Čtvrtek 10. června 1926

Začátek schůze v 9 hod. 25 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Stivín, inž. Dostálek, Slavíček, dr Spina.

Zapisovatelé: Ježek, dr Petersilka.

259 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Černý; ministři: dr Engliš, dr Fatka, dr Haussmann, dr Krčmář, dr Peroutka, dr Říha, dr Slávik; za ministerstvo financí odb. přednosta dr Vlasák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 29. schůzi poslanecké sněmovny.

Pan posl. Michal Kubicsko dostavil se do dnešní schůze.

Ježto před tím podle §u 6 jedn. řádu podepsal v kanceláři sněmovní slibovací formuli, přikročíme ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibovací, pan posl. Kubicsko ke mně přistoupí a vykoná předepsaný slib podáním ruky a slovem "sľubujem".

Žádám o přečtení slibovací formule a pana posl. Kubicsko žádám, aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Sľubujem, že budem verný republike Československej a že budem zachovávať zákony a mandát svoj zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia.

Posl. Kubicsko (podávaje předsedovi ruku): Sľubujem. (Poslanci usedají.)

Předseda: Sděluji, že předsednictvo posl. sněmovny ve schůzích dne 26. května a 8. června 1926 usneslo se v dohodě s ministerstvem vnitra ustanoviti podle zákona č. 186 z r. 1922 konceptním sněmovním úředníkem posl. sněmovny pana JUDra Vladimíra Záděru, okresního komisaře zemské správy politické v Praze, a pověřilo jej zastupováním sněmovního tajemníka.

Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Klub poslanců čsl. strany socialistické vyslal do výboru živnostenského posl. Riedla za posl. Langra; do výboru soc.-politického posl. inž. Záhorského a Pechmanovou za posl. Knejzlíka a dr Patejdla.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy posl. Knejzlíka:

ministru nár. obrany o zneužití úřední moci rotmistrem Klečkou v Olomouci,

ministru vnitra o zneužití úřední moci stavebním úřadem v Přerově a o nezákonném jednání Jana Šimoníka v Přerově.

Předseda: Přikazuji výboru brannému:

362. Vládní návrh zákona, kterým se doplňuje a částečně mění zákon o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů zemědělského a rozpočtového o návrhu (tisk 320) posl. Mašaty, Staňka, Petroviče, dr Zadiny, Adámka, Koška, dr Noska, Tománka, dr Polyáka, Pavlačky a druhů, aby byl vydán zákon, jímž se částečně mění celní sazebník pro československé celní území (tisk 360).

Budeme pokračovati v povšechně rozpravě.

Další přihlášení řečníci jsou na straně "proti" pp. posl. Landová-Štychová, Schweichhart, Prokeš, Lanc, Sedorjak, Neurath, Mikulíček; na straně "pro" pp. posl. Tománek, inž. Dvořáček, Jiráček, Krejčí, dr Schollich, Petrovič, Petrovický.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", pí. posl. Landové-Štychové.

Posl. Landová-Štychová: Vážení pánově a dámy! V rozpočtovém výboru podali jsme jménem komunistické poslanecké frakce mimo jiné těž několik návrhů, ve kterých jsme žádali, aby před projednáním změny celního sazebníku ve smyslu návrhu posl. Mašaty a ostatních pozván byl ministr zdravotnictví, který by podal zprávu o povšechném zdravotním stavu pracujících vrstev v Československu s příslušnými číselnými daty, dále zástupci Masarykovy Ligy proti tuberkulose, kteří by výbor informovali o účincích podvýživy a špatného bydlení na šíření se tuberkulosy, dále aby byly pozvány také zástupkyně spolku Ochrana matek a dětí v Československu, které by podaly výklad o příčinách nadměrné nemocnosti a úmrtnosti dětí hlavně z vrstev dělnických, a konečně aby pozván byl také ministr soc. péče, který by podal zprávu o příčinách poklesu existenční úrovně pracujících tříd.

Všechny tyto návrhy byly zamítnuty hlasy celní koalice. Při obnovení některých těchto návrhů v plenu této sněmovny ozval se v řadách republikánských poslanců smích a návrhy byly opět hlasy celní koalice zamítnuty. Pánové z celní koalice, soudíc podle jejich smíchu, nedovedou patrně pochopiti, co že by tu měl dělati ministr zdravotnictví, v jaké by měl býti souvislosti zdravotní stav pracujícího lidu se zdražením jeho životních potřeb, jaká že je souvislost navrhovaného celního sazebníku s podvýživou a tuberkulosou jako následkem podvýživy. Smích pánů republikánů svědčí, že jsou naprostými ignoranty ve věci vědeckého řešení otázky správně výživy lidu, vědeckého řešení otázky účelného boje proti tuberkulose, vědeckého řešení problému povšechného ozdravění pracujících vrstev. Pánové ohánějí se velmi často a téměř stále vědou, ale využívají vědeckých poznatků jen potud, pokud se hodí k jejich úzce sobeckým stavovským účelům, a najdou se dokonce i takoví vědátoři, kteří jsou ochotni vědecká fakta a čísla přizpůsobiti těmto buržoasním zájmům, jak o tom svědčí velmi pohotová zpráva a obrázek "Večera" z 8. června t. r. z mezinárodního kongresu v Římě, který se zabýval účinky kouřových plynů na lidský organismus a rostlinstvo, kde prof. dr Stoklasa - smutně proslulý pán z dob válečných, kdy doporučoval jako látku velmi výživnou pro výživu lidu slámu ze starých slamníků rozemlíti a použíti jí jako zvláštní mouky - tento exponent agrárních velmožů dokazoval, že příčinou velkého rozšíření tuberkulosy je kouř z továren a domů. V tom je sice kus pravdy, ale to není hlavní příčina, to je jedna z vedlejších. A, pánové, oč potměšilejší kouřových plynů je vaše předloha, kterou tu projednáváme! Já zde chci právě jako matka a hospodyně poukázati aspoň stručně na věci, o kterých buržoasie a klerikálové tak neradi slyší.

Čin, ke kterému se celní koalice odvažuje, znamená nejen další ochuzení pracujících vrstev téměř 20% zdražením nezbytných potřeb životních, ale znamená současně, že nejširší vrstvy lidově mají býti připraveny o možnost dostatečné výživy, která je podmínkou zdraví k udržení tělesných sil a života vůbec. Není na světě většího zločinu, nežli když zatarasíte člověku přístup k pramenům, od nichž závisí jeho zdraví a život. A tato celní předloha, kterou se zdražují zemědělské produkty dělnickému člověku týdně o 17 až 20 Kč pro pětičlennou rodinu, je takovým zločinem. Neboť tam, kde je příjem rodiny malý, kde otec vydělá sotva 100 až 150 Kč týdně, kde matka těžce přivydělá dalších 40 až 50 Kč, kde je hromádka dětí, tam týdně zvýšení vydání o 17 až 20 Kč znamená hotovou katastrofu. To vy si ovšem nedovedete představiti, protože u vás 17 až 20 Kč není nic. Vy si tím zapálíte cigaretu, když jste v povznešenější náladě. Již dnes se v těchto rodinách vegetuje a co bude pak, je strašnou otázkou, kterou nedovedete vůbec pochopiti. Kde je příjem nestálý, i když je poněkud větší, na který vy právě poukazujete na př. u dělnictva kvalifikovaného, přes to se nežije lépe, neboť rodině kvalifikovaného dělníka s vyšším platem stále hrozí možnost náhlé nezaměstnanosti, na kterou se hospodyně této rodiny musí připraviti a také připravuje tím, že omezuje porce jídla na míru nejmenší, aby měla železnou zásobu aspoň pro první chvíle v období nezaměstnanosti. A co znamená zdražení životních potřeb o 1200 až 1400 Kč ročně pro pětičlennou rodinu veřejného nebo soukromého zřízence, úředníka nebo učitele, o tom je velmi těžko hovořiti vám, pánově, kteří toto všechno pochopiti nedovedete. Jaká to ironie: Veřejný zaměstnanec dostane několik set přídavků ročně. Zatím, co mu tento přídavek do pravé kapsy dáte, z levé kapsy mu dvakráte až třikráte tolik vyeskamotujete ven, v rámci zákona vybrakujete mu kapsy, že mu tam nezbude nic. (Tak jest!) Samozřejmě že i u těchto vrstev bude pociťováno zdražení a projeví se hlavně na zdravotní úrovni nejen dospělých, ale hlavně dětí. Je třeba projeviti trochu větší a poctivější zájem, než jaký vy máte o to, jak a co se jí v rodinách lidových vrstev. Mám tu k disposici jídelníček dělnické rodiny z r. 1925, který mi byl zaslán jednou soudružkou, dělnicí ze Znojma, mimo množství jiných podobných, které jsou dokladem, že žaludek dělníka, jeho ženy i dětí může býti za těchto poměrů drahotních a existenčních pouze naplňován a že to, čím je naplněn, nemá potřebné hodnoty výživné, aby dodalo organismu látek, kterých nevyhnutelně potřebuje. Tedy vodové polévky, brambory různě upravované, které přesto zůstávají při nejmenším procentu výživnosti, knedlíky, zadělávané vodou místo mlékem a ožlucené barvivem místo vejci, chléb, kterého nelze snísti tolik, aby se dostalo organismu dostatečného množství potřebných kalorií, káva z řídkého mléka, používání umělých tuků, tedy bezcenných náhražek místo tuků přírodních atd. - to je obsah jídelního lístku pracujících vrstev. Maso je dnes vzácností na stole dělníka. Právě v tom jídelníčku stojí, že třikrát týdně použije ta rodina koňského masa po 2 Kč na trochu polévky nebo to rozsekají do rýže nebo do brambor, aby měli alespoň potuchy o nějakém masu. Ale masem se živiti - jak se ještě k tomu vrátím, jak to vyčítají lidé vašich vrstev - to je v dělnických rodinách takřka nemožností. Zelenina a ovoce jsou dnes už luxusem, kterého si nelze dopřáti ani jednou týdně nejen v dělnických rodinách, ale i v rodinách zřízenců a nižších kategorií úřednických. Lepší druhy zeleniny a ovoce, jichž pravidelně požívání má velký význam zvláště pro lidi duševně pracující, pro lidi, kteří při práci málo se pohybují a musí konati práci v uzavřených místnostech, jsou už dnes svými cenami nedostupně právě těm, kteří jich nejvíce potřebují.

Opravdu, pánové, výživa pracujícího člověka je velký a dalekosáhlý problém, který se nesmí řešiti jenom v knížkách a na akademických přednáškách, neboť je to problém také hospodářský, a v rámci vašeho zločinného systému je to problém v prvé řadě politický. Zajisté, že prvé slovo tu musí míti lékař-odborník, nezaprodaný, jakým byl na př. nedávno zemřelý prof. dr. Babák, který otázce výživy pracujícího člověka věnoval značnou část své vědecké činnosti. Ve svých spisech a přednáškách zdůrazňuje především nutnost rozmanitosti potravin, které člověk přijímá, a vysvětluje otázku výživy jakožto výměnu látek a výměnu energii. Praví na str. 13 svého spisu o výživě, že "těžce pracující dělník musí denně dostati větší množství potravin nežli člověk nepracující a že v této potravě musí se mu dostati toho, čeho se právě vydalo z těla při velké práci více než při mírně činnosti nebo dokonce v klidu." (Výkřiky posl. Matika.) A jinde na str. 77 až 83 líčí prof. dr. Babák následky jednostranné výživy a praví, že jednostrannou výživou... (Výkřiky mezi poslanci komunistickými a poslanci slovenské strany ľudové.)... soudruzi, prosím vás, nechte je, já bych přišla o určený mi čas. Dr. Babák na str. 77 až 83 líčí následky výživy jednostranné a praví, že "jednostrannou výživou vůbec dostavují se těžké poruchy celkové až i smrt"; a skutečně také jsou doklady toho každého dne, můžete to čísti v novinách, že následkem jednostranné výživy nebo podvýživy lidé klesají únavou a zmírají. (Opětné výkřiky mezi poslanci komunistickými a poslanci slovenské ľudové strany.)

Jaký tedy div, že jednostranná výživa, k níž je nucena většina pracujících vrstev, má ty strašné účinky, o kterých mluví statistiky Masarykovy ligy proti tuberkulose a referenti-lékaři spolku Ochrany matek a dětí. Tuberkulosa řádí v Československu vskutku už jako mor a je fakticky nemocí zaviněnou hlavně jednostrannou a nedostatečnou výživou.

Podle zpráv Masarykovy ligy proti tuberkulose je v Československu stále 160 tisíc lidí s tuberkulosou otevřenou, lidí neisolovaných, ohrožujících v těsných tmavých bytech ostatní členy rodiny, takže počet jich musí každým rokem nezbytné stoupati. Ročně umírá v Československu 43 až 53 tisíc lidí tuberkulosou, což znamená každých 11 až 10 minut smrt jednoho člověka tuberkulovým morem. Není jediné rodiny, aby v ní nebyl alespoň jeden člověk stižen touto strašnou nemocí, která je vyléčitelnou vzduchem, sluncem, klidem a hlavně nadvýživou, která však je smrtelnou, jestliže se těchto prostředků léčebných člověku nedostává.

Tuberkulosa zvláště zhoubně řádí mezi dětmi dělnických vrstev. Na sjezdu spolku Ochrany matek a dětí, konaném loni v Hradci Králové, bylo referentem prof. Hnátkem konstatováno, že v Československu každé páté dělnické nemluvně umírá do jednoho roku následkem podvýživy. Prof. Hnátek, který není žádný bolševik, pravil, že nákaza dětí tuberkulosou stoupá s jejich věkem, že ve věku 14 let stoupá počet nákazy tuberkulosou až na 94 - 96 %.

U našich dětí je větší procento úmrtnosti tuberkulosou než v Anglii. Tam při asi 41 mil. obyvatel je 28% úmrtnosti, u nás při necelých 14 mil. obyvatel je 42% úmrtnosti tuberkulosou, tedy zrovna tolik, jako v Německu se 73 mil. obyvatel.

Pánové, to jsou výsledky vašeho hospodářství, vašeho vlastenectví, vaší lásky k lidu v Československu. Pánové mi mohou nevěřiti, leč já upozorňuji, že jsou ve věstnících Masarykovy ligy proti tuberkulose a různých odborných pojednáních cifry podrobnější a daleko hrozivější, než je mohu zde uvésti a prokazovati. Charakteristickým pro kapitalistický systém výroby a distribuce je fakt, že zatím co proletariát je v pravém slova smyslu decimován nemocemi z podvýživy, ve vrstvách vašich, ve vrstvách buržoasie ať průmyslové nebo agrární projevují se po stránce zdravotní následky převýživy. Mrtvice, které odpravují příslušníky buržoasie poměrně v mladém věku, jsou většinou důsledky toho, že kvalitativně přeplňuje buržoa svůj organismus látkami, jež tento nestačí zpracovati, jichž ani vůbec nepotřebuje a které mu škodí. (Výkřiky na pravici.) Tam měl říditi pan ministr dr. Engliš svoje heslo: Méně jísti a více pracovati. (Tak jest! Potlesk komunistických poslanců.)

Jaké názory panují v řadách buržoasie o otázce výživy lidí a z jakého hlediska je tato otázka buržoasní inteligencí řešena, o tom svědčí článek mladého dr Rašína "Boj proti drahotě ve Francii", uveřejněný ve večerních "Národních Listech" 6. listopadu 1924. Doporučoval tam jako všelék proti drahotě omezení koupěchtivosti, snížení příjmů, mezd a platů pracujících vrstev a nazval to "zdražením drahoty odstraniti drahotu". Jak to myslí mladý pan Rašín, který tak důsledně cupitá ve šlépějích svého velikého otce, to jsme se dověděli uprostřed článku, kde autor konstatuje ve své veliké lásce k vlastnímu národu následující: "Stav dobytka proti předválečné době se snížil, avšak spotřeba masa je trojnásobně větší. Vojáci po celou dobu války byli živeni masem, dělníci s vysokými mzdami je následovali, dnes zemědělští dělnici, kteří před válkou maso nejedli, nemohou se bez něho obejíti." (Výkřiky poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu.) Dále pak vyčítá, že z tisíce žen jediná nosí bavlněné punčochy, ostatní hedvábné. Pak vyčítá občanstvu divadla, biografy a jiné zábavy. Zapomíná patrně, kolik lidí se tím živí a že člověk potřebuje ušlechtilou zábavu a že by bylo třeba spíše tyto zábavy kultivovati, a ne je vyčítati. Dále vyčítá venkovanům, že jezdí příliš často do měst a utrácejí zbytečně, což by patřilo do řad vysokých agrárních zemanů. A konečně celou tuto litanii korunuje přiznáním, že stoupla nejen životní míra, nýbrž zároveň s ní také kupní schopnost obyvatelstva, a v tom tkví kořen zla, v té kupní schopnosti pracujících vrstev.

Ve své lásce k vlastnímu národu jde buržoasie bez rozdílu národnosti tak daleko, že vyčte lidu maso a bílou mouku, dětem dělnickým vyčte každý sametový čepeček a pomeranč a doporučuje šetřiti, méně jísti a více pracovati. (Výkřiky komunistických poslanců.) Páni chtějí, aby proletariát snížil svoji životní úroveň, aby se spokojil s málem, aby šetřil. Ale toto panské vaše heslo o šetrnosti (obrácena na pravici) je švindl pánové! Hybnou silou pokroku není šetrnost pracujících vrstev za každou cenu, nýbrž účelně organisované rozmnožování veškerého bohatství a zavedení takových řádů, aby všichni zdraví a dospělí lidé byli povinni toto bohatství rozmnožovati a (Tak jest!) měli právo toto bohatství sdíleti. (Tak jest!) To je smysl zákona nepsaného, který však vládne celým Ruskem: Kdo nepracuje, ať nejí! (Tak jest! Potlesk komunistických poslanců.) A výchova, pánové, musí čeliti tomu, aby užívání tohoto bohatství nevedlo ke zhýralosti, jaká panuje ve vašich vrstvách, kterou otravujete celý svět a (Výkřiky na pravici.) kterou dáváte špatný příklad pracujícímu lidu, který svádíte.

Zatím však vývoj kapitalismu ať průmyslového nebo agrárního směřuje ve všech státech k zbídačení pracujících vrstev. Je známo, že v bohatých světových státech v Anglii, Francii a Americe byla před válkou ještě do nedávna značná část dělnictva ušetřena zlých účinků kapitalistického systému tam panujícího, ovšem na úkor dělnictva přistěhovaleckého a hlavně na úkor dělnictva barevných ras. Leč v dnešním stadiu vývoje kapitalismu jsou i bílí dělníci v těchto světových bohatých státech sráženi do pekla chudoby a bídy, neboť ani nelze jinak. Princip kapitalismu: kdo s koho, nemůže vésti jinam než ke snížení životní úrovně pracujících vrstev, ať již pak jde o bílou nebo barevnou rasu, o dělníka, zřízence, malozemědělce, maloživnostníka nebo poctivě pracujícího intelektuála.

Kapitalistický systém, pánové, toť začarovaný kruh, ze kterého nelze ven: Zvýší se mzdy, a když se zvýší mzdy, zvýší se také ceny. Znovu to teď prožíváme. V letech 1920 a 1921 slibovalo se státním zaměstnancům a celé veřejnosti: nechte si snížiti platy a mzdy, začněme odbourávati drahotu, neboť někde se začíti musí. Začalo se tedy u pracujících vrstev, a podívejte se, jak se vyvíjela celá ta věc. Slibovalo se snížení cen, odbourávaly se platy a mzdy, pak skutečně se objevilo na krátký čas malé snížení cen, ale hned zase se ceny zvýšily a každé zvýšení následující po předchozím snížení cen vždy bylo o něco větší, nežli to předešlé. A této komedii se nyní má udělati konec, jak dnes navrhujete, konec takový, jak se to děje diktátem černo-žlutozelené internacionály. A takto zvýšené ceny se mají prostě stabilisovati.

Nyní pochopitelně musí nastati boj o vyšší mzdy, a když se dosáhne zvýšení po těžkých zápasech, dejme tomu o 10%, tedy zvýší se ceny o 20%. Vždyť jste si to tak udělali v čl. I a II této předlohy a nenasytná vaše třída buržoasní a agrární vydělává vždy a za každých okolností.

A zvláštní úlohu hraje v této komedii s pracujícími vrstvami strana klerikální. Kdo dokonale prohlédl celou zločinnost kapitalistického systému, pochopí, že klerikální činitel je v tomto systému vykořisťovatelském něčím naprosto nezbytným. Řekla jsem, že děti lidových vrstev trpí podvýživou a účinky této podvýživy jeví se nejen celkovou sešlostí mladého organismu, ale samozřejmě také špatně fungujícím mozkem. Špatná paměť a nervosa u dětí rodičů jinak zdravých není ničím jiným, nežli následkem nedostatečné výživy mozkové hmoty, a zde čeká klerikál, který bude odměněn 200 miliony Kč, a čeká tu jako jeden z hlavních pilířů vykořisťovatelského systému, aby dílo dokonal. Zatím co na středních a vyšších školách provádí se v ostrém tempu numerus clausus nejen chudých dívek, ale mládeže chudých vrstev vůbec, obecné a občanské školy jsou už dnes ovládány katolickým katechetou, jehož úkolem je zpracovati podvyživené mozky nebohých dětí do šablony t. zv. demokratických ctností, jimž se dříve za Habsburků říkalo ctnosti křesťanské. Velmi pěkně o těch demokratických ctnostech mluvil také známý odpůrce klerikálů p. kol. Vojta Beneš na učitelské protestní schůzi na Slovanském ostrově dne 2. června a říkal těmto demokratickým ctnostem trpělivost a víra člověka. Pan kol. V. Beneš jako homo novus na politickém kolbišti československém věří totiž v obnovu bývalé všenárodní koalice, v její nutnost pro zachování aspoň zdání principu demokracie v Československu, a mýlí se ovšem tak, jako všichni ti jeho kolegové klubovní a ostatní, kdož si na všenárodní idylu koaliční tak navykli, že pro ně tato celní koalice zdá se býti omračující ranou mezi oči. Zapomínají, že Švehlova garnitura se stala již dnes zbytečnou, a dnes už agrární buržoasie stejně jako průmyslová nepotřebuji si hráti na sociálně cítící skupiny, dnes přechází i buržoasie agrární od švindlu s frázemi o demokracii k otevřenému diktátu a ponechávají si Švehlu v reservě, aby použili jeho hladké diplomacie jen od případu k případu, až budou na př. potřebovati páni odhlasovati státní rozpočet, který by jim jejich němečtí a maďarští kolegové z celní koalice sotva pomohli odhlasovati. Pak se vytáhne Švehla a ten zase získá samozřejmé kolegy obou socialistických klubů a půjde všechno jako na drátku. Tu se ovšem liší naše oposiční stanovisko vůči celní předloze od stanoviska ostatních našich pánů kolegů z celní oposice. Zatím co strany bývalé všenárodní koalice, zatlačeny ne proti své vůli do celní oposice, žalují na to, že s nimi nebylo jednáno, žalují na nevděk a zradu buržoasních kolegů a volají zpět ztracenou idylu všenárodní koalice, my komunisté poukazujeme na fakt, že poválečná záchrana kapitalistického systému v Evropě nemohla ani jinam vésti než k jeho obnovení a zesílení a konečně i k těm snahám dnešním o jeho zabezpečení.

Kdykoliv o těch věcech mluvíme, poukazují pánové na Rusko, že prý i tam je celní ochrana v platnosti, že i tam se dávají koncese podnikatelům, že i tam je dosud mzdový systém, že i tam zápasí vláda s obtížemi hospodářského rázu, a zkreslují skutečný fakt a ohromný rozdíl mezi vývojovými tendencemi v sovětském Rusku a tendencemi v kapitalistické Evropě. Ano, pánové, otevřeně to doznáváme a doznal to soudruh Zápotocký v rozpočtovém výboru, kde velmi jasně a obšírně otázku Ruska probral. Sovětské Rusko skutečně zápasí se značnými obtížemi ve své snaze o uplatnění podmínek socialistického systému výroby a distribuce. Ale je otázka proč, jaký je rozdíl v nesnázích Ruska a v nesnázích u nás? Proč? Protože v prvé řadě sovětské Rusko je obklopeno státy s řády kapitalistickými, státy, které jsou nepřátelské - totiž vlády těch států a jejich vládnoucí třídy buržoasní. To pochopitelně nezbytně zadržuje rychlejší tempo vývoje socialistických řádů v Rusku. A nikdo, kdo vážně se zajímá o poměry v sovětském Rusku, nemůže popříti, ať je to přítel nebo odpůrce, že tam uplatňují se, byť v pomalém tempu, přes to všechno houževnaté a systematicky tendence socialistické. (Tak jest!)

Poměry ruského lidu nelze odhadovati jako zde jen podle výše jeho mezd, nýbrž současné také podle jeho sociálních zřízení, jimiž se životní úroveň lidu ruského soustavné zvyšuje a zabezpečuje, jimiž se ulehčuje právě v jeho rozpočtu domácím, zatím co u nás se sociální reformy popřevratové soustavné odbourávají, a jestliže se nějaká nová reforma uzákoní, na př. sociální pojištění, tedy ze všech těch koncesí, které provázejí toto ujednání a provádění sociálního pojištění, přivádí se celá ta věc ad absurdum. Tendence evropských vlád bez rozdílu směřují k zhoršení životní úrovně pracujícího lidu a z toho právě prýští ta únava a nevíra vládních socialistů v možnost uskutečnění socialismu. Oni sice o socialismu mluví, ale je to cítiti, že tu není toho upřímného přesvědčení, jaké mívali před lety.

A hleďte, naproti tomu v Rusku je pravý opak a budoucnost právě proto patří sovětskému Rusku. Toto ještě snad po několik desetiletí bude zápasiti se zbytky nectností starších generací, jimž se ovšem těžko odvyká, ale v Dětských Domovech a školách sovětských vyrůstají nové generace systematicky vychovávané v řádné občany sovětského řádu a tyto generace to budou, které překonají zbytky starších zvyků a předsudků, které upevní nové řády spravedlivé organisace práce a užitku z nich (Tak jest!), které urychlí tempo jeho vývoje ke zdokonalení, a my komunisté právě se lišíme tím svým zdravým, radostným přesvědčením, že oběti pro socialistické řády na Rusi nebyly marné a že boj za socialismus, který vede revoluční dělnictvo v Evropě, není marným ani u nás. Pánové, kteří říkáte nám, že jsme utopisty, že mluvíme nesmysly a že co říkáme, je nemožností, demagogií atd., upozorňuji vás na tento fakt: Před 40 lety nikdo by byl nevěřil, že lidé ovládnou vzduch řiditelnými letadly, že ovládnou mořskou hlubinu podmořskými čluny, kinematografie a radiotelefonie zdály se býti fantasiemi dobrými pro dobrodružnou beletrii. A vidíte, dnes je už téměř všední skutečností to všechno a tato skutečnost překonává Verneovskou fantasii. A co z toho vyplývá pro nás? Že úsilí o spravedlivou organisaci společenskou bude právě tak korunováno úspěchem a že překoná ta skutečnost v budoucnosti všechny sny našich tak zvaných dnešních utopistů, jako ty revoluční vynálezy na poli techniky a jiných věd překonaly fantasie Verneovy a jiných.

Je faktem, že v Rusku lid lehčeji a radostněji přináší oběti novému systému, který se tam rodí, poněvadž ty oběti jsou přechodného rázu. Tam vývoj, byť i pomalu, přece jen neodvratně železnou logikou spěje vzhůru k lepší budoucnosti.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP