Pátek 2. prosince 1927

Pan dr Hnídek ve svém exposé konstatoval s povzdechem, že náš vývoj poměrů hospodářských neobešel se bez určitých otřesů, že bylo asi 177 mzdových sporů, stávek, ale těší se, že stávka přestává býti tím nejúčelnějším prostředkem boje, že se přežívá a že místo stávky nastane jistě správný prostředek vyrovnávati spory mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem: totiž rozhodčí soud. Myslím, že pan generální zpravodaj dobře neodhaduje skutečnosti. Podtrhl jsem, že skutečně kapitalisté po dobrém nevydají své kořisti a že jenom bojem možno dělnictvu dosíci skutečně příznivého podílu na všeobecné konjunktuře. Tento boj se nedá zdržovati, třída dělnická, která je dosud roztříštěna, instinktivně vyciťuje, že se musí spojiti a že společným bojem musí si tento svůj podíl obhájiti.

A rozhodčí soudy? Pánové, promiňte, my máme před soudy v Československé republice všechnu úctu a vážnost, ale zkušenosti, které dnes jsou, velmi málo opravňují k naději, že skutečně soudy budou konati svou povinnost. Jde o soudy rozhodčí. Kdo v nich bude rozhodovati? Snad zemědělské rady, v nichž rozhoduje jedině proti nám zuřící kapitalistická třída? Obchodní a průmyslové komory, v nichž vůbec zastoupeni nejsme? Budou rozhodovati byrokraté? Tak velikou máme nedůvěru k zřízením těchto rozhodčích soudů, poněvadž jsme přesvědčeni, kdyby tyto rozhodčí soudy přišly ke správnému názoru na mzdové otázky, že jim bude scházeti exekutiva a moc, aby skutečně donutily své zaměstnavatele, aby konaly své povinnosti.

A tak je potřebí smířiti se s tím, jak to na světě je. Na celém světě oživují mzdové boje, tato vlna bojů přirozeně dostaví se také k nám. Úspěchy hospodaření státního dějí se na útraty dělníků. Rozpočet nám předložený je rozpočet kořistící buržoasie a jest její věcí, aby zaň nesla odpovědnost a důsledky. Čsl. sociální demokracie bude hlasovati proti rozpočtu. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Štětka. Uděluji mu slovo.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Státní rozpočet pro rok 1928 je program reakčního kapitalistického systému, podle kterého se má nejen pokračovati ve vykořisťování a vyssávání pracující třídy, nýbrž r. 1928 se chce vyssávání pracující třídy zdvojnásobiti. Toho dokladem jsou zvýšené položky u daní nepřímých, daní a dávek vybíraných na pracující třídě a zatěžujících pracující třídu. Je to také vidno u daně domovní třídní, která se zvyšuje u dělnických domků z jedné místnosti až o 10 Kč, včetně přirážek samosprávných, ale zato je snížena u domů s více místnostmi až o 10 Kč z jedné místnosti, ba dokonce residence a zámky nejsou zdaněny vůbec, a nebude se z nich platiti žádná domovní daň třídní.

Tak vypadá třídní rozpočet v jednom směru a v druhém směru v rozpočtu jde třídní zášť až do nepříčetnosti, zejména proti samosprávě, která se buržoasii v Československé republice vymknula z rukou, jako je to potvrzeno výsledky z posledních voleb do obcí.

Aby celý reakční systém vládnoucí třídy v tomto státě byl odhalen v pravém světle, porovnám při této příležitosti dva světy, nový svět, svět řízený dělníky a pracujícími rolníky, ve kterém je samospráva pokládána za základ státu, a svět kapitalistický, jako systém reakce, ve kterém není samosprávy vůbec.

Vyložiti vznik a působení sovětské soustavy znamenalo by vykládati celou historii ruské revoluce. Sovětská soustava nebyla vymyšlena jako celek a shora nadiktována jako je tomu u soustav kapitalistických států a jako tomu bylo zvláště při tvoření Československé republiky, nýbrž ruská soustava vytvořila se spontánně zdola, s postupem a vývojem ruské revoluce. Proto souvisí její vývoj co nejšířeji s vývojem společenských sil na území bývalé ruské říše.

Proto není pouhým politickým systémem, nýbrž proniká veškeré složky života společnosti na prostranství SSSR. Její vývoj ještě daleko není ukončen. V SSSR. jsou ještě nedostatky ve směru hospodářském, které jsou však odstraňovány soustavnou prací na výstavbě socialistického státu a samosprávy zvlášť. Pokusím se v krátkosti vyložiti sovětskou soustavu s porovnáním soustavy československé na dvou příkladech, a to na politické a hospodářské samosprávě.

Sovětská soustava vznikla z revoluce, proto byla a jest velmi různě posuzována podle toho, jaké má pozorovatel stanovisko k ruské revoluci vůbec. Sovětský politický systém záleží v tom, že podkladem veškeré politické struktury jsou sověty. Rusko jest republikou sovětů, dělnických, vojenských a selských delegátů. Všechna moc centrální i lokální náleží těmto sovětům.

Základem celého sovětského aparátu jsou sověty delegátů. Sověty delegátů jsou vesnické nebo městské, t. j. rady zvolené z občanstva jedné vesnice nebo jednoho města. Vyššími orgány jsou sjezdy sovětů. Rozdíl mezi sověty a sjezdy sovětů je v tom, že sověty trvají po celou dobu, na kterou jsou zvoleny, t. j. v zásadě jeden rok, kdežto sjezdy sovětů se za svého funkčního období - též rok - scházejí jen v určitou dobu. Jinak přechází jejich pravomoc na výkonné orgány, jež si zvolily.

Nyní přirovnejme, v jakém stupni je provedena stavba politické moci v tomto státě. V Československé republice je oddělena státní moc, tedy moc výkonná, od lidu vůbec; od pracujících zvláště. Pracující třída nemá žádného vlivu ani práva na výkonnou moc ve státě a pokud ji dosti nepatrnou měla v samosprávách, byla zrušena.

Lid je v Československé republice povolán jednou za 4 léta v obci, jednou za 6 až 8 let ve státě, aby zvolil své zástupce, kterým se ve státě nedává vůbec žádná výkonná moc. Nemají také naprosto žádného vlivu na státní správu, a dožadují-li se plnění povinností od státu pro ty, které zastupují, mohou býti napřed ujištěni, že se dostanou nejdále do kriminálu, jak jsme toho byli svědky loni při projednávání cel. Pokud se týče obcí, kde volení zástupci lidu měli jakés-takés právo, bylo jim reformou finančního hospodářství v samosprávách a reformou veřejné správy vzato. Ze zástupců lidu mají býti podle té široké demokracie v Československu naděláni roboti, ne vykonavatelé vůle občanů, kteří si je zvolili, nýbrž mají z nich býti naděláni prostě vykonavatelé vůle státní byrokracie, která není občanstvem volena, nýbrž jmenována, a to podle přání a potřeby třídy majetné.

V ústavní listině Československé republiky hned v čl. I se praví: "Lid je jediným zdrojem veškeré státní moci v republice Československé."

Ale jakmile tento lid volá po svých právech, jakmile tento lid volá po plnění povinností státem vůči němu, tu místo práva dostává se tomuto lidu pendrekem přes hlavu, ba dokonce i ta nejprimitivnější práva lidská jsou šlapána a v krvi utápěna. (Výkřiky posl. Sedorjaka.) V tom je tedy, pánové, podstatný, ba ohromný rozdíl, který vynikne tím více, díváme-li se na výstavbu státu kapitalistického a na výstavbu státu proletářského s hlediska hospodářského.

Pánové, "veškerá moc pochází z lidu" je psáno v ústavě Československé republiky. Nyní se podívejte, jak rozumějí výkonné moci dělníci a rolníci v SSSR a jak je prováděna podle ústavní listiny v ČSR.

V SSSR každý sovět, počínaje vesnickým i městským sovětem až k nejvyšším sovětům centrálním, jest v mezi své kompetence nejvyšší vládní mocí v území, pro které je zvolen. Vyšší sjezd sovětů kontroluje celou činnost nižšího sjezdu a naopak. Každý sovět (sjezd sovětů) má tedy pro určité území určitý díl plné vládní moci, t. j. určitou moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Sovět (sjezd sovětů) nevykonává všechny funkce technicky sám, nýbrž různými orgány, samozřejmě na vyšších stupních stále složitějšími. Tyto orgány však jsou všechny z něho volbami vytvořeny, na něm závislé a jemu odpovědné. Orgány ty však jsou jen technickou pomůckou; vznikly z důvodů složitosti úkolů na vyšších stupních a nikoliv ze zásady o dělbě moci.

Tu je možno říci, že se v sovětu (sjezdu sovětů) soustřeďuje plnost vládní moci pro určité území, při čemž plenum sovětů, sjezdu sovětů, samo si ponechává úlohu dávati všeobecné směrnice, kdežto konkretní úkoly provádí svými vlastními, ze sebe zvolenými orgány. To jsou zásady, na nichž spočívá veškerá moc pracujících v SSSR.

V sovětském úle jest na 140 milionů pracujících včel, které nestrpí trubců, ti mohou býti dobře živeni jen v kapitalistických státech, jmenovitě v ČSR, která má na trubce rozšířenou vlastní líheň, kterou stále a stále ti nenávidění komunisté ohrožují a proto musí býti na ně vydávány a se vší přísností prováděny středověké barbarské předpisy.

Nyní přejdu od soustavy politické k soustavě hospodářské, kterážto soustava je spjata v jednom jediném celku v SSSR.

Hospodářská soustava je rovněž vybudována od nejnižšího orgánu vesnického sovětu ve výstavbě k nejvyššímu orgánu státního sovětu. U nás je to obráceně. Toho nejlepším dokladem je suspendování samosprávy. Naproti tomu v SSSR je samospráva pokládána za nejdůležitější hospodářskou složku k vybudování socialistického státu.

Velmi dobrou ilustrací pro poměry v samosprávě v Rusku je poslední zpráva gubernského moskevského sovětu, vydaná za dobu od 1. října 1925 do 1. října 1926. Z této zprávy vidíme, že revoluce nejen nezničila samosprávu, nýbrž že tato v pozměněných formách dosahuje svého plného rozvoje. Jen tehdy, srovnáme-li množství různých úkolů a povinností moskevského sovětu s poměry u nás, zjistíme, že téměř vůbec srovnání nelze provésti pro nicotnost a nemohoucnost naší samosprávy.

Co je stěžejním úkolem moskevského gubernského sovětu? Předně co největší rozvoj národního hospodářství v gubernii, za druhé zlepšení obstarávání potřeb a zájmů dělníků. Tyto úkoly plněny byly uskutečňováním zprůmyslovění země, cestou rozvoje těžkého i obráběcího průmyslu, stavbou nových továren a dílen, rozvojem a upevněním selského hospodářství. Tyto úkoly svědčí o tom, že z revoluce vyrostla nová silnější samospráva s novými a důležitějšími úkoly. Jestliže u nás samospráva zabývá se rozvojem průmyslu a zemědělství jen v míře velmi skrovné a ve většině v těch skrovných případech jen nepřímo, omezujíc se na plnění povinností plynoucích z jejího postavení jako součástky kapitalistického zřízení společenského, nestojí v Rusku tento jinak důležitý úkol samosprávy na místě prvém v době nynější, samospráva stala se platným a důležitým činitelem proletářského státu, a proto nemůže býti v daném okamžiku ani jinak, nežli že rozvoj průmyslu a selského hospodářství staví na místo prvé.

V době, kdy u nás novou úpravou finančního hospodářství obci donucovány jsou obce valnou část svých vydání krýti pomocí dávek z kapes nejširších vrstev občanstva, v Rusku snaží se poplatnost širokých vrstev občanských co nejvíce omeziti.

V kapitalistických státech stalo se pravidlem, že čím má kdo méně, tím více musí platiti na vydržování státního aparátu. Přesto, že státní aparát v kapitalistickém státě je nástrojem v rukou buržoasie pro potlačení dělnické třídy a chudších vrstev obyvatelstva, musí z větší části dělnická třída svými daněmi a dávkami tento aparát vydržovati, i když již odmyslíme si ono zásadní nazírání, že kapitalisté vůbec neplatí daní, protože nepracují. To jest třídní politika buržoasie. Nemůže býti netřídního státu a proto i v Rusku musí býti prováděna třídní politika. Rozdíl jest jen v tom, že stát dělnický dělá politiku dělnickou, tedy protiburžoasní. Třídní politiku je nejlépe viděti na politice v každém státě. Je-li v sovětském Rusku samospráva základem státu, na níž stát proletářský je budován, není tomu tak v kapitalistických státech, kde samospráva nemá docela žádný nebo jen nepatrný význam, jmenovitě v Československu. V Československu byla samospráva jako taková ubita finančním zákonem daňové reformy, reformy finanční samosprávy a reformy veřejné správy. V důsledku toho jí Engliš ve svém rozpočtu na r. 1928 zpívá pohřební píseň. Zaujatost ministra financí v ČSR vůči samosprávě, vůči obcím vede tak daleko, že se v rozpočtu operuje i nepravdami. Používá-li ministr financí ke svému tvrzení cifer, o nichž sám v důvodové zprávě na str. 178 praví, že není možno bráti cifer sdělených samosprávou zvláště obcemi se zárukou, tedy říká ministr financí, že nejsou správné, ale o několik řádek doleji tentýž ministr financí tvrdí, že "výdaje samosprávné mají tendenci prudce vzestupnou".

Odkud p. ministr financí čerpal tyto zprávy tak určitě vyjádřené, nemohl jsem zjistiti. Proto v zájmu samosprávy činím dotaz na p. ministra financí, aby ve sněmovně pověděl, ale určitě, jak přišel k tomu, že rozpočtové výdaje jmenovitě obcí stouply o celou miliardu; dále, aby p. ministr pověděl, kdo se samosprávou fixluje, zda ministerstvo financí anebo zemský správní výbor, neboť to je doposud záhadou, kterou musí p. ministr vysvětliti, a to proto, že letošního roku na krajinské výstavě v Ml. Boleslavi byly také vystaveny diagramy o samosprávě, kde bylo znázorněno do všech podrobností ciferně hospodářství samosprávy.

Mohlo by se mi vytknouti, že lidé nemající akademického vzdělání nemohou posuzovat diagramickou početní soustavu a proto k tomu podotýkám, že tyto diagramy měly jednu velikou přednost, totiž že byly doplněny ciframi, které - ať byly černé nebo zelené - viděl tak dobře dělník jako profesor nebo doktor, a musel je také viděti i ministr. Diagramy o samosprávě, zejména o obcích, mluvily docela něco jiného, než se stále opakuje z ministerstva financí o samosprávě, jmenovitě o obcích. Je zapotřebí - a já to zdůrazňuji - aby p. ministr financí si nebral na pomoc ducha pí Silbertové, neboť je zde nebezpečí, když vinou pí Silbertové dostala se věda na hromadu hnoje, aby se tam také nedostalo celé ministerstvo financí a to proto, že by pak byly odkryty ty skryté ruce, které fixlují buď v takovém zemském výboru s diagramem anebo ve státním rozpočtu, neboť zde nemáme těch produktivních stolků, které by umožňovaly také pomocí pí Silbertové tento eskamoterský výkon. Hned při projednávání reformy finančního hospodářství v obcích slyšeli jsme s těchto míst, že obce zatížily enormně veliké podniky, takže prý jsou konkurence neschopny, ba bylo docela zde tvrzeno, a to všeobecně, že obce žijí nad své poměry.

My jsme hned tehdy řekli, že takovéto ječení lidí, kteří buď ve světové válce, anebo po ní v důsledku pozemkové reformy buď přímo nakradli anebo vyšvindlovali těžké miliony a pohádkové residence, chce všemi prostředky zabrániti tomu, aby z nakradeného nemuseli nic vraceti. Aby nemuseli vraceti všechno, o to se postarali u nás tak zv. reformisté, kteří se velmi snaživě činili, aby všichni přežraní parasité byli nám zachováni i pro budoucí doby, aby nás měl napříště kdo vyžírat a okrádat.

Jaká je však skutečnost a holá pravda o tíživém břemenu samosprávy, jmenovitě obcí, ukazuje diagram zemského výboru, ve kterém se praví, kolik obcí v Čechách z 8100 vybíralo obecní přirážky r. 1926, a to: žádné přirážky nemělo 1100 obcí. Do 100% přirážek mělo 1858 obcí, do 200% přirážek mělo 2496 obcí, do 500% přirážek mělo 1896 obcí, do 1000% přirážek mělo 715 obcí, do 2000% přirážek mělo 180 obcí a přes 2000% přirážek jen 38 obcí.

Zde jest však potřebí se podívati na ta místa, kde přirážky stouply přes 1000%, tedy předválečných 100% přirážek. Co bylo příčinou vzestupu přirážek v těchto obcích? Což, pánové, není s dostatek známo, že na př. v takových průmyslových místech, zejména hornických, jako na Kladně, v Příbrami, Březových Horách a jinde vyrostly po válce a zejména v dnešní době takové poměry, že obce jsou před hotovým krachem vinou vaší, ne že by stavěly byty atd., ne že by plnily sociální péči zdravotnictví a jiné úkoly, nýbrž prostě, že se nemohou obce udržeti ani, jak tomu říkáme po česku, "v kůži". Bylo také zde dokazováno při projednávání reformy finanční, a to velmi živě, že obce nehospodaří, zejména že zbytečně vyhazují peníze na bytovou péči, sociální a zdravotní péči zvláště. Toto tvrzení vycházelo od agrární strany a celé zbohatlé buržoasie.

Mám zde rozsah skutečného vydání z 8100 obcí v Čechách, a to z diagramů zemského správního výboru, ve které se praví, že na komunální veřejnou službu školskou, zdravotní a sociální v těchto obcích r. 1926 z celkové potřeby 1.291,264.255 Kč všeho vydání bylo vydáno pouze na školské a sociální účely 243,738.555 Kč, t. j. necelých 19%. Ale naproti tomu vydání na komunální službu hospodářskou, zemědělskou, stavbu silnic a dluhy, tedy vydání pro buržoasní třídu, vyžádala si 1.047,525.500 Kč, což činí 81%.

Konečně velká okresní města nemají ani zdaleka tak veliké zatížení přirážkové, jak se stále tvrdilo. I tento fakt je potvrzen diagramem zemského výboru, ve kterém se praví: "Mezi 30 městy, na př. Ml. Boleslav, která r. 1914 měla 10.33,7 obyvatel, kterýžto počet r. 1925 vzrostl na 17.220, jevila se potřeba značná pro tak značný vzestup. Ale zatížení Ml. Boleslavi stouplo jen šestkráte, ba dokonce jsou místa, na př. Hořice, která zvýšila vydání naproti předválečnému jen 31/2krát. Praha sama vykazuje přes neúplnost diagramů - a to je dlužno přičísti zemskému výboru k dobru - vzestup jen osmkrát, a snad v celých Čechách nejzatíženější město Beroun při počtu obyvatel r. 1914 11.177, který stoupl r. 1925 na 11.404, má zatížení přirážkové proti předválečnému jen desetinásobné." Z uvedeného je tedy patrno, jak všechno to štvaní proti samosprávě bylo inscenováno jen proto, aby samospráva, kterou buržoasie nemá přece jenom tak dokonale ve svých rukou, jak se to ukázalo v obecních volbách, byla zrušena a aby veškerá moc byla dána do rukou byrokracie, která je služkou buržoasie. Tento fakt je také potvrzen rozpočtem na r. 1928. Rozpočet tento je třídní, je sdělán jako celé zákonodárství v Československé republice k ochraně a podpoře třídy majetné proti třídě pracující, k jejímu zbídačení a úplnému zotročení.

Třídní ráz rozpočtu je nejen zřejmý v daňových předpisech, ale je zřejmý hlavně ve skupině III. Podíl samosprávných svazků. Zde si nemohlo ministerstvo financí dáti ujíti příležitost, aby nezahýbalo ciframi i proti přirozené početní morálce, jak na příkladech dokáži.

Skupina III. Podíl samosprávných svazků, má 7 položek, z nichž jedna jediná slouží pro obce jako takové, ale jenom ještě z části. Ještě z letošního rozpočtu dostávaly obce ze třech položek státního rozpočtu státní příděl, ale v rozpočtu na r. 1928 se to scvrklo na jednu, a ta je ještě podařená.

Uvědomíme-li si tu skutečnost, že podle finanční novely dostanou státní příděl z domovní daně jenom ty obce, které r. 1926 měly více než 150% přirážek - to znamená, že v Čechách z 8100 obcí nedostanou příděl na dani domovní 4157 obcí - tedy polovina obcí nedostane ničeho, leč by upadly do zvláštní finanční katastrofy, a dostaly cestou milosti nějakou náhradu z fondu samosprávných svazků, což jest napřed vyloučeno. Také pan ministr financí to sám potvrdil. Naproti tomu však všechny obce i ty, které nic nedostanou a které ani nebudou míti přirážky k dani pozemkové, musejí odevzdati 10% daně pozemkové, třeba zvláštní přirážkou vybíraných.

Dále finanční novela zrušila § 27, podle kterého mohly obce průmyslových míst anebo obce mající zaměstnané občany dělníky ve velkém průmyslu požadovati anebo ukládati těmto podnikům jakési dávky k uhrazení výloh se zmrzačeným dělnictvem a na veřejnou správu obce vůbec. Podle přání velikých podniků bylo toto nedostatečně opatření zrušeno a tak zůstává těmto obcím, aby plnění sociálních úkolů prováděly tím, aby svým zmrzačeným občanům, vyšlým z velkých podniků, dávaly jen tak zv. žebračenky, které mají tyto opravňovati jednou denně jísti, a to jen tehda, dostanou-li co. Naproti tomu však obcím, i těm chudým, je ukládána povinnost §em 21 finanční novely, že obce jsou povinny ze svých příjmů, která jim finanční novela omezila do nemožna, platiti 20% nákladů, použije-li jejich chudý příslušník veřejné nemocnice, porodnice, anebo ústavu choromyslných anebo jiných ústavů. Jaké strašné důsledky bude míti toto ustanovení, ukazuje se již dnes, neboť budeme svědky toho, že sice porodnice tady budou, ale chudé ženy budou roditi ve chlévě, na mezi a cestě, neboť málokterá obec bude chtíti vydati potvrzení pro přijetí do podobného ústavu. Budeme zde svědky, zejména v roce, kdy se bude oslavovat 10leté výročí trvání tohoto státu, že budou se lidi roditi, a to podle přání vašeho, na stromě, ale pověšeni na provaze a dále že budou umírat třeba dobří republikáni za plotem jenom proto, že jsou chudí a nemají prostředků, aby zabránili hrozící chorobě. Obce budou se zdráhat, nemajíce finančních prostředků v důsledku finanční novely, dáti poukaz na veřejné ošetření v podobných ústavech, neboť je zákon nejen k tomu svádí, nýbrž to i nařizuje. Dnes vám, pánové, všichni ti 100%ní vlastenci a pravověrní republikáni kašlou na vaše humánní zásady. Jejich zásadou je a zůstane, pokud řád kapitalistický potrvá, "peníze" a zase peníze. A čerta se kdo stará o toho, kdo peníze nemá. Peníze a zase peníze, které jsou zásadou kapitalistické společnosti, o jejichž základy se tak dobře stará ministr financí ve svém rozpočtu, budou také příčinou nemoci a konečně smrti, na kterou i samospráva dodělá.

Pan ministr financí ve svém rozpočtu říká, že příděl pro samosprávné svazky je zvýšen, ale podíváme-li se blíže na tuto položku, vidíme tam hotové eskamoterství. Už ve škole jsme se učili při dělení, že, když se nám nedostává, musíme si vypůjčit, a to tam, kde to jde. Ministerstvo financí si pamatuje velmi dobře tuto školskou zásadu. Pan ministr financí vykládá, že se položka zvyšuje o 120 mil. Kč na samosprávné svazky. Ale tato pravda se neudrží, podíváme-li se na stránku 175 důvodové zprávy státního rozpočtu na rok 1928, kde čteme doslovně toto: "že ve skupině podílů samosprávných svazků reservuje se na učitelské platy okrouhle o 160 mil. Kč více, nežli v roce minulém", což znamená, že se položka pro samosprávné svazky tímto scvrkne více než o 40 mil. Kč proti rozpočtu r. 1927. Tedy pan ministr financí si vypůjčil 160 mil. Kč, aby zvýšil v očích nespokojených samosprávných pracovníků položku, která se samosprávou nemá docela nic společného, leda to, že je a zůstane světovou ostudou, že v Československé republice nemáme ve státním rozpočtu položku na platy učitelů, o nichž hned Komenský řekl, že jsou základem státu, a tento základ státu musí býti tedy podle Englišova vzoru živ na úvěr a z půjček. Tedy pěkný to máme základ, který je vydržován a živen z půjčky na výpověď, která může býti kdykoliv, nebudou-li učitelé řádně chodit do kostela, vypovězena, jak zde hrozil páter Roudnický, a pak se ocitnou učitelé na dlažbě bez platů.

Ještě markantněji vynikne tato záhadná položka, když si ji srovnáme podle skutečnosti za dobu tří let. V rozpočtech na léta: 1926, 1927, 1928 vidíme úhrnné položky na podíl samosprávných svazků podle theorie p. dr Engliše takto: pro rok 1926 794,027.000, pro rok 1927 1.039,607.000, pro rok 1928 1,158.466.000 Kč.

Podívejme se však, kolik z těchto položek dostanou obce, kterých je v Československé republice 15.400. Obce ve skutečnosti dostaly anebo dostanou z toho r. 1926 134 mil. Kč, r. 1927 144 mil. Kč. r. 1928 však jen 68,325.000 Kč. Odečteme-li 10% daň pozemkovou, která bude obcím srážena, pak vidíme, že r. 1928 dostanou obce jen 55,325.000 Kč na všech přídělech ze státní pokladny. Tedy připadá na jednu obec r. 1926 870 Kč, r. 1927 935 Kč a r. 1928 360 Kč na podílu ze státních přídělů. Při počtu obyvatel v Československé republice znamená to na jednu hlavu roční zatížení r. 1926 10 Kč, r. 1927 11 Kč, r. 1928 4 Kč.

Tak vypadá rozpočtová zpráva v cifrách ministerstva financí. Podle státního závěrečného účtu je to ještě horší. O tom u příležitosti projednávání státní účetní uzávěrky za r. 1926 si ještě pohovoříme.

Zbývá mi ještě porovnání rozpočtu Československé republiky s rozpočtem SSSR., pokud se týče samosprávy. Ve státních rozpočtech SSSR. a Československé republiky jsou ohromné protiklady, co do povahy i co do obsahu. Moji klubovní kolegové porovnali již rozpočet kapitalistického státu, jakým je Československá republika, s rozpočtem státu dělnického, jakým je SSSR., zbývá jen srovnání státního rozpočtu ve směru samosprávy SSSR. k samosprávě v Československé republice, které ve skutečnosti není. A tu na konkrétním případě dokazuji, jak ohromně je pamatováno v rozpočtu SSSR. na samosprávu, co naproti tomu v kapitalistickém státě, kterým je Československá republika, je samospráva hotovou nulou.

Příděly samosprávných svazků vzrostly z 249,500.000 zlatých rublů r. 1925 a 1926 na 441,600.000 zl. r., v letech 1926 a 1927, tedy o 77% více na ruskou samosprávu, co naproti tomu v Československé republice byly výdaje na samosprávu sníženy, a to z 1039 mil. Kč r. 1926 na 998 mil. Kč. r. 1928, tedy o 40 mil. pro r. 1928 příděly pro samosprávné svazky poklesly. To znamená, že o celých 35% méně bude dáno samosprávám než v roce minulém. Tento fakt, pánové, nesmažete ze světa, kdybyste s vaší číselnou produkcí dělali eskamotáž, jakou chcete.

Tomuto porovnání musí rozuměti každý, kdo není zaslepen anebo nezaprodal svůj rozum za hrst čočovice, o níž tak přilehavou báseň napsal světec český, tedy světec váš, a která je na dnešní poměry v Československé republice jako ušitá.

Končím, když jsem byl porovnal dva světy: Jeden svět, to je proletářský stát SSSR., kterého jsme ctiteli my komunisté a s námi celá dělnická třída, jenž umožňuje všem pracujícím nejen lidský život, ale všechno, co jako člověk k žití potřebuje, a skutečná občanská práva. Druhý svět, to jest svět kapitalistický, kterého jste ctiteli vy a s vámi všichni karabáčníci a vydřiduchové, který vám dává výsady k ukojení všech chtíčů, k blahobytu bez práce na úkor všech pracujících, pro které nemáte leda brambory a pendreky, a nejsou-li s nimi spokojeni, pak váš demokratický prostředek končí bajonety a kriminály, o které opíráte celou tu vaší demokracii.

Pánové, říkáme vám ty věci otevřeně. My všechny ty vaše svinstva odkrýváme, všem vašim persekucím za toto odkrývání se smějeme a pracujeme všemi prostředky k tomu, aby jednoho dne rozlehla se po celém světě, tedy i v Československé republice píseň internacionály, jejíž posvátná melodie sjednotila a vedla ruské dělníky a sedláky k osvobození a která sjednotí a povede i dělníky v ČSR. k osvobození a k zániku řádů kapitalistických a k zániku výsad starého světa. Tím dnem bude ohlášeno do celého světa, tedy i v tomto státě, smrt kapitalistického zřízení, na jehož hrobě zavlá vítězný prapor, vyšlý z dělnického utrpení a práce, prapor nového života. (Potlesk komunistických poslanců.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP