Pátek 10. prosince 1926

Posl. Schuster (německy): Slavná sněmovno! Usnesením zákonodárného sboru bylo r. 1922 právo obcí zabírati byty prakticky zbaveno účinnosti. Poněvadž však vláda pro své potřeby zabíracího zákona potřebovala, byl takový zákon utvořen, a to za tím účelem, aby podstatě mohli býti němečtí státní zaměstnanci bez překážky překládáni do českých krajů a obráceně. Při novelisaci zákona z roku 923 byl vsunut do něho tak zvaný počešťovací paragraf. Zákon byl potom ve všech následujících letech vždy zase prodlužován, tak i tentokráte. Vypadá to, jako by vláda na tomto terminovaném zákoně našla tolik zalíbení, že ho nikdy nezbaví účinnosti. Jak se toto zvláštní opatření bytové péče státních úřadů projevuje prakticky, co z toho pociťuje obyvatelstvo, o tom chci uvésti příklad: V Kašperských Horách byla před dvěma lety zrušena státní škola pro odborné zpracování dřeva. Budovy patřící městu bylo od obce použito k tomu, že byl do ní přeložen školní internát reálného gymnasia a v internátu přestavbou vytvořena možnost většího počtu malých bytů. Kromě toho v uvolněné budově byl zařízen sirotčinec, poradna pro matky a ústav pro ochranu mládeže. V Kašperských Horách jest hrozná bytová nouze jako všude, bytové poměry jsou nad pomyšlení smutné, lidé tam bydlí namačkáni v bídných děrách, zkrátka a dobře, je tam bytová nouze jako, bohužel, všude. Nuže, jednoho dne dostala obec Kašperské Hory od okresní politické správy v Sušici oznámení, že politický úřad zabírá adaptované prostory úplně pro vojenské ubytování podle příkazu budějovického divisního velitelství. Nepovažovalo se ani za nutno dodati obci nějaké zákonité odůvodnění, nýbrž bylo prostě posláno 250 vojáků se všemi věcmi, ti prostě vyhodili na ulici ústav pro péči o mládež, sirotčinec a poradnu pro matky. Jejich místnosti byly rovněž jako prostory určené pro malé byty zabaveny pro vojenské ubytování. Nyní již po týdny vede se boj o to, aby ubytované vojsko, které tyto místnosti zabralo na základě těchto pověstných zákonitých ustanovení, bylo opět vystěhováno. Před nedávnem byl v Kašperských Horách velký požár, několik rodin přišlo o přístřeší, a ačkoliv v budově internátu by dnes bylo 15 malých bytů, nemohou pohořelí najíti byt. Dvě rodiny pohořelých jsou ubytovány ještě dnes ve stodole, jedna rodina musí bydleti v kovárně, která jest již nepotřebna, avšak ve velké budově, kde je k disposici 15 bytů, je ubytováno vojsko a toto vojsko nechce ven. Zpočátku se říkalo, že k zabrání došlo pro přespočetné nováčky, nyní má tam být uspořádán lyžařský kurs a až tato doba uplyne, vynajde se něco jiného, aby tam ubytovaní vojáci mohli býti ponecháni. Tento jeden příklad ukazuje zřejmě a jasně, jaké zjevy přivodil tento zákon, který poskytuje taková práva státu, vládě, úřadům, zvláště však úřadům vojenským. Není však mojí úlohou jenom ukázati na tomto případě, jak tento zabírací zákon působí, chci několika slovy říci také něco o stavebním ruchu, o otázce bytové a o ochraně nájemníků.

Všude jest bytová nouze, bída o byty, lidé musí bydleti v bídných děrách. Hledíce k těmto smutným poměrům, musíme se tázati: Co jest s novým zákonem o podpoře stavebního ruchu? Od dubna 1925 pozbyl starý zákon účinnosti. Dovolte mi několik poznámek o tom, co starý zákon vykonal. Zákony o stavebním ruchu, které od roku 1921 až do května 1926 platily aspoň ve směru formálním, projevily se tímto výsledkem: V této době vystavěla družstva 1263 nájemních domů se 16.951 byty, obce 1362 nájemních domů s 11.843 byty, soukromníci vystavěli 1153 nájemních domů se 7873 byty, dohromady tedy bylo postaveno 3778 domů se 36.667 byty. Tak zvaných rodinných domů vystavěla družstva 12.745 se 14.256 byty, obce 601 dům se 653 byty, soukromníci 10.352 rodinných domů s 11.715 byty, dohromady bylo postaveno: 23.698 rodinných domů se 26.624 byty, nebo vůbec celkem 27.476 domů se 63.291 byty. Celkový náklad na tyto stavby činil 4.644,680.971 Kč. Tato částka jest ovšem jenom tak zvaným stavebním nákladem vypočítaným od státu, ve skutečnosti přišly stavby ovšem výše. Nuže, co stát ve skutečnosti vynaložil dosud na tyto stavby? Skutečné náklady státu na tak zvaný státní stavební příspěvek, zúročení a amortisaci činí v době podpory stavebního ruchu až do roku 1926 celkem 702,325.401 Kč. Od této částky nutno odečísti příspěvek 140 milionů korun ze státních stavebních losů, takže skutečný náklad v státu k účelům bytovým v době od roku 1921 do roku 1925 po případě 1926 činí okrouhle 560 milionů korun. Musíme se ovšem tázati, zda touto částkou vykonal československý stát něco zvláštního, a přijdeme k výsledku, že to nic zvláštního není. Srovnáme-li s částkou 560 milionů korun jakožto vydání na podporu v staveb, která byla skutečně ze státních peněz vydána, vydání vojenská, která činí v téže době 20 až 25krát tolik, musíme se svého stanoviska říci, že pro stavební ruch nebylo poměrně vykonáno takřka nic, a bylo by velmi zajímavo tázati se, zda by Československý stát nebyl vynaložil lépe a hospodářsky účelněji tyto náklady na podporu staveb, než na militarismus, než na tak zvanou národní obranu, než na opatření vražedných nástrojů. Tam by byly stačily částky, jež byly milostivě přenechány stavebnímu ruchu.

V občanských a vládních listech možno velmi často slyšeti vychvalování československého stavebního ruchu do nebe. Chci vám na jednom příkladě ukázati, jak je tento chvalozpěv nespravedlivý. Československé obce jako stavebníci obytných domů opatřily za celé stavební období celkem 12.496 bytů. Naproti tomu uvádím jen to, co obec vídeňská vystavěla v době od roku 1922 do září 1926, totiž asi 25.000 bytů. Obec vídeňská mohla postaviti pro město, které činí  1/7 obyvatelstva Československého státu, v téže, ba ještě v kratší době dvojnásobný počet bytů, jako všechny československé obce ve stejné době dohromady. Kromě toho staví Vídeň v nynější chvíli zase 5000 nových bytů a musíme říci, že takový stavební ruch aspoň podle našeho názoru je rozhodně rozsáhlejší, účinnější a vítanější, při čemž nutno ještě připomenouti, že peníze na tyto stavby opatřila si vídeňská obec přímo. (Posl. Hackenberg [německy]: Za poměrů ještě nepříznivějších!) Zajisté, opatřila je za poměrů nepříznivějších, poněvadž nájemné v nových domech srovnáno s nájemným naším nutno označiti za mimořádně laciné, při čemž ovšem byty jako takové vyhovují co nejrozsáhleji zdravotním požadavkům. To jediné, co se zde ve státě uvádí jako zvlášť příznivý a důležitý moment pro stavební ruch se strany občanské, jest zrušení ochrany nájemníků. Ochrana nájemníků uhranula občanskou politiku v tomto státě a od zrušení této ochrany se nyní očekává spása. Nový zákon o stavebním ruchu, který byl předložen v červnu tohoto roku, ukazuje přece zcela jasně, kam. povede cesta stavebního ruchu. Také zde jen několik malých příkladů: V tomto zákoně, pokud přichází v úvahu základna pro výpočet stavební podpory, bylo použito za podklad tak zvané Bittermannovy theorie. O tom mohou býti různá mínění. Avšak to, jak použila této theorie ve svých návrzích vláda, vyzývá přímo k odporu. Podle tohoto návrhu mají nájemníci v 6 letech opatřiti částku asi 4 miliard Kč.

Slavná sněmovno! Již po měsíce jest občanský tisk pln pustých nadávek na sociální pojištění a pln těžkých nářků pro to, že celé hospodářství se ničí příspěvky podnikatelů na sociální pojištění. Tyto příspěvky podnikatelů činí v roce nejvýše 215 milionů korun. v Tím stát spěje ke zkáze. Jestliže však z nájemníků, a mezi nimi zase největším dílem v z proletářských nájemníků, z dělníků, má býti v 6 letech vymačkána částka 4000 milionů korun, aby byli uspokojeni činžovní lichváři, aby byl utvořen státní stavební fond, pak to podle mínění občanských politiků patrně nic neudělá našemu národnímu hospodářství. To naše národní hospodářství ještě snese.

Tento návrh má i jinak ještě mnoho příjemných stránek. Stavební ruch, který se má z něho rozvinouti, neopatří ovšem laciných bytů. Kdo se domnívá, že těmito nesmírnými penězi budou postaveny laciné byty, velmi se mýlí. Již se počítá s tím, že stane-li se návrh zákonem, budou byty v těchto domech státi šestkráte tolik, jako nájem v míru - prostorově budou dosti skrovné. Nájemníci mají se tedy dožíti té příjemné věci, že v šesti letech bude jim nynější příplatek k nájemnému zvýšen čtyř až pětinásobně. Dělnický byt, který dnes ještě stojí podle zákonných předpisů 50 Kč, má tedy býti v šesti letech vyhnán do výše na 250 Kč. Jest samozřejmo, že jsme ovšem proti takovým zákonným návrhům a opatřením. Avšak předlohou se znovu uvolňuje ochrana nájemníků, ba podle §u 54 má býti dokonce odstraněna. Tento paragraf praví, že obce, které nechtějí platiti stavebního příspěvku, mohou se od něho osvoboditi tím, že, ovšem se souhlasem politického úřadu druhé stolice, mohou zákon o ochraně nájemníků vůbec odstraniti. Vidíme tedy stavební ruch, který není nic jiného než silně zpátečnický zákon. Vidíme dále také omezení ochrany nájemníků, a hledě k tomuto stavu věcí, musím se tázati: Není ochrana nájemníků v nynější době již dosti omezena? Nenacházejí majitelé domů i tak dosti možností, aby vyhodili své nájemníky na ulici? Nepřišli právní zástupci majitelů domů již na všechny možné kličky, aby nájemníky vyhodili na ulici? Dnešní uvolnění zákona o ochraně nájemníků jest takového druhu, že, když se do jeho kliček nájemník zaplete, jest nevyhnutelně vyhozen na ulici. Jak se tu již věci vyvinuly, ukáže vám malý příklad z posledních dnů: Karlovarský majetník domu, který následkem pokračujícího chudnutí má dnes ještě 15 domů, dosáhl šťastně toho, že exekučním vyklizením vyhodil na ulici chudou vdovu se dvěma dětmi. Co ta chudá žena udělala? Sáhla k láhvi jedu a nyní leží umírající v nemocnici, děti připadly na obtíž veřejné péči. To jsou ty krásné účinky, jež připouštějí nynější možnosti ochrany nájemníků. Jak to bude teprve potom, když nový zákon o ochraně nájemníků obsahuje ustanovení ještě volnější a domácí pány štve na nájemníky? Na tomto místě a při této příležitosti musíme tedy požadovati novelisaci tohoto zákona a znovu vyjádřiti požadavek po skutečně dobrém a účelném zákoně o stavebním ruchu. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Vyzýváme vládu, zejména ministerstvo sociální péče, jehož ministerský zástupce by rád ochranu nájemníků odložil, aby hned učinila přípravy a předložila vhodný návrh, aby vytvořením řádného zákona o stavebním ruchu a o ochraně nájemníků byl odstraněn tento zákon, jehož my nikdy neuznáme, pročež také dnes musíme s tohoto místa prohlásiti, že budeme hlasovati proti návrhu. (Potlesk poslanců něm. strany soc. demokratické.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. inž. Záhorský.

Posl. inž. Záhorský: Pane předsedo! Slavná sněmovno! Předložený návrh zákona o prodloužení účinnosti a doplnění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče jest zákonem, který řeší zmírnění bytové tísně, která vzniká z nedostatku volných bytů na trhu bytovém. Tento zákon prodlužuje dosavadní platný zákon a tedy co do podstaty neobsahuje ničeho jiného, je to pouze návrh zákona formálního. Svým obsahem spadá do kategorie zákonů, které se zabývají hospodářstvím bytovým. Můžeme tedy říci, že účinnost tohoto zákona dotýká se účinnosti zákonů o zabírání bytů, zákonů na ochranu nájemníků a zákona na podporu stavebního ruchu.

Ovšem že má tento zákon na mysli jiné tendence nežli zákony, které jsem vyjmenoval, neboť tomuto zákonu záleží na tom, aby 1. zabráněno bylo slučování bytů, 2. aby jednotlivec neobýval více bytů než jeden v krajním případě za určitých podmínek dovoluje se obývání bytů více, 3. tento zákon má na mysli, aby užívání bytů k jiným účelům bylo na nejmenší míru omezeno.

Také se přihlíží k tomu, aby nebyly podnikány bez zvláštního povolení stavební úpravy, které mění charakter obývacích objektů. Rovněž má zákon na mysli, aby omezena byla velikost užívaných bytů, to jest, jestliže někdo se uchází o uvolněný byt, aby prostora nově pronajímaná byla přiměřeným způsobem využita patřičným počtem nájemníků.

Tento zákon obsahuje zvláštní ustanovení, kterým poskytují se obcím určitá práva, jež mají býti zachovávána při pronajímání bytů. Obce nadány jsou právem, že mohou požadovati od majitelů obývacích domů, aby předkládaly určité výkazy uvolněných bytů. Zvláště cenným jest ustanovení, které zabezpečuje, aby uvolněný byt po odchodu státního zaměstnance z obce byl reservován novému nájemníku - státnímu zaměstnanci. Toto ustanovení později rozšířeno a jest do nového návrhu pojato i ve prospěch učitelů.

Pokud se týká zabraných bytů, jež byly zabírány ve smyslu zákona z 30. října 1919, zůstávají ustanovení nedotčena.

§ 20 obsahuje velmi výhodná ustanovení, ze kterých nejvíce vlastně těží stát. S tohoto hlediska není nám vlastně tento zákon sympatický, poněvadž stát, jestliže odňal veliký počet obytných domů k vlastnímu účelu, měl se na prvním místě postarati, aby zde byly dány k disposici náhradní objekty. (Tak jest!)

Slavná sněmovno! Stačí udělati si malou procházku po Malé Straně a uvidíte, jakým způsobem dříve se hospodařilo, když šlo o umístění státních úřadů. Malá Strana tímto způsobem byla téměř odlidněna a zbytek Malé Strany, který jest nejméně vhodný k obývání, jest takovým způsobem přesycen nájemníky, že z toho vznikají velké závady hygienické. Stěžuji si na to zejména proto, že naše vysoké školy jsou velice interesovány, aby stát konečně počal vyklízeti objekty obývací. vracel je svému účelu a raději se postaral o vybudování náležitých novostaveb. (Výborně! Tak jest!) Lituji ovšem, že exposé pana ministra financí jest takového rázu, že nám dává velice málo naděje, že by tak brzy k vybudování našich vysokých škol došlo, poněvadž se považují tyto budovy za budovy neproduktivní a tedy investice nemohou býti náležitým způsobem amortisovány. Jeví se to již také ve státním rozpočtu, že vybudování vysokých škol dozná značné ujmy. Tak na př. jsem zjistil, že na vybudování vysokého učení technického v Praze, kde státní náklad jen na sedm - budov vysokých škol bez vnitřního vědeckého, zařízení činí 300 milionů Kč, jest ve státním rozpočtu úhrada 3 miliony Kč. Kdybychom měli takovým způsobem postupovati, mohli bychom se dočkati toho, že by bylo naše vysoké učení technické konečně pod vlastní střechou - za 100 let!

Tento zákon, který právě projednáváme, má už svoji historii. Je zajímavo, že vznikl z iniciativního návrhu, který byl předkládán 16. prosince 1921 - už náležitým způsobem zpracován posl. Langrem, Bezděkem, Biňovcem, inž. Bečkou, Dubickým a soudr. - k projednání našemu zákonodárnému sboru. Je zajímavo, že tento zákon pochází vlastně z éry, kdy byly ještě státotvorné strany pohromadě, kdežto dnes můžeme říci, že bývalá koalice je rozloučena na strany vládní a oposiční.

My budeme ovšem hlasovati pro tento návrh zákona. Nepovažujeme jej za žádný ideální zákon, poněvadž nám nedává nic víc, než že brání umenšení počtu bytů. Nic se zde nekoná, aby produkcí bytového hospodářství počet bytů rostl. Můžeme tedy říci, že to je zákon, který vlastně doplňuje bezprostředně zákon o zabírání bytů. My jsme nejprve sáhli podle starého cís. nařízení, které bylo v platnosti, již r. 1918 k zabírání bytů, ale co jsme zplodili tehdy počátkem r. 1918? Že celá řada bytů, které ve velkých městech byly z důvodů hygienických a saniterních zavírány - jako zejména v Praze, kde naše sklepní byty musely býti vyklizeny, poněvadž neodpovídaly ustanovením stavebního řádu - byla znovu oživena a znovu obsazeny prostory, které z důvodů zdravotních nikdy by neměly býti obývány, a to není utěšené poznání, zejména pro naše město Prahu.

Považte, že na př. u nás na Žižkově na 1 ha zastavěné půdy připadá 1.300 obyvatelů. To je lidomorna a žádné město! Na př. Londýn má na 1 ha půdy asi 360 obyvatel, Paříž 450 a my na Žižkově máme třikrát tolik! A nenajdeme jediného bývalého předměstí pražského, které by se blížilo k uvedenému číslu moderních měst. Na př. Malá Strana, která je vylidněna tím, že většina obývacích objektů byla věnována úřadům, vykazuje číslo 530. To je horentní číslo, když musíme říci, že více než 50% půdy je zabráno úřady.

My se tedy nedíváme na tento zákon jako na ideální, poněvadž nám vlastně neumožňuje, abychom své representativní město ozdravěli, aby se mohlo důstojně řaditi k městům moderním. Je to pak přirozeným důsledkem, jestliže statistika našeho pražského fysikátu ukazuje neobyčejné stoupání úmrtnosti tuberkulosou a jestliže klesá ovšem také morálka celého obyvatelstva velkých měst.

Tento zákon nebyl ovšem vítán representanty buržoasních stran. Slyšeli jsme to také z úst samotného p. referenta, který prohlásil, že tento zákon znamená opětovný zásah do disposičního práva majitele domu. My ovšem jako socialisté nemůžeme sdíleti názor, že by to byl neoprávněný zásah do práv soukromých, a to z toho důvodu, poněvadž se nedíváme na stavbu města jako na souhrn staveb jednotlivých budov, pro nás moderní město musí býti kolektivum (Výborně!), které podléhá určitým zákonům, kde jednotlivec musí se velké myšlence podříditi. (Souhlas poslanců čsl. strany nár.-socialistické.)

A jestliže dnes žádáme, aby volné disponování s uvolněnými byty nenastalo. máme k tomu plné právo, poněvadž velké kolektivum musí učiniti určité opatření, na které přispívá veškeré obyvatelstvo měst. Když se nyní určitá obývací prostora odnímá svému původnímu účelu, má to eventuelně za následek, že určitých investic, které musely obce podniknouti a které šly z poplatnictva, musilo býti náležitým způsobem využito. (Výborně!)

Já bych slavné sněmovně přál, aby si učinila procházku a konstatovala, jak nehospodárně se u nás disponuje obývacími domy, když se věnují úřadům a školám. Viděli bychom, co prostor leží mrtvě a ladem, kterých by mohlo býti využito k účelům obývacím, kdybychom tak macešsky neodbývali naše školy, zejména v Praze školy vysoké.

Nehodlám poukazovati na určité vztahy tohoto zákona k zákonu o stavebním příspěvku, o ochraně nájemníků a stavebním ruchu, poněvadž mám za to, že vládní návrh, který nám byl předložen (tisk 460), nestane se v plném rozsahu zákonem, který by mohla tato sněmovna přijmouti. Tento vládní návrh obsahuje jistě mnoho myšlenek velmi dobrých, které bude možno sledovati, jsou však v něm i myšlenky, jež nutno velmi energicky odmítati proto, že pro nás není zákon, který řeší bytové hospodářství, pouze zákonem hospodářským a finančním, nýbrž je to pro nás eminentní zákon soc.-politický. (Výborně!) Právě hlediska soc.-politická mohou objeviti formu, která usnadní realisaci těch myšlenek, které vládní předloha obsahuje. (Výborně!) Dobré myšlenky, které zde jsou, jsou ubity tím, že se nenašla dobrá realisační forma. Stačí poukázati, že likvidace bytového hospodářství má se státi podle jediné progrese po 7 let.

Byl jsem svědkem obsáhlých jednání ve sboru pro řešení otázek hospodářských, kde tato vládní předloha krystalisovala. Již tam jsem poukázal, že tyto myšlenky lze realisovati, aniž se značně zhorší dnešní zákony na ochranu nájemníků pro důchodce nejslabší. Dal jsem si velkou práci, prostudoval jsem zejména bytovou statistiku Velké Prahy a dospěl jsem k tomu, že právě nejmenší nájemníci s jednou kuchyní nebo jedním pokojem a kuchyní odevzdají ve formě nájmu 40 mil. Kč, a ti, kteří mají 5 i více pokojů, pouze 10 mil. Kč. To znamená, že by podle vládního návrhu ti nejchudší do bytového fondu odevzdali 4krát více, než ti nejsilnější. Již veliká různost těch sum jest známkou, že soc.-politická hlediska musí býti uplatněna (Výborně!), a jsem jist, že ani ministerstvo soc. péče nebude se brániti určitým korekcím, kterých tato vládní předloha bude vyžadovati. Nehodlám se zabývati touto vládní předlohou, poněvadž bezprostředně nezapadá do zákona, který dnes projednáváme, ona se ho pouze indirektně dotýká, jelikož sleduje produkci bytovou. Tento zákon však sleduje pouze zachování statu quo při uvolnění bytů.

Ke konci osměluji se upozorniti ještě na jednu věc.

Novelisace z r. 1923 - zpráva soc. politického výboru je tisk 4078 - měnila §§ 2, 9, 13, 17 a 22 původního zákona o mimořádných opatřeních bytové péče z 11. července 1922, č. 225 Sb. z. a n. V §u 13 nestaly se změny valně podstatné, pouze v první jeho větě: "Uprázdní-li se byt, obývaný v den vyhlášení tohoto zákona státním zaměstnancem, tím, že zaměstnanec byl služebně přeložen do jiné obce, smí býti pronajat..." bylo slovo "smí" ve čtvrté řádce při novelisaci nahrazeno slovem "musí". Avšak v odst. 3 téhož §u 13 zůstala věta "kterému byt smí býti pronajat" při novelisaci nezměněna, ačkoli v důsledku nahrazení slova "smí" slovem "musí" v odst. 1 mělo také zde slovo "smí" býti nahrazeno slovem "má", takže by to mělo zníti: "kterému byt býti pronajat". Upozorňuji na to pana referenta, aby se snad pokusil dáti svůj návrh do náležité formy, v níž by tato korektura mohla býti respektována. Druhá věc, které se chci dotknouti, je tato: Soc.-politický výbor změnil § 1 vládního návrhu (tisk 584) tím způsobem, že slovo "nejpozději", které bylo ve vládním návrhu, je v osnově výborem soc. politickým navrhované (tisk 747) nahrazeno slovem "nejdéle", takže podle návrhu soc. politického výboru má § 1 zníti:

"Účinnost zákona ze dne 11. července 1922, č. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče, ve znění zákona ze dne 26. dubna 1923, č. 87 Sb. z. a n., která byla zákonem ze dne 19. prosince 1924, č. 296 Sb. z. a n., prodloužena do 31. prosince 1926, prodlužuje se až do vydání nového zákona, nejdéle do 31. prosince 1927."

Tedy slovo "nejpozději" z vládního návrhu nahrazuje se v osnově výborové slovem "nejdéle". A tu, slavná sněmovno, mám za to, že není vůbec správné mluviti v §u 1, že prodlužuje se zákon nejdéle do 31. prosince 1927. Je to jaksi újma svrchovanosti této sněmovny, poněvadž ona má právo usnésti se na prodlužování zákona, jak bude chtíti a jak za dobré uzná. A proto mám za to, že by úplně stačilo, kdyby se to slovo vůbec vypustilo a stálo tam pouze "prodlužuje se do 31. prosince 1927".

Ale já bych nesouhlasil ani s tímto datem 31. prosince 1927, a to z té příčiny, poněvadž náš zákon na ochranu nájemníků má platnost až do 31. března 1928. Proto bych zase připomněl panu referentovi, aby vzal v úvahu, (Výkřiky posl. Bergmanna.) nebylo-li by lépe, aby věta ta zněla: "prodlužuje se do 31. března 1928".

Já, vážené shromáždění, netroufám si činiti pozměňovacích návrhů. Byl bych býval podal pozměňovací návrhy, kdybych byl měl příležitost jako člen soc. politického výboru býti účasten při jednání o tomto zákonu. Poněvadž však nejsem členem, nezbývá mi nic jiného, než v této poslední chvíli na tyto věci upozorniti. Nečiním také samostatných pozměňovacích návrhů ani sněmovně, a to proto, poněvadž jsem konstatoval, bohužel, že tato sněmovna vytváří méně demokratickou tradici našeho mladého parlamentu (Souhlas poslanců čsl. strany nár.-socialistické.) a že každá zlepšovací myšlenka, kdyby byla sebe lepší, hází se přes palubu, jakmile vychází od v strany oposiční. (Souhlas.) A přece nemůže býti lepšího prostředku sbližovacího mezi oposicí a stranami vládními než ten, jestliže se respektuje to, co může přispěti ke zlepšení našich zákonů, myslím, jestliže o to žádáme, že činíme to také v zájmu prestiže tohoto parlamentu. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Biňovec.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP