Pátek 2. prosince 1927

Vedle zemských českých jednot společenstevních máme u nás i společenstevní jednoty německé. Tedy živnostenský řád nezná naprosto žádné organisace podle národností. A když se nám zdařilo návrh živnostníků soustřediti v zemské radě živnostenské bez ohledu na národnost, když se tak zdařilo i ve státní radě živnostenské, kde živnostníci soustředěně pracují s porozuměním pro zájmy a potřeby živnostenského a obchodnického stavu jistě i v organisaci společenstevní na zákonném podkladě, je tato nutnost a povinnost tím spíše žádoucí.

Náš návrh nepotkává se s pochopením v kruzích živnostenských, ba namnoze se setkává s odporem, a to z toho důvodu, že by tím okresní jednoty jako organisace, které doposud neplní svého poslání, v důsledku toho živnostnictvo snad o nějakou jen zdánlivou posici bylo připraveno, ale získalo by vedle odborových organisací zemských soustředění v organisaci společenstevní státní, která by jaksi byla povolána k tomu, aby jménem živnostnictva a pro potřeby jeho uplatňovala své stanovisko a svůj hlas.

Vedle toho bylo zde již mluveno v této rozpočtové debatě o důležitém požadavku živnostnictva, a to o pokračovacím školství živnostenském. Uznává-li se všeobecně potřeba vzdělání pro všechny vrstvy, tím spíše jeví se tato potřeba pro dorost živnostenský, který rekrutován je ne z jedné stejně školsky vzdělané třídy, nýbrž je rekrutován ze všech různých stavů a povolání našich, a rekrutován jest obyčejně, pokud se týče školského vzdělání, se vzděláním, bohužel, snad nejmenším. Obyčejně, nehodí-li se synek ke studiu, jako za trest bývá dán na učení do některého řemesla, a tím ovšem na živnostnictvo padá určité odium, jakoby povolání živnostenské nebylo dosti čestné nebo nevyžadovalo náležitého předběžného vzdělání.

Pokračovací školství živnostenské má býti reformováno, a to, domnívám se, ke své vlastní škodě. Místo tříletého vyučování nynějšího po 7 měsících v roce má býti změněno na vyučování dvouleté po desíti měsících. Poukazuje se k tomu, že se tak děje se stránky praktické, zvláště pokud se týče odborných učitelů, poněvadž jinak se 7měsíční prací vyučovací na školách pokračovacích, jak státní správa poukazuje, by bylo těžko náležitým způsobem je zaopatřiti tak, jak tito učitelé právem žádají. Prosím, aby si slavná sněmovna uvědomila, že tito učitelé jsou placeni za jednu vyučovací hodinu. Doposud dává se odměna 7, 8, 9 Kč podle způsobilosti a délky, jak který učitel se věnuje vyučování. Tato odměna může stoupnouti s přirážkami na 11, 13, 15 Kč. Kdyby měla býti tato odměna valorisována, jak byla placena před válkou, musila by býti daleko vyšší. Před válkou se platilo za jednu vyučovací hodinu 2.50, 3.-, 3.50 Kč. Kdybychom to násobili jenom šestkráte, znamenalo by to 15, 18, 21 Kč, tedy daleko více, než dnes vyučovací správa těm učitelům platí. Zapomíná se pak, že takovému učiteli jsou započítány jen jeho hodiny, a nemá-li jich dostatečný počet, že on, jsa vytržen ze své živnosti má neobyčejnou ztrátu na živnosti, věnuje i se vyučování na živnostenských školách. Zničí tím svoji živnost a o jeho existenci není postaráno. Právem se dovolávají odborní učitelé na školách pokračovacích určitého zabezpečení a zlepšení příjmového.

Pokud se týče pokračovacího školství vůbec, je třeba poukázati na to, že do živnosti přicházejí učňové nejen s obecnou školou, ale i se školou měšťanskou. Kdyby tedy vyučovací doba byla zkrácena na 2 ročníky po 10 měsících, nemohly by tyto rozdíly předběžného vzdělání býti žádným způsobem vyrovnány. Dnes se to děje tím způsobem, že žák, který nemá absolvovánu měšťanskou školu, musí prodělati ročník první, kdežto žáci se školou měšťanskou dostávají se do ročníku 2. a 3. Přáli bychom si, aby pokračovací školství bylo upraveno tak, aby ročník prvý vzal pokud možno zřetel na vzdělání všeobecné, kdežto ročníky druhý a třetí na vzdělání odborné. Při tom vyslovujeme ovšem také požadavek, aby odbornému vzdělání na pokračovacích školách byla věnována pokud možno největší pozornost. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Již r. 1922 ministerstvo školství - odbor pro pokračovací školy - vypracovalo návrh na reorganisaci tohoto školství, jehož dosavadní stav je živnostnictva a obchodnictva téměř nedůstojný. Dnes je ponecháno více méně náhodě, je-li kde která škola pokračovací zřízena a vydržována jen na podkladě subvencí, ke kterým přispívá snad 5, 6 činitelů, při čemž většina nákladu spočívá na obecní nebo okresní samosprávě. Dnes, kdy zákonem o úpravě hospodaření územních svazků samosprávných se brání samosprávám dávati do rozpočtu nějaké příspěvky, které nevyplývají ze zákonného titulu, hrozí pokračovacím školám nebezpečí, že budou ve svém vývoji a finanční podpoře nejen ohroženy, ale i poškozeny. Měli-li jsme dosud stížnosti, že vybavení těchto škol je naprosto nedostatečné a jejich zaručení naprosto labilní, přišlo se ještě se zákonem, který brání samosprávným svazkům, jež byly hlavními podporovateli tohoto školství, aby mohly toto školství podporovati jako dosud.

Položka na pokračovací školství pro r. 1928 je v rozpočtu ministerstva školství zařaděna částkou 181/2 mil. Kč. Kdyby stát převzal celé školství, tedy by snad tato položka stoupla na dvojnásobný obnos, ale toto školství bylo by zabezpečeno a mohlo by býti také docela jinak vybudováno, než je tomu dnes.

Jak se státní správa dívá na toto školství, dokazuje nejlépe případ se zákonem, podle kterého podle §u 141 živ. ř. mělo býti upotřebeno vybraných pokut na zřízení zvláštního fondu na podporu pokračovacího školství. Podle informací sešlo se těchto pokut letos 1,600.000 Kč a z tohoto příjmu chce ministerstvo školství věnovati na pokračovací školství na stavbu školních budov v Praze 100.000. V Brně 100.000 a v Bratislavě také 100.000 Kč a zbývajících 300.000 Kč, které výslovně zákonem byly určeny na pokračovací školství, bude zařazeno v ministerstvu školství, nevplynou-li do státní pokladny a tam prostě se neztratí. Trváme na tom a dožadujeme se, aby ministerstvo vyučování věnovalo pokračovacímu školství náležitou pozornost.

Vyslovujeme také přání, aby školství odborné i pokračovací bylo přiděleno ministerstvu obchodu, jako je tomu u zemědělství. Když zemědělství obstarává si své hospodářské školství, tedy myslím, že je ten požadavek splnitelný, aby i druhá složka, pokud se týče průmyslu, obchodu a živností, mohla účelně státem věnované obnosy na vyučování svého dorostu upotřebiti.

Další činnost ministerstva obchodu, průmyslu a živností, o které se chci zmíniti, je zvelebovací činnost. Tato činnost není ovšem přímo státem prováděna, nýbrž provádí ji z největší části zvelebovací ústavy obchodních a živnostenských komor. Zvelebovací akce jest prováděna nezbytnými kursy ze všech oborů živnostenského povolání. Stát zřídil zvelebovací ústav jen na Slovensku v Turč. Sv. Martině, který vybudoval a který ze státních prostředků podporuje přímo, kdežto ostatní zvelebovací ústavy jsou podporovány nepřímo příspěvky ze státních prostředků. Této zvelebovací akci lze děkovati odborné vzdělání našeho živnostenského stavu. Přáli bychom si však, jak jsem již projevil loni při této příležitosti, aby metodě těchto zvelebovacích ústavů byla věnována náležitá pozornost a to na podkladě nejmodernějších vymožeností jak techniky, tak i chemie. Doposud v mnohých případech byly to jen zastaralé způsoby, které nynějším požadavkům v procesu výrobním také u malých živností plně nevyhovují.

V souvislosti s touto zvelebovací činností máme na mysli další činnost, které, pokud se týče výroby a řemesla, není věnována vůbec pozornost. Jest to výzkumnictví. Zatím co výzkumnictví zemědělské stojí na výši a přináší zemědělství neocenitelné výhody, výroba živnostenská nemá výzkumnictví téměř žádného. Také z rozpočtu to vyplývá. Zatím co na výzkumnictví živnostenské jest preliminováno 50.000 Kč, na výzkumnictví zemědělské je preliminováno 18 mil. Pod podporou a prováděním výzkumnictví představujeme si v prvé řadě zřízení vzorných dílen, ve kterých by řemeslný dorost i dělnictvo mohlo býti prakticky vzděláváno a kde by také prakticky nové strojní, chemické a technické pomůcky byly dány k disposici. Doposud toho nemáme a jen maně vzpomínám, jak na př. vypadá po té stránce výchova dorostu ve Vídni, kde pro tyto účele jest zřízen celý blok domů, kde pro každé téměř povolání výroby řemeslné jsou zřízeny zvláštní dílny, kde prakticky lze dotyčnému učni, dělníku i mistru se vzdělávati a potřebných zkušeností nabýti.

Další složka, které by podle našeho přání mělo ministerstvo obchodu věnovati pozornost - a částečně již ji věnuje - jest požadavek podpory našeho živnostenského družstevnictví. Družstevnictví živnostenské nenalezlo plného pochopení u živnostníků samých, ač pokládám je ne snad za nějaký samospasitelný prostředek, ale za východisko podpory živnostenské výroby také na poli konkurence s výrobou tovární. Živnostnictvo je samo o sobě slábo, aby mohlo samojediné podniknouti boj o život s tovární výrobou, a domníváme se, že právě družstevnictví mohlo by, kde jednotlivec je sláb, spojením sil poskytnouti určité ochrany a podpory. Živnostnictvo se může pochlubiti družstevnictvím úvěrním, ale pokud se týče všech ostatních oborů družstevního podnikání nevidíme, že by v živnostnictvu bylo náležité pochopení a že by i státní správa věnovala žádoucí pozornost, aby smysl pro propagaci a také chápání povinností v živnostenském stavu proto byl šířen a živnostnictvo bylo pro to získáváno.

Je proto nutně zapotřebí, aby při ministerstvu obchodu dosud stávající oddělení k podpoře družstevnictví bylo více dotováno, než je tomu dosud, a aby toto oddělení věnovalo také propagaci této myšlenky v živnostenském a řemeslném stavu náležitou pozornost.

Živnostenská politika tak, jak je prováděna, naprosto nestačí, poněvadž jednotlivec sám - a máme zřetel jen právě k těm hospodářsky a finančně slabým - nestačí v tom nynějším rozpětí výroby tovární čeliti jí náležitou konkurencí a schopností konkurenční a je proto potřebí, aby této malé výrobě z prostředků státních byla věnována náležitá pozornost. Vždyť ti malí řemeslníci a obchodníci jsou také platiči daní a poukazuje-li se, že stát má povinnost jen k těm, kteří na státní potřeby přispívají, můžeme jistě s důrazem poukázati, že tyto vrstvy jsou poplatníky v takové míře, že snad předčí i samotné zemědělství, ačkoli na druhé straně není ve státním rozpočtu a také se strany státní správy náležitým způsobem, odpovídajícím jejich významu, na ně pamatováno.

Průmysl, obchod a živnosti mají ještě další stížnosti a další potřeby se zřetelem na úpravu poměrů poštovních, tarifů nádražních, ale ovšem to jsou už věci, které nepatří do kapitoly obchodu, průmyslu a živností; nebudu se tedy o nich dále šířiti.

Ku konci svých vývodů vyslovuji přání, aby ministerstvo obchodu, průmyslu a živností legislativní činností a podporou dbalo těchto hospodářsky slabých samostatně podnikajících, neboť bude to v zájmu nejen tohoto stavu, ale i v zájmu samotného státu. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Krumpe.

Posl. Krumpe (německy): Slavná sněmovno! Pan ministr dr Spina prohlásil v rozpočtovém výboru ve svém výkladu, že v popředí veškerých prací, jichž jest třeba k opětnému vybudování nového světa po neblahém zpustošení války, musí býti kladena technika a že nejdůležitější kulturní poslání přísluší technikovi. S tímto jeho míněním souhlasíme a jsme ochotni podporovati pana ministra dr Spinu v jeho velkolepém programu a přejeme mu jen, aby se mu nedostávalo také oživujících sil k mobilisaci techniků, oněch oživujících sil, k nimž má klíč jedině ministr financí. Ve svých vysokých cílech jest ovšem pan ministr dosti vázán tímto rozpočtem. Není oboru, kde by byl tak značný přirozený vzrůst potřeb, jako je obor veřejných prací. Vždyť naše zařízení jen ztěží udržují krok se vzrůstajícím pokrokem dopravy a máme přece zařízení, která již vlastně patří dávno uplynulému období. Jest tedy smutné, že rozpočet veřejných prací nemůže vyhovovati tomuto pokroku a že právě tento rozpočet má letos značné škrty proti číslicím roku loňského. Tomuto ministerstvu dostalo se o 14 milionů méně než roku loňského, vynecháme-li průběžné položky, které byly zdánlivě zvýšeny. Spoření v oboru veřejných prací - ačkoliv velmi uznáváme a vítáme spořivost - přece jen, jak se domníváme, není zde na pravém místě.

Z kapitol tohoto rozpočtu chci se hlavně zabývati tím, co se týká vodního hospodářství a plavby. Labe jest pro nás velkolepou přírodní vodní cestou, která nás spojuje přímo s cestami světového obchodu a hamburským přístavem otevírá nám zámořskou dopravu. Jest samozřejmé, že se musí věnovati zvláštní pozornost udržování a vybudování této vodní cesty a její úpravě, aby sloužila dalším územím státu, a jejímu spojení s jinými splavnými řekami. Rozpočet plní tento úkol tím, že do řádného rozpočtu bylo zařazeno 8,5 milionů jako roku loňského a v mimořádném rozpočtu byly výdaje zvýšeny proti loňskému roku o 17 milionů až na 68,4 milionů. Zvláštní péče věnuje se stavbě přístavu mělnického a holešovického, regulaci Vltavy v obvodu Prahy a jeho širšího okolí. 30 milionů vydává se pod nejrůznějšími tituly jedině na tento účel. Ačkoliv vítáme vybudování překladišť a přístavů, přece nemůžeme se ubrániti myšlence, že při stavbě přístavu holešovického a mělnického nerozhodovaly jedině ohledy hospodářské, nýbrž i hlediska jiná, která v našem hospodářském životě pokládáme již za překonaná. Zařízení, vybudovaných s velikými náklady v Mělníce a v Holešovicích, máme již na Labi dosti. Naše přístavy a překladiště v Loubí, Rozbělesích, v Krásném Březnu a Ústí n. L. mohou obstarati veškerou naši dopravu, ale konkurencí Mělníka a Holešovic došlo to tak daleko, že tyto již vystavěné přístavy zkomírají. V Rozbělesích zarůstá překladiště travou, přístav v Loubí jest zaměstnán jen z polovice a Ústí n. L. zaniká stále více. Jest sice správné, že nával zboží v Mělníku a v Holešovicích jest časem tak velký, že skladiště na tento nával zboží nestačí. Ale tento nával zboží do Mělníka a Holešovic není přirozený, nýbrž někdy uměle zkonstruován a způsoben vynaložením značných státních příspěvků. Tento nával zboží jest vedle toho způsobován sazbami železničními a sazbami nákladními. Sazebními opatřeními zahajuje se státní konkurence proti přístavům již zřízeným. Nákladní sazby jsou upraveny tak, že doprava z celých krajů směřuje k těmto novým přístavům. Tak rozdíl v nákladní sazbě při 100 km mezi Loubím a Holešovicemi činí 119 Kč, při vzdálenosti 200 km již 333 Kč a při vzdálenosti 360 km 730 Kč, při vzdálenostech přes 650 km stoupá rozdíl v nákladní sazbě na 1269 Kč při zboží prvé třídy. Jest samozřejmé, že se tím z Loubí uměle odvádí jmenovitě dálková doprava. Při tom jest Loubí a Ústí n. L. poškozováno ještě tím, že přednostní sazby, které platí pro Holešovice a Mělník, pro Loubí neplatí, pro celé toto velké území sahající od Meziměstí až k Marcheggu, takže veškerá doprava zboží ze Slovenska, Maďarska a Slezska musí býti dirigována do Mělníka a Holešovic. Toto vyloučení starých labských překladišť z celého východního obchodu jest ovšem ohromným poškozením a působí zbytečné výdaje státních peněz na konkurenci z pohnutek jiných než hospodářských.

Při tom jsou však stará labská přístaviště zanedbávána i jiným způsobem. Péče o řečiště právě v Loubí jest velmi zanedbávána. Překladiště jest stále více zanášeno pískem a je-li stav vody na nule, působí přistání, na příklad v Loubí, již velmi značné potíže. V Ústí jsou poměry takové, že časem nákladní jeřáby nedosahují již do člunů a zboží musí býti vykládáno ručně, což jest velice drahé. Řečiště poblíže Děčína jest v tak špatném stavu, že plavba jest často ohrožena. Tak na příklad Loubský potok loni a předloni nanesl do řečiště štěrkový násep v šíři 20 metrů, který tam je dodnes a plavbu velmi ohrožuje. Sazbami na vlečných drahách a nákladními sazbami budou na škodu celého našeho hospodářství úplně vyloučeny hlavně Rozbělesy a Krásné Březno. Při tom musím ještě poukázati na to, že hlášení vodního stavu na Labi děje se takovým způsobem, že jest tím plavba těžce poškozována. Je-li na příklad hlášen přírůstek vody 16 cm a ve skutečnosti se dostaví pouze 2 cm, jest tím téměř znemožněno nakládání zboží do lodí, takže plavební společnosti musí si často opatřovati soukromé vodní zprávy, poněvadž státní zprávy o stavu vody nejsou přesné a spolehlivé. Vítáme, jestliže pan ministr slibuje, že vystaví a připraví velké nádržky pro labskou plavbu, aby tím pomohl plavbě v době nedostatku vody, nádržky, které jednak mají čeliti nebezpečí záplavy z různých bystřin a jednak poskytují potřebnou vodní zásobu v době největší dopravy a většinou největšího nedostatku vody, v létě.

Průmysl a hospodářství ovšem žádají, aby staré labské přístavy nebyly zanedbávány, aby byly zachovány svému určení. Již rakousko-uherské mocnářství se pokoušelo snížiti význam velkých labských přístavů v Loubí a v Ústí n. L., aby povzneslo význam Terstu. Také staré Rakousko poskytovalo sazební výhody pro překládání zboží v Terstu. Ovšem tyto sazební výhody byly tak skrovné, že přes to překládání v Terstu podstatně nestouplo a výše překládání v Loubí a Ústí nedosáhlo. Nová sazební opatření ovšem dokázala, že někdejší velký význam Loubí a Ústí n. L., jakožto největších vnitrozemských přístavišť v Evropě, zeslabila a uměle převedla dopravu do Holešovic a Mělníka. Sazebními předpisy z 15. září měly sice býti tyto rozdíly poněkud zmenšeny a pro Holešovice byly stanoveny sazby poněkud vyšší. Avšak i tento postup byl jen zdánlivým zlepšením, neboť vyšší sazby pro Holešovice byly ponechány do vzdálenosti 360 km a nad ně byly opět ponechány staré přednostní sazby, takže dálková doprava byla opět odvedena ze starých labských přístavů.

Na ostatní vodní stavby jest zařazeno v rozpočtu 8,2 milionů pro Čechy. Co má býti za tyto peníze vystavěno, jest poněkud nejasné. Za tyto peníze nemůže ministerstvo ani dokončiti vodní stavby již započaté, nemluvě již o tom začíti něco nového. Neboť překročení rozpočtu z loňského roku samo činilo již 15 milionů Kč, takže vlastně nové částky byly již úplně spotřebovány. Při tom raduji se z resoluce kolegy posl. Windirsche, který žádá, aby veškeré vodní hospodářství bylo zjednodušeno. Dosud dělila se o vodní stavby dvě ministerstva, ministerstvo zemědělství a ministerstvo veřejných prací a příslušnost posuzuje se podle toho, zda potok poškozuje plavbu, zda přináší štěrk a ústí do splavné řeky či nikoliv, kdežto ministerstvu zemědělství podléhají ostatní bystřiny. Tak se stává, že v obci, jako na příklad v Chřibské, mají zahájiti vodní stavby současně dvě ministerstva, poněvadž jeden potok přísluší ještě ministerstvu zemědělství až ke svému ústí do jiného potoka, ale hlavní potok podléhá ministerstvu veřejných prací. Kdo si však myslí, že se tím práce urychlí, poněvadž jsou na tom zúčastněna dvě ministerstva, ten se zmýlí. Počet úřadů, které se účastní nějaké práce, jest v obráceném poměru k vykonané práci. Čím více úřadů účastní se nějaké práce, tím to trvá déle, než je práce hotova. Toto zařízení skýtá ovšem znamenitý prostředek, aby spisy několik let putovaly od jednoho ministerstva ke druhému, a deputace, které se pak dostaví od obcí a okresů, jež po více než ročním čekání doufají, že věc bude vyřízena, dostanou pak úžasnou zprávu, že konečně je zjištěna příslušnost ministerstva a že se s věcí, dožijí-li se toho, konečně může započíti. Bylo by si naléhavě přáti, aby vodní hospodářství vůbec bylo úplně zjednodušeno, tím že by se zřídil nějaký nový úřad, nebo že by veškeré vodní stavby byly přikázány některému ministerstvu, jímž v tomto případě bylo by ministerstvo veřejných prací.

V rozpočtu na stavby, které provádí ministerstvo za jiná ministerstva, nacházím ke svému uspokojení také 7,3 milionů na stavbu zemědělské vysoké školy v Děčíně-Liebverdě, na niž se ovšem zaplatí příštího roku jen stavební splátka půl milionu. Obávám se, že se tímto půl milionem věci příliš neposlouží a že peníze budou vydány zbytečně. Novostavba školy v Děčíně-Liebverdě nemůže postupovati po drobtách, neboť poměry jsou takové, že již dalšího odkladu nestrpí. Před několika dny dostal jsem právě dopis, jímž jsem vyzýván, abych se zúčastnil záboru obytných místností v Děčíně pro vysokou školu v Liebverdě, a to obytných místností, v nichž by se učilo. Doufám tedy, že ministerstvo veřejných prací bude stavební splátky v jednotlivých letech poskytovati poněkud velkoryseji a částku 7,3 milionů nebude rozvrhovati tímto drobečkovým systémem po půl milionu ročně, nýbrž opatří vše najednou, aby tato vysoká škola byla umístěna důstojně.

Vítám, že referent pro školní rozpočet v rozpočtovém výboru, kol. Rýpar, dostavil se osobně do Liebverdy, aby se na vlastní oči přesvědčil o neudržitelných poměrech. Při tom mám ještě jedno přání k panu ministrovi veřejných prací, aby se, až budou tyto stavby prováděny, pamatovalo při tom na místní živnostníky. Jest podivu hodným zjevem, že na všech stavbách, které provádí stát na venkově, nalézáme téměř vesměs pražské živnostníky a stavitele, jako by venkov nebyl schopen prováděti takové stavby. Při tom se domnívám, že při zadávání nerozhoduje vždy lepší výkon a ani nižší cena, nýbrž lepší vztahy. Sám jsem letos v létě zažil, že velká stavba byla zadána pražskému staviteli, který podal nabídku o 30% nižší než domácí stavitel. Když jsem se otázal, zda tento stavitel skýtá také záruku, že tuto stavbu přes tuto nižší nabídku provede, dostalo se mi odpovědi, že jde o tak významnou firmu, že každá pochybnost jest vyloučena. Já jsem pak tuto významnou firmu zde v Praze hledal, nemohl jsem ji však nikde nalézti, poněvadž neměla ani telefon. Jediné místo, které mi mohlo podati zprávu, byl libeňský okresní soud, kde dotčená firma byla veřejně vyzývána, aby vykonala vyjevovací přísahu. Tato firma skutečně tu stavbu provedla a došlo k tomu, co jsem předpověděl: živnostníkům nezaplatila a oni musí dnes své pohledávky vymáhati soudně. Z Prahy bylo vypuštěno na venkov hejno bankrotářů, kteří podávají nižší nabídky než místní živnostníci, stavby provedou, pak ohlásí konkurs a místní dodavatele podvedou o jejich pohledávky. Tak se to stalo v Rumburku, v Děčíně a v Podmoklech, tak se to stalo velice křiklavým způsobem při stavbě české menšinové školy v Poustevně-Wölmsdorfu, kde domácí dodavatelé a živnostníci musili býti rádi, když dostali 35% svých pohledávek. Systém zadávání veřejných staveb musí se změniti, ale musí se také náležitě pamatovati na venkov. Není přípustné, aby města, která na příklad poskytnou staveniště pro veřejné stavby, pro obytné domy státních úředníků, gážistů atd., byla tak odbývána, že se provedení stavby odevzdá pražským bankrotářům.

Velkolepě rozvinutý program pana ministra dr Spiny schvalujeme, a budeme ho při jeho provádění v každém směru podporovati, avšak přejeme si a žádáme naléhavě: Pane ministře, kladete-li své techniky do středu budování nového světa, pošlete také techniky do našeho německého území, a tam, kde dáváte prováděti stavby soukromníkům, dejte práci také německým technikům a německým stavitelům. (Potlesk.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP