Čtvrtek 6. května 1926

Posl. Jos. Peter: Ctěná sněmovno! Proletariát a široké vrstvy chudého obyvatelstva Československé republiky krvácejí pod tíží různých daní, a zatím co by se měla hledati nějaká úleva pro tyto, agrární buržoasie využívá této tribuny k hlásání nového ožebračování širokých vrstev pracujícího lidu, ukládá mu nové daně, aby sama nic neplatila a bohatla z krve druhých.

Též já používám této tribuny k prohlášení, které platí anglickým bojujícím proletářům a taktéž československému proletariátu. A platí taktéž co výstraha československé buržoasii. Dělnická třída jest ohrožena velikými novými nebezpečími. Buržoasie usiluje o krvavé zhoršení pracovních podmínek dělnictva. V tomto smyslu nabývá také bezprostředního významu pro československé dělnictvo ohromný zápas anglického proletariátu. Bude-li anglický proletariát poražen, pak se pokusí buržoasie ve všech ostatních kapitalistických státech o ještě větší zhoršení podmínek proletariátu. Anglická buržoasie doufá, že se jí podaří, aby za pomoci vlád ostatních kapitalistických států srazila dělnickou třídu k zemi. Třída anglických vykořisťovatelů doufá, že bude moci pomocí stávkokazecké práce a ohromných dodávek uhlí z Německa, Československa a Polska dělnictvo poraziti. Zatím dala anglická vláda ozbrojenou moc do služeb anglických vykořisťovatelů proti anglickým dělníkům, bojujícím o holý život. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

Pro nás, to jest pro pracující obyvatelstvo Československa, jest úplně jasné, že naše zájmy jsou bezprostředně ohroženy, bude-li anglický proletariát donucen přijmouti infamní podmínky, diktované vykořisťovateli. Pokládám za samozřejmou povinnost odpovědných institucí československého státu, především pak vlády, aby jasně a nedvojsmyslně prohlásila, že po dobu stávky v Anglii nebude československé uhlí dáno k disposici anglické buržoasii. Ani jedinou tunu uhlí po dobu trvání boje do Anglie! Dělnictvo Československa musí ve svém vlastním zájmu uvážiti všechna nutná opatření praktické solidarity a učiniti všechno možné, aby obranný boj anglického proletariátu skončil vítězně.

Víme ovšem, že československá buržoasie, zejména uhlobaroni jsou svými sympatiemi na straně svých anglických třídních druhů, že na nic tak toužebně nečekají jako na vítězné skončení boje anglických vykořisťovatelů proti jejich důlním otrokům. Vítězství anglické buržoasie by pokládali českoslovenští kapitalisté za vítanou příležitost, aby organisovali generální útok na dělnictvo v Československu a aby jej také do posledních důsledků provedli. Proti anglické vykořisťovatelské třídě povstalo v obdivuhodné jednotě anglické dělnictvo a na nestoudné podmínky a na diktát anglických vykořisťovatelů a jejich vlády odpovědělo prohlášením generální stávky. Anglické dělnictvo, které bylo přivedeno svými vůdci k myšlence, že parlamentní cestou zlepší si svoji životní míru a že pomocí parlamentu dojde ke svému konečnému cíli, se zklamalo a musilo proti svým anglickým vykořisťovatelům použíti revolučního postupu, musilo vyhlásiti generální stávku, v níž, bude-li dobře vedena, anglický proletariát zvítězí a jeho vítězství bude také vítězstvím proletariátu celé Evropy.

Nejen anglický proletariát jest vykořisťován, buržoasie a její vlády jsou všude stejné, nevyjímaje ani demokratickou republiku Československou, jejíž buržoasie a vláda zotročuje proletariát československý tak, jako je zotročen v každém jiném kapitalistickém státě. Útok uhlobaronů československých a vlády proti našim horníkům je tak strašlivý, že proletariát Československa nesmí k tomu klidně přihlížeti a dopustiti, aby se tento útok československých uhlobaronů a vlády proti podzemním otrokům zdařil. Proletariát Československa nesmí připustiti, aby staří horníci, kteří v podzemních katakombách pracovali až 45 let, kteří celý svůj život a sílu věnovali pro blaho uhlobaronů, byli úplně zbídačeni ve svém stáří tím, že podle vládního návrhu měli by býti připraveni o polovinu své beztak již chudičké provise. Proletariát nesmí připustiti, aby na úkor starých, prací zedřených horníků, vdov a sirotků se řešila sanace jejich pojišťoven. Proletariát československý nesmí připustiti, aby nenasytní uhlobaroni libovolně, beztrestně a protizákonně propouštěli tisíce a desítky tisíců poctivých horníků bez nároku na provisi, kteří své zdraví nechali v uhelných dolech po dvacetileté a třicetileté práci, kteří se dnes se svými rodinami plouží jako stín po ulicích měst v ostravsko-karvínském revíru, na českém severu i v jiných revírech, hledajíce marně práci, která by jim alespoň z části umožnila zmírnit jejich zoufalé postavení. Myslí-li buržoasie a vláda republiky Československé, že přes tyto věci je možno jen tak přejíti, pak se zatraceně mýlí. Trpělivost uhněteného proletariátu dochází, a nezmění-li se poměry ve prospěch dělnické třídy, pak se může v krátké době dočkati toho, čeho se dočkala anglická buržoasie a anglická vláda. Proletariát republiky Československé dovedl obětavě pracovati pro blaho Československé republiky, jak mu bylo namlouváno, a dovedl také bojovat za své osvobození.

Proto zdravíme jednomyslnost, hrdinnou odhodlanost anglického proletariátu, jemuž patří všechny naše sympatie a jejž budeme v jeho boji podporovati všemi prostředky, které máme k disposici. Pouze jednota anglického proletariátu, jednotnost jeho boje, podpora praktické solidarity všeho mezinárodního proletariátu tvoří podmínky jeho vítězství.

Železničáři, na stráž! Ani jeden vagon uhlí pro Anglii! Ať žije jednotný boj našich třídních anglických bratří! Ať žije mezinárodní solidarita dělnické třídy! Pryč s anglickou buržoasií! Pryč s mezinárodní reakcí! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Další slovo má pan posl. Lanc.

Posl. Lanc: Slavná sněmovno! Budiž mně jako horníku dovoleno, abych s tohoto místa projevil upřímnou sympatii anglickým horníkům, kteří byli poměry donuceni použíti poslední zbraně k odražení útoku na svou existenci.

Odborové hnutí československé strany socialistické sleduje s plným zájmem obrovský zápas anglického hornictva, který také bude všemi mravními i hmotnými prostředky podporovati, poněvadž je přesvědčeno, že od výsledku tohoto boje závisí i osud hornictva v naší republice. Tento obrovský zápas anglického hornictva musí býti výstražným znamením naší vládě, která řešení t. zv. krise v báňském průmyslu stále odkládá přes to, že hornictvo v republice Československé takřka již klesá pod tíhou důsledků, které se projevují omezením počtu pracovních směn a prováděním restrikce. A v této době, kdy hornictvo v republice Československé prožívá důsledky krise, kdy provádí se restrikce a omezuje se počet pracovních směn, kdy dítky horníků podléhají následkem podvýživy tuberkulose, vykazují těžaři ve svých výročních bilancích zvýšené milionové zisky. Hornictvo v republice Československé jest si plně vědomo, že vítězství anglického hornictva bude také vítězstvím hornictva všech států.

S této poslanecké tribuny posílám bratrský pozdrav anglickým uhlokopům a vítěznému skončení jejich spravedlivého zápasu přeji mnoho zdaru. (Výborně! Potlesk čsl. socialistických poslanců.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Další slovo má pan posl. Patzel. Uděluji mu je.

Posl. Patzel (německy): Dámy a pánové! Návrh výboru pro věci zahraniční a výboru živnostenského o obchodní smlouvě s Japonskem odůvodňuje nutnost zákonného vyřízení této smlouvy zvláště důvody historickými a skutečností, že Japonsko kdysi před několika lety dodávalo látky sibiřským legiím československým. Tam však, kde hospodářské styky nikoli teprve od r. 1917 nebo 1918, nýbrž již po staletí spojují spolu hospodářské území, tam se naprosto tak nespěchá s ujednáním obchodních smluv, ačkoliv - nikoli z německé, nýbrž z vážené české hospodářské strany - byla tato otázka připomenuta vládě velmi ostře. Chvátá se s ujednáním smlouvy s Japonskem, avšak obchodní smlouvy s Německem a s jinými státy se rok po roce odkládají, ačkoliv vedoucí čeští hospodářští politikové sami přiznávají, že to je k neobyčejné škodě státu. Tak nedávno generální sekretář ústředního svazu československých průmyslníků Hodáč kritisoval českou politiku při obchodních smlouvách velmi případně a velmi ostře. Poukázal na příklad na to, že stálé krátké terminování zmocňovacího zákona, jehož platnost končí 30. června, opět způsobilo těžké škody hospodářskému životu, tak při smlouvách s Italií a se Španělskem, poukázal dále na to, že vládne nejistota v oboru hospodářské politiky, která nás bude státi sta milionů korun a statisíce nezaměstnaných, nebude-li včas změněna.

Stojíme přímo před zahájením jednání o obchodní smlouvu s velikým hospodářským územím Německa, o němž týž dr Hodáč praví, že jeho vývoz vzrůstá, že německý hospodářský život se zotavuje a sílí, zcela v opak k hospodářskému životu v Československé republice, a v okamžiku, kdy - v několika dnech - sejdou se vyjednavači, aby také pro náš průmysl a naše živnosti ujednali smlouvy s Německem, tu pan ministr zahraničí považuje za dobrý zcela jiný politický postup proti Německu, postup, který je nejneslýchanějším a nejhorším výrazem nepříznivého smýšlení. (Výkřiky na levici.) Chápeme se příležitosti, abychom s tribuny této sněmovny poukázali na to, že ministr dr Beneš zase jednou provozoval přímo zavržitelnou dvojakou hru. (Souhlas na levici.) Německo bylo vylákáno k jednání do Ženevy a tam bylo brutálně odstrčeno, a poněvadž nyní pochopitelně používá možnosti, aby zahájilo přátelské jednání v zahraniční politice s jiným státem, se státem východním, s nímž pan ministr dr Beneš zřejmě k cizímu poukazu z prava obstruuje zahájení normálních styků již po léta, v témže okamžiku považuje dr Beneš za správné a vhodné, přímo neslýchaným způsobem napadnouti Německo a zabývati se otázkou slučitelnosti této německo-ruské smlouvy se stanovami Svazu národů a Locarnem takovým způsobem, který jest jistě neslýchaný a který mu vynesl právem od německého zastupitelství v Praze odkázání do příslušných mezí. (Souhlas na levici. - Posl. Horpynka [německy]: Lloyd George pravil: "Ten malý pán v Československu hlomozí v Evropě svým dotazníkem".) Dr Beneš snad s lety, až jednou dosáhne švábského stáří, zmoudří, pocítí, jak se ho tenkráte zneužilo, a když svoji úlohu špatně vyřešil, že ho Londýn setřásl náležitým kopancem. (Posl. Horpynka [německy]: On to přece učinil rád!) Učinil to bezpochyby rád. Avšak snad neočekával, že se mu dostane nyní studené sprchy od chytřejších, čilejších a diplomaticky lépe založených Angličanů. Je to zajisté cynismus, když se pražské vládní kruhy staví do cesty právu Německa uzavříti smlouvu o pouhé neutralitě s velkou říší ruskou, zatím co totéž Československo 4 léta před tím sjednalo smlouvu o neutralitě se Svazem sovětských republik. Proti tomuto způsobu politiky protestujeme a označujeme ji za takovou, jakou jest, jakožto politiku neslýchané dvojakosti. (Potlesk na levici.)

A nyní mi dovolte několik slov, abych několika větami bez vášně a s klidnou věcností vylíčil stanovisko své skupiny a strany k otázce, která od nějaké doby ovládá mimořádným způsobem jednání o hospodářských věcech, to je otázka zemědělských tarifů celních, zvláště když dnes bylo hlášeno s této tribuny, že čeští agrárníci také v poslanecké sněmovně podají návrh, který byl v senátě již vyřízen. Dnes slyšeli jsme z české agrární strany píseň zase tím způsobem, že zavedení náležitých sazeb celních na dobytek a obilí vůbec se netýká velkých sedláků, že nemají naprosto zájmu na tom, že je to jen nesmírným hospodářským dobrodiním pro malé zemědělce. (Výkřiky.) Tak jsme té písně dosud neslyšeli. Dosud jsme slyšeli, že malí zemědělci... (Posl. Hirschl [německy]: Jste přece v jednom svazu!) Vy jste také s českými soudruhy v jedné internacionále a v otázce národnosti se s nimi sváříte a my také máme právo, abychom si o hospodářských věcech klidně a věcně promluvili s druhými německými stranami. U vás v centrální radě v Moskvě jde to mnohem hůře. (Souhlas na levici. - Posl. Wünsch [německy]: Proč se o této důležité otázce mluví bez vášně?) Poněvadž se otázka hospodářská projednává klidně a nikoliv s frázovitou demagogií. Jest mojí věcí, jakým způsobem mluvím, nemluvím vám do toho, jakým způsobem jste zvyklí mluviti vy. (Potlesk a souhlas na levici.)

Opakuji, že tentokráte slyšíme pokus vylíčiti věc tak, jako by stabilisace zemědělských cel snad na úroveň mírovou podle zlaté parity měla přinésti především malému zemědělci ulehčení existence a nikoliv zemědělci velkému. Důkaz toho nám dosud zůstali dlužni všichni zástupci tohoto názoru. (Souhlas.) Snažil jsem se pročísti agrární vědecké publikace posledních týdnů o této otázce, články zemědělských německých odborníků. Nalézám však jenom tvrzení, nikdy důkazy pro to, spíše důkazy pro něco zcela jiného, čímž se budu trochu zabývati. Nelze jistě otázku zemědělských cel odbýti prostě tím, že se požaduje parita mezi cly průmyslovými a zemědělskými, neboť postavení zemědělství ve státě je něco jiného než poměr průmyslu k veškerému obyvatelstvu státu. U zemědělství musíme nejprve projednati a odpověděti na otázku, zda domácí zemědělství jest s to, aby zajistilo vlastní výživu státu, t. j., aby zajistilo soběstačnost a opatřilo obyvatelstvo státu potravinami. Víme, že dnešní Československo - dříve byla území střední Moravy a středních Čech nejbohatšími zeměmi v Rakousku a vždy jsme slýchali, že tyto země samy mohou vyživiti celé Předlitavsko - není toho schopno. Jest však nutno chopiti se s jiné strany problému, chopiti se ho s té strany, kde týž ministr, který byl dnes chválen, se vyjádřil, že je to zcela jedno, zda provedení pozemkové reformy zmenšilo výtěžek půdy, jen když bylo dosaženo národně-politického účelu. Taková pozemková politika, která provádí pozemkovou reformu, nehledíc na nebezpečí, že zmenší zemědělskou výrobu a která pak chce zemědělství podporovati tím, že ukládá vyšší cla na obilí, to je jiná kapitola! (Potlesk na levici.)

Ostatně se mýlí kruhy, které se domnívají, že se tím prokáže zemědělství dobrodiní. Víme, že pan ministr financí trvá na zavedení obilních cel částečně z důvodů fiskálních, poněvadž - to je politika zásady "divide et impera", kterou jste starým rakouským vládám skvěle odkoukali - nemůže bez vydatných obilních cel uspokojiti požadavky veřejných zaměstnanců, tytéž požadavky, pro něž se již skoro rok vybírají dávky z úředních úkolů a sehnaly se miliony, ukládají se miliony, které byly určeny pouze na zlepšení situace veřejných zaměstnanců. (Posl. Simm [německy]: Pětkrát tolik, co se přiznalo!) Zajisté pětkrát tolik, co se přiznalo, avšak jak bylo dosud použito této částky určené na úpravu platů veřejných zaměstnanců a učitelů, o tom se nám nedostalo naprosto žádného vysvětlení, jako o mnoha jiných věcech, o mnoha milionech fondu pro umělá hnojiva a.t.d., o němž by právě zemědělští zástupci měli všechny příčiny požadovati účty od tehdejšího a od nynějšího ministra zemědělství.

Když však Československo nemůže samo vystačiti v opatření výživy, pak musíme potraviny dovážeti. Jen musím zodpověděti otázku: Není zavedení obilních cel způsobilé na jedné straně k tomu, aby zdražilo živobytí širokých mas pracujících lidí, a jest na druhé straně aspoň s to, aby zemědělcům přineslo skutečné povznesení jejich existence? Je nepochybno, že zavedení zemědělských cel podle zlaté parity hrozí zvýšiti v nesmírné míře životní úroveň širokých mas pracujících lidí, kteří nemají zemědělského majetku, a to ve chvíli, kdy ohlášená úprava úřednických platů platy několika skupin úředníků sice reguluje, avšak velkým masám malých a nižších zaměstnanců na léta nepřináší zlepšení, v době, kdy v nesmírné hospodářské krisi neustále stoupá nezaměstnanost, platy a mzdy zaměstnanců a dělníků v soukromém hospodářství však jsou stále snižovány. Také veřejní zaměstnanci, myslím, velmi se poděkují za to, až uslyší, že kousek chleba, jenž některý z nich snad dostane úpravou platů, má mu býti na druhé straně zase vzat zavedením vysokých obilních cel.

Na zemědělské straně se mnohdy operuje argumenty, o nichž musím říci, že pro mne mají právě opačnou sílu důkazů. Tak píše na příklad německý zemědělský ředitel Hilmer v Brně o této otázce v německých časopisech moravských a slezských v článku, v němž se praví: "Ostatně není naprosto nutno, aby se zvýšení cen chlebovin zavedením ochranného cla objevovalo svým účinkem ve zvýšení cen v malém, poněvadž ceny obilí od ledna 1925 klesly na polovici ceny dřívější, aniž bylo možno konstatovati stejným způsobem pokles cen v maloobchodě." Ano, pánové, pro nás je tu jiná otázka: Kde je vina, že my všichni musíme platiti chleba a mouku ve stejné výši, ačkoliv ceny zemědělských výrobků klesly? Ať sedláci zavolají dělníky k boji proti překupníkům, k boji proti mezinárodní spekulaci, tu se dá zříditi fronta pracujících lidí, kdežto my máme všechny důvody obávati se, že stabilisace zemědělských cel, jak je zamýšlena, zdraží naše živobytí, a poukazuje-li se na ceny dobytka, na rozdíly mezi cenami dobytka a masa, táži se: Kde zůstává tento rozdíl? A jestliže naši zemědělci nevydělávají dosti při nynějších cenách - prosím, mám v ruce včerejší ceny pražského masného trhu a ceny masa, a tyto jsou velmi značné - ať přece jen potom boj počne. Vím, že naše zemědělství odprodá málo dobytka, naši zemědělci mohli by si vzíti příklad ze vzorné organisace sedláků v Hessensku, ze vzorné organisace, kterou před několika lety teprve počali sedláci v Bavorsku, totiž aby potírali energicky lichváře s obilím a lichváře s dobytkem a zřídili přímé spojení organisací výrobců s organisacemi spotřebitelů. (Souhlas.)

Máme tu také jiný dokument, který je ještě cennější. Dnes dopoledne byl poslán všem klubům pamětní spis Zemského poradního sboru pro záležitosti zemědělského dělnictva v Praze. Tento pamětní spis podává posudek organisací, které společně zasedaly, aby ujednaly smlouvy o zemědělských mzdách. A tento posudek, který podepsaly nejen veškeré příslušné svazy, zastoupené v Československé republice, jež sdružují zemědělské dělníky, nýbrž který nese také podpisy české a německé sekce zemědělské rady a velkých ústředních korporací německých a českých zemědělců v Praze, tento posudek je argumentem, kterým se budeme zabývati, avšak argumentem proti těm, kteří očekávají zlepšení zemědělství od stanovení vysokých cel. Praví se tam: "Zemský poradní sbor zdůrazňuje, že hlavní překážkou pro zlepšení těžkých poměrů nejen zemědělského dělnictva, nýbrž i dělnictva jiných výrobních odvětví a zaměstnanectva vůbec jest ta okolnost, že přes značný pokles cen dobytka a obilí ceny potravin v maloobchodě vůbec neklesly a že z tohoto velkého rozdílu mají prospěch jedině překupníci a neodpovědná spekulace na škodu spotřebitelů a výrobců". (Potlesk.) V pamětním spise vyzývá se tudíž vláda a poslanecké kruhy, aby tomuto zlu věnovaly největší pozornost a potíraly účelnými prostředky toto zneužívání. Boj proti této spekulaci, boj proti nereelnímu obchodu a boj proti tomu, o čem dnes zde mluvil pan Mašata! Pan Mašata nám dnes prohlásil, že zemědělství pod daněmi klesá. To víme, že československé daňové hospodářství a především dávka z majetku stravují podstatu zemědělského hospodářství, že požírají podstatu zemědělského hospodářství. Avšak pánové přece vytvořili tento finanční systém, pánové přece udržují dnes ještě militarismus, který široké vrstvy českého národa prohlásily již dávno za zastaralý a zbytečný. Několik set milionů méně pro český militarismus, několik set milionů daní od českých a německých sedláků v celé zemi méně zaručilo by lepší živobytí německým a českým sedlákům (Potlesk.) než zavedení cel, z nichž sedláci nic míti nebudou, poněvadž zase jenom meziobchod, nesolidní - a řeknu to přímo - téměř převážně orientální meziobchod a obchod bursovní sebere smetanu, (Potlesk.) poněvadž tyto síly s radostí hledí zasíti nesvár mezi rolníky a dělníky. (Souhlas na levici.) Z toho důvodu prohlašujeme, že nemůžeme dáti svého souhlasu žádnému návrhu jakýmkoliv způsobem upravenému, jak byl podán českými agrárníky v senátě a zde ohlášen. Domníváme se, že by byl čas, aby organisace všech pracujících lidí zahájily boj proti mezinárodnímu vykořisťování a proti té bursovní spekulaci, o jejíchž nositelích platí výrok z bible: Nesejí ani nežnou a žijí přece jako Šalamoun ve své nádheře. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dále má slovo pan posl. Burian.

Posl. Burian: Ctěná sněmovno! K otázce cel bude mluviti jiný člen našeho klubu. Já sám se dotknu pouze některých událostí zahraniční politiky. Přes to však nemohu si odepříti, abych zde nepoukázal na určité věci, které zde byly předneseny oběma pány agrárníky.

Řeč německého agrárního poslance byla pro nás velmi zajímavou s hlediska politického, poněvadž máme nyní příležitost pozorovati, jak najednou němečtí a čeští agrárníci neznají stanoviska národního a vycházejí s egoistického hlediska své třídy a části bohatých vrstev Československa. Vezmeme-li řeč německého agrárního poslance s hlediska národního-německého, nemůžeme nic jiného říci, než že tato otázka agrárních cel není pouhou otázkou hospodářskou, nýbrž i vysoce politickou otázkou v Československu, že je to otázka složení vlády, a dále musíme z toho souditi, že u Němců hledisko národní musilo převážiti hledisko hospodářské, hledisko egoistické a že s tohoto hlediska dali svůj souhlas celní politice, jak jest sledována českou agrární stranou. Máme zde před sebou docela jasný zjev politiky třídní, kterou můžeme vyjádřiti tak, že prostě zde němečtí agrárníci v této chvíli prodávají zájem své národnosti, aby několik set osob se mohlo obohatiti. (Potlesk komunistických poslanců.) Nikdo nemůže tuto věc jinak pojímati. (Posl. Windirsch [německy]: Tomu jste nerozuměl, pane kolego!) Já netvrdím, že by čeští agrárníci byli jinými, jen na tuto věc chci upozorniti dělnictvo, jak české, tak německé.

V jedné věci se shodují agrárníci čeští i němečtí i ostatní, že totiž v posledním období zasedání posl. sněmovny za koaliční vlády bylo nesmírně mnoho učiněno pro dělnickou třídu v Československu, že agrárníci, jak pan posl. Mašata nám to zde vylíčil, vykonali pro dělníky nevím jaké divy a jsou prý proto od sedláků nyní kacéřováni.

Dovolím si k této věci uvésti jen jeden fakt, který dostačí, aby celou politiku agrární jak dnešní, tak i minulou, zkrátka celou politiku koalice, náležitě objasnil všemu dělnictvu. Není potřebí v této věci učených výkladů. Co přednesu nyní, to celé dělnické třídě, lidu pracujícímu rukou i lidu pracujícímu duchem naprosto dostačí. Je to jen jediná skutečnost. Mám zde sociálně demokratické "Právo Lidu" z 22. dubna t. r. Tam je pojednání o knížce sociálního demokrata Josefa Beránka "O gentském systému", který byl zde nám prohlašován jako věc pro dělnickou třídu velice dobrá. Knížka tato kritisuje tento gentský systém a nalézáme v ní pozoruhodný výklad. Pan posl. Mašata zde tvrdil, že agrárníci a celá koalice udělali mnoho pro dělnickou třídu a že pro to není žádného porozumění. Tedy prosím, poslechněme si! Tady stojí, že agrárníci sami obdrželi v roce 1924 od státu 36 milionů Kč na zařízení vzorných žump na uložení hnoje. (Výkřiky.) Tak, vy agrárníci, starali jste se i s celou slavnou koalicí a pečovali jste o své žumpy na hnůj, ale nikoliv o dělníky, to nám nevykládejte a nepovídejte. A ještě více je zde teď prozrazeno o tom, jaké neobyčejné dary byly dávány dělnické třídě. Dělníci nevědí o tom naprosto nic. Jestliže snad jste zavedli sociální pojištění velmi chatrné, ve kterém dáváno je dělníkům, co z veliké části musí si sami zaplatiti, tolik a tolik, nesmíte přece zapomenouti, že na druhé straně celé dělnické třídě, všemu pracujícímu lidu na mzdách ubrali jste svou politikou, terorem a persekucí dělnického hnutí, vším, co se tu dálo, sta ba možná tisíce milionů a tak jste nedali dělníkům docela nic. (Potlesk komunistických poslanců.)

Čím dělníci zajisté nejvíce trpí - a nikdo toho nemůže popírati - je dnešní stálá jejich nezaměstnanost. A teď si poslechněte zase sociálně demokratické "Právo Lidu", jak zde v Československé republice pečovala slavná koaliční vláda a celá slavná koalice o nezaměstnané dělníky. Zde vám "Právo Lidu" teď najednou praví, že malé Rakousko vyplácí na podporách pouze nezaměstnaným československým státním příslušníkům částky mnohem vyšší, než jaké jsou vynaloženy na podpory v nezaměstnanosti v celém Československu pro všechny nezaměstnané. (Slyšte! Slyšte!) Prosím, to řekneme dělníkům jako odpověď na řeči, jaké jsme zde teď právě slyšeli.

A teď budu se již zabývati tou partií své řeči, kterou jsem si původně určil. Budeme hlasovati proti vládnímu návrhu o smlouvě s Japonskem, a to již z toho důvodu, že by bylo potřeba vyřizovati zde daleko důležitější záležitosti. Nemůžeme souhlasiti se zahraniční politikou československé vlády. Zvláště v poslední době je zahraniční politika pana ministra dr Beneše takového rázu, že jsme povinni velmi energicky se proti ní vysloviti. Byli jsme často nuceni politiku ministerstva zahraničních věcí kritisovati, ale posledním svým vystoupením proti smlouvě rusko-německé postavil se pan ministr dr Beneš proti zájmům československého pracujícího lidu a dopustil se přímého nepřátelství proti sovětskému Rusku, takže naše nedůvěra k jeho zahraniční politice je tím vystupňována. Ač v poslední době došlo v zahraniční politice evropské k důležitým událostem, je projednávání jich parlamentem úplně pomíjeno. Ministerstvu zahraničních věcí je dovoleno dělati věci, které jsou v rozhodném rozporu se skutečnými potřebami pracujícího lidu v Československu a které jsou podporou pomatených evropských dobrodruhů. Parlamentu předkládají se věci poměrně malého významu, ale neumožňuje se mu, aby se o věcech důležitých aspoň vyjádřil. Při nástupu úřednické vlády byla debata zamítnuta. Pak uplynulo několik neděl a parlament je svolán k několika málo schůzím s celkem bezvýznamným denním pořadem, aby pak zase dlouhou dobu vůbec nezasedal. Úřednická vláda vládne bez parlamentu. Ministr zahraničních věcí postupuje na vlastní pěst. Parlament jedná o obchodní smlouvě s Japonskem, pan ministr Beneš však jedná o Německu a Rusku, o velikých problémech evropských. Jest věcí parlamentu, chce-li trpěti, aby byl takto ignorován, komunistická strana vznáší však proti politice pana ministra zahraničních věcí protest.

Již po celou řadu měsíců stála zahraniční politika evropských kapitalistických států ve znamení intrik kapitalistické Anglie proti Svazu sovětských republik. Diplomacie anglická pracovala houževnatě k tomu, aby sovětské Rusko bylo všemi evropskými kapitalistickými státy obklíčeno, aby proti němu byla vytvořena jednotná fronta celého kapitalistického světa, která by později případnou válkou zdolati se pokusila stát dělníků a rolníků. Jednalo se o to, sdružiti všechny kapitalistické státy ve Společnosti národů a použíti tak této instituce k různým nepřátelským činům proti sovětskému Rusku. Je samozřejmé, že diplomacie kapitalistických států tyto úmysly popírá a že locarnské úmluvy, podle nichž bylo přijato Německo do Společnosti národů, prohlašuje za smlouvy mírové. Kapitalistickým diplomatům však již dávno nikdo nevěří. Slavná Společnost národů není žádným andělem míru, nýbrž je rejdištěm vzájemné nevraživosti kapitalistických států a ďáblem války. Všechno vychvalování Společnosti národů je podváděním širokých mas pracujícího lidu, který jsa zahrnut horami pacifistických frází, nemá viděti hrozící mu nebezpečí. Pravdu o dnešní Společnosti Národů napsal ve své knize "Tragedie Evropy" bývalý italský ministr Nitti: "Váleční vítězové, aby vyhověli očekáváním národů a idealismu ethiků, obklopili svůj spolek Společností národů, leč nechť se označují jménem jakýmkoli, nechť si dávají masky kterékoli, tato Společnost je svazem vítězů, je hracím míčem každé chtivosti a každé intriky, povolána jen k tomu, aby za spravedlivé prohlásila, co je nespravedlivé."

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP