Čtvrtek 16. prosince 1926

Posl. Schmerda (německy): Projednávání tohoto zákona jest jen pokračováním onoho hanebného počínání, jaké zahájily německo-české koaliční strany proti živobytí pracujících vrstev od doby, co koalice trvá. Také tento projednávaný zákon znamená počátek jimi ohlášeného útoku na nemocenské a sociální pojištění a v čelo tohoto útoku staví koaliční strany nejzpátečnější, to jest stranu německých a českých živnostníků. Zatím co se na militarismus obětují ročně miliardy a jednotlivým občanským vrstvám se házejí do chřtánu miliony, drancují se kapsy pracujících vrstev. Touha všech zpátečníků nachází své odůvodnění ve vědeckých výlevech ministra financí dr Engliše, v jeho finanční politice. Sociální politika občanského státu není ničím jiným než klamáním mas, aby se smířily se soukromokapitalistickým hospodářstvím, což se však těžko podaří, neboť masy již poznávají - a právě projednávání rozpočtu nám to ukázalo - že úmysl většinových stran směřuje k tomu, aby byla oklešťována ona sociálně-politická zařízení, která byly nuceny většinové strany pracujícím vrstvám dáti. To, co se sběhlo v sociálně-politickém výboru, naznačuje nám již, že se chystají nyní své úmysly hezky rychle uskutečniti. Odnětí předsednictví českému sociálnímu demokratu a odevzdání předsednictví lidovci Čuříkovi svědčí, že mají v úmyslu pomocí sociálně-politického výboru nyní se vší silou proraziti s tím, co chtějí míti.

Tento návrh zákona jest hájen panem Vávrou, kterého jakožto největšího sociálního politika postavili v čelo šiku, oním sociálním politikem, který již při poslední rozpravě při tomtéž bodě ukázal, jak velké jest jeho vědění v oboru sociálně-politickém, a můžeme klidně říci, že jest z oněch 100%ních ignorantů oné sociální politiky, jíž sami nevěříte. Již při zahájení dnešní rozpravy řekl: Odůvodnění není zapotřebí, poněvadž to každý zná. Co chcete se zákonem? Nechcete nic jiného, než udržeti ony zakrslé útvary, které jistě jsou na závadu rozvoji a vybudování sociální politiky a sociálního pojištění. Již v minulé rozpravě bylo řečeno, že máte v úmyslu podniknouti útok na socialistické bašty v nemocenských pokladnách, avšak zároveň prozrazujete, že si chcete sami utvořiti takové bašty, abyste v těchto korporacích zakotvili se svou stranickou politikou. Několik řečníků se zde již zmínilo o výkonnosti malých nemocenských pokladen. Myslím, že není také zapotřebí přednášeti zde nějaké důvody, aby se dokázalo, že vaše počínání jest naprosto falešné, neboť v parlamentě se vyvinul takový systém, že prostě proti každému rozumnému návrhu, proti každému rozumnému odůvodnění postavíte se se svojí hlasovací mašinerií a pošlapete všechno, co se staví v cestu vašemu úmyslu. Jest však skutečností, že tento návrh vychází z oněch snah, které kotví zejména v živnostenských stranách, že totiž živnostníci mají dosáhnouti úspor na úkor ubohých učňů. Chtějí sanovati své podniky tím, že odejmou učňům to, co musejí dáti dospělému dělníku. Jejich počínání jest soustavným podkopáváním sociálního pojištění. Z vaší sociální politiky, o které ustavičně tolik povídáte, poukazujíce při tom stále na to, že Československo stojí v čele sociálně-politického zákonodárství všech států, nestává se zde tímto návrhem a vaším počínáním, vaším postupem, jaký se udál právě v sociálně-politickém výboru, nic jiného než fraška. Proklubáváte se sami jako oni bezohlední vykořisťovatelé, kteří chtějí na úkor dělníků zachovati soukromokapitalistický hospodářský řád.

Ve vrstvách dělnických vzejde snad často pochybnost o tom, proč dnes vystupujeme jako obhájci sociálního pojištění, proti kterému jsme hlasovali. Zde bych chtěl poukázati na dřívější stanovisko německých sociálních demokratů, když šlo o to, aby v Německu bylo zavedeno sociální pojištění. Tehdy hlasovali němečtí sociální demokraté proti zavedení sociálního pojištění prohlásivše, že měšťácká sociální politika a zavedení sociálního pojištění neznamená nic jiného, než pokus smířiti dělnictvo s kapitalistickým hospodářským řádem, omyl, s nímž se mají dělníci smířiti a žíti v důvěře, že i vy máte pro ně srdce. Z tohoto důvodu hlasovali jsme proti zákonu, ježto se nesrovnává s požadavky pracujících vrstev, a nyní vystupujeme proto, poněvadž vidíme, že vaše snaha směřuje k tomu, abyste to, co jste byli kdysi nuceni dělníkům dáti, dnes zase jim vzali. Ukazujete jen, že to byl podvod, kterého jste se tehdy na pracujících vrstvách dopustili. Vidíme, že všechny korporace, které jsou v souvislosti se sociálně-politickým zákonodárstvím a zejména se sociálním pojištěním, jsou obsazeny pány, kteří jsou příslušníky maloměšťáckých vrstev. Vidíme pana Dubického v Ústřední sociální pojišťovně jako náměstka předsedova, pana Čuříka jako předsedu sociálně-politického výboru, a vidíme nevyhnutelného pana Vávru jako zpravodaje o tomto zákoně. Jsou to živly z maloměšťáctva, které vysílá měšťácká třída kupředu, aby lámaly kopí za jejich cíle.

Bylo by škoda namáhati se zde nějak odůvodňováním. Posledně jste se při prodlužování zákona spokojili s půlrokem, prohlásivše, že nám prosinec ukáže, zda dosavadní pokladny vystačí, či zda přece jen není radno tyto pokladny zrušiti. Tentokráte jste se už nespokojili půlrokem, nýbrž prodlužujete jej na celý rok. Jak již zdůraznil řečník, který mluvil přede mnou, sejdeme se velmi brzy v příštím roce a pak si o těchto věcech důkladně pohovoříme. To znamená, že už na jaře můžeme očekávati, že podniknete všeobecný útok na sociální pojištění. Jest komické, že pánové operují stále znovu s tím, že i dělníci jsou proti sociálnímu pojištění. Pan Windirsch prohlásil, že mají hromady spisů, v nichž dělníci sami podepsali, že sociální pojištění nemá se na ně vztahovati. To je správné, ale zamlčuje, že tyto podpisy byly vynuceny zemědělskými organisacemi. Zamlčuje, že vykonáváte největší teror na zemědělské dělníky, abyste mohli sociální pojištění snadno zvrátiti. Jestliže však dělníci zaujali stanovisko proti zákonu o sociálním pojištění, stalo se to jen z toho důvodu, že sociální pojištění způsobilo zároveň zhoršení pojištění nemocenského. Na útraty nemocných dělníků, na útraty jejich rodin zařídili jste svoji sociální politiku, a jestliže si pan dr Winter hrál na obhájce, chci poukázati na to, že zástupce německé strany sociálně demokratické posl. Taub přednesl na sjezdu nemocenských pokladen také zevrubnou kritiku pana dra Wintera. Čeští sociální demokraté musejí dnes nahlédnouti, že sklízejí dnes za své tehdejší ústupky náležitý dík. Pan posl. Horpynka z národní strany po velmi velkém tanci mezi vejci na konec prohlásil, že budou hlasovati pro zákon. Pan posl. Böhm na okresním sjezdu Svazu zemědělců dne 13. března prohlásil, že se najdou německé strany, aby hlasovaly s českými stranami proti intencím německých stran. Říkáme zcela upřímně, že strana národní, třebas pod maskou, jest právě tak nepřítelem sociální politiky a sociálního pojištění jako ostatní německé strany občanské. Není zapotřebí uváděti, že jakožto oposiční strana vystupují sice proti soustavě dnešní koaliční většiny, ale na konec budou pak přece jen hlasovati pro zákon, poněvadž právě jsou nepřátelé každého sociálního pojištění.

Z výkřiku pana posl. Mlčocha na posl. Wintera: "My vám máme dáti peníze a vy je budete rozhazovat!" bylo pozorovati jednu věc. Pan Mlčoch při tomto výkřiku ukázal, co vlastně chcete. Vy chcete hospodařiti také s penězi, které nashromaždí dělníci z vlastních kapes pro své účely. Prohlásil jsem, že do boje byly vyslány předem nejreakčnější strany, to jsou strany německých a českých živnostníků, strany malých lidí, kteří musejí žíti často v týchž bídných poměrech a jsou vydáni bídě právě tak jako dělník. Snad s výjimkou pana Vávry, který je poválečným zbohatlíkem.

Avšak útoky na sociální pojištění nejsou podnikány jen v parlamentě a ve výborech. Pánové staví celý státní aparát do služeb boje proti sociálnímu pojištění, o tom svědčí rozhodnutí okresních správ politických v otázce, kde se má rozhodnouti, zde jest platiti příspěvky pro sociální pojištění za 6 nebo 7 dní. Zajímavé jest rozhodnutí okresní správy politické v Šumperku na Moravě, která rozhodla, že se mají platiti příspěvky za 6 dní v týdnu, a to s odůvodněním, že se v neděli nepracuje a tudíž, že nastává přerušení pracovního poměru. Bude-li se takovýmto způsobem rozhodovati, že v neděli nastává přerušení pracovního poměru, můžeme se ještě dočkati, že panstvo o každém svátku, ať státním nebo církevním, prohlásí, že pracovní poměr jím byl přerušen a z toho důvodu by nebylo nutno platiti žádných příspěvků. (Posl. Wünsch [německy]: Brzy bude prohlašována i polední přestávka za přerušení!)

Přečtu vám kuriosní rozhodnutí zmíněné okresní politické správy. Praví se v něm: "Zaměstnanci pracují v podniku vzhledem k ustanovení čl. 1 zákona z 16. ledna 1895, č. 21 ř. z., podle něhož v neděli všechny živnostenské práce mají odpočívati, a vzhledem k ustanovení § 1, odst. 1 zákona z 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n., podle něhož v podnicích po živnostensku provozovaných skutečná pracovní doba zaměstnanců nesmí činiti zásadně více než 8 hodin v době 24 hodin nebo nejvýše 48 hodin v týdnu, skutečně jen 6 dní v týdnu, a podle ustanovení § 160, lit. a) zákona z 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., jest pojišťovací příspěvky platiti za dobu, po kterou pojištěnec koná práce nebo služby pojištění podléhající".

Padl zde výkřik, že bude snad také rozhodnuto, že jest nutno vyřaditi také polední přestávku, poněvadž i tu se nekoná žádná pojištění podléhající práce. Bude-li vaše sociální politika tak pokračovati, můžeme se ještě dočkati, že skutečně snad dojdete tak daleko. Odůvodnění tohoto rozhodnutí jest ovšem nezákonné a vybízí k nejostřejší kritice, poněvadž zákonodárné sbory v důvodové zprávě k §u 160 výslovné prohlásily: Zásada, že pojišťovací příspěvek jest platiti za dobu, po kterou trvá zaměstnání osoby pojištěním povinné, jest samozřejmá; to tedy znamená, pokud dělník není propuštěn, za tu dobu musí býti placen příspěvek. Ale vidíme, že nějaké poučování vládní koalice jest ovšem podle mého mínění bezvýsledné, neboť vy to prostě se svou mašinerií odhlasujete a uděláte zákonem to, co jste si vytkli za cíl.

Chování německých stran, svazu zemědělců, křesťanských sociálů a strany živnostenské, které se postavily do vašich služeb, které pomáhají, aby ona reakční soustava pevně zakotvila, musíme za všech okolností přibíti zde na pranýř, neboť stále ještě velká část německého dělnictva žene se za těmito stranami v důvěře, že tyto německé strany budou hájiti jejich požadavky. Že tomu tak není, na důkaz toho uvedu zde, co vykládal posl. Böhm na kterémsi okresním sjezdu svazu zemědělců, čím motivují pánové své stanovisko a chování v dnešní vládě. Posl. Böhm pravil: "My jsme stranou pořádku, stranou, která staví, a musíme se zásadně obraceti proti každému podkopávání kázně a autority, zrovna tak jako vždycky vytáhneme do pole proti teroru, ať přijde s kterékoli strany. Připomínám, že musíme míti na zřeteli také odpor a intriky oněch českých stran, které dnes nejsou ve vládě a kterým žádný prostředek není dosti špatný, aby nás zatlačily z vydobytého postavení". Tedy obava, že byste mohli býti českými stranami vytlačeni ze svých posic, z ministerských křesel! A dále praví: "Sabotují spolupráci svých českých kolegů s námi právě tak, jako sabotují na př. naše socialistické a národní strany naši práci". Pan Böhm myslil, že německé oposiční strany budou podporovati jejich politiku, a proto jim vyčítá sabotáž. Co řekl pan Böhm, ukazuje nám jasně, že pánové bezohledně podepíší a budou podporovati všechno, co od nich budou české vládní strany žádati.

Jestliže jsme se dnes přihlásili ke slovu, abychom zaujali stanovisko k tomuto bodu, stalo se to proto, poněvadž vám chceme vmésti ve tvář, že vaše sociální politika není ničím jiným, než klamáním mas, pokusem smířiti dělnictvo s kapitalistickým hospodářským řádem a s vykořisťovacími opatřeními v tomto státě. Politika každého kapitalistického státu není ničím jiným než podvodem. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Johanis.

Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Pan zpravodaj ke zprávě soc.-politického výboru mimo jiné řekl stručně, že prý netřeba zprávu odůvodňovati. Nejen ústně, ale také písemně fakticky se pan zpravodaj nepokusil, aby jednou řádkou zprávu soc.-politického výboru odůvodnil. On tak neučinil ani písemně ani ústně, a myslím, že opravdu toto je charakteristickým zjevem, že pan zpravodaj nenašel nejenom ústně, ale ani písemně jediného důvodu, aby hájil usnesení soc.-politického výboru. V oné schůzi, v níž výbor návrh kol. Pekárka a soudr. schválil a suspendoval také předsednictvo, které léta fungovalo, zmohl se tento výbor jen na suché usnesení otištěné ve zprávě, k němuž kolega zpravodaj nemá slova odůvodnění.

Charakterisuji to jako zajímavost, že, pokud znám zprávy výborů, ať již ve sněmovně rakouské nebo ve sněmovně československé, v prvním Národním shromáždění nebo zde nebo v senátě, není ještě takového krásného díla, jako je dílo toto, totiž, aby zpravodaj nenašel slova odůvodnění, aby aspoň to, co ta většina udělá, hájil. Myslím, že tato charakteristika je nejlepším důkazem, že pánové z majority opravdového důvodu nemají. Jeden náš kolega nás nyní v lavicích přesvědčoval, že tuto většinu nikdo věcnými důvody nepřesvědčí. Tím chtěl říci patrně, že máme tuto většinu přesvědčovati jen důvody nevěcnými, a pan kol. Vávra jako zpravodaj také tímto negativismem a řekl bych lhostejností zahajuje svou zprávu. Lituji, že kolega zpravodaj již delší dobu sedí ve výboru soc.-politickém, že sedí dokonce v Ústřední soc. pojišťovně, středostavovská strana ho posílá do různých porad, které jednají o soc. pojištění, a on se zmůže na takovou ubohost, která nám byla včera rozdána.

Chci však přes to se pokusiti - ne že bych chtěl přesvědčiti pana zpravodaje a majoritu, o které říká pan ministerský předseda dr Švehla, že ji má na cement, neboť vím, že ona odhlasuje, jak to bylo řečeno, každou nesprávnost, ba, abych tak lidově řekl, každou hloupost - uvésti důvody, protože kol. Votruba, který polemisoval zejména s kolegou našeho klubu dr Wintrem, řekl: když nás přesvědčíte, budeme jiného hlediska. Pokusím se proto přesvědčovati a chtěl bych dodati k tomu, co řekl kol. dr Winter, několik zajímavostí.

Pánové z majority, počínaje krajní pravicí a t. zv. středem, kteří sedí nad našimi lavicemi, s t. zv. středem středostavováků říkají, že se musí na pojištění šetřiti. Neuvedli jiného důvodu mimo to, co řekl kol. dr Winter, aby pojištění organisačně řešilo se tak, jak jest aspoň v zákoně číslo 221 z r. 1924 narýsováno. Víme, že jest tam velká vada organisační tím, že zaměstnavatelé zemědělští si vynutili zemědělské pojištění, a dnes odpoledne právě bude jednáno v Ústřední soc. pojišťovně, aby toto drtivé dílo, které horší organisaci, bylo stupňováno. Pánové ze strany středostavovské, kam náleží pan zpravodaj, a z majority, kteří říkají, že pojištění by se mělo zlevnit, nejednají správně a proto uvádím důvody věcné, poněvadž pokladny, kterých se zpráva výboru dovolává, aby zůstaly i po 1. lednu 1926, jsou takové pokladničky, které mají 602, 553, 861 i méně pojištěnců. Kdo pak může míti ze živnostníků zájem na tom, aby existovala cukrářská pojišťovna v Praze, která má 1443 členů, když sami dělníci - a v tom bych polemisoval s kol. Votrubou - chtějí zrušení. Kdo má zájem ze živnostníků na tom, aby existovala pekařská pokladna v Duchcově, která má 602 pojištěnců nebo gremiální pokladna kupců v Chebu, která má 861 pojištěnců, živnostenská pokladna v Mimoni, která má 553 pojištěnců nebo pokladna řemeslných a koncesovaných živností v Loštici, která má 459 pojištěnců nebo společenstevní pokladna v Mor. Třebové, která má 798 pojištěnců nebo dokonce pokladna prádelníků v Praze, která má 609 pojištěnců? Kol. Votruba řekl, že se zastává těchto pokladniček, protože prý je to staré zřízení, že předcházely před ostatními pojišťovnami. To je právě to stanovisko nesprávné. Vždyť mluvíme stále o hledisku, že jenom velký ústav je schopen obstarávati takový důležitý úkol, jakým je pojištění sociální. My jsme někteří rostli ve společenstevních pokladnách, a musím jenom potvrditi, že malé ústavy - ne že by nebylo dobré vůle, ale protože není možnosti, nejsou na to příjmy - nemohou zařizovati to, co je potřebí pro provádění sociálního pojištění. Chtěl bych proto vývody kol. dr Wintra doplniti ještě jinými hledisky.

Podle úřední statistiky mají společenstevní pojišťovny, jichž je ze všech pojišťoven 13.79%, pouze 5.20% všech pojištěnců. Z toho již je zjevno, že jde o pojišťovny malé, s malým počtem pojištěnců, a udržování jejich znamená skutečné tříštění soc. pojištění ve směru organisačním, což je národohospodářsky a sociálně-zdravotně škodlivým zjevem. Zde bych chtěl zejména vyzdvihnouti jako odpověď kol. Votrubovi, že páni z nár. demokracie jsou to, kteří občas nás přesvědčují v "Národních Listech", kam píší věcně i autoři odborně zasvěcení, že je třeba šetřiti. Na tom faktu bych chtěl kol. Votrubovi dokázati, že se on neřídí ani těmi hledisky, kterými se řídí vlastní list, aby totiž zastával názor, že malé ústavy nemohou takové opatření, jakým je sociální pojištění, obstarávati.

Skutečný stav v této době je daleko menší, poněvadž do této doby již řada společenstevních pojišťoven splynula s pojišťovnami okresními, jak to žádal původní zákon č. 221 z r. 1924. Zde úmyslně doplňuji to, co řekl kol. dr Winter, abych přesvědčil věcnými důvody a hleděl většinu získati pro stanovisko naše. Roku 1920 okresní pojišťovny měly správní náklady 14.10%, společenstevní 23.01%, r. 1921 okresní 8.18%, společenstevní 10.95%, r. 1922 okresní 11.80%, společenstevní již 16.45%; r. 1923 - jinou statistiku nemám, my ji máme ve svazech, ale já uvádím jako dr Winter jen data úřední - měly okresní pojišťovny nákladů 14.73%, společenstevní již 16.08%. Z těchto nákladů správních činí služné, odměny funkcionářů a důvěrníků u okresních pojišťoven 68.53%, u společenstevních 75.20%.

Teď přicházím k dávkám, o čem nechtěl mluviti kol. Votruba, ač jsem ho o to žádal, když nás přesvědčoval statistikou ministerstva soc. péče z r. 1921, že prý společenstevní pojišťovny mají větší reservní fondy než pojišťovny okresní. Ale tu je právě háček. Nejdůležitější otázka, kterou my vytýkáme malým ústavům jako znalci, je, že ony nemohou zejména v dávkách plniti ty povinnosti, a statistika úřední nás o tom přesvědčuje.

Na dávkách členům a rodinným příslušníkům vydaly okresní nemocenské pojišťovny z celkového příjmu příspěvků r. 1922 87.27%, společenstevní jenom 64.07%, r. 1923 okresní pojišťovny 80.15%, společenstevní jenom 70.79%. Ze sta členů bylo průměrně nemocných: u okresních pojišťoven r. 1922 55.31%, u společenstevních 39.31%, r. 1923 u okresních 48.42%, u společenstevních jenom 37.66%.

Z toho je vidno, že při uznávání nemocných zavádějí společenstevní a zemědělské pojišťovny daleko přísnější praxi než pojišťovny okresní proto, aby ušetřily na dávkách členských, oč více se musí vydati na nákladech správních atd. To zobrazuje se na horším zdravotním stavu pojištěnců těchto pojišťoven.

Morbidita. V tomtéž poměru jako nemocnost jeví se počet prostonaných a odškodněných dnů, připadajících na jednoho každého pojištěnce. Roku 1922 okresní pojišťovny měly morbiditu 14.94%, společenstevní 10.48%, r. 1923 okresní 12.86%, společenstevní 10%. Na nemocenské podpoře vyplatily okresní pojišťovny r. 1923 44.18 Kč, společenstevní jenom 38.37 Kč na jednoho člena.

Neuvádím tato data jako výtky těm, kdož pojišťovny zemědělské a společenstevní vedou, nýbrž uvádím je za účelem konstatování, že tyto pojišťovny ve svém celku jsou pojišťovnami malými, draze pracují a méně mohou svým pojištěncům poskytnouti.

Z praxe můžeme potvrditi, že vedení společenstevních pokladen bylo naprosto nedostatečné, a dnes je dosud nedostatečné. Ukazuji pouze na drastický případ nemocenské pojišťovny prádelen v Praze, jak tam se to vede. Tyto společenstevní pokladny mohly jen ve výjimečných případech držeti krok s okresní nemocenskou pokladnou. Rok 1919, kdy likvidovaly většinou společenstevní pokladny, nás přesvědčil, jaký zmatek byl v tehdejším provádění nemocenského pojištění. Přebírající okresní nemocenské pokladny nedostaly namnoze ani těch nejprimitivnějších záznamů o vydáních a příjmech těchto pokladen. Tak na příklad ještě dnes, ač máme již 16. prosince, z 31 pojišťoven, o nichž mluvil kol. dr Winter, 7 pojišťoven nedodalo výkazy za r. 1925. Tedy v Ústřední sociální pojišťovně, ani v ministerstvu soc. péče nevědí, kolik těch 7 pokladen, které nepodaly výkazy, má pojištěnců, jaké příjmy, jaká vydání a jaké jsou dávky. To je nejlepším důkazem, že tyto pojišťovny nejsou života schopny, resp. že jsou vedeny tak laicky, že nemají ani tolik smyslu pro odpovědnost, aby poslaly úřadu příslušná data. (Hlasy: Tomu říkají vzorně vedeni!) Ano. Neodborné vedení těchto malých ústavů způsobilo také mnoho škod tím, že uložené jmění bylo bez evidence; nepřihlášené renty, válečné půjčky, značné vklady u vídeňské poštovní spořitelny atd.

Ale ani ty pokladny, které zůstaly trvati, nebyly a nejsou namnoze řádně vedeny a bylo pozorovati laxní provádění nemocenského pojištění jak se strany správ těchto pokladen, tak také se strany představenstev a dozorčích výborů. Poukazujeme na případ společenstevní nemocenské pokladny ve Vysočanech, nebo společenstevní pokladny v Hradci Králové a jiné a jiné. Při tom nelze zapomínati faktu, že tyto společenstevní pokladny nemohou splniti dnešní úkoly pojišťoven v oboru léčebné péče.

My, kteří spravujeme svazy, vidíme, jaké jsou vady právě u těch malých ústavů a co dá práce revisorům a instruktorům ve svazech, aby se jakž takž zaostalí funkcionáři naučili úřadovati.

Je třeba učiniti porovnání se založenými zemědělskými pojišťovnami, kde správní náklady pohltí namnoze  1/3 všech příjmů a v dávkové činnosti pokulhávají tyto zemědělské pojišťovny daleko za pojišťovnami okresními, jak se každý může z úředně vydaných statistik přesvědčiti.

Teď k té námitce kol. Mlčocha o tom vyhazování. Kol. Mlčoch jest jeden z pánů, kteří stranu středostavovskou vedou. Kdysi koketoval také se socialismem. My ho někteří sledujeme několik roků, zejména v posledních letech, když se udělal s ostatními kolegy pro sebe. Vidíme, že mívá často názor nejen protisociální, ale i že, ač je to člověk, který má vésti malého živnostníka k určitému prospěchu, obyčejně veliké věci, které by prospívaly malým živnostníkům, vůbec opomíjí. Ukazuji jen na reformu daňovou, cla, kongruu atd. Tam vedoucí páni i p. Mlčoch, zapomínají zájem malých živnostníků chrániti. Kol. Mlčoch něco říkal o rozhazování. Já bych mohl poukázati na Nechanice, tam má kolegu stavitele stranníka, tam ať se podívá, jak se rozhazovalo, když tamní pan starosta stavěl pojišťovnu, a jak se hospodařilo od 10 k 5. Když děláme opravy a nápravy, aby se dobře hospodařilo, musím říci, že páni stranníci kolegy Mlčocha hájí často jiná hlediska a z kamarádšaftu hájí i věci, které často zavánějí trestními paragrafy.

Kol. Votruba mimo jiné řekl, že prý také dělníci chtějí zachovati společenstevní pojišťovny. Nepopírám, že také dělník má často názor nesprávný; v našich pokladnách setkáváme se mnohdy s hlediskem, že některý kolega úředník nebo funkcionář ve společenstevní pojišťovně má názor, aby společenstevní pokladny zůstaly. Ale zpravidla je to jedinec a tento názor neobstojí. A kdybychom, pánové, měli věc posuzovati politicky, a to chci právě adresovati stranám majority, tu bych vlastně měl mluviti také pro zachování společenstevních pojišťoven. Zde jest vlastně jádro věci, na které upozornil p. dr Winter, že, i když narážíme na nesouhlas někdy ve vlastních řadách dělnických - to platí nejen o nás, ale také o německých soudruzích, komunistech a českých socialistech - zastáváme hledisko, že věc má jíti nad zájmy stranické a stavovské a statistika úřední každého roku jest nejlepším dokladem, že vaše stanovisko je nesprávné.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP