Pátek 2. prosince 1927

Avšak s otázkou zemědělských cel nesmí býti na veřejnosti tak nevěcně operováno, jak to učinil minulý týden p. posl. dr Winter zde v debatě o rozpočtu. Dovolával se zde nějakého výroku prof. dr Brdlíka o 3 miliardách. Dr. Brdlík ty tři miliardy vypočítal před 2 lety na důkaz toho, že při tehdejší bezcelnosti zemědělství trpělo ročně ztráty na svých výrobních nákladech 3 miliardy Kč. Nesmí si však nikdo mysliti a také to prof. dr Brdlík neřekl, že by snad zemědělská cla, nově zavedená roku loňského, měla finanční a hospodářský efekt, rovnající se třem miliardám, naopak konstatujeme, že zemědělská cla roku loňského nesplnila požadavků našeho zemědělství, a nelze hovořiti o tom, že by naše zemědělství získalo tři miliardy. Ale i kdyby je získalo, pak teprve by byly odčiněny ty ztráty, a tedy se to nemůže uváděti jako doklad, že naše zemědělství může snad obětovati nějaké obnosy na neproduktivní účely, o kterých tu bylo hovořeno.

Po úpravě zemědělských cel můžeme konstatovati, že částečně jsou uspokojeny potřeby produkce obilní, avšak produkce zvířecí vychází hodně na prázdno. Nerozpakuji se prohlásiti, že naše produkce zvířecí jako celek je stále a již dlouhá léta silně pasivní. (Souhlas.) Příval cizího dobytka, masa a tuků jest stále zcela zbytečně obrovský: roku loňského dovezli jsme dobytka za 600 mil. a tuků rovněž za 600 mil. V těchto dvou položkách vyhodili jsme do ciziny 1 miliardu Kč a přes to máme v našem státě, zejména po provedení pozemkové reformy, nejlepší předpoklady pro to, abychom v produkci masa a tuků byli úplně soběstační. Tento úkol dá se splniti jedině tím, když zajistíme rentabilitu našemu chovu hospodářského zvířectva, kterýžto úkol má povahu nejenom produkční, ale i sociální, poněvadž od jeho splnění je odvislá hospodářská existence širokých vrstev malých a středních zemědělců, kteří drží přes 80% všeho dobytka.

Na doklad nerentabilnosti našeho chovu uvádím tvrzení odborníků - příslušnou literaturu mám zde po ruce - že naši zemědělci zpeněžují svoje krmiva, jako oves, ječmen, seno, toliko na 1/5 jejich ceny prodejní. Je to úžasný zjev, že náš zemědělec jako výrobce nezpeněží svoji surovinu v dobytku na více než na 1/5. A nyní se táži, který živnostník anebo průmyslník mohl by prodělávati při prodeji svých výrobků celé 4/5 na surovině k tomu potřebné, a kdyby tak činil, jak dlouho by to vydržel? Angličané pohlížejí zcela správně na chov dobytka jako na průmyslové odvětví, což je zcela správné a analogické poměrům u nás. Konstatuji s velkým roztrpčením, že tento náš průmysl, největší ve státě, jest řadu roků silně pasivní. Podle našeho názoru odstraniti tento zjev jest jedním z nejdůležitějších úkolů naší hospodářské politiky, poněvadž jeho vyřešením prospěje se nejenom zemědělci, a to nejširším vrstvám malých zemědělců, většinou v horských a pastvinářských oblastech, jako je český jih, Českomoravská vysočina, horské oblasti na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, ale prospěje se též celému hospodářskému životu a zabezpečí se soběstačnost v zásobování obyvatelstva nejdůležitějšími potravinami, jako je maso a tuky.

Naše cla na dobytek jsou nejnižší v celé střední Evropě, a to průměrně asi poloviční jako v sousedních státech, v Německu, Rakousku a Maďarsku. Cla ta mají dále tu vadu, že jsou upravena podle kusu, kdežto jiné státy přešly již na cla podle váhy, čímž jest lépe vyjádřena ochrana jednotlivých skupin dobytka. Cla kusová byla zachována roku loňského jednak vzhledem k souvislosti s celním tarifem rakousko-uherským, který u nás stále ještě provisorně platí, a jednak tehdy v koalici bylo dohodnuto, že převedení cel na dobytek na cla podle váhy bude vyřešeno samostatně v příhodné době.

Vyřešení tohoto úkolu nutno posuzovati s vyššího hlediska národohospodářského, jakožto opatření pro záchranu našeho dobytkářství a zajištění jeho výnosnosti v zájmu zabezpečení výživy obyvatelstva v našem státě do budoucnosti. Poněvadž tu jde o široké vrstvy malých zemědělců, měly by k této otázce projeviti souhlas všechny politické strany, kterým záleží na existenčním zajištění všech nejchudších vrstev venkovského obyvatelstva.

A tu vyslovuji názor, že tento zájem měl by se setkati se souhlasem i u našich stran socialistických. Není bez zajímavosti, že letošního roku v měsíci září, když se projednávala v Rakousku v parlamentě tak zvaná III. novela celní, docházelo k velikému zvýšení cel na dobytek, a sice v Rakousku se zvedla cla na dobytek proti dřívějšímu stavu na sazby, které jsou asi dvojnásobné jako u nás. A tu bylo zajímavé, že vůdce sociální demokracie rakouské, pan dr Bauer, jako první řečník v debatě ujal se slova a prohlásil za sociální demokraty: "Wir erheben gegen die Erhöhung, die Sie hier vornehmen wollen, keinen Einspruch; wir werden dafür stimmen". Dr. Bauer, vůdce sociální demokracie, prohlásil tedy, že sociální demokracie rakouská hlasuje pro toto zvýšení, a také skutečně hlasovala.

Je to poučný případ, že sociální demokracie v Rakousku při projednávání všech tří celních novel, jak se projednávaly letošního roku a loni, nejen nepřikročila nikdy k žádné brachiální obstrukci nebo kravalům, nýbrž positivně a kladně spolupracovala při řešení tohoto odpovědného úkolu, jako je celní ochrana, poskytovaná domácí výrobě a práci. (Hlasy: To bude míti pan dr Bauer radost, že jste ho pochválil!) Jistě, poněvadž toho zasluhuje.

Bylo by zajímavo, kdyby i naši sociální demokraté si brali poučení z té hospodářské politiky Rakouska. My, kteří se snažíme uplatňovati zájmy všech odvětví domácí výroby a staráme se o zajištění práce pro všechny pracující vrstvy, musíme se také starati o náležitou celní ochranu domácí práce. (Hlas: Prozatím pracujete na své zabezpečení!)

Předložený státní rozpočet na příští jubilejní rok obsahuje též vydatnou podporu pro celý hospodářský, kulturní a sociální život a proto budeme proň hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dále je k slovu přihlášen pan posl. Hruška.

Posl. Hruška: Ministr financí ve své zprávě uvádí, že rozpočet ministerstva financí je stabilisační a umožňuje rozvinutí národního hospodářství a tím také umožňuje dělnickým vrstvám, aby se cítily spokojenějšími. Ani v tom prvém ani v druhém smyslu nemá pan ministr pravdu. Národní hospodářství tím, že pan ministr dal present v podobě daňové reformy kapitalisticky mocným vrstvám, v tomto státě se nijak nerozvíjí. Kapitalisté, protože je určitá průmyslová konjunktura, mohli přivést na trh více výrobků a tyto výhodně prodati, dají státu méně na daních v důsledku daňové reformy a větší zisk jim zůstane v kapse nebo unikl za hranice, protože zvláště veliký průmysl je v rukou zahraničních kapitalistů francouzských, německých a rakouských (Škodovka, Křižík, Petschek atd.). Tedy národní hospodářství se nijak nerozvilo, nýbrž vzrostl soukromý kapitál.

Druhý význam této věty je také nepravdivý, že by snad dělnictvo z této zdánlivé stabilisace mělo jistější existenci. Dělníci v Československé republice mají směšně malé mzdy proti dělníkům ve druhých státech. V Československé republice je dělník až na 14. místě za dělníky ve druhých státech; vedle toho nesmírně vzrostla drahota všech životních potřeb, zvláště vlivem pevných cel na zemědělské produkty, v důsledku kongruového zákona atd. Je-li lepší konjunktura, dělnictvo pracuje poměrně dobře, dělníci stejně z této konjunktury nic nemají, protože mají tak hanebné výdělky, že jim vlivem obrovské drahoty nestačí ani na výživu. Tedy ani zde nemá pan ministr pravdu. Vedle tohoto stavu vlivem daňové reformy dělníci ze svých hubených mezd musí platiti daň z příjmu, kterou však neplatí, až určitou mzdu za rok vydělají, nýbrž tato daň strhuje se jim přímo ze mzdy a tím je zvláště zatížena pracující třída. Vedle toho je zde dělnictvo vyssáváno nepřímými daněmi, které daleko převyšují daně přímé. O tom podává důkaz rozpočet ministerstva financí. Daně přímé jsou nižší proti r. 1927 o 259,685.600 Kč, zato nepřímé daně stouply o 148,803.750 Kč proti r. 1927. Porovnáme-li však celkový příjem z daní přímých a nepřímých na r. 1928, objeví se obraz ještě horší. Daně přímé mají vynésti r. 1928 úhrnem i s podíly na skupinu III. Podíly samosprávných svazků, 1.907 milionů 587.000 Kč. Ale daně nepřímé vynesou r. 1928 6.634,996.000 Kč, tedy více než třikráte tolik, kolik daně přímé. A v této dani není započítán obnos 240 mil. Kč, který stát vydělává již na zdaněném lihu jako část zisku a o který se dělí státní správa s lihovými kapitalisty. Daně přímé byly daňovou reformou upraveny tak, aby kapitalisté dostali present na podporu průmyslu. Na základě toho daň důchodová klesla s 1.100,000.000 Kč na 1050 milionů Kč, daň výdělková s 220,300.000 na 180 mil. Kč. Naproti tomu výdělková daň z podomního obchodu se zvýšila o 14.000 Kč. Je to sice malý peníz, ale charakteristicky proto, že tuto daň platí jenom malí lidé, podomní obchodníci, tedy žádní kapitalisté. Zvláštní daň výdělková klesla o 50 mil. Kč. Tuto daň platí výhradně kapitalisté. Je zde jasně viděti, komu se dává present: kapitalistům na účet dělnictva. Důchodová daň podle úpravy je udělána tak, že dělníkům jsou strhovány daně přímo ze mzdy a do této daňové povinnosti je nařízeními a úpravou této daně zatažena celá spousta nových dělníků, kteří dříve daň z příjmů vůbec neplatili. Daň v domovní bude také zvýšena, a to o 9,951.800 Kč. To je téměř o 300% více oproti r. 1927, a při tom tato daň byla upravena tak, že zvýšení bylo provedeno směrem dolů k malým poplatníkům. Činžovní daň je zvýšena o 7 mil. 283.700 Kč; zde budou postiženi podle nového zákona malí lidé, zvláště v těch místech, kde se tato daň dosud vůbec neplatila.

Daň z tantiem je snížena o celých 50%, a to asi proto, že tantiemy vlastní kapitalisté a ne dělníci. Tyto daně přímé byly upraveny tak, aby kapitalisté nebyli postiženi, a z toho je vidět, jak buržoasní vláda chrání svoji třídu. Daně nepřímé však stouply o 148 mil. 803.750 Kč a při tom se zde nepočítá výnos monopolů, který činil 39 mil. Kč. Daně nepřímé platí konsument, a tím je v obrovské míře dělnictvo. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Daň z obratu vynese více o 103 mil. Kč, dovozní a vývozní cla o 64,705.000 Kč. K tomu se však nepočítá obnos 50 mil. Kč, který se získá ze cla z dovozu minerálních olejů, dále z dovozu pneumatik, kterýžto obnos se dává na silniční fond, nevede se v oficielní finanční správě. Zde je tato daň vyšší, než udává ministerstvo financí, jak výše uvedeno, o 50 mil. Kč, čili celkem o 122,705.000 Kč. U daně z lihu je sice výše daně nezměněna, ale ve všeobecné správě pokladní je zařazena položka "příjem státu na prodeji již zdaněného lihu" obnosem 240 mil. Jaký musí zde býti zisk kapitalistů, když stát sám vydělává 240 mil. Kč! Jistě, že zisk musí býti třikrát větší, než má stát. Na dani z masa je taktéž příjem státu větší o 19 mil. Kč. Na tomto rozboru je viděti, jak na jedné straně přímé daně, kterými je zatížena buržoasie, jsou sníženy a daně nepřímé, kterými je zatíženo dělnictvo, zvýšeny, a právě tyto nepřímé daně dělají 75% všech daní vůbec. Vedle toho je nutno říci, že při daních přímých dělnictvo, malí živnostníci a rolníci platí nejméně na 55% těchto daní a na základě toho vymačká stát na proletářské třídě v tomto státě na 85 až 90% všech příjmů na daních vůbec. Zde je viděti, jak nemajetné vrstvy udržují tento stát a odkud jdou peníze do státní pokladny. Čistě od pracující třídy. Buržoasie tyje z bídy proletářů v tomto státě, buržoasie za peníze vymačkané z kapes chudého lidu vydržuje si drahý byrokratický administrativní aparát proti dělnictvu, vydržuje si četnictvo, policii, justici, vydržuje si na 10.000 důstojníků, kterým dobře platí, aby dobře komandovali a drželi v disciplině 110.000 vojáků, kteří se rekrutují na 95% z proletářské třídy a kteří na komando těchto 10.000 důstojníků mají se dáti vražditi a mají vražditi jiné proletáře, kteří trpí stejně jako oni. Je na čase, aby dělnická třída prohlédla, co se skrývá za jménem "stát" a nebo "naše republika". Je na čase, aby dělnická a celá proletářská třída odhodila od sebe nacionální a sociálně-patriotické fráse, které ještě určitou část pracující třídy udržují v zajetí demokratických ilusí. Dělníci tak nevědomky podporují a udržují kapitalistický režim, který každou chvíli je hotov obrátiti svůj byrokratický, policejní a četnický aparát proti tomu dělnictvu, které jej svojí prací a svými mozoly udržuje. Dělníci musí se zbaviti těchto ilusí v demokratickou republiku, která je řízena stejně jako monarchie byrokratickým aparátem. Nic se při tom nezměnilo, jenom byla záměna slov. Místo "monarchie" přišla "demokratická republika", ale režim zůstal stejný, spíše nyní je rafinovanější, aby oklamal pracující třídu. Tento rozpočet by měl otevříti oči celé pracující třídě, která věří ještě v demokracii. Daňová reforma byla zavedena proto, aby daňová břemena byla převedena úplně z 90% na nemajetné vrstvy. Tento rozpočet to dotvrzuje. Zatím co se odpouští kapitalistům desítky milionů na daních, proletářům se nesleví ani haléř. Ministr financí spíše naznačuje, jak řekl v rozpočtovém výboru, že daňové nedoměrky se musí vymáhati energičtěji a sice prý proto, že je dobrá průmyslová konjunktura a proto prý poplatníci mohou platiti. Na čí adresu to řekl p. ministr? Na adresu malých poplatníků a nikoli kapitalistů. Ať nám p. ministr odpoví přímo, ať nám také odpoví, kdo dluží více na daních, zda malí lidé, anebo velcí kapitalisté. I zde chceme odpověď. Dělníkům byly sešněrovány mzdy do takového stupně, že dál se snižovati nedají, byla zvýšena drahota, takže, i když je dnes poměrná konjunktura, dělníci z toho nic nemají, protože jejich nízké mzdy na takovou drahotu vůbec nestačí. A při tom prohlašuje p. ministr, že exekuční zákroky se budou ještě množiti. Dělníci a malí lidé se mají nač těšiti. Jak to se svým zákrokem p. ministr myslí, je z toho zřejmo. Nyní v různých místech jsou vypláceny drahotní výpomoci ke konci roku. Berní správy si přispíšily a strhují z těchto drahotních výpomocí dělnictvu na daně. Od malých živnostníků, domkářů, rolníků, se nám hlásí, jak se množí exekuce pro nezaplacené daně, na druhé straně kapitalistům byly již odpuštěny celé desítky milionů na daních. Zde tedy dokumentuje pan ministr financí, na kom se budou přísněji vymáhati daně. Nyní se v praksi ukáže, co bylo usneseno před půl rokem v daňové reformě.

Při projednávání předpisu vybírání daně důchodové srážkou daně ze mzdy jsme dokazovali, že ve velmi mnoha případech budou dělníci poškozeni a zaplatí více, než by zaplatili na dani normální. Obhájci vládního návrhu o daních přímých prohlašovali, že každý dělník bude míti právo žádati dodatečně za řádný předpis daňový. Upozorňovali jsme již tehdy, že těchto žádostí bude podáno velmi málo, poněvadž dělníci nebudou uměti si vypočítat svoji daň a že při svém odporu k jednání s úřady se vůbec o vrácení přeplacené daně ani nepokusí. Ministerstvo financí v prováděcím nařízení k dani důchodové zašlo však ještě dále nežli zákon a učinilo opatření, které znamená, že ohromná většina dělníků bude nucena mlčet k příliš vysokým daňovým srážkám. V prováděcím nařízení §u 32, odst. 5 se totiž praví pro případ, že dělník zažádá o dodatečný předpis daňový podle předpisů o vybírání normální daně důchodové:

"Činí-li však vyměřená daň více než provedená daňová srážka nebo než daň vyměřena vyměřovacím úřadem na základě §u 32, odst. 4, nastane předpis k přímému zaplacení podle §u 37, odst. 1". To znamená: dělník, který se bude domnívati, že byl poškozen daní srážkovou, zažádá za normální předpis daňový a při tom se zjistí, že normální daň by činila více nežli daň srážková. Na místo, aby mu bylo něco vráceno, bude donucen ještě k dodatečnému placení. Protože veliká většina dělníků zákon do všech podrobností nezná a znáti nemůže a nebude míti tudíž jistotu, že si normální daň správně vypočítala, neodváží se vůbec zažádati o normální předpis daňový. Toto zřejmě protidělnické ustanovení, jímž se pokouší pan ministr financí vydříti na dělnících to, co kapitalistům slevil, je však také nezákonné. § 37, odst. 1 jedná totiž o dodatečném předpisu v případě, že srážka byla vybírána podle §u 36, t. j. že se jednalo o příjem, který přesahuje maximum nutné pro srážky podle paragrafů předchozích. Nelze tedy toto ustanovení aplikovati na srážky prováděné podle §§ 30, 31, 32 a 33, pro něž žádné ustanovení o dodatečném předpisu v zákoně není obsaženo. Na první pohled jest patrno, že tímto ustanovením prováděcího nařízení k zákonu o dani důchodové byl porušen zákon. Ptám se proto pana ministra: Je ochoten odstraniti toto nezákonné ustanovení prováděcího nařízení? Je ochoten ihned a na místě říci sněmovně svůj názor o tomto porušení zákona prováděcím nařízením? Nebo snad chce svým postupem při vybírání daní na dělnících vyvolati pobouření a býti teprve odporem dělníků donucen k tomu, aby dodržoval zákon, jehož je sám autorem? Nestačí panu ministrovi již to, oč více podle zákona bylo převaleno daní s kapitalistů na dělníky, a potřebuje ještě nezákonnou formou daňové zatížení dělníků zvětšovati?

Všichni páni viděli, jak se u nás dělá rozpočtová debata. Může se snésti nevím jaký materiál, ale ani jediný člen vlády nepovažuje za svoji povinnost, aby přišel a něco o věci řekl. Dnes v "Rudém Právu" charakterisovali docela správně celou naši debatu a charakteristika byla konfiskována. Necituji konfiskované místo snad jen proto, abych jej prostě immunisoval, nýbrž pro zvláštní pikanterii této konfiskace. Jde totiž o konfiskaci charakteristiky, které kdysi použil Masaryk. V konfiskovaném místě se praví doslovně: "Byla to debata v pravdě československá. Když se tak člověk dívá na československý parlament za rozpočtové debaty, maně si vzpomene na výrok prof. Masaryka, který učinil na sjezdu realistické strany v Pardubicích r. 1908. Tam tehdy kritisoval kromě jiného zemský výbor a povídal, že kdyby nám tak císař pán dal český stát, černoši z Afriky by se na něj chodili dívati. Myslel tím zřejmě, že by se u nás necítili cizími. Kdyby tak Masaryk byl ještě vysokoškolským profesorem a vůdcem oposiční strany, jistě dnes nemusel by se omezovati na zemský výbor. V Sudanu by jistě pochopili, že president Nejvyššího soudu nemusí odstoupiti, když se mu akty dokazuje nějaký menší švindlíček. Je by také nepobouřilo, jak se dělá pozemková reforma. Tam by se ještě nejvýše divili, že se u nás hlavy neřežou za to, že se na velké pány takové nepěkné věci říkají".

Chci připomenouti pouze, že obsah výroku Masarykova byl uveden naprosto správně. V knihovně parlamentní pod čís. F 726 je knížka pod názvem "Česká strana pokroková a její ustavující valný sjezd dne 21. ledna 1908 v Pardubicích." Tam je otištěna řeč prof. Masaryka a na str. 16 čteme doslovně: "Co dělá ťnᚍ zemský výbor, naše české ministerstvo? Víme to všichni - často si myslím: kdyby nám tak císař pán hodil dnes český stát, z Afriky černoši by se na něj chodili dívat."

Těchto slov lze skutečně dnes právem použíti ne snad jen o zemském výboru, nýbrž i o naší slavné vládě a samozřejmě o naší slavné censurní praksi. Ty černochy byste byli mohli pozvati také, aby se podívali na to, že se v zemi, kde je universitní profesor presidentem, posílá policejní komisař na přednášku universitního profesora do Akademického domu. Stalo se to nedávno na přednášce profesora Nejedlého, který v Akademickém domě přednášel o své poslední cestě do sovětského svazu. Tento profesor Nejedlý byl příslušníkem strany Masarykovy a zůstal dosud věren jeho snaze, kterou kdysi projevoval po otevřené a bezohledné kritice. Mezi ním dnes a prof. Masarykem za vlády bigotního a reakcionářského France Josefa je nějaký rozdíl. Jaký, to ukazuje právě ten policajt na jeho přednášce a pak ta dnešní konfiskační prakse.

A nyní ke konci chtěl bych se optati pana ministra financí na několik interesantních věcí, na které snad pan ministr odpoví:

Co zjistil Nejvyšší kontrolní úřad u zemského finančního ředitelství v Praze? Kam se dějí věci zabavené u pašeráků? Komu bylo prodáno 19. května 1922 kolo za směšný obnos 100 Kč? Komu bylo prodáno v prosinci 1922 jiné kolo také za 100 Kč? Nebyl to sekční šéf Slavík? Dále byly prodávány zabavené věci, zejména zlaté hodinky atd. odborovému radovi Strettimu nebo sekčnímu šéfovi Hunkovi, dr Marešovi, Hanačíkovi, radovi Drahorádovi? Komu byla prodána 7. dubna 1923 pelerina za 150 Kč a plášť za 105 Kč? Nebyl to dr Vlasák, býv. ministr? Proč nebyly zabavené věci prodány ve veřejné dražbě a proč byly za ceny přímo směšné vysokým úředníkům v ministerstvu financí a u zemského finančního ředitelství prodány? (Posl. Bolen: Tucty zlatých hodinek rozkramařili mezi sebou!) Je ochotno ministerstvo financí sděliti seznam zabavených věcí spolu se seznamem osob, kterým byly prodány a zač? Z jakého důvodu spálil referent trestní agendy zemského finančního ředitelství v Praze seznam zabavených věcí před r. 1922? Nedostane-li se nám odpovědi, budeme mluviti konkrétněji.

Takovéto třídní rozpočty budete dělati, dokud dělnictvo a malí lidé vůbec neprohlédnou vaši šalebnou roli, kterou hrajete. Můžete nakládat na dělnictvo a pracující třídu vůbec břemena jenom potud, pokud ona to bude trpělivě snášet a pokud ona bude věřiti vašim nacionalistickým a sociálně patriotickým frázím.

Naší komunistické straně připadá ten těžký, ale vděčný úkol, aby tyto nacionální a sociálně patriotické fráze rozbíjela. My věříme tomu, že se nám to podaří, a vy svou neúprosnou třídní politikou proti proletářským masám nám to umožníte a potom budeme dělat rozpočet my ve spolku s chudými rolníky, ale v zájmu pracující třídy a proti vám, proti buržoasním vrstvám, až do úplného vašeho zničení. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Holota.

Posl. dr Holota (maďarsky): Ctená snemovňa! Zrkadlom štátneho hospodárenia a celej štruktúry štátneho života je rozpočet. V ňom je položený základ akýchkoľvek životných prejavov štátu.

Ak skúmame situáciu maďarskej menšiny v zrkadle tohoto štátneho rozpočtu, musíme so žiaľom konštatovať, že táto situácia je s roka na rok vždy plačlivejšia a príznaky zlepšenia sa vôbec neobjavujú.

My pri skúmaní štátneho rozpočtu hľadáme.... (Posl. Šafranko [maďarsky]: Ani vaši kamaráti nie sú zvedaví na to, čo hovoríte!) To viem, že vy nie ste zvedaví. (Posl. Šafranko [maďarsky]: Veď ani vaši kamaráti nie sú tuná!) V tom máte pravdu, ale v inom nemáte pravdu!

My pri skúmaní štátneho rozpočtu hľadáme, čo sa týka nás a vidíme, že to, o čo nie je v tomto rozpočte postarané, na čo zabudli, to všetko týka sa veci našej. Rozpočty s roka na rok predkladané slúžia hospodárskej, kulturálnej a politickej konsolidácii panujúcej československej národnosti a v záujme tohoto cieľa vyvinujú vedúci činitelia štátu obrovské úsilie a húževnatosť. Oproti tomu na konsolidáciu pomerov maďarskej menšiny sa naprosto zabudlo.

My, tunajší Maďari, sme v očiach každej vlády národom odbaveným, zabudnutým, ujarmeným a odkázaným k zániku. Napriek naším rasovým cnostiam, napriek celému nášmu lojálnemu chovaniu zachádzajú s nami ako s elementom podradným, nežiaducným. Touto mentalitou sa vysvetľuje, že v štátnom rozpočte buďto vôbec nie je postarané o úhradu životných nárokov Maďarov, alebo sa musia Maďari uspokojiť odrobinkami, ktoré padajú s bohate vystrojeného stola panujúcej národnosti.

Nuž veď dnešná vláda bola utvorená v znamení smieru národností; z úst predsedu vlády odznely už niekoľkoráz ligotavé slová o nutnosti stvorenia národnostného zrovnoprávnenia ako o štátnom programe. Od tých čias uplynula dlhá doba s hľadiska zlepšenia situácie maďarskej menšiny, avšak zlepšenie neukazuje sa ani o vlas. Maďari ešte vždy nevidia tú im podávanú ruku, ale len päsť, ktorá je vždy pohotová k novému a novému úderu. Hnusná práca prevádza sa v hraničných, Maďarmi obydlených okoliach.

Podľa predpisov nášho parlamentu koná sa opravdové meritórné pojednávanie rozpočtu nie v pléne, ale v rozpočtovom výbore. V tomto výbore prednášajú jednotliví odborní ministri svoje expozé, tam činia svoje poznámky na niektoré prejavy v rozprave urobené, tak že rozprava v parlamente snižuje sa na prácu kávového mlynku, ku ktorej práci nepokladajú ani páni ministri za vhodné sa dostaviť. Keďže zastúpenie snemovných pracovníkov maďarskej menšiny ani v jedinom výbore nie je zaistené, sme donútení k tomu, aby sme túto prácu vykonali tu v pléne a kritizovali rozpočet v obmezdzenom rámci reštringovanej lehoty rečníckej.

Všetky snahy pána ministra financií smerujú k tomu, aby s ohľadom na verejnú mienku cudziny sostavil rozpočet aktívny. Tento nám predložený rozpočet na budúci rok podarilo sa tiež sostaviť tak, že on vykazuje príjmový prebytok 25 milionov. Je to však len zdánlivé, lebo jednak, ak prizeráme k tomu, že príjmy preliminované z jednotlivých daní boly vyšróbované o 30 milionov a jednak, že rozpočet tento neprihliada k dôchodkovým nedoplatkom preliminovaným r. 1927, avšak nevybraným, musíme uznať, že rozpočet je len konštruktívne aktívny, avšak v podstate je pasívny.

Podľa prejavu pána ministra financií tiež rozpočet na r. 1926 bol aktívny a reálny, a predsa po uzavretí rozpočtového roku, podľa záverečných účtov činily výdaje o 1.2 miliardy viac, než bolo preliminované.

Pán finančný minister ako vždycky, tak i teraz s veľkou záľubou sa odvoláva na autonomné sbory, ako sú obce, župy atď., a srovnávajúc ich so štátnou domácnosťou poukazuje na to, že ich výdaje stále rastú, tak činí tento vzrast r. 1927 celú miliardu, kým výdaje štátne oproti tomu klesajú.

Toto zistenie nemôže byť pričítané na účet zásluh pána ministra financií, lebo z toho vysvitá len to, že veľkú časť štátnych úkolov uvaľuje pán minister financií na sbory samosprávné, ktoré na obstarávanie inštitúcií štátu po dobu vojny rozodraných a na obstarávanie rozmnožených štátnych úkolov sú nútené prinášať obrovské obeti. Odtiaľ ten veľký vzrast ich výdajov. Pán finančný minister stará sa len o usporiadanie štátneho hospodárenia, naproti tomu obce nechá na seba, ba čo viac, priamo hatí možnosť ich úspešného hospodárenia. Veď poukážem len na jedon príklad z blízkej minulosti, keď odňal obciam daň platenú z motorových vozidiel, a odňal im aj podiel požívaný dosiaľ z dane z obratu. Nás štátnych poplatníkov rovnako bolí, či sa zvyšujú výdaje štátne a či obecné, lebo obidvoje platia sa z vačku jedného, a to z našeho. Doporučovalo by sa však, aby pán minister financií odložil svoju averziu proti obciam a prispel pomocou naším obciam, aby sa finančne neutopily, lebo v tomto prípade by bolo malou útechou pre poplatných občanov, že domácnosť štátu sa zlepšuje.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP