Středa 4. května 1927

Začátek schůze v 9 hod. 29 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Zierhut, dr Buday, inž. Dostálek, Horák, Slavíček, Stivín.

Zapisovatelé: Špatný, Vávra.

215 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Engliš, dr Peroutka, Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 78. schůzi poslanecké sněmovny.

Nemocí omluvil se p. posl. Špaček na tento týden.

Od volebního soudu v Praze došel přípis. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Volební soud v Praze.

334/27.

Předsednictvo posl. sněmovny NSRČ v Praze.

Volební soud ve dnešní plenární schůzi přezkoumal volbu člena posl. sněmovny N. S. Emanuela Šafranko, mlynářského dělníka ve Zvoleni, zvoleného dne 15. listopadu 1925, a jeho volitelnost podle §u 8, č. 2 a §u 10 zákona ze dne 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n., a usnesl se volbu jeho ověřiti.

Zároveň ověřil volební soud volbu dále uvedených, kteří z počtu náhradníků nastupují na místo poslanců ubylých:

1. Václava Doležala, odb. učitele stát. vyšší ovocnicko-vinařské zahradnické školy a legionáře v Mělníku, nastupujícího za dr Fr. Chvalkovského, který se mandátu vzdal,

2. Františka Školy, truhlářského dělníka ve Strakonicích, nastupujícího za Arnošta Hirschla, který pozbyl mandátu rozsudkem tohoto soudu ze dne 29. prosince 1926, čís. 767/26.

V Praze dne 29. dubna 1927.

Hácha v. r.

Předseda: Došla naléhavá interpelace. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Naléhavá interpelace posl. Mondoka, dr Gátiho, Sedorjaka a druhů ministrům vnitra a spravedlnosti o neustálém a ničím neodůvodněném zabavení čísla 42 ze dne 24. října a čísla 44 ze dne 7. listopadu "Karpatské Pravdy", orgánu komunistické strany Československa na Zakarpatské Ukrajině.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy posl. Kurťaka:

ministru školství a nár. osvěty o provádění odst. 7 §u 3 úst. listiny Československé republiky, pokud jde o školství na Podkarpatské Rusi (č. D 740-II);

min. radě o zabavování dobytčích pasů zemědělcům na Podkarpatské Rusi (č. D 741-II);

ministru soc. péče:

o válečné podpoře Jiřího Čorba z Velké Kopani (č. D 747-II);

o důchodu Michala Bory z Velké Kopani (č. D 748-II);

o válečné pensi Marie Packanové ze Zolotareva (č. D 750-II);

ministru nár. obrany o sproštění Simeona Dankoviče, sloužícího u II. baterie 102. dělostřeleckého pluku v Rokycanech, od vojenské služby (č. D 749-II);

ministru financí o prominutí daně Samuelu Vajnrajchovi v Hustu (č. D 751-II).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest:

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 706) zákona o přímých daních (tisk 1000).

Budeme pokračovati ve včera zahájené rozpravě povšechné.

Přihlášeni jsou dále řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Rosche, Dědič, Kreibich; na straně "pro" pp. posl. Pekárek, dr Matoušek, Stenzl, Honzl.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", p. posl. dr Roschemu.

Posl. dr Rosche (německy): Velectěné dámy a pánové! Měl bych vlastně říci, velectěné prázdné lavice, neboť ruch, který zde v této sněmovně při frekvenci 300 poslanců panuje, jest skutečně podivuhodný. Člověk by se domníval, že význam hospodářského tématu a problému, jímž se zabýváme, musil by vzbuditi zájem, z něhož bychom poznali, že sněmovna není nějakou fraškou, hlasovacím strojem. Prohlašuji, že ovšem tímto chováním, velectění páni kolegové, dokazujete, že sněmovna není skutečně nic jiného než hlasovací stroj. Není úplně bez odpovědnosti, že se k tak veliké otázce, jako jest daňová reforma, chováte tak bez zájmu, vždyť jest to přece reforma, jest to otázka, která zasahuje až do nitra každého jednotlivce a celé společnosti, jak po stránce hospodářské, tak také sociální. Nemohu si odepříti, abych tuto věc nekonstatoval, a nebudiž mi také brána ve zlé. Věřím, že v průběhu další rozpravy přece snad se ukáže živější účast, abychom mohli přivoditi změny, které se ukáží všem jako nutné. Při této frekvenci musím ovšem svá slova diktovati jen do těsnopiseckých zpráv, neboť ti, kteří se mnou souhlasí, spoléhají na to, že přednesu, co jest nutné, a ti, jichž se to vlastně týká, zde nejsou, a zástupci finanční správy mají tvrdou kůži a musí se dostati pod zcela jiný mravní tlak a jinou frekvenci. Nemohu si pomoci, při takovémto obrazu sněmovny musila by si vlastně finanční správa plným právem troufati, předepsati daň desateronásobnou, než by se zástupci lidu rozhoupali tak, jak jest to nutné.

Jako potěšitelnou známku našel jsem ve zprávě pana generálního zpravodaje dr Hnídka prohlášení, že tento návrh jest ohromně velikého hospodářského významu a že hospodářský život souvisí s politickým, jinými slovy, že veta jest po politickém životě, rozpadne-li se život národohospodářský. Domnívám se, že jest to pokrok, který má dosti značný význam, dochází-li totiž sněmovna k názoru, že to již nejde, vyřizovati jen čistě politické nebo čistě národní otázky, nýbrž že se také musí pamatovati na rozumné řešení hospodářských otázek. A tu přišel mi neobyčejně vhod článek Güntera Steina, uveřejněný v č. 200 časopisu "Berliner Tagblatt" z 29. dubna 1927. Prohlašuje tam, že hospodářství tlačí se všude do popředí všeobecného myšlení a konání. Ovšem, že ten stát, který nejdříve začne takto usuzovati, protlačí se dopředu, dostane se do popředí. Prohlašuje však dále, a to jest příznačné, že mozek hospodářství neroste týmž tempem jako jeho tělo a jako jeho tvůrčí a ničivá síla. Nejzřetelněji ukáže se tato věc, sledujeme-li sněmovní rozpravy v hospodářských otázkách - a které politické otázky nemají dnes hospodářského rázu - v Německu, Anglii nebo ve Francii. Všude vidíme velkou většinu poslanců, kteří dovedou splniti svůj úkol zástupců lidu v čistě politických nebo správně-technických věcech, avšak, pokud jde o hospodářské problémy, více méně nedovedou si udělati úsudek a i mezi ostatními ve všech zemích jest bílou vlašťovkou, ovládá-li někdo dokonale národohospodářskou látku anebo dokonce jest způsobilý a ochotný v otázkách hospodářských vésti, vlašťovkou, která vedle toho, bohužel, téměř nikdy nemá dostatečné moci, aby se uplatnila. A z toho dovozuje, že tato moc, obsažená v politických, a řekněme i v kulturních věcech, působí na vládu a podle toho také musí říditi hospodářské věci. Pánové, nad touto větou dlužno se ohromně zamysliti a musí ovšem vystoupiti do popředí, neboť s nynějšími poměry a špatnou situací budeme nuceni provésti úplnou změnu našeho smýšlení. Po této stránce myšlenkový postup v jednotlivých stranách již zraje. Pohlédněme jen na usnesení českých sociálních demokratů. Stojí dnes na stanovisku, že senát jest zbytečný a že na jeho místo má přijíti hospodářský parlament. To jest správné, pánové. Avšak zároveň to znamená, že došli k poznání, že tento parlament na tyto poměry ještě nestačí. Proto, poněvadž mám vždy na mysli souvislý celek, tvořící trojici: národní, kulturní a hospodářskou, musíme se snažiti, abychom se dostali také na tuto dráhu, neboť pak domnívám se, že dostaneme se také na schůdnější cestu.

Již v rozpravě o daňovém návrhu v rozpočtovém výboru slíbil jsem vám, že promluvím o hospodářském životě. Bohužel, ještě jsem se k tomu nedostal. Je-li nějaké téma, které by vyžadovalo pojednání o hospodářství, jest to zcela jistě daňová reforma a jest ho třeba nejen k vůli ní samé, nýbrž zvláště také pro zatížení, které právě daně uvalí na hospodářský život. Mám-li především v úmyslu konati hospodářskou rozpravu, rád bych vám především připomněl, že na příklad většinou jste orientováni do Francie. Vyvěrá to z citu vděčnosti. Dále má to svou příčinu v tom, že máme Malou Dohodu, jejímž účelem původně bylo, držeti pod kontrolou Německo a snad také zabrániti, aby v Maďarsku nedosadili krále. Časy se však po této stránce změnily a snad se ukázalo, že naše zahraniční politika nepostupovala docela správně. Mluvě o hospodářském životě, musím nejprve váš obzor ještě rozšířiti a prosím, abyste si všimli, jaký vliv vykonávají Spojené Státy severoamerické na hospodářský život Evropy. Musím vám připomenouti poměry v Asii, v Rusku a na druhé straně ovšem nutnost hospodářského spojení jednotlivých národních hospodářství, aspoň pokud jde o hlavní věci. Nemyslím tím bezpodmínečně pojem Panevropy, jak byl již ražen, nýbrž tato myšlenka musí vzniknouti z nutností národohospodářských. Musí zde býti všeobecné směrnice a musíme tu jíti ještě dále. Rozlišujeme státy co do způsobu, jak řeší národnostní problém. Máme čistě národní státy, které vlastně neznají bojů v tomto smyslu, jak je vedou jiné státy. Máme státy, které jsou v této otázce konsolidovány, známe však opět národní státy, které takovýto boj vyloučily - uvádím zde příklad Švýcarska - a konečně máme zde národnostní státy, kterým se tyto třecí plochy mezi vládnoucím národem a menšinami vyloučiti nepodařilo. O této otázce dlužno se zmíniti, poněvadž může působiti na hospodářské poměry.

Máme ještě jinou věc, ke které zpravidla dlužno přihlížeti, totiž vládní formu v různých státech. Tu uvedl bych jako jedinou vládní formu, vykonávající skutečně vliv na hospodářský život, totiž diktatury, lhostejno, z prava či z leva. Jest to zajisté mimořádná vládní forma, vybudovaná na násilí, která obyčejně nemá dlouhého trvání. Domnívám se, že pro hospodářský život není prospěšná, lhostejno, ať již jde z prava nebo z leva, poněvadž zpravidla znamená extrem a v těchto extremech na druhé straně přirozeně ovšem potlačuje. Stačí, podíváme-li se jednak na sovětové Rusko s diktaturou levou nebo na Italii, i když tam mají krále, s vyloženou diktaturou pravou, dále na Španělsko, Portugaly, Polsko, Řecko atd. se střídavou diktaturou. Pak vidíme státy s pevnými, osvědčenými vládními formami, na příklad Belgii, Francii a konečně vidíme velké hospodářské těleso Německa, které ještě nesmírně trpí depresí, avšak přece působí dojmem ponenáhlého vzestupu, což jest ovšem výstrahou pro celé okolí. Tyto všeobecné úvahy musil jsem předeslati, poněvadž zmíněné okolnosti mohou neobyčejně působiti na jednotlivá národní hospodářství. O zahraniční otázce v této věci ještě promluvím.

Chci se nyní obírati jen naším státem a jen zcela krátce uvádím, že, když se rozpadlo Rakousko-uherské mocnářství, utvořily se z něho různé malé státy a vzniklo z něho také Československo. Že se tehdejší vůdci nepostavili na čistě národní stát, jest přirozené, poněvadž toho žádalo hospodářské složení, nehledě k zeměpisné poloze, že byly do něho pojaty také menšiny, poněvadž jinak nebyla by bývala dána náležitá záruka hospodářského zdaru státu. Jevilo se to jak v memoiru III, který byl základem mírové smlouvy St. germainské, praví se to v Masarykově "Světové revoluci", prohlašovali to vůdčí čeští politikové a prohlásil to Masaryk v mnoha svých interviewech. Musí to tedy býti pravda a projevuje se to v tom, že jste ve svém útvaru, jak jste si tvořili stát, vytvořili si v hranicích skutečně hospodářské území, které, bude-li řádně spravováno, mohlo by se podle mého mínění státi nejvíce konsolidovaným útvarem střední Evropy, z toho prostého důvodu, poněvadž jste již vlastně všechno našli a nastoupili jste ohromné dědictví. Převzali jste asi 65% rakouského průmyslu, z textilního průmyslu jedině 80%, dostali jste asi polovici zemědělství, dostali jste přírodní poklady uhlí a nerosty a - čeho nelze podceňovati - ohromně pracovité a šetrné obyvatelstvo. Tedy podmínky pro vše byly dány. Domnívali bychom se tedy, že bude učiněn rozumný krok k náležitému vyřešení celé věci. Byly dvě možnosti. Buď se postaviti na stanovisko bezpodmínečné rovnoprávnosti, to jest, prohlásiti všechny občany ve státě kterékoliv národnosti za rovnoprávné ve všech právech a povinnostech. Pak - posuzuji to nestranně s vašeho stanoviska - byli byste přišli na systém švýcarský. Vy jste však zvolili jiný systém. Rozhodli jste se pro čistě národní stát a myslili jste si, že jako vládnoucí národ budete moci přece snad lépe potlačovati menšinové národy. Takto usuzujíce, provedli jste svá opatření, která uvedu jen krátce. Jde o opatření stran vlivu na obce, okresy a země, opatření o propouštění úředníků, nakládání s dělníky a pensisty, je to jazyková otázka - jazykové nařízení - opatření, týkající se školy, učitelstva atd. Tuto věc musil jsem uvésti, aby obraz byl úplný, poněvadž to mí hospodářský význam. Celý váš názor na menšinové školy šel aspoň tak daleko, že jste je zřizovali s ohromným nákladem na takových místech, kde jste ani neměli českých dětí, zkrátka z důvodů prestiže. Připomínám vám v otázce hospodářské, jak jste řešili otázku válečných půjček, jak jste nakládali s peněžními ústavy, připomínám vám dávku z majetku, daně, úpravu sociálních břemen, jak jste postupovali při zadávání dodávek, pozemkovou reformu, Mariánské Lázně, postátnění lesů, otázku vojska, železnic, zákon na ochranu republiky atd.

Vždy jsem se tázal, jak to bylo možné, že celá tato soustava mohla převládnouti. A jako čestný člověk jsem si přiznal, že to bylo možno jen při vašem tak pronikavém národním cítění, k němuž, přiznávám to docela upřímně, mám největší úctu. A vždy jsem si přál, aby aspoň 50% mých krajanů bylo prodchnuto touž láskou k svému národu. Pak by bylo jistě již došlo k poměru vzájemné úcty. Tento poměr, založený na vašem pronikavém národním citu, to byl, který vás přiměl k těmto opatřením, poněvadž jste u menšin našli naprostou slabost a vyloženou rozervanost a rozeštvanost. Ovšem musím vám čestně prohlásiti, že se musila bezpodmínečně sama sebou dostaviti chvíle, kdy jste musili tento systém při nejmenším zmírniti nebo docela zastaviti. Všechna tato opatření prováděli jste v koalici, jejíž složení samo o sobě neodpovídalo přirozeným předpokladům. Čestně vám prohlašuji, že jsem naprostým přítelem střední cesty, a že proti tomu naprosto nic nenamítám, jestliže občanské a socialistické vrstvy postupovaly na střední linii, poněvadž vycházím s toho stanoviska, že ve všech požadavcích a ve všech důležitých otázkách jsou body, kde se vlastně obě skupiny, posuzujeme-li je s tohoto stanoviska, neobyčejně přibližují. Rozpory musí ovšem trvati, neboť jinak bychom musili vzájemně připustiti, že na příklad komunista jest měšťák, nebo obráceně atd. Pokud jde o tyto rozpory, budeme vždy věcně proti sobě bojovati, avšak v oněch otázkách, na nichž máme společný zájem, nemá vůbec žádného významu, jestliže jest mezi námi nejlepší shoda. Jednu věc ovšem dlužno vytknouti, že toto složení vyšlo vlastně z přepínání národních požadavků. Tím musily ovšem býti činěny vzájemné ústupky. Dostavila se situace, přišla chvíle, kdy bylo si dlužno říci: Tak to již dále jíti nemůže. Na druhé straně vidíte ochotu velké části zástupců Němců a jiných menšin zúčastniti se řízení dějinných událostí tohoto státu.

Taková jest celkem v zato nynější situace a domnívám se, že více o tom mluvit nepotřebuji, musil jsem to jen uvésti, aby obraz byl úplný.

Chci-li nyní promluviti o vlastních hospodářských otázkách, promluvil bych především několik slov o světovém hospodářství a o světové hospodářské krisi, poněvadž právě náš stát jest zvláště závislý na světovém hospodářství a také krise dotýkají se ho mnohem více než jiného státu. Před válkou měli jsme jakž takž spořádané hospodářství, v němž se vzájemné vztahy doplňovaly a výroba, obchod a spotřeba byly v určitém poměru. Ovšem každá válka, zvláště však válka, jejíž význam byl tak ohromný, jako války světové, musí přivoditi v hospodářském životě ohromnou revoluci a převrat. Tento převrat byl z části způsoben přechodem od válečného hospodářství k hospodářství mírovému, z části také utvořením nových států, jak to můžeme pozorovati zvláště ve střední Evropě, vznikem malých států, které zase jsouce již hrdy na svou samostatnost, vyvolaly založení nových průmyslových podniků. Tyto nové průmyslové podniky, kdyby byly sebe menší, vyžadují ohromné celní ochrany. Jednotlivé státy obklopily se tedy ohromnou celní hradbou. Na jedné straně vidíme úplné vyřazení Ruska s nesčetnými miliony obyvatelů, Ruska, které jest pro evropský trh ohromným odbytištěm. Vidíme ohromný reparační problém, reparační dluhy, které byly uloženy na bedra přemožených států, a úplné zadlužení Evropy u Ameriky, o čemž uvedu vám ještě několik příkladů. Viděli jsme nejistotu měny, neproduktivnost výdajů na zbrojení, ohromné daně, nedostatek odbytiště způsobený tím, že spotřeba poklesla, poněvadž obyvatelstvo zchudlo. To jsou asi otázky, které tak přibližně charakterisují krise světového hospodářství po válce.

Abych vám uvedl příklad nynější závislosti Ameriky na Evropě, musíme se podívati na otázku peněžnictví, vlastně kapitálu, jímž disponuje Amerika. Pro to jest rozhodující výpočet a statistika národního jmění země a prosperita jeho hospodářství. Jestliže jste včera četli noviny, mohli jste si udělati přibližný obraz z toho, že Amerika má dnes dostati na úrocích a amortisačních dávkách od svých dlužníků asi miliardu dolarů. Nemůže mne ovšem uspokojiti nebo ukázati mi snad tento problém v lepším světle, že hlavním dlužníkem není Evropa, nýbrž že Jižní Amerika a Kanada jsou dlužny asi dvakrát tolik co Evropa. Na Evropu přes to ještě zbývá ohromný dluh v Americe asi 11 až 12 miliard dolarů. Pro rozvoj Ameriky jest příznačné, že její národní jmění bylo r. 1872 odhadováno na 30 miliard dolarů, r. 1890 na 65 miliard dolarů, 1912 na 186 miliard dolarů a r. 1920 na 320,8 miliard dolarů. Proti tomu Anglie stojí se 40 miliardami dolarů v r. 1872, se 53,4 miliardami dolarů v r. 1890, se 72,3 miliardami v r. 1912 a 88,8 miliardami v r. 1920. Naproti tomu Francie v oněch letech: 33, 43,8, 57,1, 67,7 miliard. A nyní slyšte! Německo 38, 49.5, 75 a 35,7! Zde máte obraz ohromného zchudnutí Německa a poražených států ve válce, neboť národní jmění Ameriky vzrostlo na 320,8 miliard a Německa kleslo na 357 miliard. To má ovšem ohromný význam a ukáže se vám to ještě mnohem jasněji, uvážíte-li, v jakém tempu a v jakém měřítku vzrostla výroba Ameriky. Vidíme, že cena průmyslové produkce Ameriky stoupá takto: roku 1860 1886 milionů, r. 1910 již 21.847 milionů, roku 1922 28.422 milionů. Tyto číslice ovšem poválečnými poměry ještě podstatně stouply. Dodal bych jen ještě, že se dnes národní jmění Ameriky odhaduje na 450 miliard dolarů.

Uvedl bych ještě jednu věc. Za takovýchto poměrů mohla ovšem Amerika dodávati Evropě peníze a poměrně také Evropu dosti penězi zásobila. Jak tomu bylo před válkou? Do dubna 1917 měla Amerika dostati toto: od Anglie 1131,4 milionů dolarů, od Francie 736,7 milionů, od Ruska 148,5 milionů, od Italie 25 milionů, dohromady od dohodových států 2.041,6 milionů dolarů. A nyní jsme u hlavního bodu. Německo je dlužno Americe 20 milionů, tedy v poměru k Anglii asi jednu padesátinu. To jest příčina, proč Amerika musila se za války postaviti za Dohodu. Byla by jinak ztratila peníze. To jest ovšem na druhé straně závažný moment neobratné diplomacie ústředních mocností, které nedovedly vzbuditi v Americe zájem pro sebe. Neboť jinak nebyla by ona nešťastná válka nikdy nabyla tohoto rozsahu. Jak je tomu po válce? Vítězné státy jsou r. 1919 dlužny Americe 9630 milionů dolarů. Amerika těmito půjčkami učinila si, jak jsem vám nyní ukázal, z vítězných států své poddané. Vedle toho Amerika, důvěřujíc Německu, pojala je ještě také mezi své dlužníky, takže má nyní celý tento řetěz jednotlivých národních hospodářství v Evropě uzavřen. Dnes může Amerika komandovati, Evropa není již jejím konkurentem, snad jen Japonsko může s ní konkurovati, poněvadž hospodářství japonské dodávkami pro Filipiny atd. neobyčejně těžce postihuje Ameriku. Vidíte, proto Amerika rozhoduje o hospodářském životě v Evropě. Vedle toho ještě má ohromný význam také to, že Amerika pro svou přehnanou výrobu může nyní v mnoha oborech dělati Evropě konkurenci. Amerika dodává na příklad dnes již punčochy do Norvéžska, Švédska a Dánska levněji než je může dodávati Kamenice v Sasku. Totéž vidíme u automobilů atd. A nyní si představte situaci. Proč to říkám? Poněvadž vlastně u všech rozhodujících národohospodářů všech jednotlivých národních hospodářství musí se vynořiti myšlenka: Jestliže se národní hospodářství v Evropě nezmuží, musí se octnouti v úplném otroctví a závislosti Ameriky. A tu jest jen jediná záchrana: Jest to hospodářské spojení nebo, když již ne spojení, přiblížení aspoň v hlavních věcech, ať již, pokud jde o obchodní smlouvy nebo cla nebo cokoliv jiného. Snad si myslíte, že tím jdu příliš daleko. Není tomu tak, neboť nebezpečí jest mnohem blíže, než všichni tušíme. Na jedné straně máme Ameriku s ohromným nátlakem na Evropu, na druhé straně ohromné odbytiště Ruska, které jsme úplně ztratili, k němuž jsme pro systém, který tam vládne, nenašli cestu, jež jsme dodnes de jure neuznali, ač by to bylo bývalo nesmírně třeba. To přimělo opět národní hospodářství Ruska k osamostatnění, k jeho industrialisaci. To jest dále příčinou, že Rusko se dnes obklopilo nejvyššími ochrannými cly a v tomto směru jest na prvém místě. To jsou asi tak v hlavních rysech hospodářské problémy. O nich se nyní radí hospodářská konference v Ženevě. Jsou skeptikové a škarohlídové, kteří se ptají, co z toho vyjde. Patřím vlastně také mezi ně po zkušenostech se Svazem národů. Neboť z teoretických vývodů a úvah nejvyššího panstva, sejde-li se dohromady, nemáme nic, nevyjde-li něco hmatatelného. Neboť musíte připustiti, že, než došlo k vývoji ducha locarnského a thoiryského, zrozeného ze Svazu národů, uplynulo mnoho let, kterážto doba podle mého názoru při dobré vůli mohla býti obrovsky zkrácena. Velkou vadou hospodářské konference, lze-li to tak nazvati, jest to, že její zástupcové jsou pouze zástupci hospodářství, nikoliv zástupci států nebo vlád a proto mohou jen podati návrhy. Nějaké závazky ovšem na sebe bráti nemohou. To jest jistě vadou. Na druhé straně jest snad také vadou, že se složení hospodářské konference nekryje bezpodmínečně se složením Svazu národů. Neboť na jedné straně jest 56 států, na druhé straně pak je zastoupeno jen 43 států, z nichž ovšem tři nejsou členy Svazu národů. Jest to Amerika, která si se svou Monreovou doktrinou nedá beztoho mluviti do svého hospodářství, pak Rusko a Turecko. Jaký prospěch přinese hospodářská konference, nelze dnes ještě říci. Jedno však jest jisto, že tato rozprava mezi jednotlivými hospodářstvími Evropy a také zámořských zemí na žádný způsob škoditi nemůže, neboť celkem vzato, jejím účelem jest pojednati o obchodní a celní politice atd., kde ovšem jest především třeba začíti, při čemž by vlastně musili všichni přijíti k rozumu.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP