Čtvrtek 7. dubna 1927

Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Debata o účetní závěrce účtů za rok 1925 dává příležitost, abychom se dotkli několika citlivých míst státního hospodářství a administrativy. Reforma státní správy u příležitosti rozpočtové debaty vyslovená neslibuje v podstatě ničeho. Úprava platů státních zaměstnanců zvýšila sice státní výdaje více než o 400 milionů korun, leč státním zaměstnancům nepomohla. To málo, co jim snad poskytla, je pohlceno stoupajícími cenami životních potřeb.

Kolegyně Karpíšková již jménem našeho klubu se o některých problémech zmínila. Já jsem opatřil diagramy, které jsou přehledem o cenové politice za rok 1923, 1924, 1925 a 1926 a tyto diagramy svědčí o tom, co jsem tvrdil ve výboru zemědělském - bude tomu v květnu rok - že cla budou míti značný vliv na zvýšení cen životních potřeb. Žel, tyto předpoklady se nejen splnily, nýbrž ony se, jak ukáži na indexu cenovém v únoru, značně zhoršily. Já bych chtěl diagramy, které jsem předložil, doplniti těmito ciframi: Státní statistický úřad na základě materiálu dokazuje, že v červenci 1926 jsme měli u dělnické rodiny index bodů 788, v srpnu 779, v září 788, v říjnu již 810, v listopadu 809 a v prosinci 810.

Co uvádím u rubriky "Výživa", má ovšem vliv také na celkový výdaj v dělnické domácnosti. Nejde však jen o domácnost dělnickou Také v úřednické domácnosti vidíme, že je poměr stejný, že totiž cla měla vliv na zdražení životních potřeb, což dokazují tyto body v indexu: v červenci 1926 byl index životních nákladů u úřednické rodiny 804 bodů, v srpnu 788, v září 804, v říjnu 817, v listopadu 813 a v prosinci také 813. Konstatuji jen suše tato data, abych dotvrdil, že diagram, který jsme sestavili, odpovídá skutečnosti a že to, co socialistické strany při projednávání sazebníku tvrdily, se splnilo. Tolik praví číslice z r. 1926 o vývoji cenového indexu od 1. července 1926, kdy nový celní sazebník vstoupil v platnost. Žel, že index cenový v letošním roce se stupňuje. Vidíme u dělnické rodiny, že v lednu výživa měla 849 bodů, v únoru 848 bodů; průměr všech životních nákladů byl 741, v lednu a v únoru 740. U úřednické rodiny máme tentýž poměr vzestupný. V lednu byla výživa v bodech 832, v únoru 829, tedy, když porovnáme září r. 1926 s měsícem únorem 1927, vidíme, že v měsíci září výživa měla indexové číslo 816, r. 1927 již 848. To bylo u rodiny dělnické.

U rodiny úřednické jsme měli v měsíci září r. 1926 806 bodů a v únoru 829. Tyto cifry nejlépe dokazují, že vliv zvýšených cel jest na stoupající cenu veliký. Teď musíme pozorovati, zdali těm, kteří konsumují ať kterýkoliv produkt, se také zvyšují příjmy.

Mám zde tabulky (ukazuje diagram) o dělnických mzdách, z nichž vidíme, že ve středních Čechách nejhůře na tom jsou textiláci, u nichž výdělek se zřetelem k částečnému zaměstnání činí 150 až 240 Kč. Druhý obor jsou horníci, u nichž musíme počítati s velkou nezaměstnaností; pracují průměrně 3 až 4 šichty, a počítáme-li průměrný výdělek za šichtu 40 korun, přijdeme k číslici 120 až 160 Kč. Kromě těchto dvou oborů mohl bych bráti v úvahu i obory kovodělné, u nichž nejvyšší výdělek nepřekročí 250 Kč. a vidíme, jaký vliv na celkové poměry dělnictva mají zvýšené ceny životních potřeb následkem zavedených cel. Ostatně se k tomu vrátím ještě jindy. Zatím jsem konstatoval, že cenový index v poslední době zaznamenává soustavný vzestup, jako doklad, že tvrzení soc. demokratů i ostatních dělnických stran r. 1926 při projednávání celního sazebníku, se žel tomu potvrdilo, ke škodě konsumentských vrstev. Pravdou je sice, že mzdy nejsou v posledním období systematicky snižovány, avšak jestliže v celé řadě odborů zaznamenáváme zkrácení pracovní doby vlivem průmyslové krise, dochází tu ovšem i ke snížení dělnických platů a situace dělníků stává se proto den ze dne horší, jak jsem uvedl u oboru textilního a hornického.

Podívejme se jen do oboru kovodělného, jak velká část dělnictva je nezaměstnána. Ona část, která se nachází v zaměstnání, pracuje částečně 3, nejvýše 4 dny v týdnu, takže hodinová mzda kvalifikovaného kovodělníka, stanovená kolektivními smlouvami sice na 6.50 Kč, snižuje se o 30 až 50% tím, že dělník tento pracuje po omezenou pracovní dobu 3 až 4 dny v týdnu. A tu nastává otázka, jak lze dělnické rodině z takových příjmů existovati. Já se pak zmíním v jiné partii o vlivu podvýživy, zejména na nemocnost, a jak v poslední době zejména r. 1925 a 1926 tuberkulosy přibývá.

Stejné poměry zaznamenáváme i v oboru keramickém, obuvnickém i kožedělném. V ostatních oborech pak, jako na př. u dřevodělníků, knihařů, krejčích, lakýrníků, instalatérů je zhoršena situace dělníka tím, že pracovní konjunktura je často odvislá na sezoně, jež na zaměstnanost v těchto odborech má veliký vliv.

Stálejší poměry zaznamenati lze snad v oborech grafických, kde přesto však zaznamenávána je mimořádná nezaměstnanost, dále v potravních odborech, kde mzda dělníka stojí na normální výši mzdové, zhoršené ovšem o to, že drahota nepoměrně stoupá.

A zdá se, že v kruzích vládních není ochoty napomáhati jednak od nezaměstnanosti, jednak však také k náležitému rozvoji výrobního podnikání, o čemž svědčí právě schválený zákon o podpoře stavebního ruchu, od kterého dělnictvo stavební a dělnictvo odborů na stavbách interesovaných jako jsou zámečníci, klempíři, instalatéři, malíři, dřevodělníci atd., očekávali zlepšení svých hospodářských a pracovních poměrů. Omezení stavebního ruchu v tom smyslu, že i sociální instituce vyňaty jsou z výhod tohoto zákona, přesvědčuje nás o tom, že není opravdové vůle napomáhati k odstranění těžkých hospodářských poměrů, neboť při dobré vůli musela by v prvé řadě vláda sama vynasnažiti se, aby podpora stavebního ruchu přinesla opravdu to, co nejen v zájmu dělnictva, nýbrž i v zájmu státu je zapotřebí, t. j. práci a oživení výroby. Ukázal jsem ostatně již v soc.-politickém výboru, jak zákon o stavebním ruchu po stránce svého vlivu na stavební podnikání má význam minimální a žel tomu, že nám zase skutečnost, až vyprší účinnost zákona, dá za pravdu.

Je pravdou, že by snaha o opravdu účinnou podporu stavebnictví vyžadovala od státu určité oběti finanční, avšak domníváme se, že nebyla by to oběť zbytečná, neboť by se tím řešila nezaměstnanost, a také bytová krise, jejíhož řešení s hlediska sociálně zdravotního je mimořádně třeba. Znovu ukazuji na poměry pražské, kde městský stavební úřad má stále v evidenci na 30.000 lidí, kteří hledají byt. Jak tento problém rozřeší nejen obec pražská, nýbrž i státní správa, která má k hlavnímu městu Praze zvláštní povinnosti, je otázkou, na jejímž rozřešení má nejen dělnictvo, nýbrž i ostatní stavy pochopitelně živý zájem.

Dělnictvo doplácí na tyto konstatované nedostatky dvojnásobně, jednak hospodářsky, jednak na svém zdraví. Uvádím tu malá data z prakse, kde mám možnost nahlédnouti do sociálně zdravotních poměrů dělnictva, zejména ve Velké Praze a kde obrážejí se nejlépe důsledky nynějšího špatného hospodářského stavu. V léčebném ústavě Ústředního svazu nemocenských pojišťoven v Praze zaznamenáváme r. 1926 1484 nových pacientů vedle 1300 pacientů starých, kteří jsou léčeni v oddělení plicním. Plných 25% těchto pacientů je mladších 17 let a jejich stav zhoršuje se právě tím, že doléhají na ně těžké hospodářské poměry. Stejný poměr máme i v jiných ústavech. Tato data dosvědčují, že tuberkulosa u mladých lidí a zvláště žen rozšiřuje se měrou mimořádnou.

Teď ke kapitole jiné. Všimneme-li si státního hospodaření a administrativy po všech provedených reformách, není nám stále jasno, proč sběrnou poplatků a daní je výhradně poštovní úřad šekový. Chci této věci věnovati několik slov.

Složenkou poštovního šekového úřadu musí se dnes podle předpisů ministerstva financí platiti veškeré poplatky, daně a dávky, a tyto se tak shromažďují do poštovního úřadu šekového, který veliké tyto částky každému, tedy i státní správě, úrokuje pouze 1%. Tato prakse zaviňuje, že výnos z vkladů, t. j. procentní zúročení jejich je minimální, čímž sama státní správa, zvláště v oborech t. zv. obchodně spravovaných podniků, přichází o částky milionové.

Za příklad vezměme zdravotní přirážku k přímým daním prováděnou podle zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 277 Sb. z. a n. Tato přirážka má za účel podporovati nemocnice a ústavy léčebné v nutných investicích, kde každý haléř má svůj význam a účel. Výnos z této zdravotní přirážky cca 15 milionů Kč, jest uložen u poštovního úřadu šekového a zúročen 1%, což činí na úrocích za jeden kalendářní rok pouze 150.000 Kč. Tážeme se, proč nesmí býti výnos z těchto a jiných daní ukládán na běžný účet některého peněžního ústavu, požívajícího jistoty, který po určité výpovědní lhůtě zúročí vklad nejméně pěti procenty, čímž dosaženo bude efektu pětinásobného, čímž vynesla by tato částka u zdravotní přirážky na úrocích 750.000 Kč?

Takovýto systém hospodaření je plýtváním národního jmění a odnímáním peněz soukromým ústavům, ku podpoře šekového úřadu. Proč trvá státní správa na převodu plateb na poštovní úřad šekový a nařizuje tento způsob, který podporuje význam šekového úřadu na úkor výnosu z poplatků a daní? To je otázka, která musí býti vyřešena už proto, poněvadž poštovnímu úřadu šekovému zůstávají veliké vklady, ale poštovní správa tohoto obnosu k žádným všeobecně prospěšným úkolům nikdy nepoužívá.

Podkladem závěrkového účtu jest rozpočet. Ke kap. XIX státního rozpočtu, oddílu C, agendy ministerstva veř. zdravotnictví a tělesné výchovy podotýkám: v rozpočtu tomto, a také i v ostatních, postrádáme hospodářské výsledky státních léčebných ústavů za uplynulý správní rok, k porovnání důležité. Tyto přinesly by zejména přesný stav ošetřovacích dnů, které byly by spolehlivějším vodítkem, než očekávaný jejich počet, kterého se zpravidla nedosahuje, čímž rozpočet ve svém prvním základu je zkreslován. Tato prakse opakuje se každoročně. Poukazuji jen na státní nemocnici v Bratislavě, Košicích a na Král. Vinohradech, které vykazovaný počet ošetřovacích dnů nedosáhly.

Z propočtu na základě prelimináře na letošní rok stojí státní správu ošetřovací náklad na osobu a den: ve státní nemocnici na Král. Vinohradech Kč 21.82, na Ostravsku Kč 29.29, v Bratislavi 33 Kč, v Košicích 25 Kč, ve státní porodnici v Košicích Kč 28.97, ve státní nemocnici v Žilině Kč 22.89, v Lučenci Kč 24.94, ve státní nemocnici Šrobár. úst., Smokovec, 26 Kč, ve státní nemocnici v Mukačevě 22 Kč.

Pozastavuji se nad rozdílností nákladů ošetřovacích, příkladně mezi nemocnicí v Mukačevě a Bratislavě, a to tím spíše, že jde v Bratislavě o nemocnici klinickou, na kterou přispívá i ministerstvo školství a veř. prací.

Velký nepoměr jest v nákladech ošetřovacích pro osobu a den též mezi nemocnici na Král. Vinohradech a nemocnicí na Ostravsku.

V rozpočtu je též zmínka o Pasteurově ústavě, o němž jsem mluvil při rozpočtu. Navazuji na poslední stížnost, vyslovenou s tohoto místa dne 6. března 1925, a konstatuji, že náprava v záležitosti tohoto ústavu nestala se žádná.

Pasteurův ústav republiky Československé nalézá se od r. 1919 dále v provisorních, dřevěných, hmyzem zamořených barácích při vinohradské nemocnici, jež připomínají zajatecké tábory a kamž řada pokousaných osob, většinou ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, na léčení přijíždí.

Doporučuji příslušným činitelům, aby se podívali na tyto baráky ve vinohradské nemocnici, a vyžaduji řádné vybudování Pasteurova ústavu a přemístění jeho na Slovensko, případně do Košic, neboť na Slovensku většina těchto případů se vyskytuje. Upozorňuji na nebezpečný transport těchto, mnohdy zuřících nešťastníků až z východní části státu, kteří dopravováni jsou osobními vlaky, často bez průvodce po celé téměř délce republiky a jsou opravdovým nebezpečím pro řadu nic netušících cestujících během dlouhé dopravy.

Ani se stanoviska lékařského není tento způsob dopravy správným, poněvadž trvá mnohdy několik dní, než dostane se pokousanému pro vzdálenost od Prahy náležitého ošetření. Nebezpečí z pozdního očkování je v těchto případech zvláště veliké, neboť, jak známo, pro nevčasnou pomoc propuklá vzteklina je nevyléčitelnou a pacient ve strašných bolestech hyne.

Na Pasteurův ústav u nás je pamatováno pramálo, neboť i na vymáhání léčebného za pokousání je zapomínáno. Slouží k tomu účelu ještě dnes dekret dvorní kanceláře z roku 1816, tudíž předpis 110 roků starý, dnešním poměrům pochopitelně nevyhovující a zaviňující vleklou likvidaci ošetřovného a velkou sumu neuhrazeného léčebného.

Vymáhání nezaplaceného léčebného je také kapitolou v hospodářství nemocnic velmi citlivou. Všeobecná nemocnice příkladně má 30 milionů nezaplacených ošetřovacích nákladů a státní ústavy ostatní více než tolik. Milionové obnosy tyto rok co rok rostou tím, že nejsou dosti intensivně vymáhány a předkládané likvidace nedobytného léčebného včas hrazeny. Nemalou vinu na výši těchto nedoplatků nesou nepřesné instrukce a zastaralé předpisy, jak jsem v případě Pasteurova ústavu uvedl.

Že tyto milionové nezúročitelné nedoplatky léčebného zaviňují špatný hospodářský a finanční stav nemocnic a veřejných ústavů vůbec, je samozřejmé a je proto nutno, chceme-li prosperitu ústavů těchto podpořiti a snížení sazby ošetřovací dosíci, věnovati pozornost vymáhání léčebných nákladů, jako jediného pramene příjmů státních a jiných veřejných léčebných ústavů.

30 milionů nezaplaceného léčebného ve všeobecné nemocnici z minulých let je dokladem, že ústav má silné mezery ve vedení samém a že jeho ředitel měl by se jedině tomuto ústavu plně věnovati a nepřebírati vedlejší zaměstnání jako zástupce ředitele nemocnice na Král. Vinohradech, která vyžaduje vlastního vedení vzhledem k nutné výstavbě a potřebě rozšíření.

Výslovně uvádím, že jsem upozorňoval již 6. března loňského roku na tuto okolnost, dosud však bezvýsledně.

Nyní několik slov k otázce hornické, zejména k otázce provisionistů. Dnes se opětně konala schůze soc.-politického výboru, kde tato otázka na denním pořádku tentokráte byla, a já jsem žádal opět bezvýsledně, aby výbor rozřešil problém, který úřednická vláda zahájila tím, že vzala drahotní přídavky hornickým provisionistům. Dnešní příležitosti používám k důraznému protestu proti stálým odkladům ve věci drahotních přídavků, poněvadž dnes zase majorita z nedělnických stran rozhodla, aby se návrhy, které jsou podány k této věci, neprojednávaly.

Na podkladě krajně nesociálního a nespravedlivého rozhodnutí ministerstva veř. prací ze dne 21. července 1926 zastavena byla od 1. srpna výplata drahotních přídavků k bratrským důchodům hornických provisionistů. Teprve po dlouhém a úmorném jednání a na elementární tlak hornických organisací povolila vláda další výplatu na měsíc srpen. Na měsíc září bylo povoleno již jen 50% drahotních přídavků, od 1. října bylo vypláceno dokonce jen 30% a od měsíce prosince 1926 vyplácí se 50% drahotních příplatků, ale jen důchodcům starým nejméně 65 let a 100% invalidům a sirotkům bez obou rodičů do 14 let, a 30% důchodcům od 60 let a 80%ním invalidům a jednostraným sirotkům po hornících.

Přiznávání těchto krajně nedostatečných, příplatků je vázáno na naprostou nemajetnost a přísné lékařské prohlídky od okresních lékařů. Vlastnictví sebe menšího domečku je překážkou k získání příplatků k práci neschopnému horníku, který nedovršil dosud 60 let věku nebo není uznán lékařem 80%ním invalidou.

Také vdovy musí prokázati 80% invaliditu, resp. stáří 60 let a naprostou nemajetnost, má-li jim býti po dlouhých procedurách přiznáno 30% bývalé výše drahotních přídavků.

Opatření toto, které se stalo v době, kdy stát zavedl cla na zemědělské produkty, jejichž důsledkem je enormní vzestup cen životních potřeb, a v době, kdy kongruovým zákonem byly přiznány příplatky kněžím, a konečně v době, kdy se upravovaly požitky státních zaměstnanců, vyvolalo nejen pobouření a odpor v nejširších vrstvách lidových, nýbrž postavilo celé kraje a tisíce starých horníků, hornických invalidů, vdov a sirotků na pokraj hospodářského zničení. Je hanbou státu, že po 40 a více letech těžké nezdravé a nebezpečné práce ve svých dolech nechává horníky, jich vdovy a sirotky hladověti a bere jim to nedostatečné, co jim přiznalo již staré, zpátečnické Rakousko.

Podle státního závěrečného účtu za rok 1925, sněmovní tisk 854, vyplaceno bylo na státních příspěvcích na výživu provisionistů státních dolů a hutí celkem 17,326.088.47 Kč. Z toho pro provisionisty stát. báňského podniku v Příbrami bylo vyplaceno 6,517.318 Kč 73 h, to je více než celá 1/3 celkového nákladu jen pro hornické provisionisty v kraji, který byl po leta a je i v současné době hospodářsky odvislým na státním báňském podniku v Příbrami. Okres sám jest celkem bez průmyslu a stále omezovaná těžba ve státních dolech působí nadbytek pracovních sil, které odcházejí za prací do jiných krajů a celý okres se tím vylidňuje. Trpí tím nejen dělnictvo, nýbrž i živnostnictvo a ostatní stavy v celém kraji.

Odebrání drahotních přídavků, které v uvedené výši znamenaly velmi podstatnou část příjmů všeho obyvatelstva v okrese, a z toho resultující snížení konsumní schopnosti provisionistů, působí na hospodářskou schopnost všeho obyvatelstva na okrese přímo hrozivě. Nebude-li včas a bez průtahu tato otázka vyřízena ve prospěch provisionistů, bude tento kraj čím dále tím více hospodářsky zmírati, neboť chudé zemědělství, nepatrný průmysl a "Svatá Hora" jeho hospodářskou schopnost nezachrání. Konstatuji, že ve dnech 11. až 15. října 1926 podaly 4 veliké politické strany v této sněmovně iniciativní návrhy na úpravu otázky provisionistů. Tyto návrhy byly 17. listopadu t. r. odevzdány soc.-politickému výboru k projednání a přes to, že s několika stran bylo naléháno na svolání soc.-politického výboru a projednání podaných iniciativních návrhů, dosud se tak pro odpor vládních stran nestalo.

Protestuji důrazně jménem horníků a provisionistů proti způsobu, jakým některé vládní strany v této otázce postupovaly, neboť horníkům v Příbrami slibovaly veřejně podporu a ve sněmovně brání se vyhověti spravedlivému požadavku tohoto lidu. Tyto průhledné snahy byly lidem ve vší jejich ošklivosti prohlédnuty a důkazem toho jest, že zástupci lidové strany nesměli na velkém táboru lidu konaném 24. března v Příbrami před horníky provisianty a vdovami mluviti, ačkoliv strana lidová má na Příbramsku největší počet hlasů, totiž 5500.

Protestuji současně proti názoru ministerstva veř. prací, které podle zprávy, podané soc.-politickému výboru, posuzuje celou otázku jen s hlediska právních nároků tak, jak byla vyvolána žalobou provisionistů proti státním báňským úřadům před zemským civilním soudem.

Protestuji proti soustavnému zamítání návrhů zástupců klubu naší strany, podávaných za účelem příznivého vyřešení otázky drahotních přídavků provisionistům, jak se to dělo ve výboru rozpočtovém při sdělávání státního rozpočtu, tak i ve výboru soc.-politickém, a prohlašuji, že tuto zradu vládních stran na zájmech hornictva i na něm odvislého živnostnictva budeme soustavně uváděti ve známost těchto vrstev, aby se na kruté skutečnosti přesvědčili, kde jsou jejich nepřátelé.

Poukazuji na podivnou praxi ředitelství stát. báňského závodu v Příbrami, které posílá do provise horníky mladé, zatím co některé staré horníky z protekčních a stranických důvodů ponechává ve stavu. Také praxe při přijímání nových zaměstnanců odporuje platným ujednáním, která svého času byla uzavřena s ministerstvem veř. prací, že má býti dávána přednost sirotkům po hornících. Důrazně ohražuji se proti tomu, aby dělnice, které domáhají se svých zákonných práv, byly správou závodu šikanovány a dokonce hrozeno jim propuštěním z práce.

Konečně protestuji proti odkladu projednávání iniciativních návrhů v soc.-politickém výboru a v zájmu nejen horníků a provisionistů, nýbrž i celého kraje žádám, aby vyplácení drahotních přídavků horníkům bylo bez průtahu obnoveno, a sice v té výši, jak tomu bylo až do 1. srpna 1926.

Komunistický poslanec Peter citoval zde lživé obvinění orgánu velkoobchodníků a uhlobaronů "Wirtschaft", že prý soc. demokratická strana společně s jinými dostává dopravní povolení na dovoz hornoslezského uhlí, těmito povoleními obchoduje a tím získává finanční prostředky. Za socialně demokratickou stranu prohlašuji, že toto tvrzení uhlobaronů, které s obvyklou ochotou ve službách uhlobaronů rozšiřují komunisté, je naprostou lží. Byl to své doby p. ministr Kovařík, který podobně jako jiným podnikům soukromým povolil obchodování poměrně zcela nepatrným množstvím dovezeného uhlí i družstevnímu podniku koalovaných svazů hornických "Svépomoc". Tento družstevní podnik obchodoval vždy normálně jako každý jiný družstevní podnik, naprosto neodvisle od strany soc. demokratické a dodával uhlí vždy přímo svým odběratelům, většinou zase jen družstevním podnikům, i komunistickým. Je tedy sprostou nepravdou, že by soc. demokratická strana měla zisk z prodeje nějakých dovozních povolení, o nichž p. posl. Peter mluvil. Tolik k hornické věci.

Nyní k otázce sociálního pojištění. Nový kurs, který zahajuje vládní majorita, jeví se nejen v zákrocích, kterými se snaží zhoršiti podstatu zákona o sociálním pojištění ohrožením jeho finanční podstaty, snahou zhoršiti dávky podle tohoto zákona poskytované a zbaviti pojištěnce jejich vlivu v samosprávě nemocenských pojišťoven, jakého dosud požívali, nýbrž také i v jednotlivých úkonech státních úřadů a představitelů této státní správy, jak je vidno z celé řady případů, přes které nemohu při této příležitosti přejíti mlčením.

Nemocenským pojišťovnám přiznává se charakter úřadu. Co konaly tyto úřady, bylo včera konstatováno na valné hromadě výboru Ústřední sociální pojišťovny doc. dr Svobodou, když podával revisní zprávu. Bylo již za starého Rakouska nepopíratelno, že nemocenské pojišťovny jsou veřejnoprávním ústavem, který vykonává důležité úkoly veřejno-právní agendy, a dnes není již sporno, že se považují za úřady. Ovšem za úřad se považují nemocenské pojišťovny se strany státních úřadů jen tehdy, jde-li o povinnosti, které mají nésti, resp. o úkoly, které mají prováděti pro státní správu.

Nemocenské pojišťovny jsou zavázány na př., aby spolupůsobily při ukládání daně z obratu. Snad je ještě v paměti, jak velkou službu prokázaly tyto ústavy státním financím, když spolupůsobily při ukládání moučné dávky, která vynesla státu téměř 700 mil. Kč.

Jinak se to ovšem má s nemocenskými pojišťovnami, jakmile se dožadují toho, aby bylo také, pokud se týče jejich postavení, s nimi nakládáno jako s veřejnými úřady. V případech, kdy žádají nějakou výhodu od státu, odpírá se jim, neb nakládá se s nimi jako s výdělečnými podniky, přesto, že se jim vzalo od 1. července 1% příjmu na pojistném.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP