Úterý 29. března 1927

Posl. Hruška: Buržoasní vláda tohoto státu snaží se přesvědčiti proletáře, že to, co slibovaly všechny vlády od převratu dělníkům, nebylo nic jiného než podvod. Na místo socialisace, na místo zlepšení sociálního postavení proletariátu daly jim tyto vlády nezaměstnanost, drahotu, bídu, hlad a postavení otroků ve fabrikách, na velkostatcích i v dolech. Každým dnem zesiluje se vykořisťování proletářských mas.

Samozřejmě je nutno se zesíleným vykořisťováním odstraniti i ta skrovná práva občanská, která lidu dává měšťácká t. zv. demokracie, ta práva, která si lid po převratu vybojoval. Jest to pravda dávno známá, dávno teoretiky socialistickými prokázaná, že čím je větší vykořisťování pracujícího lidu, čím je bližší okamžik, kdy pracující lid zúčtuje se svými vykořisťovateli, tím méně má lid práv ve státním aparátu a tím více se státní aparát vzdaluje od lidu.

Zákon na ochranu republiky, náhubkový zákon tiskový, t. zv. zákon proti teroru, to byly počátky reakčního politického zákonodárství, které pomáhala buržoasii dělati ještě t. zv. všenárodní koalice, v níž byli i čeští sociální reformisté. Tím si pletli provaz sami na sebe. V ústavně-právním výboru právě projednávaný návrh zákona na zničení samosprávy a rozšíření trestní pravomoci policejních úřadů je jen pokračováním reakčního zákonodárství staré většiny. A 5 vojenských předloh, jimiž se zabýváme právě v této debatě, není nic jiného než další doplněk těchto zákonných opatření. Tyto předlohy tvoří jediný celek a jen tehdy, jsou-li posuzovány v celku i s předlohou o reservní záloze, která je právě v branném výboru, může se ukázati jejich pravý smysl.

Jde zde o to, 1. aby odstraněno bylo volební právo vojáků a četníků; 2. aby zhoršen byl kázeňský řád a kárné právo vojenské, a to tak, že vojáci i nižší důstojníci a poddůstojníci budou vydáni libovůli důstojníků generálního štábu a velitelů vojenských částí; 3. aby byla udržena 18měsíční doba služební, která měla býti nahrazena podle starého branného zákona dobou 14měsíční; 4. aby vyrovnán byl rozdíl mezi zimním a letním mírovým stavem vojska, aby armáda po celý rok byla připravena k akci; 5. aby zvýšen byl stav poddůstojníků, kteří mají býti slibem zaopatření ve státní službě získáni pro to, aby byli náležitě štram a dostatečně cvičili podřízené vojáky; 6. aby zřízena byla náhradní záloha, která by snížila vojenskou dobu služební pro zámožnější lidi; 7. aby rozmnožen byl počet nejnižších důstojníků jmenováním absolventů důstojnických škol nejnižšími důstojníky ještě za presenční doby služební.

Pouhý přehled těchto předloh již odhaluje pravý smysl vojenské politiky buržoasní vlády. V bližším rozboru ukáži ještě zřetelněji na tyto protidělnické a protilidové vojenské zákony.

Napřed je třeba říci, že právo voliti neztrácejí jenom vojáci, kteří slouží presenčně, nýbrž každý, kdo je na vojně anebo je povolán k vojenským úkonům - tedy i záložníci, vojáci mobilisovaní atd. To znamená, že vláda může snížiti počet voličů mnohem více, než se zdá, když se přihlíží pouze k aktivně sloužícím vojákům v dobách normálních.

Vláda chce zameziti, aby vojáci při volbách nebyli strženi protivládní agitací a aby se proti ní otevřeně nepostavili. Bojí se především agitace dělnických stran, zvláště strany komunistické, která odhaluje při volbách protidělnickou politiku vlády. Nejde ovšem jen o komunisty, nýbrž o všechny socialisty vůbec. Všichni dělníci slouží pouze z donucení tomuto kapitalistickému státu. Dříve než byli dělníci odvedeni na vojnu, snášeli ústrky, urážky a persekuci se strany zaměstnavatelů, byli vyhazováni z práce a nyní mají býti nástrojem moci, která hájí sociální a právní řád protidělnický. Vojáci se mají dáti podle vůle buržoasie zabíjeti, ale nemají míti právo vyjádřiti svůj názor o politice státu. Jsou postaveni tímto zákonem na roveň idiotům, vrahům a všem, kteří byli odsouzeni pro sprosté zločiny. Snížili jste vojákům žold, béřete jim jejich časopisy psané z hlediska vojáků-dělníků, zakazujete jim, aby navštěvovali dělnické místnosti, aby se scházeli se svými soudruhy, kteří nejsou ve vojenských uniformách, a nyní jim béřete ještě poslední možnost, aby vyjádřili své smýšlení. Vojáci týraní, kteří si nemohou nikde postěžovati a promluviti s lidmi stejně smýšlejícími, jsou hnáni k sebevraždě. Již dnes bylo sebevražd více než dosti.

Mám zde lístek od vojáka, který se zastřelil, a to proto, že nemohl jíti do nemocnice. Doktor jej neuznal nemocným a na základě toho postupu vojenského lékaře, když neměl žádnou pomoc při ruce, byl dohnán k sebevraždě. Aby si ministerstvo nár. obrany pomohlo, pustilo do novin určitou zprávu, která zkreslovala tento čin vojínův. Večerník Národních Listů "Národ" ze 24. ledna t. r. přinesl tuto zprávu:

"Vojín si zoufal. Ve Štefánikových kasárnách v Chomutově zastřelil se ve čtvrtek 21 letý vojín Josef Oppelt z Libně. Za důvod sebevraždy se udává, že Oppelt stal se otcem nemanželského dítěte a mimo to že musel se ještě starati o své prvé nemanželské dítě."

To je prasprostá lež. Já jsem tento případ vyšetřoval a podařilo se mně zjistiti, že se to nezakládá na pravdě, nýbrž že tento vojín byl dohnán k sebevraždě tím, že vojenský doktor nepovolil mu ani přehlídku, neuznal ho nemocným. Tento vojín poslal své rodině tento dopis:

"Odpusť mne, že sáhl jsem si bez Tvého vědomí na život, neboť pobyt v kasárnách byl pro mne nesnesitelným.

Byl jsem nemocen, že jsem se svíjel v bolestech a lékař mne neuznal, což mne dohnalo k tak šílenému předsevzetí, že učiním konec svému životu. (Slyšte! Slyšte!) Až budeš pročítat tento můj poslední dopis atd. ... odpusť mi, neboť musel jsem tak učiniti, abych ulevil strašným bolestem." - Vedle toho vojín vyjadřuje své nepřátelství a jak nevěří eráru, jak nevěří vojenské správě. Dále v dopise je: "By neměl po mně erár žádný tvůj dopis, tak jsem jej spálil; by neuzmul mně dvě stě korun, tak je v tomto dopise přikládám!" - Zde je vyjádřeno smýšlení vojáků proletářů, kteří jsou takovýmto způsobem doháněni k sebevraždám. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Protestujeme proti tomuto úmyslu vlády udělati z prostých vojáků bezprávné stádo a z důstojníků, poddůstojníků a četníků sprosté žoldáky kapitalistického režimu. Domnívá-li se vláda, že zrušením volebního práva vojákům zamezí nám cestu do kasáren, klame se. Uzavřela pouze malý otvor, jímž mohla vytékati nespokojenost z kasáren, a docílí pouze toho, že se nespokojenost nahromadí. Dnes byla značná část kasáren rudá, nyní po přijetí tohoto zákona budou rudá celá kasárna. Vojáci za carského Ruska byli ještě více zbaveni všech občanských práv a nebyli postaveni na roveň idiotům a vrahům, jako to činí buržoasie československá tím, když ruší volební právo vojáků, byli postaveni na roveň psům. Ve velkoměstských sadech býval nápis: "Psům a vojákům se vstup zakazuje". A právě proto byla ruská armáda nejblíže revoluci ze všech armád ve světové válce zúčastněných. Bude tomu tak i u nás. Každý voják, nespokojený s tímto režimem, neobrátí pušku proti sobě, nýbrž použije ji rozumnějším způsobem.

Vláda nechce ovšem udělati z armády jen mlčící dav zbavený práv občanských, nýbrž chce z ní udělati ke všemu ochotný, povolný nástroj armádního velení. Proto přikročuje současně k novelisaci zákona o vojenském kárném právu. Když se podle dosud platného zákona voják trestaný bezprostředním představeným podle kázeňského řádu odvolá k vyššímu představenému, může tento vyšší představený pouze trest snížiti anebo zrušiti Zvýšiti trest práva nemá. § 6, odst. 4 zněl dosud: "Zjistí-li vyšší představený, že uložený kázeňský trest byl nepřípustný co do druhu nebo co do trvání, nebo že trestající nebyl oprávněn jej uvaliti, může trest pozměniti nebo zrušiti". Nyní byla slova "co do druhu nebo co do trvání" nahrazena slovem "nepřiměřený", čímž se dává vyšším představeným právo, zvýšiti trest vojákovi, který se odvolal z rozhodnutí nižšího představeného. To bude v praksi znamenati, že se žádný voják neodváží odvolati se z uloženého trestu. Vyšší představení budou míti zájem na tom, aby odvolání bylo co nejméně, a toho se nejpohodlněji docílí tím, když se každému, kdo se odvolá, přidá. Budou to dělati jako Nejvyšší soud, když soudí komunisty, a tak voják bude míti jen právo sloužiti a mlčeti. Stěžovati si na to, že mu jeho nadřízený vynadal nebo jej snad ztýral, se neodváží, protože pak by byl takovému důstojníku nebo poddůstojníku za nynějšího kázeňského řádu vydán ještě více na milost či nemilost, než je vydán dnes.

Když se důstojník nebo gážista dopustil nějakého činu, který měl býti trestán disciplinárně, je postaven a bude postaven před kárný soud. Až dosud tento kárný soud byl sestavován z důstojníků, kteří byli zvolení důstojníky a gážisty v obvodu příslušného velitelství. Nyní bude prostě jmenován z důstojníků "způsobilých". To prakticky znamená, že se nižší důstojník stane proti příslušnému velitelství člověkem zcela bezprávným, který se musí podrobiti každému rozkazu, nechce-li býti zbytečně týrán a po případě vyhnán ze služby jmenovaným soudem složeným ze "způsobilých" důstojníků.

Ještě jednu důležitou novotu zavádí návrh. Zpravodaj kárného soudu, který zastává úlohu státního návladního před soudem obyčejným, bude míti právo býti přítomen poradám kárného soudu již po skončeném řízení. Bude tedy zástupce obžaloby míti právo mluviti k soudu ještě v okamžik, kdy bude již připravován rozsudek, v době, kdy obviněný se již nemůže hájiti ani nesprávné závěry zástupce žaloby uváděti na pravou míru. I když víme, ze trestní řízení před každým měšťáckým soudem je komediantstvím, že když se jedná o proces politicky důležitý, bývá rozsudek vždycky napřed připraven, tedy se to přece nedělá s takovou nestydatostí, jako se to dělá dnes před kárným soudem na vojně.

Nižší důstojník i voják a poddůstojník je patrně podle názoru buržoasie dobytek. Tak se skutečně mohou soudit ještě snad hlídací psi, ale lidi se takovým způsobem souditi nemají. Zavíráte nám vrata kasáren při volbách. My tam už ani zvláštní agitátory nebudeme potřebovati. Za nás bude agitovati generální štáb.

Je třeba říci, že tato předloha byla dána sněmovně ještě v době, kdy šéfem generálního štábu byl gen. Gajda. Dnes se ví, že je to fašistický generál, který měl docela určité cíle a chtěl k těmto cílům použíti armády. Právě proto byl měněn kázeňský řád, aby vojáci i nižší důstojníci přestali vůbec mysleti a stali se jen povolným nástrojem Gajdovým. Dnes tam Gajda není, ale může tam býti zítra nebo pozítří; a když ne Gajda, tak nějaký jiný ničema jemu podobný. Proto potřebujete si armádu tak zpracovati, jako si to představujete těmito zákony.

Aby voják nemyslel a poslouchal, jak se mu poroučí, k tomu je podle názoru vojenských odborníků potřeba ho dlouho honiti po execíráku. Stane se z něho nemyslící stroj, který vykonává každý rozkaz docela mechanicky právě jako stroj, když stisknete knoflík. Proto potřebujete dlouhou dobu služební a proto potřebujete, aby za této dlouhé služební doby byl voják dokonale uzavřen všem civilním vlivům a vydán na milost a nemilost svým vojenským představeným. To je vlastní důvod udržení dlouhé doby služební. Nejde ovšem při tom jen o obranu proti t. zv. nepříteli vnitřnímu, nýbrž také pro přípravu válečných dobrodružství.

President Masaryk sice před nedávnem říkal zahraničnímu ministru belgickému Vanderveldovi, že v dohledné době, do nějakých 90 nebo 100 let, je válka vyloučena, ale ministerstvo nár. obrany naznačuje, že nemůže přikročiti ke snížení vojenské doby služební na 14 měsíců, poněvadž zahraniční poměry jsou nejisté. V důvodové zprávě, kde se mluví aby vojenská služba byla prodloužena na 18 měsíců, praví se doslovně: "Dnes nelze vzhledem k mezinárodním poměrům politickým, vzhledem k rozsahu a způsobu výcviku vojína pro příští válku, vzhledem k potřebě aspoň trochu vycvičeného kádru presenčně sloužícího mužstva i v době, kdy část jeho svoji presenční službu skončila a vzhledem k nutnosti zabezpečení některých úseků hranic jakož i některých významných vojenských i civilních objektů v případě mobilisace, poslední odstavec § 61 branného zákona vypustiti a přikročiti k zavedení presenční služby 14měsíční."

Co to znamená? Že československý stát musí býti připraven na budoucí válku, že ministerstvo nár. obrany ignoruje slova svého představitele, nevšímá si jich prostě, nevšímá si slov, která byla pronesena v tom směru, aby ukolébala demokraticky snad cítící národ, aby zapomněl, že snad opravdu válka nebude.

President Masaryk a Wilson měli v mezinárodní politice kapitalistické svůj docela určitý úkol. Vykládali před koncem světové války, že to je válka poslední, povídali a mluvili o demokracii a lidem se to líbilo. Wilson už svoji práci nedělá, šel do pense ještě dříve než zemřel. President Masaryk dosud mluví o demokracii - i když se střílí do dělníků a lidem se béře volební právo - mluví o dlouhém míru, zatím co vláda ve státě, v němž je presidentem, připravuje válku. Připouštím, že určitá část demokraticky smýšlejícího národa nechce válku, ale buržoasie je donucena, aby tuto válku vedla, ať chce nebo nechce, pro svou záchranu. Buržoasie není však národem, je to malá menšina despotických lidí v národě, která pomocí své moci udržuje své posice ve státě proti většině pracující třídy. Buržoasní řád v jednotlivých státech v této epoše kapitalistického imperialismu se vyžil a buržoasie je na neodvolatelném sestupu. Chce se přirozeně zachrániti proto a využívá všech možností, aby se udržela snižováním mezd, racionalisací atd., ale přes to není pro ni záchrany. Proto se hledí zachraňovati imperialistickými pokusy, a to je válka, ale v tomto případě nerozhoduje národ. nýbrž moc, a tato je nyní na straně buržoasie. Proto musí docházeti v těchto obdobích k válkám, protože je buržoasní systém se svou mocí na sestupu; a žádný národ nezabrání válkám, dokud neporazí kapitalistický řád a nenastolí vládu dělníků a rolníků a neprovede socialistickou výstavbu místo soukromokapitalistické. Toto je nutno říci všem, kteří myslí, že válka nemůže býti a že národ si této nepřeje.

Šéf francouzské vojenské misse v Československu, generál Mittelhauser, před svým odjezdem do Francie si československou armádu pochvaloval, naříkal jen nad tím, že má býti zavedena 14měsíční doba služební, čímž bude československá armáda znehodnocena. Po jeho projevu byl předložen tento návrh zákona. Československo se svými armádami jest jen nástrojem kapitalistických velmocí. To se sice obecně ví, ale tato předloha je přímo manifestační přihlášení se Československa do řad polokoloniálních států. Nejde o obhajobu samostatnosti československého národa, nýbrž o žoldácké služby československé buržoasie kapitalistickým velmocem. Vojáci si ovšem rozmyslí, co je lépe, zda umírati za zájmy mezinárodního kapitálu, či za zájmy mezinárodního proletariátu.

Aby kapitalistické Československo mělo cenu pro své mocné kapitalistické spojence, potřebuje míti armádu boje schopnou. Trochu přízně představitelů mezinárodního kapitálu kupuje si československá buržoasie a platí za ni krví československých dělníků a rolníků, kteří mají býti připraveni kdykoliv se jíti rváti za cizí zájmy.

Proto předlohou o mírovém stavu vojska vyrovnává se rozdíl mezi stavem letním a zimním, abyste byli kdykoliv pohotově. Proto slibujete certifikatistům místa ve státní službě, abyste měli dostatek poddůstojníků, jichž oddanost a naprostou poslušnost si získáte právě slibem míst, abyste měli dostatek poddůstojníků pro případnou mobilisaci. Kdo z déle sloužících poddůstojníků se bude chtíti dostati do státní služby, bude musiti ovšem sloužiti "štramm" a náležitě honiti vojáky. Nedostane toho ovšem ve státní službě mnoho, ale v době nezaměstnanosti se přece někdo takovým slibem koupiti dá. Synky bohatých rodin ovšem nechcete nechati tak dlouho na vojně. Pro ně chcete zříditi náhradní zálohu, kde se bude sloužiti poměrně krátkou dobu, a při tom se ještě rozmnoží stav vojska, které můžete povolati při mobilisaci. Absolventy důstojnických škol dovolujete jmenovati nejnižšími důstojníky ještě za presenční doby služební. Chcete míti tak více důstojníků zase proto, abyste byli připraveni na případnou mobilisaci a při tom ještě chcete učiniti vojnu příjemnější pro ty, kdož se do důstojnických škol dostanou. Budou to převážně synkové zámožnějších rodičů. Mezi nimi se mají chudí studenti, kteří se snad také někdy mezi ně dostanou, přeměniti v náležité oficíry. Z těchto důstojníků a déle sloužících poddůstojníků chcete míti vojenskou základnu pro případné boje občanské.

Dělníci chápou buržoasní plány. Cítí, že jdou vstříc těžkým bojům, ne však porážce. Čím těžší byl útisk. tím strašnější bude soud vítězného lidu.

Těmito pěti vojenskými zákony rozšiřujete více a více propast mezi reakční vládou a pracujícím obyvatelstvem tohoto státu. Usnášejte si takovéto zákony proti pracující třídě - máte většinu - uspíšíte tím, že bude brzy většina pracující třídy na straně revolučně smýšlejícího proletariátu, který s vámi jednou pro vždy súčtuje. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Pan posl. Hruška užil ve své řeči slov: "Trestní řízení před každým měšťáckým soudem je komediantstvím." Pro tento výrok ho volám k pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Dalším řečníkem je p. posl. dr Kubiš. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Kubiš: Slávna snemovňa! Nastolené vojenské predlohy, ktoré tvoria predmet dnešného jednania, poskytujú nám vhodnú príležitosť, aby sme svoje stanovisko hoci v krátkosti ku týmto predlohám zaujali. A tu v prvom rade s naším súhlasom sa stretá to opatrenie ministerstva nár. obrany, v ktorom zbavuje volebného práva príslušníkov brannej moci. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

Naše stanovisko je, že vojsko má slúžiť k obrane celej republiky, má hájiť životy a majetky každého občana tohoto štátu bez rozdielu náboženstva a politickej príslušnosti, čo sa len tým spôsobom dá docieliť, jestli politiku z armády úplne vykoreníme.

Menovite Slovensko trpko zkúšalo zhubný vliv vojakov na Slovensku. Pri obecných voľbách práve hlasy vojakov boly tie, ktoré rozmnožovaly stranu komunistickú, takže dnes v tých najslovenskejších mestách ako je Turč. Sv. Martin, Žilina, Trenčín, Trnava, sedia na radniciach ako prví námestkovia starostov príslušníci strany, o ktorej sa už p. kolega predrečník zmienil, ktorá strana si žiada na Slovensku plebiscit a chce vrhnúť Slovensko znova do otroctva maďarského alebo boľševického. (Výkřiky komunistických poslanců.) Než my pánom komunistom s tohoto miesta odkazujeme, že Slovensko je v republike Československej, zostane v nej a bude v nej aj bez plebiscitu. (Výkřiky poslanců komunistických.)

Pán kol. Špatný vo svojej reči uviedol, že toto opatrenie ministerstva nár. obrany do istej miery naštrbí národný ráz istých miest v Čechách a na Morave. Toto svoje tvrdenie síce faktami dokázať nevedel, ale my s tohoto miesta musíme prehlásiť, že práve tento nastolený návrh zákona je vhodný k tomu na Slovensku, aby sme sa zbavili zlého hospodárskeho šafárenia s obecným majetkom, aby sme účinnejšie a výdatnejšie vedeli čeliť komunistickej diktatúre.

Doterajší stav, kde malo vojsko aktívne a pasívne volebné právo, bol neudržiteľný. Mali sme príležitosť zkúsiť, že už jednoduché sbieranie podpisov pre jednotlivé politické strany vo vojenských posádkach zapríčinilo vzrušenie, trenice, hádky, ba častokrát vyvrcholilo i v telesných srážkach. Nuž, ja myslím, že nie je cieľom ani tej socialistickej strany, ktorá sa dá menovať národnou, aby sa takéto zlo vo vojsku a v armáde zakorenilo, aby sme upadli do chýb, ktoré tiež zapríčinil prvý minister vojny Klofáč, keď vojsko bolo tak rečeno hore nohami obrátené a temer zboľševizované. Najlepšie vypudíme politiku z kasárieň vtedy, keď pozbaviac ich volebného práva, ztratia jednotlivé politické strany záujem na vojsku, nebudú mu natískať rôzne agitačné letáky a časopisy, vyhýbať sa budú rozliční politickí dobrodruhovia vojenským posádkam, lebo vo vojakovi nevideli a nechceli mať nič inšie, len púhy hlasovací materiál.

Naša strana je ale i toho názoru, že z kasárieň musí byť odstránená tiež tak zv. nepolitická politika, vyplývajúca z osvetovej činnosti pri vojsku, musí tam prestať každé útočenie na kresťanský svetový názor. Väčšina mužstva v armáde je kresťanského náboženstva a silná skupina vojakov je v tomto ohľade uvedomelá a prebudená, ktorá dobre vystihne i každé skryté útočenie a býva roztrpčená, že vojenská služba po tejto stránke je im znechucovaná. Pán minister nár. obrany nech tedy i nepolitickú politiku v armáde odkáže do pravých medzí, aby príslušník každého náboženstva cítil, že je v armáde ako doma a že armáda rešpektuje tiež i náboženské presvedčenie.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP