Pátek 23. března 1928

Likvidace Slezska znamená také značné hospodářské ztráty pro dosavadní hlavní město Opavu. Opava, dámy a pánové, je městem, úřadů a městem škol. Není městem továren, jednak proto, že podmínky pro vývoj továren nejsou přírodou dány, jednak také z důvodů nacionálních: německo-nacionální radnice bránila se zakládání průmyslových podniků, protože bála se přílivu českého dělnictva a tím ponenáhlého počešťování německé Opavy. Pokud i úřady v Opavě byly zakládány, jako poštovní ředitelství, tedy nerozhodovaly pro zakládání ani tak důvody správ ně administrativní, jako spíše důvody nacionální.

A nyní několik továren v Opavě vlivem různých okolností bylo zavřeno. Zavřena byla veliká továrna na zápalky "Solo", čímž přes 500 dělníků ocitlo se bez práce. Likvidována byla veliká textilní továrna Quittnerova a zase několik set dělníků je bez práce. A nyní mají z Opavy odcházeti i úřady! Odchází zemská politická správa, odchází zemská správní komise, odchází zemské četnické velitelství do Brna. Ale, bohužel, odcházejí zároveň také úřady, které nemají s reformou politické správy naprosto nic společného. Tak na př. finanční ředitelství opavské ochuzeno bylo v poslední době o oddělení celní, které přeloženo bylo do Brna, ačkoliv r. 1867 právě pro celní otázku založeno bylo finanční ředitelství v Opavě. Z důvodů strategických odchází též velitelství osmé divise z Opavy do Hranic, 34. pěší pluk odešel do Hranic a nahrazen je dělostřeleckým plukem; ovšem počet mužstva u dělostřeleckého pluku je daleko menší než u pěšího pluku, což je zase ztráta.

Zkrátka z Opavy odchází řada úřadů, což znamená značnou ztrátu hospodářskou, nehledě na to, že Opava ztrácí prestiž hlavního města a stává se pouhým provinciálním městem. Ale znamená to také značnou ztrátu národnostní, protože s těmito úřady a s tímto dělnictvem odchází přirozeně také živel český, a tím národní ztráta české Opavy je neobyčejně značná. Zejména uskuteční-li se, co bylo psáno v německých listech, že dojde k přeložení do Brna výhradně českých státních zaměstnanců a českých úředníků a že němečtí zaměstnanci zůstanou nadále v Opavě, to by znamenalo pro českou minoritu opavskou značnou ztrátu.

A marně domáháme se my, slezští poslanci, zase bez rozdílu stran, aby za tyto hospodářské ztráty dostalo se Opavě určitého odškodnění v podobě náhradních úřadů! Musím připomenouti, že v poslední době jedná se o církevní náhradní úřad, protože má býti pro Těšínsko a západní Slezsko (Javornicko), které dosud patří do pruské diecése vratislavské, zřízeno zvláštní biskupství v Opavě a podle zpráv, které jsme dostali, už docela je určena osoba v podobě světícího biskupa Schinzla, Němce z Olomouce, který prý má býti jmenován biskupem opavským. Prohlašuji, že takovéto řešení hospodářské a také ovšem národnostní pro nás Čechy opavské je naprosto nepřijatelné a že už předem podobné řešení odmítáme.

Dále je nutno věnovati značnou péči otázce konsolidace Hlučínska. Není pravda, co před chvílí bylo tu řečeno, že Hlučínsko je německou zemí! Statistika pruská - a nikdo nebude pruskou vládu obviňovati z českého nacionalismu - r. 1905 napočetla 62.203 Moravců, r. 1910 65.000 Moravců. Do r. 1872, do velikého kulturního zápasu bismarkovského, vyučovalo se na všech školách hlučínských výhradně moravským jazykem, a teprve 20. září 1872 zakázala opolská vláda jakékoliv vyučování moravským jazykem na obecních školách. Už dávno před válkou, od roku, tuším, 1891, vycházely pro hlučínský lid "Katolické Noviny", psané moravským jazykem. Tedy to vše dokazuje, jestliže tamější lid si říká Moravci, že to není jen název zeměpisný, nýbrž také pojem národopisný, důkaz přináležitosti k našemu českému národu. Proto je nutno, aby přirozené počešťování Hlučínska, které není žádnou násilnou čechisací, nýbrž spravedlivou revindikací a odčiněním, co 180letou vládou pruskou na Moravcích bylo napácháno, aby tato ponenáhlá konsolidace Hlučínska byla cílevědomě prováděna i pak, až dojde k likvidaci Slezska a až připadne Hlučínsko s celým Slezskem k Brnu. Vždyť ještě u starých lidí najdeme staré slabikáře a modlitební knížky psané jazykem moravským.

Ovšem otázka Hlučínska je otázkou chleba, otázkou práce. Jakmile dostane hlučínský lid práci a jakmile zamezíme pravidelné odcházení hlučínského lidu za prací do Německa a tím i stálý kontakt s německou irredentou v zahraničí, bude národnostní konsolidace Hlučínska velmi rychle postupovati.

Zrušena byla veliká lnárna lichnovská v Chuchelné a má tam býti náhradou státní tabáková továrna. Je nutno, aby co nejdříve k tomu došlo, poněvadž několik set hlučínského lidu dostalo by tam zaměstnání. Není to žádný separatismus ani lokální patriotismus, když vyslovuji zde přání, aby při přijímání dělnictva bylo v prvé řadě přihlíženo k hlučínským Moravcům, aby tamní lid nalezl práci a zamezovalo se tak odcházení jeho za hranice.

Je dále nutno podporovati stavební ruch na Ostravsku, zejména regulaci Odry a stavbu kanálu odersko-ostravského, poněvadž řada "murařů", zedníků hlučínských dostala by tam zaměstnání. Je nutno, aby na Hlučínsku v Petřkovicích uhlí dolů "Oskar" a "Ansehn" bylo odbíráno pro státní podniky, aby tím naši hlučínští, moravští horníci dostali na těchto dolech pravidelné zaměstnání. Je také nutno, aby co nejdříve byla vyřešena otázka říšských rentistů a pensistů. Je to otázka velmi ožehavá, která byla řešena článkem vládního nařízení č. 13 z roku 1926, ale toto vládní nařízení naprosto nevyhovuje a způsobuje hodně a hodně zlé krve. V Německu bylo zavedeno dříve starobní pojištění nežli u nás, nyní tím, že přešlo Hlučínsko na půdu našeho státu, pozbývají Moravci nároku na toto starobní invalidní pojištění. Jsou to sociální otázky velmi bolestné, jde o chudáky, o lidi drobné z Hlučínska, země to sice hezké, ale chudé. Jsou to otázky, které potřebují urychleného vyřešení, poněvadž jen tím způsobem dostaneme se k srdci Moravců a zároveň získáme i jejich lásku. Kdo dá Moravcům práci a chleba, ten dovede si i je získat! Tím stává se jejich přítelem a ponenáhlu dovede ten lid k sobě připoutati. (Posl. Zeminová: To je také to pravě vlastenectví!) Ano! Mimo to s tohoto místa varuji velmi kategoricky ministerstvo školství a nár. osvěty před jakýmkoliv zřizováním německých škol na Hlučínsku. Přicházejí zprávy, že na Hlučínsku mají býti zřízeny státní německé menšinové školy pro tamní obyvatelstvo. Upozorňuji, že na celém Hlučínsku jsou pouze dvě obce německé (Sudice a Třebom) a že veškeré ostatní obce i podle pruského sčítání vykazují zdrcující většinu českou, a je tedy zbytečno, aby se tam zřizovaly státní školy německé. Vždyť už to soukromé vyučování německé, tak zv. "Privatunterricht" kočovných učitelů "Kulturverbandu" nám způsobilo dosti nevůle!

A v závěru své řeči, neboť čas již pokročil, dovolte, abych poukázal na to, že v národnostním vývoji Slezsko jde v poslední době hodně dozadu. To Slezsko má, bohužel, zlý osud! Sudičky, které stály u jeho kolébky při jeho narození, daly mu sudbu strádání a utrpení. A v ohledu národnostním bylo Slezsko vždycky obětním beránkem, který měl vykupovati dohodu česko-německou ve šťastnějších Čechách a na Moravě.

Předválečná oficielní politika česká nevěnovala pozornost Slezsku! Badeniho jazyková nařízení platila pro Čechy a Moravu, Stremajerova nařízení platila také jen pro Čechy a Moravu, o Slezsku nebylo řeči, česko-německé vyrovnání připravovalo se v Čechách a provedeno bylo moravským paktem r. 1905, ale o Slezsku se zase nemluvilo. Na rozdíl od Čech a Moravy Češi tvořili ve Slezsku nejen v určitých okresech, ale v celé zemi minoritu, poněvadž obcovací řeč rakouská napočetla pouze  1/4 českého obyvatelstva. Jedině Slezsko to bylo, kde platilo školské nařízení Zeynkovo o utrakvismu: ve školách měl býti utrakvismus, to jest pouze v prvé a druhé třídě se mělo vyučovati po česku, ve třetí třídě měla se přibírati čím dále tím více němčina, takže v posledních letech mělo se vyučovati výhradně německy. Proto nám nechtěli povoliti žádnou měšťanskou školu, odvolávajíce se na to, že podle Zeynkova nařízení má si žák obecné školy odnésti takovou znalost němčiny, že nepotřebuje měšťanskou školu českou a může studovati německy.

Teprve u Nejvyššího správního soudu museli jsme vybojovati zásadu, že pro české děti smíme zřizovati české občanské školy. Takové byly poměry v celém Slezsku. Na Těšínsku k tomu přistupovalo plánovité popolšťování ve školách a v kostele, neboť "pro několik vesnic na Těšínsku prý nerozbijeme přátelství česko-polské..." Právem psal Bezruč o jednom velkém umírání! Proto jestliže po převratu začali jsme odstraňovati nacionální výsady, bylo to jenom v důsledku demokratické rovnosti a spravedlnosti. To nebylo násilí, nebyla to násilná čechisace, bylo to přirozené vracení se našeho lidu, který nepřízní doby a zlobou lidí byl odnárodněn a musel býti vrácen přirozenému původu, ze kterého kdysi vyšel! (Výborně!) U nás postupovala tato národnostní konsolidace dosti příznivě, zejména ve školách; pokud se týká školství hraničářského, máme velmi pěknou síť českých škol. Ale v poslední době, zejména v otázkách obsazování úřadů, znamenáme značný krok nazpět. Již odnětí volebního práva četníkům a vojákům ohrozilo řadu našich posic v menšinových místech. V Bruntálu na př. v důsledku toho nedostali jsme ani jednoho českého zástupce, ačkoliv dosud česká menšina tam měla 2 zástupce na radnici. Odchod českých úředníků do Brna bude zase znamenati, že mnohé ze zbylých úřadů zůstanou obsazeny úředníky německými. Ruší se 12 četnických stanic na opavském Slezsku, což zase bude znamenati značnou ztrátu národnostní. Ještě dnes u finančního ředitelství opavského je 70% zaměstnanectva národnosti německé. (Slyšte!) U zemské politické správy je 60% úředníků národnosti německé. A naše ztráty v poslední době několika málo měsíců? Presidentem zemského soudu v Opavě stal se Němec. Vicepresidentem ředitelství pošt a telegrafů po odchodu českého vicepresidenta dr Pachty do Pardubic stal se Němec. V Bílovci, kde je většina českých vesnic, stal se proti protestu těchto českých vesnic notářem Němec. V Bruntále, Krnově, Hlučíně a v Opavě odchodem českých konceptních úředníků uprázdnila se místa u okr. politické správy a byla obsazena, ačkoli před tím tam byli čeští úředníci, výhradně německými konceptními úředníky. (Výkřiky národně-socialistických poslanců.)

Systemisace poškodila nejen platově v celé republice státní zaměstnance, ale u nás ve Slezsku poškodila nás také národnostně. Uvádím jenom jeden případ: U finančního ředitelství opavského do III. plat. třídy dostali se tři Němci a pouze jeden Čech, který ještě odchází do pense. Mezi těmito Němci byl jmenován do III. plat. stupnice (Výkřiky post. Zeminové.) jeden, který nezná ani slova česky a proti jehož jmenování vyslovil se dokonce president finančního ředitelství. Přes to však finanční ministerstvo jmenovalo tohoto Němce, proti němuž se i vlastní nadřízený šéf vyslovil a který nezná ani slova česky, do III. platové stupnice. (Slyšte!)

Železniční stanice Javorník, Mladecko, Hradec byly obsazeny Němci, docela i na místo odcházejícího českého přednosty.

Český cukrovar v Háji, který i v nejtěžších dobách drželi jsme v českých rukou, přešel do rukou známého germanisátora Janotty v Opavě.

Česká státní průmyslová škola v Opavě byla zrušena a místo ní zřízeny pouze polírské kursy, ale za to zřízen v Opavě německý kurs pro vzdělání učitelek ženských ručních prací. (Výkřiky posl. Zeminové.)

Na českých státních menšinových školách byli jmenováni učiteli němčiny rodilí Němci. (Slyšte!).

Dámy a pánové, vymezený čas mně brání, abych podrobně zde vypočetl, jak ustupujeme v otázkách národnostních v té zemi, která má tak dalekosáhlý hospodářský, politický a národnostní význam pro československý stát a která už za Rakouska byla obětována německému "Besitzstandu"! Ale uvedené mnou ukázky ilustrují zřejmě náš národnostní ústup ve Slezsku.

Jest nespornou zásluhou vedoucích slezských lidí, že nepodařilo se - ačkoliv o to bylo usilováno a pracovalo se i k tomu - vyvolati ve Slezsku zvláštní separatistické hnutí. "šlonzáctví", po česku "slezáctví". Mám však vážnou obavu, ne snad že bych byl separatistou nebo nějakým autonomistou, ale mám vážnou obavu, že nebude-li likvidace Slezska prováděna rozumně v dohodě s povolanými činiteli slezskými a nebude-li přihlíženo k zvláštním poměrům slezským, že z odporu proti této špatně prováděné likvidaci vyroste nám slezské hnutí, slezský separatism, který právě u nás, kde teprve konsolidujeme základy západního Slezska, Hlučínska a Těšínska, kde takřka 4/5 země jsou ve stadiu konsolidace, by znamenal veliké nebezpečí pro tuto konsolidaci a pro československou státní myšlenku.

Nemohu jinak ukončiti, než když zavolám do lavic naší vlády slova slezského velikého příznivce (Výkřiky posl. Zeminové.), nezapomenutelného poslance Ignáta Hořici: "Pamatujte na Slezsko!" (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany nár.-socialistické.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru ústavně-právního, panu posl. Ostrému.

Zpravodaj posl. Ostrý: Slavná sněmovno! K předloze zákona promluvili dva kolegové, kteří se ovšem meritem předlohy zákona nezabývali, ale mluvili více méně o otázce likvidace Slezska a připojení jeho k zemi Moravské, čímž vytvořena byla země Moravskoslezská. Nemám tedy, co bych přičinil k věci meritně, chtěl bych však přece na některou věc upozorniti. Bylo zde řečeno, že význam země Slezské byl a je veliký. Nemohu nic jiného, než to také potvrditi. Že jsme si toho vědomi, dokazuje to, že jsme do zákona o organisaci politické správy vsunuli utvoření země Moravsko-Slezské, tedy nikoliv Moravy, čímž zůstává Slezská země historicky dále a neruší se. Dokazuje to také dále, že v zemské pečeti budou oba dva zkombinované znaky, znak moravský a znak slezský. (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické.) Tedy my potřebujeme historicky zemi Slezskou, potřebovali jsme ji již a historicky ji také u chováme. Ale došlo-li přece jenom ke sloučení obou zemí v jeden hospodářský a politický celek, pak jistě byly pro to určité důvody. Je velmi těžko odpovídati na vývody kol. Sladkého, chci jenom poznamenati, že sloučením země Slezské s Moravou má býti odčiněna do určité míry po staletí činěná křivda, co je však hlavního, vyžádaly si sloučení Moravy se Slezskem důvody hospodářské. (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické. - Posl. Zeminová: To není žádný důvod. Z hospodářských důvodů mohli byste připojiti Slezsko také k Německu!) Tedy promiňte, já vám nemohu ten důvod říci a lituji, že to musím říkati českým socialistům. (Výkřiky: Jen to řekněte!) Tedy hospodářské důvody to byly, které nutily k vytvoření země Moravsko-Slezské, a abych vám to řekl trochu srozumitelně, školství, na které si bylo stěžováno zde, je příčinou, proč dochází ke sloučení Slezska s Moravou. Lituji, že vám to musím zvláště připomínati. Poněvadž pak k meritu věci nebylo nic řečeno, navrhuji opět, aby předloha zákona byla přijata tak, jak se na ní usnesl ústavně-právní výbor. (Souhlas. - Výkřiky posl. Zeminové.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Rýparovi.

Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno! K zákonu o sirotčí jistotě půjčky města Opavy byly zde proneseny, jak bylo řečeno, dvě labutí písně o Slezsku jakožto samostatné zemi. Pravdu měli ti, kteří nazvali své řeči labutími písněmi, poněvadž co dějiny utvořily za určitým účelem, to zase dějiny zrušují za určitým účelem každému docela jasným. (Výkřiky socialistických poslanců.)

Dějiny zde napravují to, co bylo uděláno r. 1638, kdy za určitým účelem bývalá stará Morava, bývalý kraj holasovický, bývalé Těšínsko, bývalý kraj vratislavský a všechno to, co tvořilo staré Slezsko, bylo spojeno v jeden celek a kdy bývalá stará Morava, která ještě dnes jako část Slezska - je to Hlučínsko, Hlubčicko - je připojena k arcidiecési olomoucké, byla tak germanisována. Dějiny zde napravují to, co bylo učiněno v 17. století, aby běh událostí vrátil se opět do starých kolejí.

Padlo zde slovo, že název "moravsko-slezský" nenahradí jména Slezska. Ano, ale přesto zákon z r. 1927 o zemském zřízení aspoň zanechává název slezské země v názvu moravsko-slezská země a zanechal také orlici moravskou a orlici slezskou, kdežto zákon za vlády Tusarovy z r. 1920, který by musil býti jednou proveden, kdyby nebylo přišlo zemské zřízení, nebyl by ani toto zanechal Slezsku. Neomezeně zrušil i název slezské země a bylo by se stalo to, co na jedné socialistické schůzi bylo proneseno: Co chcete v Opavě? Tam nemůžeme přece dáti do té hromady kamení úřady.

Tedy zákon z r. 1920 zničil Slezsko, zemský politický úřad, zničil všechno, kdežto zákon z r. 1927 dává teprve Slezsku aspoň z části, co mu patří. (Výkřiky socialistických poslanců. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Rýpar (pokračuje): Je zajímavo, že p. kol. Koberg mluvil pořád zde o utiskování Němců v silničním výboru. Docela otevřeně zde prohlašuji, že tak mluvil pouze neprávem. To, co za starého Rakouska nebylo uděláno, - nejkrásnější silnice z doby starého Rakouska jsou právě vystavěny v německých krajích, kdežto české vesnice zůstaly bez silnic - zde bylo nyní doděláváno, aby se všem měřilo spravedlivě.

Pokud se týká Hlučínska, poukazuji zde na jistý rozpor. Jeden z řečníků řekl docela otevřeně: "Křesťanští sociálové jsou zrádci Hlučínska", a na druhé straně s české strany padlo: "To všecko klerikálům německým jako odměna za to, že vstoupili do vlády." Tedy, prosím, na jedné straně se mluví tak, a na druhé straně jinak. A zatím Hlučínsko bylo moravským, moravským zůstává, a myslím také, že všechny zprávy, které p. posl. dr Koberg zde šířil, jsou opravdu jen novinovými zprávami, poněvadž Hlučínsko-město již připravuje budovy pro nové zastupitelstvo. Poslední zprávy zní, že berní správa a berní úřad opouštějí svoji budovu, stěhují se do nadačního domu Charlottova fondu, aby tak zastupitelstvu hlučínského okresu uprázdnily místo. Tedy o nějakém násilném zasahování od vlády nynější i vládní většiny nemůže býti ani řeči. (Výkřiky.)

Pan posl. Sladký stěžoval si, že dosud nejsou upraveny poměry na Těšínsku. Ale sám dal nynější vládě nejlepší vysvědčení. Pravil docela otevřeně: Ministr soc. péče si vyžádal zprávy o tom, ministr zahraničí rovněž, již jsou na to určeny 3 mil. Kč.

Mám zde dotaz, proč teprve desátý rok se to děje a proč se to nestalo v dřívějších devíti letech, kdy v tomto ministerstvu soc. péče se děli socialističtí ministři? Proč ti to tehdy neudělali? Je viděti, že je dobrá, pevná vůle zasáhnouti do Hlučínska, kde mělo býti právě za dřívější vlády při plebiscitu šetřeno a z těchto úspor dáno postiženým na Těšínsku. Tam bylo velmi plýtváno penězi, ba ještě více, a ti postižení nedostali nic. A právě tato vláda má pevnou vůli a snahu tuto velkou křivdu na Těšínsku napraviti.

Cítím jako ten, který žije ve Slezsku 22 roků od počátku svého působení, který může docela otevřeně říci, že není jedné slezské vesnice, ve které by nebyl aspoň 4 až 5krát. Je bolestné pro nás, že ztrácíme zemský úřad, ale přes to zákon je přísný jak župní z r. 1920, tak z r. 1927. Tedy ztrácíme zemské úřady, ale žádáme - a myslím, že to mohu říci též jménem rozpočtového výboru - aby nové úřady byly nám dány do Slezska a do Opavy, rozšířená působnost úřadů nynějších, aby tak Slezsku dostalo se opravdové náhrady.

Za novinovou zprávu pouze prohlašuji zřízení biskupství v Opavě. A já se divím, že může býti veřejnost pobuřována takovými zprávami, jichž jsou dnes celá hejna. Mohu ujistiti, že o tom doposud jednáno nebylo.

Stejně byly zde vysloveny obavy o některá nádraží, zvláště bylo to nádraží Hradec-Podolí, na němž mně opravdu záleželo, aby se tam dostal opravdový Čech. Když jsem intervenoval na povolaných místech, bylo odpověděno přednostou ředitelství olomouckého, že dostal toto místo lépe kvalifikovaný. Nechci pátrati po politické příslušnosti přednosty ředitelství olomouckého, ale zde, myslím, to dostačí.

O hájecký cukrovar nemusíte míti obav, tam je všechno vedeno česky. Že rafinerie byla odstraněna, je samozřejmé, poněvadž hospodářské stroje jsou nedostatečné a výroba musí býti koncentrována v zájmu hospodářském.

Lituji, že nebylo dosud vše provedeno z té doby, kdy Slezsko tvořilo celek, že zůstalo 70% u finančního ředitelství a 60% u zemské politické správy německým úředníkům, což neodpovídá percentuelnímu rozvrstvení obyvatelstva. Zdůrazňuji, že dávati vinu této většině, této vládě, je přece trochu neprozřetelné, poněvadž od restrikce žádný úřad nebyl obsazen, naopak co bylo obsazeno, dostalo se Čechům. Dřívější vlády, zvláště první vlády, nedělaly to, co měly dělati, aby rázem daly Slezsku zadostučinění v tom, aby úřednictvo bylo tak národnostně rozvrstveno, jako je rozvrstveno obyvatelstvo. (Hlasy: A čeští a němečtí katolíci mají zhynout?) Nikoliv, stejným způsobem rozvrstveni jako je rozvrstveno obyvatelstvo. Nedívám se na spojení s Moravou tak pesimisticky, když nynější vláda - apeluji na ni jako referent rozpočtového výboru - dá opravdu Opavě a Slezsku v nových úřadech náhradu. Je to zejména ředitelství státních lesů, je to rozšíření obvodu poštovního ředitelství, rozšíření obvodu finančního ředitelství dále na Moravu a tím rozšíření také úřednictva, takže toto spojení nejen v hospodářském, ale i národním ohledu napraví křivdy, které se napáchaly ve Slezsku za dřívější doby. Slezsku se dostane tolik práv, jak to vyžaduje rozvrstvení jeho obyvatelstva.

Tím jsem chtěl napraviti, aby se na venek nedostala nějaká nedorozumění neb aby veřejnost nebyla špatně informována, co ve Slezsku se stalo, jakým způsobem se to stalo, a dovoluji si doporučiti návrh zákona na sirotčí jistotu půjčky městu Opavě tak, jak jej přijal rozpočtový výbor. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme k hlasování.

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Osnova zákona má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Ježto není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění doporučeném pp. zpravodaji, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Druhé čtení provedeme při projednávání odst. 4, bude-li osnově přiznáno zkrácené řízení podle §u 55 jedn. řádu.

Touto osnovou vyřízeny jsou podle zprávy výborové současně iniciativní návrhy tisky 923, 924 a 940.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání 2. odstavce pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 1487) o vládním návrhu zákona o cestovních pasech (tisk 1529).

Zpravodajem výboru ústavně-právního je p. posl. dr Fritz. Uděluji mu slovo.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP