Pátek 2. prosince 1927

Místopředseda Stivín (zvoní): K této třetí, hospodářské a dopravní části podrobné rozpravy o státním rozpočtu a finančním zákoně není již žádný řečník přihlášen, listina řečnická jest vyčerpána a rozprava o této části skončena.

Proto přistoupíme k další, čtvrté části podrobné rozpravy, to jest k části finanční, zahrnující:

Ze skupiny I: kap. 21. Ministerstvo financí; kap. 22. Všeobecná pokladní správa; kap. 23. Nejvyšší účetní kontrolní úřad.

Skupinu III. Podíl samosprávných svazků a fondů a podíl silničního fondu na státních daních, dávkách a poplatcích.

Skupinu IV. Správa státního dluhu.

Finanční zákon.

Ke slovu o této části rozpravy přihlášeni jsou dosud řečníci: na straně "proti" pp. posl. Bergmann, Hruška, R. Chalupa, dr Holota, Štětka; na straně "pro" pp. posl. dr Zadina, Pekárek, dr Polyák.

Uděluji slovo prvnímu zapsanému řečníku na straně "proti", p. posl. Bergmannovi.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Předložený státní rozpočet dokazuje, že za nynějšího režimu jeví se snaha přesunouti státní břemena na široké, nemajetné vrstvy lidové, v zejména konsumentské, aniž by jim byl přiznáván náležitý podíl na zařízeních státních a vliv na vývoj poměrů ve státě.

Grafické znázornění složek každé koruny, kterou stát vydá, přiložené ke zprávě rozpočtového výboru, je toho nejvýmluvnějším dokladem. Z každé vydané koruny připadá na daně spotřební, obchodové a cla, tedy daně konsumní, 58.38 h, na daně přímé však pouze 17.78 h. Podle důvodové zprávy šlo dříve na 100 Kč státního vydání 20.36 Kč z daní přímých, nyní pouze 17.84 Kč, z daní spotřebních dříve 17.88 Kč, nyní 18.28 Kč. Ze 100 Kč daní a dávek připadalo dříve 33.51 Kč daní přímých, nyní pouze 30.33 Kč, daní spotřebních dříve 66.49 Kč, nyní 69.67 Kč. Snížení na daních přímých činí pro rok 1928 275,025.600 Kč, naproti tomu stojí zvýšení daní spotřebních o 31,210.900 Kč.

V důsledku zákona č. 109 z r. 1926 zvýšil se výnos cel r. 1926 o 185,492.495 Kč. Preliminář pro rok 1927 byl opět vyšší o 235,481.000 Kč, pro rok 1928 zvyšuje se opět o 56,520.000 Kč. Připočteme-li břemena samosprávná, připadá na daně přímé 39.4%, na daně konsumní 60.6%. Z tohoto srovnání vyplývá, že tíha břemen doléhá tíživěji na široké nezámožné masy konsumentské a že se tímto způsobem jejich životní úroveň soustavně snižuje.

Na provedení berní reformy počítá se s nákladem 10 milionů Kč a s úbytkem příjmu 200 milionů Kč, který se kryje čistým ziskem čsl. pošty. Pan ministr financí nezapírá skutečnost, že rovnováha státního rozpočtu spočívá na bedrech širokých vrstev lidových. Svědčí o tom partie jeho exposé na str. 11 a 12.

Pan ministr financí měl nyní příležitost projeviti své stanovisko k naší politice celní, kdežto přes naše naléhání při projednávání zákona č. 109/1926 o zavedení pevných zemědělských cel nebylo mu dovoleno precisovati svůj názor a své stanovisko.

Partie jeho exposé na str. 15 dává nám aspoň z části zadostiučinění. Proti přesunu břemen na široké vrstvy lidové stojí podíl na státních zařízeních z každé státem vydané koruny: na sociální péči 17.49 h, správu a bezpečnost 38.16 h, na potřeby hospodářské 10.97 h, kulturní 9.37 h, státní dluh 21.24 h. Kongrua stála r. 1926 14,293.045 Kč, r. 1928 počítá se s 41 mil. Kč. Reforma politické správy vyžaduje vyšší náklad 30 mil. Kč. Tím, co zde bylo uvedeno, prokazuje se, že hospodářská a finanční politika nynější vládní většiny jest protilidová.

Finanční zákon v čl. I. snižuje vydání státní správy oproti r. 1927 o 167,431.607 Kč, příjmy státní správy o 161,644.063 Kč. Tím proveden důkaz, že platové zákony nezatížily nadměrně náš státní rozpočet.

Při projednávání státního rozpočtu ve výboru rozpočtovém pro r. 1927 vytýkali jsme správně, že tekstace čl. II. finančního zákona odporuje všem zvyklostem a rozumu, neboť nechápeme, proč se ustanovuje, aby státní podniky, pro které platí zákon z 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., to jest československé státní dráhy a československé pošty, kromě úhrady provozu hradily též potřeby na své nejvyšší státní úřady - ministerstva.

Pan ministr financí dr Engliš ve své tehdejší odpovědi uznal tuto výtku za oprávněnou a přislíbil příštím rozpočtem pro r. 1928 věc napraviti tím, že by náklad na vydržování celého ministerstva železnic a pošt převzal na účet státní pokladny, aby provoz nebyl zatížen. Tomuto svému slibu pan ministr financí dr Engliš nedostál a potkáváme se znovu ve finančním zákonu s ustanovením, podle kterého provoz hradí veškeré výdaje s udržováním ministerstva pošt a železnic spojené ze svého, čili jinými slovy řečeno, stát dává si své výsostné a dozorčí právo platiti podnikem a rovněž i platy obou ministrů, ačkoliv nejsou zaměstnanci podniků. Žádáme znovu, aby příště byl náklad na vydržování ministerstev pošt a železnic převzat na účet státní.

Čl. IV zvyšuje sice podíl samosprávných svazků a fondů o 185,359.000 Kč, z čehož připadá silničnímu fondu 66,500.000 Kč. Odpočtou-li se však učitelské platy, zbude pro samosprávu i se silničním fondem 624,966.000 Kč, ačkoliv příděly tyto se stanoví 1.224,966.000 Kč.

Čl. V zmenšuje výdaje na úrok a úmor státního dluhu o 218,599.642 Kč, příspěvek podniků k tomuto účelu snižuje se o 150,966.643 Kč a příspěvek státní správy o 167,632.999 Kč.

O čl. XXI zmínil se již kol. dr Patejdl a odůvodnil, proč navrhujeme jeho škrtnutí.

Jinak finanční zákon dává ministru financí velkou pravomoc a činí ho kurátorem všech resortů, jemu také je svěřeno tvoření, správa i způsob použití zvláštního fondu pro konsolidaci přechodného státního dluhu. Snad by se měla o stavu tohoto fondu podati také zpráva Národnímu shromáždění.

Finanční zákon je zrcadlem právě v přítomné době i v tiskových orgánech vládních stran přetřásaného thematu o přílišné moci a vlivu strany agrární v celé státní správě a jich využívání na prospěch jejich politických cílů. Poměr p. ministra financí k této straně nahání některým vládním stranám husí kůži obav do budoucnosti, že vývoj poměrů spěje čím dále více k zřetelněji se rýsující kontuře režimu, o němž by se mohlo říci, že nejen veškerá politická, ale i finanční moc ve státě pochází z místa ležícího na desátém kilometru bývalé dráhy Františka Josefa.

Pokud se týče samosprávy, vykazuje státní uzávěrka za r. 1926 nedoplatky státních příjmů koncem r. 1926 částkou 7.114,259.181.93 Kč a z toho připadá 6.794,759.279.86 Kč na nedoplatky daňové a poplatkové, které stouply proti r. 1925 o 2.328,636.438.10 Kč, tedy více než o polovici. Finanční úřady r. 1926 dokončily skoro úplně opožděné vyměřování daní za uplynulá léta, kteréžto části nebyly do konce roku poplatníky zaplaceny. Nedoplatky daní přirážkám podrobených za rok 1926 činí 760,634.333 Kč. Kdybychom počítali z těchto daní jenom 400% samosprávnou přirážku, docházíme k tomu, že samosprávě uchází na příjmech 3.042,537.332 Kč. Kdybychom počítali jenom 200% obecní přirážky, uchází obcím na příjmech v důsledku nedoplatků na nevyměřených a nevybraných daních 1.521,268.666 Kč. Kdyby samospráva tyto příjmy obdržela, myslím, že by její hospodářství si jistě hodně oddychlo. Daň z obratu a z přepychu, na níž má samospráva 40% podíl, vykazuje nedoplatků 1.114,562.267 Kč. 40% podíl z těchto nedoplatků pro samosprávu činil by 445,020.906 Kč. Uchází tedy samosprávě podle tohoto rozpočtu nejméně 3.487,562.238 Kč a obecní samosprávě 1.743,781.119 Kč.

Měsíční příděly se vyplácejí nedostatečně. Tak město Pardubice dostává měsíčně 50.000 Kč místo 200.000 Kč. Nedoplatky za r. 1925/26 činí u města Pardubic 81/2 mil. Kč. Břeclava za r. 1927 vykazuje nedoplatků 1.15 mil. Kč; nedostala nic a z dřívější doby má ještě za berní správou 56.000 Kč. Domažlice vykazují nedoplatků 750.000 Kč, Radnice u Plzně 291.000 Kč, Znojmo 3.28 mil. Kč, Slaný 1.1 mil. Kč, Mor. Ostrava 12.6 mil. Kč, Chotěboř 2.8 mil. Kč, Beroun 1.5 mil. Kč, Litomyšl 1.5 mil. Kč, Smidary 250.000 Kč, Nové Benátky 367.000 Kč, Louny 1.2 mil. Kč, Jihlava 1.3 mil. Kč, Mělník 800.000 Kč, Mšeno 500.000 Kč, Choceň 1 mil. Kč, Pečky 1.3 mil. Kč, Nymburk 800.000 Kč, Jindř. Hradec 806.000 Kč, Ml. Boleslav, Mor. Budějovice, Benešov, N. Paka, Brandýs n. L. po půl mil. Kč, Prostějov 2.1 mil. Kč, Písek 1.3 mil. Kč, Čes. Budějovice 2.6 mil. Kč, Bratislava dokonce 36.4 mil. Kč. Kdyby tedy těmto obcím byly tyto nedoplatky poukázány, jistě by hospodářství jejich mohlo ozdravěti.

Tyto závratné obnosy jsou přímo zoufalou obžalobou finanční správy, která šetříc na úřednictvu připravila stát i samosprávu o miliony, ba miliardy příjmů. Úbytek přídělů hradí se po většině krátkodobými zápůjčkami na běžná vydání a ztráta na úrocích z těchto zápůjček jistě by dosáhla ročně obnosu 122 mil. Kč.

Depurační akce je u berních správ hotova. V rozpočtovém výboru jsem vznesl na pana ministra financí apel, aby provedl také depurační akci se samosprávou, t. j. aby konečně také se samosprávou bylo vyúčtováno, aby samospráva věděla, zdali z nedoplatků ještě něco obdrží, čili nic. Pan ministr financí prohlásil, že sice depurační akce je hotova u berních správ, ale nyní přenáší se na berní úřady a že to bude ještě několik let trvati, než bude možno se samosprávou v tomto směru vyúčtovati. Domnívám se, že vyúčtování se samosprávou a čistý stůl měl předcházeti zákonu č. 77/1927 o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy.

Samospráva spěje do krise, kterou na konec bude nutno jinak léčiti než zákonem č. 77. Okleštění položek kulturních, menšinových a sociálních bude důsledkem tohoto zákona. Ale nestěžují si jen samosprávné korporace, nýbrž i obchodní a živnostenské komory. Na nedávné schůzi obchodní a živnostenské komory v Praze 24. listopadu předseda A. Grossmann poukázal na stav financí komorních, ježto citelně klesá výnos přirážek komorních a pravil: "Za celou řadou měsíců komora neobdržela tolik, kolik na odpisech a daňových úlevách měla zase vraceti. Ještě nyní komora naše je v situaci, že má vraceti více, než kolik přijala. Při závěrečných účtech komory za rok 1926 přenesena byla větší část pokladního přebytku jako mimořádný příjem na rok 1927, čímž zachráněna byla likvidita komorních financí, jinak by byl býval nastal stav insolvence, kterýžto stav u celé řady komor ostatních skutečně již nastal. Jak bude proces sanační probíhati, to ještě nelze říci. Jeť základna přirážková - to jest všeobecná daň výdělková i zvláštní - okrouhle o 1 pětinu menší. Depurační akce není dosud také u konce a ještě dále vyřizují se žádosti podle zákona o mimořádných úlevách daňových. Ve stejné situaci bude asi celá řada samosprávných těles, obcí, měst, okresů a z té příčiny dán byl v Ústředně podnět k společné akci."

Zde mají páni, kteří odhlasovali novelu o finančním hospodářství naší samosprávy nejlepší dokument, jak blahodárně tento zákon na samosprávu bude působiti. (Výborně! Souhlas poslanců čsl. nár. socialistické strany.)

Pochybuji, že samosprávu spasí vyrovnávací fond, neboť máme zprávy, že jen 11 obcí žádá příspěvek 63 mil. Kč z tohoto fondu. Jsou to obce s většinou měšťanskou i socialistickou. Jaké budou toho následky? Dohlédací úřady budou obcím a okresům rozpočty důkladně seškrtávati, budou obcím nařizovati nové a nové dávky a zvyšovati sazby dávek starých, čili zase břemena daňová přesunovati na nemajetné široké vrstvy pracujícího lidu. Obce, které ani pak nevystačí, budou míti nárok na příspěvek z vyrovnávacího fondu, ale jen v mezích pohotových prostředků tohoto fondu.

Pan dr Viškovský, mluvě zde o oposici, tvrdil, že má malé šance, neboť se nemůže ani v nejmenším odvolávati na chudobu, nouzi, nezaměstnanost, drahotu, vnitřní nepokoje, nepořádky ve správě atd. Zdá se mi, že pan dr Viškovský je přílišným optimistou a chápeme, že on tyto metly lidstva necítí. Řekl: "Úředník musí sloužiti státu a celku. Když dříve úředníci byli povoláváni podle stranického klíče, přišla doba, kdy schopnost a výkonnost musí rozhodovati." Kdybychom měli příležitost zkoumati poměry v min. zemědělství, ve Státním pozemkovém úřadě, v správě státních lesů a statků, zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, v politické správě atd., provedli bychom důkaz panu dr Viškovskému, že právě v těchto institucích stranická legitimace rozhodovala před schopností a výkonností. (Výborně!) Ostatně se pan dr Viškovský o tom přesvědčí, až bude provedeno povýšení úřednictva na základě nové systemisace služebních míst. Bude viděti, zda vždy a všude rozhodovala schopnost úředníka navrženého k povýšení.

Ve zprávě výboru uvádí pan generální zpravodaj, že pokusil se letos oproti rokům předchozím vyvolati, aby také jednotlivé resorty k otázkám, které byly nadhozeny ve výboru, mohly precisovati své stanovisko. Stalo se, ale my, kteří jsme byli ve výboru, pozorujeme, že mnohé projevy pánů resortních ministrů byly podrobeny velmi přísné censuře, (Slyšte!) a že tyto projevy vypadají ve zprávě rozpočtového výboru poněkud jinak, než je pronesli páni resortní ministři ve výboru.

V této zprávě je také oficiosní projev, pravděpodobně ne vlády, nýbrž komise, která dělala systemisaci služebních míst, o systemisaci. V tomto projevu se říká, že systemisace služebních míst byla provedena jednotně a úměrně ve všech oborech služby. Byla-li provedena jednotně a úměrně ve všech oborech služby, pak ovšem popřela úplně ducha zákona a úmysl zákonodárcův, pak také popřela úplně dotyčné partie důvodové zprávy platového zákona, které tam vložili tvůrcové tohoto zákona p. dr Fischer a p. dr Horák, čili pan dr Fischer a pan dr Horák z dneška popřeli pana dr Fischera a pana dr Horáka z včerejška.

Dále se praví: "Pro hodnocení funkcí plynou ze zásad, na kterých je vybudován platový zákon, v určitých mezích závazné směrnice. Je to zejména zásada valorisovati předválečné platy určitým koeficientem, t. j. přiznati za určitou funkci v zásadě násobek toho platu, kterým byla táž funkce honorována před válkou." Tím pánové dokazují, že nedovedou nic jiného, než dovedli ve starém Rakousku, a mluví-li o platovém zákonu jako o vědeckém díle, tím jakoukoliv vědeckost popřeli. Museli-li sáhnouti jen k tomu, co dělalo Rakousko před válkou, jest to obyčejný plagiát rakouských poměrů platných před válkou a žádné vědecké dílo. "Pro valorisaci sazeb v platových stupnicích přijal platový zákon v zásadě koeficient valutární;" - říká zde tato oficiosní zpráva, - "valorisace podle indexu cenového byla označena výslovně za nemožnou a přesahující únosnost obyvatelstva." Prosím, jak byla provedena tato valorisace? Říkalo se v důvodové zprávě, že u nižších kategorií byl vzat za podklad koeficient cenový a že jejich platy byly zvýšeny devětkráte. Pro střední kategorie mělo býti toto zvýšení provedeno šestinásobným koeficientem valutovým. Skutečný stav přesvědčuje, že pro první služební třídu byla provedena valorisace 538%, pro II. 520%, pro III. 600% a pro IV. služební třídu 590% a pro zřízence až 600%. Kdybychom však vzali nižší kategorie, zejména plně zaměstnané posly poštovní, shledáváme, že tyto mají plat 2.36 až 3.09 Kč za hodinu podle toho, jsou-li svobodni, ženatí nebo mají-li děti. Neplně zaměstnaní poštovní poslové mají hodinový plat 1.05 až 1.50 Kč podle toho, jsou-li svobodní, ženatí nebo mají-li děti.

Při návrzích na povýšení, ať již u zřízenců nebo úřadníků, přichází se k různým nesrovnalostem, které měli tvůrcové zákona předvídati, čili měli sazby platové lépe propočítati. Referenti se chytají zoufalstvím za hlavu, nechtějí dekrety vydati, poněvadž se obávají bouře odporu zejména u podúředníků, kteří mají býti povýšeni ze VI. platového stupně podúřednického do V. platového stupně podúřednické platové stupnice prvé, poněvadž mají dostati po povýšení ročně o 144 Kč méně. (Slyšte!)

Povýšení kancelářských oficiantů na pragmatikální úředníky přináší zaměstnancům těmto ztrátu ročně až 1200 Kč. (Slyšte!) Proto se odkládá a neprovádí se.

U zaměstnanců, kteří měli osobní přídavky, poněvadž se při povýšení tyto úplně zrušují, objevuje se zmenšení celkového příjmu o 600 až 900 Kč.

Tak vypadá to slavné vědecké dílo našeho platového zákona. (Výkřiky na levici.)

Dále říká tato oficiosní zpráva: Byl proto u některých kategorií, které vykonávaly tytéž funkce, obstarávané jinde kategoriemi nižšími, počet úředníků snížen, ale zato zavedena nová kategorie obdobně jako v jiných resortech.

Ano, celá tendence zákona spočívá v tom, že se trychtýřovitě snižuje počet pragmatikálního zaměstnanectva a rozmnožuje co nejvíce počet smluvních zaměstnanců, úplně bezprávných a nejmizerněji honorovaných. (Souhlas.)

Dále říká tato zpráva: Počet systemisovaných míst byl přizpůsoben skutečné potřebě.

Jak byl tento počet systemisovaných míst přizpůsoben skutečné potřebě, dokazují nejlépe projevy pánů resortních ministrů v rozpočtovém výboru, kteří téměř šmahem prohlásili systemisaci služebních míst za nedostatečnou. (Slyšte!) Pravděpodobně v ministerské radě nebylo příliš o tom debatováno a páni ministři měli teprve příležitost v rozpočtovém výboru projeviti své mínění. Zejména p. ministr národní obrany - prohlásil: Pokud jde o systemisaci, třeba míti na mysli, že neuspokojuje potřeby vojenské správy ve všech směrech a že také zde bude při definitivní úpravě potřeba vhodných oprav.

Tedy zde je podán důkaz, že nebyla provedena systemisace služebních míst, aby odpovídala skutečné potřebě proto, že také jednotliví zástupci resortů nebyli respektováni. Svých názorů nemohli uplatniti, poněvadž pánové v systemisační komisi osobovali si právo, rozuměti veškeré státní správě a veškeré státní službě. Oni rozuměli zrovna tak železnicím, jako správnímu soudu, rozuměli politické správě, zrovna tak jako poštám. Zkrátka to jsou všeumělci, kteří na světě všecko dovedou.

Důkazem, že nebyla systemisace provedena podle skutečné potřeby, je to, že máme u pošty 1668 plně zaměstnaných poštovních pomocníků, kteří po celý rok jsou zaměstnáni na místech, kde by měli býti zaměstnáni pragmatikální úředníci. Tedy nejsou to sezonní zaměstnanci, nýbrž jsou po celý rok zaměstnáni. Stejně máme 1700 plně zaměstnaných poslů na úplně stabilních místech, kde by měli býti systemisováni pragmatikální zřízenci. Nechť mně odpoví pánové na otázku, byla-li systemisace přizpůsobena skutečné potřebě? Kdyby cizozemec přišel do Československé republiky a přesvědčil se o tom, že jsme dali 700 mil. na úpravu platů státních zaměstnanců a že to tak tragicky s nimi dopadlo, musil by nám říci, že to neumíme. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.)

Vláda poslouchala příliš svých rádců a zdá se mi, že tito rádcové nebyli právě nejšťastněji voleni, a špatní rádcové zničili již v historii mnoho států.

Mám dojem, že buď tato komise dělala systemisaci na rozkaz a pak měla povinnost upozorniti vládní činitele na všechny důsledky takové systemisace, anebo nečinila tak na rozkaz a pak neměla svědomí ani srdce vůči svým kolegům.

Z těchto důvodů navrhovali jsme v rozpočtovém výboru, aby byl škrtnut 2% interkalář, který jest úplně neoprávněný, poněvadž je v rozporu s prohlášením zástupce vlády v soc.-politickém výboru. Když jsme chtěli do zákona vložiti ustanovení, že vláda je povinna do tří měsíců obsazovati všechna uprázdněná místa, ohlásil zástupce vlády dr Fischer, že není úmyslem vlády činiti interkalář. Jak po tomto prohlášení můžeme se ještě setkati s rozpočtem, v němž se počítá na osobních vydáních s 2% interkalářem?

Z toho důvodu navrhovali jsme, aby v kap. XII "Všeobecná pokladní správa", položka 13, 25 mil. Kč, věnovaná na systemisaci služebních míst, byla zvýšena na 75 mil. Kč.

Chci ještě uvésti jeden markantní důkaz, který usvědčuje slavnou komisi, že to, co zde napsala do zprávy rozpočtového výboru, neodpovídá pravdě. Včera dostavili se ke mne zemští inspektoři a přesvědčili mne na základě úředních pramenů, že v Praze před válkou bylo systemisováno celkem 16 zemských školních inspektorů, z toho 4 dvorní radové a 12 nižších hodnostních tříd. Poněvadž je to V. hodn. třída, měla býti tato místa systemisována v nynější II. platové stupnici. V Praze však bylo systemisováno pouze jedno místo II. platové stupnice, tedy o tři méně než před válkou. Tu je zase důkaz, že pánové buď zúmyslně nemluví, anebo nesmějí mluviti pravdu, nebo že pracují, jak se lidově říká, s podfuky.

Pokud se týče reformy státní správy, říká se v této zprávě, že nelze ji najednou uskutečniti. Chápeme to, ale rádi bychom viděli, aby se skutečně již odstraňovalo alespoň v jednotlivých resortech zbytečné písaření, aby se rozšiřovala kompetence a odpovědnost jednotlivých funkcionářů, aby ta správa byla poněkud hybnější. Vidíme-li však, že se zbytečně písaří a dělají jen výkazy a nic jiného, že se přímo objednává z ústředních úřadů práce, aby se dokázala jejich nutnost, pak ovšem to není žádná reforma státní správy. Snad by již také bylo na čase, aby do jubilejního roku naší samostatnosti byly konečně ve všech oborech státní správy vydány české předpisy (Výborně!), aby naši adepti nemusili ještě studovati předpisy z doby Marie Terezie.

Pokud se týče nákladů a úhrady platového zákona, měli jsme s panem ministrem v rozpočtovém výboru několik kontroversí o tomto předmětu. Pan ministr dokazuje, že náklad na platový zákon, totiž zvýšený náklad, činí 920 mil. Kč. Nechci se nadále příti o tuto sumu, ale měl bych jedno přání, aby totiž v účetní závěrce za rok 1927 byl tento náklad podle všech opatření zvlášť vykázán tak, jako v roce 1926 na str. 11. (Výborně!) Tam je vykázán za r. 1926 vyšší náklad zákona č. 103, 122 a vládního nařízení č. 113 a 114 z r. 1926 obnosem 448,795.141 Kč 91 hal. Tedy přejeme si, by v příští závěrce byla všechna opatření, která vyplývají z platového zákona, vykázána, aby bylo zřejmo, jakého vyššího nákladu si vyžádala.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP