Pátek 29. dubna 1927

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasování. Sněmovna je schopna se usnášeti.

Osnova má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž nebyly podány pozměňovací návrhy, míním dáti hlasovati o celé osnově najednou podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Prosím pp. poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími dvěma paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění doporučeném pány zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Tím vyřízen jest první odstavec dnešního pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

2. Návrh, aby senátu prodloužena byla lhůta stanovená §em 43 úst. listiny k projednání usnesení posl. sněmovny o návrhu posl. Bečko a soudr., aby byl vydán zákon, kterým se mění a doplňuje všeobecný báňský zákon ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., dosud platný na území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk sen. 338).

Senát usnesl se v 74. schůzi dne 7. dubna 1927 navrhnouti prodloužení lhůty o 3 měsíce a sdělil to přípisem ze dne 7. dubna 1927 k tisku 338 sen.

Ke slovu není nikdo přihlášen, návrh na odklad hlasování nebo na přikázání výboru podán nebyl, dám tedy hlasovati o návrhu senátu podle §u 78 jedn. řádu posl. sněmovny.

Kdo tedy souhlasí, aby poslanecká sněmovna o 3 měsíce prodloužila lhůtu senátu k projednání usnesení posl. sněmovny o návrhu posl. Bečko a soudr., aby byl vydán zákon, kterým se mění a doplňuje všeobecný báňský zákon ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., dosud platný na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Žádané prodloužení lhůty jest tedy povoleno.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání 11. odstavce pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Odstavcem 11 pořadu jest:

11. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 850), kterým se předkládá Národnímu shromáždění podle posledního odstavce čl. XII zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, zpráva o výsledku jednám provedeného mezi státem a Národní bankou Československou nastupující po Bankovním úřadě ministerstva financí (tisk 966).

Zpravodajem jest p. posl. dr Matoušek.

Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Matoušek: Vážená sněmovno! Předmětem mého referátu je schválení smlouvy mezi Národní bankou Československou a mezi státem ze dne 2. února 1927 a dlužní úpis z téhož dne.

Ve smyslu posledního odstavce čl. XII zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., předkládá vláda zprávu o celém výsledku jednání s Národní bankou Československou Národnímu shromáždění ke schválení.

Národní banka Československá je nástupkyní Bankovního úřadu ministerstva financí, který zanikl dne 1. dubna 1926. Banka tato vstupuje v podstatě ve všechna práva a závazky Bankovního úřadu ministerstva financí, a to se zpětnou platností od 1. ledna 1926 na podkladě poslední výroční bilance Bankovního úřadu ministerstva financí k 31. prosinci 1925.

Tato bilance byla zkoumána zvláštní smíšenou revisní komisí, sestavenou jednak ze zástupců ministerstva financí, jednak ze zástupců nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Hodnocením budov se komise nezabývala, ježto toto hodnocení přeneseno bylo na místně příslušné berní správy.

Výsledky tohoto šetření byly ministerstvu financí podkladem jednání s Národní bankou Československou. Převzetí aktiv a pasiv je řádně vyúčtováno v důvodové zprávě vládního návrhu, na kterou tu pouze poukazuji.

V odst. X smlouvy se stanoví, že při jednáních o osnovách normativních a jiných závažných opatřeních, která týkala by se měny, úvěru neb mincovnictví, bude ministerstvo financí slyšeti bankovní radu Národní banky Československé.

Ustanovení toto lze jen vítati. Má-li cedulová banka "stát jaksi na rozhledně celého hospodářského života bedlivě pozorovati, nestahuje-li se kdes na dálném obzoru kritická bouře, nesoucí zhoubu ve svém klíně", pak v tomto rozhledu nesmí jí býti překáženo a musí mít možnost a prostředky, jak překážky tohoto rozhledu odstraniti.

Čl. X snaží se poskytnouti Národní bance tyto možnosti, a rozpočtový výbor vyslovuje přání, aby k těmto poradám mezi finanční správou a bankou docházelo co nejčastěji.

V dlužním úpise stanoví se, jak státovkový dluh má býti zúročen a umořen. Sluší vítati, že v dlužním úpise stanoví se celkový plán umořovací, který má zřetel nejen k potřebám vnitrohospodářským, nýbrž též k potřebám našeho zahraničního obchodu, a že dokonce se slibuje rychlejší tempo v tomto splácení, pakli to hospodářské a finanční poměry státu dopustí. I zde vyslovuje rozpočtový výbor přání, aby taková příležitost rychlejšího umoření nebyla nikdy propasena.

Národní naše banka jako banka cedulová má míti přímý vliv na oběživo, aby mohla býti přímým tvůrcem úrokových sazeb a tím i důležitým národohospodářským a finačním orgánem ve státě.

Tyto důvody vedly rozpočtový výbor k tomu, že navrhuje sněmovně poslanecké, aby schválila dotyčné úmluvy a vedle toho aby přijala v rozpočtovém výboru usnesenou resoluci, v níž se žádá na ministerstvu financí, aby pokud možno urychleně provedlo umořování státního dluhu státovkového a aby slyšelo bankovní radu Národní banky československé také vždycky, kdy dojde k jednání o osnovách normativních a jiných závažných opatřeních, která by se týkala měny, úvěru nebo mincovnictví. Vedle toho žádá v resoluci rozpočtový výbor, aby Národní banka československá přísnou věcností a odborností správy splnila, co od ní očekává výroba, obchod a i konsum. Resoluce tato stala se právě nyní ještě aktuelnější, uvážíme-li, jak v poslední době vyvinul se obchod v Národní bance československé.

Podle posledního výkazu Národní banky československé ke dni 23. března 1927 činí oběh státovek a žirové pohledávky věřitelů celkem 8327 mil. Kč. Proti tomu činí úhrada v drahých kovech a v devisách 2976 mil. Kč, jiné hotovosti 23 mil. Kč, okrouhle vzato, a úhrada z obchodů dřívějších (eskont a lombard) 95 mil. Kč. Celková konečná úhrada tudíž činí 3095 mil. Kč, kdežto zůstatek státního dluhu státovkového činí 4,746.313 mil. Kč. Následkem toho má Národní banka přímý vliv pouze na menší část oběživa; důsledky se ovšem projevují v tom, že nemůže na peněžním trhu míti postavení, které jinak cedulové banky mají zaujímati, a že nepůsobí na tvoření úrokových sazeb přímo. Proto Národní banka československá usilovala a usiluje, aby při jednání o smlouvě o vyúčtování a o úpravě práv a závazků z něho plynoucích dosáhla dalšího splácení státovkového dluhu.

Sluší jen vítati, že ministerstvo financí v této věci příznivě sleduje snahu Národní banky československé. Doufejme, že jak ministerstvo financí, tak Národní banka československá najde i při dnešních poměrech obchodních, při nichž klesá nyní eskont směnek i lombard a tempo splátek na majetkovou dávku se zvolňuje, prostředky, jak by Národní banka československá třeba i určitými úvěrovými operacemi, které by mohly býti provedeny i v rámci článku XII zákona z 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., dostala se na takovou basi, aby mohla opravdu volně a přímo vykonávat všechny funkce, jež cedulovým bankám patří.

Rozpočtový výbor byl toho přesvědčení, že k cíli tomu je třeba vyplniti přání, jež vyslovil v resoluci, a proto doporučuje nejen schválení dotčených smluv, nýbrž i tuto resoluci slavné sněmovně ku přijetí. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Za ministerstvo financí přítomen jest min. rada dr Plocar.

K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu.

Prve však navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 30 minutami. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest přijata.

Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti" pp. posl. Kreibich a dr Rosche.

Dávám slovo prvému řečníku, p. posl. Kreibichovi.

Posl. Kreibich (německy): Způsob, jakým byla zřízena Národní banka, právní útvar Národní banky jako akciové společnosti, a smlouva s ní ujednaná jasně ukazují, že přenesením práva vydávati papírové peníze se státu, totiž s Bankovního úřadu ministerstva financí na Národní banku, což by bylo jinak lze hodnotiti jako pokrok, má se docíliti, a vlastně dociluje se toho, aby byl posílen vliv soukromého kapitálu na peněžní a úvěrové hospodářství. Tato snaha odpovídá samozřejmě úsilí samého soukromého kapitálu, jemuž se přece protiví jakýkoli zásah státu do hospodářského života, do kapitalistické sféry. A ačkoli dříve tento zásah, když se projevoval existencí Bankovního úřadu ministerstva financí, zatroleně málo ubližoval majetným třídám, a ačkoli rozhodný vliv soukromého kapitálu na Bankovní úřad ministerstva financí, jakož i vůbec na vládu, byl s dostatek pevně zajištěn, nedostačoval přece jen ještě tento stav majetným třídám. Předložená smlouva s Národní bankou neznamená nic jiného, než další rozmnožení rozhodného vlivu soukromého kapitálu, především bankovního kapitálu, na veškeré peněžní a úvěrové hospodářství a tím i na úvěr státní. Kdežto tudíž na jedné straně zajišťuje a rozmnožuje se vliv soukromého kapitálu, zřízena byla na druhé straně cedulová banka, vydány její stanovy a ujednána její smlouva se státem v takové formě, jaká úplně odnímá pracujícím třídám jakýkoli vliv na politiku cedulové banky a tím na veškeré peněžní a úvěrové hospodářství.

Jak silně jest tato smlouva přizpůsobena ve prospěch soukromého kapitálu, vidíme z různých jednotlivých ustanovení, především z toho, jaké závazky béře na se stát oproti cedulové bance. Jde zde o závazek, zúročiti státovkový dluh, závazek, jenž se vztahuje až k zajištění 6%ní dividendy z akcií cedulové banky. Jde zde o závazek umořovati státovkový dluh, ku kterémuž účelu jest předem určena majetková dávka a ke kterémuž přispívá dále stát ročně po 15 let 77 miliony. To činí celkem okrouhle 1 miliardu, od čehož odečísti jest pouze dividendu, kterou stát jako akcionář cedulové banky obdrží, a mincovní zisk. K tomu přistupuje za třetí přímý příspěvek 33 milionů ze státních pokladen. Vidíme tudíž: Závazky státu oproti cedulové bance, jež velmi dalekosáhlou měrou bude podléhati vlivu soukromého a především bankovního kapitálu, dojdou úhrady na útraty širokých vrstev poplatnictva, které nebudou míti na vedení cedulové banky samy absolutně žádného vlivu. Toto umořování státovkového dluhu není ničím jiným, než opět jedním z mnoha opatření v oboru stabilisování kapitalistického hospodářství a provádí se za takových okolností a takovým způsobem, že zatlačuje vliv státu na peněžní a úvěrové hospodářství a zároveň také rozmnožuje vliv soukromého a bankovního kapitálu. Kapitalisté chtějí i zde opět vyzískati, zajistiti si svůj přímý i nepřímý vliv, nepřímý potud, že přirozeně rozmnožením svého vlivu na peněžní a úvěrové hospodářství dosáhnou také vydatnějšího zdroje svého zisku, aniž by museli platiti útraty tohoto procesu.

Kromě tohoto čistě zásadního stanoviska, jež k této osnově projeviti dlužno, musíme také zjistiti, že celá politika cedulové banky v oboru peněžního a úvěrového hospodářství Československa jest ovládána duchem, kterýž není ničím jiným, než výslednicí onoho hesla, jaké bylo vydáno již na počátku deflační politiky v Československu, ničím jiným, než heslem redukce, zúžením výrobní základny u nás, politikou omezování průmyslu. Vidíme, že se veškeré úsilí odnáší k tomu, aby oběh papírových peněz byl co možná snížen, a dlužno zjistiti, že bylo v tomto bodu také docíleno úspěchu, vždyť shledáváme, že u nás oběh papírových peněz stále klesá. Jsou lidé, označující to za úspěch, t. j. ozdravný zjev, avšak dnes i ve vlivných občanských kruzích jest již dávno překonán tento názor, spatřující spásu v omezení oběživa papírových peněz a soustřeďující se jedině v otázce, aby toto oběživo bylo sníženo a aby byla pohotově čistě finanční jeho úhrada. Vidíme, že již v jiných státech zabočuje dokonce i občanské finanční hospodářství na jinou cestu. Známý finanční odborník Mac Kenna vyložil teprve nedávno v bankovní ročence časopisu "Financial Times", že jest falešným názor, prohlašuje-li se za inflaci rozšíření úvěru a rozmnožení papírového oběživa, spatřuje-li se zde současně nebezpečí inflace v tom, že se rozšířením úvěru umožňuje, aby se výroba pozvedla a tím rozšířila hospodářská základna: Píše: "Mají-li angličtí dělníci nalézti opět práci, nezbývá, než rozšířiti úvěr, t. j. rozmnožiti také oběh peněz". Používaje srovnání s americkým hospodářstvím vykládá tento svůj názor. Myslím, že by se doporučovalo, aby také v Československu byla obrácena pozornost k této druhé stránce, jak totiž pohlížeti jest na politiku co do peněžního a úvěrového hospodářství. Vidíme na různých příkladech, že rozmnožení papírového oběživa nemusí ještě veskrz znamenati inflaci, že může býti také známkou hospodářského rozmachu, rozšíření hospodářské základny. My sami provádíme toto omezování papírového oběživa, což není ničím jiným, než skutečnou deflací, aniž by navenek byla tato deflační politika oficielně inaugurována. Vidíme v číslicích hospodářské a finanční statistiky Ruska, že tam státní rozpočet nejenom rok od roku své číslice zvyšuje, nýbrž že se také objem státního hospodářství neustále rozšiřuje. Kdežto u nás se spatřuje ideál v restrikci státního hospodářství, ve škrcení rozpočtu, vidíme tam, jak se veškerý oběh peněz vždy více rozšiřuje v souvislosti s hospodářskou základnou celé země, jež se rok od roku úžasnou měrou rozšiřuje.

U nás se provádí politika rdoušení hospodářských podniků a, pokud přichází v úvahu oběh papírových peněz, soustřeďuje se veškerá pozornost jen na bilanční úhradu státovkového dluhu, na jeho umořování a nemyslí se na to, že důležitější než úhrada ve zlatě, devisách atd. jest úhrada papírového oběživa neustálým rozšiřováním hospodářské základny v celém státě. Neslyšeli jsme dosud od správy Národní banky ničeho o tom, co zamýšlí podniknouti, aby u nás skutečně pozvedla hospodářský život, aby přispěla k oživení veškeré naší výroby, veškerého našeho hospodářského života zvýšením, rozšířením úvěru. Zato slyšeli jsme již také z občanské strany četné projevy, že vliv cedulové banky na úvěrové hospodářství jest velmi nepatrný. Správa cedulové banky nepodnikla ještě ničeho, aby tento zjev vysvětlila a dlužno vůbec pochybovati, pokládá-li správa cedulové banky skutečně za svůj úkol, aby rozšířila úvěr, aby skutečně vykonávala silný vliv na peněžní trh, pokud se týče aby jej ovládala a regulovala. Byla by to otázka daleko důležitější, nežli ta, jež - jak se zdá - jest pánům tak úžasně důležitá, zda se totiž smí na valné hromadě cedulové banky německy mluviti, nebo německý návrh podati. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.) Vše to vzbuzuje podezření, že správa cedulové banky - a tu jsme zase u onoho bodu - nemá ani úmyslu, aby si zajistila silný vliv na peněžní trh, že nemá ani úmyslu, aby se v tomto směru ve smyslu rozšíření úvěru skutečně uplatnila. Opodstatněno jest dále podezření, že se správa cedulové banky považuje za vykonavatelku testamentu dr Rašína, že pokládá za svůj úkol, aby dokončila deflační politiku, aby uplatnila heslo, že dlužno náš výrobní aparát omeziti. Vidíme také, že se následkem toho uvolňuje penězům cesta ke spekulaci, že se užívá peněz, jichž jest nadbytek, k účelům spekulačním. Nejzřetelněji vidíme to také z haussy na trhu cenných papírů, jež se u nás v poslední době dostavila a jež se zejména projevuje na trhu akcií vlivem zákonů, kteréž jsme v rozpočtovém výboru projednali a vyřídili, důsledkem zákona o reformě přímých daní a důsledkem zákona o stabilisačních bilancích. Kdežto na jedné straně vystupuje proti nám ministr financí a popírá to, tvrdíme-li, že tyto zákony znamenají ohromné dary kapitalistům, vidíme, že bursa, jež - řekl bych - jest daleko citlivějším tlakoměrem nežli řeči finančního ministra a jež také jest o mnoho poctivější nežli vláda a její ministři, neboť na burse se vždy uplatňuje skutečné smýšlení kapitalistů a to, co ministři nebo jejich noviny v politické části píší, jest jen manévrem k zastření skutečné pravdy, vidíme, pravím, že bursa cenných papírů eskomptovala již dnes ohromné výhody, jež přinesou kapitalistům zákony o přímých daních a o stabilisačních bilancích, nebo výhody, kteréž si ze zákonů těch kapitalisté slibují, včetně zákona o úpravě obecních financí, jenž přece rovněž neznamená nic jiného, než dar kapitalistům.

V této souvislosti dlužno posuzovati tuto předlohu jako novou vymoženost majetných tříd, dlužno vytknouti, že také toto opatření, převod státovkového dluhu z Bankovního úřadu ministerstva financí na Národní banku, provádí se opět takovým způsobem, že se tím chrání zájmy soukromého a především bankovního kapitálu, že se tím hospodářství, jak také při všech jiných příležitostech můžeme zjistiti, vydává zase o krok dále úplně v šanc soukromému a především finančnímu kapitálu.

Z tohoto důvodu musíme tuto předlohu odmítnouti a vytknouti, že všechna tato pozměňující opatření v občanském státě, všechny tyto pokusy, v tomto oboru provedené, ať od všenárodní socialisticko-občanské koalice anebo od čistě občanské vládní koalice, vždy opětně ukázaly, že se za tohoto systému nedostaneme ani o krok dále na cestě k cíli, abychom vládu nad hospodářským životem vyrvali soukromému kapitálu, nýbrž že vždy hlouběji propadáme se svou hospodářskou politikou úplné nadvládě finančního kapitálu nad celým naším hospodářským životem. Jest to opětně důkazem, že všechna tato opatření nevedou k cíli, o kterýž usilujeme, kterýž jedině a výhradně jest s to, aby toto obklíčení celého hospodářského života soukromým a finančním kapitálem odstranil, totiž k socialisaci veškerého peněžního a úvěrového hospodářství. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, p. posl. dr Roschemu.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP