Úterý 22. června 1926

Zpravodaj posl. dr Samek: Slavná sněmovno! Účelem zákona, který předkládá se pod názvem zákona o zvýšení daně z lihu, jest, opatřiti z části úhradu na výdaje spojené s novými požitkovými zákony. Nejde tedy o daň z lihu v celém rozsahu. Prostředkem, jímž má býti opatřeno splnění účelu zákona, jest zvýšení daně z lihu, a to z 12,20 Kč, resp. 12 Kč na 1 litr alkoholu na 15 Kč. Bude tedy napříště daň z lihu stejná, bez ohledu na to, zda je to výrobní neb spotřební, a bude dávka činiti jednotně 15 Kč. Po této stránce znamená osnova zákona jistou malou reformu, totiž sjednocení sazby.

Důležitá je otázka, kolik toto nové zvýšení vynese? Podle důvodové zprávy očekává vláda, že nové zvýšení vynese asi 27 mil. Kč. Tato cifra se odůvodňuje tak, že ze zvýšení samotného bude 25 mil. a z dodatečného zdanění zásob 2 mil., dohromady 27 mil. Ovšem předpokládala důvodová zpráva, že zákon nabude účinnosti 1. června 1926, což však nebude možno. Tedy do jisté míry nebude snad tento odhad odpovídati přesně skutečnosti.

Základem kalkulace bylo, že běžná spotřeba pitného lihu zůstane asi taková, jako byla roku loňského, t. j. 272.000 hl ročně. Otázka, nastane-li úbytek nebo ne, je odpověděna ve smyslu kladném, a sice na základě zkušenosti, ačkoliv se ozývaly hlasy v rozpočtovém výboru, které tvrdily, že úbytek pravděpodobně nenastane. Nicméně z důvodu opatrnosti a na základě dřívějších zkušeností vláda s úbytkem počítá ve výši 5%.

Další důležitá otázka, jak bude zatížen konsum tímto novým zvýšením, jest zodpověděna následovně: Konsum zatížen bude a nelze říci, že snad naprosto nepatrně, nýbrž toto zatížení bude podle názoru většiny rozpočtového výboru jistě citelné, nikoliv však nesnesitelné. Aby však celé zvýšení daně z lihu nebylo převaleno na konsumenta, a o to je postaráno tím, že část tohoto zvýšení, 1 Kč, vezme na sebe výroba, takže jen část - arci větší - t. j. 1,80 Kč, bude převalena na konsum.

Sluší odpověděti také na otázku zásadní, zdali toto opatření vůbec je nutné nebo ne. V rozpočtovém výboru ozývaly se hlasy, že tohoto opatření třeba není. Nebudu rozbírati vývody, které uváděny byly z ohledů politických proti tomuto návrhu zákona, ale byly také uváděny argumenty povahy zásadní a bylo zejména na to poukazováno, že nebylo by třeba sáhnouti k tomuto opatření, kdyby se prováděla řádná kontrola a kdyby také hospodaření lihem se provádělo veskrze podle zásad čistě ekonomických a jen se stanoviska potřeby státního celku. Ovšem není podle názoru většiny rozpočtového výboru možno čekat, až by se tato opatření projevila, a rozpočtový výbor po této stránce shledal za přesvědčivější to, co je uvedeno v důvodové zprávě, budgetní nezbytnost jest ten argument, proč se k tomuto opatření přece sahá.

Zároveň v návrhu vládním měla býti řešena otázka inkamerace příplatku smluvního ve výši 8 Kč. Tato inkamerace měla nastati po uplynutí vázaného hospodářství, jež má býti v dohledné době likvidováno, a sice měla nastati s účinností od 1. září 1928. Rozpočtový výbor navrhuje však změnu. Nepřiklonil se k vládnímu návrhu a uznal za správnější, že otázku inkamerace smluvního příplatku 8 Kč je lépe řešiti při příležitosti, kdy projednávána bude osnova zákona o dani z lihu.

Toto přesvědčení je ostatně vyjádřeno v resoluci, na které se rozpočtový výbor usnesl. l když předmětem tohoto zákona není úprava hospodaření lihem a také ne úprava celé látky o dani z lihu, ani otázka výroby lihu, bylo o těchto všech věcech v rozpočtovém výboru velmi důkladně a věcně hovořeno. Zajisté tyto vývody a poznámky nezůstanou nepovšimnuty, až se bude jednati o zákoně o dani z lihu.

Příplatek 2 Kč, který se vybírá již dnes ve prospěch žup a zemí, zůstává nadále v platnosti.

Důležitá je konečně otázka dodatečného zdanění. Toto dodatečné zdanění, jež se vztahuje na určité zásoby, přirozeně bude míti za následek, že celá řada osob bude jím nepříznivě dotčena, zejména pokud se týče povinnosti, které se k účelům dodatečného zdanění interesentům ukládají. Bylo uvažováno, zdali by nebylo možno od dodatečného zdanění vůbec upustit a také v tomto směru se ozvaly hlasy. Nicméně většina rozpočtového výboru přijala návrh dodatečného zdanění, ale s tou modifikací, že je správné zmírniti břemena a nepříjemnosti, které provedením této myšlenky do důsledků by vznikly, a sice tím, že minimální množství alkoholu, které se musí přihlašovati, se zvyšuje, a dále, že vláda se zmocňuje, ukáže-li se vhodným, aby provedla dodatečné zdanění paušalováním. Tím z největší části oprávněným peticím interesentů bude moci býti vyhověno. Ostatně státní správa finanční bude tím lépe vybavena, poněvadž bude moci vítati každý prostředek, který dává možnost, aby bez použití velikého aparátu kontrolního tuto otázku vyřešila.

Konečně se musím zmíniti o termínu platnosti. V původním návrhu je termín 1. červen. Událostmi přirozeně je tento termín překonán a navrhuje se proto termín 1. července 1926. Rozpočtový výbor v důsledku názorů většiny, jak jsem je vyložil, provedl na osnově jisté změny a doplňky, které jsou ve správě rozpočtového výboru přesně vyznačeny. Já na ně poukazuji a doporučuji, aby zpráva rozpočtového výboru byla vzata za podklad jednání a přimlouvám se za její schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Sděluji, že za ministerstvo financí dostavil se do dnešní schůze odb. přednosta dr Vlasák, a to k jednání o odstavcích 1 až 6, a 11 dnešního pořadu.

Nyní přistoupíme ke společné rozpravě o odst. 1 a 2 pořadu, totiž o osnovách tisky 456 a 455.

Prve než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická při sloučené rozpravě činila úhrnem pro kluby do 10 poslanců 3/4 hodiny, pro kluby do 20 poslanců 1 1/2 hodiny, a pro kluby přes 20 poslanců 3 hodiny.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek proti navržené lhůtě není, platí tedy lhůta řečnická mnou navržená.

Přihlášeni jsou do společné rozpravy dosud tito řečníci na straně "proti": pp. posl. R. Chalupa, Dietl, Jílek, Krebs, Buříval, Remeš, Chlouba, Vobecká, Štětka, Haiplick, Harus.

Dávám slovo prvému řečníku na straně "proti", panu posl. R. Chalupovi.

Posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Považoval bych především za svou povinnost, abych za svůj klub zaujal stanovisko k událostem, které se odehrály v poslední schůzi této poslanecké sněmovny a které můžeme považovati za vyvrcholení neudržitelného postup proti oposičním stranám v této sněmovně. Než o této věci bude za náš klub hovořiti řečník se stanoviska politického a proto dovol m si přejíti k vlastní projednávané věci o daních spotřebních, o dani z cukru a lihu.

Nově zaváděné dvě zvýšené daně, daň z cukru a daň z lihu, jsou téhož rázu jako nedávno zaváděná cla, totiž míří přímo na spotřebitele. Můžeme říci, že zde nejde o částky malé, můžeme počítati, že nově trvale uvalují se daněmi z cukru a lihu břemena celkem kol 500 mil. na konsumenty. A počítáme-li s tím, že cla na hranici mírně vynesou 300 mil. a konsumenti producentům uvnitř zaplatí více za produkty nutné k živobytí o 1.500 mil., znamená to větší zatížení na konsumenty o 2.3 miliardy.

A tu se táži, zdali toto veliké zatížen může býti lhostejno správě finanční. Základ správné politiky finanční daňové jest, aby nebyla zaváděna daň vyšší než snese skutečně základ daňový, tak aby skutečně tento základ daňový nebyl stráven a aby nevyschl pramen daně vůbec. Ovšem to se myslí, jde-li o daň pozemkovou, o daň činžovní a jiné daně. Ale proč se nemyslí také takovýmto způsobem, když skutečně jde o věc daleko vyšší, o věc daleko důležitější, když jde vlastně o pracovní sílu obyvatelstva tohoto státu, z jehož práce všechny důchody vznikají.

Pan ministr financí při clech měl záviděníhodné postavení. Nepřišel s požadavkem zaváděti nové daně spotřební, kdyžtě zavedena cla vynesou mu více, než kdyby skutečně šel do boje za vlastní předlohu. Než tato věc je příjemná pouze na svém povrchu. Jde-li o nové zdražení, hledá se pravidelně nový pramen zdražení a není-li zde, zkouší se, zda skutečně dosavadní prameny snesou ještě dalšího zatížení. A tu můžeme říci, že při clech nemůže býti hovořeno vůbec o nějakém novém pramenu. Nevzniká žádného nového důchodu, jde pouze o přesun důchodu a musím podtrhnouti, že běží o přesun skutečně z majetku, z důchodu těch nejpotřebnějších konsumentů do kapsy producenta. Tento přesun po mém soudu může míti pro finanční správu dosti značný význam. Za dosavadního stavu důchod konsumentů aspoň z převážné většiny byl pro finanční správu knihou zcela otevřenou, hovoříme-li o dělnících, gážistech, úřednících. Tam důchod byl přiznán do posledního haléře. To ovšem nemůžeme říci při důchodech producentů. Tam toto zjištění dnes zvýšeného důchodu narazí na známé potíže a tento důchod, který je zde zvýšen, patrně se ztratí.

Mohlo by se mně namítnouti, že číselně důchod konsumentů nijak snížen nebude, že tedy ten důchod může se ciferně objeviti stejně, než zde musíme jen litovati, že skutečně tato nesrovnalost, na jedné straně větší zatížení konsumentů, na druhé straně stejně placené, vyměřované daně, není nijak mírněna. Drahota není, bohužel, odčitatelnou položkou při zjišťování základu pro vyměřování daně z příjmů. A tu si dovolím uvésti toto: Jestliže je zde bezpříkladná odvaha rozvraceti dnes skromné domácnosti konsumentů, ožebračovati je, musí býti také na druhé straně odvaha, aby se skutečně nějakým způsobem vyšlo vstříc těmto širokým vrstvám konsumentským. Ochranu tuto především musíme hledati v tom, aby dnes daněprosté minimum bylo zvýšeno. Daněprosté minimum podle našeho názoru má splývati s existenčním minimem. Ukáži jen zhruba, jak to vypadá v důchodech našich lidí. Dnes v novém domě stojí byt o kuchyni a pokoji s příslušenstvím minimálně 2000 Kč. Odhaduji-li příjem za dnešní nedostatečné zaměstnanosti ročně na 6000 Kč, znamená to, že plná jedna třetina tohoto důchodu musí býti věnována čistě jen na byt. Je to tedy proti poměrům předválečným zhoršení o více než 13%, poněvadž v těchto předválečných poměrech pravidelně i v nejhorším případě náklad na byt činil pouze 20% celkového důchodu. Tedy toto všeobecné zdražení musí míti nutný reflex na stanovení daněprostého minima. 6000 Kč nijak nestačí a myslím, že ani dvojnásobek daněprostého minima, 12.000 Kč nemůže býti dostatečný. Žel, že tato ochrana má jen do jisté míry význam pro ty šťastné, kteří mají již více než 12.000 Kč ročního příjmu. Pro ty ubohé konsumenty, kteří daleko nedosahují této hranice, nemá toto daněprosté minimum významu.

Nově zavedené daně spotřební mají ovšem také značnou oporu ve vysokých clech. Vysoká ochranná cla podlamují konkurenci na, domácím trhu a důsledek bude určité stabilisování drahoty a tak zmizí možnost, aby sku, tečně produkt mohl býti prodáván laciněji.

Naopak, je zde poskytnuta možnost, aby vedlejší věcné náklady, jako daně, poplatky atd " jakmile se stanou položkami režijními, za nedostatku konkurence z ciziny mohly býti započítávány do nákladů režijních a převaleny na konsumenta, to znamená, že daňové břemeno opět na konsumenta se převaluje a hranice daní nepřímých se v jejich neprospěch přesunuje. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Zvýšenou ochranou celní vznikne nerovnoměrně rozložený důchod, který stoupá v obráceném poměru ke skutečným potřebám. Čím kdo u nás bude míti více a lepší půdy, tím více bude míti z cel, ale na druhé straně nepotřeboval by také té ochrany, která je mu tady poskytována. Tento zarážející zjev není ovšem novým, je to pouhé pokračování zemědělské politiky za býv. Rakouska. Stará feudální šlechta je zde pouze vystřídána novověkou šlechtou statkářskou. Ti mají stejné spojence jako ve starém Rakousku. Jako tam vysoký klerus se spojil se šlechtou feudální a držiteli velkých pozemků, tak také v našich poměrech má spojence zdražování a zastance cel ve vysokých kruzích klerikálních.

Pravidelně se poukazuje na veliké zatížení výnosovou daní pozemkovou, Dovoluji si poukázati, že se to nezakládá na pravdě. Je jisto, že daň pozemková před nějakými 120 lety něco znamenala, že byla podložena pravidelně se opakujícím důchodem, že měla určitou stabilitu a mohla se státi základem rozpočtu tehdejšího státu. Ovšem tato doba již dávno minula. Nová potřeba rozvíjejícího se státu volá také po nových důchodech, leč tato daň zůstala naprosto nehybnou. Důvod je jasný a již jsem na něj upozornil. Kdo měl moc politickou, měl také moc hospodářskou. Feudální šlechta nedala si ublížiti a nedopustila žádného zhoršení v tomto směru. Byla vlastnicí obrovských pozemkových držav a tím byla také na věci interesována. Tak pozemková daň stává se čím dále bezvýznamnější, z daně výnosové stává se téměř daní evidenční.

Republikánská strana čsl, venkova přišla s požadavkem valorisace cel. Je-li důsledná, v musí nyní trvati také na tom, aby byla valorisována daň pozemková, a to tím spíše, že nejde jen o odčinění nesprávného zdanění v této době, pocházející ze znehodnocení koruny, nýbrž že běží zde o odčinění křivd, které spočívají v tom, že už dávno podklad zdanění, čistý výnos, neodpovídá skutečným poměrům.

Daň pozemková jest vysoká jenom nominálně, ona činí 22,7% čistého výnosu, ale za to ten čistý výnos neodpovídá nijak skutečným poměrům. Tento čistý výnos byl šetřen na základě stabilního katastru z r. 1817 a dále ceny, které již tenkráte byly šetřeny - a bylo to r. 1924 - a neodpovídaly skutečným poměrům, byly o 116, 118 a 235% skutečně menší. Ke skutečnému provedení se přišlo za celou řadu let r. 1850 až 1860. Tato chyba přirozeně rostla lety a vzrůstem cen plodin. Čistý výnos na místě aby rostl, byl ještě zmenšován. Revise katastru, která byla provedena r. 1896, snížila čistý výnos o 11,013.000 zl. a původní daň pozemková, která byla rozpočtena na 37,500.000, klesla na 35 mil. Celní tarif z r. 1906 zvedl opětně mechanicky čistý výnos zdražením zemědělských produktů a daň pozemková ovšem zůstala zase vyměřována z nepohyblivého starého čistého výnosu. Korunu všeho zdražování posadila válka jednak přirozenou zvýšenou poptávkou, jednak znehodnocením koruny. Zemědělství bylo přímo v privilegovaném postavení, byly hermeticky uzavřeny hranice, nekonsumovalo se a přímo se plýtvalo zemědělskými plodinami, a tím ovšem přirozeně ceny těchto plodin vzrůstaly.

Jaký je čistý výnos dnes z 1 ha? R. 1896 průměrný čistý výnos z 1 ha činil v Čechách 19,32 Kč, na Moravě 21,12 Kč a ve Slezsku 13,70 Kč. Počítám-li s průměrným čistým výnosem na 1 ha, činil 18,71 Kč. Toto je, prosím, skutečně s poměry, které jsou dnes, naprosto nesrovnatelné. To je směšná cifra. Já budu míti příležitost ještě ukázati, že zůstává více než 53krát za skutečnými poměry. Výnos pozemkové daně je nehybný, ba dokonce někde i klesá. R. 1924 činil čistý výnos daně pozemkové 134 mil. R. 1922 byl vyšší, činil 136 mil. Není ovšem v žádném poměru k jiným daním, které jsou přirozeně daleko pružnější, na př. k dani výdělkové, která vynesla zhruba 221 mil. Kč, nebo podniků veřejně účtujících 236 mil. Kč. Z výnosu daní přímých podle rozpočtu státního z r. 1922, které činí zhruba 1853 mil., representuje daň pozemková docela nepatrný zlomek, něco přes 7,3%. Tato daň, jak jsem již řekl, pevným svým základem tvořila kdysi jádro rozpočtu, nyní však tato daň úplně ustoupila do pozadí. Obracím se zde na finanční správu, zda není čas, aby se hledal správný základ pro vyměřování této daně pozemkové a aby se zde správně vyměřovala daň pozemková. Podle mého názoru jsou zde celé desítky milionů, které by mohly býti uloženy v dani pozemkové a nemusilo by se sahati přímo k dani spotřební.

Zemědělství není už dávno tím podnikem z r. 1824 nebo 1869. Dnes jest zemědělství moderním podnikem výdělečným, kde se stejně zúčastní kapitál jako osobní zdatnost. Zde by bylo potřebí, aby skutečně daň pozemková byla vyměřována analogicky podle daně výdělkové.

Zapomíná se dále, že zde při dani pozemkové je zapomínáno na celá výrobní zemědělská odvětví, že zde není důchod. který plyne z chovu dobytka a drobného zvířectva a dalších produktů zemědělských, mléka, výrobků z mléka atd. Bude se snad namítati, že všechen tento důchod úzce s půdou souvisí, ale pak je nutno, aby čistý výnos byl znovu vyšetřen, aby skutečně odpovídal dnešním poměrům, a dále nesmí se přehlédnouti, že skutečně dnes při stejné výměře nerozmnožitelné půdy a vzrůstu populace ceny nejen stouply, ale do budoucnosti budou stoupati. Jsme dnes svědky zajímavého přesunu majetkového. Dříve byl poměr takový, že spíše pozemková držba byla zadlužena ve městech. Vážení pánové, dnes můžeme býti svědky, že se poměry obrátily a že naopak dnes městské obyvatelstvo je zadluženo na venkově.

Dále si dovolím uvésti některá data, která osvětlí, jak nerovnoměrným způsobem je daňové břemeno u nás rozděleno. Pro to mi slouží rozvrh důchodů pro vyměřování daně z příjmů.

Do r. 1920 podle odhadního rejstříku pro daň z příjmu jsou zahrnuty tyto důchody: Příjem z pozemků 2.669,808.696 Kč a daň z budov 175,717.190, samostatná povolání a zaměstnání 3.629,599.672, služební platy 3.310,272,162, majetkový kapitál 359,561.765 a ostatní 119,408.593. Celkem bylo zde za podklad vyměření daně z příjmů vzato 10.264,368.078.

Čemu nás, prosím, tyto cifry učí? Že se v tomto státě statečně defrauduje. Můžeme odhadnouti národní důchod na 40 miliard a kdybychom jen polovinu 20 miliard měli míti zatíženu daní z příjmu, musil by výnos daně příjmové činiti na 800 mil. korun, ale při řádném uložení 1.600 mil. korun a to, počítám-li velmi mírně, poněvadž polovinu národního důchodu počítám oněm, kteří dani z příjmu nepodléhají. Táži se, kdo defrauduje? Jistě ne dělník, gážista a úředník, který do posledního haléře příjmy přizná a jejichž příjmy skutečně jsou knihou naprosto otevřenou. Defrauduje ten, kdo může umazávati, tedy samostatný podnikatel, ať v zemědělství, průmyslu, živnosti nebo obchodech.

Dovolil bych si ukázati na jednu velmi značnou defraudaci, která by neměla ujíti ministru financí. Jest to defraudace důchodu úrokového. Můžeme říci, že celkem u nás podle uložené daně úrokové jest důchod z úroků vyplácen při pokladnách státních částkou 925.030 Kč, kontokorentní účty z peněžních ústavů a bankéřů 413,660.660, úroky z obligací a zástavních listů z cenných papírů a úsporných vkladů u bank 231,719.500, úroky z úsporných vkladů u spořitelen 703,126.060, úroky ze zástavních listů 115,293.400. Celkem zhruba asi 1.464 milionů a odečteme-li placenou daň úrokovou, zbývá 1.400 mil. Kč. Dále stát sám ze svých dluhů vyplácí minimálně 1.300 mil. úroků. Důchod úrokový činí tedy značnou částku 2.703,974.100 Kč.

Jakým způsobem tento důchod je zdaněn, můžete posouditi z toho, že podle výkazu jen asi 359 mil. z tohoto důchodu je vzato za základ vyměření daně z příjmu. Defrauduje se zde ohromná částka a státní správa jest povinna tuto částku skutečně zachytiti, jest to v zájmu nejen berní morálky, ale také v zájmu spravedlnosti. Považuji za krajně nespravedlivé zatěžovati dnes největší chudáky daněmi spotřebními a pomíjeti ty, kteří mohou skutečně platiti. Pro nás nezůstává bez významu, že část těchto úrokových důchodů plyne do ciziny a že žádným způsobem se nepokoušíme, abychom tento důchod úrokový také zdanili. Podali jsme příslušný návrh na úrokovou daň. Táži se, proč se o tomto návrhu nejedná? Ovšem proto, poněvadž dnes většina, která je vytvořena ze stran buržoasních, nemá žádného zájmu na spravedlivém rozvržení břemen, nýbrž jest přímo životně interesována na tom, aby tento stav nejen trval, ale aby byl zhoršován, jak jest viděti ze zavedení nových velmi tíživých daní spotřebních.

Tyto cifry jsou však i jinak zajímavé. Příjem z pozemkové daně podle odhadu berního rejstříku činí 2.649,000.000 Kč, proti celkovému příjmu vykázanému 10.264,000.000 Kč, činí tento důchod pozemkový asi čtvrtinu. Já se zde ptám, kde je zde potvrzení o prvním, a málem bych řekl, o vyvoleném stavu národa zemědělského? Nejsilnější stav má nejméně příjmu? Nikoliv. Nejsilnější stav nejméně příjmu přiznává. Zkonstatoval jsem, že dělník, úředník a gážista musí přiznati do posledního haléře. Je také viděti z rozvržení poplatníků, že ti nejmenší tvoří největší jádro poplatníků daně z příjmu. Důchodců do příjmu 20.000 je 90.8%. O příjmu rolníkově nemůžeme říci, že by byl přiznán skutečně. Pravidelně to, co je spotřebováno v domácnosti zdanění uniká.

Jak je správný odhad 2.667,000.000, jako z držby pozemkové, poučí několik cifer ze sklizně našich polí. Roku 1924 sklizeň jen hlavních druhů obilí - pšenice, ječmen, oves a žito - činila 41.8 milionů q, počítám-li jen s průměrnou cenou 1 q á 150 Kč, činí zhruba cena těchto produktů 6.270,000.000 Kč. Cukrovky sklidilo se 83,7 milionů q a počítám-li s tehdejší cenou 20 Kč za 1 q, činí cena 1.674,000.000 Kč. To jsou jen tyto dvě plodiny. Obilniny hlavní a řepa dávají dohromady 7,947,000.000 Kč, počítám-li a počítám hodně mnoho, že polovina z toho odpadne na obdělávání a režii atd., zbývá tu důchod 3.973,500.000 Kč, tedy o 1.300 milionů Kč je přiznáno celkem méně k základu pro vyměření daně z příjmu jen těchto hlavních plodin zemědělství. A to nehovořím o tom, že dnes znovu stoupnou ceny produktů zemědělských zavedením cel, nemluvím o důchodech, které plynou z ostatních druhů zemědělského podnikání jako brambory, chmel, čekanka a nemluvím dále o produkci živočišné, mlékařství atd. To vše zde není. Finační správě uchází obrovský důchod, který přímo volá po zdanění. Ptám se, bude-li míti finanční správa dosti odvahy a přímosti, aby po tomto důchodu sáhla, aby se nedala jako dosud zastrašiti intervencemi, aby nedali se úředníci, kterým je přikázáno podle zákona správně postupovati, zastrašiti hrozbami o přeložení, šikanování atd. Na budovách soudu bývá nápis: justicia regnorum fundamentum. Tato spravedlnost, podle mého soudu hospodářská, musí býti také základem našeho státu. Jestliže nebudeme míti odvahy tuto spravedlnost hospodářsky prosazovati, buďme si vědomi, e ničíme docela cílevědomě základy tohoto státu. Z chudáků, které dnes v úžasně zatěžujete, více nedostanete. A dále vy je přímo utvrzujete v přesvědčení, že tento nesprávný systém je nutno zvrátiti jakýmkoliv způsobem.

Všechny vytáčky finanční správy o nutnosti daní spotřebních zůstávají dotud jalovými, dokud nebudou skutečně podchyceny a zdaněny důchody, o nichž jsem se zde zmínil.

A nyní několik slov, prosím, ještě o dani pozemkové. Čistá daň pozemková činí 42,367.000 Kč, válečné přirážky 97,822.618, celkem asi 140 milionů. Tedy čistý předpis daně pozemkové činí 42,367.000, to jest 22,7% čistého výnosu, který podle toho činí asi 187 milionů Kč. Prosím, v jakém poměru je tento čistý výnos jenom ke skutečně přiznanému důchodu ze zemědělství, jenž byl zachycen těmi 2.669 miliony Kč a v jakém poměru je ke skutečné ceně sklizených plodin, jak jsem uvedl obilí za 6.270 milionů Kč, cukrovky 1.674 milionů Kč beze všeho ostatního, jež zde uvedeno není. Tyto cifry dostávají docela snadně ověření, když se podíváme na tuto věc. Průměrný výnos z 1 ha půdy v Čechách, a to v obvodě řepařském, činil 35 Kč, v obilnářském prvního druhu (pšeničném) činil 21 Kč. Jak tato cifra odpovídá skutečným poměrům? Počítám, že po 1 ha může se skliditi v řepném kraji minimálně 250 q řepy, cena jejíž, počítám-li s dnešní cenou 15 Kč, činí 3.750 Kč, a když odpočtu polovinu na obdělání a ostatní režii, zbývá čistý výnos 1875 Kč. Prosím, v jakém poměru je vykazovaný čistý výnos, sloužící ke zdanění 35 korunami? Tento výnos je skutečně 53krát větší. K podobné cifře dojdu také v oboru obilnářském. Počítám-li jen s 15 q obilí na 1 ha a počítám-li s průměrnou cenou tohoto obilí po 150 Kč, dostávám cenu sklizně obilí po 1 ha 2250 Kč, a zase odpočítám-li polovici na režii a práci 1125 Kč - a to odpočítávám při obilninách velmi mnoho, to neodpovídá skutečnosti - zbýval by čistý výnos 1125 Kč, což je proti vykázanému čistému výnosu po 1 ha v obilnářském kraji 21 Kč, zase 53krát více.

Velmi zajímavé je porovnání zatížení zemědělské produkce a zatížení podniků výdělečných. Počítám s 50násobně zvýšeným čistým výnosem pozemkovým, a tu vidím, že i při přirážkách 1000% jeví se tu zatížení 5.94 Kč. Při podnicích výdělečných až do 20 tisíc Kč základu zdaňovacího činí 5.95 Kč, ale výše se tento poměr úžasně mění. Od 20 do 40 tisíc Kč činí zatížení s autonomními přirážkami 8.33 Kč, při 60 tisících Kč 13.64 Kč, pri 100 tisících Kč 14.88 Kč, čili zatížení jevilo by se pouze rovnoměrným v těch prvních nejnižších stupnicích. Čím vyšší vzestup u základny po daň výdělkovou, tím také je větší zdanění. Daňové zatížení pozemku zůstává úplně konstantní, nemění se, kdežto při dani výdělkové neustále stoupá, takže při 100 tisících Kč jeví se proti pozemkovému zatížení již třikrát větší, a při podnicích, které vykazují zdaňovací základnu 1 milion Kč, jeví se již 7krát větší. Myslím, že toto favorisování zemědělství proti podnikání jinému je neudržitelné, a proto musí býti toto feudální dědictví, jistě pro zemědělství velmi příjemné, jednou také náležitým způsobem odstraněno.

Stejně tak velmi jasně je naznačena cesta, jakým způsobem máme jíti. Jako malé podniky výdělečné jsou chráněny při těch nejnižších stupnicích a teprve vzestupem jeví se zatížení větší, nutno podobným způsobem chrániti zemědělce. Teorie, že daň výnosovou není možno vzestupně zatížiti, myslím, že je v praksi popřena. Proto by bylo nutno, aby skutečně malí zemědělci do výměry 5 ha anebo spíše, což by bylo správnější, do určitého čistého výnosu, počítám-li s 50násobkem čistého výnosu, do výnosu asi 8850 Kč, byli daleko mírněji zdaňováni, aby byly jim poskytnuty výhody nižší daně pozemkové a také domovní daně třídní, kdežto zemědělské podniky, které by byly nad tento výnos, měly by býti zdaněny daleko přísněji, poněvadž daleko snáze toto zatížení snesou.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP