Pátek 25. června 1926

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - panu posl. dr Jos. Černému.

Zpravodaj posl. dr Jos. Černý: Slavná sněmovno! Na poli soustavné elektrisace vydána byla v Československé republice řada zákonů, jejichž účelem je, podporovati co nejdokonalejší využití všech zdrojů elektrické energie, pečovati o její rozvoj, o organisaci její výroby a starati se o hospodárné a účelné její rozvedení do všech, i nejodlehlejších krajů.

Uvozovacím zákonem, kterým podpora soustavné elektrisace byla zahájena a o němž se zmínil pan referent zemědělského výboru, je důležitý zákon ze dne 22. července 1919, jímž k naznačenému účelu povolena byla částka 175 mil. Kč, která v letech 1919 až 1928 má býti zařazena do státního rozpočtu. Zákon tento uvádí v život instituci tak zvaných všeužitečných elektrických podniků s kapitálovou většinou státu, zemí, případně dalších veřejnoprávních korporací, které pak jsou nadány velmi četnými výhodami na poli právním. Druhým zákonem, který je doplňkem zákona právě zmíněného a který se nese v témž duchu, je zákon z r. 1921.

Konečně třetí zákon, o kterém chci se zmíniti, je zákon z 3. července 1923, který znamená pro rozvoj soustavné elektrisace velmi cenné přednosti rázu daňového a poplatkového kromě dalších důležitých výhod právních.

Zákony, které jsem si dovolil citovati, jsou nezvratným důkazem, že státní správa naše pochopila dalekosáhlý a všestranný význam tohoto důležitého národohospodářského oboru, jakým soustavná elektrisace nesporně je, a učinila proň vše, co za daných poměrů a okolností bylo možným. Pozoruhodné výsledky této snahy a podpory státní objevily se záhy. Celá řada důležitých středisk průmyslových, téměř všechna veliká města, města okresní i města menší, stala se účastna tohoto zákonného dobrodiní a jest již namnoze dlouhou dobu zásobována elektrickou energií, vyrobenou ve zmíněných všeobecně užitečných podnicích, že naše města požívají proti venkovu výhod soustavné elektrisace dříve, je zjevem zcela přirozeným. Vysvětliti lze to tím, že městské obce mají zpravidla značnou poplatnost a tím přirozeně i větší finanční prostředky, jimiž pak mohou nésti i velmi nákladné stavební investice, jakými jsou primérní přípojky, transformační stanice, rozvodové sítě sekundérní atd. Kromě toho bývají města zpravidla také v blízkosti všeužitečných elektráren anebo mají k nim výhodné komunikační spojení, čímž se rovněž podstatně investiční režie snižuje. Co znamená soustavná elektrisace pro mnohá, zejména menší města, jak velkým podílem participují zde průmysl a živnosti, zejména pak živnosti malé, bylo by velikou a důležitou kapitolou, kterou zde však rozváděti nelze.

Výhod, o nichž jsem si dovolil zmíniti se a na kterých zúčastněna jsou města, nedostalo se však dosud bohužel našemu venkovu. Zde vyjma malého počtu venkovských obcí, ať zemědělských nebo průmyslově zámožnějších, zůstalo dobrodiní soustavné elektrisace nedostupno a neznámo. Veškeré takřka okresy krajů chudých, ať jedná se již o oblasti rovinné či pohorské, nemohou jednak pro odlehlost, jednak pro nedostatek finančních prostředků, jichž soustavná elektrisace vyžaduje, býti účastny tak enormních výhod, které právě v oboru tomto pro zemědělství jsou tak důležity. Příspěvků, které by akci tuto podporovaly, nebylo vůbec, anebo jen nepatrných podpor okresních. Také ministerstvo zemědělství mohlo poskytnouti v r. 1924 až 1925 pouze obmezenému počtu chudších vrstev a obcí jen malé příspěvky, což pro celek nemělo valného významu.

Jelikož pronikavějšího rozšíření elektrisace v těchto krajích bude možno dosáhnouti jen účinnější finanční podporou, přichází proto vláda s projednávanou vládní osnovou, kterou se k účelu tomuto poskytuje na léta 1927 až 1931 rovně částka 10 mil. Kč. Třebas obnos tento je vzhledem k velké potřebě celkem nepatrný, přece jen bude znamenati rozhodný obrat na poli soustavné elektrisace našich chudých a odlehlých vísek. Zemědělství, které zde bylo v důsledku těžkých a nepříznivých podmínek výrobních zatlačeno namnoze k hospodářství extensivnímu, bude použitím elektrické energie znamenati značné snížení na nákladech výrobních a bude tím poznenáhlu přecházeti k hospodářství intensivnímu. S povznesením výroby zemědělské, kteréž elektrisací venkova nesporně dosáhneme, povznese se nejen hospodářská, nýbrž i kulturní a v neposlední řadě i sociální úroveň chudých zemědělských oblastí, čímž zabráníme ve značné míře i nezaměstnanosti a vylidňování těchto krajin. V intensivním hospodářství nalezne obživu i dělník, který z nedostatku práce odchází odtud za zaměstnáním do měst, případně do ciziny, což je zjev zřejmě nezdravý. Zintensivněním zemědělství přiblížíme se nesporně i k soběstačnosti na poli zemědělské výroby.

Soustavnou elektrisací venkova pomůžeme nejvíce rolníku střednímu a malému, zejména domkáři, pro nějž použití elektrické energie bude znamenati úplný přelom v jeho dosavadním hospodářství. Doposud vykonával týž téměř veškeré práce zemědělské, zejména pokud jde o mlácení obilí, řezání, čerpání vody a pod. pouze ručně anebo někde žentourem. Velmi nákladný motor benzinový nebo naftový si koupiti nemohl. Hospodařil tedy za podmínek velmi těžkých, draze a nevýnosně. Nyní použije k těmto důležitým pracem energie elektrické, čímž ušetří nejen na vlastní svojí práci, nýbrž i na povšechné režii, zejména pak na čase. Také venkovský živnostník jakož i výroba domácká bude míti značné prospěchy z projednávaného zákona. Stát vykonává vůči těmto slabým hospodářským jednotkám předloženým zákonem dílo záslužné a bude jeho povinností, aby do budoucna podpory tyto co nejvíce zvyšoval. Bude to dobře investovaný kapitál, který v zájmu státu přispěje k povznesení zemědělské produkce chudých krajů - beztak doposud zapomínaných - měrou jistě netušenou.

Zmíněné podpory udíleny budou elektrickým družstvům a venkovským obcím na transformační stanice, rozvodové, sekundérní a připojovací vedení a konečně na nově zřizované primérní přípojky do venkovských obcí, které od hlavního primérního vedení jsou daleko, anebo jsou nevýhodně položeny. O udělení příspěvků a podpor - jak se již zmínil p. referent výboru zemědělského - rozhodovati bude ministerstvo zemědělství po dohodě s ministerstvem veřejných prací a po vyjádření příslušné zemědělské rady, na Podkarpatské Rusi pak zemědělského referátu civilní správy, pokud zemědělská rada zde zřízena nebyla.

Rozpočtový výbor přijal vládní osnovu ve znění, jak byla vládou předložena, až na některé změny jak proti původní osnově, tak i oproti osnově přijaté zemědělským výborem. Změny tyto vyznačeny jsou ve zprávě výboru rozpočtového. Navrhuji přijetí ve smyslu naznačeném. (Souhlas.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): K projednávání tohoto odstavce pořadu, jakož i k projednávání odst. 4, 6 a 8 dnešního pořadu dostavil se za ministerstvo financí odb. přednosta dr Vlasák.

K osnově nyní projednávané jsou přihlášeni řečníci. Zahájím proto rozpravu.

Dříve než udělím slovo prvnímu přihlášenému řečníku, navrhuji podle usnesení předsednictva řečnickou lhůtu 20minutovou.

Jsou proti tomuto návrhu námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je přijata.

K slovu je přihlášen "proti" pan posl. Schweichhart, "pro" pan posl. Kříž.

Uděluji slovo p. posl. Schweichhartovi.

Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Tento návrh zákona patří zajisté ke skupině návrhů, na nichž se nová mezinárodní kapitalistická koalice dohodla ve vlastním obchodním zájmu. Zvláště němečtí agrárníci naléhají na to, aby se konjunktury, která jest jim nyní tak příznivá, pokud možno plně a zcela využilo ve prospěch zemědělské šlechty, poněvadž si přece nejsou zcela jisti, zda se dnešní politická obchodní situace udrží velmi dlouho. Oferenti s české strany, kteří proti své vůli byli zatlačeni do oposice, nabízejí vše možné, aby opět zase přišli k veslu. Na každý způsob jest tedy třeba spěchati. Pokud však jde pouze o to, že si nová obchodní společnost vzájemně zaručuje hrubé materielní výhody, nynější politický obchod nějakou chvíli potrvá. Rozhodující otázkou jest však, jaké národně-politické a kulturní vymoženosti přinesou německé vládní strany celému německému národu. Vzhledem k dosavadním zkušenostem jest pravděpodobné, že po této stránce na konec budou hráti úlohu podvedených podvodníků. To jen tak mimochodem.

Vnější účel tohoto zákona záleží v tom, že se má po pět let zařaďovati do rozpočtu ministerstva zemědělství po 10 milionech korun na finanční podporu elektrisace venkova. Není vůbec sporu o tom, že pokud jde o dobrodiní elektrisace, s venkovem se dosud nakládalo velmi špatně a že se s ním jednalo macešsky. To ovšem souvisí s věcnými důvody, které se dají i při nejlepší vůli těžce, anebo jen z části změniti. Již vedení elektrického proudu do venkovských krajů stojí mnohem více než do krajin průmyslových. Pak však jest také pravidelná spotřeba elektrického proudu k osvětlování a pohonu na venkově poměrně tak nepatrná, že ceny proudu jsou ovšem vysoké, totiž vysoké býti musí. Podle zpráv státního statistického úřadu v Praze průměrná cena elektrického světla činí v celé republice 3 Kč za 1 kw hodinu a 1.70 Kč pro pohon. Jsou však ještě také levnější ceny proudu a zdroje energie. Ve Falknově nad Ohří stojí na příklad světlo za 1 kw hodinu 2.70 Kč, naproti tomu se však platí na venkově za světlo 6,7 a ještě více korun za 1 kw hodinu. To jest ovšem nesmírně na překážku žádoucímu rozšíření elektrisace na venkově. Právě ti nejchudší jsou především vyloučeni z jeho výhod.

Podle pravdy musím však ještě jednou konstatovati: Na venkově bohužel chybí odběratelé velcí i stálí, zaručující výnosnost, jako továrny, doly, veřejná osvětlovací zařízení atd. Vedle toho ještě mnoho tak zvaných obecně prospěšných elektrisačních společností provedlo na neštěstí elektrisaci právě v době, kdy byly náklady nejvyšší; bylo to přímo po válce. Těmto konjunkturním stavbám nedostávalo se většinou správné věcné porady, byly to spekulační podniky, a poněvadž nebyl proud odebírán, jak bylo třeba a stavební náklady byly obrovsky vysoké, ukázaly se jako osudná chyba. Pokles cen závodů přivedl většinu všech těchto nových staveb, jichž se chopili agrárníci, na pokraj finanční záhuby. Dobrá rada byla nyní drahá. Ani tak zvaná odborná porada, udělovaná zemskými výbory atd., neuchránila těchto nových staveb před nejtěžšími krisemi. Lze říci, že tucty, ba sta milionů korun bylo tímto způsobem ztraceno pro národní jmění a nikoliv na posledním místě také proto, že se, jako na příklad na Moravě, postupovalo při zakládání elektrisačních společností také z důvodů národních bez dotazu po výnosnosti, při čemž se usilovalo o jisté monopolní postavení. Mělo-li se zabrániti přímému úpadku těchto společností, musila se chtěj nechtěj provésti sanace na útraty veškerého obyvatelstva. Ve skutečnosti obce a okresy byly přinuceny přispívati často nesmírně vysokými daněmi a příspěvky na sanaci takovýchto nových podniků, založených agrárníky, jako na příklad ploučnický elektrisační svaz v České Lípě a jinde na Moravě, v severních Čechách a jižních Čechách. Záruky, které převzaly obce a okresy, jsou velmi tíživé a zatížení poplatníků stoupá o mnoho procent. Podle tvrzení zasvěcených lidí přinesl již stát velmi těžké oběti ve prospěch těchto napolo zbankrotovaných agrárních elektrisačních společností. Také země Čechy vydává pro tyto účely každoročně mnoho milionů. Odborníci velmi ostře kritisovali nehospodárnost dosavadní oficielní elektrisační politiky. Poukazuji v tomto směru na jisté publikace pana dr Knöpfelmachra z Litoměřic. Zdá se, že všechna dosavadní opatření stále ještě nepostačují, aby zprovodila se světa staré a stále ještě nově vznikající schodky, neboť podle tohoto návrhu zákona mají se výslovně sanovati pomocí tohoto fondu obecně prospěšné elektrisační společnosti, jimž se daří špatně. Poněvadž však částky na to potřebné jdou do milionů, jest jistě odůvodněna otázka, co pak vlastně zbude na vybudování elektrické sítě, transformátorů atd., o čemž se mluví v zákoně. Jistě ještě více jest na místě otázka, co při rozdílení tohoto fondu připadne na německé krajiny, poněvadž na příklad podporování elektrisace na Podkarpatské Rusi má patřiti ke zcela zvláštním speciálním úkolům zákona. Jestliže se tedy v zákoně mluví o chudých horských krajinách, nesmí se, pro Boha, především mysliti na naše německé horské krajiny, jako Rudohoří, Šumavu, Krkonoše atd. Němečtí členové svazu zemědělců a křesťanští sociálové a živnostníci nemají v zákonu nejmenší záruku, že se peníze, které jsou k disposici, rozdělí rovnoměrně a spravedlivě. Zbývá jim jedině naděje v ministerstvo zemědělství, které se ovšem právě tak, jako někdejší rakouské ministerstvo orby, stále jasněji stává doménou agrárních stran. Ministerstvo zemědělství, jak se zdá, bude vybudováno v silné středisko, a to v každém směru pro všechny agendy, které se dají nějakým způsobem uvésti ve spojení s agrárními zájmy. Jest snaha odníti vše možné jiným ministerstvům a odevzdati ministerstvu zemědělství. Připomínám jen zvláštní rozdělení agend týkajících se regulací řek a hrazení bystřin. Prvá otázka patří do kompetence ministerstva veřejných prací, druhá pak do kompetence ministerstva zemědělství. Takto byla agenda rozdělena teprve před poměrně krátkou dobou. Z toho vznikají při projednávání různých otázek, jako při vodních pohromách v poslední době, naprosto nesmyslné a zbytečné spory, jimiž ovšem musí věc sama trpěti. Podobná věc má se zřejmě nyní opakovati. Ministerstvo zemědělství zřídí si, jak se zdá, vlastní úplné oddělení pro elektrisaci, ačkoliv takové oddělení jest již v ministerstvu veřejných prací. Za takovýchto okolností máme k celé akci tím méně důvěry, poněvadž se provedení akce ponechává podstatně zcela ministerstvu zemědělství a nedostává se také všech podkladů o stavu elektrisace a dalších úmyslech. Zásadně jsme přáteli podporování zemědělských zájmů. Nemůžeme však překonati své oprávněné pochybnosti, nemůžeme potlačiti starosti, že zvláště potřebné německé kraje budou vyloučeny, bohužel, většinou z výhod, jež návrh slibuje. Ve výboru zemědělském jsme žádali, aby především bylo provedení akce přikázáno ministerstvu veřejných prací. Avšak pánové z nové většiny nechtějí dáti na pospas svůj plný vliv, jejž mají prostřednictvím ministerstva zemědělství na celou akci. Při nejmenším musíme žádati, aby se v zájmu nepředpojaté kontroly podávala každoročně podrobná a přesná zpráva, nač se ony částky vynaložily.

Velmi se přimlouváme, aby stát podporoval vývoj produkčních sil zemědělských. Nechceme však naprosto nic slyšeti o jednostranných dárečcích agrárním prospěchářům. A o to zde jistě jde. Na konec ještě jednu věc. Před voličstvem a před dějinami budou německé vládní strany zatíženy plnou váhou odpovědnosti. Nesmějí si mysliti, že z nynější situace budou jen shrabovati výhody, jako při tomto zákoně a při jiných návrzích, které budou nyní projednány. Za vše, co se v kterémkoli oboru podnikne proti pracujícímu lidu, musí pykati ony, vládní strany, bez výhrady budou pohnány k odpovědnosti. Neb každá vina dochází na světě odplaty. (Souhlas a potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Kříž. Dávám mu slovo.

Posl. Kříž: Slavná sněmovno! Jako jiné státy, tak také Československo věnuje myšlence soustavné elektrisace pozornost ve svém zákonodárství. Prvním zákonem v tom směru byl zákon revolučního Národního shromáždění ze dne 22. července 1919, později pak následují zákony z r. 1921 a 1923.

Projednávaná osnova zákona o podpoře soustavné elektrisace venkova doplňuje, ale nedokončuje dílo, jehož cílem je povznesení celého našeho hospodářského života. Bylo by proto omylem domnívati se, že navržený zákon je podle svého titulu jednostranným presentem jednomu stavu nebo jedné části obyvatelstva. Není tomu tak a předloha, jak vyšla z dílny příslušných výborů, je dílem, které se dotýká všech vrstev občanstva chudých a horských krajů, pro které je výslovně určeno. V zájmu spravedlnosti a historie nutno ovšem podotknouti, že vývoj uzákonění této předlohy má v sobě viditelné známky snah, které směřovaly k tomu, aby podpora soustavné elektrisace venkova byla dílem s jednostrannou tendencí. Stačí vzíti do rukou známý výnos ministerstva zemědělství z roku 1924 a první vládní návrh tímto ministerstvem vypracovaný a pod číslem 5258 rozdaný v minulém období posl. sněmovny. Tento vládní návrh podpory soustavné elektrisace venkova opravdu vyhovoval jen jedné části venkovského obyvatelstva a je proto pochopitelno, že zákonem se nestal a že doznal v politickém jednání v příslušných výborech sněmovny značných změn.

Nejdůležitější z nich byly ty, že neprávem odstrkované jednotky naší samosprávy, obce, byly v nárocích na podporu soustavné elektrisace zrovnoprávněny s družstvy a že družstevní podnikání elektrisační je zákonem vázáno na to, že i nejchudším interesentům bude přístup do družstva umožněn a že v zájmu rovnoprávnosti v rozhodování v družstvech bude nejvýše přípustný počet hlasů na jednoho člena snížen. Konečně pak docíleno bylo toho, že z původního vládního návrhu vypuštěn byl § 5, který určoval, že jen obec převážně zemědělskou dlužno považovati za obec venkovskou. Tímto nespravedlivým opatřením mělo býti průmyslovým a dělnickým obcím upřeno právo na podporu ze soustavné elektrisace. Zásad těchto, jak polititicky byly sjednány, přidržel se loyálně vládní návrh tisk 461 a domnívám se, že za tohoto stavu může celá sněmovna pro zákon hlasovati s tím přesvědčením, že koná věc dobrou a nezbytnou. Provedením tohoto zákona bude posilován celý náš hospodářský život a budou vyrůstati nové národohospodářské hodnoty.

Leč jedno ještě považuji za nutné z všeobecného hlediska konstatovati. Mám dojem, že jako v jiných, tak i v tomto případě trpí naše veliké problémy nedostatkem smyslu pro organisaci práce a odpovědnost před budoucnem. Při vší tolerantnosti v posuzování dobré vůle ministerstva zemědělství nemohu se zbaviti přesvědčení, že otázka podpory soustavné elektrisace nepatří do oboru tohoto ministerstva a že by mělo zde býti ministerstvo veřejných prací prvním a vedoucím činitelem, v jehož rukou sbíhaly by se všechny nitky soustavné elektrisace. Vycházím při tom z názoru, že klíčem k soustavné elektrisaci není podpora, jaká se k provedení elektrisace dostane, nýbrž a hlavně technické provedení státem podporovaného díla. Proto by mělo ministerstvo veř. prací v otázce elektrisace býti činitelem rozhodujícím a nikoliv poradním a druhořadým. Lituji, že výbor zemědělský opravné v tomto směru podané návrhy bez náležitého uvážení ve své většině ke škodě dobré věci zamítá. To není jen naše stanovisko; v tomto směru o kompetenci ministerstva ve věci soustavné elektrisace vyslovily se příznivě i jednotlivé obchodní komory a jiné a jiné vážné korporace našeho hospodářského života. Jako stát, tak také jednotlivé země a zejména Čechy snažily se podporovati soustavnou elektrisaci, aby chudé hospodářské kraje byly povzneseny. Co tato snaha znamená, toho dokladem jsou jižní Čechy, kde v několika málo letech sítě jihočeských elektráren obepínají 31 měst a 186 obcí. Tento počet však denně roste a není pochyby o tom, že v nejbližších letech bude největší dílo soustavné elektrisace v jižních Čechách zhruba dokončeno. Jaká revoluce v jihočeských chudých poměrech tím bude přivoděna, není jistě třeba dokládati.

Nyní bych chtěl pronésti několik slov o soustavné elektrisaci nejen na poli podporování transformace elektrické energie, nýbrž také o opomíjeném poli situace podnikání výroben elektrické energie, které jistě dlužno považovati za základnu celé otázky. Mám zde hlavně na zřeteli zase poměry jihočeské, kde to byla česká země, která svými náklady od převratu vybudovala tři velké vodní síly a pronajavši je jihočeským elektrárnám, položila tak základ k soustavné elektrisaci v tomto kraji.

Další vodní centrálou, pracující pro sítě jihočeských elektráren, jest elektrárna v Rožmberku, kterou záborovým zákonem převzal stát. Zemský správní výbor v pochopení těžké situace jihočeské elektrisace a pro podporu elektrisace tohoto chudého území vyšel v plné míře jihočeským elektrárnám jako všeužitečnému podniku vstříc a pronajal této společnosti vodní elektrárny za poměrně mírných podmínek. Opatření toto svědčí o tom, že zemský správní výbor plně chápe svůj úkol.

Jest potřebí, aby i generální ředitelství státních lesů a statků, resp. ministerstvo zemědělství svými nájemními podmínkami při jednání o pronájmu vodní elektrárny na řece Lužnici pod Rožmberkem vyšlo jihočeským elektrárnám vstříc, a bylo by záhodno, aby příslušné orgány úřední tuto záležitost, již déle než rok se táhnoucí, vyřídily příznivě a v době co nejkratší.

Avšak veškerá tato podpora země a státu minula by se účelem, kdyby stát setrvával na dosavadním stanovisku placení daně z vyrobené elektrické energie nebo-li dávky z vodní síly. To platí jistě všude, dvojnásobně pak v jihočeských hospodářských poměrech. Žádosti za prominutí této dávky ve svrchu zmíněných vodních elektrárnách byly podány již v r. 1923 a dosud nejsou vyřízeny. Do té doby, dokud se tak nestane, musí jihočeské elektrárny tuto dávku finančními zálohami zajišťovati. Na zajištění této dávky složeno bylo u jednotlivých okresních finančních ředitelství již přes milion korun a tento kapitál přirozeně v provozu celého podniku schází.

Přes všecky důkazy, že dávka z vodních sil zatěžuje nesnesitelně výrobu, nelze docíliti toho, aby vodní elektrárny jihočeské, jsoucí v provozu jihočeských elektráren, byly od dávky z vodní síly osvobozeny. Mluví-li návrh o podpoře soustavné elektrisace hlavně v krajích horských a chudých, jestliže zákonodárci v plném pochopení těchto potřeb jednají o takovémto zákonu, jest nezbytně nutno, aby ministerstva, hlavně ministerstvo financí, vykládalo si schválené zákony a hlavně zákon o dávce z vodní síly tak, aby to, co se na jedné straně na podporu zaostalých krajů zemědělských soustavnou elektrisací vynaloží, nemusely všeužitečné podniky elektrárenské státu vraceti v podobě abnormální a neudržitelné dávky z vodní síly. Jestliže jest na jedné straně uznáváno, že má býti podpora udělována, bylo by správné, aby se tato podpora udělovala nejenom transformaci a dopravě, nýbrž také výrobě elektrické energie u všeužitečných podniků. V tomto směru měl by býti zákon o podpoře soustavné elektrisace chudých zemědělských krajů doplněn a měla by se podpora ta vztahovati i na výrobu tak, že by vodní výrobny energie elektrické oněch všeužitečných podniků, které provádějí soustavnou elektrisaci v území chudých, zaostalých okresů, byly, pokud prokáží nerentabilnost výroby ve vodních elektrárnách s patřičným zřetelem na vysoké investice do rozsáhlých přespolních elektrovodů, od daně z vodních děl vystavěných po roce 1920 osvobozeny. Očekávám, že hlavně ministerstvo veřejných prací této iniciativy se uchopí, a to proto, že mají-li všeužitečné podniky vykonati svůj úkol a dodávati elektrickou energii všem spotřebitelům a všude, musí býti podporovány státem nejen ve formě příspěvků na dopravu a transformaci, jak jest uvedeno v návrhu zákona, nýbrž i ve formě prominutí dávky z vodní síly všeužitečným podnikům po převratu vybudovaným.

Zlevní-li se finanční podporou státu nejen doprava a transformace, nýbrž i výroba elektrické energie v chudých krajinách zemědělských a v krajinách se specielní maloživnostenskou výrobou, jako je tomu v Čechách a v Českomoravské vysočině, bude z toho míti stát nepřímý prospěch tím, že sníží se značně dovoz nafty, petroleje a benzinu z ciziny, kterýchžto látek se ještě dnes hojně používá k pohonu a osvětlování v zemědělství a v malých živnostech. Národohospodářsky by tedy tato opatření státu jen prospěla.

Tolik chtěl jsem u příležitosti projednávání tohoto zákona připomenouti. Budeme-li pro navržený zákon hlasovati, tedy ne proto, že jej považujeme za konečný a dokonalý, nýbrž proto, že vidíme v něm část pomoci tam, kde jest jí nejvíce třeba, a budeme se dále starati o to, aby tato pomoc byla do budoucna účelně doplněna a rozšířena. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP