Čtvrtek 1. prosince 1927

Josef Fabián, jeden z prvých obchodníků zeleninou a hostinský z Dřís, prodělal r. 1921 při obchodování s Německem celý svůj majetek. Že nestalo se tak jeho vinou, netřeba snad podotýkati. Na usedlosti, kterou vlastnil, vázl v prvém pořadí hypotekární dluh, ve druhém pořadí daně. Berní úřad v Brandýse nad Lab. předepsal mu na dávce z majetku a z přírůstku Kč 14.600, které jmenovaný zaplatil r. 1924. Konečně však, ač se všemožně staral, aby z této situace vybředl, přišel jeho majetek do exekuční dražby. Majetek jeho při normálním prodeji representoval alespoň 250.000 Kč, avšak při exekučním řízení prodán byl za Kč 130.000 a po uhrazení hypotekárních dluhů zadržel si berní úřad zbytek ve výši Kč 70.000, takže jmenovanému zbyla žebrácká hůl a ponechán s celou svojí rodinou osudu. Snad byl by si založil další alespoň skrovnou existenci, avšak berní správa odepřela mu vydati pas do Německa, až prý zapraví zbývající ještě dlužné daně. Dluhující nedoplatek činí ještě 64.000 Kč a zvýšená daň z majetku Kč 5.000. Toto přímo nepochopitelné jednání berních úřadů přivedlo jmenovaného tak daleko, že nyní, aby alespoň uživil svoji rodinu, hlídá řepu cukrovaru na dřísském nádraží. Jistě smutný to úděl starého, poctivého, bývalého zámožného obchodníka, který nikdy haléře pro sebe zbytečně neutratil.

Tentýž osud očekával by i všechny druhé poplatníky v brandýském okrese, kdyby se ve věcech daňových nestala v brzku radikální náprava.

Oproti tomu cukrovar, rafinerie a surovárna v Kostelci nad Labem, platící před válkou na přímých daních Kč 67.000 ročně, měla platiti nyní podle výměru pouze Kč 353.000 ročně, nikoli desetkráte více než v době předválečné, na kterýžto poměr se u obchodnictva poukazuje a podle něhož se všem středním a malým obchodníkům a živnostníkům na brandýském okrese také vyměřuje, této milionářské společnosti je vyměřeno pouze pětkráte více! Každý by předpokládal, že tento závod vzhledem k nízké výměře ihned předepsané daně zaplatil, avšak naopak, týž neplatí a podáváním rekursů a odvolání platební povinnosti stále odkládal až do r. 1926, kdy upraveny byly mu daně na výši 93.000, tudíž jen o 26.000 více než v době předválečné.

Město Kostelec n. L. podnikalo různé stavby, jako stavbu nových silnic, dláždění ulic a náměstí v domnění, že z přirážek obecních, které cukrovar bude nucen zapraviti, bude náklad uhrazen, avšak uvedeným snížením daňových předpisů v téměř předválečný stav ocitá se město před katastrofálním zadlužením. V poslední době v důsledku velkých cukerních spekulací prodělal podnik ohromné miliony a byl prodán. Nevím, ale mám za to, že stát i obec nedostanou ani to málo, že přijdou tudíž o vše. A to jest zcela jistě odlišný obrázek od případu p. Fabiána a přece se staly oba případy na jedné a téže berní správě v Brandýse n. L. (Hlasy: Nebrečte!) Myslím, že budete brečet dříve vy! Zde se konstatuje pravda.

Vážení pánové, chci vám ještě nastíniti, jak se předpisují u nás daně těm nejmenším a středním živnostníkům. Panu Pospíšilovi v Čelakovicích, který měl před nádražím stánek, v němž prodával v letních měsících zmrzlinu a který měří 2 m2 byla na r. 1923 předepsána daň z obratu asi 19.000 Kč, kterou zaplatil. Na r. 1924 byla mu však předepsána daň z obratu, již z obnosu 360.000 Kč.

J. Vomáčka, řezník a hostinský v Brandýse n. L., má nepatrný obchůdek, ale na dani výdělkové má předepsáno 800 Kč, což s přirážkami činí 10.000 Kč ročně, ač zámecký pivovar v Brandýse má rovněž na dani výdělkové předepsáno 800 Kč.

V pátek dne 14. října t. r. přijel jsem na schůzi do Velkých Jiren, kde byl jsem zaveden před obecní tabuli, kde byla vyvěšena spousta dražeb, stanovených na 11. listopad 1927 a na každé vyhlášce stála zajímavá věta: Kupec bude přiveden. Zdálo by se, že je to pouze strašák, avšak uvedu ihned, jak to vypadá v praksi.

Pan V. Černý, rolník ve Všetatech, dlouholetý starosta a vážený občan v celém okolí, obdržel před časem platební rozkaz, aby za svoji zemřelou tchyni zaplatil dávku z majetku ve výši 200 Kč. Jelikož po ní nic nedědil, žádal příslušné úřady za vyšetření, avšak přes to byla mu exekučně zabavena kráva a před 3 týdny dostavil se k němu soudní exekutor ještě s jedním neznámým mužem. Kráva, která měla cenu více než 4000 Kč, vyvolána byla za 1800 Kč a neznámý toto dobytče koupil. Hned po koupi nabízel ji panu Černému ke koupi zpět a na jeho otázku, co míní vydělati, řekl 1000 Kč, což po dlouhém jednání snížil na 500 Kč. Bohužel, nebyl onen neznámý kupec zjištěn, ví se však, že to byl vysloužilý rotmistr, pravděpodobně dobrý známý soudního vykonavatele. Tak tudíž vypadá praxe poznámky, kterou jsem četl na dražebních vyhláškách ve Velkých Jirnech.

Na brandýském okrese jest prý daňových nedoplatků 33 mil. Kč, ač odvádí se daleko větší obnosy, než byly preliminovány. To nejsou daňové nedoplatky, nýbrž jsou to nedoplatky nesmyslně předepsaných daní.

V únoru letošního roku pořádán byl občanskými stranami v Brandýse tábor lidu, nikoli protidaňový, nýbrž proti nepřiměřenému zvyšování daňových předpisů bez zkoumání schopnosti poplatníkovy, jak zákon nařizuje. Na táboru bylo přítomno přes 3000 občanů, živnostníků, obchodníků a rolníků, a vyslána deputace k p. ministru financí, který přislíbil záležitost tu přísně vyšetřiti a žádal písemné předložení drastických případů. Odevzdal jsem mu jich celou řadu, což zajisté učinili i poslanci druhých stran, a jsem přesvědčen, že p. ministr podle slibu též nápravu v nejkratší době zjedná, neboť není myslitelno, aby příkladně od obuvníka Řediny ze Všetat, který se vrátil z války jako invalida a od státu žádné podpory nebéře, požadovalo se na 4.000 Kč daní. Včera večer jsem přijel ze sněmovny domů a předseda mé organisace mi hlásil, že ve Všetatech bylo rozdáno tento den předpisů na nedoplatky ve výši 11/2 mil. Kč. Může obchodník Slavík, který je po těžké operaci, kdyby celý majetek prodal, zaplatiti 150.000 Kč? Nebo může zaplatiti Komeštíková, obchodnice ze Všetat, nedoplatek 160.000 Kč, když celý svůj majetek prodělala v Německu, a konečně obchodník Weil, který společně se Slavíkem, se Štolbovými a Jelínkem zanechal v Německu z dříve uvedených příčin na 750.000 Kč, může potom zapraviti téměř půl mil. Kč daňového nedoplatku?

A podobných případů mohl bych uvésti celou řadu. Zmíním se však pouze ještě o jednom. Před několika dny vyhledala mne pí. Grünerová z Veleně, žena, která se po dvou těžkých operacích sotva vleče, přišla o holi a s pláčem ukazuje vyzvání berního úřadu v Brandýse, aby její muž, bývalý obchodník, zaplatil do 14 dnů 186.000 Kč daní, jinak že budou proti němu zavedeny další kroky. Celý majetek této rodiny sestává z 10 korců polí a polozbořeného domku v nejvyšší ceně 60.000 Kč. Bylo v by proto záhodno, aby p. ministr veškeré uvedené případy si dal předložiti a nařídil v celém okrese benevolentnější postup proti poplatnictvu.

Mimo všechny uvedené případy, o nichž jsem se právě zmínil, je korunou všeho případ, který se udál v pátek dne 25. listopadu s hostinským Tesárkem na pražské berní správě. Tak daleko jsme již došli v republice, že když konečně po krutých pronásledováních lichevních úřadů a soudů zmizely sebevraždy obchodníků, dostavují se nyní poznovu, jednak z nemožností zaplatiti požadované dlužné daňové obnosy, jednak též z neochoty vedoucích úředníků berních správ. Nechci předbíhati úřednímu šetření celé záležitosti nešťastného hostinského Tesárka, na jehož úřední vyjasnění čekáme, prohlašuji však, že se vynasnažíme se vším naším politickým vlivem, abychom takovéto tragické případy zamezili. Tento případ musí býti výstrahou zejména vládním činitelům, na nichž je, aby donutili přísnými předpisy úřednictvo berních správ a úřadů ke slušnému jednání s poplatnictvem, na něž zajisté každý občan v republice má plné právo. Nepaušalisuji, naopak rád uznávám, že jsou úředníci, kteří se snaží vyjíti každému podle možnosti co nejvíce vstříc, bohužel jsou to však zjevy dosud ojedinělé a velmi vzácné.

Tak jako jiné kraje domáhala se i všetatská zelinářská oblast regulačních a melioračních prací a přičiněním p. ministra dr Srdínka a presidenta zemědělské rady posl. Prokůpka byly již přípravné práce zahájeny, takže z jara bude již s pracemi započato.

Rovněž nutno uznati snahu p. ministra, aby posluchači zemědělských škol měli příležitost zasvětiti se alespoň částečně do znalostí obchodních. Lidé takto vyškolení snáze se v praktickém životě dorozumějí při prodeji svých produktů s obchodníkem, čímž vzájemný jejich styk se značně ulehčí a v mnoha případech vyhnou se oba nákladným sporům, do nichž nyní neznalostí jedné strany často byli přiváděni.

Ještě jednu věc dovolil bych si panu ministrovi připomenouti a to, pokud se zemáků týká. Letošní rok byla v celé republice úroda zemáků tak nadprůměrná, že zůstanou nám přebytky, které možno dobře vyvážeti. Naproti tomu v Dánsku a Holandsku následkem velkých dešťů celá bramborová sklizeň shnila. Jeli proto naši obchodníci do těchto zemí, aby nabídli pro tamní potřebu naše zemáky, a obě ministerstva obchodu jak dánské, tak i holandské jim sdělila, že velice ráda potřebu tu v Československu by kryla, ježto však je celý náš stát zamořen rakovinou zemáků, učiniti tak nemůže. Marné bylo dokazování našich zástupců, že zprávy tyto zakládají se na omylu a konečně sděleno jim, že informace tyto čerpány jsou z amerických novin. Bylo by záhodno vyvrátiti úředně tyto nespolehlivé informace, aby nebyl jimi poškozován náš obchod i stát.

Obchodníci, kteří podnikli cestu na vlastní útraty, vrátili se s nepořízenou, navštívili ministerstvo zemědělství, kde dostalo se jim potřebných dokladů a s těmi zajeli opětně do uvedených zemí, aby v započatém jednání pokračovali, načež dovoz zemáků byl povolen. Ovšem, že podobné jednání vyžaduje nejen mnoho času, nýbrž jest též velmi nákladné. Rovněž vzhledem k nastávajícím mrazům byl vývoz pouze nepatrný. Máme ovšem možnost zpeněžiti naše zemáky také na jaře k setbě, přes to žádal bych však p. ministra zemědělství, aby poskytl všem našim vyslanectvím potřebný materiál, aby podobné zjevy nemohly se opakovati.

Strana naše vychází z předpokladu, že pouze dobré obchodní smlouvy mohou nám sjednati rychlý a dobrý odbyt našich produktů a i v zájmu zemědělství jest, aby bylo čeleno podobným nesprávným rozšiřováním zahraničních zpráv, které producenty naše silně poškozují.

Očekáváme, že na přednesené stesky bude brán zřetel, a učiněna rychlá náprava a proto bude strana naše hlasovati pro schválení rozpočtu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Kunz. Uděluji mu slovo.

Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno! Dnes jednáme o kapitole státní hospodářství a národní hospodářství. Celkové hospodářství našeho státního rozpočtu vykazuje 20·6 miliard korun. (Hluk.)

Předseda (zroní): Prosím o klid.

Posl. Kunz (pokračuje): Tato číslice je pro tento malý stát ještě příliš veliká, přihlédneme-li k tomu, že Rakousko přímo před válkou mělo státní potřeby 3·1 miliard zl. korun, to jest 20 miliard dnešní měny, a tento stát má pouze polovinu obyvatel starého Rakouska. Pan ministr financí prohlašuje za hlavní příčiny veliké výdaje na správu a školství. Pokud jde o výdaje, nepotřebují si německé obce a školní správy dělati výčitek. O obecní správě chci promluviti později. Pokud jde o požadavky na školy, mohla by býti jich nesmírná výše snad vysvětlena budováním nákladných paláců pro menšinové školy, v nichž se často učí sotva tucet dětí.

Zvláště velikou položkou výdajů pro tento stát jsou výdaje na vojsko. Připočteme-li k tomu fond na výzbroj a vojenské pense, přijdeme nikoliv, jak vykázáno, na částku 1400, nýbrž na 1881 milionů Kč a s těmito výdaji stojí Československo z 19 evropských států na 7. místě. Máme, jak se zdá, tak zdatného pana ministra zahraničních věcí a zde obzvláště mohl by rozvinouti svou činnost v tom směru, aby otázka všeobecného odzbrojení konečně vstoupila do vážného stadia. Státní rozpočet vykazuje potřebu na státní dluhy v celkové částce 1976 milionů Kč, ve skutečnosti je však tento požadavek 2354 milionů. Schodek 378 milionů účtuje se na konto státních podniků, pošty, drah a pod., kterýžto postup dlužno vytknouti.

Pan ministr financí si stěžoval, že státní kapitalismus nikde nedovede držeti stejný krok se soukromými podniky v hospodaření. Zde musí býti snad opětně poukázáno především na zdravé hospodářství železnice a pošty jako největších podniků tohoto státu. A k tomuto racionelnímu hospodaření schází nesmírně mnoho. Chce-li hospodaření těchto státních podniků držeti stejný krok se soukromými podniky, musí svůj provoz také podle toho zaříditi. Není nikterak zdravým hospodařením v podniku, jestliže je zákazníku vůbec vzata možnost býti s podnikem obchodně ve styku, a to zaviňuji obzvláště, bohužel ještě namnoze se vyskytující výstřelky národnostní zaujatosti v těchto podnicích. Tak to nejde, musíme to vždy znova zdůrazňovati, aby na našich drahách se užívalo jen jednojazyčných nápisů, aby v čistě německých krajinách byly stanice opatřeny dokonce jen českými nápisy, aby oznámení, nákladní listy a jiné tiskopisy, kterých strany v čistě německých krajinách musejí užívati, byly vydávány jen v českém vyhotovení. To ztěžuje styk a plodí jen nevůli proti podniku. Nesluší se také, aby v jazykově smíšených a čistě německých krajinách byli dosazováni úředníci a zaměstnanci, kteří se sotva s bídou mohou se stranami dorozuměti. A poukazujeme-li jen na železniční neštěstí, jež se v poslední době množí, je snad nepochybno, že veliká část viny spočívá v tom, že spolehliví úředníci a zaměstnanci byli v době zuřící restrikce zbaveni chleba jenom proto, že byli národnosti německé, byť i ovládali státní jazyk. A že za tyto věrné a spolehlivé státní zaměstnance stále ještě nebyla dosazena přiměřená náhrada, dokazují četné nehody a nešvary, jež se denně přiházejí v provozu státních drah a jež se staví v cestu rozumnému hospodaření.

Ministerstvo pošt upozorňuji znova na velikou bídu starých pensionovaných venkovských poštovních poslů, kteří často po třiceti až čtyřicetileté služební době dostávají na pensi 1 Kč až 1·50 Kč denně z provisního fondu.

I u poštovního úřadu šekového jest v národnostním ohledu velmi mnoho nedostatků. Tento úřad troufá si ještě stále dopisovati si se svými německými zákazníky ryze českými tiskopisy, čímž straně vznikají z nedostatečné znalosti státního jazyka často velmi značné škody a tento podnik je pokud možno pomíjen.

Rovněž zvláštním způsobem dotýká se každého myslícího člověka, jestliže tyto úřady při zadávání staveb v čistě německých krajinách vydávají německým firmám jen jednojazyčné české nabídky, a nelze naprosto omluviti, jestliže při zadávání takových staveb nebéře se ohled na německého podnikatele, byť i podal nabídku značně nižší než česká soutěž. Žádáme také v tomto směru stejný ohled s jinými národnostmi, poněvadž také musíme přispívati na potřeby tohoto státu.

Pokud jde o tabákovou režii tohoto státu, vykazuje pan ministr čistý zisk 1.000,000.000 Kč. Bylo by jen činem sociální spravedlnosti kdyby podobně jako v Rakousku dělníkům v tabákových továrnách a zaměstnancům tohoto podniku dostalo se z tohoto čistého zisku roční premie za hospodaření. Tím se chuť a láska dělníků jen zvyšuje. Úprava dělnických mezd v tabákových továrnách nevyhovuje nikterak sociální spravedlnosti a obsahuje mnoho tvrdosti. Úprava mezd dělníků tabákových továren přehlíží také opětně příspěvek na výchovu, neboť, ačkoliv je zaměstnáno 80% dělnic, musí ony přece jen konati stejnou práci jako konají dělníci. Rovněž nový systém postupu do stupnic stáří není upraven sociálně a je mnohým dělníkům jen ke škodě. I systemisace úřednictva vyvolala všeobecné zklamání. Nynější otázka pensistů je také v těchto podnicích jako u všech státních pensistů neudržitelnou a je nutno konečně jednou provésti zrovnoprávnění staro- a novopensistů. Je také naléhavě třeba, aby se i dělníkům v tabákových továrnách dostalo dvojitých svátků, jako je povoleno v jiných státních podnicích, a aby konečně provedena byla všeobecná úprava otázky dnů svátečních.

Pan ministr financí vyložil také velmi správně, že únosnost obyvatelstva a národního hospodářství jest přirozenou hranicí veřejných úkolů a výdajů. Podle našeho rozpočtu je hrazeno sedm osmin všech státních výdajů z veřejných hospodářských příjmů, částka 8.214,000.000 Kč. Daně a dávky samy vyžadují dvou třetin, to je 68% všech veřejných příjmů. Že tím musí trpěti všeobecné národní hospodářství, nelze upříti. Zvláště nesmírně postiženy jsou tímto břemenem průmysl, živnosti a zemědělství. Rozpočet ministerstva obchodu je vůbec hubeně obdařen 42,000.000 Kč a také podpora na živnosti 7,000.000 Kč je jen malou pomocí z nouze. Pokud jde o živnosti, žádáme konečně jednou zlepšení našeho již dobře nevyhovujícího živnostenského řádu. V posledním roce stanovili jsme zákonem u několika povolání průkaz způsobilosti, což se zejména v živnosti hostinské zajisté osvědčí jako veliký pokrok. Žádáme však také, aby se hojnou měrou používalo resoluce přijaté sněmovnou, podle které má býti udělováno cukrářům v oněch místech, kde je toho třeba, pro jich kavárnu osvobození od průkazu způsobilosti. Pokud jde o živnosti zpracující dřevo, jest příkazem nutnosti, aby tito podnikatelé a řemeslní mistři mohli kupovati dřevo přímo z lesa. Pro oděvní odvětví je nezbytně nutno, aby konečně jednou byla učiněna přítrž zřizování poboček velkoprůmyslem a aby práce na míru, jakož i opravy směly býti prováděny jen řemeslnými podnikateli.

Pokud jde o odborné a živnostenské pokračovací školství, musím žádati příslušné ministerstvo, aby těmto ústavům věnovalo zcela zvláštní pozornost. Pan ministr financí i zde zcela správně prohlásil, že vše, co člověka zlepšuje, zlepšuje také to, co člověk tvoří. Bylo by proto šetření při této kapitole na nepravém místě. Neboť mladý dorost, jenž chodí do odborné školy, vychází jen v nejřidších případech jako duševní proletariát, nýbrž jsou tito vychovanci obyčejně již ve svém dvacátém čtvrtém roce života průmyslovými nebo živnostenskými podnikateli, tedy poplatníky daní, jichž poživatelem je opět stát. (Souhlas.)

Pokud jde o živnostenské pokračovací školy, nemůžeme v zájmu drobných živností pokládati za dobrý desetiměsíční školní rok ve dvou třídách a žádáme ponechání nynějšího systému s pokud možným rozšířením odborného vyučování. Obzvlášť důležitou otázkou pro celý hospodářský život je i novelisace sociálního pojištění. Nikterak nezamýšlíme tím zaujmouti stanovisko protisocialistické, avšak tato novelisace musí se vztahovati jak na zájem zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů.

Je také na čase, aby konečně přišla do sněmovny přijatelná předloha pro staré a nemajetné občany, kteří překročili šedesátý rok věku. V rozpočtu bylo zapomenuto na ony pojištěnce, kteří na Hlučínsku stále ještě marně čekají na uznání nebo splnění svých práv z tehdejšího říšsko-německého povinného pojištění. Již osm let byla tato věc, o které pojednal již také pan kol. dr Luschka, sem tam postrkávána, ba dokonce proti závazku podle čl. 312 mírové smlouvy versaillské na škodu oprávněných odmítnuta. V senátě podal v této věci pan sen. Stoberg návrh, o kterém také ještě nebylo jednáno. Na znamení změny názorů v tom ohledu je nezbytně třeba, aby tato věc byla nyní co nejrychleji zákonem a tím konečně vyřízena. Navrhujeme tedy v resolučním návrhu, aby vláda byla vyzvána, aby předložila co nejdříve návrh zákona, kterým se upravuje v provedení čl. 312 mírové smlouvy versaillské sociální pojištění oněch osob, které podle říšsko-německých zákonů získaly nároky nebo čekatelství na pojišťovací dávky.

Pokud jde o okresní sociální pojišťovny, docházejí denně stížnosti od zaměstnavatelů, že mnohé tyto ústavy, zvláště ve Frývaldově ve Slezsku, postupují s největšími šikanami. Tak přihodily se v posledních dnech přečetné případy, kdy mistru poslána byla do domu soudní exekuce pro nezaplacené prý dávky, ač tyto peníze byly již zaplaceny před několika týdny. Žádáme pana ministra, aby konečně jednou nařídil nové volby do těchto pokladen, aby tam, kde je toho třeba, byl zjednán pořádek.

V zemědělství, zvláště v zájmu rolníků na horách, kteří nemohou pěstovati ušlechtilého obilí a velmi často jsou odkázáni na lnářství, je třeba, aby byla konečně napravena také chyba v celním zákoně a aby bylo clo rozšířeno také na len.

Nezaplacení válečných půjček má za následek všeobecnou peněžní tíseň a nedostatek kapitálu, převážně v nemajetných vrstvách obyvatelstva. Vzhledem k tomu, obzvláště však vzhledem na povážlivé aféry s válečnými půjčkami, jež v poslední době vyšly najevo, čímž stát byl poškozen o mnoho milionů, musíme stále opětně zdůrazňovati, že v placení válečných půjček a v zákonu o něm nesmí býti vysloveno ještě poslední slovo. Neboť to přece nejde, aby na jedné straně miliony mizely a na druhé straně byli ničeni maloměšťáci nevyplacením svých trpce získaných úspor.

Také mělo by býti pokud možno urychleno vydání beztak jen skrovných náhradních dluhopisů, neboť jde o národní jmění nejchudších vrstev obyvatelstva.

Důležitým činitelem pro celé národní hospodářství jsou také samosprávné svazy. Jestliže pan ministr financí prohlašuje, že kdežto stát své výdaje zmenšuje, samosprávy překotným způsobem své výdaje zvyšují, a jestliže toto zvýšení z r. 1926 o 5.800,000.000 Kč, v r. 1927 prý stouplo podle rozpočtů na 7.100,000.000 Kč, nemůžeme prohlásiti, že s tímto názorem plně souhlasíme. (Posl. Heeger [německy]: Musí předložiti materiál!) Přijdu s materiálem i bez vašeho výkřiku. (Posl. Heeger [německy]: Míním, že ministr musí předložiti materiál!) Já jej přinesu. (Posl. Heeger [německy]: Vždyť vy přece jej vůbec nemůžete přinésti!) Nehledě ani k tomu, že největší část německých samospráv vede spořádané a úsporné hospodářství, dlužno uvážiti, že tyto rozpočtové částky ani přibližně nedojdou. Poukazuji zde jen na některé správní sbory: Okr. správní komise počítaly r. 1926: Hostinné dává do rozpočtu 1,510.000 Kč, došlo 425.000 Kč, Ústí dalo do rozpočtu 6,989.000 Kč, došlo 3,497.000 Kč, Č. Lípa dává do rozpočtu 790.000 Kč, došlo 311.000 Kč, Jablonec dal do rozpočtu 3,362.000 Kč, došlo 2,284.000 Kč, Bor dal do rozpočtu 788.000 Kč, došlo 208.000 Kč. Hostouň dává do rozpočtu 227.000 Kč, došlo 95.000 Kč, Kadaň-Doupov dala do rozpočtu 1,418.000 Kč, došlo 722.000 Kč, Nýdek dal do rozpočtu 1,320.000 Kč, došlo 678.000 Kč, Nýrsko dalo do rozpočtu 646.000 Kč, došlo 326.000 Kč. Žacléř dal do rozpočtu 373.000 Kč, došlo 187.000 Kč, Děčín dal do rozpočtu 6,288.000 Kč, došlo 2,892.000 Kč, Křinice 494.000 Kč, došlo 291.000 Kč, Vildštejn dal do rozpočtu 500.000 Kč, došlo 273.000 Kč, Cvikov dal do rozpočtu 452.0000 Kč, došlo 142.000 Kč.

Z obcí Stará Role dala do rozpočtu 724.000 Kč, došlo 362.000 Kč, Podmokly daly do rozpočtu 4,498.000 Kč, došlo 2,358.000 Kč. Česká Lípa dala do rozpočtu 1,151.000 Kč, došlo 418.000 Kč, Chodov 529.000 Kč, došlo 225.000 Kč, Rybáře dávají do rozpočtu 519.000 Kč, došlo 284.000 Kč, Krnov 2,623.000 Kč, došlo 1,176.000 Kč, Chomutov dal do rozpočtu 4,165.000 Kč, došlo 2,165.000 Kč, Nýdek dal do rozpočtu 2,019.000 Kč, došlo 506.000 Kč, Horní Ves dala do rozpočtu 341.000 Kč, došlo 144.000 Kč. Žatec dal do rozpočtu 2,968.000 Kč, došlo 1,690.000 Kč. Trnovany daly do rozpočtu 1,554.000 Kč, došlo 554.000 Kč, Tachov dal do rozpočtu 663.000 Kč, došlo 289.000 Kč, Český Těšín dal do rozpočtu 961.000 Kč, došlo 324.000 Kč.

Vzhledem k těmto číslicím snad stěží možno míti za to, že by u obcí bylo i snad jen možné nějaké rozhazování. Poukazujeme již dnes na to, že pan ministr financí by nemohl vystačiti s těmi 160 mil. Kč, které mají dostati obce nebo samosprávné svazky, jako náhradu za přirážky snížené zákonem o finančním hospodářství obcí, a že vláda bude musiti mysliti na to, aby obcím zaplatila přenesený obor působnosti.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP