Úterý 16. března 1926

Posl. dr Feierfeil (německy): Slavná sněmovno! Projednávaný zákon jistě není podstatnou částí československého zákonodárství o pozemkové reformě, nýbrž představuje obsahem vlastně jenom minimální část tohoto rozsáhlého oboru. Jest však přece částí jeho a připomíná nám živě všechno to, co nám bylo pod jménem "poz. reformy" a úřady při jejím provádění již způsobeno. Nechci se zabývati blíže věcmi, o nichž bylo téměř denně psáno v tisku nejrůznějších odstínů, dokonce i v českém tisku koaličním, totiž o praxi v pozemkovém úřadě. I když jest z toho jenom část pravdivá - a nemáme příčiny o pravdě pochybovati - pak musíme říci, že je to korupce nejhoršího druhu. Chci zde však připomenouti také slovo, kterého užil ještě v dřívější sněmovně, když se jednou jednalo o pozemkovém úřadě, řečník z tábora koaličního o praxi v pozemkovém úřadě: "Měl by se zde dáti nápis "U vyžraného koryta"." (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Již před třemi nebo čtyřmi léty vyjádřil se president státu o pozemkovém zákonodárství: "Ukázalo se, že naše pozemkové zákonodárství není všestranně dobré, potřebuje zlepšení; tedy" - pravil - "zlepšeme je rychle." Toto slovo presidenta státu není výzvou k nám. Neboť my víme, že jsme v tomto směru úplně bezmocni. Jest výzvou ke koaličním stranám, k vládě, k ministerské radě, které je pozemkový úřad podřízen, a k pozemkovému úřadu samému. Můžeme však pozorovati, že přes tuto výzvu presidenta státu anebo spíše právě proto snažili jste se, aby se pozemková reforma prováděla teprve bezohledně. Odmítáme pozemkovou reformu, jak se provádí v Československu od vzniku státu!

Budiž mi dovoleno uvésti jako důvod toto: Pozemkový úřad na základě zákona o pozemkové reformě zasahuje do oborů, které přece ve smyslu zákona naprosto nemohou pozemkovému úřadu podléhati. Co na příklad mají činiti s pozemkovou reformou Mariánské lázeňské prameny, domy a podniky v Mariánských Lázních? A přece pozemkový úřad dovede také ty zatáhnouti do svého oboru, a my víme, s jakým násilím se to stalo. Říká se: Náš Pán Bůh jest všemocný. Avšak pozemkový úřad a jeho president nejsou také jen tak, tak. (Veselost na levici.) Odtud může býti provedeno všechno to, co se stalo v Mariánských Lázních. Pánové, president pozemkového úřadu vyslovil se jako ministr spravedlnosti, když se projednával náš požadavek o našich nejpodstatnějších a nezadatelných právech, o našich požadavcích, že jsme kverulanty. To si sudetští Němci budou pamatovati. A vzhledem k znásilnění Mariánských Lázní a starého německého řádu tepelského razil, referují-li časopisy správně, nové slovo. Nutno stále na paměti míti od let trvající znásilňování tepelského řádu. A tu se vyslovil, že tepelský řád hrál si dosud s pozemkovým úřadem jako kočka s myší. Jest to trpký výsměch. Avšak připojil ještě, že od nynějška to má býti naopak, nyní že chce pozemkový úřad převzíti úlohu kočky a řád tepelský že má hráti úlohu myši! Nehledě ke všemu ostatnímu považuji tento výrok za nepodařený. Chtěl bych pozemkovému úřadu říci: Kočka jest dravcem a přejímá-li pozemkový úřad úlohy kočky, jaký úsudek tu o pozemkovém úřadě vyslovuje? (Výkřiky posl. dr Petersilky.)

Tuto pozemkovou politiku, jaká se ve státě po 7 let provádí, musíme jenom co nejostřeji odsouditi, jmenovitě proto, poněvadž jest nyní hmatatelně jasno, že toto pozemkové zákonodárství nemá na mysli nikterak pravé cíle pozemkové reformy s hlediska sociálního, tato reforma nemá jiného cíle, než kolonisovati naše území, obydlené Němci, lidmi jiného jazyka. To jest přímo hmatatelně jasno. V posledních dnech přinášejí noviny zprávu, že bylo vyvlastněno 8 dvorů bývalého majitele Clam-Gallase a přiděleno vesměs českým držitelům nebo novým pachtýřům. A přece těchto 8 dvorů leží v území, které dnes ještě je z 98% německé, v okresu frýdlandském. Stejné zprávy došly z jiných částí německého území. Nesleduje se jiný cíl, než znásilnění námi obývaného území, nechce se nic jiného, než vésti rozhodnou ránu proti jeho německému charakteru. Když se národu odnímá půda pod nohama, když se znásilňuje řeč jeho, jako se děje jazykovým nařízením, pak je snahou zasáhnouti tento národ smrtelně. A tak jest tomu určitě i v našem případě. Tu dostává se slovu o vybudování Locarna, jež se má provésti ve středu Evropy, zde v Československu, zcela zvláštní osvětlení. Všechno to není opravdu nic jiného, než bajka, lež anebo úklady. (Souhlas na levici.)

Jiný důvod, proč úplně odmítáme takto prováděnou pozemkovou reformu, jest ten, že neznamená nic jiného, než konfiskaci existujícího německého pozemkového vlastnictví nejméně ze 75%. A praktické provádění ještě věc zhoršuje nehledě k tomu, že starý držitel ponejvíce nedostane zaplaceno, nýbrž že jeho nárok se jenom zapíše do jakési knihy dluhů. Přihlížíme-li k tomu, dojdeme k přesvědčení, že se konfiskuje 90% jmění. Ať se stavíme k velkostatkům jakkoliv, takové věci se našemu německému právnímu citu příčí. Tím více musíme proti tomu protestovati, když vidíme, jakým lidem se tyto konfiskované statky přidělují. Není to nikdo jiný, než vyslovené protekční děti koaličních stran.

Ze všech ustanovení pozemkového zákonodárství bylo by snad nejsympatičtější to, které praví, že zcela zvláště má obec právo na příděl. Mnoho obcí tudíž zažádalo v naději, že především ony dostanou příděl, při čemž rozhodovaly důvody čistě sociální, jako okolnost, aby byla zajištěna výživa a zásobování obce. Dosud však jest sotva znám jediný případ, že by bylo žádosti takové obce vyhověno. (Výkřiky na levici: Ovšem německých obcí!) Tak jest tomu na příklad s Mariánskými Lázněmi. Teplické řádové dvory, které byly vlastnictvím tepelským 700-800 let, byly vyvlastněny, avšak nebyly přiděleny obci Mariánským Lázním, která by přece již vzhledem na zásobování lázeňského místa měla na to nárok, naopak byly odevzdány novým českým držitelům. Totéž se stalo s německými dvory držitele Claryho a Ledebura v okolí Lázní Teplických.

Proti této pozemkové reformě uvádíme ještě jiný důvod. Slouží k tomu, aby po odstranění staré šlechty byla vytvořena šlechta nová, avšak šlechta, o níž můžeme klidně tvrditi, že je nejodpornějším druhem "zbohatlíka". Tato zákonná ustanovení nechávají starému držiteli nejvíce 150 ha orné půdy, nebo 250 ha půdy vůbec. Nyní bychom se domnívali, že to, co tu bylo vysloveno, platí všeobecně. A přece stala se sta případů, mohli bychom uvésti jména, kde byly přiděleny zbytkové statky v míře daleko větší novým držitelům, kteří často již beztoho měli větší výměru půdy, než jest přípustno. Opravdu, velkostatky mají býti i nadále tvořeny, jenomže v jiných rukách. Tvoření nové šlechty je zjevem nejodpornějším. (Souhlas na levici.)

Velectěné shromáždění! Ještě jednu příčinu uvádíme, proč úplně odsuzujeme tuto pozemkovou reformu. Při reformě připravuje se nejsmutnější osud velkostatkářským úředníkům a trvalým dělníkům na těchto statcích. My známe jejich bídu. Ovšem zákon teoreticky ustanovuje, že má býti utvořen fond, který má pečovati o zajištění zaměstnanců a trvalých dělníků na statcích, jejichž místo dědilo se často s otce na syna. Avšak my dodnes nevíme, ačkoliv již 8 let jest ustanovení to v zákoně, jak velký jest tento fond, jak se spravuje a v jaké míře skutečně pomáhá lidem, pro něž je podle zákonných ustanovení vytvořen. Víme jenom jedno: Úděl tisíců bývalých zaměstnanců a trvalých dělníků na statcích jest velmi smutný. K tomu ještě jedno, to je tato věc: Zákon o pozemkovém úřadu ustanovuje, že má býti nad ním dozorčí rada ze sněmovny. Tento zákon ustanovuje dále, že dozorčí rada má jenom právo fungovati tři roky a zejména, že musí býti obnovena, jakmile budou provedeny nové volby do sněmovny. Tento zákon pochází z roku 1919 a přímo potom, když nabyl účinnosti, byla utvořena dozorčí rada. Tato dozorčí rada nebyla dodnes obnovena. Trvá tedy aspoň 6 let přes svoje zákonné funkční období. Musíme se opravdu tázati: Jest to ještě možno v jiném kulturním státě, v státě demokratickém? Podali jsme interpelaci, která požaduje od presidenta pozemkového úřadu nebo od ministerské rady určité odpovědi ve třech směrech. Chceme míti především odpověď na to, komu byly přiděleny zbytkové statky a vůbec půda velkostatkářská, zejména chceme věděti výměru těchto statků, pak chceme věděti, za jakou přejímací cenu pozemkový úřad statky převzal a za jakou přidělovací cenu je dal dále, a chceme věděti dále, které obce a zejména které německé obce se o příděl ucházely a v jakých rozměrech bylo žádosti jejich vyhověno. (Výkřiky na levici.) V interpelaci chceme věděti dále, co jest s fondem, o němž mluví zákon, hledě k zaopatření velkostatkářských zaměstnanců, jak jest vysoký; každoročně musí míti přece tolik a tolik příjmů. Jak se spravuje, v jaké míře přichází k dobru těm, pro něž byl vytvořen? Uvidíme, jaké odpovědi se nám dostane. Snad také tato věc, jako požadavky zajištění našich práv k půdě v tomto státě, bude odbyta slovy: To jest kverulantství. Snad tedy vůbec nedostaneme odpovědi. Pánové, pro nás a pro naše národní vědomí bude to však jenom ujištěním, jak strašné asi jsou ty věci, když není odvahy sděliti je veřejnosti. Vlastně tento zákon znamená, jak jsem řekl již na začátku, minimum pozemkového zákonodárství. Srovnáme-li tento zákon s oněmi nehoráznostmi, je vlastně ta věc málo důležitá. Přes to jest tu snaha, aby bylo také zákonem vysloveno, že tento malý zákon má platiti do konce hospodářského roku 1926. Ostatní nehoráznosti se prostě přijímají. Bezděčně tu myslíme na slovo, které bylo vysloveno božskými ústy, slovo o polykání velbloudů a o cedění komárů. Koaliční strany polykají všechnu reformu půdy, ať polknou také tento zákon! (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dále se přihlásil ke slovu p. posl. Bečko. Uděluji mu slovo.

Posl. Bečko: Ctená snemovňa! Predloha, ktorú prejednávame, je akosi toho druhu, že má menovite v prvom rade na zreteli ochrániť tých nájomníkov zemedelskej pôdy, ktorí túto dosiaľ držali v nájme. Charakterizuje prevádzanie pozemkovej reformy na Slovensku to, že platnosť tohoto zákona pre Slovensko a Podkarpatskú Rus určuje do konca r. 1929. Samozrejme dá sa predpokladať, že pozemková reforma ešte behom tejto doby na Slovensku bude sa v značnej miere prevádzať, vieme, že behom 2 rokov má byť pridelené 200 tisíc ha veľkostatkárskej pôdy, zabranej podľa záborového zákona a táto pôda má byť rozparcelovaná. Je potrebné poukázať na to, že na Slovensku sú o moc tažšie podmienky pri prevádzaní parcelácie prídela zabranej pôdy z tých dôvodov, že malí záujemníci nemôžu sa o túto prihlásiť, jednoducho z tých dôvodov, že je nedostatok úveru, nedostatok finačných prostriedkov. To je vidieť i z odchýlneho pokračovania Štátneho pozemkového úradu, ktorý so zreteľom na tieto okolnosti, že úver držebnostný na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi nie je možné dostať za tak snadných podmienok, ako v zemiach historických, začal postupovať tým spôsobom, že pôdu dával do t. zv. rentového pachtu.

Pri tomto spôsobe prevádzania pozemkovej reformy potrebuje uchádzač složiť len 10% celkového nákladu prídelovej ceny a ďalšie čiastky platí v čiastkach po dobu 20 rokov. Štátny pozemkový úrad nemá svoje fondy dostatočne vypravené po tejto stránke, aby mohol mať k úhrade potrebný finančný kapitál v pohotovosti. Dnes malí držitelia pridelenej pôdy majú platiť ďalšie čiastky pridelovej ceny, nemajú ale z čoho, takže sa už staly prípady brachiálneho zákroku. Takto stáva sa pozemková reforma postrachom chudobného ľudu, takže sa o prídel vôbec boja hlásiť. Z týchto dôvodov ešte minulého roku pred voľbami Štátny pozemkový úrad vypracoval plán, podľa ktorého mal prísť v platnosť t. zv. zákon o rentových pachtoch. Predloha táto bola v senáte vládou predložená, žiaľ, že k ústavnému prejednaniu nedošlo, a to z toho ohľadu, že sa od niektorej koaličnej strany žiadala reorganizácia Pozemkového úradu, teda z dôvodov podradných.

Dnes vidíme, že o predlohe o rentových pachtoch sa vôbec nehovorí, čím pozemková reforma na Slovensku sa pominie svojho účelu a narobí sa zbytkových statkov, čím sa tvorí káder nových zemänov, ktorí budú znova námezdné robotníctvo utlačovať a vykorisťovať tak, ako je to vo zvyku v súkromno-kapitalistickom námezdnom systéme. Pokiaľ ide o hospodárske pomery na Slovensku v celku, je samozrejmou vecou, že prichádza človekovi na myseľ otázka, ako sa upravia všeobecné národohospodárske pomery na Slovensku, keď i v tejto veľadôležitej otázke, ako je pozemková reforma, pri čom by sa malo dostať práve tým malým pracujúcim ľuďom zabezpečenia existenčného, ktorí následkom zastavenia čiže odbúrania priemyslu prišli o zamestnanie, a tuná sa po tejto stránke nerobí žiadné potrebné opatrenie, ktoré by obľahčilo zabezpečenie ľavného úveru. Slovensko nie je po tejto stránke organizačne tak vyspelé, aby bolo dostatok úverných družstiev a rôznych sporitelieň a pod., ako je to v zemiach historických, musí v tomto ohľade prísť s pomocnou rukou štát, ak má pozemková reforma, ako som už prehlásil, splniť svoj úkol. Máme síce dostatok bánk, ktoré riastli po prevrate na Slovensku ako huby po daždi, sú to také, ktoré sú vybudované na základe charakteru výdelečného a ktoré majú jediný úkol - honiť sa za čo možná najväčším ziskom a zárobkom. Tieto samozrejme nemôžu prispeť na pomoc k podpore malého človeka, menovite nie pri prevádzaní pozemkovej reformy. (Hlas: Na zbytkové statky áno!) Na zbytkové statky áno, ale to sú ľudia, ktorí sa uchádzajú o zbytkové statky, ktorí patria mimo rámcu chudobného človeka. Pokiaľ ide o ďalšiu úpravu alebo odstraňovanie nesnádzí, menovite v hospodárskom živote Slovenska, je potrebné uviesť toto: Tam, kde zanikol priemysel v mnohých miestach a v kraj och, poskytuje sa možnosť vybudovania náhradného priemyslu a pri tom vidíme, že na kompetentných miestach sa budovanie náhradného priemyslu vážne neberie a s príslušnou vážnosťou nesleduje, ba naopak spôsob postupu robí dojem na verejnosť, ako keď by tieto tak veľmi dôležité otázky boly menovite ministerstvom zemedelstva prehliadané. Mám konkrétny prípad. Vo Zvolene spoločnosť dr Blasberg a spol. pred dvoma rokmi na požiadanie župana dr Slávika prejavila ochotu sriadiť náhradný priemysel, kde mala vybudovať továrňu na suchú destiláciu dreva, do ktorej chcela na výstavbu investovať 50 milionov Kč, kde by sa bolo zamestnalo 1200 robotníkov. Otázka táto nadobudla vážneho rázu minulého roku. Proti tomuto spôsobu riešenia sa postavila v prvom rade Živnobanka, a to z vlastných ziskových záujmov a tým bola spoločnosť donútená odstúpiť od sriadenia náhradného priemyslu, to jest továrne na suchú destiláciu dreva. Začalo sa hovoriť o možnosti vybudovania továrne na celulózu. Keď toto prišlo do bežného štádia, prišli majitelia stávajúcich celulózových továrieň na Slovensku s protestom a dá sa predpokladať - my ovšem plne nepopierame žeby nebolo treba určitej opatrnosti - ale ministerstvo zemedelstva tomuto protestu pripisuje väčšiu vážnosť, akej vážnosti potrebuje sriadenie náhradného priemyslu vo Zvolene. A tu by som si dovolil poznamenať, my sme čítali niekoľko ráz práve v denných časopisoch strany agrárnej, v ktorých sa volá buď po zrušení alebo obmedzení po prípade zrušení vyplácania podpôr v nezamestnanosti štátom. Prosím, tu je konkrétny prípad, kde ministerstvo zemedelstva má možnosť odstrániť vyplácanie podpory v nezamestnanosti štátom aspoň na jednom mieste vo Zvolene. Keď pán minister zemedelstva vezme do ruky záležitosť sriadenia náhradného priemyslu, vážne splní volanie rešp. požiadavok svojej vlastnej strany. Výmluva, že je nemožné zabezpečiť dostatočné množstvo dreva v ročných dávkach na potrebnú dobu niekoľko desiatok rokov, nie je v úplnom rozsahu pravdou, lebo tá spotreba dreva, ktorú by spotrebovala táto továreň, obsahuje len podľa udania odborníka, riaditeľa štátnych lesov inž. Krišku, 4 až 8% celkovej lesnej ťažby z toho kraja, ktorý gravituje práve do Zvolena.

Mohol by som uviesť celú radu takýchto dôvodov, ktoré tak isto ako pri prevádzaní pozemkovej reformy naznačujú, že sa potrebám rázu hospodárskeho so strany kompetentných úradov nevenuje dostatočná pozornosť a neberie sa s príslušnou vážnosťou. Tak isto je to na Podkarpatskej Rusi. Tam by bolo treba o moc rýchlejšieho tempa pri prevádzaní pozemkovej reformy. Tiež ľudu nepriaznivú formu začíná nadobúdať prevádzanie zákona o úprave osadníckych pomerov, ktorý práve len nedávno vstúpil v platnosť. Zneužívanie štátneho hospodárstva s drevom v Rahove, v Buštine, na čo svojho času poukázal kolega posl. Nečas, ale prosím, pán minister zemedelstva dosiaľ na tak vážné upozornenie nedržal za potrebné, aby aspoň odpovedal na dotazy, ktoré v tomto ohľade boly vznesené. (Posl. Dubický: Hlinka mu nedá čas!)

Jestliže pán posl. Hlinka nedá pánu ministrovi zemedelstva času, tak je to veľmi pádna časová a zaujímavá poznámka. Práve táto okolnosť by mala byť podnetom, aby národohospodárskym otázkam Slovenska sa venovala náležitá pozornosť. Veď bola to ľudová strana, ktorá vyšla do volieb so štítom, na ktorom mala napísané všetky tie nedostatky Slovenska, ale dnes o týchto otázkach, práve tak dôležitých otazkách, ktoré sú životného záujmu širokých vrstiev ľudových na Slovensku, ktorí práve v prevažnej väčšine ľudovú stranu volili, sa na tomto dôležitom mieste vôbec nehovorí.

My znovu upozorňujeme na tieto nedostatky, aby nebolo povedané, že upozornenie nedošlo včas a jestliže sa nestane príslušné opatrenie, nemáme inej cesty, keď nie je dbáné intervencií v rôznych iných zákrokoch, keď sa neodpovedá na príslušné podania, aby sme sa postarali náležitým spôsobom preniesť odpovednosť na tých, čo tieto nedostatky neusiľujú sa ochrániť a čo ich trpia a zapríčiňujú.

Žiadame znova, aby vláda predložila k ústavnému prejednaniu návrh zákona o rentových pachtoch, lebo len tak bude prevedená pozemková reforma v prospech malého ľudu na Slovensku: (Potlesk.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Hvozdzík. Uděluji mu slovo.

Posl. Hvozdzík: Slávna snemovňa! Práve teraz som počul od pána kolegu predošlého rečníka, že ľudová strana, vraj, neviem už z akých príčin, už spaktovala s vládou, že sa nehlási pri hmotných záležitostiach, pri hmotných otázkach drobného ľudu. Než živým dôkazom som práve ja, ako poverený so strany ľudovej, aby som v tejto zaiste drobného ľudu dôležitej otázke prehovoril. Myslím, že sa pán kolega uspokojí a v tom ohľade zmení svoju mienku.

Slávna snemovňa! Predostretý návrh je vlastne dôkazom toho, že sa uznáva, že pozemková reforma mala veľké nedostatky. Že v takej veľmi dôležitej otázke v prvej dobe nášho zákonodarného života sa staly nedostatky, to je samozrejmé. Ale vidíme ich práve nielen tam, kde by mohly byť, totiž pri vynesení zákonov, vzťahujúcich sa na pozemkovú reformu, ale ja oveľa väčšie nedostatky - a nielen nedostatky, ale chyby - vidím pri prevádzaní tohoto zákona. Povedám, že ten predostretý návrh chce dajaké chyby tu napraviť. Či ich napraví, o tom sa zmienim potom. Lebo ako vidíme v druhom paragrafe, ani tento návrh neobsahuje dajaké uspokojujúce ustanovenie - totiž obsahuje niektoré, ale práve ten druhý paragraf je ustanovenie neuspokojujúce. Lebo čo bolo cieľom pozemkovej reformy? Ako to vyslovujú tie isté zákony, jej cieľom boly tie isté zásady a ciele národné a sociálné.

Ciele národné skrze to, že z latifundií zrobíme podklady drobných existencií. Takým spôsobom dostaneme pri budovaní národov mnoho malých existencií nových a skrze tie sa posilní národ majetkove. Vieme dobre, že práve samostatné malé existencie sú tým najväčším udržovateľom a najpevnejším, najspoľahlivejším ochráncom štátu. Z týchto ohľadov by ciele a zásady boly veľmi správné a chvalitebné.

Druhý cieľ je sociálny. O tom ani nehovoriť, veď válečným invalidom, legionárom, tvorcom štátu atď. dať, nie ako odmenu, ale ako záslužný dar národa existenciu, to je samozrejmé. To je chvalitebný cieľ. Ale ako sa dosiahne tento druhý cieľ, to je už potom druhá otázka. Lebo už v samých zákonoch, ohľadom pozemkovej reformy vynesených, sú nejaké nedostatky. Na príklad po stránke správnej ten, že ju neprevádzajú sudcovia, že pozemkovú reformu sme nechali na faktory nepovedomé, že všetky faktory v tejto veci účinkujúce, sú natoľko obviňované, nakoľko obviňujeme isté periferické faktory, mohol by som povedať analfabetické, nielen z ohľadu rozumového, ale azda so stránky mravnej neúplne zodpovedajúce. Taká je pôvodná chyba celej veci. Náš človek, ktorý sa ide vadiť so sporom pred súd o 100 Kč alebo o 1000 Kč, ide si vziať pravotára, ide pred prvý stupeň, pred druhý stupeň a neuspokojí sa, keď nedostane svoje právo pre 1000 Kč, a tu v tomto zákone sa nepostaralo zákonodarstvo o to, aby dostal pravdu. Zákon však predpisuje, že maximum pridelenej pôdy môže byť 8 ha. 8 ha na Slovensku má minimálnu cenu asi 50-60, usque stotisíc korún. Kto prideľuje tento pozemok, kto prevádza zákon? Tu sa ukazuje strašná chyba organizačného poriadku. Strašná chyba je tá, že prideľuje to v prvom stupni t. zv. poradný sbor jednotlivých obcí. Čo je to ten poradný sbor, to dobre známe a myslím, že i väčšina tejto snemovne. Ale kto sa neobrátil na takej dedine a nemal svoje obtiaže s takým sborom poradným, tomu musíme to vysvetliť na jednom konkrétnom páde. Pomenujeme i obec, pomenujeme i činiteľov. Pri Košiciach, v obci Bárca, poradný sbor sa mal utvoriť. Prišiel komisár a svolal ľud obce k utvoreniu poradného sboru, ale poneváč vieme, že pozemková reforma sa dostala do rúk jednej strany, tak exponent tejto strany si tam začal uplatňovať svoje nároky, ba svoje vôbec neodôvodnené nároky. Nechceme povedať, že práve korteši to boli, len exponenti. Niekde ani čítať a písať nevedeli, a z mravného ohľadu chcem poukazať na to, že bol medzi nimi jeden, ktorý bol trestaný. Menuje sa Šimek. Druhí zas boli jeho kamarádi. Keď sa však tiež z iných politických strán prihlásili - lebo myslím, že natoľko je táto vec zpolitizovaná a stranícka - ozvali sa niektoré osoby, že oni chcú zastupovať záujmy svojich prívržencov, trochu sa pohádali a pán komisár rozpustil shromaždenie. Druhý raz nebolo svolané obecenstvo, ale zrobil sa poradný sbor v nejakej krčme, či na byte exponenta republikánskej strany, ľudia ani nevedeli, či ho tiež zastupuje, až keď pozemková reforma bola prevedená. Neinformovali sa o tom, ľudia nečítali vyhlášky a nevedeli, že poradný sbor bol zvolený. Vedeli o tom práve členovia a pán rychtár to bez vedomia obce podpísal, formálne tedy vec bola vybavená, komisariát pozemkovú reformu previedol a ďalej všetky vyššie orgány pozemkovej reformy to schválily. Takým spôsobom nebolo pridelené práve tým najkvalifikovanejším uchádzačom alebo keď bolo pridelené, len tým jedno jutro na oko, aby sa ukázalo, aby sa rieklo, ako je to chvalitebné, že t)en invalid, ačkoľvek je členom ľudovej strany, predsa dostal pozemok. Tu väzí ohromne veľký nedostatok, chyba, ktorá až zkorumpovala túto z počiatku vlastne peknú vec.

Po stránke finančnej sú ešte väčšie ťažkosti a vady, lebo práve ten drobný nárokovateľ a práve ten najkvalifikovanejší válečný invalida, sirota, vdova, chudobný legionár nemohol vyhoveť týmto finančným podmienkam, ktoré zákon predpisuje. A keď nemohol vyhoveť, vypadol z prídelu a takým spôsobom dostali sa títo najkvalifikovanejší uchádzači do stavu, kde im nijako nebolo možno pomôcť než týmto vnúteným pachtom. To malo by sa ovšem odčiniť takým spôsobom, že by sa poskytla lacná, ale opravdu lacná pôžička, alebo že by sa bolo urobilo opatrenie, ako aj v iných štátoch sa prevádza, že by sa boly daly prídely na splátky 15- až 20ročné. Nakoľko som orientovaný, viem, že je i tu v koalícii jedna strana - myslím, že sociálne demokratická - ktorá tento úmysel mala a má i dnes. Avšak to sa nehodilo do krámu istým interesentom a tým spôsobom táto zásada padla a pôvodný úmysel nebol uskutočnený. Práve skrze tieto finančné nedostatky dostalo sa mnoho uchádzačov do položenia, že boli odkázaní na vnútený pacht. Ohľadne vnúteného pachtu sa vynieslo nariadenie a teraz stojíme pred novým návrhom, ktorí chce tieto nedostatky nejakým spôsobom predsa len napraviť. Či ich napraví, pochybujem. Kde aj pozemková reforma nie je prevedená, má tento návrh smyslu, ale kde je už prevedená obyčajne vieme, že zo zabranej pôdy sa zrobily zbytkové statky a druhá časť zákonitá pripadla majiteľovi. § 11 chráni nielen túto zákonitú čiastku majiteľovu, ale chráni i zbytkové statky. Čo zostalo? Zaisté nič z týchto zabraných pozemkov a tedy nemá vôbec smyslu tento § 2 predloženého návrhu tam, kde už bola pozemková reforma prevedená. Malí pachtieri nemôžu dostať ani zo zákonitej čiastky, ani zo zbytkového statku, tedy nedostanú nič. Takouto obcou je obec Hrotky v Sečovskom okrese v Zemplíne. Tam sa previedla pozemková reforma; pri tom 14 takých malých pachtierov z tejto obci nemohlo splniť finančné predpoklady, ktoré z týchto nedostatkov pozemkovej reformy vyplývajú, nedostali pôdu, pacht im vyšiel a teraz zostali bez chleba, bez zamestnania a nemajú sa o čo opierať.

§ 2 však hovorí, že z obnovy pachtov sú vylúčené pachty na pozemkoch, ktoré podľa § 11 záborového zákona a § 20 zákona prídelového sú prepustené zo záboru. Tedy prosím vás na príklad v obci Hrotku vôbec neznamená tento návrh ničoho a preto je nedostatočný. Ačkoľvek uznávame, že návrh je zo sociálného ohľadu chvalitebným, je ten druhý paragraf neprijateľný a preto navrhujeme, aby druhý paragraf bol z tohoto návrhu škrtnutý. (Souhlas poslanců slovenské strany ludové.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je ukončena.

Žádám o přečtení podaných návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

1. Pozměňovací návrh posl. Mikulíčka a soudr.

§ 1 znějž:

"Pacht (podpacht) pozemků zabraných státem podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. (zákona záborového), uzavřený na základě §u 63 zák. ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. (zákona přídělového), obnovuje se v území celé republiky do konce hospodářského roku 1929 i proti vůli propachtovatele (vlastníka, pachtýře)."

2. Pozměňovací návrh posl. Mikulíčka a soudr.

§ 2 budiž škrtnut.

3. Pozměňovací návrh posl. Mikulíčka a soudr.

§ 7 znějž:

"Tento zákon působí od 1. ledna 1926. Provésti jej ukládá se všem členům vlády."

4. Resoluční návrh posl. Šamalíka, Mikuláše, Mašaty, Koudelky, Špačka, Hýbnera a soudr.

Státní pozemkový úřad nechť přihlíží při provádění pozemkové reformy k tomu, aby dosavadní vnucení pachtýři dle možnosti opatřeni byli přídělem půdy, vyhovují-li všem podmínkám zákona přídělového, a aby do drobného přídělu dostalo se dle možnosti aspoň tolik půdy, kolik bylo dosud ve vnuceném pachtu podle §u 63 zákona přídělového.

Vláda se vybízí, aby co nejdříve předložila osnovu zákona o pachtech, vyhovující potřebám doby a poměrům národohospodářským. V osnově budiž vzat zřetel k pachtýřům, jimž dle § 63 zákona přídělového propachtovaná půda při provádění pozemkové reformy bez náhrady půdou byla odejmuta.

Státní pozemkový úřad nechť provede s největším urychlením pozemkovou reformu v místech, kde dosud provedena nebyla.

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Všechny tyto návrhy mají dostatečný počet podpisů a jsou předmětem jednání.

Uděluji slovo zpravodaji p. posl. Nejezchlebu-Marchovi k doslovu.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP