Úterý 22. března 1927

Zpravodaj posl. G. Navrátil: Slavná sněmovno! Kolega referent branného výboru přednesl důvody s hlediska vojenské moci, proč tento zákon, který projednáváme, musí se státi skutkem. Dotkl se také výhod, které se poskytují poddůstojníkům déle sloužícím, a dosti obšírně je vylíčil. Mně tudíž zbývá dosti málo, abych o této otázce referoval, a myslím téměř, že se omezím na obavy, které byly z různých kategorií zaměstnanců vyslovovány, stane-li se tento zákon skutkem.

Stejně jako kol. Špaček chci předem říci, že snad byly by výtky tyto oprávněny, kdyby dřívější zákon certifikatistický byl plně obnoven; není však tomu tak. Kdo srovná dřívější zákon, který byl krátce po převratě zrušen, a dnešní návrh zákona, jistě přijde k přesvědčení, že znamená veliký pokrok, neboť daleko se nedává budoucím déle sloužícím poddůstojníkům, co se tehdy dávalo t. zv. certifikatistům. Dokonce se obávám, že výhody, které se tímto zákonem poddůstojníkům poskytují, nebudou dostatečným lákadlem, aby strávili 8 let ve vojenských službách, neboť to, co se nabývá po této době, je vlastně počátkem zaměstnanecké kariéry, je počátkem téměř od piky, takže obavy z konkurence těch, kteří dnes již ve službách jsou, téměř úplně mizí. Nesmí se také zapomenouti, že vlastní účinek tohoto zákona nastává teprve po 6 letech, a jistě tam, kde dnes zaměstnanci obávají se této konkurence, do této doby mohou se poměry tak urovnati, že dnes s těmito obavami přicházeti není na místě. Ostatně sama vláda má v ruce možnost při uspořádání služebních poměrů státních a veřejných zaměstnanců již dnes přihlížeti k budoucímu stavu, k budoucím nárokům, a myslím, že by se snad dalo dosáhnouti, že by vlastně tento zákon mohl leckdy prospěti těm, kteří dnes ve veřejných službách jsou.

Týká se to v prvé řadě oficiantů, kteří se obávají, že by se nedočkali nároků, které mají na jmenování či přeřazení do úřednické kategorie, zvláště do služební třídy IV. Proto uvážil soc.-politický výbor i tento moment a navrhl resoluci, která má předejíti těmto obavám. Doufám, že vláda jistě vyhoví této resoluci a při nastávajícím systemisování úřednických míst v kancelářské službě bude přihlížeti i k budoucí potřebě, takže dnešní veliká část oficiantů mohla by ze systemisace těžiti. Stávají se tudíž obavy této kategorie bezpředmětnými, po případě se stanou bezpředmětnými, jestli vláda vyhoví v dostatečné míře resoluci, kterou předkládáme.

O válečných poškozencích bylo také mluveno. Myslím, že v debatě tato otázka se vrátí. Při jednání v soc.-politickém výboru uznali jsme, že se dosti vydatně nepracovalo pro válečné poškozence, pokud jde o jejich umístění ve službách veřejných a soukromých. Nechci rekriminovati, ale je nesporné, že mnozí z těch, kteří dnes vytýkají nám a občanské vládě nedostatek péče o válečné poškozence, měli dosti příležitosti a vlivu - byli na dosti význačných místech - aby, kdyby to byli poctivě mysleli, se o ně více postarali, než jak učinili. Nechci nikoho jmenovati, ale jistě každý ví a cítí, koho tím myslím.

Pokud se týká legionářů, jistě každý ceníme jejich zásluhy a uznáváme nároky, aby byli také nějak umístěni, pokud nemohou jinde nalézti živobytí zvláště v dnešních tvrdých poměrech. Ale uvážíme-li, že konkurence nastává teprve po 6 letech, že celková doba od převratu 14 let, jest dobou dostatečnou, aby o legionáře bylo měrou alespoň poněkud slušnou postaráno, nehledě k tomu, že v roce 1932 již věk fysický by jim byl překážkou, aby mohli býti do veřejné služby přijati, shledáme osnovu přijatelnou.

O rotmistrech mluvil kolega referent branného výboru. Chci se zmíniti jen o nedávných schůzích a článcích, které vyšly z řad soukromých zaměstnanců. Vytýká se, že zasahujeme tímto zákonem do soukromého podnikání a znemožňujeme lepší postup, po případě přijímání nových sil do soukromých podniků. Konstatuji, že tomu není tak. Vždyť nejde vůbec o všechny soukromé podniky, nýbrž pouze o podniky subvencované státem, privilegované, po případě o podniky, kde jest stát podílníkem. Jistě nikdo nemůže upříti státu právo, když sám na podniku je ať tím či oním způsobem účasten, aby své zaměstnance, které nemůže ve vojenské službě déle uplatniti a dosti honorovati, uplatnil v takových podnicích. Ostatně myslím, že to ani není lidské, brániti se, aby poddůstojníkům, kteří odcházejí po osmi letech do života, bylo bráněno, aby se uchytili také v soukromém podnikání. Myslím, že každý rozumný člověk musí dáti přednost podobnému zasloužilému poddůstojníku před mnohými jinými, kteří snad přicházejí přímo z ulice. A proto nemohu pochopiti, že se činí výtka, dává-li se jakési privilegium poddůstojníkům tím, že určitá kvota jich má býti umístěna, jistě podle potřeby, kvalifikace a schopnosti, také v soukromém podnikání.

Řekl jsem již, že oproti dřívějšímu zákonu znamená tento zákon velmi malé výhody pro déle sloužící poddůstojníky, a řekl jsem také již, že se obávám, že tyto výhody sotva budou lákadlem, a proto, kdo trochu má pochopení pro brannou moc naši, kdo má trochu lásky, řekl bych přímo, k bezpečnosti našeho státu, když slyšel přesvědčivá slova odborníků vojenských, jistě nestranných, o naprosté nutnosti této instituce, musí zajisté uznati, když tak malou mírou se zasahuje do práv a nároků ostatních veřejných zaměstnanců, případně části soukromých, že nejsou výtky činěné tomuto zákonu oprávněny.

Srovnáme-li oba ty momenty, míru výhod a nutnost této instituce, jistě nikdo, kdo má dobrou vůli, nemůže nás pro to, že k tomuto zákonu dáváme souhlas, pranýřovati.

Pokud se týče resolucí, jsou navrženy k přijetí dvě, a to stran válečných poškozenců a stran systemisování míst pro oficianty. V důvodové zprávě je zvláště druhá resoluce velmi jasně vysvětlena a já končím svůj referát doporučením, aby slavná sněmovna přijala jak návrh zákona, tak obě resoluce. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Při projednávání těchto vojenských předloh je přítomen za ministerstvo nár. obrany pan min. rada dr Vorel.

Přikročíme nyní ke společné rozpravě o všech pěti osnovách.

Prve než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji podle usnesení předsednictva, aby řečnická lhůta pro sloučenou rozpravu stanovena byla 45 minutami na řečníka.

Námitek není? (Nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je přijata.

Přihlášeni jsou k této debatě dosud řečníci:na straně "proti" pp. posl. Špatný, dr Keibl, Bolen, Geršl, Heeger, inž. Jung, Jaša, Hackenberg, Krebs, dr Dérer a Klein; na straně "pro" p. posl. Ježek.

Dávám slovo prvému řečníku na straně "proti", panu posl. Špatnému.

Posl. Špatný: Slavná sněmovno! K vojenským předlohám zde projednávaným řekli jsme již své stanovisko ve výboru branném. Jako občané Československé republiky, kteří pro tento stát bojovali a usilovali o naši státní samostatnost, přejeme si v zájmu klidu, pokoje a upevnění našeho státu armádu lidovou a silnou, aby zabezpečovala naše hranice proti náporům neklidných nepřátel.

Ale předložená osnova zákona vyhovuje tomuto účelu jenom z části. Rozšiřuje se 14měsíční služba vojenská. Jsme pro naprostou rovnost. Stejná práva, stejné povinnosti. Ale uvážíme-li, že na jedné straně se vojenská služba prodlužuje na 18 měsíců a současně pro 8000 vybraných branců zřizuje se 3měsíční náhradní záloha, vidíme v tom nerovnost a také určitou nelogičnost; neklid a zmatek bude mezi branci, když prosím branci z vrstev chudých budou sloužiti 18 měsíců a branci z vrstev namnoze majetných, lépe situovaných budou sloužiti pouze 3 měsíce. Buď je potřebí 18měsíční služby vojenské, a pak není třeba vůbec žádných výjimek, anebo je možno zkrátiti vojenskou službu a je zde důvod ke 3měsíční náhradní záloze, a pak není potřebí, aby se vojenská služba prodlužovala znovu na 18 měsíců.

Nás z předloh zde podaných nejvíce zajímá vládní návrh o volebním právu příslušníků branné moci a četnictva. Je zajímavo, že tato vojenská předloha nebyla vůbec předložena brannému výboru, a naše kroky, aby byla postoupena výboru brannému, zůstaly naprosto bezvýsledné.

Je dále zajímavo, že tato předloha v důvodové zprávě mluví vesměs výhradně o osobách vojenských a nezmiňuje se vůbec o četnictvu. Tato předloha, slavná sněmovno, znamená prvý průlom do ústavních zákonů republiky Československé. § 9 naší ústavy praví jasně. "Právo voliti do sněmovny poslanecké mají všichni státní občané Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 21. rok věku svého a vyhovují ostatním podmínkám řádu volení do poslanecké sněmovny", a teď ústavní zákon porušujete, když desetitisícům státních občanů upíráte volební právo, když jim vezmete jejich práva politická.

Vždyť řada zákonů, která byla již dávno vydána před ústavním zákonem, mluví o volebním právu vojenském. Je to především řád volení do obcí č. 75 z r. 1919, kde v §u 1, v odst. 3 se praví: "Vojíni, kteří nejsou vojíny z povolání, mají volební právo v obcích, ve kterých bydlili aspoň 3 měsíce, počítajíc zpět ode dne, kdy nastoupili službu vojenskou. Pro vojíny z povolání platí ustanovení jako pro jiné voliče." § 7 téhož zákona v posledním odstavci praví: "Rovněž vojenská služba budiž v den voleb upravena takovým způsobem, aby, pokud poměry to dovolují, vojínové, kteří mimo místo služební mají právo volební, mohli toto právo vykonati." Zákon o stálých voličských seznamech, č. 663 z r. 1919, z 19. prosince, uznává rovněž volební právo vojáků. A další zákon, doplněk o volebním právu do obcí, č. 260 z r. 1919, v §u 1 praví: "V prvých volbách, které se provedou dle řádu volení do obcí ze dne 31. ledna 1919, č. 75, mohou zaměstnanci státu nebo státních podniků, kteří za svým povoláním jsou služebně přičleněni na Slovensko, dále osoby vojenské, které jsou službou přikázány mimo obec, v níž jsou do voličských seznamů zapsány, voliti buď osobně nebo plnomocníky." Dále zákon č. 123 z r. 1920 a č. 124 z r. 1920 o volebním právu do sněmovny poslanecké a do senátu rovněž potvrzuje volební právo vojáků. A tento zákon současně byl vydán se zákonem ústavním! Praví se tu v §u 1: "Pro vojíny podmínka tříměsíčního bydliště neplatí." A v §u 6, odstavec poslední: "Vojenská služba budiž upravena tak, aby vojíni mohli voliti." V zákonu č. 330 z r. 1920 o volbách do župních zastupitelstev a okresních výborů (§ 1, odst. 3, § 4 a § 7) znovu se potvrzuje volební právo vojáků.

Abychom tedy mohli správně § 9 ústavní listiny vyložiti, musíme zjistiti úmysl ústavodárců, co si představovali pod slovy "a vyhovuje ostatním podmínkám". Z toho, že ústavodárce koncipoval § 9 v době, kdy četnými zákony z r. 1919 bylo volební právo vojáků jakožto důsledek principu demokratického výslovně uznáno, plyne, že byl by musil býti v této věci, kdyby chtěl vojenské volební právo vyloučiti, v diametrálním rozporu s dosavadním právním stavem, a musil by to výslovně vyjádřiti i v ústavní listině Ale tomu tak nebylo. Nejen že se toto v ústavní listině nestalo, nýbrž týž ústavodárce, který ústavní listinu odhlasoval, znova potvrdil zákony současně s ústavní listinou vydanými, volební právo vojáků. Jsou to zákony č. 123 a 124/1920, řád volení do poslanecké sněmovny a senátu (§ 1, odst. 2 a 3; § 6, poslední odstavec) a zákon č. 330 z r. 1920 (§ 1, § 4, § 7), řád volení do žup a okresů. Tím podal ústavodárce jakýsi autentický výklad k §u 9 ústavní listiny. § 9 ústavní listiny musí se tudíž vykládati tak, jak jej ústavodárce v zákonech vydaných současně s ústavní listinou chápal. Uznával-li tedy zákonodárce nepřetržitě od r. 1919 volební právo vojáků, není možno slovům §u 9 ústavní listiny "a vyhovuje ostatním podmínkám volebního řádu" rozuměti tak, aby se v nich zahrnula také podmínka, že osoba nevykonává vojenskou službu. Takový výklad odporuje jasnému úmyslu zákonodárcovu. Pod těmito zvláštními podmínkami možno rozuměti jen takové, které dosavadní právní řád výslovně zaváděl, a o nichž se ještě zmíním. Tyto podmínky jsou však zcela jiné, než kterou chce osnova zaváděti.

Slavná sněmovno! Jaké jsou to důvody, které jsou uváděny pro odnětí volebního práva příslušníkům branné moci a četnictva? Armáda a četnictvo prý musí býti odpolitisovány. Nikde prý na celém světě nemá armáda volebního práva, s výjimkou několika podřadných států. Volební právo porušuje prý disciplinu a ohrožuje kázeň, a především se uvádělo, že vojsko volilo prý protistátně. Při bedlivějším zkoumání těchto argumentů vychází najevo pravý důvod a to jest panický strach před hlasovacím lístkem příslušníků branné moci. Nebojíte-li se, pánové, dáti vojáku do ruky pušku, nesmíte se báti dáti vojáku do ruky hlasovací lístek. (Výborné! Potlesk.)

Slavná sněmovno, naskýtá se otázka: bude opravdu vojsko, armáda odnětím volebního práva odpolitisována? Co pak nemáme v bližším i vzdálenějším sousedství celou řadu dokladů, že vojsko i bez hlasovacího práva provádí politiku? Copak v sousedním Německu několikráte vojsko neprovedlo převraty? V Portugalsku, Řecku i v Polsku vojsko zasáhlo účinně do politiky a nepotřebovalo k tomu žádných hlasovacích lístků. Ve více než polovině evropských států požívá vojsko volebního práva. (Slyšte!) A že se porušuje kázeň? Vždyť nám několikráte byly podávány zprávy branných institucí, že kázeň a disciplina v armádě československé se upevnila, takže porušování discipliny jest jen řídkou výjimkou. A že vojsko volilo protistátně, komunisticky? Pánové a dámy, já považuji za svou povinnost vzíti s tohoto místa v ochranu čest naší armády. Považuji za nutno, abych uvedl na pravou míru tuto nepravdu v zájmu důstojníků, rotmistrů i našeho vojska, které převážnou většinou je oddáno naší státní myšlence. (Výborně! Potlesk.)

Veškeré tvrzení, že naše vojsko volilo protistátně, je jen jedovatým klepem, je vyloženou nepravdou, rozšiřovanou za tím účelem, aby dobré jméno naší branné moci doma i v cizině bylo zneuctěno, a mám za to, že bylo již dávno povinností ministerstva nár. obrany, aby proti těmto tendenčním zprávám, jako by převážná většina čsl. vojska volila protistátně, s veškerou vervou vystoupilo. (Výborně!)

Po obecních volbách r. 1923 se nám také tvrdilo, že vojsko volilo ve své většině protistátně, t. j. komunisticky. Dali jsme si tenkráte předložiti doklady a byly nám oznámený výsledky z vojenských uren prý v nejhorších místech, a to z Terezína a Čáslavi. V Terezině ze 2200 vojenských voličů, příslušníků branné moci, volilo komunisty 475, soc. demokraty 282, české socialisty 246, vojenskou kandidátku 268 a ostatních téměř 1000 hlasů připadlo na různé kandidátky občanských stran. V Čáslavi z 847 hlasů vojenských obdrželi čsl. národní socialisté 181 hlasů, komunisté 220, republikáni 130, soc. demokraté 92, lidovci 64, nár. demokraté 33, živnostníci 31, gážisté 4 a vojenská kandidátka 92. V těchto dvou místech, která byla uváděna jako nejhorší pro protistátní smýšlení vojska, prosím, volila t. zv. protistátně jen minorita příslušníků branné moci. A při srovnání těchto čísel s výsledky uren obyvatelstva civilního vychází najevo, že vojsko volilo pro t. zv. státotvorné strany daleko příznivěji, než obyvatelstvo civilní. Tento argument tedy padl. Dožadovali jsme se výsledků volebních ze všech posádek. Bylo nám to slíbeno a také bylo pracováno na této statistice, ale bohužel do dnešního dne - žádali jsme o to v listopadu 1923 - za 31/2 roku nebyla nám tato statistika předložena a také již nebude. Dověděli jsme se také proč. Výsledky hlasování příslušníků branné moci r. 1923 byly nejenom daleko příznivější než výsledky civilního obyvatelstva při těchto volbách, nýbrž porazily theorii o protistátním smýšlení vojska dokonale, a i kdyby jisté procento bylo tu protistátních živlů, nezmizí tím, že se jim vezme volební právo, nikoliv! Rozumnou politikou hospodářskou a sociální se mají tyto vrstvy přesvědčovati a získávati naší státní myšlence. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany nár.-socialistické.)

Rád bych položil otázku, proti komu je namířena tato předloha. Proti prostým vojákům? Ano, ale jen nepatrně. Volby do obecních zastupitelstev jsou jednou za 4 léta, volby do sněmovny za 6 let a do senátu za 8 let. Při 18timěsíční službě vojenské celá řada vojenských ročníků, prosté mužstvo, voliti nebude. Vojáci tedy postiženi budou jen výjimkou. Ale trvale a doživotně volebního práva jsou zbavováni vojenští gážisté, rotmistři, důstojníci a četníci. Provádí se tu doživotní politická kastrace těchto osob. Příslušnici branné moci z řad gážistů a četníků jsou oddáni státní myšlence z celé duše své a ze vší mysli své. Řada jich bojovala v legiích za československou samostatnost, řada jich přinášela nesčetné oběti a nejednou nasadili v krutých bojích za svobodu svého národa i životy. A po převratu získali si armáda i četnictvo o konsolidaci našeho státu zásluh nehynoucích. Bez československého vojska a četnictva nebylo by bývalo rázem získáno poněmčené území, bez československé armády a četnictva nebyli by bývali zachráněni Slováci a Rusové před hordami maďarskými. Kolik hrobů vykopáno bylo příslušníkům čsl. armády v bojích ve zněmčených územích, kolik četníků padlo v boji o čsl. stát na Slovensku! Bez těchto stavů nebyla by se administrativa v prvých měsících po převratu upevnila, bez pomoci armády a četnictva byla by se naše administrativa povážlivě hroutila! Nyní, v devátém roce Československé republiky, se jim béře volební právo, nyní jsou příslušníci branné moci a četnictva ponižováni před svými manželkami a dospělými dětmi, dnes čsl. vojáci, rotmistři, vojenští gážisté a četníci jsou postaveni na roveň osobám nesvéprávným a trestaným. (Slyšte!)

Kdo jest, slavná sněmovno, podle našich zákonů vyloučen z volebního práva? 1. Bankrotáři a kridatáři, 2. lichváři, 3. káranci, 4. zločinci, 5. choromyslní. A mezi tuto společnost česko-německá většina, t. j. národní demokraté, lidovci, republikáni, živnostníci, luďáci, němečtí agrárníci a němečtí klerikálové, zařazují 6. příslušníky branné moci a 7. četnictvo. (Hanba!)

Ale osnova o volebním právu vojáků namířena je také proti značné části občanstva, proti záložníkům. Pánové z česko-německé koalice, kdo vám může věřiti po tomto činu, kterým porušujete ústavu? Podle tohoto zákona jest možno, a vy byste toho byli schopni, až se bude kymáceti vaše vratká posice o volbách, provésti mobilisaci a zbaviti desetitisíce pracující třídy volebního práva! (Souhlas.)

Uvádí-li se, že důstojníci, rotmistři a četníci dobrovolně vzdávají se svého volebního práva, milerádi a bez reptání, je to naprostou nepravdou. Za čočovici, za slevu daně z příjmů se příslušníci branné moci a četnictva volebního práva nevzdají! Příliš si cení své občanské svobody, než aby ji dobrovolně obětovali. Vždyť, pánové, snad jste dostali ona obsáhlá memoranda svazu čsl. důstojnictva a svazu rotmistrů, kde mohutnými přesvědčujícími argumenty brání se svému ponížení a dožadují se, aby jim volební právo bylo zachováno. Důstojníci českoslovenští po dvě léta u příležitosti svých valných hromad prováděli důvěrné hlasování o volebním právu. Přes 80 %, ba přes 90 % důstojnictva vyslovilo se proti odnětí volebního práva vůbec. (Slyšte! Slyšte!) Rotmistři vyslovili se jednomyslně proti a mezi četníky nenalezli byste toho, který by se dobrovolně vzdával volebního práva, ani elektrickým reflektorem v pravé poledne. (Výborně!) Že listy těchto stavů nepíší proti volebnímu právu?

Pánové, málo jest veřejnosti známo, že listy důstojníků a listy rotmistrů podléhají dvojnásobné censuře, politické a vojenské, a bylo svého času velmi ostře vytknuto vedoucími činiteli těm, kteří vedou vojenské listy a bylo jim přímo zakázáno, že nesmějí psáti ničeho proti volebnímu právu příslušníků branné moci!

Ale nejen ústavní pohroma, nýbrž velmi těžké ztráty způsobeny budou odnětím volebního práva našemu národu. (Výkřiky posl. Zeminové.) Jest přece všeobecně známo, že převážná většina gážistů, důstojníků i četnictva patří československé národnosti. Také počet prostých branců vykazuje daleko větší cifru Slováků, Čechů a Rusínů než Němců a Maďarů. Při všeobecném poměrném hlasovacím právu, připočteme-li ztrátu četnických hlasů a ztrátu hlasů záložníků na cvičeních, po případě v mobilisaci, znamená to, že v Československé republice česko-německá většina dává šest mandátů v poslanecké sněmovně a tři mandáty v senátě dobrovolně presentem Němcům a Maďarům. (Slyšte! Slyšte!)

Odnětím volebního práva bude, slavná sněmovno, způsobena pravá katastrofa našim hraničářům. (Tak jest!) Řada měst a míst ve zněmčeném území pozbude svých československých zástupců na radnicích, ať v obecních zastupitelstvech, nebo městských radách. Řada československých obcí a měst, vrácených národu československému po převratu, bude obětována Němcům. Z nesmírného počtu žalob a zoufalých stížností dovolte, abych uvedl aspoň některé.

V Chebu přijdou českoslovenští hraničáři o dva členy v zastupitelstvu a o člena v městské radě. Veliká předměstská obec Matzelbach, kde dnes je 10 mandátů v rukou českých proti 8 německým, jediná obec v karlovarské župě, která má českého starostu, bude ztracena. Ve Stříbře ze 4 českých zástupců budou dva obětováni. Ve Vimperku přijdou Čechoslováci rovněž o dva mandáty, a ve Stříbře a ve Vimperku také o členy v městské radě. V Českém Krumlově bude obnášeti ztráta 200 hlasů a dva mandáty. V Chomutově, Mostě, Bilině, Ústí, Děčíně, České Lípě, Trutnově, Šternberku utrpí hraničáři velmi těžké ztráty. V Olomouci také podstatně poklesne počet českých hlasů. V Krnově ze dvou zástupců budou míti Čechoslováci jednoho. Ve Frývaldově přijdou českoslovenští hraničáři o oba mandáty v obecním zastupitelstvu. V Brně následkem restrikce hlasů vojenských a gážistických ztratí Čechoslováci dva mandáty. V Šumperku, vezme-li se vojákům volební právo, ztratí menšina šumperská jeden mandát. V Brně je následkem odnětí volebního práva vojákům, gážistům a četníkům na dlouhou dobu zajištěn Němcům II. náměstek starosty. Těžké ztráty nám budou způsobeny ve dvou dalších moravských městech, a to ve Znojmě a Jihlavě. (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické.) Znojmo a Jihlava budou markantním dokladem politiky česko-německé koalice. Ve Znojmě i v Jihlavě ztratí čeští hraničáři tolik hlasů, že po příštích obecních volbách nebude již Znojmo a nebude Jihlava v české správě, padnou do rukou německých. (Hanba!)

Slavná sněmovno! Národní jednota z Jihlavy píše velmi výstižně a apeluje na svědomí všech těch, kteří neztratili cit pro své hraničáře, kteří neztratili cit národní. Praví: "Není žádného důvodu, ani příčiny, ani se stanoviska vojenského, proč by se mělo bráti volební právo četnictvu a snad i jiným vojenským gážistům. Státotvorné četnictvo těžce by neslo degradování na úroveň provinilců ztrácejících volební právo. Zrušení tohoto již jednou daného privilegia mohlo by míti nepříjemné následky. "Nevěříme" - píši ti hraničáři z Jihlavy - "že naši státnici jsou raněni slepotou." (Výkřiky posl. Riedla.)

Další ztráty budou způsobeny československým stranám, Čechům a Slovákům na Slovensku v Bratislavě, kde československé strany ztratí 3 až 4 mandáty. V Lučenci 75 % hlasů. V Berehově 250 hlasů. I Slováci mají z těch hlasů velmi mnoho. (Výkřiky poslanců čsl. strany nár socialistické.) Bylo by proto krátkozraké tento fakt zapírati. Bude to znamenati velmi těžkou pohromu.

Po těch to důvodech, po těchto argumentech je docela zřejmo a jasno, že odnětí volebního práva příslušníkům branné moci a četnictva znamená dalekosáhlou koncesi Němcům a Maďarům. (Tak jest!) Odnětí volebního práva je katastrofální pohromou československých hraničářů, ba všeho československého lidu, který jest oddán československé státní myšlence. Váš čin, pánové, je činem protinárodním. Kde jsou, prosím, ty naše národní jednoty? Když byla vláda t. zv. rudozelené koalice, tenkráte si páni svolali generální sněm hraničářů do Prahy, tenkráte byla veliká demonstrace na Václavském náměstí a jednalo se o stížnost rázu celkem podřadného. A dnes, když se jedná o vyloženou pohromu, o vyloženou zkázu celé řady posic našich hraničářů, páni se teprve v poslední době omezili na některé protesty. Kde jsou tito vlastenci, když se béře českým hraničářům půda ve zněmčeném území, která jim byla již přislíbena, a dává se Němcům, když zákonem státu oddané osoby ve zněmčeném území se degradují na občany druhého řádu ve své vlasti, když obětovány jsou tyto vydobyté pěkné posice ve zněmčeném území. Mlčí všichni ti vlastenci, jimž národ a vlast jest jenom prázdným heslem, kteří se domnívají, že i v osvobozené vlasti jsou menšiny balastem české politiky. (Tak jest!) V poslední chvíli posílá svaz národních jednot a matic teprve (Slyšte! Slyšte!) provolání na všechny kluby t. zv. státotvorných stran. Praví se tu: "Zástupcové obranných korporaci z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska usnesli se jednomyslně" - tedy také ze Slovenska - "na schůzi Svazu Národních jednot a Matic dne 17. března na tomto projevu: "Důvodné obavy, tryskající ze znalosti poměrů v krajinách smíšených a na našem pohraničí, vyvolávané v řadách všech hraničářů československých, nutily nás, abychom důtklivě žádali jak vládu, tak i poslanecké a senátorské kluby státotvorných stran za ponechání volebního práva vojenským gážistům a četnictvu. Činili jsme tak jen z toho důvodu, aby nám všem drahé zájmy. národní v oblastech tak důležitých neutrpěly těžké úhony. Našich hlasů a naléhavé žádosti nebylo dbáno. (Slyšte! Slyšte!) Vládní návrh přijatý ústavně-právním výborem má býti projednán v posl. sněmovně. V poslední chvíli dovolujeme si ještě jednou důtklivě upozorniti na těžké škody, které odnětí volebního práva vojenským gážistům a četnictvu našim zájmům národním by způsobilo."

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP