Úterý 15. března 1927

Místopředseda Slavíček (zvoní): Slovo má dále pan kol. Schubert.

Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Nový návrh zákona o podpoře stavebního ruchu znamená z mnoha důvodů proti dřívějšku pokrok, především však znamená odvrat od dřívější metody ohromného plýtvání daněmi. Výsledky starého zákona se stanoviska státních financí a tedy také se stanoviska poplatníkova byly ničivé. Od převratu až do konce května 1926 činil stavební náklad 4.644,680.000 Kč a jen skutečně vyplacená stavební podpora dosahuje až do této doby 702,325.000 Kč.

To jsou číslice, které mé tvrzeni o ohromném plýtvání státními daněmi osvětlují sice pronikavě avšak pravdivě. A nejsmutnější při tom jest to, že se těmito daněmi plýtvalo naprosto jednostranně a hlavně byl při tom postižen venkov, neboť těchto peněz se užívalo jednostranně pro velkoměsta a především pro Prahu. Také zde můžeme to doložiti úředními číslicemi. Již ze statistiky před půl druhým rokem vysvítá, že v příslušném ministerstvu byly projednány projekty staveb 25.770 domů s 54.765 byty, s tehdejším nákladem 4.000,621.000 Kč. Navržena byla podpora 3.203,000.000 Kč. A nyní přijde nejpříznačnější věc. Z těchto domů a bytů připadlo na Velkou Prahu 2.103 domů s 12.160 byty a ze subvence 3.203 milionů připadlo jedině na hlavní město Prahu 1.124 milionů, to jest doslova asi 25%. To mluví za celé svazky a nejjasněji ukazuje, jak byl venkov odstrčen. Přejeme každému právo, jež mu přísluší, než na druhé straně nechceme na venkově býti popelkou. Tento nový návrh bude nyní čeliti tomuto nepoměru a velkoměsta nebudou míti žádného důvodu ani příčiny ke stížnostem, poněvadž osvobození od daní a přirážek jest pro ně přiměřeným a vítaným ekvivalentem.

Přes to přese všechno jest ovšem tvrzení předního pražského časopisu, že tento návrh znamená velké protežování venkova, zřejmým omylem, přemrštěným tvrzením. Ovšem způsobem, jak se opatřuji peníze, a jinými ustanoveními, která uvedu později, dosáhli jsme aspoň toho, že jsme uchránili náš řádný, spořivý a pracující venkovský lid před dalším vykořisťováním ve velkém.

Především tedy vítáme, že předešlý návrh zákona byl vzat zpět, neboť byl neudržitelný a každá strana již předem mu prorokovala smrt. Nový zákon znamená také podstatný pokrok v tom, že ustanovuje regresní právo státu a tím ochranu daní. Tento závazek jest, bohudík, stanoven v §u 40 s odvoláním na všechny státní záruky, které vznikají z §u 34. Tuto věc přičítáme k dobru. Slevami daní a přirážek a jiným1 ustanovenými úlevami dostane se stavební ruch bez potíží do chodu, Svaz stavitelů v Karlových Varech spatřuje v tomto návrhu po této stránce uskutečnění svých přáni. Ve starém, zaniklém zákonu nebyl ustanoven den, kdy lze peníze požadovati zpět, a vynikající, přední odborník-úředník mi řekl, že ke konečné úpravě této věci bude třeba teprve vydati zvláštní zákon. Dnes poznamenávám již v této věci, že mizivě nepatrný počet zemědělských a živnostenských pohořelých jimž byly kdysi poskytnuty nepatrné částky, musí býti bezpodmínečně vyřazen z tohoto regresního práva státu, a to z důvodů sociálních a humáních.

Pokud je o 35leté nebo 25leté osvobozeni novostaveb od domovní daně činžovní a třídní a od přirážek, usilovali jsme o to, aby se nakládalo se všemi poplatníky stejně a tím více s oněmi, kteří staví bez státní záruky.

Při této příležitosti zmínil bych se také, pokud jde o domovní daň třídní, o skutečně politováni hodné věci, jejíž příčina - nedivte se tomu, pánové - pochází ovšem již z r. 1839. Mnoho předpisů domovní daně třídní děje se v sudetských zemích nespravedlivě potud, že majetník domu platí ve skutečnosti daně z více části budov, než má. Z našeho hornatého pomezi mohl bych vám opatřiti velmi bohatý materiál. Všechna zakročení, odvolání a námitky v této věci nemohou ničeho dosíci a jsou marná, neboť stále ještě platí starý dvorní dekret ze dne 27. dubna 1839, č. 1338 (Prov. Sb. z. pro Čechy, sv. 12, č. 119) a jen při přestavbě - praví se tam "dojde-li ke změně, k níž třeba přihlížeti při vedení v patrnosti" - poskytuje se snížení domovní daně třídní. Náš nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí toto stanovisko znovu potvrdil. V této věci bude naším vděčným úkolem dosíci změny a to tím spíše, že tak starý dvorní dekret, který jest již zastaralý, jest prehistorickým nástrojem.

Záruku státu lze převzíti podle §u 39 za zápůjčky až do celkové částky 120,000.000 Kč. Těchto 120 milionů se tentokrát opět vrací, ovšem mírným způsobem, a to tím spíše, že z čilé stavební činnosti dlužno k tomu přičísti 3 až 4% stavebních nákladů ve formě daně z obratu a dále výtěžek z půjčky stavebních losů.

Dále vítám, že každý soukromník, který si chce vystavěti rodinný domek, musí míti aspoň 25% na hotovosti, neboť nemá-li této nejmenší částky, musí nezbytně ztroskotati. Takovéto lidi chceme chránit před vlastním jejich neštěstím, tím spíše, že tím dochází k nesnesitelnému poměru v mnoha obcích a rodinách. Mohl bych vám přednésti velké množství takových velmi smutných případů. Musiti stavěti za každou cenu, aniž se z toho může člověk finančně v budoucnosti vypracovati, jest čiré šílenství, jímž stavebník poškozuje těžce vlastní rodinu. V této své lehkomyslné krátkozrakosti řídilo se mnoho těchto lidí - snad částečně nevědomky - dosud zásadou: "Po mně potopa." Pokud jde o paragrafy, upravující vyvlastění, zdůrazňuji, že jsme je nespolkli jen tak beze všeho, jak byly ustanoveny ve starém zákoně, nýbrž prosadili jsme, že nyní také vážně záleží na výroku zemědělského znalce. Vedle toho politický úřad I. stolice jest nyní také povinen již při pozvání k prvému šetřeni poznamenati v tomto pozvání, že všechny námitky dlužno přednésti již při tomto šetření, poněvadž na pozdější námitky nebéře se zřetel. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Touto věcí se čelí tomu, aby majetník pozemku, jak se dosud často stalo, neutrpěl škodu, poněvadž opomněl přednésti své námitky již při prvé komisi. Žádné státní území není, pokud jde o stavby bytů, tak pozadu, jako hornaté krajiny na pomezí. Stavební monopol nemají si osobovati jen hlavní města a velkoměsta. Malá města a vesnice mají stejné právo na podporu stavebního ruchu. Nechcete-li snad věřiti našim slovům, jděte do našich šumavských pohraničních okresů a přesvědčte se na vlastní oči o obydlí našich rolníků. Proveďte v té věci přesnou statistiku. Kdyby se to stalo, došlo by se k poznání, že se nesmí postupovati jednostranně, nýbrž že se musí tím více pamatovati na pohraniční území, poněvadž jest prokázáno, že v pohraničních územích bytové poměry našich rolníků a živnostníků ve většině případů jsou při nejmenším aspoň rovněž tak smutné jako ve velkoměstech a středních městech. Jak stavíme my a jak se staví ve velkoměstě? Máme vysoké nákladní sazby na místních drahách, musíme dovážeti několik hodin daleko stavební materiál, což přes naše horská sedla přijde draho. Každý pytel umělého hnojiva, veškeren stavební materiál, vůbec každý sebe menší předmět spotřeby zdražuje se nesmírně těmito nákladními sazbami dříve, než dojde na místo určení. Pokud jde o území, jímž projíždějí místní dráhy, stavební materiál jest tam proto podstatně dražší, poněvadž do dnes se na místních drahách neužívá přímých sazeb s ostatními drahami. Bylo by nejvýš na čase, aby k tomu konečně došlo. Slibovalo se to již dávno. Tisíce a tisíce se tím odnímají venkovskému obyvatelstvu, které bydlí u místních drah. Pan ministr železnic může se zavděčiti venkovskému obyvatelstvu, stavebníkům a živnostníkům, provede-li tuto věc urychleně.

Ovšem i dnes žádáme, aby co nejrychleji padl zákon o ochraně nájemníků. Máme již za sebou 8 mírových let a stále ještě nebyl úplně zrušen těžký, výjimečný zákon z doby války. Bytový poradní sbor již v r. 1924 prohlásil, že největší překážkou stavební činnosti jsou výjimečné zákony a již tenkráte žádal bytový poradní sbor, aby nájemné ve starých domech bylo stejné s nájemným v domech nových. K tomuto požadavku bytového poradního sboru se však patřičně nepřihlíželo. Domovní majetek - mám zde opět na mysli především poměry ve venkovských městech a na vesnici - jest dnes břemenem. Tak mnohý člověk doufal, že na stará kolena bude moci skromně aspoň částečně žíti z nájemného ze svého domu a nyní zestárnuv dožívá se těžkého zklamání. Lze si tedy snadno vysvětliti, že majetník domu, poněvadž nemá hotových peněz, nemůže udržovati své domy v náležitém stavu. Mnoho domů se úplně rozpadá. Anketa odborníků, jež by měla za úkol zjistiti stav mnohých starých domů, objevila by strašlivý materiál. Zde měla by především zasáhnouti anketová manie, která zasahuje všude v malicherných případech, nikoliv však zde, v tomto těžkém případě. Není správné, že by rychlé zrušení ochrany nájemníků vedlo k lichvářskému nájemnému, pravého opaku jsme se dožili při zrušení vázaného hospodářství se zemědělskými výrobky, neboť jakmile bylo zrušeno vázané hospodářství, nastaly nejen pravidelné poměry, nýbrž právě úplně naopak nastalo dokonce nesnesitelné znehodnocení. Stejný případ můžeme očekávati také při jiných stejných zrušovacích akcích a vedle toho by v tomto případě znovu vzrostla chuť ke stavbě. Klasickým dokladem toho jest Italie. Zákony o ochraně nájemníků z doby války byly tam zrušeny, obávané otřesy se nedostavily, nabídka a poptávka upravila věc hravě. Nelze tedy naprosto pochopiti, jak mohou některé strany žádati dostali jsme tištěné přípisy - aby ochrana nájemníků byla prodloužena, pravím,. až do roku 1944. Takový donucovací zákaz nedali by si zemědělští a živnostenští majetníci domů nikdy líbiti, a to právem. Domy nebyly kdysi stavěny proto, aby propadly robotě. Nejsou zrovna skromní lidé, kteří toho žádají, a jestliže páni chtějí již naše drobné majetníky domů na venkově dále zotročovati, bylo by již jedno, žádají-li přemrštěně rok 1944, kdyby navrhli snad místo sedmnácti let hned padesát let a kdyby prohlásili tento výstřelek za sociálně-politické dogma. Na těchto návrzích spočívá kletba směšnosti a nemusíme tedy vůbec nad nimi lámati hůl. Každá přehnaná věc padá sama sebou, aniž je třeba vůbec proti ní bojovati.

Musíme se dále také zmíniti o potíži při opatřování hypotekárního úvěru. Zvláště naše německé úvěrní ústavy trpí velkým nedostatkem peněz, takže naše spořitelny, i kdyby chtěly, nemohou všude vypomoci. Panu ministrovi financí bych doporučoval thema Šluknov. Vedle toho stát výše zúročenými papíry odnímá spořitelnám pole působnosti a také z důvodu mobility nemohou spořitelny veškeré své vklady vložiti do hypotečních půjček. Za takovýchto nepříznivých poměrů mohly německé spořitelny uvolniti pro úvěr jen 86 milionů Kč. Sirotčí pokladny zúčastnily se 19 miliony. Všeobecný pensijní ústav poskytl 157,7 milionu ve formě hypotečního úvěru a 165.5 milionu ve formě komunálních půjček. Dlužno tedy jen vítati, když Říšský svaz německých stavebních družstev založil vlastní peněžní ústav, společný ústav pro bytovou péči, jehož úkolem má býti, aby zasahoval opatřováním vlastních peněz a samostatným poskytováním stavebních podpor.

Zvláště mělo by se také přihlížeti k zemědělským vrstvám a poskytnouti našim zemědělským svazům větší státní výhody, aby se konečně mohly důkladněji zabývati otázkou poskytování levného úvěru pro zemědělské stavební účely. V zákoně dosáhli jsme různých výhod v této věci pro zemědělství a živnosti a také naše skladiště pochodila při tom velmi dobře a toto zlepšení zákona v tomto směru také bez výhrady uznáváme. Celkem znamená tedy nový stavební zákon pokrok, poněvadž různé daně, přirážky a mnoho jiných úlev přichází k dobru nejširším vrstvám a uvolněné veřejné peníze nevyhazuji se bez výběru. Budeme tedy v zájmu zemědělství a živností a v zájmu poplatníků hlasovati pro tento zákon, neboť jest to konečně jednou zákon, jehož kmotry byly rozum, spořivost a také rozhled. Hlasujeme tedy všichni pro a přál bych si jen, aby sociálněpolitické zákonodárství bralo se vždy podobnými cestami, jež se projevují v tomto zákoně. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále pan posl. Simm.

Posl. Simm (německy): Dámy a pánové! Předloha, o které se dnes radíme jako o předmětu denního pořadu, vyvolána byla nutností, všímati si sociálního zla přítomnosti, a to jednoho z největších. Předloha jest pokusem, učiniti přítrž tomuto zlu, zlu bytové tísně, omeziti jeho důsledky. Toto zlo dnes více než v době přímo po válce dostoupilo výše, ohrožující zkázou celé lidstvo, a leká se konečného jejího výsledku stejně prozíravý sociální politik, jako národohospodář. Zbídačení rodinného života, podmíněné bytovou nouzí, okolnost, že rodinný život byl těmito poměry namnoze vůbec znemožněn, skutečnost, že směstnáno bývá nepřirozeně mnoho lidí v nedostatečných místnostech, rozrušila nejzákladnější význam bytu co do rozplozování a vyvolala již v přítomné době úžasný úbytek lidnatosti; právě vylíčené jednotlivosti jsou také důvodem aneb aspoň jedním z hlavních důvodů hlubokého duševního, duchovního a mravního úpadku převážné většiny lidu. Jsou ještě stále lidé, kteří si těchto poměrů nevšímají. Sociální politik a národohospodář vidí, opakuji to, konečný výsledek strašných následků bytové nouze. Kdybych měl po ruce domácí statistiku o tom zlu, dokázal bych to, o čem mluvím. Nemám bohužel těchto pomůcek. Poměry v Československu nejsou však jiné než na příklad v Německu. Touto statistikou německé říše jest dokázáno, že pro nedostatečné bytové poměry zemřelo ročně statisíce lidí na tuberkulosu, jež se úžasně rozmáhá v domech s přeplněnými byty, v nichž na tyto masy lidu dostane se sotva zlomek takového množství vzduchu, jakého k zachování svého zdraví potřebují, takže z vylíčených důsledků může vzejíti pohroma pro veškeren lid. Zločinů proti klíčícímu životu přibývá příšernou rychlosti a nechybíme odvozujíce tento zjev většinou z okolnosti, že právě pro bytovou tíseň nemůže se rodinný život vyžíti. Podle statistických výkazů, jež mám po ruce, bylo v r. 1913 v Německu 300.000 případů vyhnání plodu, v r. 1923 dosaženo prý číslice 500.000, dnes prý jest případů těch na jeden milion. Uvádím to proto, abych k těmto číslicím podotkl, že poměry v Československu jsou stejné. Popatřte jen na naše poměry. Máte velké obce, kde byl v posledních letech sotva jeden nebo několik jen porodů. Tyto poměry jeví se u nás téměř ještě výrazněji než v Německu. A jest tomu tak, že tyto děsivé zjevy v lidu dlužno z největší části přičísti na vrub bytovému zlu, že však také tím hospodářská zdatnost se oslabuje, duševní a mravní stav lidu upadá.

Zjevy ty vyžadují pln pozornosti odpovědné veřejnosti. Opět a opět dovolávali jsme se jí, také v poslední době znovu jsme se pokusili tuto pozornost opětně zesíliti. Připomínám pouze, že všechny porady mé strany, jež se poslední dobou konaly, obíraly se problémem bytovým, vážně, věcně, bez veškeré demagogie, jak jedině tento problém může býti v zájmu celku vyřešen. Úvahy, jak vybřednouti z bytové tísně, zaměstnávaly nás až do sjezdu naší strany, konaného dne 6. února 1927. Těšili jsme se - smím to zde prohlásiti - že náš stálý požadavek, aby zákon o stavebním ruchu byl konečně vyřízen, nezůstal neoslyšen, že se vláda přičinila, aby tu věc přivedla do proudu. To zjišťuji především, aniž bych tím svou kritiku vládní předlohy sám omezoval. Těšili jsme se jen vůbec, že bylo možno, aby tento problém byl po tak dlouhé době také se strany vlády uveden opět do popředí, a projevili jsme kromě radosti i naději, že bude lze nalézti při vzájemném objektivním posuzování pohnutek a příčin bytové tísně prostředky, jak ji napraviti. S demagogií nelze tu pracovati a rovněž ne s hlediska jednostranného. Tato otázka jest tou měrou otázkou celku, společnosti, jejích základů, že tento celek, tato společnost může uspíšení jejího dosíci pouze tehdy, vezme-li zřetel ke společným zájmům. Méně než při všech jiných problémech může tu býti východiskem uspokojení materielního zájmu jednotlivcova. Nesmí dojíti k tomu, aby spekulační úsilí vykonávalo vliv na práci, čelící k vyřešení tohoto problému. Budeme s rozhořčením potírati každou nevěcnou, demagogickou nebo s materielního hlediska prováděnou práci při řešení tohoto problému.

Voláme tudíž po zákonné činnosti, jež by vyhovovala naukám sociální prozíravosti ve všech směrech, ve kterých dlužno je prováděti. Budoucí stavební zákon, upravující definitivně otázku bytovou, musí tomuto hledisku odpovídati. Bohužel není tomu tak při tomto zákonu.

Dovedeme zcela přesně rozpoznati prospěch, jenž se v dohledné době dostaví, dospějeme-li na základě vládní předlohy nám dodané ke stavebnímu zákonu skutečně účinnému. Když jsme se po roce 1924 octli na poli bytového zákonodárství v stavu ex lex, který bohužel příliš dlouho trval, viděli jsme, že čím déle trval tento stav, tím více odumíralo to, co se asi v letech 1920 až 1924 ukázalo na úctyhodném úsilí, zdolati bytovou tíseň. Podkladem k tomu byl stavební zákon, jenž zajisté stejným způsobem jako dnešní vládní předloha představoval stavební zákon nedostatečného obsahu, avšak byl tu přece základ, na němž mělo býti pak dále budováno a jenž neměl býti ponechán zániku. Tím přece bylo jen zaviněno, že léta 1925 a 1926 zůstala pro činnost stavební ztracena. (Souhlas na levici. - Výkřiky posl. Patzela.)

Chtěli jsme, aby r. 1927 nebyl jako léta předchozí. Chtěli jsme, na místo aby r. 1927 byl ztracen pro stavební činnost, učiniti tento rok rozhodným stavebním rokem, představujícím generální útok proti bytové tísni. Uplatňujíce tuto myšlenku ve svých poradách, namnoze také v tisku, byli jsme vedeni úmyslem, aby Československo projevilo ochrannou péči stejnou měrou jako ony země, které r. 1927 použily k takovému útoku proti bytové nouzi. Volali jsme tudíž v pravý čas po stavebním zákonu, jenž by obsahoval veškeré jednotlivosti problému, jak opatřiti obytné budovy. Poukazuji v této souvislosti na mimořádnou a ucílenou činnost našeho velkého sousedního státu Německa. Opatřil jsem si před krátkou dobou ve dvou jeho spolkových státech zprávy o stavebních cílech, jež si tyto pro r. 1927 vytkly, a dověděl jsem se, že Prusko usneslo se o stavebním programu pro r. 1927, podle kterého bude v tomto roce vystavěno 150.000 až 200.000 bytů. Bavory předložily svým sněmem vládě návrh, podle kterého se povoluje k pokračování ve stavby obytných budov v r. 1927 37.2 milionů marek, t. j. okrouhle 300 milionů korun, z kteréžto částky připadá na státní stavební zápůjčky a tak zvané zaměstnanecké zápůjčky pro zřízení dělnických obydlí 33 milionů marek. To podnikají oba největší spolkové státy jako země. Soukromá iniciativa, jsouc podporována dobře promyšleným zákonem o stavebním ruchu, postupuje souběžně s veřejnou stavební činností. Tak bude Německu umožněno. vyřešiti ohromnou -část bytového problému a přiblížiti se co možná době, kdy nastanou v ohledu bytovém normální poměry. Snad dlužno připomenouti, že stavební činnost v Německu vykazovala od převratu, ba dokonce ve smutné inflační době podivuhodnou promyšlenost. O tom svědčí počet oněch bytů, které byly v Německu od převratu za účelem vyřešení těchto poměrů vystavěny. Od převratu bylo v Německu z veřejných peněz opatřeno na jeden milion bytů, ovšem z části bytů nouzových.

Nesmí se tvrditi, že by u nás nebylo bývalo pochopení pro otázku bytové tísně. Nikoli, naopak, také u nás bylo leccos provedeno. Co podnikly dosud v oboru staveb obytných budov obce a okresy, slouží těmto správním celkům ke cti, chvály zasluhuje, co stejným způsobem vykonaly, uvědomujíce si svou povinnost k podpoře stavby obytných budov, spořitelny a jiné hypoteční úvěr ústavy, často přes těžce ohrožený svůj stav - poukazuji jen na škody vzešlé jim zákonem o válečných půjčkách. Co stát svou pomocí poskytl, není nepatrné, ačkoliv tato pomoc po našem názoru nebyla vždy stejnoměrně a spravedlivě, rozdílena. Bylo tedy i u nás kus práce vykonáno. Budiž to zjištěno právě tak, jako i okolnost, že jiní činitelé " jako banky, zaměstnavatelé, měli možnost ještě dále v sociálním směru se uplatniti poskytnutím stejné pomoci, o jaké byla právě učiněna zmínka. Promluvím však o tom ještě zevrubně.

Uznává-li se činnost státu, zemí, okresů a obcí, uznává-li se práce vykonaná spořitelnami, nevylučuje to kritiku této práce. Jaké chyby staly se při veškeré dobré vůli? Dlužno kriticky je objasniti a mám na věc tento názor: Naše stavební činnost byla prováděna příliš byrokraticky. Úmysl, který snad se projevil platným zákonem, nebyl špatný, avšak při provádění bylo často dobré jádro zákona zničeno. Má-li v budoucnosti dojíti ku podpoře a poskytnutí výhod stavbám obytných budov, byť i jen ve skromné míře, jak to podle návrhu zákona jest možno, pokládáme za nutné, aby veškeré podpory a výhody byly poskytovány automaticky bez brzdících byrokratických úkonů. (Souhlas na levici. - Výkřiky posl. Krebse.) Právě pro rozvláčnost byrokratického postupu byla u nás již předem větší čásť uvolněných peněz vyčerpána. Z této rozvláčnosti musíme se vymaniti, patří to k hospodárnosti provozu. Mluvím-li o hospodárnosti při provádění staveb, mohl bych dále poukázati také k metodám této hospodárnosti, jak je provádějí jiné státy. Prakse racionelního postupu stavebního, prováděného v Anglii, Švédsku a Německu, musí také u nás doma býti prováděna. Již při projednávání vládní předlohy o stavebním ruchu poukázal jsem v soc.-politickém výboru k tomu, že jsme, nedbajíce zkušeností jiných států v tomto oboru, přišli o velkou část výsledků své práce, jako při výdajích svých prostředků. Vydali jsme od převratu v Československu na péči bytovou přibližně 4 miliardy Kč a nedosáhli jsme takového prospěchu, jakého bychom byli musili dosáhnouti. Jsem tudíž v plném právu, kritisuji-li rozvláčnost našeho stavebního postupu. Touto kritikou sledují účel, aby orgány zákon provádějící byly donuceny přihlížeti k veškerým jednotlivým zkušenostem, které nejen u nás, nýbrž i kdekoliv jinde byly získány.

Představoval jsem si, že by se dosáhlo stavbou domů podle typů mimořádných úspor. Odmítnutí tohoto způsobu stavby nelze odůvodňovati poukazem ke dvěma nebo třem nezdařeným pokusům. Myslím, že nelze - má-li se dosíci okamžité pomoci - tak zcela postrádati racionelního a, chci zcela zřetelně prohlásiti, levného způsobu stavby. Byl projeven názor, že laciný způsob staveb není nejlacinějším. Domy, jež třeba postaviti, musí míti určitou svou životní dobu a tou jest prý doba nejméně 2 nebo 3 generací. Díváme se na věc jinak v okamžiku, kdy statisíce lidí trpí bytovou nouzi. Těmto lidem dlužno rychle pomoci. Musí se přikročiti ku hromadné výstavbě domů, kteréž třeba by neumožnily třem generacím, kde bydliti, uchrání přece jednu generaci, nyní žijící, před fysickým a duševním úpadkem. Nepropadli jsme klamu, že stavební činnost v Československu jest taková, že není s to, aby vyřešila problém, jak pomoci nynější generaci. Uvedl jsem ve svém návrhu na postavení domů pro jednu rodinu průmyslového i zemědělského dělnictva čísla, jež musí býti rozhodná pro naši stavební činnost, a myslím, že mohu tvrditi, že jsem poukázal na postup, jenž, kdyby byl býval podržen, nebyl by nikterak uchoval zmíněnému návrhu ráz utopie. Musíme se vymaniti ze svého úzkého hlediska, musíme odhodlaně, s poněkud větší velkorysostí zaujati stanovisko k tomuto problému. Pravím tak, aniž bych přehlížel prostředky, jež máme po ruce. Vývody moje směřují přece právě k tomu, aby byl proveden důkaz, že i s prostředky, jež tu byly po ruce a dále byly poskytnuty, něco jiného mohlo nebo může býti vykonáno, než co vykonáno bylo.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP