnictvo začíná nejen obtěžovati stávkové hlídky, nýbrž jim i říkati, že mají přestati stávkové hlídky, že to tak dále nejde, že takto nedojde k ukončení boje, jedním slovem četnictvo v Aši začíná na vlastní vrub rušiti shromažďovací právo a nakládati se stávkovými hlídkami tak, jako by byly úplně zbaveny práva. Víme a máme dokázáno výpověďmi, že se dělníkům, kteří byli zatčeni a odvlečeni na strážnici, velice sprostě nadávalo. Ovšem tak, že úplného důkazu toho nelze dobře provésti, poněvadž zbabělci, kteří zneužívali své úřední autority, tyto nadávky pronášeli až tehdy, jakmile měli dělníky na strážnici a pokud tito dělníci byli beze svědků. Již předem jsem upozornil, že to naprosto nejsou nejskvělejší výkony četnictva, na něž zde musíme poukázati. Dnes dopoledne byl nám hlášen tento případ: Četnictvo vniklo dnes dopoledne do dělnického domu, vešlo do stávkové místnosti a tam si libovolně vybralo několik dělníků, osmělilo se tyto dělníky zapsati a k této činnosti připojiti hrozbu, že se konečně učiní přítrž radikálním opatřením, k nimž sáhlo dělnictvo v boji proti podnikatelům. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nepřeháním, můžeme to doložiti četnými důkazy, že jsou v Aši provokatéři rozličného druhu, ale že tyto provokatéry lze nalézti jen na straně úřadů. (Výkřiky na levici.) Můžeme dokázati, že se příslušníci četnictva skutečně zařizují jako agenti stávkokazeckého zprostředkování, máme v rukou průkazný materiál, z něhož vyplývá, že četníci oslovují dělníky, které považují za stavební dělníky a kteří vlakem přijíždějí do Aše. Takový četník řekl jistému domnělému stavebnímu dělníku: "Poslyšte, chcete-li práci, mohu vám ji opatřiti. Nemusíte se ničeho obávati. Opatříme vám i byt a dostanete dobrou mzdu." (Různé výkřiky na levici.) Jest jisté, že tyto přehmaty jsou do dneška bezpříkladné nejen v Československu, nýbrž že nemají příkladu v celých dějinách boje buržoasie proti dělnické třídě ve starém Rakousku. (Výkřiky komunistických poslanců.) My jsme tento materiál zaslali nejen okresním úřadům, konstatuji, že jsme byli i v Praze, konstatuji, že jsem sám jmenoval ministerstvu vnitra jména dělníků, kteří jako stávkové hlídky byli četnictvem nejen obtěžováni, nýbrž jež chtělo četnictvo také donutiti, aby se vzdali vykonávání práv. zákonem jim zaručených. Ani ministerstvo vnitra nehnulo prstem, ani podřízené úřady neučinily toho nejmenšího. Domnívám se, že v této souvislosti musím se zmíniti i o tom, že v okresním měřítku jsou u úřadů lidé, kteří zcela dobře rozumějí, jaký význam má zákonodárství Československé republiky v posledních dvou letech. Tyto podřízené úřady vycházejí zcela správně z úvahy, že se jim nejlépe povede, že mohou udělati nejrychlejší kariéru, ukáží-li a dokáží-li nadřízeným úřadům, že rozhodně a bezohledně zakročují proti dělníkům, pokud se tito dělníci pokoušejí mzdovým bojem zlepšiti svůj hmotný stav. To jsou zase důvody, které nás nutí, abychom pány, kteří v ašském okresním měřítku jsou odpovědni za hanebné přehmaty podřízených úřadů, naprosto nejmenovali jménem, neboť víme, že by jim to bylo právě vhod. Jsou přesvědčeni, že by jim nic nemohlo lépe urovnati cestu, než kdyby se právě s tohoto místa úřadům řeklo: "Tak a tak se jmenují ti, kteří se za mzdového boje vyznamenali zvláštní řízností v boji proti dělnické třídě." Ale pokud jde o rozhodující průkazný materiál, totiž o průkazy, že se v Aši shromažďovací právo každého dne porušuje, že je porušuje většina četníků konajících v Aši službu, odevzdali jsme tento materiál především okresním úřadům a za druhé jsme tento podstatný materiál předložili i ministerstvu vnitra.

Domníváme se, že jest nutno s tohoto místa se zvláštním důrazem upozorniti na to, že všechny provokace četnictva do dneška nemohly připraviti dělnictvo o jeho klid, že stávkové vedení stávku pevně řídí, že má hnutí pevně ve svých rukou a že proto spekulace podnikatelů na srážky, které by jim pak umožnily zvítěziti, jest klamná. Všechny provokace úřadů nevedly k tomuto cíli. Tím však není řečeno, že ašské dělnictvo jest ochotno dáti si tyto drzé provokace déle líbiti. Prohlašujeme zde zcela výslovně, že veškeré ašské dělnictvo vychází ze základní myšlenky, že i pro tyto provokace musí býti stanovena určitá mez a proto pravíme nejen ašským podnikatelům, nýbrž i úřadům, které jsou především odpovědny za tyto přehmaty, jasně a nedvojsmyslně: až sem a ani kroku dále! (Souhlas na levici.)

V tomto boji máme co dělati nejen s tím, že si četnictvo dovoluje činiti všelijaké přehmaty, nýbrž musíme upozorniti i na to, že si podnikatelé nalezli ještě jiné spojence ve svém boji proti dělnické třídě. To mne nyní nutí, abych se zabýval i oněmi okolnostmi boje, které se vztahují nejen na taktické rozpory ve vedení dělnické třídy, nýbrž které se vztahují i na veskrze zásadní rozpory. Budiž zde ještě jednou řečeno, že boj ašských stavebních dělníků jest úplný, t. j. že 98% ašských stavebních dělníků jest v boji, že z 54 staveb 51 odpočívá, a budiž poukázáno na to, že se dosud naprosto nepodařilo kromě 11/2 tuctu stávkokazů, kteří od počátku boje se rozhodli vpadnouti do zad příslušníkům své třídy, najíti další stávkokaze. Ale při obraně proti stávkokazům nemáme co dělati jen s pokusy podnikatelů a úřadů o zprostředkování stávkokazů, nýbrž při této obraně jsme nuceni rozhodně vystoupiti i proti metodám koalovaných svazů. Koalované svazy uzavřely totiž, jak známo, se stavebními podnikateli smlouvu, jež platí až do roku 1930. Tato smlouva se naprosto nevztahuje na stavební dělníky činné v Aši, oni této smlouvy nikdy neuznali a ona nikdy nebyla za ně a jejich jménem podepsána. Ale když ašští stavební dělníci zahájili boj, vystoupili tajemníci koalovaných svazů, aby prohlásili, že za prvé nemají co dělati s bojem a že za druhé stavební dělníci u nich organisovaní nejsou povinni také stávkovati, nýbrž že zcela naopak jsou povinni pracovati. (Výkřiky na levici.) Z chování koalovaných svazů a podnikatelů jasně vyplývá spolupráce mezi oběma, že ji naprosto nelze přehlížeti. Mám zde výtahy z dvou letáků. Jeden vydali podnikatelé, druhý tajemníci koalovaných svazů. Srovnáme-li jejich znění, bude ihned jasno, je-li shoda v chování těchto korporací k bojujícím stavebním dělníkům či nikoliv.

V letáku podnikatelů se praví: "Komunistům nejde naprosto o hospodářské úspěchy pro dělnictvo. Naopak boj jest politické povahy a směřuje proti ostatním nekomunistickým organisacím, které představují většinu stavebního dělnictva. Úspěchy ve stávce má býti posíleno postavení komunistické organisace." Tak píší podnikatelé. Druhá výzva zní: "Komunistům nejde o mzdovou a pracovní smlouvu. Nejde jim o zvýšení mzdy o několik haléřů. Boj nesměřuje proti podnikatelům, boj směřuje proti volným organisacím, boj směřuje proti německému svazu stavebních dělníků. Oni, komunisté, mají rozkaz od moskevského polbyra." Tato druhá výzva pochází z péra tajemníků koalovaných svazů. Zde máme úplnou shodu způsobů, jichž užívají podnikatelé a koalované svazy proti stavebnímu dělnictvu. (Výkřiky na levici.) Možno říci a to činí ve skutečnosti tajemníci koalovaných svazů - že uzavření smlouvy zavazuje k dodržování smluvních ustanovení; a skutečně prohlašují koalované svazy nejen v Aši, nýbrž i v Liberci, že nemají s touto stávkou co dělati, že stojí na tom, že smlouva byla uzavřena a že jsou povinny pečovati, aby ustanovení této smlouvy byla dodržena. I kdybychom se postavili na tento základ, co však odporuje celé minulosti odborových organisací, i kdybychom se postavili na základ tohoto dovozování, k jakému úsudku bychom v nejlepším případě došli? Tajemníci koalovaných svazů praví: Uzavřeli jsme smlouvu, jejíž platnost jest stanovena až do roku 1930, proto nemůžeme vyhlásiti stávku a proto odmítáme i odpovědnost za stávku v Aši. Dejme tomu, že takto dovozovali. Ale co činí ve skutečnosti? Prohlašují nejen, že věří ve svatost smluv, nýbrž jdou mnohem dále, než k čemu je podnikatelé smlouvou zavazují, nebo ve smlouvě není o tom ani slova, že by byli tajemníci zavázáni při hospodářských bojích dohazovati stávkokaze, ve smlouvě není ani slova, že tajemníci, i když vypukla stávka, jíž sami nechtěli, jsou povinni podle smlouvy najímati stávkokaze. Ale co se stalo ve skutečnosti? Faktem jest, že v Aši z 500 stavebních dělníků 98% bojuje, že těchto 98% chtělo tento boj, že tedy tam nemůže býti řeči o nějakém vlivu koalovaných svazů. Když nyní koalované svazy prohlašují, že nejen nemají odpovědnosti za tuto stávku, nýbrž že jsou toho mínění, že jejich členové tam mohou pracovati, kde vůbec nemají vlivu, jest to prostě úplně zřejmé dohazování stávkokazů. (Výkřiky na levici.) Ale musím upozorniti, že jest naší povinností rozlišovati mezi tím, co chtějí tajemníci koalovaných svazů, a mezi tím, co si dají líbiti dělníci, a to nejen dělníci komunističtí, nýbrž i sociálně-demokratičtí a indiferentní. Domnívám se, že jest užitečné a nutné poukázati zde, že v západočeských územích, zvláště však v ašském území velká většina soc.-demokratických dělníků tuto taktiku svých vůdců rozhodně odmítá a nechce o této taktice vůbec věděti. Nejen že soc.-demokratičtí dělníci také bojují, v Rossbachu se věc má tak, že většina stávkujících dělníků jsou sociální demokrati, že tito soc.-demokratičtí dělníci zahájili boj, že bojují a odmítají vyhověti pokynům svých tajemníků, totiž zahájiti práci a vpadnouti do zad příslušníkům své třídy. Jak řečeno, soc.-demokratičtí dělníci v Rossbachu, jakož i v Aši, většinou to odmítají, a jak jsme se dověděli v posledních týdnech, proniká na veřejných schůzích jen jediné mínění, totiž mínění, k němuž se připojují nejen komunističtí dělníci, nýbrž i dělníci soc.-demokratičtí a indiferentní, totiž že stávkokazectví zůstává stávkokazectvím, i když se klamně jmenuje "dodržováním smlouvy". (Souhlas komunistických poslanců.)

V prvních dnech dali se soc.-demokratičtí stavební dělníci z ašského území svésti k tomu, aby se chovali "věrně podle smlouvy", netrvalo to však dlouho, přestali pracovati a připojili se ke svým bojujícím soudruhům. Chci nyní jasně formulovati tuto otázku. Co jest správné? Jaké jest přesvědčení tajemníků koalovaných svazů? Že jest členům koalovaných svazů dovoleno bojujícím soudruhům vpadnouti do zad nebo že na př. v Rossbachu sociálně-demokratická a komunistická většina obecního zastupitelstva se ve veřejné schůzi usnesla projeviti své sympatie bojujícím stavebním dělníkům, úplně lhostejno, šlo-li o dělníky soc.-demokratické nebo komunistické? Slovem, soc.-demokratičtí dělníci ve své většině jdou v ašském okrese s bojujícím stavebním dělnictvem, odříkají se úplně nemožného a v tomto případě zcela zřejmě zrádného chování několika tajemníků koalovaných odborových svazů.

Mám zde leták, jenž byl před několika dny rozšiřován. Totiž s nervosním stavem podnikatelů vzrůstal i nervosní stav tajemníků koalovaných svazů. Již dříve jsem upozornil, že kdyby se tajemníci byli spokojili tím, aby řekli: "My jsme věrni smlouvě, nemáme co dělati se stávkou a zamítáme porušiti nejlepší tradice středoevropského dělnictva, odmítáme dohazovati stávkokaze," kdyby to byli učinili, pak by ještě sice ani zdaleka nebyli revolučními třídními bojovníky, ale nebyli by také užili metod, jež dosud byly výsadou žlutých stávkokazeckých organisací, pěstovaných podnikateli. Před několika dny byl rozšiřován leták mezi jiným tohoto znění. Táží se v něm: "Proč stávkujete? Poněvadž se lehkomyslně a důvěřivě dáváte komunisty podváděti a klamati, poněvadž jste uvěřili komunistům nepřesvědčivše se, když vám vyprávěli, že se smluvní mzdy jen krátkou stávkou zvýší o 20%. Poslechli jste komunistického lákání bez rozvahy, bez zkoumání a vyšetřování, jsou-li zde předpoklady pro úspěšný boj." A dále se praví: "Domníváte se, že tak mizivá menšina můžete promluviti a znemožniti smluvní a mzdovou politiku spojených svazů? I kdyby se vám podařilo donutiti podnikatele k ústupkům, byl by to úspěch jen okamžitý a zdánlivý, úspěch jenž by nevyvážil obětí. Počítejte sami." Táži se: Čím se liší tato řeč od řeči proklamací dosti známých žlutých organisací stávkokazů? Nejen ve formě ničím, nýbrž i podle obsahu naprosto ničím. Jest to starý osvědčený způsob žlutých stávkokazeckých organisací, štváti bojující dělníky proti jejich vůdcům a důvěrníkům, bojovati za buržoasii, za podnikatele, slovem činiti vše, co činiti lze, aby přiměly tolik a tolik dělníků, aby vlastním soudruhům vpadli do týla. To jsou osvědčené metody žlutých stávkokazeckých organisací a od těchto metod neliší se metody, kterých bylo užito v tomto letáku, naprosto ničím ani formou, ani obsahem. Předpokládejme, že se věc má takto: Stávka, která se vede pátý týden. Všechna usilování podnikatelů, tajemníků koalovaných svazů a úřadů, aby byli najati stávkokazi, byla úplně marná. Tato usilování byla marná nejen proto, že dělníci v Aši stojí na stráži, nejen proto, že vůdcové mají hnutí pevně v rukou, nejen proto, že se nedali vyprovokovati úřady, nýbrž proto a snad především proto, poněvadž přes toto chování koalovaných svazů soc.-demokratičtí dělníci, stavební dělníci a politicky organisovaní soc.-demokratičtí dělníci v západočeských okresích po celé dny a týdny zabraňovali dovozu a najímání stávkokazů. Jedním slovem, zde se přímo ukazuje, že soc.-demokratičtí dělníci, jakmile jednou poznali, kam vede cesta vůdců, touto cestou nejdou. V tomto boji v západních Čechách se ukazuje, že většina soc.-demokratických dělníků jde cestou, kterou jdou jejich soudruzi, že je přímo a nepřímo podporují a že této podpoře máme většinou co děkovati, že v Aši byla zmařena usilování tajemníků koalovaných svazů o věc podnikatelů.

Vezměme dále skutečnost, že jsou dodržovány sazby podpor pro stávkující dělníky, že se nenašel a nenalézá nikdo, kdo by opustil řadu bojujících, vezměme to vše a srovnejme nyní s těmito fakty, co v jistém západočeském časopisu bylo před několika dny napsáno o stávce stavebních dělníků. Praví se zde: "Nyní se hlásí všichni, jimž se dostalo velkých slibů, žádají nyní vysokých podpor, které byly slíbeny. V dělnickém domě není při rozpravě o této otázce naprosto nádherné revoluční bojovné nálady, nevládne tam právě mír, zvláště poněvadž lidé ošizení o slíbenou podporu přišli na to, že se při výměře podpory užívá míry nesrozumitelné pro nebolševiky. Skvělý stav této stávky jest takový, že jakmile stavitelé dostanou ještě nepatrný počet vyučených dělníků, mohou komunisté stávkovati celé léto. Práce bude hotova, stavitelé dostanou ještě i scházející dělníky, poněvadž počet těch, kteří se dali od komunistů přemluviti, aby také stávkovali, se stále zmenšuje. Toho nezadrží ani sáhodlouhé akademické výklady o stávkokazectví nebo o rušení smlouvy. Pro německý svaz stavebních dělníků není stávky ani v Aši ani v Rossbachu. Proto tedy členové německého svazu stavebních dělníků nejsou žádnými stávkokazi, pracují-li v obou místech." (Výkřiky komunistických poslanců.)

A víte, kde tento článek vyšel? Nikoliv v duchcovském časopise "Tag", nikoliv v nějakém orgánu osvědčených žlutých stávkokazeckých organisací, nýbrž v soc.-demokratickém deníku "Volkswille" v Karlových Varech. (Výkřiky posl. Wünsche a Schmerdy.) Domnívám se, že kdyby někdo ostatně nevěděl nic o tomto boji, kdyby neznal jiných faktů, které by mu vysvětlily příčinu a průběh tohoto boje, kdyby ostatně nevěděl nic jiného; to jediné, že příslušníci koalovaných svazů v Aši nemohou jinak pracovati než výhradně pod ochranou četníků, vysvětlí každému dělníkovi, co dlužno rozuměti pod "dodržování smlouvy". Není třídně uvědomělého dělníka, jenž by nechápal, že není pro něj větší hanby než pracovati pod ochranou četnictva a bodáků. (Výkřiky na levici.)

Při tom nelze přehlédnouti, že tímto způsobem sice lze bojujícím dělníkům vyvésti ten neb onen kousek. Ve skutečnosti bude to míti ještě velice smutné následky. Neboť, je-li tomu tak, jak říkají tajemníci koalovaných svazů, že se svatě musejí dodržovati smlouvy a zůstane-li to tak, jak říkají tajemníci koalovaných svazů, že jsou nejen povinni dbáti svatě smluv, nýbrž i dávati pokyny svým členům, že se někde stávkuje, ale vy můžete pracovati, musíte pracovati, dodržujete smlouvy, stane-li se to, podnikatelé si to velice dobře zapamatují. Příště budou vycházeti z této nádherné, velké myšlenky, že každá smlouva dělníky zavazuje, z ohromné myšlenky, že uzavrou-li smlouvu s nějakou žlutou organisací, musí býti tato smlouva svatou i pro veškeré ostatní dělnictvo a kdo nebude této smlouvy dbáti, i když by byl členem nějaké amsterdamské organisace, bude pak podle taktiky amsterdamských tajemníků mužem, jenž nedodržuje smluv, jenž ruší smlouvy jichž dbáti se zavázal. Takto budou rehabilitovány skutečně žluté stávkokazecké organisace a podnikatelé právem řeknou, že to, co nyní učinily žluté organisace, jest potvrzeno tím, co nyní činí v praxi tajemníci některých koalovaných svazů. Jsem přesvědčen, že tato politika není a nemůže býti politikou soc.-demokratických mas. To jest politika několika tuctů vůdců, kteří se neostýchají v takovém mimořádně významném období, vyplněném neslýchanými třídními boji, osvědčiti se jako výteční pomocníci nikoliv na straně dělnické třídy, nýbrž na straně buržoasie. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Jest prokázáno, že se tohoto boje účastní sta a tisíce soc.-demokratických dělníků a především v západních Čechách, jest klasicky čistě vylíčeno, že ohromná většina dělnictva, že soc.-demokratičtí dělníci v Aši, Rossbachu a Vernéřově jsou s bojujícími stavebními dělníky, že je co nejúčinněji podporují. Jest faktem. že toto chování soc.-demokratických dělníků jest přímo úderem pěstí v tvář oněm tajemníkům, kteří se přes toto chování dělníků veskrze staví na půdu boje podnikatelů proti dělnické třídě. Víme, že to není celkem nic nového, že jsme vstoupili do období, ve kterém třída podnikatelů jest nucena všemi možnými prostředky potírati pokusy dělnictva na obranu proti nesnesitelné politice vlády. Víme, že v této době podnikatelé, vládnoucí třídy se velice těší tomu, když se jim prokazují takové ochranné služby a jest jasno, že dělnictvo s tím musí počítati, že v období zostřených třídních rozporů a třídních bojů tucty a sta důvěrníků, stojících na půdě reformismu, mají za to, že nyní nadešla doba, kdy již nemusejí hráti komedii a zcela otevřeně vystoupí jako činitelé, kteří se nebudou ostýchati přemlouvati proletářské masy, aby svým soudruhům vpadly do týla. To, čeho jsme se dožili v posledních dnech a týdnech v Aši a v Liberci, fakt, že buržoasie spolu s úřady a částí vedoucích činitelů amsterodamských odborových organisací bojuje proti dělnické třídě, tyto skutečnosti potvrzují jen to jediné, že proletariát stojí před novými mimořádnými, ohromnými a zostřenými boji. Tyto skutečnosti nám ukazují, že se musíme zbrojiti k ohromným třídním bojům. Víme, že podnikatelé, úřady a část dělnických důvěrníků patří k sobě a že tito důvěrníci budou podporovati všechna opatření vlády a buržoasie proti proletariátu. Proletariát se své strany organisuje akce, jež jsou nutné, aby zmařily významné úspěchy buržoasie. S tohoto hlediska oceňujeme význam rudého dne, z těchto úvah posuzujeme politický ráz tohoto projevu.

Při tom jest nám jasno, že vláda a všechny úřady po dlouhou dobu se připravují k tomu, aby celou řadou obšírných provokací vystupovaly proti dělnictvu, jsme však přesvědčeni také o tom, že nelze stále jen akademickými zbraněmi a prostředky rušiti vládu a její pomocníky při užívání jejich metod. Víme, že si vláda a buržoasie málo všímá intervencí a resolucí, že málo dbá tohoto parlamentu, málo dbá oposice v tomto parlamentu, málo dbá oposičních řečí komunistické frakce. Víme, že buržoasie dbá jen organisované síly třídně uvědomělého proletariátu Československé republiky. Pohlížíme-li na to s tohoto stanoviska, budeme pečovati, aby 6. červenec byl mohutnou demonstrací nejen komunistické strany, nýbrž zástupců socialistických a indiferentních dělníků, pádnou demonstrací většiny potlačených pracujících mas Československé republiky proti zpátečnické politice československé koaliční vlády. (Potlesk komunistických poslanců.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP