Úterý 16. března 1926

Místopředseda Slavíček (zvoní): Slovo má dále pan posl. Böhm.

Posl. Böhm (německy): Dámy a pánové! Před čtyřmi týdny měl jsem čest obírati se s tohoto místa kritikou systému provádění pozemkové reformy. Z příkazu ne pouze několika set, nýbrž tisíců německých uchazečů o půdu vylíčil jsem tehdy slasti a strasti pozemkové reformy v tomto státě. Dnes ocitáme se před úkolem mluviti o zákonu, který nezdá se po mém soudu býti zvláštního významu, jelikož libovůle vládnoucích kruhů dosud málo dbá zákonů o pozemkové reformě. Rozumí se samo sebou, že dáme zákonu svůj souhlas jen tenkráte, bude-li usnesen ne na rok, nýbrž na delší dobu, poněvadž při sestavení hospodářského plánu nepostačí ujištění, že možno půdu ještě rok podržeti. Hospodářský plán vyžaduje delší dobu nájemní. Pozemková reforma v tomto státě nasazuje korunu zbavování práv německého lidu. Při provádění pozemkové reformy nedbalo se žádného zákonného ustanovení. Aniž by se zavedlo přidělovací řízení, odevzdala se přes noc půda českým čekatelům, kteří ji přijali mnohdy jen z donucení, a ohrožena byla silně existence tisíců německých malorolníků. Ba sáhlo se při provádění pozemkové reformy k falšování dějin a zmínil-li se jeden poslanec zde v této sněmovně, že dějiny českého lidu v poměru k německému národu jsou nepřetržitým řetězem věrolomností a falšování dějin, tu patří k těmto falšováním dějin i pozemková reforma. Českému lidu chtěl se různým překrucováním dějin podati důkaz, že pozemková reforma, tak jak se provádí, děje se po právu, chtělo se tím odůvodniti bezpráví na německém lidu. Vojínům, mládeži, lidu hlásalo se vše možné, jen nikoliv pravda o pozemkové reformě, ba i věda přibrána, aby německý lid byl zbaven práv v otázce pozemkové reformy. Uvedl jsem již svého času, je-li správným, že se páni vědy dávají do služeb propagandy, která působí vlastně německému lidu těžkou škodu a velkou škodu. Domnívám se, že věda musí stát posuzovati s vyššího hlediska. Zákona o drobných zemědělských pachtech použito bylo k propagandě v cizině, aby se poukázalo na to, že mnoho Němců v tomto státě dostalo půdu z pozemkové reformy, a naskytne se mi ještě příležitost vrátiti se k tomu, kolik půdy Němci v tomto státě z pozemkové reformy obdrželi. V cizině se však zamlčelo, že zákon o drobných pachtýřích nebyl v maďarské části této republiky vůbec uveřejněn, aby maďarští malorolníci nedostali podle tohoto zákona půdu. Uvedl jsem zde svého času podrobně praktiky pozemkového úřadu a mohu si to dnes ušetřiti.

Pozemková reforma provádí se v tomto státě podle národnostních, stranickopolitických a v neposlední řadě podle osobních záměrů. Pokládám za zbytečné, abych to dokazoval, poněvadž všichni víme, že lidé, kteří sedí v tomto parlamentě, konec konců mohou nám docela rádi zazpívati písničku o osobních účelech pozemkové reformy v tomto státě a podávají dobrý příklad osobního využití pozemkové reformy. Pozemkovou reformou stala se půda v tomto státě předmětem čachru. Ducha, jaký ovládá pozemkovou reformu, označil již muž, který asi před dvěma hodinami mluvil s této tribuny, chtěje zde obhajovati činy českého lidu, utlačování Němců v tomto státě, pan dr Kramář: "Z německých latifundií stanou se české vesnice". Myslím, že to postačí. Avšak i v roce 1919 psal český tisk: Převede-li se německá a maďarská půda do rukou Čechů, pak se osvobozovací dílo českého lidu zdařilo. Ministr Habrman, jeden z mezinárodní strany českého lidu, ovšem jen na papíře, kterému se za podporu počešťovací akce v severních Čechách dostalo svého času uznání českých obranných jednot, slíbil českým legionářům pozemky v severních a západních Čechách. Nejsme nikterak proti tomu, dává-li český národ českým legionářům půdu. Dělejte však méně zbytkových statků a dejte části zbytkových statků těmto legionářům a ne protekčním dětem českých koaličních stran.

Co jest pozemková reforma? Pozemková reforma je dobře promyšlený a uvážený plán národně zbaviti menšinové národy práv. Poukázal jsem svého času také na vliv obranných spolků a vzdorospolků, jaké máme venku v německém území. Mohu si dnes zajisté odpustiti, abych se o tom dále šířil. Kdyby zde byla i někdy dobrá vůle dát něco německému uchazeči o půdu, tu přijde taková obranná jednota, která venku v německém území provádí svoji Němcům nepřátelskou činnost, a zakáže konec konců pozemkovému úřadu, aby se Němcům v tomto území něco dalo. I sám president tohoto státu nemohl se na provádění pozemkové reformy již dívati a žádal v roce 1922 ve svém novoročním poselství reformu v provádění přídělu půdy a zároveň reformu organisací příděl provádějících. Leč president Masaryk projevil tak mnohé přání, leckteré přání, které by snad nějak bylo přispělo k dorozumění národů v tomto státě. Takové přání nesmělo býti splněno, poněvadž ti, kdož si dávají v Plzni holdovati, mají stále ještě v republice silnou ruku. Nuž jakými jeví se účinky této české pozemkové reformy? Převzal jsem dnes úlohu poukázati na to, že president Škodových závodů v Plzni převzal velkostatky Houska, Stráňovice a Lobeč a pronajímá pozemky jen těm domkářům, kteří pracují na jeho polích a v jeho lesích a pracovati se zaváží. Stará šlechta, nová šlechta. Tu táži se vás: mají zase domkáři, kteří po desítiletí měli pozemky pronajaty, na rozkaz presidenta Škodových závodů konati robotu, od níž nás takový Hans Kudlich, k němuž my jako němečtí zástupci rolníků a malorolníků chováme největší úctu, v těžkém boji osvobodil, mají býti ty vymoženosti, které nám takový Josef II., jehož nectím jako Habsburka, nýbrž jako lidového císaře a muže lidu, přinesl, mají vymoženosti takových mužů býti německému venkovskému lidu odňaty duchem ovládajícím českou pozemkovou reformu, kterého převzali i přejímatelé půdy, osvobozovací dílo Kudlichovo a Josefa II. má býti zničeno? Nu budiž, i synové toho lidu, který kdysi císař Josef II. osvobodil, pomáhali strhovati pomníky. Je-li český lid poctivý, pak musí venkovský český domkář a sedlák dát pravdě průchod a říci: My to jsme, kdož jsme od Josefa II. požívali téhož ovoce jako německý sedlák a malorolník. Chtěl bych vám nyní sděliti několik dat, jak to vypadá se zkracováním německého lidu při pozemkové reformě v tomto státě. Lichtenstein má panství v Bezdružicích. V celém okrese bezdružickém je 80 Čechů, 13.821 Němec. Ze 685 ha přidělené hospodářské půdy nedostali Němci ani jediného hektaru. V okrese žlutickém je 547 Čechů a 13.900 Němců. Přiděleno bylo 271 ha hospodářské půdy, ani jediný hektar nedostal Němec. Na konci roku 1924 přiděleno bylo řádným přidělovacím řízením 240.000 ha, Němci dostali 650 ha. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Do konce r. 1924 bylo prodejem z volné ruky odevzdáno 109.000 ha, 1949 ha dostali Němci. Akcí RS přiděleno bylo do konce r. 1924 1250 ha a 480 ha dostalo se Němcům.

A nyní přijde to příznačné: V zákoně o drobných pachtech je slůvko "musí", kdežto v zákoně přídělovém dovedl pan ministr spravedlnosti ze slova "musí" udělati "může", a co slovo "musí" pro německé obyvatelstvo znamená, dochází výrazů v zákoně o drobných pachtech. Podle zákona o drobných pachtech rozděleno bylo 101.119 ha. Jelikož slovo "musí" dává německému uchazeči o půdu subjektivní právo k nabytí půdy, musilo býti 31.000 ha, 30% býti přiděleno německým drobným pachtýřům. Rozumí se samo sebou, že české menšiny za přítomnosti oficielních zástupců vlády hnaly na pražském sněmu proti zákonu o drobných pachtech útokem, poněvadž se Němcům dala možnost nabýt půdu a proto nebyl zákon o drobných pachtech v maďarské části uveřejněn, aby na těch několika málo výhodách a právech, jichž dostalo se Němcům, nemohli Maďaři brát podílu.

A teď tento přehled: Řádným přídělovým řízením odevzdáno bylo 240.000 ha, prodejem z volné ruky 109.000 ha, akcí RS 12.500 ha, úhrnem 361.500 ha. Podle subjektivního práva německého lidu případně jeho uchazečů o půdu měli bychom na této půdě 30% podíl a právo na 30%. Co jsme však dostali? 3079 ha a 108.450 měli jsme dostat. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Byli jsme tedy zkráceni jako německý lid na svých právech o ne méně nežli o 105.371 ha. Co zde uvádím, jsou oficielní data vlády, nikoliv nějaký libovolný výpočet.

A ještě několik příkladů křivd v oboru pozemkové reformy. Ve Svařenicích, okres Štětí, bylo 60 uchazečů o půdu, kteří čekali na pozemky a činili zákonitý nárok. Obec požádala o 15 ha neplodné půdy. V Roudnici utvořilo se české sociálně-demokratické družstvo, toto české sociálně-demokratické družstvo převzalo pozemky, nerozumělo však nikterak obdělávání půdy, vzalo pole německým pachtýřům a dalo je těm, kdož se mu zamlouvali, lidem, kteří dosud půdy nikdy neobdělávali, přes to že se v zákoně stanoví, že půdu mají dostati především ti, kdož jsou způsobilí hospodařiti na půdě a mají potřebné hospodářské nářadí.

Je to smutná kapitola, o které zde mluvím a kterou musím již po druhé rozebírati. V Liběchově máme lidi, kteří žijí z výtěžku strání, nuzné malorolníky. Koupili si pozemky od panství z volné ruky. Pozemky se jim však vzaly, peníze byly jim vráceny, vyměřovací poplatky musili však zaplatiti za ty, kdož jako Češi v Zimoři půdu dostali. Když si pak němečtí poslanci na to stěžují, dávajíce výraz svému oprávněnému rozhořčení, tu nemá zajisté nikdo práva vyčítati nám úmyslné odhalování křivd na našem lidu páchaných. Mohl bych zde uvésti ještě velmi mnoho křivd. Mám zde na lístku 103 německé uchazeče o půdu. V Hrušovce a okolí dostalo se do přídělu 1.000 ha, 3 ha dostali němečtí žadatelé pozemků. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Chci, jelikož je mi bohužel dopřána pouze 20minutová lhůta řečnická, upustiti od dalších závažných dokladů pravdy o pozemkové reformě v tomto státě, a spěji ke konci.

Jedno je jisté, a nechci dnes opominouti to zde uvésti. Předhazovalo se nám opětně, že prý jsme byli věrni Habsburkům, že prý jsme v Rakousko-Uhersku český národ utiskovali. Výčitka tato je nespravedlivá, jak dokázal pan kolega Jung; k věrným Habsburkům přináležel i šéf vlády. Ministerský předseda vydal v r. 1917 provolání stran válečné půjčky a český lid uposlechl této výzvy. Tedy i směrodatné osobnosti českého státu smýšlely tenkrát jinak nežli dnes. (Výkřiky na levici.)

A jestliže naše intervence za hranicemi, které musíme podnikati, poněvadž se nám doma málo vychází vstříc, vzbuzují nelibost, tož porovnejte zahraniční ministerské řeči a řeči u nás a pak poznáte, že náš německý lid v tomto státě nestojí opuštěn. Ke konci svých dnešních vývodů dovolím si přednésti ve výtahu programovou řeč ministra vnitra Německé říše, která zní: "Přijetí do Svazu národů odlehčí snad i kulturnímu osudu našich německých menšin. Je naším obzvláště vznešeným příkazem udržovati s nimi kulturní spojitost. Třebas miliony Němců žijí mimo soustátí Německé říše, příslušnost těchto menšin k německé kulturní pospolitosti nebude nikdo moci zničiti. Kulturní zachování menšiny nezávisí na její početní síle, nýbrž na síle kulturní vůle, která v ní žije. To poznají ještě i ti, kdož o německé menšině mluví jako o "ethnické relikvii" - a chtěl bych k tomu dodati: i ti musí ji poznati, kdož mluvili o sudetském Němectví jako o usýchající větvi německého národa - "byl by špatným znalcem svého vlastního národa státník, který by se chtěl domnívati, že pokusy útlaku německé menšiny dosáhne něčeho jiného nežli nezlomné vůle po kulturním uhájení a sebezachování."

Podívejme se na tuto ministerskou řeč a na ministerské řeči zde pronesené. Měl jsem, upřímně řečeno, jako mladý sněmovník o zdejším parlamentarismu, když jsem po prvé překročoval práh sněmovny, vyšší ponětí nežli dnes, kdy po druhé opouštím tuto tribunu. Ku konci pravím: Dejte německému lidu což jeho jest. Ponechte ubohým, nešťastným německým uchazečům o půdu, kteří jsou velice vzrušeni, poněvadž mají přijíti o své nejsvětější, o svoji pílí a spořivostí získanou existenci, jejich domov. Ustaňte konečně s útiskem německého lidu ve všech oborech a zejména v otázce pozemkové reformy, napravte těžké bezpráví částečně tím, že vezmete zřetel na nynější nároky všech německých žadatelů půdy, neodnímejte hospodářsky slabému venkovanu v německém jazykovém území jeho beztoho skrovnou existenci, abyste se nedotkli těžce duševního citu tisíců německých malorolníků a neohrozili jejich budoucnost.

Národnostní záští, svár v německém jazykovém území zbavil by náš lid práv i v oboru pozemkové reformy. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Slovo má nyní pan posl. Mikulíček.

Posl. Mikulíček: Vážená sněmovno! Způsob, jakým vládní návrh, o němž jednáme, je v této sněmovně podáván, jasně ukazuje demagogii agrárníků a hlavně ministerstva zemědělství, když dokazují nutnost stabilních cel tím, že mají na zřeteli zájem drobných domkářů a malorolníků.

Osnova zákona, která dnes je podána parlamentu, byla senátem usnesena hned 16. října 1925, čili ležela v šuplíku ministerstva zemědělství plných 5 měsíců. Ovšem v říjnu 1925 bylo potřebí u statisíců domkářů a malorolníků udělati propagandu pro eventuelní volby, získati je lacinými sliby, které nebylo v úmyslu splniti. Tak vládně se plní to, o čem zde mluvil před hodinou pan dr Kramář, že vládnoucí mužové v tomto státě dosud neporušili slibu, který obyvatelstvu tohoto státu z těchto míst podávali. Výkřikem jsem poukázal, že přímo křivopřísežně porušen byl slib o znárodnění velkého majetku, o socialisaci, prokázáno je, že pramizerně splatil pan ministerský předseda Švehla svoji směnku veřejným a státním zaměstnancům, a projednávání tohoto zákona dokazuje, že rovněž tak švindléřsky jedná se se zájmy domkářů a malorolníků.

Osnova zákona také dokazuje, že tvůrci tohoto zákona nemají ponětí o hospodaření. Dnes, 16. března, se prodlužují pachty půdy, která od 15. července leží jako nezorané strniště, zarůstající plevelem a travou. Každý rozumný hospodář ví, jak užitečné pro půdu je, když se hned kol mandelů-kupek, jak tomu říkáte v Čechách - půda zoře; oni však mají čas. V určitých krajích, kde převládá písčitá půda, je dnes již zaseto. Velkostatkáři již mají zaseto a my se ještě dohodujeme vinou ministerstva zemědělství, vinou nejvlivnější strany v tomto parlamentě, strany agrární, dostanou-li chudáci měřičku nebo dvě prodloužením nájmu na rok. Na rok: zase taková druhá veliká moudrost, podle které během 6 let jest pole jen jednou řádně pohnojeno a bez pohnojení nepřinese žádného užitku - a dnes se má předávati drobným zemědělcům.

Vážení přítomní, celý postup provádění §u 63 dělá se takovým způsobem, že to nelze jinak zváti než vyloženým lajdáctvím a ledabylostí, která měla za následek pro občanstvo ohromné škody. Já přijdu při tom i na projednání svého osobního případu. Pokud zde známo, pánové protivných stran dostávají velmi často záchvaty na seno. V době revoluce i po revoluci všichni vedoucí činitelé v tomto státě slibovali lidu půdu, ale ten se nechtěl se sliby spokojiti a proto r. 1920 na našem Slovácku, kde je prudší krev než kde jinde, jako na př. na Holomúcku a jinde, lid cestou revoluční, protizákonnou si půdu vymohl. Srotil se z celých vesnic, vyhnal z panských polí obhospodařující správce a čeledíny i s dobytkem a prohlásil: Dokud nedostaneme půdy - bylo to v 8 vesnicích - do užívání nebo do vlastnictví, vy tu síti nebudete. Staří rakouští byrokraté telefonovali mně, byl jsem místodůvěrníkem Národního výboru a nebyl jsem tedy v očích našich stoprocentových vlastenců tak špatným chlapem, jakým mne udělali dnes svým počínáním, telefonoval mně okresní hejtman, že budou všichni potrestáni, že státní zástupce už o tom ví, ale když viděli, že celých 10 vesnic se bouří, že pro revoltující nestačí kriminály, musila se lidu půda dáti, ale dělo se to hůře a ledabyleji nežli když dávám šesták neb korunu zpropitného číšníkovi. (Výkřiky.) Neskákejte mně do huby, mohlo by mně z toho býti špatně.

Věci zemědělské, které jsou tak citlivé na každou vadu, prostě ujednáním okresní politické správy byly předány důvěrníkům uchazečů o půdu a tak se stalo, že jsme v Malenovicích dostali parcelu 234, která měla 15 měřic výměry, ale jen 12 měřic orné půdy. Z 15 měřic nám byl předepsán Pozemkovým úřadem pacht. Okresní politická správa se šéfem dr Januštíkem v čele předala těmto drobným uchazečům půdu, ale tři měřice sesekl z této parcely mlynář Jan Dvořák, který vyvážel za války oberstlajtnantům do Vídně mouku, zatím co v Malenovicích umíral lid hladem. Když ji sesekl a naši lidé si šli na můj poukaz pro jejich seno, poněvadž jsem byl přesvědčen o tom, že jim to patří... (Výkřiky posl. Bečáka.)... počkejte, pane Bečáku, co vám ještě řekne nejvyšší soud, jak to dopadne - chtěli ze mne udělati zloděje sena. Pět roků se táhl proces a my jsme prokázali, že jsme z těchto 3 měřic zaplatili 1300 korun nájmu. Za pět roků jsme prokázali, že podstata celé žaloby výpověď ředitele napajedelského cukrovaru katolického kněze dr Cyrilla Seiferta, byla falešná. Ten prohlásil do vyšetřujícího protokolu: Nemohl jsem dáti půdu tuto do podnájmu drobným uchazečům, poněvadž sám jsem ji neměl v nájmu. Půda patřila Leopoldu Sternberkovi a když jsem ho dostal do křižového ohně s důchodním Kašparem, přiznal, že mu ten Jan Dvořák z louky ve výměře 3 měřice platil 114 K ročního nájmu. Vyložený zločin, křivé svědectví. Upozorňoval jsem na to státního zástupce v Hradišti, ale poněvadž se jednalo o katolického kněze a řiditele velkonájmu dr Seiferta, byla to prý jen mýlka a nikoli zločin křivého svědectví.

Vážení přítomní! Kdo čte tisk proti nám zahrocený, očekával, že toto seno musí všem lidem, kteří si pro ně šli, zlomiti vaz v občanských právech a přirozeně Mikulíčka zbavit poslaneckého mandátu. Po 4 dny trvalo přelíčení, za 4 dny si krajský soud ještě vymínil 2 dny, než vynesl rozsudek, a rozsudek vynesl tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, čili soud se přiklonil k názoru: drobní pachtýři - intelektuálním původcem zločinu byl posl. Mikulíček - byli přesvědčeni, že to seno jim patří, poněvadž z toho kousku pole platí nájem plných šest let ještě do r. 1925. Pro zločin krádeže byli všichni osvobozeni, ale poněvadž si pro svoje seno šli na tu louku, soud uznal, že vpadli násilně na cizí majetek, a Mikulíček dostal 3 měsíce, další jeden obviněný také 3 měsíce a ostatní po 10 nedělích na 3 roky podmínečně. Toto přímo přikazuje, aby si koaliční senaři přečetli stenografický protokol a více s tím nechodili, a abych prokázal, jak lajdáckým způsobem se odevzdávala půda drobným uchazečům podle §u 63.

Řešení pozemkových otázek, tak ožehavých pro život venkovanů, se vůbec u nás provádí způsobem, který lze nazvati nejen nespravedlivým, ale který s hlediska řešení otázek venkova, jak je řeší poz. úřad, ve kterém rozhoduje agrární strana, eventuelně do nedávné doby nynější ministr spravedlnosti dr Viškovský, je švindlem na kvadrát. To není již názor jen náš. Včera jsem intervenoval u pozemkové obvodové úřadovny v Brně spolu s kat. knězem, přísedícím zem. výboru Plhalem. Nestydím se za to, ačkoliv jsem zavilým nepřítelem klerikalismu všech věr a církví. Když jsou tu stejně zkracováni příslušníci strany lidové, jako příslušníci strany komunistické a jiných stran, je potřeba spojit se proti společnému nepříteli. V Uhřicích na Ždánsku již podruhé dělil Státní pozemkový úřad půdu. Je tam tajemník agrární strany Petr Macháček, který svou půdu 12 měřic prohrál v kartách. Tomu se přidělilo 9 měřic. (Posl. dr Blaho: On ji predal!) Ten, kdo prodá svou půdu, nemá práva na příděl půdy druhé. Všem těm ostatním, pokud se vykázali legitimací Domoviny, se půda přiděluje podruhé, ale řádným domkářům 5- až 10měřicovým, ať jsou organisováni polititicky ve straně lidové nebo komunistické, se nedává nic. Prý nemají kvalifikace. Vážení pánové! Rád bych věděl, jakou má kvalifikaci k obhospodařování 8000 měřic půdy p. posl. Špačeka jemu podobní majitelé zbyťáků, kteří dostali Fulnek. Ti lidé neměli pluh jakživi v hrsti a nevědí, jak se pluh zapíná do koleček. Dostal 8000 měřic a otázka jeho blahobytu je tím rozřešena.

2200 zbytkových statků bylo rozdáno čistě protekčním dětem. Vážení pánové! Nezdá se vám, že je to věcí hodně zavánějící moderním lupičstvím? (Potlesk komunistických poslanců.) Řekněte mně, co byste říkali na to, kdyby někdo měl hostinec, jako jsem ho měl třeba já, kdybyste měli podnik obuvnický, krejčovský, nebo jiný a kdosi vám ho bral za jednu třetinu ceny a odevzdával druhému, nikoli z potřeby, nýbrž aby na něm měl bez vlastní práce zajištěný pohodlný blahobytný život. Pánové, jestli jednomu stačí příděl 5 měřic, pak druhý 500 měřic nepotřebuje. (Posl. dr Blaho: A keď si to zaplatí?) Když si to zaplatí! (Výkřiky.) V tom je ten vtip, když si to zaplatí. My jsme roku 1920... (Výkřiky.)... my jsme hned v době voleb roku 1920 šli do voleb s tím heslem, aby velkostatky, pokud je o nich prokázáno, že nynější majitel jich nabyl cestou loupeže a krádeže, byly vyvlastněny bez náhrady. Řeklo se nám, že je to demagogie. Ale dnes jenom na hodonínské župě volební syndikát cukrovarů hodonínských, v jichž čele stojí bývalý poslanec Viktor Stoupal, nyní přísedící zemského výboru v Brně, tento syndikát různých Penků, kteří neměli šestáku na to, aby si koupili kozu (Veselost.) do toho velkostatku, je založil, zmocnil se 30 zbytkových statků a ještě k tomu tento syndikát vykrade zemskou zemědělskou radu... (Výkřiky komunistických poslanců.) Včera mi prozradil Plhal, přísedící zemského výboru, že tento hodonínský syndikát cukrovarů dostal subvenci na 70 secích strojů, (Výkřiky komunistických poslanců.) kdežto družstvo několika desítek domkářů a malorolníků je musí platiti jenom svými těžce vydělanými korunami. (Výkřiky komunistických poslanců.) Plhal je přísedícím zemského výboru a asi o tom ví, nás tam nepustíte a proto musíme čerpati z těch zpráv, které mi Plhal řekl před svědky. Vážení pánové, takový způsob drancování veřejných pokladen není lupičstvím? Není to darebáctvím, dávati někomu za jednu třetinu skutečné tržní dnešní hodnoty objekt, na němž má zajištěný blahobyt bez vlastní práce? My jsme ještě nikdy nechtěli, abychom plnou hodnotu platili Liechtensteinům, Schwarzenberkům anebo Šternberkům, ale je tu někdo, kdo má pokladní krvavé souchotě a kabelu čistou, a ten někdo je vaše kapitalistická vlast, ta trpí tuberkulosou v pokladnách trvale. (Výkřiky komunistických poslanců.) Vy se tu láskou k vlasti oháníte stále a ještě jste na ten nápad nepřišli, že když takový Penka dostane 600 měřic půdy řepné a k tomu budovy za 500.000 Kč a hospodářství, když to stojí běžnou trhohou cenu 3 miliony Kč, že by aspoň 2 milionky mohl dáti do té státní pokladny vaší vlasti, aby aspoň na týden tato tuberkulosa mohla býti odstraněna? Vy tu k tomu nejste, abyste se starali o odstranění finanční krise státu, nýbrž vy jste tu k tomu, abyste svojí většinou vytvořili zákony, podle nichž můžete všechno vyplundrovati a dohnati k placení v tomto státě jenom chudáky. Zkrátka řešení pozemkové reformy, jak se až dosud dělo, bude vyžadovati - a jednou k tomu dojde - důkladné revise. Dnes po této revisi nevoláme jen my komunisté, dnes kromě protekčních dětí i mnozí domkáři v Domovině organisovaní, kteří, protože také neměli strýčků a kmocháčků, byli odstrčeni, žádají revisi.

Při tom zmíním se o jedné konkrétní věci. V Pošumaví najmě v okresu plánickém, v jednom z nejchudších zemědělských okresů, hyne lid nedostatkem vlastní půdy. Pozemková reforma pro svoji nedostatečnost, ponecháním zbytkových statků, propuštěním částí statků ze záboru hospodářskou mizerii drobných zemědělců nerozřešila. Vládní návrh zákona, jenž ruší pachty statkářské půdy, vypuštěné ze záboru, ničí taktéž řady drobných pachtýřů v tomto okresu. Tak pomáháte drobnému zemědělci. V Klatovech byl vypuštěn ze záboru statek Maltézského řádu. Obec se uchází o koupi lesa zabíhajícího do parcely lesa obecního. Ale vypuštěním statku ze záboru prodáván podle informací městského úřadu v Klatovech tento les soukromníku. Protestujeme s tohoto místa proti tomuto postupu, jak proti vypuštění statku ze záboru, tak aby les, o nějž se uchází klatovská obec, byl prodán jednotlivci.

Stejně tak protestujeme proti úmyslům vydati lesy v těchto krajích pošumavských k plundrování starousedlým, jak tomu nasvědčují přípravy strany agrární.

My víme, že při nynějším systému a při nynější domýšlivosti pánů ze strany agrární nemají malorolníci od vás ničeho k očekávání. Vy proti nám postupujete stejným způsobem, jako postupoval proti našim soudruhům Stambolijský v Bulharsku, ale historie vám ukázala, že také tento postup se velice špatně Stambolijskému vyplatil. A nemyslete si, že náš Gajda a Syrový s tím p. dr Kramářem, s nímž je v jedné fašistické organisaci, kdyby měli zde mocenskou okamžitou posici, nenásledoval by šlépějí Cankovových anebo Lapčevicových.

Podáváme k projednávanému návrhu opravné návrhy. Navrhujeme, aby drobným nájemcům byl prodloužen pacht na 4 roky. Důvody jsou ty, že na rok prodlužovati pachtovní půdu jest největším neštěstím pro polní hospodářství, zvláště když se tak děje 15. března, a pak na půdě, která už 6 roků byla v nájmu. Každý jen poněkud rozumný, kdo měl někdy motyku v ruce nebo někdy aspoň pomáhal sousedovi na poli, může to věděti, ale že to neví slavné ministerstvo zemědělství a referent toho návrhu a páni z agrární strany, jest svědectvím, jak se málo zemědělskou prací na venkově zabývají. (Hlas: Co pak referent za to může?) Kdyby za to nemohl, tak se referátu vzdá. 4 roky navrhujeme prostě proto, že u nás není půda toto druhu, aby mohla rodit bez hnojení a proto chudý venkovský člověk dnes hodně drahý hnůj na jednoroční užitek vyvážeti na pole nemůže.

Z praktických důvodů navrhujeme proto jako lidé, kteří na vlastní anebo najaté půdě pracují prakticky a ne ve špirituse, benzinu a podobném, aby tento pacht na 4 roky byl prodloužen.

Navrhujeme dále škrtnutí §u 2, aby i ti velkostatkáři, kteří podle vládního návrhu nejsou povinni nájem prodloužiti, byli donuceni škrtnutím tohoto paragrafu pronajmouti půdu drobným uchazečům, když stejně z ohromné většiny a můžeme říci že z 90% majitelé velkostatkářské půdy neobhospodařují půdu ve vlastní režii, nýbrž dávají ji vykořisťovati různým nájemcům, ať jsou to židé nebo Němci, ať jsou to syndikalisté nebo agrárníci nebo klerikálové.

Zamítnete-li naše návrhy, potvrdíte to, že hrajete se zájmy drobných venkovanů pustou demagogii. My komunisté se již o to postaráme, aby malorolníci byli informováni o tom, jak o jejich životní zájmy se postarali bolševici v Rusku a jak oproti tomu planými sliby je krmí dnešní vládní koalice. Zároveň se postaráme o to, abyste za tento váš podvod dostali od pracujících venkovanů náležitou odplatu! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Pro neparlamentární výroky, kterých užil p. posl. Mikulíček při kritice vlády, volám jej dodatečně k pořádku. Dále má slovo p. posl. dr Feierfeil.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP