Čtvrtek 31. března 1927

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. Hýbner.

Posl. Hýbner: Slavná sněmovno! Projednáváme návrh vládního zákona o ročním kontingentu branců, o náhradní záloze a o některých změnách branného zákona.

Ujímám se úkolu, abych jménem naší živnostenské strany promluvil stručně k uvedeným předlohám vojenským a vyjádřil k nim naše stanovisko. A řeknu hned, že stanovisko naše jako strany koaliční je kladné, a kdybychom i v koalici nebyli, nemohli bychom se vyjádřiti ani hlasovati jinak.

Předlohy soustředěné v jednom návrhu zákona znamenají nejen pokrok v našem vojenském zákonodárství, ale také určité výhody i vymoženosti v konání presenční vojenské služby, jichž se již příslušníci živnostenského a obchodnického stavu od prvopočátků ustavení naší republiky marně dovolávali a proto je tím více nyní vděčně vítají, třeba přicházejí až po tolika letech. Po převratu pracovalo se v tomto parlamentě horečně na nových zákonech a potvrdilo se také v mnohých případech, jak takový spěch se zákony se nejen neosvědčil, naopak v mnohém nás velice poškodil, a přistupujeme-li jen z důvodů nutnosti ku novelisaci takovýchto, v praksi se neosvědčivších zákonů, narážíme hlavně na odpor těch, kteří je tehdy jako strany vládní tvořili a dnes jsouce v oposici staví se proti nim, nikoliv proto, že by s novelisací nesouhlasili, ale prostě proto, že jsou v oposici.

Takto argumentují se všechna stanoviska, jež byla zaujata k podobným vojenským předlohám, které již byly projednávány. V této sněmovně byl r. 1922 pod č. 370 odhlasován vojenský zákon, jenž poskytoval brancům určitých výhod a do dneška nepozbyl ještě své platnosti, a proto je potřebí zjistiti, jakou skutečnou úlevou byl a kterým kategoriím branců hlavně prospíval. Podle tohoto zákona bylo možno propustiti předčasně z presenční služby nejvýše 4000 branců. A jak důvodová zpráva k tomuto návrhu zákona uvádí, byla r. 1925/26 podle statistických zpráv předložených ministerstvem národní obrany podle ustanovení §u 6, odst. 6. zákona z r. 1922 výhoda v plnění branné povinnosti udělena živitelům rodin, tedy dělníkům, jich vdovám a sirotkům v počtu 2940, majitelům zděděných zemědělských usedlostí v počtu 89, neúplným živitelům průmyslových a zemědělských dělníků celkem 788, posluchačům vysokých škol celkem 163 a majitelům malých živností a obchodů, a to podtrhuji, celých 20, čili percentuelně vypočteno, dělníci měli přes 90% osvobozených z celého povoleného kontingentu, zemědělci toliko 2%, ale příslušníci živnostenského stavu - světe žasni - toliko 1/2 %. Kdyby tudíž v novém návrhu zákona nebylo již nic podstatnějšího, než-li to, aby tato do nebe volající křivda, spáchaná na živnostenském a obchodnickém stavu, byla odčiněna, jedině z tohoto důvodu již bychom musili pro nový návrh zákona hlasovati.

V uvážení, že podle odvodních výsledků za poslední tři roky bude možno na místě dosavadních 4000 branců výhody v plnění vojenské povinnosti používajících doplniti na 8000, budeme dvojnásobně participovati na tomto množství, ovšem v pevném přesvědčení, že percentuelní poměr, když bude spravedlivě vyhovováno brancům náležejícím ku živnostenskému a obchodnímu stavu, se zlepší. Dosud propouštějí se branci, jimž byly branné výhody přiznány po presenční 6měsíční službě. Podle navrhované osnovy mají sloužiti branci tito pouze 12 týdnů, čímž se presenční povinnost snižuje o celou polovinu. Je nepopíratelno, že v zájmu řádného vojenského a odděleného výcviku musilo býti utvořeno nové vojenské těleso po způsobu bývalé rakouské zeměbrany. Pokrokem dlužno nazvati také to, že oproti nynějším ustanovením dosavadního zákona, kde o poskytnutí výhod rozhodovalo zemské vojenské velitelství, bylo toto ustanovení v novém zákoně vypuštěno a na místo zem. vojen. velitelství určeny budou smíšené komise, zřízené v sídlech doplňovacích okresních velitelství, které budou s místními poměry obeznámeny mnohem lépe, nežli byla zemská vojenská velitelství. Za vymoženost v zákoně pokládáme i to, že před rozhodováním mají býti slyšeny zájmové korporace. Zákon tento má jinak ještě čistě vojenskou praktickou cenu tím, že náhradní záložníci nebudou rušiti neustálou fluktuací řádný vojenský výcvik. Nový zákon tvoří z branců, jimž bude branných výhod poskytovati, přesně rozlišené tři kategorie a kvitujeme s díkem, že pro brance živnostenské a obchodnické ustanovil zvláštní kategorii, hlavně však, že zřejmě příslušníky těchto stavů označil tak, aby nejasným výkladem zákona jim právo na úlevy v branné povinnosti nemohlo býti odpíráno. Naše strana také úplně souhlasí s dalším ustanovením zákona, aby branci, kteří za své presenční služby prokáží teoreticky i prakticky způsobilost zastávati služební funkci důstojníka, mohli býti jmenováni podporučíky již za své presenční služby a nepochopujeme, že oposiční strany, hlavně socialistické, se i proti tomuto stavějí, když se zde z valné části bude jednati i o jejich děti. Jest známo, že kursy ve školách pro výcvik důstojníků jsou neobyčejně namáhavé, přísné, a často až 8 měsíců trvající, což obyčejný voják prodělávati nemusí. Je tudíž jen spravedlivo, když těm dobrým absolventům kursů důstojnických za jejich namáhavé snažení, dostane se ve formě jmenování podporučíky ještě pro zbytek presenční služby této odměny. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.)

Jak jsem citoval, používali příslušníci děl nického stavu v největší míře výhod dosavadního branného zákona. Důvodová zpráva konstatuje, že v kategorii b) a c) navrhovaného zákona, které jsou určeny pro zemědělce, živnostníky a obchodníky, bude i v budoucnu poměrně málo příslušníků oproti příslušníkům kategorie a), tedy příslušníkům dělnické třídy. To znamená, že tento stav nemůže býti v novém zákoně na svých právech zkrácen a výhody dosavadní budou vzhledem ku zvýšení stavu branců při nejmenším zdvojnásobeny. Je nepochopitelno, že zástupci dělnických vrstev se v parlamentě staví záporně k této předloze, dokazujíce její zhoršený stav a poukazujíce na to, že na místě tvoření zákonů znamenajících odrakouštění vracíme se k odříkaným zákonům rakouským. Věřili jsme po převratě, že zrušíme systém kádrový a zavedeme milici. Poměry byly však silnější nežli my a soustava miliční zůstala jen naším toužebným přáním a snem.

Jestliže jsme tvořili zákony, jež se zdály odrakouštěním, ale jichž změnu nám určuje duch času, a jestliže novelisace zákonů takových určuje přizpůsobení se novým poměrům, nemůžeme a nesmíme se tomu vyhýbati.

Náš klub a naše strana si tento nový zákon svým zákrokem na rozhodujících místech vydobyla, poněvadž má na něm neobyčejný interes. Tím se netajíme a proto prohlašuji, že klub náš jako pro ostatní vojenské předlohy, stejně i pro tento zákon bude hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Matzner. Uděluji mu slovo.

Posl. Matzner (německy): Dámy a pánové! Než přistoupím k předmětu, kterým se právě zabýváme, považuji za svou povinnost se vší energií odmítnouti tvrzení obsažené v dnešní "Deutsche Presse" a nesouhlasící s pravdou, že prý členové mé strany včera v jednom šiku hlasovali pro pozměňovací návrhy českých sociálních demokratů, národních socialistů a komunistů. Hlasovali jsme jen pro ty pozměňovací návrhy, které úplně chrání zájmy německého lidu a odpovídají našemu stanovisku k volebnímu právu vojáků. Odmítám tedy energicky toto nové politické otravování studní, které provozuje křesťansko-sociální tisk.

Dámy a pánové! Vládní návrh týkající se ročního kontingentu branců atd. obsahuje také utvoření náhradní zálohy v československém vojsku. K vojenským předlohám, které v této sněmovně byly včera vyřízeny, řekli mluvčí naší strany dr Keibl a dále dr Schollich ve výboru a ve sněmovně to, co jsme měli říci. Chápu-li se dnes slova, má se to státi krátce. Zamýšlené vytvoření náhradní zálohy jest otázka hluboce zasahující nejen po stránce národní, nýbrž také po stránce národohospodářské, na které mají velký zájem zvláště rolnictví a živnosti.

Chci se letmo dotknouti jen několika ustanovení návrhu tisk 941. § 3 předpisuje pro příslušníky náhradní zálohy kromě cvičení ve zbrani stanovených branným zákonem ještě jedno mimořádné čtyřnedělní cvičení ve zbrani. Je-li již samo sebou konání cvičení ve zbrani rušivým zasáhnutím do hospodářského života, dlužno ještě zvláště čtyřtýdenní dodatek pociťovati jako silné zatížení těch, kdož hospodářsky těžce bojují.

§ 5 ustanovuje, že tři zvláště označené kategorie mají možnost dosíci na zvláštní žádost zařazení do náhradní zálohy. Příznačným jest při tom, že se otcové a dědové musejí nyní teprve podrobiti formálnímu odvodu, že se tito lidé musí dostaviti před komisi. Myslil bych, že by zde přece stačil úřední lékař, čímž by se dosáhlo zjednodušení, urychlení a zlevnění celého řízení. Nepřikládáme také velkého významu provádění §u 5, stane-li se tento návrh zákonem, neboť přece víme, jak pracují naše úřady v instančním pořadí a že odvolání, nepřihlížeje k tomu, že se jim vyhovuje jen v nejřidších případech, byť důvody byly sebe důležitější, potřebují celé týdny, měsíce ba léta, takže nemůžeme míti naprosto důvěry ani k této části návrhu.

Přihlédneme-li ke komisím, o nichž se zmiňuje § 5, musíme se zajisté tázati, proč jsou zde právě ustanoveny zase jen vojenské komise a nikoliv, jak by to nejlépe odpovídalo podstatě věci a účelu, komise smíšené, složené z lidí praktického života, kteří přinášejí s sebou kulturní, sociální a hospodářské porozumění, jehož nelze jen tak zhola očekávati od komise jednostranně složené.

Pokud jde o počet těch, kteří budou osvobozeni, vidíme ve způsobu, jak a kdo tento počet stanoví, možnost pro rozličné chyby, poškozování a nadržování, krátce obáváme se i zde nespravedlnosti a nezákonitosti. § 10, oddíl I skytá nám tím, že budou přibráni cizí státní příslušníci, radostnou vyhlídku, že bude vytvořena československá cizinecká legie. Nemůžeme ovšem tohoto branného návrhu uvítati proto, poněvadž jasně z něho vyplývá, že nejde naprosto o zmenšení stavu a o ulehčení služební povinnosti, nýbrž poněvadž prodloužení vojenské služební povinnosti na 18 měsíců bude hospodářským zatížením. My, členové německé národní strany, můžeme se připojiti k mínění, které nedávno pronesl poslanec ze Svazu zemědělců mluvě o branném návrhu, a jež zní: "A nyní přichází hlavní vnadidlo, zavedení zeměbrany, o níž sám pan ministr ještě nemá jasného úsudku, jak se má jmenovati a jak bude vypadati. Víme, že ve starém Rakousku byla cvičena dva měsíce náhradní záloha, která pak za války konala zcela vynikající službu. Víme, že v této náhradní záloze byly umístěny především ony třídy povolání, jejichž vzdalování se z domova ohrožovalo základ existence nebo schopnost života jejich rodin. V tomto směru pracovala stará správa přímo vzorně. Přinášela s sebou pochopení a soucit pro starosti svých občanů. Když se v této zemi vytvořilo podobné zařízení, když totiž bylo ustanoveno propouštění na dovolenou po 6 měsících, osmělil se tehdejší ministr Udržal ujistiti pisatele článku v branném výboru Národního shromáždění, že ustanovená úleva bude "působiti v daleko širším okruhu než stejné zákony starého Rakouska". Účinek a zkušenost během let byly podstatně jiné. Vypadá to zcela tak, jako by poslanec byl zde již jen k tomu, aby tu a tam jednou vybojoval od vojenské správy nějakého vojáka podle těchto zákonů o úlevách. Kdo měl prospěch z této výhody, dá se těžko zjistiti. Rozhodně byli státní občané německého jazyka ve velice omezené míře účastni této výhody a zkušenosti v tomto směru nás učí, že my němečtí sedláci při zřízení zeměbrany, o níž ostatně ani ministru ještě není jasno, má-li sloužiti 3 nebo 4 měsíce, nemůžeme jistě očekávati nic jiného. Rozhodně ani zákon není podle toho, aby vyžadoval od nás nějaké oběti. Neboť jiní mají vždy větší zájem na všech těchto zákonech než my sami." Tak mluvil poslanec ze Svazu zemědělců, a my prohlašujeme, že s ním úplně souhlasíme. (Posl. Windirsch [německy]: Jak se jmenuje?) Víte přece, jest to pan posl. Jos. Mayer.

Konečně přicházím ještě k projevu, jejž učinil pan místopředseda Zierhut jménem německých vládních stran a jehož důvodem bylo vyzývavé chování posl. Špačka. V tomto prohlášení zní jedna věta: "Německé vládní strany jsou ochotny dáti státu, čeho potřebuje ke svému klidnému dalšímu vývoji." Zde bych rád projevil naše mínění, totiž, že se můžeme zajisté plným právem tázati: Co dává stát nám Němcům pro klidný další rozvoj, ať v oboru hospodářství nebo osvěty atd.? Jsou všechny velké rány, jež byly v tomto státě zasazeny německému lidu a na něž se ještě pomýšlí, klidným vývojem?

Jako korunního svědka dovolal bych se nynějšího německého ministra Spiny, jenž ještě dne 18. prosince 1925 jménem dnešních německých vládních stran zjistil: "Zkušenosti, jež jsme učinili za sedmiletého trvání československého státu, ukázaly, že jeho národnostně státní výstavba a jeho jednostranná národnostní vládní soustava jsou nesnesitelné pro národy, které k němu byly připojeny. Žalujeme na tuto soustavu, že svou podstatou i svými snahami způsobila našemu lidu těžkou křivdu a nezměrnou škodu. Ve vnitřní nepravdě této vládní soustavy vidíme kořen všeho zla, jímž stůně tento stát. Vidíme v ní zásadu neslučitelnou především s bezpečností a s blahem sudetskoněmeckého lidu. Stojíce pevně na půdě své zděděné vlasti, prohlašujeme, že chceme společně a bezohledně bojovati proti této soustavě a jejím účinkům. Budeme vésti tento společný boj, dokud utrpěná křivda nebude opět napravena a ve všech státních zařízeních nebude dbáno faktu, že v hranicích tohoto státu bydlí několik národů, jež jsou rovnocenné a rovnoprávné. Nuceně připojeni k národnostně smíšenému státu, prohlašujeme, trvajíce zásadně na právu svobodného národního sebeurčení, za svůj vnitřně politický cíl naši rovnoprávnost po stránce jazyka, pracovního místa, školy a půdy." Tím jest přece jasně prokázáno, že Češi v prvních osmi letech trvání tohoto státu odňali sudetskoněmeckému lidu možnost vývoje v každém směru. Domnívám se, že ani dnes se ještě neodváží žádný člen německých vládních stran tvrditi, že by byl býval splněn některý ze zásadních sudetskoněmeckých požadavků od té doby, co němečtí ministři vstoupili do vlády. (Různé výkřiky na levici.) Tento fakt vyplývá nejlépe z vývodu sen. Medingera, který prohlásil, že německé vládní strany po svém vstoupení do vlády nesmějí více mluviti pravdu a stále musejí hlasovati proti svému svědomí. Domnívám se, že se tato charakteristika hodí doslovně ke včerejšímu vystoupení německých vládních stran pro pět branných návrhů, které podle upřímného přiznání kolegy Ježka nemají sloužiti jinému účelu než ke zvýšení pohotovosti českého vojska proti dědičnému nepříteli Německu. Oficielní zpravodaj Špaček sice včera usiloval přátelský poměr k velké Německé říši vylíčiti jako nutnost, avšak každý zasvěcenec ví, že jde jen o diplomatický způsob vyjadřování, totiž krásnými slovy zastírati pravé úmysly. Také na pokus, aby své úvodní vývody jako zpravodaje, v nichž jasně projevil úmysly nepřátelské Němcům, zeslabil nyní tím, že prohlašuje, že jde jen o odůvodnění zavedení kádrové soustavy v r. 1920, dlužno odpověděti, že udržení této kádrové soustavy v nynější době má jen tehdy smysl a účel, když i dnes český militarismus spěje k těmže cílům Německu nepřátelským. Nelze tedy pochopiti, že německé vládní strany mohly dáti prohlásiti ústy svého vůdce Zierhuta, že jest chybou viděti v branných návrzích včera odhlasovaných ohrožení míru a nástroj, jenž má sloužiti útočným úmyslům proti kterémukoliv ze sousedů, a dále, že vojsko vytvořené podle branné reformy jest určeno pouze k ochraně země.

Uvedu praktický příklad: Podle práva sebeurčení rozhodne se Rakousko připojiti se k Německu. Český ministr pro věci zahraniční před několika nedělemi oficielně prohlásil, že i českoněmecká vláda zaujímá nepřátelské stanovisko k tomuto připojení. Z toho následuje, že vláda v daném případě jest ochotna všemi mocenskými prostředky, jež má po ruce, zmařiti toto připojení, to znamená dále, že československé vojsko zesílené pomocí německých vládních stran jest povoláno vystoupiti proti našim bratřím v Německu a Rakousku a to zase neznamená nic jiného, než že německé vládní strany jsou ochotny vésti naše německé syny ve službách českého imperialismu proti našemu německému bratrskému národu. Doufám, že jsem jednoho smýšlení s veškerým německým obyvatelstvem, zvláště však s postiženými německými vojíny, že považují postup německých vládních stran za nepochopitelný, a že v rozhodné chvíli budou si vědomi toho, že jsou příslušníky velkého německého národa ve střední Evrop (Výkřiky posl. Windirsche.) a budou právě tak s nadšením konati svou národní povinnost, jak to činili čeští vojáci za světové války. Naši němečtí vojíni poslechnou v rozhodné chvíli hlasu krve. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Wünsch. Uděluji mu slovo.

Posl. Wünsch (německy): Včera večer bylo v této sněmovně najednou odhlasováno ne méně než pět vojenských předloh a jest příznačné, že při tomto hlasování došlo k podobným bouřlivým výjevům, jako kdysi tomu bylo při rozpočtu a pod. O 24 hodin později jest československý parlament již opět nucen jednati a hlasovati o nové, šesté branné předloze. Právě tak, jako pět dřívějších branných předloh má naprosto třídní ráz, můžeme to říci také o návrhu, o kterém nyní jednáme. Kdežto na jedné straně má býti určitému počtu osob povinných vojenskou službou zaručena zákonem výsada, že budou sloužiti v činné službě pouze 12 týdnů, na druhé straně mají býti veliké masy proletářských vojáků, pro něž se nelze od tohoto parlamentu nadíti žádných výsad, i nadále tak jako dříve nuceny žíti 18 dlouhých měsíců smutný život v dusných kasárnách a na dusných kasárenských dvorech. Z toho plyne, že zákon, který vystupuje s nárokem, jako by zde běželo o rovnoměrně rozdělené ulehčení jak pro sedláky, tak také pro syny dělníků, není ve skutečnosti ničím jiným, nežli zákonem, z jehož každého jednotlivého paragrafu vyhlíží třídní ráz. Kdyby nynější vládní většina a kdyby zejména německé vládní strany kladly důraz na to, aby zeslabily výtku, že zcela nekritickým způsobem vyhovují všem požadavkům českého militarismu, musily by se vší silou usilovati o všeobecné zmírnění branné povinnosti. Poněvadž však to odmítají, poněvadž beze všeho odporu daly svůj souhlas šesti branným předlohám za sebou, které, jak jsem se zmínil, mají ráz naprosto třídní, jest zjevno, že německé občanské strany právě tak jako české občanské strany ve starém Rakousku jsou připraveny zbavovati velké masy jejich práv a tvořiti výsady pro nepatrné skupiny obyvatelstva. Zabýváme-li se trochu obsahem zákona, vyplývá z něho, že mají býti celkem utvořeny tři kategorie úlev osobám povinným vojenskou službou, a to tím, že se povolí kratší služební doba: 1. živitelům rodin, 2. drobným rolníkům a středním rolníkům, při čemž ovšem nutno klásti důraz na "střední rolníky" a 3. mají býti poskytnuty úlevy oněm vrstvám, které si na takové úlevy z nějakých sociálních důvodů činí nároky. Tyto kategorie osob povinných vojenskou službou budou míti možnost, aby hned při odvodu mohly si podati žádost, jíž se těchto úlev domáhají. Tyto žádosti budou pak přiděleny tak zvané smíšené komisi. Jestliže jest již celé znění zákona značně nejasné, jestliže již celý zákon má řadu ustanovení, která jsou přímo kaučuková, můžeme říci, že zejména složení smíšených komisí musí zavdati podnět k nejživější a velmi oprávněné kritice. Tyto smíšené komise budou složeny ze zástupců vojska, ze zástupců politických úřadů, dále ze zástupců obcí. Představíme-li si složení těchto komisí a uvědomíme-li si trochu poměry na venkově, kde přece dělník v obci má menší vliv než třídy majetné, jistě nelze popírati, že právě prakse těchto tak zvaných smíšených komisí, které budou v poslední instanci rozhodovati o tom, zda někdo bude sloužiti 12 týdnů nebo 18 měsíců, otevře dokořán dveře protekci ve prospěch agrárníků, bohatých sedláků. Jest velmi zajímavo, že vládní strany, které, mají-li se raditi, a usnášeti o sociálně politických návrzích, přikročují k dílu s největší opatrností a velmi zvolna, právě opačným způsobem nyní také šestou vojenskou předlohu v tomto parlamentě promrskávají tempem přímo rychlíkovým a byl na příklad zamítnut také návrh, aby návrh zákona byl ještě jednou přikázán příslušnému výboru k opětné důkladné poradě. Na jedné straně jest zákon takový, jak jsem již řekl, že se jím zaručují tisícům bohatých selských synků jisté úlevy ve vojenské službě. Na druhé straně však neznamená tento zákon zcela proti nesprávným tvrzením německých agrárníků ani nejmenší výhodu pro dělníky. A co jest z našeho hlediska zejména důležité: zákon neznamená také naprosto žádnou úlevu po stránce národohospodářské.

Dějí se pokusy oklamati veřejnost tím, že se tvrdí, že až se stane tento návrh zákonem, bude presenční stav československé armády čítati asi 70.000 mužů. Ve skutečnosti bude tento presenční stav, jak za rozpravy někteří jiní řečníci číselně dokázali, mnohem vyšší. Jest zcela stejný, ne-li dokonce vyšší nežli nynější presenční stav. Kdyby se snad měl státi pokus a mělo se tvrditi, že zkrácení služební doby pro několik tisíc lidí najednou přivodí také snížení vojenských břemen, byla by to lež. Neboť ve skutečnosti se věc má tak, že militarismus i na dále, tak jako před tím znamená největší zatížení národního hospodářství a že po ohromném vojenském zbrojení a zejména také po přijetí posledních vojenských zákonů musíme se jistě nadíti spíše většího zatížení národního hospodářství než jeho snížení.

Musíme prohlásiti, že veliké masy ve městech i na venkově na všech stranách téměř klesají pod tíhou prokleté politiky nynější vládní většiny. Následky zločinné daňové a celní politiky této většiny objevují se v každém směru. Vládní strany zdráhají se také pustiti se jen do diskuse o otázce změny celní soustavy. Zdráhají se dokonce uznati, že po zavedení cel značně stoupla drahota potravin. Ve skutečnosti má se věc tak, že masy obyvatelstva jsou cly a daněmi neslýchaně zatíženy a že také sabotáží odzbrojení v tomto státě, dalším požadováním daně ze statků a krve pro militarismus nelze na ulehčení situace pomýšleti.

Obrovské sumy rok co rok se vynakládají na militarismus, obrovské sumy se vyhazují za tím účelem, aby z tisíců a z tisíců byli vychováni vrahové, ohromné sumy se rozplýtvají, aby ustavičně bylo zlepšováno zbrojení ve vzduchu, ohromné sumy rok co rok se vyhazují, o nichž musíme říci, že ani v tom nejmenším nejsou produktivními výdaji. Na druhé straně roste počet nezaměstnaných, vzrůstají pro tisíce a tisíce lidí hospodářské svízele a musíme prohlásiti, že nejen výhradně proletářské vrstvy, nýbrž i velké vrstvy drobných zemědělců a malé buržoasie, velké vrstvy živnostníků široko daleko téměř klesají pod následky proklaté vaší celní a daňové politiky a v neposlední řadě pod následky německo-česko-slovenské vojenské politiky. Na jedné straně, jak již řečeno, ohromné sumy na zbrojení, na zlepšení výzbroje vojáků, odpor proti odzbrojení militarismu, na druhé straně skutečnost, že prakse úřadů pro válečné poškozence týden od týdne postupuje brutálněji proti obětem poslední světové války. Před několika dny poukázal na těchto místech oposiční poslanec na to, že kterýsi válečný poškozenec, 75%ní válečný invalida byl se svými nároky 7kráte odmítnut a že ani v nejmenším nepomohly všechny intervence onoho poslance. V této souvislosti musíme prohlásiti, že zde neběží o nějaký ojedinělý případ, nýbrž, že se péče o válečné poškozence soustavně omezuje, že četnictvo soustavně očmuchává a stále zjišťuje, zda ten či onen má ještě nárok na důchod válečného poškozence. (Posl. Schmerda [německy]: Gajdovi dávají tisíce jako pensi!) Tak jako vůbec házejí generálům do chřtánů ohromné sumy. Prohlašujeme tudíž, že lze zjistiti ohromný rozdíl v péči o nižší vrstvy vojenské, po případě o proletářské oběti světové války, při srovnání se sumami, které se házejí do chřtánů molochu militarismu. Snad německé vládní strany, budou-li míti ještě tu odvahu, aby šly ven a pořádaly veřejné schůze voličstva - až dosud neměly této odvahy ještě ani v jediném případu - snad se pokusí zejména venkovským vrstvám namlouvati, že zejména poslední branná předloha, o které právě nyní jednáme, znamená nějakou úlevu. Snad se pokusí tvrdit, že jest to první krok k provedení velké branné reformy. Není tomu tak, neběží zde ani dost málo o nějakou brannou reformu, běží zde pouze o politický pokoutní obchod mezi německými, českými a slovenskými vládními stranami. Můžeme říci, že nyní projednávaný zákon nejlépe lze charakterisovati tak, že tento zákon měl dva otce, totiž německého agrárního poslance Windirsche a českého nár.-demokratického poslance dr Kramáře. A můžeme říci, že agrárníci při tvoření těchto zákonů projevili na venek jistě větší schopnost plodivou, poněvadž zákon má na sobě zřetelné známky německo-české agrární machy.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP