Úterý 5. dubna 1927

A nyní se konečně vláda hnula. Nyní konečně po 28. březnu dovídají se skláři z Jizerských hor, že mají také vládu. A jak se tato vláda hnula? Úplně zaplavila četnictvem celé Jablonecko a Tanvaldsko a celé Jizerské hory! (Výkřiky komunistických poslanců.) Jen na tržišti ve Smržovce stálo včera 84 četníků. Celá spousta dělníků a důvěrníků dělnictva z Jizerských hor byla četnictvem zatčena na pouhé podezření, že se nějak zúčastnili výtržnosti. Při zatýkání chovalo se četnictvo tak surově, že něco podobného nebylo ani ve starém Rakousku. Byl zatčen důvěrník, a poněvadž jeho žena proti tomu protestovala, četník odrazil tuto ženu, která jest ve vysokém těhotenství, pažbou pušky, takže omdlela. (Výkřiky komunistických poslanců.) Vláda vypustila dnes v Jizerských horách všechny své bestie. Ve Smržovce byly ženy, které chtěly nakupovati na trhu, četnictvem zahnány zpět a nakonec byl včera v celém jablonecko-tanvaldském okrese vyhlášen výminečný stav a pohroženo, že bude vyhlášeno stanné právo. Tak podporuje vláda průmysl v Jizerských horách. Četníci vyklidili včera s neslýchanou surovostí dělnický dům ve Smržovce, kde sedělo několik dělníků, vyhnavše je prostě z dělnického domu, dokonce předseda spolku "Arbeiterheim", který jest jakýmsi domácím pánem v tomto domě, byl četníky z tohoto domu vyhozen. Ještě dnes trvá v Jizerských horách, v jablonecko-tanvaldském okrese výminečný stav. Celým Jizerským horám dnes hrozí vyhlášení stanného práva. Podali jsme návrh, jímž se vyzývá pan ministr vnitra, aby se dostavil do sněmovny a odpovídal se zde za vyhlášení výjimečného stavu v Jizerských horách. (Souhlas komunistických poslanců.) Byli bychom očekávali, že pan ministr nebude čekati teprve na toto vyzvání, v předpokladu, že vládní strany budou pro ně hlasovati, nýbrž sám přijde do sněmovny a bude se odpovídati z této neslýchané surovosti vlády vůči dělnictvu v Jizerských horách. Za delší dobu opět po prvé od účasti německých ministrů v této vládě musíme konstatovati, že nad velmi důležitým územím německé části Čech byl vyhlášen výminečný stav a tážeme se německých ministrů, zda dali svůj souhlas k tomuto opatření vlády. Činíme je spoluzodpovědnými za tento neslýchaný postup vlády vůči obyvatelstvu v Jizerských horách, za postup, kterým vláda události, svým provokativním chováním, tím, že všechny prosby a požadavky sklářského průmyslu v Jizerských horách prostě ignorovala a nechala bez odpovědi, sama přímo spoluzavinila. Vidíme, že se při této příležitosti přímo skvěle potvrdilo, co jsem před několika dny řekl v rozpočtovém výboru o několika projevech pana ministra financí. Pan ministr financí prohlásil v rozpočtovém výboru před nedávnem - nebylo to po prvé - když šlo o různé návrhy, které byly podány, aby majetné vrstvy, kapitalisté, byli přinuceni platiti vyšší daně: Kdybychom dělali takovouto politiku, byla by to politika rány do vody a státu by neprospěla, nýbrž uškodila, poněvadž, jak pan ministr prohlásil, kapitál by se proti tomu bránil, nebo by se prostě vystěhoval do ciziny, poněvadž kapitál by se postaral, aby úvěr státu byl poškozen, tím, že by kursy státních papírů klesly a mohla by býti postižena snad i měna. Pan ministr financí odbývá vše - a tak mluví neustále - co se navrhuje, aby byla provedena opatření proti kapitálu, námitkou: Proti kapitálu nelze postupovati. Pro pana ministra financí neexistují kapitalisté, proti nimž by se mohlo postupovati, jež by bylo možno uchopiti a potrestati, kdyby se bránili provádění zákona. Pan ministr financí zná jen neosobní kapitál, jehož nelze uchopiti a pohnati k odpovědnosti, který tu jest jako nadpozemská moc, jako tajemná moc. Ale jest zvláštní, že na druhé straně ve slovníku a v terminologii pana ministra financí neexistuje naprosto to, co se nazývá práce. Pan ministr financí nezná nadpozemskou, neosobní moc, kterou by bylo lze nazvati prací, neexistuje nutnost chrániti práci. Ještě nikdy neřekl, že toho neb onoho opatření, zvýšení daňového zatížení pracujících tříd, jejich většího vykořisťování nelze provésti, poněvadž by se práce proti tomu bránila, poněvadž by to práce nestrpěla, nýbrž, jakmile jde o pracující třídy, nevidí pan ministr a celá vláda nic jiného, než samotné dělníky a proti dělníkům postupuje vláda na rozdíl proti jemnému nakládání s kapitálem velmi energicky.

Jako se dělníci brání, nikoliv snad, že se má snížiti jejich zisk - o kteroužto věc jde u kapitalistů, aniž jejich materielní existence byla při tom ohrožena - avšak brání-li se dělníci proti tomu, aby jejich hlad byl stupňován, aby celý jejich lidský život byl dáván v sázku, vláda postupuje s největší surovostí proti pracovníkům - neboť práci nezná - jak jsme to právě viděli u sklářských dělníků v Jizerských horách. Na tomto příkladu vidíme, jakými snahami jest ovládán tento dnešní vládní systém, na tomto příkladě vidíme, že všechny tyto hanebné poměry a nešvary v politice vlády zaviněny jsou jejím charakterem jako vlády kapitalistického měšťáckého státu, jako vlády majetných tříd. S tohoto místa protestujeme co nejostřeji proti surovému postupu vlády vůči sklářům v Jizerských horách, činíme vládu odpovědnou za zkázu celého sklářského průmyslu v Jizerských horách, způsobenou hospodářstvím a finanční politikou, vypočtenými jen na zisk jednotlivých kapitalistů a vyzýváme dělnické třídy, aby se nejen postavily proti této politice vlády, nýbrž aby také přišly k poznání, že tato politika nepřestane tak dlouho, dokud se dělnickým třídám nepodaří odstraniti vládní soustavu celého tohoto kapitalistického státu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. inž. Hrdina.

Posl. inž. Hrdina: Slavná sněmovno! Základem spořádanosti každého státu a tím nepřímo i spokojenosti jeho občanstva je řádné státní hospodářství, jehož obrazem je státní rozpočet toho kterého období. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Od převratu měla naše sněmovna příležitost již několikráte zabývati se státním rozpočtem a schvalovati uzávěrky rozpočtu za minulé období. Nemusíme se při této příležitosti tajiti, že poměry hospodářství našeho státu, světovou válkou rozhárané, velmi značně se u nás zlepšily a že i naše státní hospodaření poznenáhlu nabývalo a nabývá určitých střízlivých forem, odpovídajících nynějším poměrům. Mohli bychom sice vzhledem k předložené uzávěrce státního rozpočtu, jež má býti schválena, vysloviti určitá připomenutí vzhledem k budoucnosti, avšak v celku zdůrazňuji, že je skutečně potěšitelným zjevem, že právě tento státní rozpočet a uzávěrka jeho dopadla způsobem takovým, jak se nám předkládá ke schválení.

V každém státním rozpočtu, zejména i v našem, nutno především dbáti, aby nehledíc na celek byla zachována úměrnost položek jednotlivých složek občanstva státu, t. j. aby nebyly podceňovány jednotlivé složky produkce.

To se týká zejména našeho zemědělství, které nejen svým počtem příslušníků státu, ale i svou silou a hospodářským významem získalo si předního místa ve státním celku. Toto nesmí býti odstrkováno a ochuzováno. Poukazuji jen mimochodem na rozpočet ministerstva zemědělství, které nebylo poměrně dotováno v jednotlivých odvětvích takovým způsobem, který by odpovídal jeho významu a důležitosti pro stát.

A jestliže musíme dnes do naší Československé republiky dovážeti některé výrobky zemědělské, na př. pšenici, a jestliže dnes národohospodářská bilance Československé republiky je odvislá od velikosti a výše vývozu cukru z našeho státu, myslím, že je naprosto správné podporovati co nejvýše výrobu zemědělskou v tom smyslu, aby zvýšení možné produkce pšenice až do úplné soběstačnosti bylo co nejdříve provedeno a aby na druhé straně podpora výroby zemědělské v otázce výroby cukru doznala též příslušné ochrany.

Co ještě je půdy v naší Československé republice, která, kdyby byla zmeliorována, mohla by posloužiti právě těmto vpředu uvedeným tužbám! Postup provádění meliorace je v Československé republice velice pomalý. Při provádění zákona o melioračním fondu bylo výslovně poukázáno na to, že ani výše téhož - 30 mil. Kč ročně - nestačí, aby práce meliorační nesly se tím tempem, jakého bylo by třeba v zájmu brzkého dosažení oné mety, kde veškeré meliorace schopné pozemky v území Československé republiky budou zmeliorovány. Po této stránce máme stále ještě tužbu, která nutí nás připomínati, že další ještě zvýšení melioračního fondu bylo by plně na místě a také národohospodářsky odůvodněno. Doufám, že lepšící se situace hospodářská umožní v krátké době splniti tuto velikou naši tužbu.

Naše Československá republika má však ještě další program a cíle v oboru vodohospodářské práce. Úprava toků, výstavba nádrží a kanalisace řek je jistě jedním z nejdůležitějších problémů, poněvadž je věru velmi smutno, pozorujeme-li, že v bohatých krajích našich vznikají v dobách prudších srážek vodních nezměrné hospodářské škody na úrodě a odplavení ornice jen tím, že toky řek v naší Československé republice nejsou regulovány a tím některá příslušná území od zátop chráněna, ač by se tak mohlo státi v brzké době provedením říčních úprav a nádrží.

Vzpomínám jen oněch katastrofálních záplav v letech 1925 a 1926, které vedly k tomu, že bylo nutno v naší republice jednati o zvláštním zákonu, kterým musely býti tyto hospodářské škody nahrazovány, a kde šlo o povolení řady milionů jen k tomu účelu, aby alespoň to nejkřiklavější, co jako škoda bylo způsobeno, bylo nahrazeno a napraveno. Tento zákon z r. 1925, č. 227, vykázal ve II. hlavě vládě republiky Československé možnost použíti obnosu do 50 mil. Kč ročně k dotování příslušného fondu, aby z výnosu tohoto fondu mohly býti provedeny takové práce, které by vyloučily již možnost takovýchto katastrof, jakých jsme právě v letech 1925 až 1926 byli svědky.

Při provádění tohoto zákona počítalo se, že v případě, kdyby se použilo jen tohoto obnosu ročně a mimo to snad ještě nějakých příspěvků zájemníků ve výši tomu odpovídající, mohlo by se provésti vodohospodářských staveb za obnos skoro 1 miliardy Kč, kterými bylo by eventuelní nebezpečí podobných katastrof značně eliminováno. Těšil jsem se, že za tento obnos budou upravena nejhorší místa v tocích našich řek, že budou v prameništích a horních tocích řek postaveny nádrže, jimiž budou zadrženy katastrofální přívaly vodní, aby netvořily hospodářských škod.

Dnes je všeobecně známo, že jenom postavením nádrže u Rozkoše u Čes. Skalice daly by se úplně odstraniti zátopy na řece Labi až k Labské Týnici, že by postavením nádrže na řece Orlici v Pastvinách a jiných a u Bohdanče bylo možno ochrániti další území od záplav až po Brandýs a že by postavením nádrže na Horní Jizeře bylo možno počítati s tím, že jsou odstraněny záplavy - kromě největších katastrofálních - až do soutoku Labe s Vltavou.

Jakých hospodářských výsledků dalo by se bezpečně docíliti zde na nejúrodnějším území republiky, na zlatém prutu, kdyby nebyla práce zemědělcova v tomto území ohrožena neustálými nebezpečnými zátopami! Jaké výhody by způsobilo zadržení vody v těchto nádržích a pozvolné její propouštění během roku k možnému provádění melioračních úprav na celém tomto toku, kde by touto zadrženou vodou mohlo býti provedením zavodňování zvýšeno pěstování krmiva na trojnásobnou výši proti výši sklizně dnešní! Co znamenalo by provedení nádrže štěchovické na Vltavě pro dolní území okolo Prahy a pod Prahou, kdyby tato voda mohla býti během celého roku používána k účelům zemědělským k umělému i přirozenému zavodňování, čímž zvýšily by se výsledky sklizně území značně ohrožených suchem při situaci, jaká je za dnešního stavu!

A tak bych mohl vyjmenovati jednotlivé toky našich řek v Čechách i na Moravě a Slovensku a vypočítávati příslušné hospodářské prospěchy, které by vznikly, kdyby naše státní správa přikročila po této stránce k tomu, aby druhá hlava zákona o živelních pohromách byla skutečně prováděna. Ale velmi se nás musí dotknouti, musíme-li konstatovati, že zákon, který byl velikou většinou celé sněmovny schválen, nedochází v rámci své druhé hlavy provádění a že tyto naše ušlechtilé tužby nedocházejí proto splnění.

Dnešní hospodářská situace, značné prostředky peněžní jsoucí k disposici, vlastně ukazují na to, že není správno, když na rok 1927 ve smyslu tohoto zákona není vůbec žádná položka, ani část z těchto 50 mil. Kč, a že se tedy neuvažuje pro r. 1927, že by v rámci tohoto zákona vůbec nějaké vodohospodářské práce podniknuty byly. Věříme, že jako se ukázala i v této době nejvyšší hospodářské šetrnosti státu nutnost zřizovati zvláštní komunikační fond silniční, aby tak tyto nezbytné spojovací tepny v naší republice nedoznaly hospodářského poškození ve svém programu, že i ve vodohospodářství musí nastati totéž poznání a že musí v nejkratší době dojíti k tomu, aby zřízen byl zvláštní fond vodohospodářský a dotace ve smyslu citovaného zákona a snad ještě i dotace další, aby bylo možno splniti program vodohospodářské práce v republice Československé.

Slibujeme si, že v této věci způsobí obrat k lepšímu ustavení státní vodohospodářské rady právě ve smyslu vpředu citovaného zákona, uvedené ministerstvem zemědělství a veř. prací v život. Tím jistě za spolupráce předních zástupců úřadů, odborníků, praktiků a zájemníků bude možno řádně odůvodniti hospodářskou prospěšnost, provádění prací vodohospodářských a povzbuditi státní správu k tomu, aby v tomto programu bylo prováděno více prací než se děje dosud.

Provádění regulace Labe a kanalisace, která dnes již umožňuje spojení srdce našeho státu, našeho hlavního města Prahy, s námořními přístavy atlantickými, nemůže býti ještě rozvinuta v plném rozsahu, dokud není provedena také kanalisace po řece Labi do důležitých středisk průmyslových, Nymburka, Kolína a Pardubic. A přece vidíme, že dosavadní regulace právě v rámci kanalisačního programu na tomto břehu prováděná nepotřebuje již mnoho, aby bylo splněno to, co je naším cílem, totiž plné umožnění kanalisace až do severovýchodních Čech.

Jest nám líto, když musíme sděliti, že sledujeme-li provádění úpravných prací co do tempa, že toto tempo je v posledních dobách velmi volné a že tím dosažení cíle - provedení úplné kanalisace - stále se nám vzdaluje. Mám dojem, že kdyby trošku řešila se otázka tato s příslušným porozuměním, že by otázka provedení kanalisace až do Kolína byla otázkou pouze několika krátkých roků. Proto není jistě bezdůvodným, když dnes s tohoto místa jménem klubu republikánské strany zdůrazňuji, že povolení prostředků k tomuto účelu bude míti vždycky naše sympatie a že rádi pro ně zvedneme ruku. (Tak jest!) Věřím, že provedení kanalisace od Pardubic na sever do Jaroměře, provedení kanálu labsko-dunajsko-oderského, provedení kanalisace řeky Vltavy a tím posílení hospodářské síly jižních Čech až po Kamýk je jen otázkou výstavby několika málo vodohospodářských staveb. Jistě není nesprávno, když dnes s tohoto místa připomenu, že je na místě, aby těmto pracím byla věnována co možno největší péče, aby bylo provádění jejich forsírováno co nejrychleji, poněvadž to znamená zlepšení našeho hospodářského života v krajích, kam bychom mohli těmito tepnami v krátké době přijíti.

Totéž, co říkám o středních a východních Čechách a o Vltavě, platí také pro Moravu, platí pro přítoky Dunaje, zejména když se ukazuje v poslední době, že plavba po Dunaji slibuje velmi potěšitelný hospodářský vývoj.

Jaké nezměrné škody způsobuje každoročně záplava vodní, chci poukázati na svém kraji, na povodí křineckých a poděbradských blat. V povodí křineckých blat přichází o možnost hospodářského zvelebení zemědělci ze 13 obcí, jejichž katastr měří okrouhle 61 km2 a neméně i stát, neboť ztrácí se ročně okrouhle 100 vagonů obilí a jiných hospodářských produktů, které na zatopených plochách mohly by býti vypěstovány. Rozsah do zájmů regulačních zabraných pozemků obnáší 1200 ha, kdežto k soustavnému odvodnění přihlášené pozemky činí okrouhle 900 ha. Tak přicházejí naši zemědělci téměř každoročně o výsledek své namáhavé práce.

Druhá oblast - poděbradská blata - zabírá 8 katastrálních obcí a výměra v drenáž, odvodnění pozemků činí 1500 ha. Tato oblast je neméně přístupna záplavám vodním a je nutno, aby bylo urychleně pracováno k odstranění tak katastrofálních škod.

Provedení vodohospodářských prací má však v zápětí také ještě další možnost hospodářského vývoje a to tím, že na regulovaných tocích je možno vybudovati řadu zdrojů energie, kterážto k posílení hospodářského života v našem státě stává se stále nepostradatelnější. Přicházíme tu k problému elektrisace našich krajů.

Soustavná elektrisace v Československé republice je ve velice slibném vývoji. Organisačně velmi správně je prováděna řada vzorů, která docílením zkušeností může již vésti k tomu, že systém provádění správné soustavné elektrisace jsme již našli. Jak elektrisaci provésti, je jen otázkou času a peněžních prostředků, o jichž získání je již systém plně ujasněn. Rozvod a distribuce elektrické energie má již svoji cestu a půjde svým tempem. Jest třeba nyní věnovati ještě více péče otázce výroby elektrické energie. Národohospodářský význam správného způsobu výroby elektrické energie je velmi důležitým, a vidíme-li, že dnes na př. ekonomie výroby parou může konsumentu utajené energie v uhlí dodati přibližně asi 10% ve formě práce, kdežto z utajené energie ve vodních silách jsme s to dodati až 46 až 50% přímo konsumentu, ukazuje se jenom jasně, kde je správná národohospodářská cesta k dosažení onoho cíle správně prováděné soustavné elektrisace.

Můžeme býti hrdi u nás v Československé republice na velkolepý podnik elektrisační, postavený akciovou společností, na kterém zúčastnil se stát, země Česká a hlavně město Praha, kde docíleno jest umožnění výroby elektrické energie přímo na dole v mostecké pánvi v Ervěnicích a přenos energie té do největšího místa konsumu u nás, do hlavního města Prahy za podmínek tak výhodných, že se ukázalo hospodárným zastaviti dosavadní zdroj výroby elektrické energie v tomto městě a že tím vzniká ještě další možnost budovati v naší republice podniky, k jichž umožnění je potřebí elektrické energie velmi levné, jako je vázání atmosférického dusíku, což je nám již umožněno vybudováním ervěnické elektrárny.

Měl jsem příležitost informovati se o otázce elektrisace u našich odborníků, kteří neznají jenom naše podniky v Československé republice, nýbrž i řadu podniků v cizích státech, které jsou světovými vzory, a po získaných informacích mohu prohlásiti, že elektrárna v Ervěnicích, patřící ústředním elektrárnám, akc. společnosti se sídlem v Praze, jest podnikem vzorným, který nelze ani doceniti. Přes to, že tu a tam slyšíme mnoho výtek proti této elektrárně, přes to, že komunistická strana často podávanými interpelacemi svádí veřejné mínění na nesprávnou cestu posuzováním tohoto našeho velkolepého podniku, vím, že vybudován je elektrárnou ervěnickou u nás podnik vzorný, podnik hospodářsky výnosný, jehož dosah doceníme teprve v budoucnosti. Zjišťujeme-li, jak jsem od odborníků seznal, obtíže, které při budování podniku podobného rozsahu bylo překonávati v jiných státech a těžké získání potřebných zkušeností, které jinde zaplatili také velmi draho, můžeme dnes býti vděčni těm odborníkům v našem státě, kteří se tak velikého úkolu podjali a kteří se ho také zhostili takovým způsobem, že dnes jsou jim hospodářské výsledky jejich práce velikým zadostiučiněním.

Výroba elektrické energie v Československu musí dojíti svého usoustavnění právě po této stránce správného soustředění kolem této nejpřednější naší výrobní společnosti. Elektrárna na přehradě štěchovické zapadne jistě velmi dobře do rámce činnosti ústředními elektrárnami započaté, i další zdroje energie, které vybudovány budou na jiných místech našeho státu, kde bude jistě cílem vzájemná spolupráce a vzájemné doplňování se tím, že budou vystavěny hlavní tepny 100.000 voltové sítě po celém území našeho státu, aby tak soustavnosti výroby elektrické energie mohlo býti plně docíleno.

Jestliže se má účelně doplniti síť našeho železničního spojení, je to možno jen tehdy, když se vezmou k posouzení veškeré stávající projekty, aby doplnění sítě mohlo býti účelné a z hospodářského stanoviska správné. Dělal-li by se tento plán, dovoluji si upozorniti, že jižní kraje Čech a přilehlé jihozápadní kraje Moravy mají okresní místa, na př. Hrotovice, které jsou vzdáleny od dráhy až 30 km. V takových krajích se velmi špatně hospodaří.

Chci ještě zmíniti se o produkci živočišné. Chov koní nebyl a nebude nikdy rentabilní, vyjímajíc mimořádné poměry tržní za války. Motor sice silně soutěží s koněm, zvláště s chladnokrevným, avšak rolník a armáda nemůže nikdy tak zmechanisovati potažní sílu, aby mohla se zříci úplně koně. Chov koní zůstane vždycky důležitým článkem výroby živočišné, ovšem v mnohem menších rozměrech než dosud. Zapuštěných klisen značně ubývá následkem velmi nízkých cen hříbat. Není pochyby, že v příštích letech s pokračující mechanisací potažní síly zvláště v obchodě a průmyslu a s trvalou menší poptávkou po hříbatech ještě více poklesnou, takže je nebezpečí, že naše armáda, spoléhá-li na naši domácí produkci koní, nenajde s dostatek vhodných remont pro své účely.

Zřizování družstevních hříbáren za pomoci státu nedá se při klesajících cenách hříbat na dlouho udržeti. Jediná odpomoc záleží v tom, když ministerstvo nár. obrany zřizovati bude hříbárny a zakupovati bude roční a pokud možno ještě mladší hříbata, pokud stájovým odchovem u rolníka nezískají různé vady tělesné, jež činí je neschopnými pro účely vojenské. Několik vojenských hříbáren v různých zemích Československa zajistí nejen dobré remonty, nýbrž i přiměřený odbyt hříbat rolnickým chovatelům. Určitá procenta tříletých až čtyřletých koní, odchovaných ve vojenských hříbárnách, které nehodí se pro účely vojenské, odprodají se veřejnou dražbou a mnohý z těchto koní, nehodící se pro armádu, může býti získán rolnickým chovatelem. Ministerstvo války býv. Rakouska bránilo se rovněž zřizování hříbáren vzhledem k dosti značným nákladům, avšak v posledních letech před válkou konečně přece zřídilo na rozsáhlých dvorech ve Štýrsku vojenské hříbárny, které se osvědčily nejen po stránce odborně-technické, nýbrž i po stránce ekonomické, dodávajíce armádě dobrého koně, jenž byl jen asi o 20% dražší než bývalá průměrná remontní cena, za to však kvalita koní byla o 50% lepší, nehledíc ani k tomu, že ve vojenských hříbárnách našel rolnický chovatel odbyt pro svá hříbata.

V chovu hovězího dobytka je nutno, aby stát věnoval větší pozornost kontrole užitkovosti a dědičnosti skotu. Dosud kontrolujeme v Československu ani necelé 1% veškerých krav. Je třeba, aby kontrolovalo se aspoň 20% veškerých krav, ne-li v celé republice, aspoň v nejlepších chovných obvodech, chceme-li zvýšiti produkční schopnost našich domácích chovů a chceme-li z bilance našeho zahraničního obchodu odstraniti miliardový schodek ve výrobě živočišné. Od roku 1920 až do konce června 1925 činí toto pasivum výroby živočišné v bilanci zahraničního obchodu 7.663,000.000 Kč. Dosavadní výsledky kontroly v Československu, zvláště na Moravě, jsou velmi uspokojivé. Od r. 1923 až 1926 stoupla kontrolou průměrně dojivost u kontrolovaných krav o 500 kg mléka při nepatrném zvýšení krmné dávky. Kontrolou dá se produkční schopnost našich krav zdvojnásobiti, což má nejen význam pro zemědělce, nýbrž i konsumenta, zvláště pro široké vrstvy lidové. Zvýšení produkční schopnosti u našich krav nemá tedy význam jen soukromoekomický, nýbrž i sociální. Nemůže proto rolník nésti sám náklad kontroly užitkovosti a dědičnosti hospodářských zvířat, nýbrž musí částečně přispěti také stát. Jest proto třeba, aby pro r. 1928 zařazena byla do rozpočtu položka kontroly užitkovosti a dědičnosti hospodářských zvířat, jež dotována by byla aspoň 5 mil. Kč. Chovu vepřů, jenž vedle chovu skotu je hlavním producentem živočišných výrobků masného a mléčného průmyslu, nutno věnovati stejnou péči jako chovu skotu, poněvadž chov vepřů musí uhraditi manko na trzích žírného skotu, protože žír skotu je a bude i v budoucnosti nerentabilní. Produkční schopnost našich vepřů je oproti cizím chovům nedostatečná následkem nedostatku kontroly prasnic a přírůstku selat.

V našich chovech zjištěna u selat po 28 dnech průměrná váha 4 až 4,5 kg, kdežto v cizině, na př. v Německu, docilují chovatelé ve svých kontrolovaných chovech 8,5 kg. Stejně jako u skotu, je nutno u vepřového dobytka zavésti kontrolu a výběr biologicky a hospodářsky nejúčelnějších kombinací genů zárodečné hmoty. Bez výběru na podkladě kontroly nebudeme nikdy aktivními v produkci vepřového masa a sádla. Kontrolou můžeme však v několika letech úplně nahraditi importy vepřů z Polska, Rumunska, Maďarska, Jugoslavie a Dánska. Nutno protestovati proti tomu, že při sestavování celních sazeb pro vepře ve váze od 50 až 80 kg dosáhne celní sazba teprve 1. červencem 1929 výše 84 Kč. Je nutno, aby také na kontrolu vepřů byl povolen přiměřený obnos ve výši 1 milionu Kč.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP