Pátek 2. prosince 1927

Je verejne známe, že prevažná väčšina naších štátnych podnikov pracuje pasívne. Rozhodne však činí špatný dojem na každého, že ešte i na správu štátneho statku, venovaného pánu prezidentovi republiky, dopláca sa 369.995 Kč.

Znie zvláštne, že pán zahraničný minister dr Beneš, predseda odzbrojovacej komisie Spoločnosti národov, a tedy v tejto jeho kvalite najväčší propagátor myšlienky odzbrojenia, v tejže dobe vo svojej vlasti prez to, že jeho súsedia odzbrojili, vydržuje po zuby ozbrojené mohutné vojsko podľa všeobecnej brannej povinnosti. Ničím nie je odôvodnené vydržovanie tohoto nadovšetko drahého vojska, lebo ku udržovaniu vnútorného poriadku stačilo by veľmi dobre žoldnierske vojsko 25 až 30.000 mužov. Znamenalo by nesmiernu hodnotu, keby blahodarné účinky takto uvoľnenej jednej miliardy boly pociťované jej použitím k štátno-hospodárskym a kulturálnym účelom.

Náš branný zákon obsahuje jednu neľudskú ustanovizeň. Zákon tento totiž všetkých jednotlivcov, nemajúcich štátné občianstvo, ktorých cudzie štátné občianstvo je sporné, avšak majú bydlisko v území republiky, zaväzuje ku konaniu brannej povinnosti práve tak, ako svojích vlastných štátnych občanov. Z práv štátneho občana ho úplne vylučuje a vedie ho v patrnosti ako cudzieho štátneho občana, a predsa mu ukladá obeť krvi.

Krikľavým prípadom na to je prípad nášho rasového brata Fraňa Kissa, zasiahnutého guľkou Leciánovou v olomúckom vojenskom väzení a skonavšieho smrťou hrdinskou pri plnení svojej povinnosti, ktorý obetoval svoj život za tú republiku, ktorá ani jeho samého, ani jeho rodičov neuznala za svojích štátnych občanov. Jeho verné služby, obeť jeho mladého života republika prijala, avšak chleba, hlasovacieho práva, prostého cestovného pasu mu nevydala.

Administratívna reforma znamená pre nás okleštenie naších práv slobody, konsolidovanie samovlády a zkrátenie nášho práva autonomného.

Pán minister vnútra hrde prehlašuje, že republika má najmodernejšiu policajnú organizáciu v Europe. Tento jeho prejav môže obstáť, ak ide o zeme historické, avšak v relácii ku Slovensku znie satyricky. Na Slovensku totiž je pánom četník. Je tu vláda četníkov a policajtov, čo by sa mohlo apostrofovať prívlastkom "stredovek", avšak moderným na žiadon spôsob nemožno to nazvať. Pred ústrednými úrady nie je smerodajným to, čo povedia notári, okresní náčelníci a iné úrady prvej stolice, lež to, čo povie četník. Len to je sväté a nezmeniteľné. V okoliach číro-čiste maďarských četníci maďarsky ani slova nerozumejúci, konajú výslechy, pátrania a podľa toho dávajú svoje sväté a nedotknuteľné zprávy. Že za takýchto okolností do akej miery sú tieto zprávy objektívné, to na váhu nepadá. Maďarské obyvateľstvo je naprosto vydané na pospas četníctvu. Proti tomu niet pomoci. (Posl. Füssy [maďarsky]: Ale keď niekto niečo ukradne, toho nechytia!) Ovšem, lapikurkárov nechytajú.

Jazykové nariadenie vstúpilo v život už pred rokom, avšak len na papieri. Nech len ráči pán minister vnútra raz odísť so mnou do niektorého úradu, ležiaceho v číro-čiste maďarskom území a pokúsime sa o to, aby niektorý z naších maďarských spoluobčanov podal maďarskú žiadosť u okresného úradu: hneď sa presvedčí, ako vyzerá jazykový zákon v praxi. Všade dostane len slovenské vybavenie na maďarské podanie.

Je nesnesiteľná tá prísnosť, ako zachádza cenzúra s našou maďarskou tlačou. Jedno zabavenie stihá druhé. Pán biskup Zoch vo svojom poslednom prejave urguje prísny a zostrený postup proti "Prágai Magyar Hirlap", z ktorého môžeme poznať antipatiu úradných kruhov v oči maďarskej tlači. Do akej miery je slobodný prejav mienky tlačovou cenzúrou zputnaný, to je príkre osvetlené úradnou štatistikou, podľa ktorej od 1. januára do 27. októbra 1927 stalo sa 1522 prípadov konfiškovania listov, tedy o 689 prípadov viac, ako roku minulého. Ešte príznačnejším je však to, že v odvolaniach, použitých proti týmto konfiškáciam, bolo zabavenie len v jedinom prípade úplne zrušené a v 5 prípadoch len čiastočne.

Kritiku školského rozpočtu už vykonali mojí kolegovia poslanci; ja chcem len v jednom krikľavom prípade vyzvať pozornosť vlády a maďarskej verejnej mienky.

Je všeobecne známe, že 1/4 milionu Kč ročného príjmu zo statku zomrelého maďarského magnáta v Častej - ktorý statok je spravovaný ministerstvom zemedelstva - ako fond používa sa v položkách 1000 a 700 korunových na štipendiá vysokoškolských a stredoškolských žiakov. Napriek tomu, že je to základina maďarská, maďarskí študenti nedostanú z nej nič. Nech predloží pán minister školstva výkaz o tom, kto dostáva z dôchodkov tejto základiny a vôbec k čomu sa ich používa.

Nemožno schvaľovať dosavádnu politiku ministerstva verejných prác, sledovanú pri regulácii riek na Slovensku. Škody pôsobené povodňami na Slovensku s roka na rok sa zväčšujú a rozpočet predsa zasa zabudol postarať sa o to, aby tomu bolo zabránené. To samé platí aj o verejných cestách na Slovensku, ktoré sú v neuveriteľne špatnom stave. Pri používaní silničného fondu, sriadeného tohoto roku, bolo by najhlavnejším úkolom v prvom rade úprava ciest na Slovensku.

Pri verejných dodávkach musí byť maďarská menšina všade úmerne honorovaná.

Poštová služba na Slovensku ukazuje na úpadok, lebo štát nesleduje zásadu, aby totiž nároky obecenstva boly čo najlepšie uspokojené, ale sleduje hľadiská úspornosti. Dôsledkom toho je, že nočná telefonná služba vo väčších mestách Slovenska bola zrušená, o nedeľách je veľmi obmedzená a zavedenie telefonových staníc je znesnadnené.

Najboľavejšou ranou živnostníctva a obchodníctva na Slovensku je však mimoriadna výška dopravných tarifov tovaru v relácii k zemiam historickým. Sníženie týchto tarifov ako aj tarifov osobných znamená pre priemysel a obchod na Slovensku opravdovú životnú otázku.

So vzrastajúcou osobnou dopravou nedrží krok rozšírenie jednotlivých väčších železničných staníc. Tak v Nových Zámkoch sú čakálne tak malé, že nestačia k umiesteniu obecenstva, tak že obecenstvo je nútené zdržovať sa v pravom smysle slova pod šírym nebom v daždi a blate.

Mená staníc a všetky východy nádražných budov sú i v číro-čistých maďarských okoliach označované jedine českými nápisy. Aby ministerstvo železníc mohlo tento ničím neodôvodnený a urážlivý stav udržovať, nerozšírilo jazykové nariadenie na železničný provoz. V územiach obydlených Nemcami sú všade nemecké nápisy, kdežto v územiach maďarských nenajdeme maďarského nápisu ani na ukázku. Vláda tedy činí rozdiele ešte i medzi menšinami. Je tedy menšia a najmenšia menšina. Tento stav je protiprávny a neudržiteľný.

Slovensko nemá ani ústavu pre choroby duševné, ani ústavu Pasteurovho. Počet naších nemocníc je malý a ich zariadenie ďaleko zaostáva za ústavmi za Moravou. Zrušením povinnej lekárskej prehliadky a verejných domov vzrastá počet venericky nemocných so dňa na deň v miere neuveriteľnej.

V rozpočte pre rok 1928 nenachádzam úhrady, potrebnej ku novej úprave penzií. Ešte pri prejednávaní minuloročného rozpočtu prehlásil pán minister financií dr Engliš, že na osnove nového všeobecného penzijného zákona sa už pracuje a že zo sumy 700 milionov Kč, preliminovanej k účelu úpravy platov aktívnych štátnych zamestnancov, rezervuje sa určitá časť pre pôžitky penzistov. Následkom toho každý očakával, že vo zrovnoprávnení penzistov budú učinené rozhodné kroky. Teraz však, po uplynutí jedného roku konštatujeme, že spravodlivé riešenie zrovnoprávnenia nie je intenciou pána ministra financií. Tým, že vláda predložila návrh zákona o zvýšení penzijných pôžitkov predprevratových penzistov - ktoré pôžitky dosiaľ vôbec upravené neboly - nestalo sa nič iné, len to, že máme o jedon detailný zákon viac; veľa však nepomôže. Vláda nemôže sa však vymknúť povinnosti, podľa ktorej musí dať rovné právo všetkým penzistom, lebo veď je nadovšetku pochybnosť, že všetci penzisti konali rovnakú prácu a rozdiel medzi nimi je len ten, že slúžili v rôznych dobách; následkom toho vo svojej starobe zasluhujú si rovnakého zachádzania.

Prejav pána ministra financií učinený v rozpočtovom výbore nás vôbec neuspokojuje. Podľa tohoto prejavu na všeobecnom penzijnom zákone sa už pracuje, avšak tieto práce teraz sú ešte len vo štádiu, že mu nie je možné vysloviť sa po tej stránke, ako zamýšľa upraviť jednotlive otázky detailne, lebo ešte nie sme tak ďaleko, aby sme osnovu mohli podrobiť diškusii, a ešte ani on ju nepremyslel v detailoch. Návrh zákona, ktorý zhotovil a predložil ministerskej rade, vzťahuje sa na predprevratových, tak zvaných staropenzistov, ktorých penzie neboly vôbec upravené a ktorí podľa tohoto návrhu dostanú od 1. januára 1927 20% prídavky; návrh zároveň určí penzijné minimum. Táto úprava vyžaduje asi 70 milionov Kč. Návrh zákona dostane sa pred parlament v dobe čo najkratšej.

Tak znie prejav pána ministra financií. Oproti tomu môžeme konštatovať, že úhrada týchto 70 milionov Kč nie je v rozpočte zaistená. Otázka táto tedy ešte úplne nedozrála a minulosť nás poučuje, že je tu obava, že osnova táto sotva sa dostane pod strechu ešte v tomto zasedacom období. Je tedy treba, aby sme vec penzistov stále mali v patrnosti a zažehnali dnešný nespravodlivý stav.

Justitia est fundamentum regnorum. Zdá sa však, že pravda u nás pri prevrate zomrela. Naša viera v pravde však žije nepodlomená a my sväte veríme, že naša pochovaná pravda za krátko vstane z mrtvých.

Rozpočet neprijímam. (Potlesk maďarských poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Pekárek.

Posl. Pekárek: Vážení pánové! Již pan ministr financí a také řada řečníků této slavné sněmovny zdůraznili významnost dosažení rovnováhy v našich státních rozpočtech. Je tedy přirozené, že při projednávání této části státního rozpočtu jest předem oceniti důležitý význam tohoto fakta pro další konsolidaci státu. Jsou pravdy, jež při své samozřejmosti vždy na novo jsou dokazovány historickou zkušeností, a mezi ně patří i ona, že bez neodvislosti hospodářské není trvalé samostatnosti politické, a že nemůže býti také diplomatického aktu, jenž by trvale zaručoval svobodu národa, není-li bezprostředně anebo alespoň postupem doby tento akt podložen reelními hodnotami hospodářskými.

Snaha pana ministra financí, aby se došlo nejenom k rovnováze rozpočtové, ale aby tato rovnováha byla také trvalou rovnováhou, jest jistě činem, který s hlediska státně-finančního musíme zvláště oceniti. Ale má-li býti podle přání pana ministra, a jistě všech lidí dobré vůle v republice, rovnováha našeho rozpočtu trvalou, vnucuje se nám přímo názor, že není zde toliko prostě otázky přebytku nebo schodku rozpočtového, ale že je zapotřebí bráti v úvahu i jiné, pro státní hospodářství velice významné faktory, předem velikost státní potřeby, dále však také daňovou nosnost obyvatelstva a zejména, a to podtrhuji, spravedlivé rozdělení břemen, čili konkretněji řečeno nutnost, aby ve státním rozpočtování se dbalo přibližně stejné míry nároků a stejné míry povinnosti, i když snad připustíme nutnost sociálních zřetelů, konkretněji řečeno, aby tam, kde není nutných zřetelů sociálních, nároky a povinnost hospodářských činitelů, resp. složek obyvatelstva přibližně spravedlivou měrou se plnily a ukládaly.

Po mém soudu je zřejmou nespravedlností, pakliže se podíl jedné složky státního obyvatelstva zaplacený na daních, této složce zase ba dokonce zvýšenou měrou vrací z toho, co jiné složky zaplatily a čeho se jim za dané soustavy nikdy nazpět nedostane. A tvrdím, že touto chronickou chorobou, touto chronickou nespravedlností trpí naše státní rozpočty již od dob popřevratových, a dovoluji si tvrditi, že ten, kdo nad svoje síly platí, aby pranepatrnou kvotu dostával zpět, zejména na svoje kulturní a zvelebovací potřeby, je stav živnostenský a obchodnický. Ale tvrdím také dále, vážení pánové, že stav živnostenský je v další nevýhodě naproti průmyslu s jedné strany a oproti zemědělství se strany druhé, a to v tom směru, že pokud jde o průmysl a živnosti s obchodem, jsou sice obě tyto složky společnými nositeli většího podílu na t. zv. daních výnosových a obchodních, živnosti a obchod samy o sobě jsou však ještě na rozdíl od průmyslu z největší části také výběrčími daní spotřebních.

Pokud jde o zemědělství a živnosti, je zemědělský produkt chráněn clem téměř bez soutěže, zatím co živnostenský produkt vedle daleko komplikovanější úlohy platiče i výběrčího daní zápasí velmi těžko s konkurencí produktu průmyslového. (Výborně!) Důkaz pro toto svoje tvrzení nalézám v sestavě státního rozpočtu, pokud jde o jednotlivé resorty, v nichž se, a to nikdo nepopře, se živnostenskými potřebami nakládá přímo macešsky, ale pak také nalézám důkaz pro to ve způsobu, jak se rozpínal státní rozpočet, než se došlo k dnešní jeho přibližné stabilisaci na 10 miliardách, a v tom, jak tomuto rozpínání rozpočtu se přizpůsoboval nestejnoměrně výnos jednotlivých daní. Tato situace pro stav živnostenský krajně nepříznivá, z níž teprve vybředáme jen dík činnosti živnostenských zástupců krůček za krůčkem, byla vytvořena v těch letech naší státní samostatnosti, co ze spolurozhodování na vývoji hospodářských poměrů byli vyloučeni legální zástupci živnostenského stavu. Záhy po převratu pozorovali jsme v naší vnitřní politice a zdůrazňovali jsme to, že po stránce sociální a hospodářské jest jasné usměrnění politických snah a uplatňování politického vlivu. Mluvím-li o této věci, mám přirozeně na zřeteli ony činitele, kteří majíce rozhodující slovo v zákonodárných sborech, uplatňovali toto své mocenské postavení ve prospěch určitých zájmů a tendencí, nikdy však ve prospěch stavu živnostenského a obchodnického. Tím nemluvím nikterak proti snahám, aby se dělníku hlavně po stránce existenční dostalo toho zabezpečení, jehož si pro svůj význam ve výrobě plnou měrou zasluhuje. Mám při tom na zřeteli toliko nepopiratelný vliv sociálně politických opatření na hospodářský život ve státě. Čím je prohloubenější sociální politika, tím více vším právem zlepšuje se postavení dělníkovo, ale tím také se zvětšuje položka, která zdražuje výrobní proces. A pro náš stav živnostenský stala se v tomto ohledu přímo životní otázkou okolnost, kdo zaplatí tuto položku. A tu, zkoumáme-li tuto otázku, vynořuje se už přímo souvislost mezi snahami dalších mocenských činitelů, kteří až do nedávna měli veškeru rozhodující moc v tomto státě v rukou. Je to v prvé řadě veliký průmysl, který nepopiratelně měl ve všech vládách tohoto státu velmi silné zastánce. Tuto významnou položku, o které jsem mluvil, doma velmi lehce přesunoval v první řadě na konsumenta, a to hlavně tam, kde měl a má jaksi monopolní postavení, kde tedy nemá soutěže malého a středního výrobce-živnostníka, jako na př. ve výrobě železa, papíru, kůže atd. Tam, kde čelí konkurenci, pomáhal si velký průmysl tím, že si vzájemně poskytoval výhody, jichž malý a střední živnostník nikdy nemůže dosáhnouti.

Vzpomínám si, že v době velikého zápasu těžařů s horníky v zásobovacím výboru této sněmovny bývalý ministr Srba prohlásil, že těžaři se vymykali slevám na cenách uhlí z toho důvodu, že velkému průmyslu poskytovali zvláštní výhody, které si chtěli nahraditi tím, že měly býti udrženy vyšší ceny uhlí pro drobný konsum. Konečně i rolnický stav, dík svému bezesporně mocenskému postavení tím, že zavedeno bylo povolovací řízení, nejen uhájil, ale i zlepšil svoji existenční základnu. Živnostenský stav za této situace byl vyřazen ze spolurozhodování o vývoji hospodářských poměrů, musel přihlížeti k rozpínání rozpočtových položek ve prospěch všech ostatních složek obyvatelstva, co jeho vlastní zájmy ve státním rozpočtu zůstávaly úplně bez povšimnutí. Na úhradu rozpočtových položek se zvyšovaly daně placené přímo živnostníkem a rozmnožovaly se také daně živnostníkem vybírané, a toto vybírání daní živnostníkem a obchodníkem, kterých se užívalo ke všem možným účelům, nikdy však na účely živnostenské, vyneslo stavu živnostenskému a obchodnímu epitheton zdražovatele, ač z toho zdražení osobně nic neměl.

Taková byla situace. A jaká jest dnes? S hlediska všeobecného se změnilo dík zasahování naší strany dosti ve prospěch živnostenského stavu, to zcela loyálně doznávám jako člen dnešní koalice. Ale s hlediska živnostenského stavu, pokud jde o státní rozpočtování, neváhám prohlásiti, že zní přímo groteskně, vyslovuje-li se uspokojení nad stabilisací státního rozpočtu, v němž výhody dosažené pro členy dřívější koalicí jsou petrifikovány, a ti, jimž se po léta dostávalo ústrků a jimž ukládány toliko povinnosti platební, musí těžce bojovati o každé finanční nadlepšení. Zdůraznil jsem to již v rozpočtovém výboru při projednávání ministerstva školství a nár. osvěty a také řeč kol. Remeše, pronesená zde v plénu, byla k tomu vhodnou ilustrací.

Uznávám, že nejde vše najednou a oceňuji plně, že se poplatnictvu má dostati velmi podstatné úlevy úpravou daní přímých, jež byly v sazbách významně sníženy. V rozpočtu ministerstva financí se počítá fakticky s úbytkem výnosu přímých daní as 206 mil. Kč. Ale neváhám také nepokrytě prohlásiti, že mám vážné obavy, aby tato úleva nebyla na dlouhou řadu let zase odčiněna řadou úkolů, jež se znovu poplatníku ukládají, vyžadují mnoho času a proto také mnoho peněz, a dále, aby tato úleva nebyla převážena také důsledky t. zv. depurační akce. Zdá se, že dobrá snaha, aby byla povznesena vážnost úřadů, je souběžně provázena rozrůstáním byrokratismu. Bez účasti zákonodárného sboru bylo vydáno prozatímní prováděcí nařízení k partii berní reformy, která se vztahuje na tak zv. srážkovou daň. Úrazový zákon a zákon o sociálním pojištění ukládají zaměstnavateli povinnost k vedení mzdových záznamů a výkazů, způsob však, jakým tuto povinnost doplňuje zmíněné prozatímní prováděcí nařízení, je přímo útokem na trpělivost poplatníkovu. (Tak jest!)

Vše to, co se tímto prováděcím nařízením na zaměstnavateli žádá, znamená vlastně zřízení filiálky berní správy v každém jednotlivém závodě, znamená to ve větších závodech jednu pracovní sílu, zvláštního úředníka, u živnostníka pak to znamená ztrátu času, určeného k činnosti výdělečné, ale v každém případě znamená to přímo hory papíru, které se pohrnou do úřadoven berních správ a každé dva měsíce do úřadoven nemocenských pojišťoven.

Protestujeme proti tomu, aby si státní finanční správa dělala z nás nehonorované písaře, prohlašujeme, že jsme ochotni zaplatiti všechno to, co nám zákon finanční a zákon o reformě daní přímých ukládá, to jest vybrati, sraziti a odvésti daň, ale protestujeme proti tomu, aby svatý byrokratismus nám ukládal matematické úkoly, a uděláme-li v nich chybu, aby nám dal za to pokutu. (Hlasy: K tomu nám nedali vzdělání v pokračovacích školách!) Máme dobré staré přísloví: Čiň čertu dobře a peklem se ti odmění. Já bych měl pro to rčení parafrasi, a to: Čiň bernímu dobře a dá ti za to pokutu. Co nejrychlejší odstranění tohoto monstra, které bylo zavedeno, je nutností, má-li býti učiněna přítrž nespokojenosti, kterou ani hrozba pokutami nedovede utlumiti.

Zmínil jsem se také o depurační akci. Přáli jsme si, aby s námi berní správy a úřady konečně vyúčtovaly. Přáli jsme si zjednodušení celé berní procedury. Věřím, že ji daňová reforma přinese, bude-li odstraněno monstrum zjišťování srážkové daně. Ale my jsme si depurační akci nepředstavovali tak, jak se do ní berní správy pustily. Depurační akce v mentalitě našich berních správ znamená vyřízení aktů za každou cenu, bez vyšetření skutečných poměrů, pouhým zamítnutím odvolání a předpisem, hlavně však vymáháním předepsané částky rigorosně, bez milosti a bez jakékoli úvahy, jsou-li zde předpoklady, aby to, co bylo předepsáno, mohlo býti také vymoženo, bez újmy na existenci postiženého. Depurační akce tak, jak se provádí, znamená sice u berního úředníka prázdný stůl, ale znamená také ve velikém počtu případů zkázu existence poplatníkovy. (Výborně!)

Obracím se k panu ministru financí, v jehož loyalitu a správnost koncepce jeho finanční politiky mám neochvějnou důvěru několikráte zdůrazňovanou, a táži se ho, kdo dal vlastně rozkaz, aby se podobným způsobem prováděla depurační akce? Mají se snad dále u nás stříleti poplatníci v předsíních berních úřadů a mají se dále ničiti existence výrobních a obchodních podniků toliko proto, že si někde v nějakém úřadě někdo vsuggeroval, že každý výrobce a poplatník je boháčem a toliko renitentním poplatníkem? Ani mne nenapadá - a vždy to veřejně prohlašuji - ujímati se kohokoli, kdo by státu chtěl upírati placení pravoplatné daně, ale mám za svou povinnost upozorniti na případy, kde jde o přehmaty, jež si můžeme vyložiti toliko zlou vůlí. Mám jich celé desítky a pan president zemské správy finanční Hanačík je velmi dobře o tom zpraven. Uvedu jen nejkřiklavější z těchto případů.

V obvodu vysokomýtské berní správy je tkalcovna, která pracovala průměrně s 200 až 250 stavy režného zboží. Této tkalcovně předepsány byly tyto daně: r. 1920 316.485, r. 1921 436.170, r. 1922 215.250, r. 1923 163.500, tedy celkem 1,131.405 Kč. Dále předepsány byly této tkalcovně: daň z válečných zisků 602.654.85, daň z příjmů za r. 1921 102.408, za r. 1922 52.170, dávka z majetku 670.000, celkem 1,427.232.85 Kč.

Celkem tedy předepsáno této tkalcovně na těchto daních 2,558.637.85 Kč mimo daň obratovou, která do konce r. 1922 činila 500.000 Kč a byla úplně zaplacena. Celkový odhad jmění, továrny i pozemků, provedený úředními orgány, činil 2,500.000 Kč. Na tento objekt dal si berní úřad vtěliti 2,500.000 Kč, čili úplnou jeho hodnotu. Kdyby mělo býti to, co bylo tkalcovně předepsáno, vymoženo tím, že by se zpeněžil tento objekt, mohl by jeho majitel sebrati žebráckou hůl a jíti žebrati.

Ale příznačné pro poměry a přímo nápadné je, že při tomto podniku se počítalo s daňovou základnou asi 30.000 Kč, u jiného podniku, který má podle prohlašování všech odborníků v místě trojnásobnou kapacitu, počítalo se s daňovou základnou 10.500 Kč.

Tímto způsobem podle našeho názoru se nepodporuje podnikavost, nýbrž berní orgán vědomě se prohřešuje proti základní zásadě státně finanční, že se totiž daň nesmí nikterak dotýkati vlastní podstaty podniku. Je tedy zvláště křiklavý nepoměr v daňové základně, vyšetřený v témže berním obvodě, v témže místě u dvou podniků, jejichž výrobní kapacita a finanční situace je každému, jenom trochu místně zasvěcenému člověku dobře známa.

V berním obvodu žambereckém řádí berní aparát způsobem bezpříkladným, a zákroky neměly dosud jiného výsledku, než že byl okamžitě přeložen berní oficiál, který svou úřední funkci spatřoval v tom, že po městě nadával stavu živnostenskému.

V malé obci Lišnice 7 živnostníků vrátilo živnostenské listy. Malému truhláři, osobně známému, jehož žena je dělnicí v zámecké zahradě, bylo předepsáno a vymáháno na dani z obratu 600 Kč, ačkoliv v té malé obci, jak je zjištěno, měl tento člověk pouze 3.000 Kč příjmu. Ostatně poukazuji na do dnešního dne nevyvrácenou zprávu deníku "Venkov" z 1. listopadu 1927 "o působnosti žamberecké berní správy".

Mám, vážení pánové, také za svou povinnost, abych se při této příležitosti zmínil poznovu o případu Baťově. Činím to proto, poněvadž si pan továrník Baťa loňského roku učinil hodně nákladnou reklamu a dal také vydělat dosti peněz advokátům, poněvadž žaloval všechny redaktory, kteří otiskli příslušné partie z mé řeči. Ale konstatuji, že pan továrník Baťa je na omylu, soudí-li, že jsem snad jeho osobním nepřítelem nebo snad nepřítelem velkovýroby. Ne. Toliko žádám zrovnoprávnění velkovýroby s malovýrobou. (Výborně!) A pokud jde specielně o případ p. továrníka Bati, zkoumám účelnost takového velikého soustředění výroby pro stát a hospodářský život v něm. Jestliže se nemýlím, a tuším že ne, poněvadž je to uvedeno v tiskovém orgánu p. továrníka Bati, vyrábí Baťova továrna 55.000 párů obuvi denně. Když počítáme do roka 300 pracovních dnů, dělá to 16.5 milionů párů obuvi ročně. A když počítáme každý pár kus ke kusu jenom po 40 Kč, je to 660 mil. Kč ročně. Celý daňový základ Baťův na r. 1924 činil však okrouhle 175.000 Kč. (Výkřiky poslanců čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské.) Baťa ničí existenci, když počítáme mírně, asi 15.000 malých obuvníků. Počítáme-li na každého z nich daňový základ průměrem jenom 26 Kč, znamená to celkový daňový základ 390.000 Kč. Takový je poměr p. továrníka Bati ke stavu obuvnickému a takový je výsledek činnosti Baťovy pro státní pokladnu. Tato svoje data opírám o sdělení, jichž se mně, resp. mému důvěrníku dostalo na příslušném státním úřadě.

Pro obec znamená činnost p. továrníka Bati toto: Město Chrudim, kde má p. továrník Baťa filiálku a kde má správkárnu, dostalo na účet daně výdělkové za r. 1923 celých 26 Kč (Výkřiky.), za r. 1924 až 1927 ani haléře. (Výkřiky.) Na 10% kvotě daně obratové nedostalo toto město od r. 1923 až do dne 12. listopadu 1927, kdy jsem si to dal zjistiti, také ani haléře. Stálo by za srovnání, kolik za tu dobu dali obci místní obuvníci na dani obratové. Soudím, že by při tomto zjištění teprve zvláštní měrou vynikl vůdcovský a národohospodářský význam p. továrníka Bati. Soudím také, že americké methody nelze vždycky a za všech okolností uplatňovati a že nejméně lze je uplatňovati vždycky v našem státě. (Výborně! Tak jest!) Když shrnuji, vážení pánové, svoje názory (Předsednictví převzal místopředseda dr Buday.) na provádění depurační akce, musím prohlásiti, že ve způsobu jejího provádění vidím znehodnocení dobrých účinků daňové reformy, pokud se jeví ve snížení sazeb. Vidím to nebezpečí proto, poněvadž rigorosní předpisování nedoměrků, to jest bez zřetele k daňové únosnosti poplatníků, jest právě tolik, jako kdyby státní finanční správa po celou tu dobu, co se chce přiživovati - podle důvodové zprávy - k finančnímu zákonu z výnosu nedoměrků a nedoplatků - daňových sazeb vůbec nesnižovala. Čili zdá se, že jde o pokus výkonných orgánů, aby někdo byl napálen. Přál bych si, aby v zájmu našich státních financí, v zájmu klidu mezi občanstvem a v zájmu důvěry v naši státní finanční správu tím napáleným nebyl nikdo, ani stát, ani poplatník. (Tak jest! Zcela správně!)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP