Středa 30. listopadu 1927

Keď porovnáme pomer obyvateľstva v historických zemiach a Slovenska, musíme konštatovať, že na Slovensku by malo byť viac než 300 meštianskych škôl! V Čechách a na Morave pripadá priemerne 50 až 60 žiakov na jedného učiteľa, na Slovensku sú také školy, kde 100, 120 žiakov má vyučovať učiteľ v škole jednotriednej. Môže sa pri tom ubohý učiteľ vykázať nejakým výsledkom, i keby si pľúca vypľuval? V Brodskom už 4 roky niet učiteľa. Učiteľka, ktorá následkom choroby bola penzionovaná, teraz sa núti, aby ďalej vyučovala, lebo pomery už tak ďaleko dospely, že docela nevzdelaný mladík musel sa venovať tej to práci, ktorý o vyučovacích metodách a vôbec o pedagogii nemá ani poňatia.

Kedy a akým spôsobom chce pán minister Hodža opraviť tieto pomery? Pán posl. Štefánek úfa, že pánu ministrovi Hodžovi podarí sa zlepšiť tento stav na Slovensku, ja som však pevne presvedčený, že minister, ktorý opiera sa o heslo ministra financií, že práve na kultúre sa má šetriť, je veľmi špatnou zárukou toho, že by sa na tomto poli niečo zlepšilo.

Nemôže mať dôveru k Hodžovi zvlášť maďarská národnostná menšina, o ktorej, sa bol ešte nedávno pán minister vyjadril, že za 20 rokov nebude národnostnej otázky na Slovensku. Tomuto heslu primerane sa už aj pracuje. Maďarské menšinové školy sa zanedbávajú, štatistika sa falšuje a maďarským obciam takmer nastrkáva sa škola slovenská. Ovšem o menšinové školy slovenské sa ministerstvo trocha viac stará. Pre osemdesiať detí českých úradníkov a kolonistov postaví sa česká škola, ale v obciach slovenských, kde je 20 až 25% maďarskej menšiny. maďarskej školy niet a rodičia sa priamo terorizujú, aby svoje dietky posielali do československej školy.

My nie sme proti tomu, aby československé menšiny neboly školami zaopatrené, ale rozhodne žiadame, aby maďarským a nemeckým národnostným menšinám meralo sa podobnou mierou. Vieme, že v kapitalistickom štáte panujúca národnosť utláča národnostné menšiny tak na poli politickom a hospodárskom, ako i kultúrnom. Sme skalopevne presvedčení, že musí prísť iný systém, aby sa pomery zmenily. Vzorom národnostnej politiky je Sovietská Unia, kde žije zaiste viac národností ako v Československu, ale sociálna revolúcia oslobodila cárskym režimom zotročené menšiny a teraz požívajú úplnú slobodu a môžu sa hospodársky a kultúrne vyvinovať, keďže sú v tejto ich snahe i proletárskym štátom podporované.

Československá buržoázia však len vtedy zbadá, že chodí po krivej ceste, keď jej už dom horí nad hlavou, keď prijde pán Rothermere a chce odtrhnúť istú časť Slovenska.

Tu musíme pribiť naše stanovisko k tej to otázke. Je nutné v prvom rade konštatovať, že československá buržoázia úplne ztráca hlavu, robí kotrmelce, lebo ináč by neposielala sbieracie listiny podpisov v reči slovenskej za pomoci četníkov i do maďarských obcí a nenútila by takýmto spôsobom obecné zastupiteľstvá, aby tieto hárky podpisovaly.

Naše stanovisko ku tejto otázke je čisté a jasné. Pán Rothermere je exponentom anglickej buržoázie a takto chce prinútiť Československú republiku, aby vstúpila do protisovietského bloku. Triedne uvedomelá časť obyvateľstva však hovorí: "My si neprajeme režim Horthyho, Héjaša a Bethlena, ktorý odsudzuje namnohoročné káznice Rákošiho, Szántova a iných súdruhov. My si neprajeme panovanie maďarskej oligarchie a nechceme sa s ňou spolčovať. Chceme sa, ale spojiť s ujarmeným, zbedačeným maďarským proletariátom a s pracujúcou triedou celého sveta na platforme sociálnej revolúcie, sociálneho oslobodenia a diktatúry proletariátu.

S druhej strany pýtame sa československej buržoázie: Má k tomu vôbec mravného podkladu, aby sa obrátila k massám a žiadala od nich obetavosť a neobmedzenú náklonnosť hájiť hranice Československa? Teraz, keď je ohrožená vlasť československej buržoázie, teraz zná robotujúce massy, a keď sa jedna o prácu, chlieb a politické práva, vtedy nemá iné pre robotníkov a roľníkov, ako vysoké dane, policajné pendreky, četnícke bajonety a kriminály?

Keď československá buržoázia nie je v stave bez pomoci pracujúcich máss zachrániť hranice Československa, nech sa vzdá moci, nech ju odovzdá proletariátu, vláde robotníkov a roľníkov a potom si budeme hájiť našu proletársku vlasť na život a na smrť.

Vieme však i to, že československá buržoázia, len aby zachránila Slovenskú koloniu, vyhovie žiadosti anglických kapitalistov, bude potierať robotnícke hnutie a komunistickú stranu až do krajnosti, vstúpi do protisovietského bloku a pripravuje sa k vojne proti sovietom. Proletariát nielen Československa, ale i celého sveta stojí však tiež v pohotovosti, zmarí zločinné plány svetového kapitalizmu, zničí tento vykorisťovací poriadok, zavedie poriadok, vybuduje beztriednu spoločnosť a uskutoční svetový mier a všeobecné blaho celému človečenstvu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je paní posl. Weberová. Dávám jí slovo.

Posl. Weberová (německy): Dámy a pánové! Pan ministr zahraničních věcí dr Beneš pronesl před delší dobou v "Ére nouvelle" tento výrok: Politika může se dělati jen rozumem. Nuže, právě předloha, ke které dnes mluvíme, není důkazem pro to, že by byl při tom rozhodujícím jen rozum. Neboť právě tato politika znásilňování všeho německého není důkazem vyššího pochopení, nýbrž musí se zde uvážiti, že zde se vyslovuje čistě šovinistické zaujetí proti Němcům v tomto státě. Pro příliš skoupě vyměřenou dobu řečnickou je právě menším stranám nemožno zaujmouti stanovisko ke všem bodům, a to tím méně, že my oposičníci musíme se ke každému jednotlivému bodu podrobně informovati obšírným studiem, abychom si utvořili samostatný úsudek. Neboť my nedostáváme, chvála Bohu, mínění, jež máme zastávati, od vlády hotově vypracované. Kdo v posledních dnech slyšel ty řeči zde ve sněmovně, musí, stoje stranou, nabýti dojmu, jako by nám Němcům v tomto státě vůbec ničeho již nescházelo. Po řečech á la Windirsch, který jistě poráží každý rekord, v novém sportu podlízání o závod, a po slovech, jaká nalezl na př. pan Greif, který každý útok, byť byl sebe oprávněnější. na státní rozpočet chce označiti přímo za útok proti demokracii, stojíme my oposičníci jako věční nespokojenci proti tak neobyčejně štědrým, žádného národnostního záští neznajícím Čechům.

Chci nyní přece poněkud číselně osvětliti tak často opakovaný výrok "rovní mezi rovnými" při kapitole sociální péče. Na př. v péči o mládež bylo v r. 1921 ministerstvem soc. péče zařazeno 15,784.879 Kč, z čehož německá péče o mládež dostala 610.000 Kč, to bylo 3. 86%. R. 1922 bylo to 3,49%, r. 1923 2,32%, r. 1924 3.7%. r. 1925 2.6% a tak jde to dále, stále ve stejné částce a stejným způsobem, Ministerstvo zdravotnictví vykázalo na veřejné zdravotnictví a na otužení a tělesnou výchovu v letech 1921 až včetně 1925 celkem částku 22,500.000 Kč. z čehož dostali Němci celých 548.000 Kč, dohromady 2,43%. Škody, které utrpěli Němci během těchto pěti let tímto rozdělováním, činily za tato léta úhrnem 14,464.000 Kč. Vidíte, že zde vládne systém, kterým se žádný poctivý Němec nemůže naprosto spokojiti. Právě to jest však obor, kde by měla mluviti jen spravedlnost. Přece alespoň zde nemělo by se jíti za šovinistickými pudy. Mně osobně nemůže jistě nikdo předhazovati, že nemám národnostního cítění. Avšak ujišťuji vás, že se neptám ani, vidím-li plačící dítě, volá-li mne trpící na pomoc "Jsi Němec či Čech?" a neptám se také "Jaké jsi víry?" a ještě mnohem méně "Které straně příslušíš?" Jak jednáte vy, páni z vlády? U vás se nezastaví šovinismus ani před hladovějícím dítětem. Konejte zde spravedlnost. Zařiďte to, aby poškozování Němců nevystupovalo tak křiklavě na jevo, a to může mnoho přispěti k vyřešení národnostního problému. Podala jsme návrh, který žádá, aby všechny tyto částky byly rozdělovány podle národnostního klíče. Tento požadavek neznamená jistě nějaké zkrácení českých práv. A, vy pánové z národnostně protivnické strany, můžete přijetím tohoto návrhu dokázati, že máte přece jen ještě jiskřičku dobré vůle, a páni z německých vládních stran mohou v tomto případě ukázati, zda zasluhují jména Němci, nebo zda mají smutnou odvahu, aby i tento návrh spolu přehlasovali.

Posl. dr Viškovský tvrdil, že oposice není oprávněna, poněvadž v tomto státě prý není nouze, bídy, nezaměstnanosti atd. Věřím beze všeho, že pan poslanec Viškovský pro svou osobu dosud těchto krásných věcí nepoznal. Ať však jde do našich německých okresů, ať vidí, co se tam děje, pak snad změní svůj názor. Stát, jemuž je dobrá pracovní síla každého jednotlivého státního občana, má zatrolenou povinnost, aby o tohoto státního občana, když je stár, neduživý, neschopný výdělku, také pečoval. Podívejte se na př. na život v chorobinci ve Velichově. Je vydržován jen ze soukromých peněz a můžete se tam dožíti křiklavého příkladu, jak se v tomto demokratickém státě daří chudému nemocnému člověku.

Starý zákon o podpoře stavebního ruchu prošel v r. 1924, nový dosud nebyl uzákoněn, tři, pravděpodobně čtyři období stavební jsou nezbytně ztracena. Jděte ven do našich německých krajů a podívejte se tam, jak strašné podoby dosáhla bytová nouze! Jděte ven do našich německých krajů, kde vyvstaly doslovně vagonové kolonie, aby mohly poskytnouti přístřeší těm nejubožejším z ubohých, a pak mluvte o tom, že prý není v tomto státě nouze a bídy. O nějaké podpoře stavebního ruchu není ovšem zde možno mluviti. Spíše o brzdění stavebního ruchu.

A jak je to s našimi válečnými invalidy? Vláda i se svými německými náhončími je, jak se zdá, toho názoru, že tato otázka se nejlépe rozřeší dobou, poněvadž přece každý den, jenž uplyne, zmenšuje počet žadatelů. Příznačným pro způsob, jak se v tomto státě tato otázka projednává, budiž toto: Při jedné schůzi svazu válečných invalidů bylo tam ministerstvem národní obrany odpověděno, že ministerstvo nemůže prý k tomuto jednání vyslati zástupce z úsporných důvodů. Úspora? Snad nějakých 100 Kč. Ohromná suma proti více než pěti milionům denně, jež byly touto sněmovnou povoleny na válečné požadavky, na vybudování prostředků, aby se nadělalo nových invalidů. Téměř mohla bych se připojiti k obdivu pana poslance dr Luschky nad šetrností státní správy.

Staropensisté také dnes ještě trou hlad a bídu. Uznává se sice oprávněnost jejich požadavků, avšak pan ministr financí nemá peněz. Dostávají prázdné sliby a ta věc je, jak se zdá, opětně odsunuta na dlouhé lokty. Vánoce 1927 se blíží, avšak těmto ubožákům nedostane se žádného vánočního dárku. Prosím, na ukrajinské a ruské uprchlíky věnuje se 31 milionů! Ti nejsou nám jistě tak blízcí, jako ti, kdo po desetiletí věrně sloužili státu. Téměř 30 milionů na tajné fondy! Tyto obě částky samy by stačily, aby uspokojily staropensisty. Jedním rázem byla by skončena nouze staropensistů. 50 milionů činí sanace bank. Avšak Šluknov a Kadaň zůstávají nesanovány, ač tisíce drobných existencí tím hyne. Fondy, fondy, a nic než fondy, a ze všech těchto fondů plynou peníze na české účely. Kde však zůstává výrok o rovných mezi rovnými? Kde ten vychvalovaný vliv příslušníků vládních stran? Zajisté, šetří se v tomto státě, avšak spoří se jen tam, kde nedá se nic ušetřiti. Šetřte, kde můžete! Avšak jinde, ne na hladovějících dětech, na válečných slepcích a staropensistech!

Pomalu dojdeme k tomu, že si řekneme, že v tomto státě není demokracie diskusí, nýbrž planým žvastem, jinak bylo by nemožno, aby se zde mohlo díti mnohé, co se v tomto státě děje. Je to doslova tak, jako byste chtěli jednati podle slov: "Máš-li málo, vezme se ti to málo, nemáš-li však docela ničeho, lumpe, pak se dej pochovati, neboť právo na žití mají přece jen ti., kteří něco mají." A vypadá to, jako by zákony v tomto státě byly dělány jedině a pouze na ochranu silných před slabými.

Pan dr Luschka a také pan posl. Msgr. Feierfeil ozval se velmi krotkými oposičními tony, pravděpodobně poněkud pod vlivem nepříjemného výsledku obecních voleb v litoměřickém a jabloneckém volebním kraji. Snad se ti páni bojí, že tam venku konečně těm dobrým shovívavým Němcům spadne páska s očí a že by mohli poznati rozdíl mezi slovy německých vládních stran a jich jednáním zde ve sněmovně. A tak mluvili tedy tak krásná slova oposice, ovšem s jakousi skromnou zdrženlivostí. Obzvláště zajímavým byl zajisté výrok p. dr Luschky, že by nebylo možno dáti si líbiti jistá jednání pana ministra zahraničí. Ale, nebesa, páni z vládních stran, dali jste si přece také líbiti ochotně chválu pana ministra zahraničních věcí a dotaz pana senátora dr Brunara panu ministrovi Spinovi v tehdejší věci zůstal do dnes bez odpovědi.

My, němečtí nacionálové, budeme neochvějně vystupovati a pracovati pro blaho a práva svého národa. Věcná, čistě věcná práce právě našich poslanců proti vyslovené nečinnosti německých pánů z vládních stran ve výborech dokazuje, že německá strana národní stojí na půdě skutečnosti. Bylo by však svrchovaně na čase, aby také vláda se postavila na půdu skutečnosti a konečně došla k názoru, že stát, ve kterém je jen 6 milionů Čechů proti 7 milionům příslušníkům jiných národů, je nezbytně nikoliv státem národním, nýbrž státem národnostním, a že při uznávání této nepopiratelné skutečnosti bylo by tedy svrchovaně na čase, aby vláda dala nám Němcům možnost, abychom mohli zapomenouti bezpráví posledních let. Avšak tak snadné to u nás, příslušníků strany národní, kteří máme přece jen poněkud rovnější páteř, přece není, jako snad to bylo u pánů, kteří s takovým blahým pocitem nyní sedí na českých lavicích. Jsme ochotni k spolupráci, bude-li vyhověno našim zásadním oprávněným požadavkům v tomto státě.

V zájmu svého národa uvítala bych to s nevýslovnou radostí, kdyby německý ministr spravedlnosti se tak dalece vzchopil, aby se zastával práva Němců, a kdyby německý ministr veřejných prací konečně také pracoval pro Němce. (Souhlas a potlesk poslanců něm. strany národní.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Mondok. Dávám mu slovo.

Posl. Mondok (malorusky): Rozpočet má býti zrcadlem hospodářského a politického života. Buržoasní československá vláda se však bojí postaviti zrcadlo před hospodářsky politickou skutečnost na Zakarpatské Ukrajině. Proto i rozpočet jest tak sestaven, aby bylo lze co nejvíce zakrýti a zamazati skutečnost.

Především rozpočet Zakarpatské Ukrajiny není oddělen od rozpočtu celé republiky. Dosud vláda dbajíc poněkud samosprávy Zakarpatské Ukrajiny, obdařovala naši zemi dvěma znameními samostatnosti, dávala nám stotisícového guvernéra a sestavovala pro nás zvláštní rozpočet.

Letošního roku nastala změna. Zůstal hlavní dohlížitel nad vykořisťováním a odnárodňováním kolonie, totiž guvernér, ale zvláštního rozpočtu již není. My toho nelitujeme. neboť nám to nic neposkytovalo - zvláštní rozpočet byl tak sestaven, aby nebylo zřejmo, jak vláda okrádá, kolonisuje a ujařmuje naši zem - ale mluvíme o tom proto, že to charakterisuje poměr centrální vlády k Zakarpatské Ukrajině. Zakarpatská Ukrajina jest kolonií československé buržoasie. Poslední rok přinesl nám mnoho změn k horšímu. Koloniální režim letošního roku zostřil se ještě více, postup počešťování se rozšířil, počet kolonisátorů velice vzrostl. Pracující masy Zakarpatské Ukrajiny sténají ve dvojím jařmu československé buržoasie. Trpí nejen vykořisťováním a terorem buržoasie stejně s pracujícími lidmi celé Československé republiky, nýbrž nesou na sobě ještě jařmo kolonisačního režimu.

Československá buržoasie pohlíží na naši zemi jako na dobyté území, považuje ji za svou kolonii. Její politika v poměru k nám směřuje k tomu, aby co nejvíce využila a okradl a naši zem, aby byl v ní zničen veškerý průmysl a tak aby byl získán dobrý trh pro odbyt jejího zboží, aby byl získán laciný pramen surovin a laciné pracovní síly.

A aby udrželi pracující masy v pokoře, aby si zajistili snadné vykořisťování a přitlumili myšlenku na osvobození a samostatnost, budují kolonisační aparát z četníků, vojska a úředníků a provozují politiku odnárodňování. U nás vyrostly letos jako houby po dešti nové české školy, nové úřady, rychle se stavějí nové četnické a policejní kasárny, soudy a vězení, nové úřednické domy, přijely nové transporty českých úředníků, četníků a důstojníků, kolonistů a učitelů - jedním slovem kolonisátorů. Mají i své české noviny, "Podkarpatské hlasy", redigované bývalým dlouholetým sociálním demokratem a bývalým četníkem Svojšem. Tyto noviny jsou výrazem úřední myšlenky o kolonisaci Zakarpatské Ukrajiny, učí české kolonisátory, jak mají vykonávati svůj úkol. Nedávno chlubil se tento časopis: "Nás je již zde" - totiž Čechů kolonisátorů na Zakarpatské Ukrajině "více než 50.000 a brzy nás bude ještě více."

Na všechny bolesti našeho hospodářského a sociálního života mají jeden všeobecný lék, totiž dáti tam Čechy. Když obyvatelstvo žádá, aby počet škol byl zvětšen, odpovídají: "Osvěta jest v úpadku, procento analfabetů jest hrozné, ale to je proto, poněvadž místní učitelé jsou špatní - dlužno tam dáti české učitele."

Když se parceluje nějaký velkostatek, přivádějí české kolonisty, dávají jim zdarma nebo polozdarma půdu a peníze na hospodářství a říkají: "Je to proto, aby se místní obyvatelstvo učilo od Čechů hospodařiti a tak aby se obohatilo."

I když lid bojuje s příživnickými kněžími, říkají: "Skutečně, kněží jsou vydřiduši, proto sem musíme přivésti české kněze." Když obyvatelstvo protestuje proti církevněslovanskému žargonu, jenž se násilně zavádí do lidových škol, říkají: "Vy jste neuvědomělí, neosvícení, nemáte spisovné řeči - proto dlužno zavésti ve školách český jazyk, abyste se stali rozumnými a osvícenými", a tak dále bez konce. A v odpovědi na to přijíždějí k nám stále nové transporty kolonisátorů. Dlužno říci, že všichni tito kolonisátoři jsou dobře placeni z peněz, jež vydírají od nás exekutoři.

O té slavné autonomii: Lid Zakarpatské Ukrajiny dávno již nevěří té pověsti, že se dobrovolně připojil k Československé republice. Zakarpatskou Ukrajinu a prešovské území připojil k Československé republice diktát přemocných imperialistů, jenž přesvědčil obyvatele naší země bodákovými důkazy. Obyvatelstvo Zakarpatské Ukrajiny nemělo dosud možnosti užíti svého práva sebeurčení. Marně usilovali oklamati lid komedií mírových smluv. Tam rozhodovala o osudu národů nikoliv jejich vůle, nýbrž vůle podobných imperialistů.

V Saint-Germainu byla zabezpečena široká v autonomie a spravedlivé hranice pro Zakarpatskou Ukrajinu v téže míře, jako nezávislost Československé republiky.

Československá republika stojí již před desítiletým výročím své státní samostatnosti. Ale své kořisti, totiž země Zakarpatské Ukrajiny, kterou dostala pod přesně vytýčenými v podmínkami, do dnešního dne nespojila, více než 150.000 Ukrajinců v prešovském území připojila ke Slovensku a užívá nejbrutálnějších způsobů, aby je odnárodnila, utiskovala a vykořisťovala.

Z těch širokých autonomních práv, která zaručily Zakarpatské Ukrajině velké státy a zajistila je ústava Československé republiky, dostala naše země pouze loutku guvernéra, jenž nemá žádných práv, ale má za to krásný plat a ještě krásnější disposiční fondy. Toto místo dostal pan Beskid za to, že svolil býti statistou českých diplomatů při uchvácení našich zemí. Kromě toho nebylo z autonomie uskutečněno nic.

Za to zavedla u nás československá buržoasie koloniální režim, neboť zachází s námi jako velcí kolonisační loupežníci angličtí a jako francouzští tyrani ve svých afrických a asijských koloniích. Za 9 let svého panování nejen nedala nám československá buržoasie práv, která nám patří, nýbrž spáchala na našem národě celou řadu zločinů.

Samospráva zaručuje nám mezi jinými také právo samostatně usnášeti se ve svém sněmu na zákonech o administraci země. Vláda a československý parlament neměly práva zavésti na našem území zákon o obecní samosprávě, župy, správní reformu, jazyková nařízení, neboť tyto věci patří výlučně do zákonodárné pravomoci sněmu Zakarpatské Ukrajiny. Československá vláda neměla ani na jednu minutu práva vydávati nařízení v mezích těchto práv.

Ale jako v každé jiné kolonii, tak i na Zakarpatské Ukrajině o právu rozhoduje síla vládních bodáků. Pánové plivají na svůj vlastní ústavní zákon, deptají mírové smlouvy, které zajišťují i nezávislost jejich státu a dělají to, čeho vyžadují jejich imperialistické a kapitalistické zájmy. Nestydí se usnésti se na ještě reakčnějším policejním zákoně než byl "prügelpatent" rakouského císaře z r. 1854.

Vláda usiluje nalézti odůvodnění pro svoje nezákonité činy. Na naši interpelaci o právu sebeurčení Zakarpatské Ukrajiny a o správní reformě odpověděla vláda, že to vše, co se teď dělá na Zakarpatské Ukrajině, jest jen provisorium. Pokud jde o naše práva, prohlásila, že přeje si viděti na Zakarpatské Ukrajině takové poměry, aby bylo lze splniti to vše, co zaručuje nám mírová smlouva a ústavní zákon.

Je to velmi hezké, že vláda otevřeně doznává, že u nás dokonce i podle buržoasního ponětí nejsou zákonité poměry a dlužno pochváliti dobrou vůli vysoké vlády, že tyto nezákonité poměry považuje za zatímní. Ale kdo jí uvěří? Národové Zakarpatské Ukrajiny mají již dosti této komedie českých pánů.

Pracující masy Zakarpatské Ukrajiny hledají svého osvobození jinými cestami. Malá skupina politických spekulantů, v jejichž čele stojí takový politický dobrodruh jako Štefan, nemá nic společného s bojem širokých mas o úplné sociální a národní osvobození, a nemá práva mluviti jménem lidu.

Pracující masy Zakarpatské Ukrajiny dobře rozumějí, že nemohou očekávati od buržoasní vlády uskutečnění svých práv, rozumějí, že osvobození si vydobudou jen v revoluční válce spolu s proletariátem celé Československé republiky proti násilnické vládě v československé buržoasie.

Kolik nás stojí vydržování státního aparátu: Každá buržoasní vláda se udržuje pomocí vojska, policie, četnictva a soudů. Tato zařízení mají úkol donucovati ohromnou většinu obyvatelstva: 1. aby platilo přesně tolik daní, kolik ustanoví buržoasie, 2. aby pokorně pracovalo ve prospěch buržoasie za takový plat a po takovou dobu, jak to ustanoví buržoasie. Ten, kdo se chce něčemu opříti nebo chce organisovati odpor, seznámí se s četníky a se soudem.

Čím více buržoasie vykořisťuje pracující masy, tím více potřebuje policie, četnictva, exekutorů, soudců a vězení, jedním slovem tím větší jest státní aparát, který nutí pracující k poslušnosti.

Československá vláda udržuje se jen terorem státního aparátu. Na Zakarpatské Ukrajině jest tento aparát poměrně větší než v jiných částech republiky, úřední pochopové jednají u nás ještě útočněji, než ve vlastních Čechách, neboť my máme jen právo kolonie.

Výdaje na správu a policii: Bohužel není v rozpočtu výkazu, kolik musí vláda udržovati policistů, četníků, špehounů a notářských úředníků, aby se udržela na Zakarpatské Ukrajině. Ale i bez toho jest zřejmo, že u nás jest těch pochopů jako kobylek, neboť v rozpočtu ministerstva vnitra jest uvedeno, že na jejich vydržování jest zapotřebí 43,822.150 Kč. A jak se zdá, jest i toto ještě málo, neboť se staví nové policejní a četnické kasárny. A jakou službu koná správa, policie a četnictvo? Kdyby se ty peníze, které jdou na vydržování policie, umístěné na Zakarpatské Ukrajině, četnictva a administrace, rozdělily mezi celé obyvatelstvo Zakarpatské Ukrajiny, musila by každá osoba zaplatiti 3 Kč ročně. A nač potřebujeme policii, četnictvo a správu? Tážeme se, zdali někdy někdo slyšel, aby byla potřebná nebo pomáhala chudým lidem? Vidíme je na vesnici, když je zapotřebí vymoci daně, když si chudí lidé přinesou z lesa dříví, když se nějaký pán rozhněvá na chudého člověka, když jsou komunistické schůze, nebo když nutno agitovati pro agrárníky. Za to máme platiti 44 miliony Kč. To znamená, že úkolem policie, četnictva a administrace jest udržovati nás v otroctví, nutiti nás, abychom pracovali pro pány a za to musíme ještě platiti ohromné peníze na vydržování těchto panských pochopů.

Soudy a vězení: Soudy a vězení jsou ještě jedním nástrojem k utiskování pracujících mas. Koho soudí a kdo sedí ve vězení? Převážně ten, kdo odporuje režimu útlaku a vykořisťování a chudý člověk. Na soudy se u nás peněz nelituje. Ve všech větších místech Zakarpatské Ukrajiny staví československá vláda nové soudy a vězení, neboť starých maďarských jest podle jejího mínění již příliš málo. Za 9 let panování československé buržoasie u nás určují z daní vydřených od nás ohromné částky na stavbu těch domů buržoasní "spravedlnosti". V letošním rozpočtu jest určeno na stavbu soudů a vězení 4 miliony, tedy skorem o milion Kč více než na školy. Na platy úředníků, z nichž se skládá soudní aparát, a vězeňských dozorců v tomto území jest v rozpočtu vyznačeno 21,225.190 Kč.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP