Středa 9. června 1926

Vidíme tedy, že při spotřebě, při dodávkách spotřebitelům vůbec nedošlo, anebo jen k mimořádně malým změnám. Vrchní rada Meissner praví k těmto číslicím: "Kdežto sedlák dodával výrobky svoje proti roku 1925 celkem o 28% laciněji, dostává spotřebitel potraviny jenom o 3% laciněji. Ztráta způsobená poklesem cen počítá se u zemědělce s 10 ha částkou 5832 Kč, to jest menší výdělek proti roku předešlému, naproti tomu ušetří průmyslový dělník jenom malou sumu 260 Kč" A nyní dovozuje Meissner - a tu se s ním dostáváme do rozporu - takto: "Uvedené číslice dokazují nesporně, že malý pokles, který se může při provádění přiměřených agrárních cel jeviti při zemědělských výrobcích, může býti cestou ke spotřebiteli úplně zabrán překupnictvím a již před tím ohrozí jeho přiměřený výdělek. Tu se pro ministerstvo zásobování naskýtá vděčný úkol."

Již dlouho se domníváme, že by tu byla vděčná úloha pro ministerstvo. - Avšak my víme, že tento úřad a také úřady druhé jsou proti těmto hospodářským skutečnostem úplně bezmocné. Víme, že moc překupníků, bursovních spekulantů a keťasů jest mnohem větší, než aby mohla býti zlomena ministerstvem zásobování. Víme, že také agrární cla nejsou kryta ze zisku bursovních spekulantů a překupníků, že zvýšení cen způsobených cly přesune se výhradně na spotřebitele, a to, jak klidně a veřejně tvrdím, na základě skutečností, jež možno dokázati, patrně v té formě, že se budou číslice ochotně zaokrouhlovati nahoru. Ve skutečnosti nezíská z nastávajících cel nikdo jiný než bursa v a spekulace.

Domníváme se, že by zemědělství mělo právě zde převzíti velký úkol pro veškeré národní hospodářství, že by mělo vyřaditi tento nečistý meziobchod, který ve všech oborech zboží zdražuje. Domníváme se, že zvláště malí zemědělci, zvláště horští sedláci těžce musí trpěti pod hrozícími cly. Jsme přesvědčeni, že nejenom někteří, nýbrž myslím, že skoro všichni členové stran jsoucích pro cla budou z toho míti velkou kocovinu. Je to jako ironie, právě mně napadá, že při projednávání návrhu v rozpočtovém výboru byla snížena celní položka - a domnívám se, že mám také malou zásluhu o to - totiž clo na slanečky, na uzené ryby. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Myslím, že by mohlo býti vtipem, aby tyto slanečky byly našetřeny pro kocovinu, která nastane, až pánové z celních stran poznají, že cla pro ně jsou všechno jiné, jen ne sliby, které učinili. (Posl. dr Luschka [německy]: Ti nás potom budou podpírati ve "Svazu!") O této kapitole ještě si promluvíme.

Avšak ještě něco jiného nás napadá při projednávání zemědělských cel. Poukázal bych ostatně na to, že nejsou to jenom zemědělská cla, která se nyní zavádějí v boji o zemědělská cla, ale že do tarifů s těmito zemědělskými cly byl pojat velký počet výrobků průmyslových a že se tak pod rukou zdražila celá řada předmětů, aniž obyvatelstvo o tom mluví, aniž o tom mnoho slyšíme. Tu přichází položka "koberce", tu přicházejí motorová kola, zemědělské stroje, o nichž jsem již mluvil, tu jest celá řada výrobků průmyslu motorového, průmyslu chemického. Živnostenská banka je na těchto všech věcech velmi málo interesována. Jest však velmi interesována na tom, aby naše letadla byla podstatně zdražena. Pokud vím, v území státním máme jedinou velkou továrnu na letadla a jediným skutečným odběratelem jest stát, a tu zní jako ironie, že si 50% ceny letadel sám ukládá jako cla.

Musíme se zabývati ještě něčím jiným. Které živly na české straně dávají popud k nynější celní předloze? Před několika okamžiky mluvil zde představitel zcela určitého systému tohoto státu pan dr Viškovský. Tito pánové z českých agrárníků, lidé Kramářovi a čeští klerikálové, měli společně se socialistickými stranami, na něž přišel nyní strach, po celá léta v ruce státní aparát a jakou politiku prováděli? Hospodářskou politiku, jejímž důsledkem dnes jest: Zemědělství musí býti pomoženo! To jest výsledek. Co tito pánové a jejich strany prováděli? Prováděli pozemkovou reformu, která je posměchem tomu názvu, která tohoto jména zneužívá nejenom k šovinistickému, nýbrž také k sociálně mimořádně povážlivému způsobu provádění tohoto zákona. Prováděli jste přesuny na přesuny, miliardový přesun jeden po druhém, právě pod štítem pana Viškovského. Tisíce existencí zůstalo ležeti na cestě k této pozemkové reformě, bylo ruinováno. U nás v německém území nemáme malých zemědělců a pachtýřů, kteří ztrávili 15, 20 a 25 let, tedy skoro dobu vydržení podle obč. zákoníka na propachtovaném pozemku, takoví lidé byli zahnáni s domácí hroudy, poukazuji na zahnání německých pachtýřů z okresu Štětí a litoměřického, které vyvolalo přímo revoluci, kdy byli lidé vyháněni ze svých sídel dlouhá léta spachtovaných. Kdo to byl jiný než pánové, kteří dnes chtějí pomoci zemědělcům? Nebylo to také zemědělství, jež tu bylo vyvráceno z kořenů? Zdali zemědělci a sedláci nedosáhli největší výrobní možnosti hospodářské z půdy jak při pěstování obilí, tak při pěstováni dobytka? Nebylo to zemědělství? Kde bylo tehdy přátelství těchto pánů k zemědělcům, kteří ještě dnes surově zahánějí drobné rolníky a pachtýře? Kde byli pánové s druhé strany, když bylo drobným a středním zemědělcům a zemědělskému dělnictvu slibováno: Dostane se vám podílů z velkostatků, které vám jednou byly uloupeny? Takovými krásnými řečmi byly tyto kruhy ve své sociální bídě dále drážděny, když se v nich vzbuzovala naděje, že se jim l dostane podílu na pozemkové reformě. Co se stalo? Kde jest v této sněmovně muž, který by mohl povstati, který by mi mohl jmenovati německého sedláka, německého zemědělského rolníka, kterému byla půda přidělena? (Posl. Patzel [německy]: A obce!) Zajisté, a obec, která přece již v zákoně jest povolána na prvním místě, aby se k ní při rozdělování půdy přihlíželo, kde jest německá obec, táži se, která by byla dosáhla v dostatečné míře prospěchu z pozemkové reformy? (Posl. inž. Jung [německy]: I když to bylo zajištěno protokolárně jako u Knížecího dvora v Opavě, i tehdy dostanou to děti protekční!) A právě tyto protekční děti nyní přicházejí, tito noví venkovští šlechtici, tito keťasi a váleční zbohatlíci a rytíři štěstěny, které stvořily české většinové strany, ti nyní sem přicházejí a jsou nejdůležitější příčinou, proč mají býti cla zavedena. A připomínám, to nám bylo potvrzeno interpelací českých sociálních demokratů, že zemědělská sídla byla prodávána za cenu tří úřadů. Mohl bych jmenovati příklady, kde zemědělský velkostatek jako na příklad statek Houska byl zdaněn dvěma miliony, a pánům čekatelům z pozemkového úřadu, protekčnímu dítěti, přidělen za jeden milion. (Posl. Patzel [německy]: Panu presidentu Škodových závodů!), ... ano, který již beztoho jest velkostatkářem par excelence. Pánové! S ochranou zemědělství přicházejí nyní tíž pánové, kteří odhlasovali daně na daně, před nimiž jsme varovali -nejen z důvodů oposičních, nýbrž vzhledem k našim vlastním poplatníkům, poněvadž tyto poplatníky daněmi přetížili, poněvadž je ruinovali. Bláznivý militarismus hodil nám na krk takové výdaje, že polovice všech dluhů byla nadělána na tento militarismus. V posledních sedmi létech vydali jsme na vojsko 18 miliard, 18 miliard z 38 miliard státních dluhů. Pánové, tu musila ovšem přijíti dávka z majetku, tu musily býti daně nesmírně zvýšeny, tu musilo býti ukládáno obyvatelstvu břemeno za břemenem.

A jak tomu bylo při zaplacení válečných půjček? Neseděli tu nejkrutější nepřátelé spravedlivého řešení této otázky, neseděli tu právě ti, kteří se posmívali a týrali naše zemědělství, v jehož majetku byly válečné půjčky, kteří posmívali se našemu živnostenskému a střednímu stavu a velké části dělnictva právě pro válečné půjčky, ještě před několika dny se posmívali, neseděli právě tam na lavicích ti, kdo jsou dnes příznivci zemědělství, kdo musí zachrániti zemědělce, když mu dávali kopanec po kopanci, kdo ho učinili soumarem venkova, kteří malému a střednímu zemědělci stahovali kůži přes hlavu! Nyní sem přicházejí a vydávají se najednou za nepřítele daní a přátele zemědělství. Nyní chtějí pomáhati. A při tom, opakuji, ani jediná skutečně nedotknutelná statistika, ani jediný odborník, který by nám byl vyložil účinky ochranných cel.

Avšak tato předloha přináší kromě cel ještě řadu jiných ustanovení, především dvě zmocnění k čl. 5 a čl. 8. Pan ministr financi Engliš odhadl finanční efekt předlohy asi na 500 milionů Kč. Pánové, komu máme povoliti těchto 500 milionů? Máme je povoliti vládě Černého, která je pro nás anonymem, za niž může zítra koalice zase slaviti veselé vzkříšení. Máme povoliti 500 milionů daní vládě, máme jí uděliti zmocnění, aby mohla tohoto celního zákona bez omezení používati při vyjednávání s cizími státy, neboť to jest neobmezeným používáním tohoto zmocnění?

Článek 8 ustanovuje, že když dovoz z nějakého státu změnou cizích tarifů nebo jiných prospěchů, zavedením delší pracovní doby nebo jiných nepříznivých sociálně pracovních podmínek, nebo znehodnocením valuty ohrožuje domácí výrobu mimořádnou konkurencí, vláda může učiniti opatření na ochranu domácí výroby, zvláště ustanovením zvláštních cel a zvláštních příplatků k nim, nebo obmeziti dovoz. Ano, pánové, co pak ještě chcete? To jest plein pouvoir. Pánové mohou přece dělati co chtějí. Celní sazba není pro ně nic jiného, než vývěsní štít, aby jim byl povolen čl. 8., s nímž mohou dělati všechno, co právě chtějí jako nutné prosaditi.

Víme, že zemědělství, které dnes volá po clech, musí těžce zápasiti, my víme, že zvláště malí zemědělci musí těžce pracovati a těžce zápoliti za nynějších poměrů, avšak pochybujeme, ba popíráme, že je to správná cesta pro budoucnost. Chceme-li ulehčiti zemědělcům od nezměrných břemen, zajisté pak budeme usilovati o zmenšení daňového tlaku, pak trváme na tom, aby daň z obratu aspoň u prvovýrobců a u zemědělce byla snížena, pak zasadíme se o vzornou podporu družstevních ústavů, zasadíme se o vybudování zemědělských organisací, zvláště pak za tím účelem, aby překupnictví, které dr Meissner zcela správně nazývá lichvářským překupnictvím, bylo odstraněno. Mám před sebou zprávu pražské plodinové bursy z 25. května t. r. V této původní zprávě se praví: "Čilá koupěchtivost pro obilí k mletí, která se v poslední době vyvinula, učinila dnes další kroky. Účast mlýnů byla velmi živá a dnes bylo dosaženo velmi značných obratů, při čemž pšenice docílila 4 až 5 Kč, žito 3 Kč proti konci předešlého týdne. Dnes byla nabízena slovenská nová pšenice, našla však málo povšimnutí, poněvadž nabídky byly příliš vysoké. Prodavači počítají s brzkou účinností cel na obilí a mouku a podle toho staví své požadavky." Zajisté, velectění, to nebyli slovenští sedláci, kteří již nyní provádějí spekulaci, nýbrž jsou to ti spekulanti, bez jejichž důkladného odstranění, pravím, nikdy nemůže dojíti ke skutečnému smíření mezi venkovem a městy. (Německé výkřiky: To je úkolem spotřebitelů!) To není úkolem spotřebitelů, také průmysl vytváří si sám svoje odbytové organisace. A také zemědělství musí si je teprve vytvořiti. To by bylo pro celé národní hospodářství dobrou úlohou, jejíž rozřešení by znamenalo pro zemědělství velký list slávy.

Poukazujeme dále ještě na to - v rozpočtovém výboru, aniž jsem věděl o řeči pana vrch. rady Meissnera, zmínil jsem se o témže myšlenkovém postupu. On praví na 26. stránce své brožury, která se nedávno objevila, toto: "Nejvíce se však bojím" - to říká váš největší odborník v tomto oboru - "že nastane zklamání, které způsobí našim horským zemědělcům clo na žito. Může být, že přímo po zavedení vyššího cla na žito pod vlivem spekulace nastane právě u žita částečné zlepšení cen, avšak sotva se udrží trvale". A nyní přicházím k nejdůležitější skutečnosti. Co říká pan vrch. rada Meissner o žitu, to platí ve všech případech. Clo se projeví, zemědělství bude míti zvýšení svého výnosu letos na podzim. Avšak my se v příštím roce zase uvidíme a v příštím roce, až se projeví účinky zvýšení cel, až dělnictvo hnáno nízkou mzdou, stejně jako úředníci a zaměstnanectvo k tomu, aby uplatňovali nové mzdové požadavky, až budeme míti zdraženy všechny nejdůležitější průmyslové a spotřební předměty, pak do roka a dne bude tu státi zemědělství a bude viděti, že výtěžek jeho cel zase se propadá ve zdražení veškerého celkového hospodářství. A proto říkáme, že nepovažujeme tuto cestu za správnou, aby se tímto způsobem mohlo pomoci zemědělství. V zájmu dělnictva, v zájmu středního stavu, v zájmu úřednictva, avšak také v zájmu malých zemědělců, kterým se nedostane výtěžku cel, v zájmu veškerého národního hospodářství budeme hlasovati proti návrhu Mašatovu. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem jest pan posl. Heller. Dávám mu slovo.

Posl. Heller (německy): Slavná sněmovno! Jest pro mne dosti trapné, za jakých okolností musím zde mluviti jménem Svazu zemědělců pro tuto celní předlohu, poněvadž byl bych aspoň doufal, že tato tak vysoce hospodářská a tak důležitá otázka bude projednávána s onou jasnou střízlivostí a vášně prostým klidem, kterého bych jí byl přál a který by si také byla zasloužila. Co však jsme tu dnes dosud zažili, částečně již také při poradách ve výborech, bylo všechno jiné, než věcná argumentace, ba skoro by se mohlo tvrditi, jelikož tu nejsou vývody věcné, nastoupil teror, aby nedostatek důvodů byl zakryt. Mluvím-li zde nyní jako zástupce Svazu zemědělců, který sestává skoro jen z malých a středních sedláků, a odůvodňuji-li usilování o celní předlohu, vím zcela dobře, co činím, poněvadž sám k tomuto stavu patřím a sám dnes ještě musím nésti všechna břemena a strasti tohoto stavu, jako jsem je také v dřívějších letech v tomto povolání snášeti musil. Odpůrci vidí v celní předloze, kterou hájíme, vždy jenom čistý ziskový systém, avšak já vám pravím upřímně: Z nás nemluví jenom snaha po zisku, nýbrž prvotní požadavek, který uplatňujeme, žádajíce povolení této zemědělské celní ochrany, jest požadavkem po rovnoprávnosti. (Souhlas.) Což pak jsme občany nižší třídy, že si kruhy spotřebitelské po celá desetiletí mohou dovoliti pro průmysl určovati cla nesmírného rozsahu a nechávati zemědělství bez ochrany? My máme totéž právo na život jako jiní, a řekl bych, máme toto právo na život spíše než jiní, poněvadž jsme v životě národa živlem základním. My jsme byli před průmyslem a budeme po něm. Jinak vůbec přestává život národa. Tento základní požadavek jde za rovnoprávností, a málo zde záleží na výši celních sazeb, my bychom byli spokojeni, kdyby příliš vysoké celní sazby na předměty průmyslové byly sníženy, aby naše živobytí bylo o něco zlevněno. (Souhlas.) Bohužel neslyšel jsem dosud z kruhů spotřebitelských jediného hlasu, který by usiloval o snížení příliš vysokých cel průmyslových. (Posl. Patzel [německy]: To není správně, pane kolego!) Prosím, kdo se o to snažil? Mluvím o kruzích spotřebitelských. Ty zavedly cla průmyslová a odmítly cla agrární. Je jiná otázka, zda tím jednaly národohospodářsky správně. Rozhodně zapomněli pánové již na Karla Marxe. na jeho velkou řeč proslovenou v roce 1849 v Bruselu o svobodném obchodě. Neboť z této řeči tohoto jistě chytrého člověka by se byli dověděli, že on tenkráte již náležitě glosoval anglický volný obchod, po případě protiobilní ligu, když řekl: "Ano, zemědělství přivedete do zkázy, avšak nebudete moci přinutiti druhé země, aby vám vaše výrobky odkoupily." Tutéž bídu vidíme nyní zde v našem státě, že se tu zřejmě zemědělství ruinuje, že tu však není prostředků, aby byl vývoz našich průmyslových výrobků povznesen. (Výkřiky na levici: Tak jest! Karel Marx má pravdu!) On praví ještě něco jiného, vrátím se k tomu ještě. Zda dnes jest oprávněno ochranné clo či svobodný obchod, to jest, jak vidíte, věcí pro sebe, avšak fakt, že nemá existovati žádné zemědělské ochranné clo, za to však cla průmyslová, dráždí nás k boji, a my tento boj povedeme, ať potrvá dlouho nebo krátce, ať potrvá sebedéle, povedeme jej tak dlouho, pokud je v naší možnosti a nutnosti tvrdě pracovati. Máme nárok na rovnoprávnost a nedáme si ho také vzíti od kruhů spotřebitelských. Cítíme s těmito kruhy, vždyť my jsme také spotřebiteli předmětů spotřeby a průmyslových. A nemají-li druhé kruhy pro nás srdce a citu - Bože! po desetileté práci má každá sentimentalita svůj konec - můžeme říci: Také na nás dojde, také my chceme míti své místo na slunci, tak jako jiní. Tento základní požadavek rovnoprávnosti uplatňujeme vůbec především. Po století žilo venkovské obyvatelstvo v poddanství, v robotě. Zvláště bych zdůraznil, že v oněch dobách nemohli jsme nic očekávati od kruhů městských, že v určitém směru bylo úřednictvo feudálního velkostatku ještě mnohem horším utiskovatelem sedláků, než velkostatek sám. A jestliže jsme dnes pomocí mužů, jako jsou Josef II. a dr Hans Kudlich, dosáhli politické rovnoprávnosti, pak přes to máme také právo na rovnoprávnost hospodářskou. A pravím, my nejsme méněcenní, již pro svoji práci ne, pro svůj klid a stálost a konečně také jako nevyčerpatelný pramen každého národa, poněvadž se průmyslové obyvatelstvo bude moci udržeti jenom populační silou obyvatelstva venkovského. Kdybychom obklopili město zdí, vymře v pěti generacích. Vaše obyvatelstvo nemůže se rozmnožovati, číslice úmrtnosti jest větší než číslice porodů. Jenom přílivem čerstvé krve venkovského obyvatelstva může býti průmyslové a městské obyvatelstvo zachováno. (Výkřiky posl. L. Wenzela.) Dovolte, pane kolego! Nyní nepolemisuji, mluvím čistě hospodářsky, až dojde na vás, předneste rovněž hospodářské vývody. Nezabývám se politikou vůbec při otázkách čistě hospodářských. Na naší celní předloze mají zájem všichni zemědělci tohoto státu, zcela stejně ať Němci, Češi, Slováci, Rusíni nebo Maďaři, právě tak jako měli zájem na tom, když Josef II. zrušil poddanství pro Němce, Poláky a Italy a všechny ostatní. To jest úplně stejné. (Souhlas.) Tehdy byla to politická rovnost s občany v městech, a tato předloha má znamenati hospodářskou rovnoprávnost s ostatními povoláními. Sem nesmí býti zanášena politika národnostní. Bylo by také mnohem lépe, kdybychom nechali stranou politiku národnostní, a mluvili jen čistě o hospodářství. Nebylo by konečně také pro nás špatné, kdybychom v obou táborech vždy myslili hospodářsky, pak by se jednou také zmenšila ona vysoká daňová břemena a vedlo by se nám trochu lépe Dnes mluviti o volném obchodě? Již dříve citoval jsem Marxe o volném obchodě anglickém, muže, který před 77 lety nahlédl, že nepůjde to evropským státům lehce zavésti neobmezený volný obchod. A tu bych právě nyní chtěl odporovati řečníku přede mnou a říci: Právě v tomto středoevropském státě teprve to nelze prosaditi, neboť nemá spojení se světovým mořem a proto nemá možnosti, aby si beze všeho, bez překročení hranic anebo jinak, něco dovážel ze zámořských zemí. Ještě dnes pracují určité kruhy, aby vytvořily t. zv. Velkou Evropu. I kdybychom dostali všeobecnou evropskou unii celní, dožili bychom se podivných věcí. My, jako zemědělci, bychom se ovšem divili méně než průmysloví dělníci, a to z jistých důvodů. My, jako zemědělci, kteří jsme méně zhýčkáni a máme menší nároky na živobytí, dlouhou a pilnou prací bychom ještě mnoho vydrželi, co dnes již naše dělnictvo průmyslové nevydrží. Podle zákona konkurenčního byla by stlačena cena veškerého zboží na minimum, na minimum výrobních nákladů, jest tedy minimum mzdy také přirozenou cenou zboží "práce". Karel Marx praví ve své řeči: "Ano, při volném obchodu dostanete kupujíce za 1 frank více, avšak dostanete méně franků za svoje zboží "práci", proto nepovede se vám lépe, nýbrž hůře." Přes tuto zničující větu, kterou vyslovil Karel Marx o volném obchodě, nakonec přece usiloval o volný obchod, a tu nutno zajisté velmi ceniti jeho poslední výrok: "V celku jest systém ochranných cel konservativním, kdežto volný obchod působí rušivě, rozkládá národnosti a žene protivy mezi proletariátem a občanstvem na ostří nože. Slovem, systém volného obchodu anebo obchodní svobody urychluje sociální revoluci. Jsem tudíž pro volný obchod." To říká ovšem revolucionář Karel Marx, ačkoliv hospodářsky nahlíží, že systém ochranných cel jest pro vnitro-evropské státy nezbytnou nutností, jest ovšem pro volný obchod, poněvadž rovněž dobře nahlíží, že systém volného obchodu působí rozkladně, a proto podporuje revoluční požadavky. Tu podává se již v jistém smyslu naše stanovisko. My nejsme revolucionáři, my jsme stoupenci revoluce, my jsme sedláci v nejušlechtilejším slova smyslu, my chceme budovati a netážeme se, zda již pískalo 6 hodin, či zda již jest 6 hodin pryč. Avšak jestliže dnes někdo buduje, bude samozřejmě konservativní, stálejší, poněvadž chce, aby bylo zachováno to, co vytvořil. Proto budeme usilovati, ať velcí nebo střední sedláci, o ochranná cla, poněvadž si přejeme, aby byla chráněna domácí výroba, aby se nerozmohly vlivy rozkladné, nýbrž aby majetek zůstal zachován a aby bylo dále pracováno pro dobro národa. Naši dnešní sociální demokraté ztratili již z největší části své revoluční zuby. Přes to vždy ještě obchodují s tímto učením o volném obchodu, ačkoliv zcela dobře vědí, že se mu nedostává vlastně jakéhokoliv oprávnění. Avšak používá se tohoto učení právě k tomu, aby se bojovalo proti ochrannému celnímu zákonodárství. Pánové, my jsme to již zažili. V letech osmdesátých měli jsme již velkou stranu spotřebitelů, která, bohužel, vedla také venkovský lid, tak zvanou Spojenou německou levici neblahé paměti ve starém Rakousku. U této strany hodilo se jméno její. Spojena byla, aby byla německou, aby levice nevěděla, co činí pravice. Tehdy byla zavedena jednostranná vysoká cla ochranná pro průmysl, a ta nesla vinu, že v letech devadesátých minulého století přišlo statisíce selských hospodářství na buben a musela býti prodána, poněvadž se nevyplácela, ježto jich nikdo nemohl udržeti. A kdo je kupoval? Právě průmysl. A já bych mohl uvésti sta případů, jak takové selské statky potom sloužily k zalesňování, k zakládání bažantnic a obor pro divokou zvěř. Je to podpora výroby? Nikoliv. Tehdy se postavily spotřebitelské strany jednostranně na stanovisko podpory průmyslu, aby mu pomohly na útraty zemědělství k blahobytu.

Jest zákonodárství o ochranných clech škodlivé? Jako odpověď na tuto otázku není jistě případnějšího příkladu než Bismarckovo Německo. Bismarck zavedl zemědělská ochranná cla, právě jako cla průmyslová. A v Německu kvetly obchod, živnosti a zemědělství. Zemědělství pozvedl na netušenou výši. S jeho výnosem z hektaru nemohlo se staré Rakousko nikdy srovnávati, ačkoliv půda tam nebyla nikterak lepší, než byla u nás. A přispělo to ke snížení životní úrovně dělníků německých? Pánové, v letech devadesátých, když jsem vyšel ze školy, cestovalo všechno do Německa, co vůbec mohlo, poněvadž tam byly placeny největší mzdy. Zemědělský dělník dostával v Německu dvakráte tolik mzdy jako v Rakousku. A byla snížena úroveň dělnictva snad zemědělskými ochrannými cly? To jest ošklivá vidina. V Německu nikdy nevedlo se dělníkovi lépe, než v době ochranných cel zemědělských. Ovšem muselo býti clo rovnoměrné. (Posl. Hirsch [německy: To byly doby míru!) Také nyní mohly by zase býti doby míru, kdyby přestal teror s obou stran. Jestliže však obě strany teror provádějí a vede se boj všech proti všem, to ovšem není mír a také nikdy se nebude moci ukázati požehnání všeobecné ochrany domácí výroby. Prosím, k tomu nutno přihlížeti jako k základní nezbytné podmínce. Klidný vývoj a zvýšení výroby může nastati jenom tehdy, když ti, kteří usilují o zvýšení výroby, mají také jistotu, že jim zůstane výnos ze zvýšení zajištěn. To jest jasno. Takovými blázny dnes nejsme, abychom pracovali pro to, aby nám to druzí vzali. Tak hloupý není dnes žádný člověk, aby si to dal líbiti. To by bylo neslýchané. A kdyby ke mně někdo přišel, aby mi vzal to, oč jsem se se svojí ženou 30 let plahočil, pak bych se postavil k obraně všemi prostředky i se sekerou - a vyhnal ho. A staví-li se někdo na stanovisko, že má právo vzíti, poněvadž také druhý bere, pak pravím, že tohoto práva nemá. Tolik morálky musí každý míti, aby zůstal poctivým, i když ten druhý jest lump. (Souhlas a různé výkřiky.)

Usilujeme o ochranné clo zemědělské také jako malí a střední sedláci. A to z dobrých důvodů. Žádný z pánů řečníků ani ve výboru nepřednesl nějakého argumentu v tomto směru. Pánům jest zajisté úplně neznámo, že 80% žita a ovsa, přicházejícího na trh, dodávají malí a střední sedláci, poněvadž velkostatek ve vnitrozemí přece pěstuje především vděčnější obchodní plodiny, řepu anebo pšenici a dobrý ječmen, kdežto žito a oves přicházejí v úvahu pro předhoří a pro hory samé, po případě ještě len a brambory. Jestliže obstaráváme 80% trhu, pokud jde o žito a oves, pak, pánové, máme již zájem na tom, aby tyto druhy obilí byly uchráněny také. Nepostavíme se na bláznivé stanovisko pana říšského rytíře Pantze, ani pana vysokoškolského profesora Hofmeistera ve starém Rakousku. Neboť nic není horšího nad domýšlivost a oba tito pánové ze zeleného Štýrska myslili, že mohou hospodařiti jako pastvináři, zatím co obilnáři smějí se na to dívati. Nikoliv. my pravíme: Ochranu zemědělské výroby v mírném rámci ve všech oborech zemědělství, nikoliv však jednostrannou. Proto padají do vody důvody, které byly o tom předneseny v rozpočtovém výboru. Hospodářství jednostranné není vůbec hospodářstvím a také nám nepomohlo. Jest jasno, že my jsme kromě toho silně interesováni na pěstování krmiv a na možnosti odbýti výrobky mlékařské, jako na pěstování dobytka. Dnes ta ochrana chybí. V severních Čechách se značně pěstuje krmivo. Stáje jsou plné dobytka, avšak my ho neodbudeme, poněvadž ve velkých průmyslových městech nepotřebuje již řezník jíti na vesnici k sedlákovi a kupovati si kus dobytka.

Jsou tu velké jatky se železničními přípojkami, tu přijde cizí obchodník, vrhne sem cizí dobytek, ochranné clo není a jakékoliv obmezení chybí. Řezník dá dobytek hned poraziti, nemá s tím práci, a my tu se svým dobytkem sedíme. I výkazy pražského trhu jatečního ukazují, že se tam přihánějí dvě třetiny cizího dobytka a jenom třetina domácího. My bychom mohli vypěstovati mnohem více dobytka, kdybychom jej odbyli. Minulého roku vyvezli jsme ze svého území přes 100 vagonů sena do Německa, poněvadž jsme nemohli seno zužitkovati, ježto jsme nemohli odbýti dobytek. Něco přece musíme prodati. Po 2 léta hnil nám oves následkem špatného počasí, musili jsme proto prodávati krmivo, poněvadž jsme je nemohli vraziti do dobytka, nemohouce ho jinak zužitkovati. Touto odbytovou krisí byla vlastně způsobena špatná situace v zemědělských horských krajích. Sedlák ve střední Moravě a ve středních Čechách, který pěstuje cukrovku, jest poměrně vždy na tom ještě lépe, ačkoliv i zde nastává krise. To dokazuje také velký úbytek obdělané plochy, který činí více než třicet tisíc hektarů. Tedy již také v řepařských krajích začínají kritické zjevy, poněvadž objevuje se již přebytek na světovém cukerním trhu a proto také vyrobený cukr nelze již jen tak beze všeho odbýti jako dříve.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP