Středa 13. července 1927

Zpravodaj posl. dr. Halla: Slávna snemovňa! História nášho colného práva a vôbec pomerov colných ilustruje dôvodová správa k vládnej osnove zákona, ktorý práve pojednávame. Vo svojej zpráve, ktorú výbor ústavno-právny predkladá, poukazuje na túto históriu niekoľko lapidárnymi príklady. Tento historický výklad vysvetľuje, prečo je treba pristúpiť k novej úprave autonómneho colného práva a colného práva trestného.

Dáta 1788, 1835, 1842 keď bolo doteraz platné právo v základných rysoch upravované, sú najvýmluvnejším dôvodom k potrebe postaviť colné právo na nový základ. Veď ide o úpravu inštitúcie hospodárskeho života sa týkajúcej, života, ktorý za posledných 150 rokov tak sa zmenil vo svejích názoroch, v spôsoboch a technike, kvalitatívne i kvantitatívne, že pridržanie sa zákonodarstva storočného viedlo by k absurdnostiam a škodám. Je pravda, že k menovaným trom základným zákonom pristupovaly doplnky, zmeny vo forme nariadení, výnosov a inštrukcií podobne ako aj všeobecnými ustanoveniami úvodných zákonov k colným tarifom, ale práve týmito častými zmenami zakalilo sa colné právo do tej miery, že ani odborník s istotou nevie, ktoré ustanovenie je platné a ktoré už nie. Ale predpisy sú nie pre odborníkov, ale pre colníkov a obecenstvo. Zmätok rozširuje ešte i dualizmus zemí historických a Slovenska.

Sú teda dnešné pomery neudržateľné i po stránke materiálnej i formálnej. Treba nového zákona odpovedajúceho novým hospodárskym potrebám i právnym názorom, zákona, ktorý by obsahoval celú matériu colného práva v jednotnom systéme, teda kodifikáciu a unifikáciu colného práva.

Vláda predložila senátu návrh takého zákona, ktorý vo forme uznesenia senátu prichádza na náš stôl. Na predlohe vidieť je odbornú vyspelosť úradu, ktorý ju pracoval, pečlivosť, s akou rešpektoval dobrozdania interesovaných kruhov hospodárskych.

Námietka, že na niektorých miestach ponecháva možnosť vládnym nariadením doplňovať, respektíve upravovať konkrétne prípady, nemá tu miesta. Hospodársky život sa mení technikou dopravnou novými potrebami, vynálezmi. Je teda v záujme rýchlosti a zjednodušenia colného postupu nechať istú možnosť vláde a rezortu prispôsobovať sa zmenám.

Zákon obsahuje sedem kapitôl. I. kapitola vymedzuje špeciálne pojmy colného zákonodarstva, II. kap. usporiada organizáciu colnej správy, III. kap. upravuje colné riadenia, IV. kap. upravuje platobnú povinnosť, V. kap. určuje opravné prostriedky a sťažnosti, VI. kap. obsahuje trestné ustanovenia, VII. kap. derogačné klauzule a. ustanovenie o účinnosti a prevedení zákona.

Ustavno-právny výbor pojednal o uznesení senátu a navrhuje jeho prijatie zároveň s rezolúciami senátu a rezolúciami, ktoré výbor sám pripojil. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností, p. posl. dr. Zadinovi.

Zpravodaj posl. dr. Zadina: Slavná sněmovno! Vládní osnova celního zákona, která je předložena poslanecké sněmovně ve znění schváleném senátem, obsahuje celní právo čili právní předpisy, upravující hlavně organisaci celní služby, celní řízení a celní právo trestní. Dosavadní stav našeho celního práva vykazuje četné nedostatky, které značně ztěžují řízení a provádění celní služby. Tak především máme dosud v tomto oboru dvojí právní stav, jednak celní právo v českých zemích, spočívající na starém celním a monopolním řádu z roku 1835, a jednak zvláštní předpisy na Slovensku a Podkarpatské Rusi, spočívající na všeobecném celním řádu (třicátkovém řádu) z r. 1788.

Tyto celní řády byly postupně doplňovány a měněny nesčetnými předpisy, aniž by ovšem bylo dbáno náležité systematiky. Tento právní stav byl převzat po převratu v našem státě zákonem ze dne 20. února 1919, č. 97 Sb. z. a n., o celním území a vybírání cla. Avšak stále naléhavě byla pociťována zastaralost, rozptýlenost a z části též nejasnost dosavadních celních předpisů. Předpisy ty nevyhovují ani požadavkům nynější doby, neboť vznikly před rozvojem železniční dopravy a rozmachem zahraničního obchodu, takže z interesovaných kruhů jest stále zdůrazňována potřeba nového celního zákona, který by přizpůsobil celní službu hospodářským poměrům nové doby a moderním názorům.

Finanční správa ve snaze vyhověti této potřebě připravila návrh nového celního zákona, kterým mají býti celní předpisy unifikovány, zastaralý a namnoze nesouvislý systém má býti nahrazen systémem novým, vyhovujícím novým potřebám, má býti odstraněn dosavadní právní dualismus a celní správa má býti zjednodušena a jednotně upravena. Tento návrh vládní byl v minulých letech předmětem důkladných porad všech interesovaných kruhů, zejména v obchodních komorách, zemědělských radách a v poradním sboru pro otázky hospodářské, a ministerstvo financí vyhovělo v největší míře všem podnětům a přáním z kruhů odborných a zájmových.

Zákon sám obsahuje hlavně základní právní pravidla a vytvořuje nový systém, při čemž detailní úpravu ponechává vládní moci. Tento postup jest nutný, poněvadž hospodářský život stále se mění a zejména rozvoj obchodu vykazuje nové potřeby, takže často za krátkou dobu se objeví některé ustanovení, které bylo pokládáno třeba za nejmodernější, jako zastaralé a nevyhovující novým poměrům a pokrokům, jak se dostavují v dopravní technice a v rozvoji obchodních styků. Poněvadž však zákon nelze tak rychle měniti a přizpůsobovati požadavkům doby, ponechávají se různé detailní otázky tohoto druhu vládnímu nařízení. Z toho důvodu zejména ponechává se vládě upravení formálního postupu při celním řízení a upravení vnitřní služby celních úřadů.

Obsahem osnovy jest veškeré autonomní celní právo, vyjma ustanovení celního sazebníku, a dále celní právo trestní. Osnova nahrazuje jednak ony částky celního a monopolního řádu z r. 1835 a třicátkového řádu z r. 1788, pokud jednají o celním právu a celním řízení, a jednak ustanovení zákona ze dne 13. února 1906, č. 20 ř. z., o celním sazebníku, jakož i pozdější právní ustanovení tyto otázky upravující, a konečně upravuje souborně trestní právo celní. Naproti tomu však ponechává se v platnosti čl. II zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 349 Sb. z. a n., o úpravě cel pomocí koeficientů, a dále zákon ze dne 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n., o nové úpravě zemědělských a průmyslových cel mimo 2. odstavec čl. III a ustanovení čl. VIII.

Osnova zákona rozděluje se na 7 hlav, ve kterých celá materie jest soustavně uspořádána, takže celé dílo může býti označeno za dokonalé. V hlavě I jsou vymezeny všeobecné zásady a základní pojmy celního práva, jako pojem cla, celního území, svobodného území, celní hranice, celní přípojky a výluky, pohraničního pásma, pohraničního styku, pohraničního hospodářství atd.

Clo definuje se jako dávka, která se vybírá podle ustanovení celního sazebníku ze zboží dováženého (dovozní clo) nebo vyváženého (vývozní clo), naproti tomu však odstraňuje se úplně pojem cla průvozního, jak to odpovídá mezinárodní úmluvě barcelonské o svobodě transitu. V §u 7 jsou obsažena ustanovení o odvetných opatřeních a o klausuli protidumpingové. Jelikož podobné zjevy mimořádné soutěže, které se uplatňují z cizích států, mohou míti hluboký hospodářský dosah, přijal živnostenský výbor resoluci, vyzývající vládu, aby věnovala náležitou pozornost všem zjevům mimořádné soutěže, která poškozuje nebo ohrožuje domácí výrobu, a zavčas činila všechna vhodná opatření k její nezbytné ochraně. Zároveň se žádá, aby s největším urychlením byl jmenován poradní sbor pro sledování této mimořádné soutěže, při čemž má býti pamatováno též na zastoupení kruhů dělnických.

Vedle toho přijal živnostenský výbor resoluci, vyzývající vládu, aby s největším urychlením připravila návrh nového definitivního celního tarifu, který by soustavně vyřešil celní ochranu, odpovídající potřebám a zájmům domácí výroby a byl podkladem pro sledování další obchodní politiky našeho státu, zejména v obchodních smlouvách.

Ve II hlavě se jedná o celé organisaci celní správy a upravuje se všeobecná působnost celních orgánů. Nejvyšším úřadem celní správy zůstává nadále ministerstvo financí, jež spravuje celní příjmy a vykonává vrchní dozor v celní službě. Nižšími správními úřady mají býti nově utvořené okrskové celní správy, kterým budou podřízeny celní úřady jako úřady výkonné a finanční stráž jakožto ozbrojený sbor, střežící státní hranici. Se zřetelem na velice obtížnou službu této finanční stráže klade se na to velká váha, aby další úpravě této služby byla věnována zvláštní pozornost. V této hlavě jsou obsažena též ustanovení, jimiž se v oboru celní služby provádí ústavní zákon o ochraně svobody osobní a domovní a dále se upravuje otázka, kdy jiné veřejné úřady jsou povinny napomáhati celní správě.

Hlava III jest nejobsáhlejší a upravuje celní řízení ve 3 oddílech. První oddíl obsahuje všeobecná ustanovení o přestupování celní hranice, o prohlašování zboží, o navrhování celního řízení, o celní prohlídce a o průkazu o vykonaném celním řízení. V druhém oddílu uvádějí se všechny možné právní formy celního řízení, jako vyclívání, poukazování odpovědkou nebo průvodkou, uskladňování v celních skladištích, která dělí se na veřejná a soukromá, dále záznamní styk, přepravní styk a dovozní styk s celní výhodou, kterážto úprava bude umožňovati zavedení t. zv. odběrných nebo dovozních listů. Ve třetím oddílu jest obsažena úprava celního řízení v dopravě poštovní, železniční, vodní a letecké, jakož i úprava cestovního styku.

Hlava IV pojednává o platební povinnosti a v 7 oddílech upravuje otázku jejího vzniku, rozsahu a splatnosti, dále věcné a osobní ručení za celní pohledávku, zánik platební povinnosti, upuštění od vybírání cla a konečně jedná o daních, dávkách a poplatcích, vybíraných při celním řízení, jakož i o náhradě výloh vzniklých při určitých výkonech.

V hlavě V jest upraveno správní řízení o stížnostech do výměru celní pohledávky, stanovené celními úřady, při čemž oproti dosavadnímu stavu se řízení to podstatně zjednodušuje.

Hlava VI jedná o celním právu trestním, při čemž trestní činy se rozlišují na celní přestupky a celní nepořádnosti. K celním přestupkům se počítá zejména podloudnictví, celní zatajování, nadržování podloudnictví, ztěžování celního dozoru a ohrožení celního důchodku, kdežto za celní nepořádnost pokládá se každé jiné jednání proti ustanovením tohoto zákona.

Hlava VII obsahuje kromě obvyklých ustanovení o účinnosti a provedení zákona a kromě derogační klausule též zmocnění ministra financí, aby mohl vyvlastniti a odstraniti zařízení, která znesnadňují přehled celní hranice a kontrolu oběhu zboží.

Vládní osnova celního zákona vyhovuje jak v celku, tak i v podrobných ustanoveních poměrům a potřebám našeho hospodářského života a jmenovitě našeho zahraničního obchodu a zjednodušuje a zdokonaluje podstatně celní službu. Proto výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností usnesl se na tom, doporučiti ji poslanecké sněmovně ku schválení ve znění přijatém v senátu. Zároveň byly schváleny všechny resoluce přijaté senátem, výborem ústavně-právním a výborem živnostenským, které rovněž doporučuji slavné sněmovně ke schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K projednání této osnovy dostavil se za ministerstvo financí odb. přednosta dr. Vlasák.

K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby řečnická lhůta stanovena byla 30 minutami. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není, navržená lhůta je přijata.

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci "proti": pp. posl. Siegel, Kleina L. Wenzel.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, p. posl. Siegelovi.

Posl. Siegel (německy): Vážené dámy a pánové! Návrh zákona, předložený sněmovně, aby jej projednala a o něm se usnesla, jenž byl v době přímo úžasně krátké přes velký svůj význam v senátě již schválen, opírá se v podstatě o návrh rakouského ministerstva financí z r. 1916.

Také celní zákon platný nyní v Rakousku ze dne 10. července 1920, č. 250 st. z., rovná se návrhu z r. 1916. Mimochodem chci se zmíniti, že jsem jako člen liberecké komory již před válkou měl častěji příležitost účastniti se příslušných porad v této komoře. Již ve schůzi liberecké komory ze dne 15. června 1909 byla podána podrobná zpráva o návrhu zákona, podaném tehdy rakouskou vládou, a týkajícím se celního řízení a kontroly dopravy zboží podrobené clu. Tato zpráva a také posudek někdejší obchodně-politické ústředny ve Vídni prohlásily, že uvedený návrh nemůže býti vhodným základem pro novou úpravu celního zákona. Tehdejší rakouská vláda přikládala zvláštní význam posudku vycházejícímu z odborných kruhů. Vyhověla přání, aby tento návrh byl úplně znovu vypracován a zachovány v něm všechny její podněty a hlediska a předložila r. 1916, jak jsem se již letmo zmínil, nový návrh; také o tomto návrhu byla ve schůzi komory dne 18. října 1916 podána obšírná zpráva. Tento tehdejší druhý návrh byl podstatně lepší než první. Předložený návrh zákona nehledě k ustanovením několika paragrafů dlužno uznati jako podařený pokus k vytvoření moderního jednolitého celního zákona. Přehlédneme-li krátce historický vývoj ještě nyní platného celního práva, ukáže nám nynější stav, jak naléhavě nutnou jest reforma celního zákona. Má-li malé, tak zvanými vítěznými státy hospodářsky skoro zardoušené Rakousko již mnoho let stejně jako jiné státy celní zákon vyhovující moderním požadavkům, a zde ve sněmovně koná se o něm teprve dnes rozprava, po které má ihned býti usnesen, a to zase jen proto, že tento stát podle vůle držitelů moci stále chce býti jen českým národním státem, a také proto, poněvadž ještě v mnohých hlavách straší opojení vítězstvím, a všechny otázky, mající hospodářský a obchodně-politický význam, byly dosud projednávány jako vedlejší a teprve na posledním místě předkládají se zákonodárným sborům, aby se na nich usnesly.

Musím-li se nyní znovu zmíniti o historickém vývoji, musím říci, že dosud platná ustanovení celního zákona jsou nejen naprosto zastaralá, nýbrž že si často také vzájemně odporují. V zemích české, moravské a slezské poslední ovšem byla správní reformou pohřbena - jest stále ještě základem celní a státní monopolní řád z 11. července 1835. Rozumí se samo sebou, že tento skoro 100letý zákon nemůže již vyhovovati požadavkům moderní doby, ani pokud jde o pojmenování a označování zboží. Jako stavitel povozů musel jsem sám již dosti často poznati, jak neudržitelný jest nynější stav. Vždyť během desítek let vyšlo velice mnoho jiných zákonů, nařízení a výnosů, které si částečně vzájemně odporují a jasný a rychlý přehled prostě znemožňují.

Nová úprava veškerých celně-právních předpisů a jejich sloučení v jeden jednotný celní zákon vyhovovala by již dávno pociťovanému naléhavému požadavku všech vrstev, které nějakým způsobem přicházejí do sty ku s celnictvím. Vedle toho máme nyní ještě v celním oboru jistý dualismus nebo trialismus mezi tak zvanými historickými zeměmi a Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, neboť v obou posledních stále ještě částečně platí obdobné uherské zákony, především celní řád z r. 1878 a nařízení o třicátkových úřadech z let 1754, 1778 a 1842. Nový celní zákon s jedinou výjimkou, s výjimkou celního trestního řízení, plní již dříve vytčený požadavek, aby celní právo bylo úplně pojato do jednoho jednotného celního zákona. V celku opírá se dnes projednávaný celní zákon o návrh z r. 1916, jak jsem se již v úvodě svých vývodů zmínil, a podané k němu návrhy pozměňovací nebo nový rakouský celní zákon. Také lze nový celní zákon celkem označiti jako účelný a přehledný. Další výhoda nového zákona jest v jeho prostém, jasném znění jednotlivých předpisů a ve snadno srozumitelné řeči.

Jen mimochodem chci poznamenati, že celní a monopolní řád z roku 1835 má neméně než 436 paragrafů v 11 hlavách a nový celní zákon skládá se ze 7 částí a jen ze 141 paragrafů. Ovšem ponechává se úpravě nařízením široké pole působnosti. Tato tak dalekosáhlá volnost vydávati nařízení škodí však zákonu po mnohé stránce. I když jest pravda, že celní zákon v jistém smyslu může býti jen rámcovým zákonem a že praktické provedení zásad ustanovených celním zákonem často musí býti ponecháno nařízením, přece nesmí to jíti tak daleko, aby tím povstávaly mezery v zákoně samém. Další již naznačená nevýhoda jest ta, že sice celní trestní právo, nehledě k vysokým celním trestům, hraničícím přímo se šílenstvím, jest v novém celním zákoně dosti uspokojivě upraveno, že však nový zákon jedná o celním trestním řízení jen mimochodem nebo o něm vůbec nejedná, čehož dlužno tím více litovati, že tím pro celní trestní řízení mají míti i dále ještě platnost úplně zastaralé, každému spornému řízení moderní doby se příčící ustanovení důchodkového trestního zákona z roku 1835, jak to jest ustanoveno v závěrečných a přechodných ustanoveních v §u 138. Stejně mají na Slovensku a na Podkarpatské Rusi zůstati v platnosti trestní ustanovení třicátkových řádů z let 1754 a 1788 s instrukcí z r. 1842 a se zák. čl. XI/1909 se se všemi dodatky a doplňky. Bráti tato zastaralá ustanovení do nového jinak tak jasného zákona, považuji za naprosto nevhodné a nehezké.

K §u 3 zákona bych poznamenal, že se k živnostem a průmyslu nebere onen zřetel, jejž jistě dlužno schvalovati, jak tomu jest u polního, lesního a rybničního hospodářství. V pohraničních územích se na příklad často stává, že živnostníci, usedlí v pohraničních územích jednoho státu, vykonávají správky, práce za mzdu atp., nebo mají své zákazníky v pohraničním pásmu druhého státu. Tyto styky jsou velice těsné, nedají se roztrhnouti a často na nich závisí celá životní existence těchto pohraničních obyvatelů. Zvláště jest tomu tak kde nová celní hranice dělí dva dříve spojené hospodářské celky.

Pro tento živnostenský a obchodní styk dlužno vytvořiti úlevy, jejichž podrobnosti musí býti ovšem ponechány prováděcímu nařízení. Také k pohraničnímu průmyslu nebylo vůbec přihlíženo přes podnět bratislavské komory.

K odst. 2 §u 4, který mluvil o dovozu, vývozu a průvozu zboží, poznamenal bych toto: Máme mnoho důležitých surovin, jejichž vývoz bude ještě pravděpodobně na jistou dobu zakázán. Hlavně jde o kosti, klihovky a podobné cenné suroviny, které aspoň prozatím musí býti ještě zvláštními opatřeními zadrženy pro domácí hospodářství. Praví se sice v tomtéž paragrafu v bodě 3, že se to může státi za mimořádných okolností, ale pak měla býti k tomu připojena slova "podle potřeby".

V §u 10 postrádám výraz nezbytné spolupráce ministerstva financí s ministerstvem obchodu a zemědělství.

Z §u 11 vyplývá, že se pomýšlí na pronikavou reorganizaci celní správy, zvláště v tom směru, aby byla zkrácena dosavadní instanční cesta, co dlužno uvítati.

§ 13, jenž mluví o oprávněních finanční stráže k ochraně celního důchodku, jde v bodě 3, který jedná o tělesné prohlídce, rozhodně příliš daleko. I z důvodů lidskosti jistě nelze souhlasiti se dvěma závěrečnými ustanoveními tohoto paragrafu, která mluví o užití zbraně, poněvadž tím často pro nepatrnou věc snadno může nastati smrt člověka.

§ 16 jedná o zatčení. Jeho znění jest proti ustanovením po té stránce ještě platným velice podstatným zhoršením. Srovnejte zde § 558 důchodkového trestního zákona.

Bylo by lze ještě mnohé říci k mnoha jiným ustanovením tohoto zákona. Ale nechci se, poněvadž čas jest vzácný, zabývati celým obsahem tohoto zákona. Ke konci svých vývodů chci jen konstatovati, že trestní ustanovení § § 119, 120, 131, 133, 134 atd., která ustanovují tresty od 20 až do 500.000 Kč, jakož i ustanovení §u 133, zatajování činů, kde pokuta činí dvakrát až dvanáctkrát tolik, co celní pohledávka, j sou přímo fantasticky vysoká. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Klein. Uděluji mu slovo.

Posl. Klein: Slavná sněmovno! Je pochopitelno, že vládní osnova k zákonu celnímu, která byla dříve předložena senátu, jak tam, tak i ve sněmovně poslanecké stala se povahou věci předmětem hospodářských úvah. Strany socialistické musely problém celní učiniti středem svých pozorování a rozpravy, neboť právě zasedání mezinárodní hospodářské konference, která v nedávných dnech byla skončena v Ženevě, a stejně pokračování téže debaty ve Stockholmu na mezinárodní konferenci obchodních komor je nám dostatečnou příležitostí, abychom znovu poukázali na slabiny celních hranic vůbec.

Mezinárodní hospodářská konference použila svého bohatého statistického a dokumentárního materiálu k tomu, aby ukázala, které státy mají po stránce celní ochrany nejvíce opatření. Tento přehled mezinárodní nikterak není ku prospěchu našeho mladého státu, který by spíše mohl uvítati, aby celní předpisy byly odbourávány a aby pokud možno nastal volný obchod. My ovšem víme zcela dobře, že otázka celní svobody není otázkou pouze jednoho státu, že jest eminentním problémem internacionálním, a proto vítáme každou konferenci a každou poradu, která svým výsledkem je s to přivésti změnu na poli celní ochrany a proto jsem v tomto směru již dříve důrazně žádal - a činím to i nyní s tohoto místa aby československý stát, pokud může ať ve Společnosti Národů nebo jiné mezinárodní korporaci oficielně či neoficielně působil k tomu, aby celní šraňky byly pokud možno odstraněny.

Pokud však je nutno uvésti předpisy celní do určitých norem právnických, nepopírám, že osnova, s kterou se posl. sněmovna zaměstnává, je dílem dobrým po stránce odborné. Tu pochvalu nemůžeme autorům upříti. Máme ovšem některé podstatné výtky proti osnově a myslím, že i páni referenti nemohou upříti váhu a význam našim důvodům a neviděti důsledků, které se pravděpodobně mohou následkem těchto nových ustanovení dostaviti.

Tak zejména neseme těžce, že některá důležitá hospodářská opatření mají se díti pouze cestou nařizovací. Uvedl jsem již ve výboru živnostenském, že obchod a hospodářský život sám o sobě vyžaduje rychlého spádu, rychlého vyřizování a rychlého opatření a že tudíž nelze, zejména ve státě, kde jsou dvě zákonodárné komory, všechno řešiti zákony, zvláště, jde-li o důležité hospodářské otázky, které je potřebí rychle řešiti. Ale nelze schvalovati, aby mimořádná opatření, která zasahují nepřímo i jiné pole, zejména politické a mezinárodně politické, se činila cestou nařizovací, poněvadž je zde krajní nebezpečí mezinárodních zápletek a konfliktů, které přirozeně mohou za určitých okolností a režimu přinésti neštěstí pro stát i jeho obyvatelstvo. Zejména to vidíme již v §u 4, odst. 2 a 3. Oba tyto odstavce pamatují na různé mimořádné a naléhavé okolnosti, na mimořádné poměry a tu zákon poskytuje vládě možnost, aby pouhým nařízením tyto věci upravila. Je sice pravda, že na př. takovéto nařízení nutno předložiti do 14 dnů ode dne vyhlášení Nár. shromáždění, nebo nezasedá-li, Stálému výboru podle §u 54 úst. listiny k dodatečnému schválení a že pozbývá platnosti, když některá sněmovna nebo Stálý výbor podle citovaného §u 54 úst. listiny odepře je schváliti, a to ode dne, kdy se stalo usnesení. Je to sice určité respektování sboru zákonodárného, ale prakse nám ukázala, že v určitých obdobích našeho zasedání, i zasedání Stálého výboru není možno tuto lhůtu dodržeti a tedy některé významné opatření plyne dále, aniž by Národní shromáždění mělo možnost se k tomu vysloviti. Je také, jak je známo, v rukou předsedy sněmovny a jiných ústavních činitelů, zdali a kdy Národní shromáždění se svolává, a také i Stálý výbor může podle toho býti regulován. Tedy nemůže nám postačiti to, co předpisuje § 54 úst. listiny, a máme za to, že záležitosti, které se mají řešiti za mimořádných a naléhavých okolností, přísluší předem Národnímu shromáždění, které je suverénní, aby o těchto věcech jednalo, a nemůže to tedy býti vyřizováno cestou nařizovací, i když se pak užije dodatečně onoho §u 54 úst. listiny.

Stejně tak § 7, odst. 1 navrhovaného zákona již svým nadpisem nese v sobě nebezpečí, poněvadž upravovati odvetná opatření na poli hospodářském cestou nařizovací může zase nesporně vésti ke konfliktům mezinárodním, a proto se nám zdá i zde cesta nařizovací naprosto nevhodnou. Proto stejně jako k §u 4 tak i k §u 7 navrhujeme, aby tam, kde se mluví o "nařízení", bylo vsunuto slovo "zákon", aby tak Národní shromáždění před tím mohlo ještě zavčas o věci tohoto významu jednati.

Nemáme přirozeně námitek, aby některé čistě administrativní otázky, souvisící s celním zákonem, byly upraveny cestou nařizovací. To je věc samozřejmá, proti tomu ne může nikdo s hlediska věcného nic namítati. Ale já jsem zde hlavně vyzdvihl ty dvě otázky §u 4 a §u 7, jako doklad o tom, že přece jen se dává vládě příliš mnoho pravomoci, aby tyto věci cestou nařizovací vyřizovala.

Když jsem se již pozastavil u §u 7, musím podotknouti, že zajímá nás v druhém odstavci poradní sbor, který má míti dosti vážný úkol, neboť již úvod k tomu odstavci zní:

"Jestliže zboží dovážené z některého státu do československého celního území v důsledku zvláštních veřejných i jiných opatření, jako poskytováním vývozních nebo jiných výhod, zavedením delší pracovní doby nebo jiných nepříznivějších sociálních podmínek pracovních a pod., nebo v důsledku znehodnocení měny působí domácí výrobě mimořádnou soutěž, mohou býti za naléhavých okolností nařízením stanovena vhodná ochranná opatření, zejména stanoveno zvláštní clo nebo přirážka ke clu nebo omezení dovozu."

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP