Pátek 2. prosince 1927

Razí se nyní u nás nová hesla, nové tradice, které mají býti pláštíkem všech protilidových a protinárodních skutků nynějšího systému a režimu. Mají másti smýšlení lidu a odváděti ho od tradic, jimž máme co děkovati za svou svobodu a samostatnost, od tradic demokratických, aby lid nedovolával se svých práv, plynoucích z revoluce zahraniční a domácí, tradic, v jichž duchu rýsováno bylo uspořádání našeho státu ve smyslu washingtonské deklarace, aby tak tok dějin převeden byl do řečiště zájmů reakčních vrstev, jimž se stýská po zašlé slávě a moci a zašlých výsadách a nadprávích. Proti tradici husitské a reformační a osvobozenské staví se tradice svatováclavská. Historický profil postavy knížete Václava promítnut jest ústupností ve věcech církevních, stavbou četných kostelů, voláním kněží z jiných zemí, opatřováním církevních ústavů potřebnými důchody a snahou uvésti zákony a obyčeje zemské i mravy lidu v soulad s předpisy církevními, hospodářskou odvislostí od Němců známým poplatkem. Historický profil knížete Boleslava rýsuje se porážkou Maďarů a připojením Moravy a Slovenska k říši České a opanováním Slezska a horního Povislí a položením základů k veliké říši české, kteráž nabyvši přímého sousedství s říší Polskou, mohla býti pevným fundamentem velké říše Slovanské. Je proto historickým omylem tvoření tradice z pouhé legendy svatováclavské a jest odvážným pokusem chtíti tuto legendu spojiti dokonce s tradicí husitskou a reformační a s nejnovější tradicí osvobozenskou. Stejným omylem jest konstruktivní důkaz, že by naše zahraniční vojska byla se svatováclavskou písní na rtech a pod korouhví sv. Václava táhla do vítězného osvobozenského zápasu.

Ani jeden z pluků našeho zahraničního vojska nenese pojmenování knížete Václava a ani jeden neměl svatováclavské korouhve. Pojmenování pluků jmény dějinných postav husitské a reformační doby, husitské prapory a husitské písně naopak dokazují, že naše osvobozenská tradice navázala přímo na tradici husitskou a reformační, a neobstojí proto umělá konstrukce spojitosti legendy svatováclavské s tradicí osvobozenskou. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.) Tvrzení o svatováclavském kultu v legiích je historicky falešné. Opakované toto tvrzení vzbuzuje podezření, že se chce této tradice zneužíti pro kulturní i hospodářskou reakci. Proti tomu protestujeme. Tradice husitská kotvila hluboko v srdcích, myslích a nitru českého národa. Nevyrvali ji ani vnucováním kultu svatojánského, ačkoli po staletí o to naši nepřátelé s Římem v čele usilovali. Legenda svatováclavská, zejména hymna svatováclavská, byla pouze ventilem, jímž český národ mohl aspoň částečně vydechnouti svou tužbu po lepší národní a politické existenci a budoucnosti, když jiný vzdech mu policejní režim rakouský nedovolil, jím také autokracií habsbursko-římsko-katolickou rozpoltěná duše československého národa zakrývala své pravé smýšlení rebelantské, husitské, reformační a revoluční. (Výborně!) Proto také věděl, kde jest jeho místo za světové války, které by mu nebyla ukázala legenda svatováclavská. Dochází-li se po stopách t. zv. tradice svatováclavské k charakteristice přítomného vládního režimu v našem státě pojmenováním konstruktivním nacionalismem, nasvědčují mnohé jeho symptomy tomu, že vede k duševnímu a kulturnímu područí církevní moci a hospodářské závislosti na moci německé, neboť takový je smysl legendy svatováclavské a takový by byl i smysl politického směru nové ráže, označeného konstruktivním nacionalismem, který prý prokázal schopnost přiblížiti se k řešení velikého problému vnitrostátního "vyrovnání s Němci". Protějšek tvoří druhý směr, t. zv. integrálního nacionalismu, hlásaného jinou odnoží nynějšího režimu, která sice klidně přihlíží k tomu, jak jeden český podnik po druhém přechází do rukou německých, a pochvaluje si, že vyházením českých zaměstnanců na dlažbu provádí se reorganisace, zabezpečující jeho další chod, aby jedním dechem vykřikla heslo: "Němci do vlády, my do revoluce", druhým pak schvalovala všechny počiny vládnoucího režimu, aby revoltujíc ve svém tisku palcovými nadpisy proti odstrkávání státního jazyka, proti utiskování českých menšin, proti zavírání českých škol a otevírání německých, proti nacionální i politické expansi a troufalosti Němců, utužovala a za každou cenu udržovala nynější režim, a přisluhujíc rozumnému konstruktivnímu nacionalismu patronisovala politické, kulturní, hospodářské, jazykové i nacionální ústupky, aby přiblížila se k řešení vyrovnání s Němci, opírajíc se o masku německého aktivismu a positivismu. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany nár.-socialistické.) Hotový politický mumraj masek, z něhož nakonec zbude jen kocovina vládních stran, jejíž útraty však nemíní nadále platiti široké vrstvy pracujícího lidu, než dostaví se dříve či později vystřízlivění z opojení nad vratkou mocí šestihlasové většiny, nynější třídní, proti pracující třídě zaujaté vládní většiny. Většina národa vyslovila se v obecních volbách proti nynějšímu režimu, který má stále v ústech demokratismus a parlamentarismus, ale skutky dokazuje, že jsou mu primitivní principy demokracie a parlamentarismu úplně cizími, neboť by již dávno z nálady lidu a volebních výsledků musil vyvoditi logické důsledky a nešel by ve své troufalosti i k bourání sociálního pojištění, díla to, jež dr Kramář nazval dílem "národní solidarity" a referent rozpočtového výboru dr Srdínko dluhem, který musí býti splacen pracující třídě, dílem loyality a dodržení daného slova. "Se starým Rakouskem pominula u nás v republice éra chytráctví a t. zv. mazanosti politické, éra úskočnosti a politického podvodu a nastala éra úmluv, jich loyální dodržování, éra důvěry naprosto nezbytné k těžké lopotné práci. Tato vzájemná loyalita koalovaných stran jest jediným politickým pokladem, jedinou zárukou zdárného vývoje státu. Z loyality prýští další důvěra, která je pak žulovou základnou pro spolupráci v dalších důležitých plánech pro blaho státu." Tak doporučoval pan referent rozpočtového výboru dr Srdínko předlohu o soc. pojištění 16. září 1924. Dodržovati úmluvy i těmi, s nimiž jsme se rozešli, jest aktem politické morálky. Vytvoříte-li svými činy tradici chytráctví, úskočnosti a politické mazanosti, pak na nás nepadá odpovědnost před soudem dějin a příštích generací za eventuelní následky. (Výborně! Potlesk poslanců strany čsl. nár.-socialistické.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Zadina. Dávám mu slovo.

Posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Finanční správa našeho státu v posledních letech za vedení našeho ministra financí vykazuje velmi příznivé výsledky, a to v prvé řadě státní rozpočet v úplné rovnováze a stabilitě, což přispívá též ke stabilitě našeho hospodářského života a valutárních poměrů, ale také faktické běžné hospodaření finanční pohybuje se přesně v rámci rozpočtu a dokonce dosahuje, jak potvrzuje účetní závěrka za rok 1926, větších přebytků, než jaké byly předpokládány. Docilované úspory umožňují zmenšování státního dluhu a revisi našeho daňového systému ve směru snižování daňového břemene pro naše poplatnictvo.

Zejména úspěšným dílem jest reforma daní přímých, provedená letošního roku, jejíž příznivé výsledky možno již pozorovati v hospodářském životě. Po upravení systému daní přímých očekává naše poplatnictvo nastolení úplného pořádku v berní správě jak ohledně včasného a přesného předpisování daní a přirážek, tak i ohledně vybírání a vyúčtování poplatnictvu. S hlediska zemědělského klademe na to zvláštní váhu, aby byly zachovány buď berní knížky, anebo byl zaveden, jak přisliboval pan ministr financí, pravidelný výkaz o všech daních a provedených splátkách rozvedeně a přehledně pro každého poplatníka.

V přítomné době připravuje se právě obsáhlé prováděcí nařízení k zákonu o daních přímých. A tu kladu na to velikou váhu, aby pro vyměřování daně důchodové bylo připuštěno stanovení paušálů neboli směrnic průměrných důchodů pro všechny vrstvy menších poplatníků a jmenovitě též pro naše zemědělce. Tento postup osvědčil se také v Německu, kde vydávají se jako pomůcka pro vyměřování a ukládání daně důchodové rovněž zvláštní směrnice o průměrném důchodu pro všechny poplatníky až do příjmu 8.000 Mk, čili asi 64.000 Kč. Takovéto paušály mohou býti sjednávány s odborovými organisacemi zemědělskými a živnostenskými a zavedení jich poslouží nejen širokým vrstvám nejmenších poplatníků, kterým přiznávání působí značné obtíže, ale i berní správě, poněvadž to zjednoduší celou agendu a odpadnou četné diference s poplatníky, které bývají vyřizovány hromadně v cestě rekursní a zatěžují značně naši finanční správu.

V oboru daňovém žádáme za zrušení potravní daně z domácích porážek našich zemědělců, poněvadž výnos její je poměrně nepatrný, avšak její vybírání provázené různým šikanováním, vyvolává roztrpčení na našem venkově, které zejména na Slovensku působí více zla, než jak to odpovídá finančnímu efektu. Zostřený postup daňových orgánů jest namířen v prvé řadě na menší zemědělce a rolníky, jejichž názor pochopitelně vychází z té mentality, že jako producenti a samozásobitelé nemají býti zdaňováni daní spotřební u těch výrobků, které sami vyrábějí. Zrušení této daně nezpůsobí finanční správě žádný zvláštní úbytek, poněvadž výlohy s ní spojené jsou poměrně značné.

Zákonem o úpravě finančního hospodářství naší samosprávy byl též uzákoněn t. zv. vyrovnávací fond, do kterého plynou některé daně, takže fond má činiti na 250 milionů Kč. Z něho mají býti udělovány podpory obcím a okresům na uhražování nákladů, k nimž jsou po zákonu povinny a teprve přebytky fondu mají býti rozdělovány se zřetelem na účelnost ostatních nákladů, při čemž má býti brán zřetel v prvé řadě na obce a okresy finančně slabé, zejména s malou daňovou základnou.

Myšlenka vyrovnávacího fondu sama o sobě je velmi dobrá a jest jen třeba náležitě ji usměrniti. K tomuto fondu odnášejí se naděje dvou skupin interesovaných obcí a okresů. Především jsou to samosprávné svazky, které jsou přetíženy úvěry a spoléhají na příspěvky z fondu k účelům amortisování a úrokování těchto dluhů. Dále jsou to obce a okresy, které mají malou daňovou základnu a tudíž skrovné finační prostředky, a zdržujíce se dluhů, hospodařily krajně úsporně, nepodnikaly žádných investic a zůstaly v každém ohledu pozadu za skupinou prvou. Větších ohledů zajisté zasluhuje tato skupina druhá, poněvadž u skupiny prvé nutno dobře uvažovati, že velké dluhy těchto obcí a okresů povstaly z provedených investic, které do budoucnosti mohou býti dobře výnosné anebo jinak národohospodářsky užitečné, jako činžovní domy, elektrárny, plynárny, statky, lesy a podobně. A nyní měl by stát, a to vlastně znamená celek, tyto podniky jim ještě zaplatiti.

Na druhé straně máme rozsáhlé oblasti hospodářsky chudé a zanedbané, jmenovitě oblasti horské, kde okresy a obce při nepatrné základně nemohou podnikati nákladných investic, následkem čehož tyto kraje upadají. Nutno přiznati, že daňová základna, pozůstávající z daní výnosových, jest něco více nebo méně nahodilého, podle toho, jak se kde vzhledem k výstavbě komunikací nebo pohonné síly usazoval průmysl a obchod. Avšak obyvatelstvo ve státě má nárok, aby přiměřeně stejnoměrně byly upravovány jeho poměry a potřeby veřejné, jako budování školství, komunikací, sociálních a zdravotních instituci atd. Pomáhati těmto chudým a zanedbaným krajům je s hlediska národohospodářského a celostátního daleko důležitější, než sanovati někde, ať již rentabilně anebo nerentabilně nadělané dluhy. Bude to projev nejen hospodářské účelnosti, ale i sociální spravedlnosti a státnické prozíravosti, která má usilovati o stejnoměrné posílení všech oblastí ve státě, když tohoto vyrovnávacího fondu bude v prvé řadě užíváno ku podpoře obcí a okresů finančně slabých, zejména s malou daňovou základnou. Tímto postupem přispěje se k hospodářskému rozvoji těchto oblastí a poslouží se všem tamním vrstvám obyvatelstva a všem výrobním odvětvím zemědělství, obchodu, živnostem, průmyslu a pracujícímu lidu.

V souvislosti s tím chci poukázati všeobecně na těžkou situaci našich horských a chudých oblastí, které nám představují velice naléhavý hospodářský a sociální problém, jehož řešení musí býti prováděno na podkladě určitého soustavného programu. Letošního roku několik ministrů zajelo na český jih a shlédlo potřeby a nedostatky tohoto chudého zanedbaného kraje. Ministr zemědělství zajel na Slovensko a do Podkarpatské Rusi a nedávno na schůzi zemědělského výboru drasticky líčil úžasnou bídu hmotnou i duševní tamního horského lidu. Tyto ubohé a stísněné poměry také jsme to řekli panu ministru zemědělství - jsou i v horských oblastech českých zemí. A proto na to klademe velkou váhu, aby, když náš stát vyšetřil již celou řadu sociálních problémů, přistoupil k řešení i tohoto problému horských oblastí. Podle našeho názoru každá oblast, i horská, může býti učiněna živnou a vydatnou, poskytne-li jí hospodářská politika státu náležité podpory k využití všech hospodářských hodnot pro zvýšení výroby a zhodnocení lidské práce. Poněvadž tyto oblasti jsou značně zanedbané ve všech směrech veřejného podnikání, měla by se jim nadále dávati přednost ve všech složkách veřejné činnosti, jako při stavbě komunikací, elektrisace, provádění meliorací a jiných hospodářských prací, při budování obecného i odborného školství atd. Horské oblasti mají též eminentní zájem na provedení lesní reformy a žádají, aby zásadně byla provedena na podkladě svazu okresů a obcí, které zabezpečují, že naše lesní hvozdy, velké majetky lesní nebudou parcelovány, nýbrž naopak uchovány ve své celistvosti, a dokonce žádají, aby lesní majetek byl dán okresním svazům spojen ve větší celky a na základě toho zajištěno veřejnohospodářské, racionelní, odborné lesní hospodaření, padají tím všechny námitky, které byly přednášeny z kruhů odborných proti snad hrozící parcelaci lesů.

Pro zabezpečení práce a výdělku v těchto horských přelidněných oblastech doporučujeme, aby zahájena byla soustavná akce pro podporu a další rozvoj domáckého průmyslu ve všech jeho složkách, a apelujeme přímo na ministerstva obchodu, zemědělství, veř. prací a soc. péče, aby se ujala této akce a po úradě s odborníky sestavila určitý program a vytvořila potřebný organisační podklad pro podporu domáckého průmyslu.

Provedli jsme pozemkovou reformu již i v horských polohách v českých zemích, a zdá se mně, že i na Slovensku. Nemáme již, co bychom dělali pro chudé vrstvy obyvatelstva v těchto krajinách. Chceme-li se postarati jim o zaměstnanost, práci, výdělek, není podle mého názoru jiného prostředku, než zanášeti a vočkovati tam domácí průmysl ve všech jeho složkách, aby na tento způsob lid byl zaměstnán zejména v obdobích zimních. Nevím, zdali by se tam našlo něco účelnějšího než tento domácký průmysl.

Otázka zabezpečení náhrad našemu zemědělství pro případ živelních pohrom byla řešena již několikráte zákonodárnými sbory. Známe zákon z r. 1923, jímž byl zřízen fond 50 mil. Kč jako základ pro novou organisaci živelního pojišťování. Tento fond byl redukován druhým rokem o 10 mil. Kč. Letošního roku při projednávání daně pozemkové byl vytvořen zvláštní fond při zemědělských radách, z něhož se budou poskytovati podpory ve výši daně pozemkové s přirážkami. Dále jsme uzákonili zákon o nouzové pomoci pro postižené živelními pohromami, jímž byl vytvořen zvláštní fond asi 16 mil. Kč pro udělování podpor postiženým zemědělcům. To všechno svědčí o tom, že naše zákonodárné sbory měly silnou vůli něco vyřešiti ve prospěch postižených oblastí. Avšak to všecko, co se dosud stalo, jest zcela nedostatečné vzhledem k tomu velkému cíli, který sledujeme, totiž, abychom skutečně postiženým oblastem mohli dáti řádnou náhradu za utrpěné škody. Prakse letošní, jak byly podpory udělovány, to potvrzuje. Zjišťoval jsem ty věci v českých zemích, zejména v Čechách, a mohu konstatovati, že snad žádný okres nedostal více podpory než 5%. Byly však okresy, které dostaly jen tři nebo dvě procenta. Okres Počátky, kde bylo škod přes 11/2 mil., dostal jen 10.000 Kč, tedy ani ne 1%. Z toho je zřejmo, že co se dosud stalo, jako zřízení zvláštních fondů, nestačí na účel, který sledujeme, a proto zdůrazňujeme požadavek tolikráte opakovaný, aby se už jednou přikročilo vážně a rozumně k vyřešení otázky zveřejnění živelního pojištění zemědělského, poněvadž jen tím způsobem poskytne se našemu zemědělství, čeho žádá.

Podle našeho názoru z celého souboru různých druhů pojišťování jsou zralé ke zveřejnění pojišťování krupobitní a dobytčí, poněvadž je můžeme řešiti podle krásných vzorů, prováděných již před 40 roky v Německu i v jiných státech, takže nemůžeme udělati vážnou chybu. Pojišťování krupobitní a dobytčí mohou obsáhnouti největší hodnoty zemědělského podnikání, zejména produkci obilní, která činí přes 50 nebo 60% produkce rostlinné. To by nám stačilo pro nejbližší léta.

Pro posouzení této otázky uvádím: Podle přibližného odhadu činí škody, způsobené krupobitím v našem státě, průměrně asi 200 mil. Kč a škody způsobené pádem dobytka na 500 mil. Kč čili celkem asi 700 mil. Kč. Za dnešních poměrů, kdy pojištění to je obstaráváno toliko soukromými pojišťovnami, přichází do pojištění proti krupobití toliko asi 8% hodnoty a u dobytka asi 2-3%. To je přímo směšné, jak nízké procento přichází na pojištění. Při porovnání tohoto stavu s poměrem předválečným, můžeme konstatovati, že před válkou byl rozsah tohoto pojištění daleko větší, a to asi dvakráte větší nežli nyní v našem státě, takže vlastně jdeme dozadu a k úpadku, na místo, abychom rozsah pojištění zvyšovali, jako se to daří v jiných státech, zejména v Německu, kde veřejné organisace těší se zvláštní přízni státu a vlády a kde se umožňuje rozšíření pojišťovacího oboru do nejširších vrstev zemědělských.

Za vzor může sloužiti bavorská krupobitní pojišťovna zemská, která byla zařízena r. 1884, a při úplné bezvýdělečnosti udržuje prémie menší o více než polovici nežli je průměrná prémie u našich soukromých pojišťoven. Průměrná prémie našich pojišťoven soukromých ať akciových či vzájemných je 3,22%. Pojišťovna bavorská pojišťuje v přítomné době za 1,56%, tedy za polovinu prémie. Dociluje pak i toho, že za dobu své působnosti, 40 let trvání, nashromáždila velmi slušné reservy a ve formě odškodnění vyplatila zemědělcům 92% zaplacených prémií. Z toho je patrno, že všechno vrací zpět zemědělcům, což nejlépe odpovídá principu vzájemnosti. Naše pojišťovny soukromé nevracejí ani 90%, ani 50%, vrací pouze jednu třetinu ve formě náhrad zemědělcům. To jsou ty veliké rozdíly.

Nechci se dále o tom šířiti, jen konstatuji, že na základě podrobného odborného propracování je prokázáno, že by také naše veřejná pojišťovna krupobitní docílila nejméně polovičního snížení dosavadních premií, čímž by usnadnila rozšíření tohoto pojištění do nejširších vrstev zemědělských.

Akcentuji v závěru tento moment, že tato myšlenka zveřejnění pojišťování zemědělského, které umožní poskytovati zemědělcům ne 2 až 5% náhrady škod, ale 90%, setkává se se souhlasem všech politických stran, je obsažena též ve vládním programu a proto žádáme důtklivě, aby byla příslušná osnova zákona předložena s největším urychlením parlamentu k projednání.

Dále žádáme, aby ministerstvo financí s příslušnými ministerstvy vydalo prováděcí nařízení k zákonu o fondech při zemědělských radách, aby činnost fondu mohla býti zahájena a podle intencí zákona prováděna.

Při zkoumání hlavních složek státních příjmů vidíme, že na prvním místě jsou daně obchodové, činící přes 22%, dále daně spotřební přes 18%, daně přímé téměř 18%, výnos státních podniků přes 14% a na posledním místě celní příjmy, činící 111/2% vedle menších skupin jako kolky, poplatky a jiné správní příjmy. Z toho je zřejmo, že celní v příjmy jsou vlastně na posledním místě z hlavních státních příjmů a z toho možno odvozovati úsudek, že náš celní systém není nikterak vypiatý, rozhodně není založený na nějakých ohledech fiskálních a je vybudován výhradně na podkladě národohospodářských potřeb naší domácí výroby. Toto tvrzení možno opříti též porovnáním našich celních příjmů s celními příjmy sousedních států, jak o tom obsahuje velmi zajímavá data zpráva rozpočtového výboru, vypracovaná naším referentem. Celní příjmy našeho státu činily z celkových příjmů r. 1927 toliko 10,5%, kdežto u Jugoslavie přes 22%, u Rumunska 24%, Rakouska 22.86%, Maďarska 14,71% a Polska 9,14% atd. Naše příjmy jsou ze všech států nejnižší mimo Polsko, které ještě operuje se systémem povolovacího řízení, které je tam velmi tuhé. Kdybychom vzali naše celní příjmy a označili jako základ 100%, vypadají celní příjmy sousedních států takto: U Jugoslavie 211%, u Rumunska 228%, Rakouska 217%, tedy vesměs dvojnásobné obnosy než u nás, u Maďarska 140% a u Polska 87% spolu s tím podotknutím, které jsem učinil, že se v Polsku operuje se systémem povolovacího řízení.

Náš celní systém obstál též před kritikou, jaká se rozvíjela u příležitosti Mezinárodní hospodářské konference v Ženevě, konané letos v květnu. Náš stát projevil také zásadní ochotu akceptovati a sledovati všechny směrnice, usnesené na této konferenci pro světovou hospodářskou a obchodní politiku, pokud ovšem stejný postup zachovají též všecky sousední státy a pokud nám to dovolí nutné ohledy na ochranu a zajištění rentability naší domácí výroby a práce.

Náš celní systém ve svém vývoji poválečném vstupuje do konečného stadia, do stadia úplného stabilisování, a to v té části nejdůležitější, v tarifu smluvním. Naše obchodní politika ve snaze podporovati rozvoj zahraničního obchodu se všemi státy postupovala rychlým tempem v uzavírání obchodních smluv, takže můžeme konstatovati, že náš stát má uzavřeny obchodní smlouvy se všemi státy evropskými a také s velkým počtem států mimoevropských. To je velký úspěch naší obchodní politiky, který vykazuje málokterý stát evropský a z nových útvarů státních žádný. Tento fakt je nejvýmluvnějším dokladem o naší dobré vůli pro navázání přátelských styků se všemi cizími státy a pro usnadnění vzájemného obchodu a pro stabilisování poměrů hospodářských a tím také i poměrů politických v Evropě, zkrátka je to nejlepší práce pro posílení míru a pro přátelské soužití mezi národy.

Ku posouzení velkých úkolů naší obchodní politiky uvádím, že jen letošního roku bylo uzavřeno celkem 7 smluv velmi důležitých, a to s Maďarskem, Švýcarskem, Finskem, Estonskem, Tureckem, Rakouskem a Kanadou, a mimo to se pracuje na přípravě obchodní smlouvy s Německem a Jugoslavií a na revisi obchodní smlouvy s Francií.

Tento postup naší obchodní politiky přináší příznivé výsledky našemu zahraničnímu obchodu, který vykazuje zvýšenou aktivitu obchodní bilance. Aktivita ta činila roku loňského 2,5 miliardy Kč. Letošního roku se utvářejí poměry ještě příznivěji. Je zajímavo, že stoupá dovoz surovin, naproti tomu však stoupá též vývoz hotových výrobků. A vidíme, že koncem října aktivita naší obchodní bilance byla o 400 mil. Kč vyšší nežli ve stejném období roku loňského. Stupňování zahraničního obchodu svědčí o stupňování výroby ve státě, kterýžto fakt je potvrzován též jinými zjevy, zejména poklesem nezaměstnanosti.

Pro obor obchodní politiky opakujeme dávný požadavek náš, aby byly zahájeny přípravy pro vydání nového definitivního autonomního celního tarifu a aby povolovací řízení bylo dále odbouráno, zejména, aby vývoz v našich výrobků do ciziny byl úplně uvolněn.

U některých sousedních států projevují se nepříznivé zjevy pro zvyšování celní ochrany, jako zejména v Maďarsku, kde zavádějí vysokou daň obratovou 20% z t. zv. přepychových předmětů, jenže ten seznam je příliš rozsáhlý, obsahuje 200 položek a zatěžuje vlastně nejvíce naše textilní výrobky; vidíme také úsilí pro silnou ochranářskou politiku i v Rakousku, Polsku, ve Francii. A tu klademe důrazný požadavek, aby naše obchodní politika vyvinovala největší úsilí pro uplatnění našich exportních zájmů vůči všem těmto sousedním státům.

Dnes, po uplynutí delšího období, můžeme též konstatovati, že zemědělská cla, zavedená roku minulého, se plně osvědčila jak pro zemědělství, tak i pro celé národní hospodářství. Především byly vyvráceny všechny námitky, přednášené proti zemědělským clům. Bylo prokázáno, že zemědělská cla nejsou umělým prostředkem k zdražování, poněvadž do jejich zavedení v červenci m. r. nedostavilo se ani u jedné položky nových cel zdražení, naopak u mnohých položek projevil se dokonce pokles cen. Cla zemědělská nejsou prohibitivní, poněvadž dovoz zemědělských výrobků z ciziny trvá dále. Naše cla zemědělská jsou nejnižší v celé střední Evropě, jmenovitě také podstatně nižší než v sousedních státech, Německu a Maďarsku. Konstatuji, že cla na dobytek jsou u nás o 50% nižší než v Německu a Maďarsku. Clo na mouku činí v Maďarsku 90 Kč, přepočítáno na naše koruny - u nás 70 Kč.

Zemědělská cla plně splnila své národohospodářské poslání, odvrátila zbytečný příval cizího dovozu, zjednala tak ochranu domácímu zemědělství, zajišťujíc mu domácí trh, přispěla ku posílení kupní síly našeho zemědělského obyvatelstva, což se projevilo stupňováním intensity domácí zemědělské výroby. Pozorovali jsme velmi jasně, že se stupňovala spotřeba umělých hnojiv, nákup výrobků průmyslových, zejména hospodářských strojů, a tím se stupňuje intensita podnikání. Viděli jsme výsledek i v tom, že letošní vydatná sklizeň byla částečně způsobena celní ochranou a že byla posílena kupní síla našeho zemědělského lidu, což přispělo také živnostem, průmyslu a obchodu. Na základě toho konstatuji, že zemědělská cla odvrátila těžkou krisi domácího zemědělství, přispěla k zmírnění vážné krise průmyslové a vykonala tudíž blahodárný vliv na posílení hospodářského života a zlepšení sociálních poměrů v tomto státě.

Za poslední hospodářské období platnosti zemědělských cel dovezli jsme z ciziny méně zemědělských výrobků asi za 1 miliardu. Tuto miliardu jsme nevyhodili zbytečně do ciziny, ta zůstala doma na našem venkově, v našem zemědělství, a v nákupu hospodářských potřeb, umělých hnojiv a strojů rozplývala se dále do hospodářských poměrů, obohacujíc tak celý hospodářský život.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP