Úterý 14. června 1927

Tak tomu bylo dosud a tak je tomu také v jiných státech, jen u našich nejvyšších dohlédacích lesních úřadů uplatňuje se názor, že mýcení dřívějších úspor má se posuzovati jako mýcení nad hospodářský plán, pro které podle §u 5 nového zákona o ochraně lesů musí se žádati za povolení u ministerstva zemědělství, pak se ovšem koná drahé úřední šetření na místě samém, mimo to se musí z kubického metru zaplatiti přiměřené poplatky z úředního výkonu a může se státi, že se majiteli lesa zabrání, aby neporazil polovici nebo ještě více, co dobrovolně ušetřil proti schválenému desítiletému mýtnímu plánu. Snad se mu také povolí, aby porazil celou úsporu.

Vylíčením tohoto možného případu nemá býti řečeno, že nový zákon o ochraně lesů tento postup předpisuje, avšak poněvadž nepředpisuje o tom nic jasného a všechny známky svědčí o tom, že svrchu vylíčený extrém jest nejen možný, nýbrž - jak jsem slyšel, v praksi se již stal - ministerstvo zemědělství v poslední době našlo zalíbení v úzkoprsém výkladu zákona o ochraně lesů a dalekosáhlém poručníkování hospodáře, bylo by nutno, aby se zákonem zabránilo dalším svévolným výkladům a provádění ustanovení, která nejsou dostatečně precisována.

Bylo by tedy třeba, aby § 1 byl doplněn: "Předepsané hospodářské plány buďtež vypracovány na dobu 10 let a lesní hospodář jest vázán dodržovati mýtní těžbu předepsanou v nich během onoho desítiletí nebo rozdíly, které by se vyskytly během jednotlivých hospodářských let, průběhem desítiletí vyrovnati."

Kdyby snad z důvodu prestiže můj doplňovací návrh nebyl přijat, poněvadž jest to návrh oposiční, nechť se příslušný úřad postará aspoň o to, aby na něj bylo pamatováno v prováděcím nařízení.

Ke konci svých vývodů poukázal bych jen ještě krátce na zvláštní případ, k němuž došlo z rozkazu ministerstva zemědělství u nás v Trutnově, v době, kdy řádila mniška. Roku 1922 započala své zničující dílo mniška v lese patřícím Trutnovu. Přes to, že sta dělníků bylo zaměstnáno sbíráním přilétlých můr a stromy k zajištění lesa byly natírány lepem, nebylo lze pohromu odvrátiti a podařilo se ji jen nepatrně zeslabiti. Městská rada ihned zažádala u příslušného úřadu o povolení k mýcení, jakmile městský lesní správce oznámil a bylo zjištěno, že nelze již vůbec pomýšleti na oživení lesa zpustošeného mniškou. A co se stalo? Z nařízení ministerstva zemědělství bylo však uděleno povolení porážeti jen stromy starší 60 let, poněvadž u zeleného stolu zvítězil názor, že mladý podrost opět obživne. Tento předpoklad ukázal se však úplně klamným a tak se stalo, že město Trutnov mohlo dodati na trh své dříví o celý rok později a příkrým poklesem cen, který zatím nastal, utrpělo škodu asi 200.000 Kč.

Také tento příklad ukazuje, že teorie a právní věda nejsou vždy schopné a nemají porozumění pro racionelní hospodaření v lesích, jehož jest však nezbytně třeba u velkého majetku lesního. Bylo by tedy účelné, kdyby v tomto směru došlo k nápravě. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Böhm.

Posl. Böhm (německy): Slavná sněmovno! Účelem návrhu zákona o zatímní ochraně lesů, předloženého dnes poslanecké sněmovně, jest udržeti nynější stav lesů a chrániti je před zpustošením. Jednak národohospodářský význam lesa, ozdoby přírody a ochránce lidského zdraví, jednak zkušenosti s mýcením lesů často neodpovědně provozovaným přiměly lesnické činitele ministerstva zemědělství k poznání, že po mnohé stránce jest nutno doplniti zákon o zatímní ochraně lesů ze dne 17. prosince 1918 a proto byl koncem března t. r. zemědělskému výboru předložen vhodný návrh, poněvadž se zdá, že nadešel čas, aby zmíněný zákon byl znovu vybudován.

Již v březnu 1926 byl předložen vládni návrh zákona o zatímní ochraně lesů a nový, dnes předložený návrh obsahuje podle zkušeností také skutečně dalekosáhlé změny proti návrhu předloženému dne 26. března 1926, jakož i proti zákonu z doby revolučního Národního shromáždění. Částečně nově přijatá ustanovení dnešního návrhu bude velký lesní majetek asi těžce pociťovati, zvláště pokud se týkají omezení výměru těžby. Ale když si uvědomíme hospodářství na jednotlivých větších severočeských lesních majetcích v letech 1924, 1925 a 1926, bezděky přijdeme k názoru, že přece dlužno zákonitými opatřeními učiniti přítrž takovým vraždám na statcích národního hospodářství a přírodní krásy. V letech 1922 do 1925 byla v severních Čechách většina lesů zničena mniškou a holé svahy hor ve více než 30 okresech jsou výmluvným dokladem této ničivé pohromy. Ačkoliv severočeské lesy byly výše zmíněnou pohromou většinou zničeny, byly na rozličných velkostatcích bez účelu a plánu káceny ještě zdravé lesy a není daleko doba, kdy tímto způsobem, jejž dlužno odsouditi, bude brzy sekerou postižen poslední zdravý kmen kdysi velikých lesů.

Nemohu pochopiti a nevím, jak bylo lze po léta ničiti všechny zdravé lesy, na příklad na velkostatku Thun-Salmovském, ačkoliv platil zákon o zatímní ochraně lesů. Při podrobném zkoumání dnes předloženého vládního návrhu, již změněného v přípravných jednáních a v zemědělském výboru, dlužno promluviti o jeho zlepšení proti dřívějšímu zákonu, ale také o vadných ještě stránkách tohoto návrhu.

Jednou z nejdalekosáhlejších změn proti zákonu z roku 1918 jest možnost obsažená v §u 1, že všem majitelům lesů přes 50 ha může býti uložena povinnost, aby hospodařili ve svých lesích podle hospodářských plánů, a že mohou býti donuceni, aby se postarali o plány lesního hospodářství. Nyní týká se to v historických zemích jen svěřenských lesů, na něž se však ustanovení dřívějšího zákona již nevztahují, poněvadž svěřenství byla zrušena. Z těchto důvodů musil býti při vypracování zákona vzat za základ určitý počet hektarů lesa, kterýžto výměr zavazuje k hospodaření podle hospodářských plánů. Se zřetelem na nastávající lesní reformu, při které, jak to oznamují různé zprávy, mají býti rozděleny ještě tisíce hektarů lesa a kde chtějí získati lesní majetek četné osoby, které nemají tradičních vztahů k lesnímu hospodářství, musilo se při stanovení výměry, která zavazuje k hospodaření podle hospodářských plánů, a při vypracování trestních ustanovení, platných v případě zanedbávání zákonitých ustanovení, postupovati velice opatrně. Nastávající lesní reforma nesmí však rozhodně sloužiti účelům národně-politickým a osobním, jak tomu bylo u pozemkové reformy za jiných politických poměrů, nýbrž lesní majetek v německém území musí býti zachován Němcům. Pracovní místo tisíců německých lesních zaměstnanců a lesních dělníků musí jako jejich existence býti udrženo i pro budoucnost. Zkušeností, které byly učiněny podle účinků tohoto zákona během doby a týkají se stanovení výměry, která zavazuje k hospodaření podle hospodářských plánů, musí býti v pozdější době použito při vypracování zvláštního zákona o lesním hospodářství a dnes ještě nelze s naprostou určitostí podati konečný úsudek o výši této výměry. Pokud jde o omezení výměry těžby, byly dokonce i s odborné strany vysloveny závažné pochybnosti, takže zákonem ustanovená omezení stran výměry těžby a předmýtní těžby podle §u 5 návrhu byla označena jako nesnesitelné omezení správného lesního hospodářství. Samozřejmě není možno, aby zákonem byla omezena ona nutná lesnická opatření, která směřují k péči o lesy a k ochraně lesa. Ustanovení zákona zakazují podle mínění lesnických kruhů probírky vysokých lesů a umožňují jen čištění lesů každých dvacet let za určitých okolností. Mělo by se uvážiti, nebylo-li by vhodno předmýtní těžbu zvýšiti aspoň z 20% na 30% bez započtení hlavní těžby, jakož i v zákoně ustanoviti dvojnásobné procento, t. j. 20% náhodné těžby. Zákon v těchto svých ustanoveních směřuje k tomu, aby nebyla obcházena zákonitá ustanovení, aby podle sebraných zkušeností nemohly býti lesy probírány tak, že často nastane úplné znehodnocení, a tímto způsobem lze daleko překročiti roční těžbu, jak se to často stalo také tak zvaným navržitelným a náhodným probíráním. Nutné práce k čištění lesa, probírky a pod. bude musiti důvěrník jmenovaný podle §u 7 politickým úřadem z praktických lesníků umožniti v každé době. Zákonitá ustanovení o omezení výměru těžby nesmějí se nikdy rovnati zákazu prováděti probírky nezbytné se stanoviska lesního hospodářství a jiné nutné kácení, zákazu, kterým by byl poškozen majitel lesa. Tato zásada platí také i pro § 5 vládního návrhu, o němž dnes jednáme, o kalamitním dříví, které má býti pokud možno rychle zpracováno. Také ve všech těchto případech zkušenosti, které budou během doby sebrány podle ustanovení tohoto zákona, budou musiti býti později zhodnoceny v lesním zákoně. Při tvoření a projednávání zákona o zatímní ochraně lesů nesmí se však nikdy pustiti se zřetele, že takový zákon musí postkytovati také jistou záruku, že úspěšně znemožní pustošení lesů.

Další pronikavou opravou v tomto zákoně jest ustanovení obsažené v odst. 5 §u 2, že při roční těžbě 25 m3 není povinností oznámiti to úřadům. Tuto změnu nynějšího návrhu proti zákonu ze dne 17. prosince 1918 dlužno se stanoviska drobného majitele lesa jen uvítati, poněvadž podle odst. 5 §u 2 drobný majitel lesa při takové malé těžbě nebude v budoucnosti vydán šikanám úřadu. Jmenuji to proto šikanami, poněvadž drobný majitel neznaje zákona, byl při kácení několika kmenů již často vydán trestu. Selský les byl celý rok chráněn a ošetřován, nakládalo se s ním jako s klenotem patřícím rodině a často majitelé malého lesa dokonce kupovali dříví nutné ke stavebním účelům, jen aby z lásky k vlastnímu lesu nemusili v něm vykáceti nějakou mezeru. V takových případech, u tak zvaného selského lesa, prostého jakékoliv spekulace, není tedy nikterak na místě obava, že bude zpustošen a uvolnění 25 m3 roční těžby jest úplně na místě, čímž se splní náš požadavek jako zástupců drobných majitelů lesa. Toto ustanovení zákona jest pro tyto majitele nejen úlevou v provozu, jíž nelze podceňovati, a byvši nově přijato do návrhu, jejž dnes projednáváme, musí býti označeno jako úspěch pro selské majitele lesa. Ze všech těchto důvodů, jež jsem uvedl, naprosto nerozumím chování zástupce něm. sociálních demokratů pana posl. Schweichharta v zemědělském výboru, jenž drobným majitelům lesa nechtěl poskytnouti uvolnění 25 m3. Lesní majetky pod 50 ha často patří mezi tak zvané střídavé provozy, u nichž se vždy jen podle potřeby za mnoho let les kácí. V zákoně není vysloveno, zdali tito drobní majitelé lesů se střídavým provozem smějí na příklad bez povolení vykáceti za 5 let 125 m3, když před tím 5 let vůbec nekáceli, nebo zdali u těchto provozů i po této době, v níž se nekácelo, roční těžba bez úředního povolení činí jen 25 m3. V §u 6 poskytuje se majiteli lesa možnost dosíci od ministerstva zemědělství snížení obmýtní doby. Povaha půdy podmiňuje vzrůst a proto musilo se v §u 6 přihlížeti k této okolnosti.

Novým v návrhu jest také ustanovení, že podle odst. 3 §u 8 má se pokut použíti pro zalesňovací účely v těch částech státu, v nichž byla pokuta zaplacena. Bude-li ustanovení odst. 3 §u 8, jež bylo v zemědělském výboru takto formulováno, nestranně dodržováno, lze je v této změněné formě jen uvítati. Majitelé lesů pod 50 ha, kteří nehospodaří podle plánu, jejichž roční těžba však činí více než 25 m3, musejí pokaždé zamýšlené kácení ohlásiti úřadu I. stolice. Mělo by se uvažovati, nebylo-li by lze v prováděcím nařízení k tomuto zákonu uděliti těmto majitelům lesa povolení ke kácení na tři léta, předloží-li svůj hospodářský program - nikoliv hospodářský plán - aby tito majitelé lesa byli osvobozeni od mnoha žádostí, pokud možno také od kolků a poplatků.

Dále postrádám v návrhu zákona dnes nám předloženém jasného ustanovení, za jakých okolností a předpokladů úřad, než vyřídí přihlášku, dá provésti komisi vlastními orgány a kdo platí útraty komise. Jest nutno, aby to bylo objasněno buď v zákoně samém nebo v příloze k zákonu. Ve vládním návrhu není ustanovení, že všechna podání, týkající se ohlášky mýcení, předložení hospodářských plánů nebo případných odvolání proti úředním rozhodnutím jsou osvobozena od kolků a poplatků. Osvobození od poplatků jest odůvodněno potud, že nejde o podání, která jsou jen v zájmu majitele lesa, nýbrž o taková, která mají umožniti státu dohled nad soukromým lesem. Toto osvobození od poplatků není zákonem vysloveno a úprava této věci může býti provedena jen v příloze k zákonu. Dále dlužno zjistiti, že všechny úřední činnosti úřadů podle tohoto zákona musejí býti osvobozeny od poplatku z úředních výkonů ve správních věcech, poněvadž lesní majetek ne vždy má užitek z těchto úředních výkonů.

Mluvě o zákonu o zatímní ochraně lesů pociťuji povinnost zdůrazniti s tohoto místa, že již delší dobu jest oprávněným přáním zemědělského obyvatelstva, aby konečně byla zákonem upravena vzdálenost vysazování lesů nebo lesních částí od zemědělských pozemků. V severních Čechách, kde v letech 1922 do 1925, jak jsem v úvodě již uvedl, byly lesy většinou zničeny mniškou, zemědělské obyvatelstvo velice bolestně pociťuje, když se při zakládání velkého lesa lesní sazenice znovu vysazují až na 1 m od zemědělských pozemků, poněvadž není jiných zákonitých ustanovení. Zemědělské obyvatelstvo právem žádá, aby při takovém zakládání nebo novém vysazování lesů a lesních částí zákon ustanovil vzdálenost 5 m od zemědělských pozemků, aby výnos sousedních polí nebyl nemírně poškozován, ježto beztoho výnosnost a hodnota pozemků hraničících s lesem jest silně zmenšena škodami způsobenými divokou zvěří. Nelze-li do projednávaného zákona pojmouti ustanovení o vzdálenosti při zakládání nebo novém vysazování lesa a lesních částí, pak rozhodně tyto požadavky zemědělského obyvatelstva v této věci musejí býti pojaty do příštího lesního zákona. Zákon o ochraně lesů, dnes projednávaný, jest provisorium a jednotný a unifikovaný zákon o lesním hospodářství bude předložen sněmovně, až bude usnesena úprava správních okresů. V tomto novém lesním zákoně bude se pak vhodně přihlížeti ke zkušenostem, které budou učiněny během doby na základě účinků zákona, jenž má dnes býti usnesen.

Moje strana bude hlasovati pro tento vládní návrh o zatímní ochraně lesů. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále pan posl. Fedor.

Posl. Fedor: Slávna snemovňa! K tomuto návrhu len veľmi nakrátko prehovorím, a len preto, aby som s niekoľko slovami odôvodnil, že naša strana prečo nebude hlasovať za predložený nám návrh zákona.

K uskutočneniu lesníckych zákonov parlamenty kultúrnych štátov sa len s veľmi opatrnými rukami chytily, poneváč jestvovanie lesov neslúži len tomu jedinému cieľu, aby zaopatrily pre ľudstvo skutočne potrebné drevo, ale okrem toho cieľu má ešte vyššieho a dôležitejšieho povolania. Hlavný cieľ lesníckych zákonov nie je v tom, že akým spôsobom sa majú tie lesy znivočiť, ale práve naopak: udržovanie lesov, to jest spôsob tohoto udržovania. Pred nami ležiaci návrh zákona nestará sa o skutočný účel lesov, lebo hlavným cieľom jeho je ustálenie a obmedzenie vlastníckeho práva a práve preto nielen že neuspokojuje všeobecné rozhorčenie, ale naopak, zvyšuje ho. Nový návrh zákona vôbec nie je garanciou ohľadne toho, aby u nás upotrebený systém, škodlivé znivočenie lesov, bol zastavený. Lesné hospodárenie u nás stalo sa macošským predmetom jednotlivých krajov a škodlivý následok tohoto zlého hospodárenia bude a môže byť len ten, že jednotlivé lesné kraje sa vypustošia. Naši páni sa o to nestarajú. Im nezáleží na blahu ľudu, im je dôležitou len politika a postavia do služby tejto politiky všetko doterajšie, postavia dnes takže aj lesné hospodárenie. Návrh zákona vypracovaný nebol vôbec so zreteľom na to, aby lesy regulovaly povodne, naproti tomu nesmyselné 8-ročné znivočenie lesov sa už objavilo v škodlivých následkoch, poneváč dnes aj na takých vidiekoch opakujú sa povodne, na ktorých okoliach doteraz boly nepoznaným pojmom. Tí páni nevedia, že odvádzanie vody na hornatých okoliach regulujú lesy? Tento návrh zákona je výsledkom tejto nesmyselnej práce, ktorú vykonávajú tí znalci, tí páni, poneváč nestarajú sa vôbec o obmedzenie na Slovensku často opakujúcich sa povodní. O to nech sa stará nový zákon, aby tieto veľké škody zastavené boly.

Z ohľadu štátneho hospodárenia je veľmi dôležitým zjavom to, že 33% celého územia štátu je pokryté lesmi; túto skutočnosť by mali návrh zákona predkladajúci páni bezpodmienečne do ohľadu vziať, čo ale neurobili. V každom kultúrnom štáte len vtedy opovážia sa zmeniť lesné zákony, keď predtým vypočujú a vyžiadajú si mienky vážnych znalcov. Zem, podnebné pomery a rozdelenie územia Slovenska je celkom zvláštne, a tieto poznať na základe 6 - 8ročného zdržovania sa na tomto území je absolútne nemožné. Bolo by teda potrebné, aby vypočuli aj starých, dobre sa osvedčivších znalcov tým viac, poneváč na Slovensku lesy sú zväčša v rukách takých ľudí, ktorí pred prevratom znali lesy len z chýru. Podľa mojej vedomosti tí starí, osvedčení znalci dali k dispozícii viac sto štúdií ohľadne toho, ale bohužiaľ, ako som informovaný, táto ohromná práca bola márna, poneváč ich mienky vôbec do povahy vzaté neboly. Nebezpečným je ten nový zákon pre obyvateľstvo Slovenska a Podkarpatskej Rusi aj preto, poneváč podľa mojej vedomosti Pozemkový úrad so sbieraním štatistických dát Slovenska a Podkarpatskej Rusi ešte nie je hotový, a tak následkom nedostatku hodnoverných dát tento návrh zákona vôbec nemôže byť dokonalý. Nový zákon teda je stvorením štátneho absolutizmu a soštátnenie lesov ani na Slovensku, ani na Podkarpatskej Rusi nikto nezná, poneváč celé územie Slovenska je v 37·7% a v Podkarpatskej Rusi v 64·8% štátnymi lesy pokryté. Prečo je tu potrebné ďalšie územie uložiť do štátnej držby, keď je všeobecne známe, že štát dopláca na všetky štátne hospodárenia, a to samozrejme z peňazí dane platiacich občanov? Nový návrh zákona teda nemá iný cieľ, než aby urobil nových žobrákov z tých praobyvateľov na Slovensku. Pred prevratom na území Slovenska staré zákony postaraly sa o to, aby pusté územia boly pokryté lesmi a vtedajšie vlády a majitelia obetovali ohromné obnosy na tieto ciele. Teraz situácia sa pozmenila práve naopak: miesto toho, aby takéto podniky boly podporované, sa konfiškujú. Nový zákon je práve tak, ako sú iné naše zákony, nezrejmým a umožňuje vykladanie tohoto zákona v hoci ktorom ohľade podľa vôle jednotlivcov. Nový návrh zákona uplatňuje rozdiel medzi majiteľmi lesov z národnostného a politického ohľadu, ba aj z ohľadu spoločenských tried. Nový návrh nevylučuje politiku, ba umožňuje nepoctivú agitáciu. Istá vec je, že soštátnenie lesov bude priamou kliatbou pre obyvateľstvo Slovenska a Podkarpatskej Rusi, z obcí Slovenska a Podkarpatskej Rusi urobí žobrákov, ktoré obce doteraz maly hlavný príjem z lesných hospodárstiev.

Poneváč teda nový návrh zákona nie je vyhotovený v hmotnom a verejnom záujme praobyvateľstva Slovenska a Podkarpatskej Rusi a neuspokojuje nás, v mene krajinskej kresťansko-sociálnej strany vyhlasujem, že staviame sa proti návrhu a hlasujeme proti nemu. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Albín Chalupa.

Posl. A. Chalupa: Slavná sněmovno! Jsem rád, že mým vývodům je přítomen náhodou p. ministr zemědělství, jakož i p. ředitel státních statků dr Šiman, a to proto, že budou slyšeti, o čem se p. ministr zemědělství ve své odpovědi na interpelaci, podanou kol. Křížem, nezmínil a nač neodpověděl ani v zemědělském výboru p. ředitel státních statků a lesů a že budou slyšeti obžalobu svých vlastních osob a režimu, který mne opravňuje, abych řekl s tohoto místa, že co se děje ve státních statcích resp. lesích vůbec, nedělo se v žádném případě a nikde za dob starého režimu. (Tak jest!)

Nyní k věci samé. Již přes 5 let jednalo se o zákon o ochraně lesů v naší republice, až konečně předložena nám osnova zákona. Nutnost tohoto zákona u nás jistě musí každý uznati a dlužno jen litovati, že zákon, jak je sněmovně předložen, je nedokonalý, a to vědomě, nač v dalším poukáži.

Hospodářství lesní do dnešní doby bylo toho druhu, že kdyby to mělo jíti tak nadále, nezůstalo by z chlouby našich lesů, jak je můžeme právem nazvati, docela nic. Zákon o pozemkové a lesní reformě dal dosavadním držitelům popud, aby z lesů hleděli co nejvíce vytěžiti, takže lesy byly přímo devastovány. Jsou nám známy případy, které byly známy také úřadům a ministerstvem zemědělství zjištěny, že úřední povolení k lesní těžbě byla překročena až o 15.000 m3, a ač úřad o tom věděl, přece se majitelům lesů docela nic nestalo a na základě této beztrestnosti resp. slevy trestu byly lesy příštím rokem překacovány nadále. A co nejhoršího se v našich lesích dálo, bylo, že s vědomím příslušných úřadů nebyla vykácená lesní plocha zalesňována, nebo velmi pozdě.

Řekl jsem, že zákon, jak je poslanecké sněmovně předložen, je nedokonalý. Poukazuji na § 5 této osnovy, podle něhož t. zv. prosvětlováním možno lesní těžbu zvýšiti, ale způsob těžby prosvětlováním není vůbec přesně ohraničen.

V §u 6 je dána min. zemědělství plná volnost povolovati větší těžbu lesní. Při známé protekci a benevolenci, jakou mají příslušníci politické strany, která drží toto ministerstvo v rukou a kteří jsou držiteli lesů nebo jimi budou při lesní reformě, bude se starý zlořád překacování a povolování překacování opakovati nadále.

V §u 8 je pamatováno na tresty osob, které zákon tento poruší. Nestavíme se proti trestu oněch osob, ale nutno rozlišovati. Zapomenuto bylo, že bude se těžce postaviti lesnímu úřednictvu jako zaměstnanci proti svému zaměstnavateli, když tento poručí mu dáti větší plochy vykáceti. Pozemková reforma nás přesvědčila, jak pochodili úředníci, když se po stavili za zákon o pozemkové reformě, a když byli propuštěni, nikdo z těchto úřadů se jich neujal. V zákoně není pamatováno na práva těchto lidí a jen se jim ukládají povinnosti. Nebude-li zákonem zaručena ochrana lesních zaměstnanců, budou bez uvedení důvodů propuštěni, jakmile se postaví za zákon proti svému zaměstnavateli.

V zemědělském výboru bylo námi na tento nedostatek poukazováno, ale jako vše, co sociální demokraté dobrého pro zaměstnance navrhují, se zamítá, bylo i toto zamítnuto. Zákon tento i v jiných bodech je neurčitý, a i když je zlepšením stavu dosavadního, jistě jako nedokonalý nebude odborníky uvítán.

V zákoně je pamatováno na ochranu lesů před škůdci, ale nikde není pamatováno na zaměstnance lesů. Dělnictvo může býti nadále mrzačeno a usmrcováno. Vedle toho je velmi nutný zákon o úrazovém pojištění lesního dělnictva. Místo toho však vidíme, že strana referentova chce zhoršiti zákon o starobním pojištění i pro dělnictvo zemědělské, místo aby zařadila do zákona i dělnictvo lesní.

Též otázka mzdových sporů a pracovního poměru vůbec měla býti v zákonu upravena. Nutnost mzdové úpravy a úpravy sporů zaměstnaneckých jeví se právě nyní největší nutností, když z lesní reformy dostanou se lesy v držení osob nebo společností jen za účelem obohacení, jak toho případ vidíme na Dobříšsku a Zelené Hoře. Ovšem i stát, a to je nejhlavnější kapitola, pokud se stal držitelem ohromných lesních majetků, počíná si na Jihočesku hůře než Schwarzenberg, Czernin, Liechtenstein a pod. Státní lesy staly se politickým rejdištěm republikánské strany, která se zařídila tak, aby lesní personál státních statků byl státem placeným agitátorem této strany.

Za Schwarzenberga a jiných osob, jež jsem jmenoval, měli na českém jihu zaměstnanci pracovní smlouvy, ale letos, aby strana agrární mohla dělnictvo terorisovati, zahájila útok proti smlouvám pracovním rozbíjením odborových organisací, což hlavně zahájil jménem jejich p. inž. Komárek z Třeboně. Pán tento bude nynějším vůdcem na tomto přídělu třeboňském. Pan ministr zemědělství vymlouvá se, že pracovní poměr na státních statcích byl proto individuelní, poněvadž t. zv. sdružení lesních správ prý státní statky do organisace zaměstnavatelské nepřijalo a proto se musilo jednati samostatně.

Pan inž. Komárek zaslal župnímu sekretariátu soc. demokratů 20. ledna t. r. přípis, kde oznamuje, že správy státních lesů v Třeboni, v Kard. Řečici, v Jindř. Hradci, v Chlumě, v Nových Hradech a v Protivíně byly zplnomocněny uzavříti smlouvu pro každý revír zvlášť. Přímo se nařizuje soc.-demokratickému sekretariátu, aby on sám ke každému jednání, které bude chtíti vésti, pozval sekretáře agrárního z Veselí n. Luž. (Výkřiky: To je skandál!)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP