Pátek 19. listopadu 1926

Jenom ještě jedné položky ministerstva veř. prací bych se chtěl dotknouti. Je to položka 87,201.000 Kč na silnice a mosty. Naše silnice a mosty jsou dnes v desolátním stavu, a nepřikročí-li se v tomto oboru v ministerstvu veř. prací ihned k nápravě, a to podle určitého pevného plánu, budou poměry stále horší a horší, pomalu se nebude moci po našich silnicích jezditi a budeme nuceni stavěti všechny silnice od základu znova. Už je svrchovaný čas, aby utvořen byl již ohlášený silniční fond, ze kterého by se hradily silniční náklady, poněvadž obnos 39,121.000 Kč na udržování sil nic naprosto nestačí. Nemohu ani dosti zdůrazniti důležitý úkol ministerstva veř. prací, které má na starosti důležité dopravní tepny našeho hospodářského života, silnice, vodu, vzduch. Musíme zde jistě v příštích letech větší obnosy věnovati na tyto důležité položky našeho národního života.

Rozpočet ministerstva soc. péče činí 838,294.611 Kč proti 853,589.611 Kč roku loňského. Jde tedy hned za ministerstvem nár. obrany a školství. V tomto rozpočtu položka na válečné poškozence pohltí více než polovinu - 493,512.322, na r. 1926 činí tato položka 504,886.917 Kč, je tedy asi o 11 mil. Kč menší. Proč se zmiňuji o této věci? Zmiňuji se proto, poněvadž ve veřejnosti se přetřásá otázka, jako by vláda nynější chtěla nějakým způsobem ublížiti válečným poškozencům, jako by byla nesociální atd. Bylo již prohlášeno jinde a jinak, že na nic takového se nepomýšlí. Právě naopak. Vláda pomýšlí zlepšiti postavení nejubožejších, kteří bez své viny, třeba v cizích službách, ve službách státu nám nepřátelského, byli zmrzačeni. Máme tedy jistě k těm ubožákům povinnosti, povinnosti lidskosti. Jistě všichni bez rozdílu známe však celou řadu případů, kde ti, kteří béřou podporu válečných poškozenců, mají obživu jinde, jinak a přece podporu tuto berou. Berou ji neoprávněně a, samo sebou se rozumí, na úkor těch, kteří jsou nejpotřebnější. O nic neběží, než vyrovnati tyto nespravedlivosti, jež zde ještě jsou. Politika vlády v tomto smyslu zůstala táž jako dosud.

Velikým problémem je ovšem otázka nezaměstnanosti. Tuto otázku nerozřešíme, rozřešíme-li otázku příspěvků podle gentského systému nebo jen prostě podporou státem. Musíme řešiti tuto otázku nezaměstnanosti v celé její šíři, musíme jíti do hloubky a vyšetřiti příčiny nezaměstnanosti, musíme léčiti příčiny její, musíme zde vzíti zřetel k celé výrobě naší, podporovati výrobu a ji ubíjeti. A jestliže rozřešíme tento problém naší výroby, abychom mohli své výrobky vyvážeti, abychom mohli dále zkonsumovati tyto výrobky u nás doma, jestliže totiž podpoříme konsumní možnost a schopnost všech vrstev našeho národa, aby mohl nadprodukci v naší průmyslové výrobě zkonsumovati, tím okamžikem rozřešíme otázku nezaměstnanosti. Prvním úkolem nejen vlády, nýbrž i celé veřejnosti bude, věnovati těmto otázkám výroby a tím i otázce nezaměstnanosti svou největší pozornost.

Náklad na ministerstvo pro zásobování lidu jest 10,994.748 Kč proti 13,494.960 Kč roku loňského. Agenda tohoto ministerstva má býti přičleněna k ministerstvu soc. péče a potom k ministerstvu vnitra. Menší je též náklad na ministerstvo zdravotnictví, totiž 126,726.606 Kč a investice 13,500.000 Kč proti 146,331.305 Kč roku loňského.

Za to skoro o 37 milionů je větší náklad na pensijní a zaopatřovací požitky, totiž náklad 628,880.000 Kč proti 587,612.000 Kč roku 1926. V tom ovšem nejsou zahrnuty vyšší pensijní náklady aktivních zaměstnanců, plynoucích z nového platového systému.

Při této příležitosti ovšem jsem povinen říci několik slov o staropensistech. Do nového platového systému nejsou pojati tito staropensisti, kteří nemají na stará kolena klidu, nýbrž musí si ještě namnoze přivydělávati, aby uhájili svou bídnou existenci. A tu je a bude povinností naší, abychom postavení těchto ubožáků upravili tak, aby mohli býti živi, a jsem přesvědčen, že tato otázka také příštím rokem bude upravena.

Přicházím nyní k nejdůležitější kapitole, totiž k ministerstvu financí. To je srdce celého hospodářství státního. K němu z malých praménků sbíhají se peníze, aby se zase rozběhly do těch nejmenších složek hospodářského života. Nesmíme zapomínati, že 60.78% všech státních výdajů se kryje daněmi a dávkami, které musí sehnati ministerstvo financí, proto je tak nenáviděno, ačkoli trpí namnoze bez viny. Jaká obrovská práce musí býti vykonána těmito orgány! Jaké obrovské sumy projdou jejich rukama! A proto musíme uznati, že tyto orgány stojí na výši doby a že nikde až na nepatrné a ojedinělé případy nesetkali jsme se s nějakými defraudacemi a podobnými zjevy. Samo sebou se rozumí, že obrovskou prací, kterou vykonávají orgány ministerstva financí, jsou tyto orgány neobyčejně přetíženy. Tyto práce musí býti vykonávány počtem úředníků, který jest nepatrně zvýšen, na př. v obvodu finančního ředitelství pražského, proti době předválečné, ačkoli agenda těchto úřadů se zvýšila skoro 100násobně, má tuto práci zdolávati malý - počet úřednictva. Je na čase, aby se tato agenda zmenšila a tím se ulevilo orgánům finanční správy.

Ve všeobecné pokladní zprávě jsou proti loňskému roku důležité změny. Jak jsem řekl, jest to položka 2.143,757.956 Kč na úhradu státního dluhu, pak položka 450,000.000 Kč na úpravu platů státních zaměstnanců a potom je to saldo státních podniků ve výši 1.151,400.767 Kč.

Nyní přicházím k další skupině, ke skupině státních podniků. Státní podniky všechny dohromady vynesou státu, jak bylo pověděno, 1.151,400.767 Kč, z toho sama tabáková režie 1.066,568.046 Kč. Ovšem, tabáková režie je monopolem, má tedy zvláštní postavení, hlavně nemá žádného konkurenta, na kterého by musila vzíti zřetel při ceně svých výrobků. Z ostatních podniků neodvádějí nic státní pokladně pošty, dráhy, úřední noviny a Tisková kancelář, která má schodek jeden milion. Nejvíce odvádí vedle tabákové režie státní loterie, 42,308.970 Kč, a pak státní lesy a statky 36,952.574 Kč, k tomu ještě přistupuje náklad na investice obnosem 16 milionů, takže přebytek z hospodaření je 52,952.574 Kč. Je tedy tento přebytek proti loňskému přebytku 87.7 mil. nižší o 34.8 mil. Proč? Vysvětlení je snadné, srovnáme-li tabákovou režii se státními statky a lesy, tam je monopol a není konkurence, zde je velká konkurence, klesnutím ceny dříví klesne přebytek státních lesů a statků, a jak víte, cena dřeva proti dřívějším letům značně klesla. Mimo to mají také státní statky povinnosti, kterých ostatní státní podniky ani soukromé podniky nemají. Poukazuji jenom, co se těchto povinností týče, na povinnosti patronátní, a to nejen ke kostelům, které mají ostatně také soukromníci, nýbrž i k patronátním školám. Patronátních kostelů je celkem 413 a patronátních škol 118. Mnoho peněz vydají též na podpory, k nimž nejsou vázány sice zákonem, ale morálně, jako na př. podpory dělníkům zestárlým ve službách státních lesů a statků. Tyto podpory r. 1925 činily 265.000 Kč. Dále povolují slevy a dobrovolné naturální dávky dobročinným korporacím a ústavům. Náklad ten r. 1925 vyžadoval 1,130.000 Kč. Dále je to vydržování zámků převzatých mírovými smlouvami, které přeci není možno nechati sejíti a jichž opravy vyžadují veliké a veliké sumy. Dále je to obstarávání správy nadačních statků. Udržují dále četné lesní reservace a přírodní památky. Při propachtování pozemků nemohou postupovati tak jako soukromník, nýbrž musejí vzíti zřetel na nejpotřebnější uchazeče, poněvadž jsou to většinou dělníci, a propachtovati jim půdu laciněji. Náklady na úhradu přejímací ceny statků převzatých pozemkovou lesní reformou jsou odhadovány ročně na 20 mil.

Z toho, co jsem pověděl, je zřejmo, že tento podnik nelze provozovati čistě jako podnik soukromý, a proto také nemůže tolik vynášeti a přebytky jeho nemohou býti takové jako u podniků soukromých.

Z dalších státních podniků, které odvádějí své přebytky státní pokladně, jsou: státní mincovna v Kremnici - 1,035.872 Kč; odvádí celý přebytek; Uhřiněvský školní závod zemědělský celý přebytek - 284.000 Kč; školní závod zemědělský v Děčíně-Libverdě celý přebytek - 29.807 Kč, vojenská továrna na létadla celý přebytek - 572.000 Kč; vojenský dřevařský podnik ve Vel. Levárech z přebytků 573.540 Kč odvádí 203.540 Kč; státní lázně z přebytku 2,017.940 Kč odvádějí 1,057.940 Kč. Státní tiskárny v kompetenci ministerské rady celý přebytek - 3,350.000 Kč; státní ti skárny v kompetenci ministerstva nár. obrany 38.900 Kč.

Nic neodvádějí pošty, které celým přebytkem 189,804.300 Kč hradí své investice; železnicím nestačí jich přebytek 135,387.420 Kč na investice, nýbrž dostávají ještě ze státní pokladny 20% dopravních daní v částce 136 mil., aby mohly krýti své investice. Konečně státní báňské a hutnické závody, které investují celý přebytek 29,475.000 Kč, anebo dokonce mají některé ztráty, jako Most očekává ztrátu 10,070.000 Kč, Jáchymov 277.000 Kč, Báňská Štiavnice 12,179.750 Kč, Kremnice 4,533.600 Kč, Železnice 230.420 Kč a Podbrezová 25,569.300 Kč.

Samo sebou se rozumí, že tyto podniky, které budou míti ztrátu, nemohou se zavírati a musejí býti důvodů sociálních dále udržovány, poněvadž by mnoho dělnictva přišlo o zaměstnání. Jest ovšem dbáti toho, aby příště tyto podniky byly postaveny na takovou základnu, aby nejen nevykazovaly ztrátu, nýbrž měly přebytek.

Nyní přicházím k poslednímu oddílu našeho rozpočtu, totiž k státnímu dluhu. Státní dluh musí býti předmětem obzvláštní naší péče. To jsou peníze, které jednak cizina a jednak domácí střádalové svěřili státu, a stát nesmí jejich důvěru zklamati, a také nezklame. Peníze uložené ve státních půjčkách, jsou peníze nejbezpečněji uložené, o které se nikdo nemusí báti, a také jsou nejlépe zúročeny. Ustálené poměry státního hospodářství poskytují naprostou jistotu peněz uložených ve státních půjčkách. Nehodí se tedy státní půjčka za nějaký předmět bursovní spekulace, poněvadž, jak výslovně podotýkám, státní papíry tohoto druhu jsou výslovně papíry ukládacími. Mimo to jsou docela jiné povahy než cenné papíry jiné, na př. akcie. Ceny akcií klesají nebo stoupají, ovšem nehledíme-li ke spekulaci, podle očekávaného výnosu a podle dividend jednotlivých podniků, kdežto tyto státní papíry ukládací nemají nikterak podléhati nějaké variaci kursů nebo býti dokonce předmětem nějaké spekulace bursiánské. Proti tomu musí státní správa jistě co nejrozhodněji zakročiti a my se musíme starati ne snad o nějaké takové spekulační obchody, nýbrž spíše o to, aby kursy státních papírů byly ustáleny. To je nejdůležitější, oč se musíme v této otázce starati, co se týče státních papírů.

Dluh státní je trojího druhu, a to vnitřní - a ten zase dlouhodobý a přechodný - potom zahraniční a konečně je to dluh vyplývající z mírových smluv. V rozpočtu na rok 1927 je uveden vnitřní dluh obnosem přes 24 miliard, ve skutečnosti však tento vnitřní dluh podle výkazu nejvyššího kontrolního úřadu z posledního roku v právě přítomném okamžiku k 1. září činil daleko méně. Vnitřní dluh podle tohoto výkazu obnášel skoro jenom 20 miliard Kč. Na první pohled je zde značný rozdíl mezi číslicí dluhu uváděnou kontrolním úřadem a číslicí uvedenou v rozpočtu. Ale není tomu tak. Tato diference se snadno vysvětlí. Tato diference mezi dluhem v rozpočtu a dluhem ve skutečnosti uvedeným kontrolním úřadem se vysvětluje tím, že ve skutečnosti se stále ještě vydávají státní papíry, vydává se 4% státní půjčka, vydává se moučná půjčka, vydávají se náhradní titry za rakouskou půjčku. Tedy tato vydávání budou ještě dále a vnitřní dluh jistě dostoupí rokem 1927 cifry, která je uvedena v rozpočtu.

Kalkuluje tedy státní správa s takovým dluhem, jaký bude, a musí s ním kalkulovati proto, aby si opatřila peníze na úrokování a potom na amortisaci státního dluhu, který dostoupí takové a takové výše, poněvadž kdybychom se řídili podle výkazu, který je uveden nejvyšším kontrolním úřadem, nastalo by, že by byl dluh vyšší, ale bylo by méně prostředků na amortisaci a na zúrokování tohoto státního dluhu.

Dluh zahraniční obnáší podle rozpočtu 6.495,828.640, skutečný dluh činí skoro 7 miliard, tedy zde není velikého rozdílu. Dluh vyplývající z mírových smluv není dosud ustálen a je trojího druhu. Je to především část předválečného dluhu rakousko-uherského, který jsme povinni převzíti podle mírových smluv. Tento dluh bude obnášeti kolem 4 miliard. Dále je to tak zv. osvobozovací příspěvek 750 mil. zl. franků a potom je to konečně dluh tak zv. reparační, který jsme podle mírových smluv povinni odvésti reparační komisi na účet převzatých státních statků, drah atd., na základě mírových smluv. (Posl. Hackenberg: V rozpočtu ještě není!) Hned o něm promluvím. O tomto dluhu, vyplývajícím z mírových smluv, kolují nejnemožnější pověsti. Na jedné straně se vykládá, že ho nebudeme platiti, na druhé straně se však říká, že tento dluh bude činiti náramné cifry, dokonce se vyslovuje číslo 20 miliard atd. Pánové, mohu prohlásiti s vědomím plné odpovědnosti, že ani to, ani ono se naprosto nezakládá na skutečných podkladech. My stojíme na stanovisku mírových smluv jako dosud, všechny závazky z toho vyplývající jsme splnili a tak budeme platiti také tyto závazky týkající se dluhů. Stojíme na stanovisku, aby nám státní statky, dráhy atd. byly oceňovány v témž poměru, v jakém přejímáme předválečný dluh. Bude-li nám ve zlatě oceněn státní dluh, musí býti také oceněny státní statky, dráhy atd. Nepřátelským státům dostalo se redukce jejich povinností vyplývajících z mírových smluv, a nejen redukce, nýbrž i mimořádných úlev, moratoria atd. My tedy nemůžeme býti stavěni za tyto státy, kterým jsou takové výhody poskytovány, a potom reparace nemohou podlomiti život a existenci státu obnoveného na základě mírových smluv. Ostatně prohlašuji, že v této věci není ještě rozhodnuto, že jistě tyto povinnosti nebudou takové, aby snad ohrozily nějakým způsobem náš státní rozpočet.

Umořování a zúrokování státního dluhu činí 2.465,636.110 Kč. Je to jistě obnos obrovský a je vážným mementem pro nás do budoucna. Bylo zde z řad kolegů poukazováno, že prý tento dluh se zvýší. To není možno. My musíme důsledně státi a budeme státi na stanovisku, že my státní dluh za žádnou cenu zvyšovati nemůžeme a nebudeme. Toto každé zvýšení státního dluhu by mělo velké důsledky na celé naše státní poplatnictvo a toho náš stát za žádnou cenu nesnese.

Tolik jsem pokládal za svou povinnost říci o našem rozpočtu a na konec resumuji: Náš rozpočet je aktivní, vláda udržuje dosavadní linii politiky statu, jsme budgetárně skoro na předválečné výši, jsme odhodláni nedělati nových dluhů a vydávati jenom tolik, kolik máme příjmů. Spějeme k ustálenosti poměrů.

Mám čest předkládati slavné sněmovně jménem rozpočtového výboru tento rozpočet. Rozpočtový výbor projednal jej velmi svědomitě, kriticky a spravedlivě. Debata byla na úrovni velmi vysoké, podněty, které byly předneseny, byly velmi cenné, a mám jen přání, aby tyto podněty nezůstaly bez povšimnutí. Jsem přesvědčen, že i slavná sněmovna podrobí rozboru tento rozpočet týmž způsobem.

Rozpočet je pro každý stát nejlepší doporučenkou před světem. Jaký je rozpočet, takový je stát. Je-li rozpočet v pořádku, je v pořádku i stát. My máme při projednávání rozpočtu velkou odpovědnost. Rozpočet je nejen podkladem hospodářství, nýbrž i předmětem soudu ciziny. Jsem přesvědčen, že podrobíte tento rozpočet tak vážné úvaze, jak to dosud učinil rozpočtový výbor.

Suďte přísně, kritisujte přísně, ale při tom spravedlivě, vědomi svého velkého práva, ale také své velké spoluodpovědnosti. Kritiku, ano, ale ne kritiku pro kritiku, nýbrž kritiku, která má snahu přinésti v debatě hodnoty kladné. Buďme si všichni bez rozdílu vědomi, že neschvalujeme rozpočet vládě, většině, nýbrž svému státu, jehož blaho nám všem je největším zákonem.

Dovoluji si tedy jménem rozpočtového výboru předkládati rozpočet slavné sněmovne a navrhuji, aby posl. sněmovna ráčila finanční zákon republiky Československé s přílohou Státní rozpočet republiky Československé pro rok 1927 schváliti. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Až dosud přihlásili se k povšechné rozpravě řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Wollschack, Tayerle, Hackenberg, Kreibich; na strane "pro" pp. posl. dr Luschka, Mašata, dr Hajn, Rýpar, Pekárek, Macháček.

Dávám slovo prvnímu řečníku, přihlášenému na straně "proti", panu posl. dr Wollschackovi.

Posl. dr Wollschack (německy): Dámy a pánové! Shromáždili jsme se zde, abychom zákonně vytýčili nepromlčitelná práva všech občanů, všech národů. Splní-li zákonodárné shromáždění tuto povinnost, bude jednati spravedlivě, jestliže však této povinnosti nesplní a bude dávati přednost jednomu národu na škodu druhých, dopouští se zločinu na národech, které odstrkuje.

Co se stalo a se stále ještě děje v této republice? Již, když se pracovalo o ústavě, i Němci, kterých přece jest v tomto státě 31/2 milionu, byli vyloučeni ze spolupráce. Do ústavy dostalo se jen vše to, co vyhovovalo stanovisku českého národa pánů. Co jen poněkud mohlo poškoditi toto stanovisko, nebylo již do ústavy pojato, i když toto opominutí bylo velkým bezprávím na ostatních národech. Takto byl zaveden absolutismus, nikoliv sice absolutismus jednotlivce, monarchy, ale absolutismus jednoho národa nad všemi ostatními národy, které dohromady tvoří ve skutečnosti většinu. Ve starém Rakousku vládl vždy jen režim šlechty a církve, zde není nic jiného než režim Čechů.

A proč se tak nakládalo s ostatními národy? Stát jest náš, prohlašuje národ pánů. A jest to rozumné budovati tento stát na základech, které jsou nespravedlivé a znamenají křivdu? Tento stát snažíte se vybudovati a udržeti tím, že jste všechny ostatní národy ponížili. Nelekáte se ani směšnosti nazývajíce tento stát státem národním, nelekáte se však ani licoměrnictví nazývajíce tento stát demokratickým. Co to jest pravá demokracie? Pravá demokracie dává každému jednotlivci a v národnostním státě každému národu omezujíc je co nejméně nejvyšší míru občanských práv. Demokracie jest vláda lidu, demokracie klade právo sebeurčení na prvé místo. Víme, jak jsme pochodili s tímto právem sebeurčení. Co však jest to ta česká demokracie? Česká demokracie jest vláda českého národa nad všemi ostatními národy, od založení této republiky není nic jiného než bezmezná svévole, nemanželská dcera násilí, neboť jen u vědomí toho, že máte v moci násilí, zavedli jste absolutismus. A tak také tento stát, jako všechny státy za všech dob jest vybudován na násilí. Jen pokud jde o příslušníky českého národa, zachovávají se ještě zásady demokracie, ba, jde-li o osobní obohacení jednotlivých demokratů a vlastenců, jde se dokonce za hranice demokratické svobody. Či jest to demokracie, zabrání-li se většině národů, aby pomáhala vypracovati ústavu? Jest to snad demokracie, jestliže část občanů, poněvadž jsou příslušníky jiného národa, jest vyloučena z určitých úřadů? Nikde není šílenství předsudků nebezpečnější než na poli náboženství a národnosti. Pro každý stát vznikne největší nebezpečí, učiní-li politické posuzování a uplatňování občanů závislým na určitých náboženských a národních požadavcích. Stát má býti ve službách všeobecné mravní ideje, státní moc není jen povinna chrániti osobu a majetek, nýbrž má také pečovati o tělesný a duševní zdar občanů, jest povinna vychovávati občany k mravnímu životnímu názoru, a na konec má povinnost snažiti se, aby sobecké pohnutky byly potlačeny. (Posl. Patzel [německy]: Když však nemravnost a korupce nabyly již vrchu? - Posl. Krebs [německy]: Mravní ideou tohoto státu jest Eislerova aféra!) Ano.

Porovnejme jen úkoly pravé demokracie s demokracií českou. Tu zjistíme strašlivou věc, že není chráněn ani majetek občanů, jsou-li příslušníky jiného národa než národa pánů. Tu zjistíme strašlivou věc, že děti jsou duševně zmrzačovány, jsouce buď lákány nebo nuceny, aby docházely do škol, jejichž vyučovacímu jazyku nerozumějí. Tu zjistíme strašlivou věc, že lakota a korupce se nestydatě roztahují a že národní nesnášenlivost slavila v tomto státě přímo orgie. Jeden velmi význačný učitel státního práva vytyčil zásadu: "Žádné bezpráví, které člověk musí zažíti, ani zdaleka se nevyrovná tomu, čeho se dopouští vrchnost tím, že sama ruší právo. Neboť ze strážce zákona stává se vrah. Jest to poručník, který zavraždil poručence, lékař, který otrávil nemocného." Tato věta pochází od našeho význačného učitele práva Iheringa. Jestliže státní zařízení a národní právní cit nejsou ve shodě, jest to pro stát zlé, zlé pro stát také proto, že národ jako celek musí spatřovati ve státní moci přirozeného nepřítele. Jak může obstáti národnostní stát, jsou-li celé národy předmětem ponižování a zbavování práv? Jak může vypěstovati národnostní stát cit společenství, na němž přece závisí trvání státu? V národnostním státě jest úcta k národnímu právnímu citu každého národa drahocenným statkem, neboť právě péče o úctu k právnímu citu národů měla by býti předmětem politické výchovy. Po tom však není v tomto státě ani památky. Šovinisté a političtí diletanti nepozorují ovšem strašlivého škodlivého vlivu na mravní sílu státu, který vykonávají nespravedlivé zákony. Vidí jen, jak se strom rozrůstá, vidí jen bujnou korunu stromu, nepozorují však, že kořeny jsou nahnilé. Stačila by bouře a strom by se do rána skácel. Viděli jsme to na Rakousku. Co bylo příčinou zkázy tohoto státu? Že neřešil otázky národní, že nedovedl uspokojiti včas národy. A z celého postupu Čechů vidíme, že se z dějin nenaučili ničemu, že stále ještě platí staré přísloví: "Z dějin lze se naučiti jen tomu, že se člověk z dějin ničemu nenaučí."

Právě nejlepší lidé z německého národa cítí se zasaženi v hloubi srdce tímto hanebným nakládáním s jejich národem. Právo svého národa cítí jako své osobní právo, bezpráví, které se páše na jejich národu, jako své osobní bezpráví, špatné nakládání s jejich národem jako osobní týrání. Neklamte se, jestliže Němci dosud poměrně klidně přijímali týrání a je snesli. Není dáno každému národu chovati se divoce a vášnivě, to jest věcí temperamentu, charakteru a vzdělání. My nepovedeme boj tak mocně a vášnivě, jako jej vedli Irové. Avšak pevně odhodláni a neoblomni držíme se pevně zásady: Nestrpíme bezpráví.

Spravedlnost se zobrazuje s vahami a mečem. Váhy bez meče, to jest bezmocné právo, to jest právo, jehož se dnes dostává Němcům, poněvadž se dali svésti zrádci a slabochy, aby odhodili meč. Meč bez vah jest holé násilí, jest to právo, jehož se používá všude tam, kde jsou Němci, proti nim, a toho čeští zakladatelé republiky použili také proti nám. Pro tuto chvíli nechť třebas zvítězí zájmy, trvale však vítězí idea. To, oč Češi usilují, odporuje modernímu duchu našeho století. Nedosáhnou toho, oč usilují. My Němci nikdy nedopustíme, aby na místo jednotlivých národů byla postavena modloslužba jedinému národu. Stát bude buď státem, v němž všechny národy jsou rovnoprávné, jsou státními právními činiteli, státy ve státě, nebo státu nebude. (Souhlas na levici.)

Každý národ má své vlastní zájmy, každý národ jest svaz stejně mluvících, stejně cítících, stejně myslících lidí, národ jest kulturní pospolitost, pospolitost životní, pospolitost osudová, stát jest jen pospolitost pracovní. Stát jest jen prostředkem k účelu. Jeho povinností jest dovésti národy a lidi na vyšší stupeň kultury, nad státem stojí národ. (Souhlas na levici.) Proto přísluší také každému národu, jako základ, aby se udržel, samospráva. Samosprávy jest více třeba než národního zákonodárství jako ochrana proti stranickému obsazování úřadů. Každý národ žádá národní jednotnou vůli. Co nám však říkají Češi? Bydlíte v našem státě, jest tedy vaší povinností, podříditi se našim zákonům, našemu jazyku. To však jest řeč vítěze k poraženým, pána k sluhovi. Nechci zde dnes pojednávati o tom, jak se Češi octli mezi vítězi. Pokud se zde právní poměry nepřizpůsobí skutečnostem, nebude ve státě klidu.

Národní boje mohou se skončiti jen jako boje náboženské. Pokud pro náboženství platila zásada, že vládce určuje náboženství, rozbíjeli si lidé okna a lebky. Když však byla konečně uznána svoboda náboženství, když se jednotlivým náboženským společnostem dovolilo, aby samy spravovaly své věci, nastal pokoj. (Posl. dr Luschka [německy]: Pravděpodobně při hlasování o kongrui! - Hluk. - Výkřiky posl. Patzela.) Ale, pánové, nebudete si snad přece dnes chtít zde rozbíjet hlavy pro náboženství nebo církev? I když snad obsah národního a náboženského života jest různý, přes to formální ohraničení má mnoho podobností a každá vláda bude postupovati rozumně, která rozpory, jichž nemůže sama vyrovnati, odkáže do oboru mimostátního.

Tak se zdá, že zahraniční i vnitřně-politické poměry učinily národ pánů poněkud střízlivějším. Rozum, nikoliv srdce dohnalo jej k tomu, aby se bral jinými cestami. Avšak právě proto jest na místě největší opatrnost, ba nedůvěra Není to pravá láska, která vás dnes nutí, abyste Němcům nesměle podali ruku. Německá říše se vzpamatovává, zahraniční politika se stále více mění. Než není ještě smířeno bezpráví, které na nás bylo spácháno, především musí býti napraveno vše, co se příčí zdravému právnímu citu. (Posl. Krebs [německy]: Také my máme mentalitu!) Ano, avšak naší mentality netřeba dbáti, jsme jen otroky. Zásady spravedlnosti musí však býti provedeny ve všech životních poměrech, Češi musí teprve dokázati, že mají dnes dobrou vůli napraviti bezpráví a nepáchati dalšího. My národní socialisté nevěříme, že se v jejich smýšlení k německému národu něco změnilo. Jest tedy úplně samozřejmé, že pro rozpočet hlasovati nebudeme. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Luschka. Dávám mu slovo.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP