Pátek 6. května 1927

Posl. Chlouba: Jestliže dnes venkovský lid je zmítán značnou nespokojeností, pak se o to z největší části přičinila t. zv. republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, která se domnívala, že její monopolistické postavení na venkově je trvale zajištěno a že proto se může vedení této strany dopouštěti beztrestně sebe větších nespravedlností a zločinů vůči převážné většině venkovského obyvatelstva a vlastních straníků. Ale všechno má svůj konec. A tak se na venku také dnes počíná nahlížeti, že všechno to mluvení t. zv. agrárních republikánů a všechno to psaní v tisku republikánské strany o zájmech malorolnických byl pouhý manévr vypočtený na oklamání venkovského obyvatelstva.

Dnes již venkovský lid chápe, že je hanebně podváděn a zrazován zpanštělou selskou buržoasií, která při provádění pozemkové reformy se obohatila velkým podílem z panské půdy, tisícem zbytkových statků a celých dvorců s bohatým inventářem, budovami a největší částí zemědělského průmyslu.

Daňová reforma pak přináší venkovskému lidu nové zklamání ze slibů agrární buržoasie. Těžkými daňovými břemeny vykořisťují se malí a střední zemědělci, zatím co velkým kapitalistům a průmyslníkům odpisují se desítky milionů dlužných daní. Na státní daňové politice, specielně pak na pozemkové a domovní dani poučili se drobní zemědělci názorně, kdo že to je republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu.

O pozemkové dani jsou v návrhu rozhodné §§ 103 a 105. Paragraf 103 má toto znění: "Základem pro vyměřování pozemkové daně jest u lesů dvacetinásobek, u ostatní půdy sedmnáctinásobek katastrálního výtěžku, se kterým jsou jednotlivé pozemky (t. j. parcely) zapsány do pozemkového katastru".

§ 105 pak stanoví, že sazba daně pozemkové činí 2% daňového základu a že vedle pozemkové daně vybírá se zvláštní příspěvek 1 1/2% do vyrovnávacího fondu a že jsou od placení tohoto zvláštního příspěvku osvobozeni pouze oni zemědělci, kteří nebudou platiti daň důchodovou a kteří v berní obci nemají vlastní půdy s celkovým katastrálním výnosem do 120 Kč. To tedy znamená, že stará zásada o katastrálním výnosu a zdaňování podle tohoto katastrálního výnosu zůstala v neprospěch drobných a středních rolníků zachována.

Chtěli jsme, aby všechny dosavadní daně přímé a nepřímé byly zrušeny a nahrazeny pouze jedinou všeobecnou daní důchodovou, která by byla odstupňována podle původu důchodu, a to: 1. z důchodu pracovního se základní sazbou daňovou; 2. z důchodu podnikání se zvýšenou sazbou; 3. z důchodu z majetku s nejvyšší sazbou.

Když byl tento náš návrh ve výboru rozpočtovém zamítnut, žádali jsme, aby zemědělské podnikání podléhalo aspoň sazbám všeobecné daně výdělkové. Ale ani tento návrh komunistické frakce nenašel ohlasu u stoupenců republikánské strany, ačkoli zpravodaj o pozemkové dani, agrární poslanec Černý, musil přiznati, že malý a střední zemědělec měl by takovýmto zdaněním proti velikým statkářům a zemanům jisté výhody, ale že prý při jednání s ministrem financí nebyla rozhodnou ani tak sazba (zdaňovací procento), nýbrž že šlo o to, aby i malozemědělci byli zdaněni, že totiž malozemědělců je veliká masa, která musí býti zdaněna.

Když republikánská strana slibovala daňovou reformu jako ulehčení pro drobný venkovský lid, kdyžtě slibovala vynucení odpisu dlužných daní, zastavením berních exekucí vedených pro nezaplacené daně u drobných zemědělců, jestliže už nepřistoupila na zavedení jednotné daně důchodové, odstupňované podle pramenu důchodu, a když nepřistoupila na návrh KSČ o zdanění zemědělského podnikání podle zásad všeobecné daně výdělkové, proč neosvobodila od placení pozemkové daně aspoň ty nejmenší zemědělce? Proč se tato strana vedoucí ve státní politice nezasadila, aby aspoň v daňové politice ulehčila malým zemědělcům, které při provádění pozemkové reformy tak brilantně napaluje? Proč ponechala obhajobu drobných zemědělců frakci komunistické? Proč zamítala její delegace všechny pozměňovací návrhy, a to i takové, které směřovaly k tomu, aby do užitkové hodnoty nezapočítával se výměnek a nezdaňovaly se skrovné horské chaty? Majitelé dvorců, zbytkaři a političtí advokáti, kteří vedou republikánskou stranu, vydali heslo: "Všichni drobní zemědělci musí býti přísněji zdaněni, aby mohli statkáři a zemané obdržeti stamilionový dar na pozemkové dani taxované na základě katastrálního výnosu". Jde tu nejméně o 80% zemědělské a lesní půdy, náležející silné venkovské buržoasii, která tímto dostává present do stamilionů jdoucí. Proč tu republikánská strana opětně utíká od svých slibů daných malozemědělcům v daňové politice? Vždyť přece politická moc se nachází v rukou této strany. V jejích řadách nalézá se přece velký počet drobných zemědělců. Proč nicméně je vládní politika daleka toho, aby sloužila zájmům drobných zemědělců a proč naopak slouží zájmům průmyslové a agrární buržoasie? Chce-li venkovský člověk pochopiti tuto neustálou zradu této strany na zájmech venkovského obyvatelstva, v neposlední řadě její totální útěk ode všech slibů daných drobným zemědělcům v daňové politice, musí si odpověděti na otázky: Kdo jest to republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu? Kdo vede tuto stranu a komu tato strana slouží? A tu seznáváme, že tuto stranu nevedou drobní zemědělci a že tato strana také neslouží zájmům malých zemědělců. Název "republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu", jest jenom krycí firma finančních magnátů a politických advokátů - jinak je tato strana nástrojem těchto lidí.

Vedení republikánské strany zmocnili se lidé, kteří mají mnohem větší zájem na průmyslovém a finančním podnikání a jimž zemědělství a mluvení o zemědělských zájmech je pouze koženou zástěrou, pod níž ukrývají své černé činy, páchané na drobném lidu venkovském. Jsou to velcí sedláci a zemané v čele se svými politickými advokáty, kteří mají v rukou družstva a kteří se zmocnili největšího podílu na výrobních prostředcích. Tato skupina koncentruje za pomoci družstev finanční síly venkova ve svůj prospěch, kupuje cenné papíry a interesuje se na průmyslovém podnikání. Tato skupina není závislá na půdě, neboť půda je pro ni asi tolik jako pro peněžního magnáta fabrika.

Dr Zadina, dr Hodža, Vraný, Bělohříbek a ostatní, tito silní jedinci vedou republikánskou stranu. Pro tuto skupinu musí dělati republikánská strana veškeru politiku. Pro tuto skupinu byly sanovány stamilionovými subvencemi z výnosu daní spekulační, obchodní a průmyslové podniky a banky. Pro tuto skupinu se prováděla vlastně pozemková reforma. Pro tuto kapitálově a majetkově silnou skupinu dělala se nebo byla zachována pozemková daň se zdaňovací základnou katastrálního výnosu. Není-li to samo o sobě již dosti příznačné, že právě tato klika mohla své doby pozvati vrchního ředitele Škodovky Šimonka, aby z rukou agrární strany, lépe řečeno z rukou této party přijal senátorský mandát? Tato parta nedělá a nebude nikdy dělati nějakou politiku zemědělskou, tím méně malozemědělskou. Této partě jde o to, aby vydělala na cenných papírech, na průmyslovém podnikání, aby vydělala na špiritusu. Osud Sonntága jest, že se stal ředitelem Angločeskoslovenské banky, kdyžtě byl před tím ministrem financí za agrárníky. Dr. Blaho by mohl říci, z čeho má větší příjem, zdali z podnikání kapitalistického či ze svého hospodářství. Předseda poslaneckého klubu republikánské strany Staněk, zeman z Českomoravské vysočiny, by mohl říci, má-li větší příjem ze zemědělství či z lihovaru. Tato vrstva to byla, která vytvořila dnešní koalici a která budí zdání, že vládne agrární a lidová strana, zatím však vládne finanční a průmyslový kapitál za pomoci těchto lidí.

Okolnost, že tato společnost má větší zájem na daních z tantiem a na slevách z daně tantiemové a na zvláštní dani výdělkové nežli na slevách při dani pozemkové pro malozemědělce, je zřejma z toho, že tato finanční a advokátská skupina je ve správních radách bank a těžkého průmyslu. Takovéto několikanásobné správní radovství vedle mandátu nebo vedle jiné tučné sinekury vynáší do roka velmi tučný příjem. Tato společnost to také byla, která ovlivnila nacionální revoluci do té míry, že politická korupce v "osvobozeném státě" je něčím tak samozřejmým, že je denním chlebem četných politiků.

Zatím co sociální revoluce v Rusku dala rolníkům půdu, snížila jim daně a učinila je účastnými na přeměně k nové společnosti, nacionální revoluce československá sotva že za poměrně dosti vysokou cenu přidělila trochu panské půdy drobným zemědělcům. Říjnová revoluce ruská dala skorem veškerou půdu velkostatkářskou do rukou rolníků a pouze malá část velkých pozemků zůstala zachována jako sovětské hospodářství. Z celkového počtu 98% půdy připadající na rolníky bylo r. 1922 92·3% půdy rolnických hospodářství, 1·8% kolektivních, komunálních, artělů bratrstva, 2·8% dvorů a 1·2% poplužních dvorů.

Rady dělníků, sedláků a vojáků, které Kerenský se svými společníky odkazoval do neurčita, přišly ke slovu teprve při říjnové revoluci a mohly své požadavky po rozdělení velkostatkářské půdy mezi rolníky vtěliti ve skutek. Tato skutečnost také způsobila, že rolníci podělení velkostatkářskou půdou počali se ohlížeti po inventáři, a tak posléze spatřujeme, že hospodářské stroje a traktory nastupují cestu do ruské vesnice. Uvedu příklad o tom: R. 1923/24 bylo domácí produkce 16,363.000, r. 1924/25 38,604.000, dovoz z ciziny činil 1923/24 2,389.000, r. 1924/25 6,064.000, dohromady r. 1923/24 18,752.000, r. 1924/25 44,668.000 rublů. A nyní porovnejme, co dala nacionální revoluce říjnová v Československu rolníkům? Jaký vliv měla tato revoluce na agrární otázku? Podle zprávy Státního pozemkového úřadu z veškeré zabrané zemědělské půdy orné 1,231.836 ha dostalo se 355.770 přídělcům malozemědělcům, s půdou, které se dostalo bývalým zaměstnancům na velkostatku, to činí 581.836 ha, naproti tomu zbytkaři obdrželi okrouhle na 150.000 ha půdy a velkostatkářům bylo propuštěno okrouhle na 500.000 ha půdy. Politický závěr je pak takovýto: Ruští bolševici vedli rolníky, učinili z nich rovnocenné spojence a podle toho řešila se otázka půdy. V Československu vede rolníky průmyslová a agrární buržoasie, která pozemkovou reformu zmrzačila v nejzákladnějším principu vyvlastňováním za náhradu. A jaký má vliv na výrobu takové řešení pozemkové reformy, když se vyvlastňovalo za náhradu? Že nabyvatelé půdy musili zaplatiti stamilionové sumy velkostatkářům, místo aby si mohli rozšířiti, zakoupiti potřebný inventář.

A tak, jako je to s pozemkovou reformou a s celou agrární otázkou v Československu, tak je to i s daňovou politikou. Zkoumejme na př., jaký reflex na státní daňovou politiku vrhla říjnová revoluce ruská a jaký naproti tomu revoluce československá. Jak jsou zdaněni rolníci v Rusku a jak v Československu. Léta 1923/24: přímé daně 410·1, vyjádřeno v procentech 18, v letech 1924/25 646·7, čili 22·5%, v letech 1925/6 569·-, 15·8%. Daně nepřímé: v letech 1923/24 308·1, 13·4%, v leteeh 1924/25 562·5, 19·5%, v letech 1925/26 976·2, 25·8%; na těchto daních, pokud se týče přímých daní, participovali sedláci r. 1923/24 231 mil. rublů (29·3%), r. 1924/25 355 mil. rublů (25·5%), r. 1925/26 235 mil. rublů čili 13·9%. Ve Svazu socialistických sovětských republik je zavedena zemědělská daň z hospodářského podnikání. Daň, ať jde o jakékoliv hospodářství, je progresivní a vypočítává se z celkového příjmu z hospodářství a podle počtu členů domácnosti. Z prvních 20 rublů příjmu, připadajícího na člena domácnosti, platí se 2 kopějky; přepočítáno na měnu československou činí to 34 haléře.

Když na počátku r. 1926 nastalo snížení daně pro rolníky v Rusku, zavdalo to příležitost k uštěpačným poznámkám agrárního tisku, že prý ruští bolševici ustupují před sedláky. Českoslovenští rolníci, zejména všichni drobní zemědělci, by si mohli gratulovati, kdyby republikánská strana v daňové politice, zejména pak v pozemkové dani nyní projednávané byla ustoupila malozemědělcům a ulehčila jim, jako to učinili ruští soudruzi. To ovšem vedení republikánské strany neučinilo a ponecháním pozemkové daně, vyměřované na základě starého katastrálního výnosu, děje se vlastně veliká křivda všem drobným zemědělcům. Jestliže se ve výboru rozpočtovém při návrhu, aby zemědělské podnikání bylo zdaňováno podle sazeb všeobecné daně výdělkové, namítala těžkost každoročního přiznávání, podotýkáme, že jednak by byli drobní zemědělci na základě tohoto zdanění od daně osvobozeni, jednak by se mohla daň paušalovati. Ostatně už dnes musí každý sebe menší vlastník zemědělské držebnosti podávati přiznání k důchodové dani. Ale, jak už jsem uvedl, tato námitka byla stoupenci republikánské strany vypichována jen proto, aby delegace téže strany nemusela přiznati oprávněnost návrhu komunistické frakce. U chalupníka vidí pan berní na dvorek, do stodůlky, a proto by nebylo nějak ublíženo malým zemědělcům, jestli by se zdaňoval jejich výnos sazbou daně výdělkové. Je přece všeobecně známo, že bonita pozemků, zvláště v českých zemích, nebyla sdělávána na prospěch menších zemědělců. Je také všeobecně známo, že při této bonitaci uplatnil se mocný vliv tehdejší šlechty, neboť právě pozemky, patřící těmto šlechtickým latifundistům, byly zařazeny do vyšších daňových tříd, kde pozemková daň byla nižší, kdežto pozemky rolníků a drobných chalupníků byly zařazeny do nižší bonitní třídy, kde právě pozemková daň působila velmi tíživě.

Zachováním pozemkové daně, vyměřované na základě katastrálního výnosu, uplatnil se vlastně mocný politický vliv strany agrární, zejména oné skupiny a party, která tím, že má v rukou značnou část výrobních prostředků a že za pomoci peněžních podniků a družstev zmocnila se vedení republikánské strany, udržuje si vlastně nepatrné zdanění vlastní zemědělské výroby a její nerovnost a nespravedlnost i nadále. Děje se tak ovšem nejen na úkor ostatních výrobních tříd, nýbrž i na úkor malých a středních zemědělců ve prospěch agrární buržoasie, která se zachováním dnešní soustavy daně pozemkové vymyká progresivnímu zdanění svých zisků. Kdyby na př. zemědělské držebnosti a podniky byly podrobeny všeobecné dani výdělkové, byly by massy venkovského pracujícího lidu od daně vůbec osvobozeny, nebo by byly poměrně daleko níže daňově zatíženy, kdežto venkovská buržoasie by platila daň značně vyšší. Tím by se nejen daňový výnos pozemkové výroby značně zvýšil, ale zvýšil by se také příjem svazků samosprávných.

V návrhu o dani pozemkové není stanovena nikde hranice mezi malým zemědělcem a bohatým statkářem, ačkoliv je všeobecně známo, že výrobní náklady malorolníka na jednotku výměry jsou nepoměrně vyšší a výtěžek z půdy menší než u větších zemědělských objektů, které strojovou prací zlevní výrobu, využitkují lépe potažnou a ruční práci, která v důsledku zcelenějších pozemků je soustředěnější, mohou prováděti meliorace, mají stavební kapitál v příznivějším poměru k celému kapitálu movitému, špatnější pozemky mohou změniti v jinou kulturu, pěstování rostlin je rozmanitější atd. Drobnému zemědělci se pozemkovou daní vyměřovanou 17násobkem katastrálního výnosu zdaněného 2% zdaňuje vlastně jeho existence, nezbytný výrobní prostředek a naturální výnos jeho hospodářství, kterého používá z velké části k obživě vlastní rodiny, zdaňuje se mu nejen všeobecnou daní důchodovou, nýbrž také nepřímou daní z obratu a nyní ještě zvýšenou domovní daní třídní.

Je lživé tvrzení posl. dr Zadiny, že daňové břemeno u zemědělců se snižuje. Snižuje se u velkých podniků zemědělských, které svou racionalisací a zejména pěstováním průmyslových plodin dosahují enormních zisků, a jich zdanění v porovnání se zdaněním malozemědělské provozovny je velmi křiklavé, ale zvyšuje se u všech drobných zemědělců, a to tím, že jednak sazba daně pozemkové na místo původních 22·7% ryzího kat. výtěžku a státní přirážky 200% po nové úpravě bude činiti 34% ryzího kat. výtěžku, k němuž se budou připočítávati přirážky samosprávné. K tomu se pak přidružuje 200 až 300%ní zvýšení domovní daně třídní, což opětně podmiňuje zvýšení platby obecních přirážek.

To znamená, že se tu vůbec jako v celé daňové reformě neprojevily žádné sociální zřetele, jak se tu snaží mluvčí republikánské strany namluviti. Je to demagogické, žádati tady s parlamentní tribuny zavedení berních knížek nebo žádati, aby splátky na daň nebyly žádány v době letní, když to přece mohli mluvčí této strany uplatniti v daňové šestnáctce, když už v rozpočtovém výboru o všech těchto věcech podezřele mlčeli.

Stejnou demagogií jest, jestliže posl. Marcha s parlamentní tribuny ohlašuje, že řád německých rytířů dluží republice celou dávku z majetku ve výši 37 mil. Kč a ptá se, proč ministerstvo financí a berní orgány nemají kuráže postupovati tím způsobem proti německému rytířskému řádu jako proti malým lidem. - Nuže, kdo vládne? Kdo má politickou moc v rukou, ne-li čeští a němečtí agrárníci? Ve kterých novinách jsou vysázeny palcové tituly o novém úspěchu státnických method min. předsedy Švehly? Kde bylo napsáno, že projednávání daňové reformy je skvělým dokladem samostatné průbojnosti parlamentarismu? Proč tedy nové Švehlovy methody státnické se nemohou osvědčiti, jde-li o dlužnou dávku z majetku německého rytířského řádu, když má parlament takovou skvělou průbojnost? A ještě otázku: Od kdy našel cestu berní exekutor na křivoklátské panství za režimu Švehlova, že se člen klubu Švehlovy strany Marcha ptá, proč německý rytířský řád nezaplatil dosud dávku z majetku? Ale tady, na tomto příkladě se opětně ukazuje dvojí tvář agrárníků, kteří pod heslem "Venkov jedna rodina" něco jiného mluví a píší a úplně něco jiného dělají.

A nyní ještě otázka náhrady pozemkové daně z důvodu živelních škod na zemědělských kulturách. Tato otázka se upravuje tak, že se při zemědělských radách zřizují zvláštní fondy k tomu účelu, aby z nich v případech rozsáhlejšího poškození zemědělských kultur živelními pohromami byla poškozeným poplatníkům poskytována náhrada pozemkové daně se zvláštním příspěvkem a přirážkami, odpovídající části naturálního výtěžku, zničeného živelní pohromou.

Do těchto fondů přispívá stát 30% zvláštního příspěvku, předepsaného v obvodu dotčeného fondu z veškeré půdy kromě lesů, a obce částkou ve výši 10% pozemkové daně, předepsané v obci z veškeré půdy, kromě lesů. Přebytků zvláštních fondů může býti použito ku poskytování mimořádných podpor hospodářsky slabým poplatníkům, jimž ku zmírnění škod způsobených živelní pohromou je zvláštní pomoci třeba. Podrobná ustanovení o podmínkách a způsobu náhrad, jakož i o hospodaření se zvláštními fondy, zejména také co do nakládání s jejich přebytky, stanoví vládní nařízení po slyšení zemědělských rad.

Přeložíme-li si toto ustanovení do obecné mluvy, seznáváme, že agrární buržoasie usiluje o úplné ovládnutí zemědělských rad, jichž pokladnami procházejí stamilionové obnosy subvenční a které spolupůsobí a rozhodují o všech obchodně politických a sociálních zákonech a jimž zákon daňový s vládním nařízením má poskytnouti opětně právo, aby samovolně rozhodovaly i o náhradě škod, způsobených živelními pohromami. Jestliže se tu uvádí, že tento fond bude činiti 18 mil. Kč, bude to nový zdroj příjmů pro selskou buržoasii, která pomocí této státní dotace bude působiti politicky na kolísající malozemědělce. Je to nový velmi průhledný manévr pro zachycování reptajících chalupníků.

Vždyť na příklad loňského roku dělalo se jisté opatření na podporu poškozených drobných zemědělců živelnými pohromami. Jak se rozdělovaly tyto podpory? Úplně stranicky, o čemž jsme snesli doklady. Škody byly odhadnuty na jednu miliardu Kč. Akce byla vypočtena tak, aby agrární družstva, rozdělující osivo, mohla se opětně přiživiti. Osivo bylo mnohými družstvy dodáváno za ceny velmi nepřiměřené.

Republikánská strana uspořádala také zvláštní akci pomocnou, která je vlastně strašlivou obžalobou selské buržoasie. Podle zpráv z tisku republikánské strany do konce r. 1926 bylo na tuto pomocnou akci sebráno asi 10 vagonů pšenice, 26 vagonů žita, několik vagonů slámy a krmiv. Největší podíl na této pomocné akci mají zase jen drobní zemědělci a střední rolníci. Velcí sedláci, zemané, majitelé zbytkových statků tuto pomocnou akci všeobecně sabotovali, aby se tím spíše jejich družstva mohla podíleti na rozdílení osiva.

Zemědělské rady mají stejný zvuk i tradici jako státní pozemkový úřad. V obou těchto institucích se provádějí čachry a podfuky. Oba tyto státní úřady jsou vlastně úřady, do nichž selská buržoasie dosazuje své zpanštělé synky, kteří se odpoutávají od rodné hroudy a dávají přednost titulům ministerských radů, pozemkových komisařů a zemědělských konsulentů.

Kdo rozhoduje v zemědělských radách, kdo rozhoduje v těchto pro celé zemědělství státu tak důležitých institucích? Nenajdeme tam nikde zastoupené malozemědělce, ačkoliv počtem je to nepočetnější a významem nejdůležitější základ zemědělství. Tyto úřady ovládly úplně velkostatkáři s bohatými zemany.

Je snad bývalý kníže Schwarzenberg malozemědělcem? Je snad malozemědělcem posl. Prokůpek, nebo ředitel zajišťovacího svazu Slavík, nebo baron Nádherný? Je snad v moravské zemědělské radě malozemědělcem statkář Rozkošný, Kuchařík, Staněk, nebo na Slovensku dr Blaho, Macek a jiní? Vesměs jsou to velkoagrárníci a bývalí šlechtici. A těmto zemědělským radám, jež jsou v rukách velkých sedláků a šlechty, chce zákon předati celou agendu náhrad pozemkové daně z důvodů živelných škod, řízení fondu, do něhož bude přispívati stát 30% a obec 10% z pozemkové daně. Tímto zákonným ustanovením si chce agrární buržoasie úplně podmaniti a na sobě odvislým učiniti veškeré malorolnictvo v republice, poněvadž cítí, jak si ublížila v očích jeho pozemkovou a daňovou reformou, návrhem zákona o úplném podlomení obecní samosprávy, prací při porolničování cukrovarů a sjednávání cen za řepu, svými záludnými plány s lesními družstvy a jinými tahy, kdy malozemědělci poznali, že jsou v republikánské straně pouhým volebním materiálem a prostředkem k dosažení politické moci agrárních advokátů a machrů.

Subvenční činnost zemědělských rad je dostatečně známa, zvláště pak činnost českého odboru zemědělské rady. Ke jménům Prášek, Zázvorka atd. připíná se nejpověstnější a nejvíce odstrašující kapitola o subvenční činnosti a dietářství agrárních veličin. Subvence na býčky, vepře, vzorné chlévce a zahrádky, vedle dvojnásobně účtovaných diet pro delegáty zemědělské rady, to byla hlavní činnost zemědělských rad.

Pan posl. dr Viškovský tu včera pravil s parlamentní tribuny v generální debatě: "Praví lidé na pravé místo". Myslím, že nikdo nemohl spáchati tak krutý vtip, jako včera pan dr Viškovský, poněvadž, jestliže někdo byl na pravém místě, pak to byl pan dr Viškovský v "Pozemkárně". (Veselost.)

Již jednou, a to v období let 1905 až 1912, zemědělská rada pro království České spravovala a rozdělovala fond pro rychlou pomoc v nouzi postaveným zemědělcům následkem živelních pohrom. Také tehdy s tímto fondem hospodařila zemědělská rada tím způsobem, že to hraničilo s kriminálem a že tato blahodárná činnost byla předmětem interpelace tehdejších Mladočechů, kteří přece byli známí vlastní činností v obecních komunách a rozkrádáním obecního majetku. (Hlas: V pražské radnici Groš!) Selská buržoasie, která zemědělské rady ovládá, brání se z uvedených příčin také zavedení všeobecného rovného práva volebního, vědouc, že by byla ve své činnosti subvenční omezena.

A jestliže byly rozepsané volby do zemědělských rad obstaveny, pak ne proto, aby bylo volební právo rozšířeno, nýbrž proto, aby také lidová strana, na Slovensku ľudová strana, mohly společnou a nerozdílnou rukou býti účastny tohoto dělení subvencí v zemědělských radách. I když v návrhu zákona se praví, že podrobnosti o správě fondu a jeho rozdílení budou upraveny vládním nařízením, je tím vlastně řečeno, že příkladná činnost zemědělských rad bude rozšířena o správu fondu, o náhradu pozemkové daně z důvodů škod živelních, a že z tohoto fondu budou opětně napájeny agrární veličiny, jednak tací lidé, kteří jako šikovatelé nad domovináři, místní nebo okresní důvěrníci domoviny budou ochotni krýti i nadále všechny černé činy selských magnátů.

Uskutečnění celního tarifu, daňového zákona se zachováním mnohosti daní, zvýšení domovní daně třídní a pod. nasvědčuje jen tomu, že v politice reakční bude pokračováno. Úkolem nynější vlády je, pokračovati dále v pokusech o kapitalistickou stabilisaci. Ze stejných příčin bude tato vláda, v níž rozhodující silou jsou čeští a němečtí agrárníci, usilovati dále o zhoršení dosavadního zákonodárství a rozšiřovati okruh postižených na drobné rolníky, živnostníky, zřízence a úředníky.

Těmto stabilisačním pokusům jsou obětováni nejen dělníci, ale i všichni drobní rolníci a živnostníci.

Z týchž příčin nepřipustila agrární buržoasie k dalšímu prodloužení zákona o vnucených pachtech. Z těchto příčin také sabotuje republikánská strana všechny návrhy o upravení poměru drobných pachtýřů půdy a o vydání velkého celostátního zákona pachtýřského. Stabilisační horečka žene dnešní vládu, aby odbourala nejen všechno sociální zákonodárství, ale aby posilovala majetkově průmyslovou a agrární buržoasii. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Obecní majetek, zejména lesy, mají býti opětně vráceny t. zv. starousedlíkům.

V rámci zcelovacího zákona má býti půda drobných zemědělců vyvlastněna na prospěch velkých statkářů. Lesní reforma, to bude období, v němž se bude nenasytná agrární a průmyslová buržoasie znovu obohacovati.

A proto tato protilidová politika agrární buržoasie vede k tomu, že v agrárních stranách jsou podmínky pro vznikání levého křídla. V republikánské straně je takové levé křídlo, které dříve či později bude nutně státi v ostrém konfliktu s vedením této strany. Letos to byli drobní řepaři, zítra tu budou bramboráři a lnáři z Českomoravské vysočiny.

Pravda, vedení republikánské strany manévruje tak, že to budí dojem, že politika této strany odpovídá potřebám pracujících rolníků. Vedení této strany má pro tento krycí manévr jistou skupinu vůdců, kteří vzešli z kruhů malozemědělců. Mašata, Sechtr, Dubický a Olejník jsou odkomandováni do debaty vždycky, když je třeba krýti protilidovou politiku republikánské strany. Na místo toho, aby tito lidé tlačili v republikánské straně, aby dělala politiku malozemědělskou, činí opak, schvalují politiku advokátů a kněží této strany.

Tato agrární buržoasie, která vedle půdy má v rukou státní papíry, akcie zemědělského průmyslu, která se zúčastňuje všech finančních spekulací ve státě, tato buržoasie, ztrácející zájem na zemědělství, pociťuje velmi správně, že monopolistické postavení republikánské strany na venkově je postupem komunistické strany Československa silně ohroženo. Tato strana musí tu počítati s pronikáním komunistické strany na venkov z té jednoduché příčiny, že na venku jsou široké vrstvy pracujícího lidu, že tam pracují zemědělští dělníci, že jsou tam chalupníci, drobní rolníci, kteří dříve či později prohlédnou podvodný manévr agrární buržoasie. Jako je buržoasie v situaci, že všechny její kroky k záchraně kapitalistického řádu vedou k urychlení její zkázy, tak agrární buržoasie jest v situaci, že všechny kroky, směřující k zastavení postupu a pronikání komunistické strany na venek, jsou úplně marny a budou sloužiti pouze k tomu, že tento proces bude urychlen.

Nesmíte se klamati o neustálé ochotě občanů, na které všechny reakční věci šijete a na které jste ušili také tyto daňové zákony. Vaše marnotratnictví a přenášení daně na chudé nepůjde do nekonečna a ty dluhy vás jednou zahubí.

Zapomněli jste jako ctitelé národní revoluce poučiti se z dějin, že nelze trvale učiniti generaci poplatnou majitelům renta a že z těchto příčin proto z předních myšlenek pařížské komuny bylo spáliti hlavní knihu státního dluhu a že stejně hlavní starostí ruských komunistů po vítězné říjnové revoluci bylo smazati státní dluh, a to že už bude také tradicí příští sociální revoluce. (Potlesk komunistických poslanců.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP