Úterý 16. března 1926

Předseda (zvoní): Prosím pana posl. Kurťaka, aby nerušil jednání.

Zpravodaj posl. dr Hajn (pokračuje):... mohou býti a podle historie, na základě které Podkarpatská Rus byla připojena k nám, musí býti nazýváni Rusové v Podkarpatské Rusi obdobně, řekl bych, autonomním národem, t. j. národem, který je vlastním pánem v Podkarpatské Rusi.

Jak bylo zde této většině v Podkarpatské Rusi jazykovým nařízením učiněno zadost? To vyložil celkem správně pan ministr vnitra. Obsahuje to § 100 ve svém druhém a třetím odstavci. Jestliže potom, ctěná sněmovno, zde vystoupili někteří podkarpatskoruští řečníci proti jazykovému nařízení, tedy ne díky tomuto druhému a třetímu odstavci §u 100, nýbrž vinou prvního odstavce §u 100, který zcela logicky měl býti až závěrkem celého tohoto §u 100, a to ještě s jistým omezením. A dále vystoupili také proto, že 4. odst. §u 100 sice nařizuje, že státní úředníci podkarpatoruští podléhají předpisům platným pro státní úředníky, ale vynechává, nestilisuje a nenařizuje, aby všichni státní úředníci Podkarpatské Rusi znali ruský jazyk.

Ale je zde již učiněn začátek, a budou-li dobře postupovati podkarpatoruští poslanci, budou-li míti náležitou míru i ve své oposici, a budou-li míti náležitou taktiku ve své vládní politice, pak dojdou jistě k opravě a dalším ústupkům. (Bravo! Bravo!) Ale při tom ještě stále nebude vyřízena jazyková otázka, která je také, řekl bych, jednou ze spolupříčin, že jazykové nařízení tak vyznělo. Věřím pevně, že ta otázka bude vyřízena šťastně, ale pak ovšem v jazykovém nařízení nám vymizí ten druhý termín "maloruský" a zůstane tam pouze "ruský" jazyk. Tedy to je mé zásadní nazírání, odlišné od nazírání onoho druhého řečníka podkarpatoruského, který zde na tomto foru dnes řečnil.

Pány řečníky německými byly mně učiněny některé výtky. Jeden pan řečník rozčiloval se nad tím, že navrhuji, aby se přes tento návrh německý přešlo k dennímu pořadu. Jestliže se mu zdá tento výraz "přejiti k dennímu pořadu" snad tvrdý, upozorňuji, že tak velí § 47 jednacího řádu, který výslovně praví, že návrhu na zamítnutí nelze činiti, nýbrž jen návrh, aby se přešlo k dennímu pořadu, ať již s odůvodněním či bez odůvodnění.

Jestliže zde jeden německý řečník mluvil s jistou emfasí a jako by chtěl ukázati svou bojovnost a svůj radikalismus, že bude trvati na tom, aby bylo hlasováno podle jmen, konstatuji, že musí býti zde hlasováno podle jmen, poněvadž podle §u 71 ústavní listiny o návrhu na nedůvěru vlády se hlasuje vždy podle jmen.

Bylo zde jedním německým panem řečníkem dokazováno - aspoň pokus se stal - že jazyková nařízení nemají žádné platnosti, protože nepodepsala jich celá vláda, že dva ministři nepodepsali. Nuže, cituji zde § 84 úst. listiny. "Každé nařízení vládní podepisuje předseda vlády nebo jeho náměstek a ministři, pověření jeho provedením, nejméně však polovina ministrů. (Posl. Zierhut [německy]: Jazykový zákon jest něco jiného!) Pardon, to je nařízení, žádný Gesetz. Nařízení podepsal ministerský předseda Švehla a šest interesovaných ministrů, kteří mají je prováděti. To je ministr vnitra Nosek, ministr spravedlnosti dr Viškovský, ministr financí dr Engliš, ministr obchodu inž. Dvořáček, ministr veřejných prací Mlčoch, ministr zdravotnictví Tučný. Vedle těchto ministrů, interesovaných resortů, podepsalo ještě dalších 8 ministrů, mezi nimi i soc.-demokrat. ministr dr Dérer. Počet ministrů ukazuje, že podepsala ne pouze polovička, ale všichni, celá vláda až na ty dva, čili jazyková nařízení jsou plnoprávná dle naší úst. listiny.

Jeden pan řečník německý vytýkal mně, že jsem prý nesprávně vykládal st. germainskou smlouvu v tom smyslu, že ona z celé té bohaté sítě státních institucí a úřadů jmenuje jedině soud a že jsem pravil výslovně, že před soudy musí každý státní příslušník jinojazyčného jazyka dojíti práva ve svém mateřském jazyku. Bylo řečeno, že prý to špatně překládám, že ve francouzském autentickém textu slovo "tribunaux" znamená úřady vůbec. Konstatuji, že jsem probral mnoho slovníků, i francouzská velká vydání akademií a všude tam, i v "Dictionnaire usuel de droit", znamenají "tribunaux" jedině a výhradně soudy, ať apelační, obchodní, trestní atd. a nic jiného než soudy. Slovo "tribunaux" mají i Angličané. Hledal jsem také v anglickém slovníku a tam zase to slovo se vykládá jako soudní tribunál. Tedy překlad smlouvy st. germainské jest správny, i moje vývody, které jsem učinil z toho slova "soud".

Jeden pan řečník německý pravil, že Československo jest stát, ve kterém nemá vůbec žádný národ naprosté většiny, protože Češi a Slováci jsou dva národové. Máte z toho radost, Němci, ale ta je dětinská. Neznáte ani minulosti československé jednoty, ani přítomnosti československé jednoty a vzájemnosti. Vidíte na příklad jen samostatný klub luďáků, ale nevidíte - protože nechcete viděti - že jsou poslanci Slováci ze Slovenska, kteří sedí skoro ve všech koaličních klubech, tedy že nemohou ľudoví poslanci jediní a sami representovati slovenskou větev na Slovensku. Ale mluvili zde v této debatě i řečníci Slováci. A podívejte se, co mluvili a jak mluvili, na př. posl. dr Juriga. Jsem přesvědčen, že jste se těšili, i kolegové Němci, na řeč kol. Jurigy. Nuže, on učinil tento výrok: "Vzdávám tudíž dík Prozřetelnosti, která z proudů krve světové války vytvořila stát Čechů a Slováků, ve kterémžto státě má slovenská řeč právě takovou hodnotu a čest jako bratrská řeč česká". A druhý výrok: "Slováci jsou pro zachování Československé republiky a chtějí pracovati pro její rozkvět proti heslu komunistů "sebeurčení až do odtržení". A dnešní jiný řečník Grebáč-Orlov řekl: "Odmítáme samostatnost Slovenska, neboť by to byl jeho i náš hrob".

Paní a pánové! Tyto výroky nám zatím úplně stačí pro poučení mezinárodní veřejnosti, že Slováci, i ti, kteří se zde chtějí representovati jako mluvčí samostatného národa slovenského, jsou upřimnými, opravdovými obhájci republiky Československé proti všem jejím nepřátelům. To všecko ostatní, co se týče československé jednoty, ponechávám nejlepšímu lékaři, kterým je čas, a ponechávám tomuto lékaři i spravedlivý soud o českých učitelích a úřednících na Slovensku, spravedlivější soud, než učinil dnes jeden kolega slovenský.

Pamatuji se, paní a pánové, zvláště na jednu scénu, která byla také v dobách tak pohnutých a rušných, jako je dnešní den a dny minulé. Jeden řečník německý mluvil zde velmi emfaticky, nadšeně o demokracii, o rovnoprávnosti, ale najednou jakoby se byl vzpamatoval, řekl: "Jestliže já zde mluvím o demokracii, rovnoprávnosti, humanitě a jiných takových věcech, nemluvím to proto, že je to program náš německý, nýbrž proto, že je to váš program český. My tímto programem chceme vás pobíjeti a porážeti".

Proto tu konstatuji: jestliže řečníci mluví o 14 bodech Wilsonových, mluví o nich nikoliv proto, že jsou to jejich body, nýbrž protože si myslí, že těmito body a Wilsonovým programem mohou porážeti náš československý národ a náš stát, Československou republiku. Já jsem si dobře všímal jako referent, co se tu pravilo od německých řečníků, a také jsem si všiml a vštípil v pamět, co se tu nemluvilo. Nepamatuji se, že by kterýkoliv řečník, když se mluvilo o menšinách, a on mluvil o ochraně sebe jako menšiny, se byl chtěl pochlubiti, že Německo již ohlásilo, že podá prý zákonnou předlohu na ochranu svých menšin ve svém Německu. Nemluvili-li zde ti pánové o tom vůbec, proč, ptám se? Vždyť přece mluvili o duchu Locarna, vždyť chtěli, aby se Locarno také tu provedlo atd. Patrně tato ochrana menšin není jejich skutečným programem tam, kde mají většinu a kde jsou pány.

A já přes to tu pravím, jestliže Německo podá skutečně předlohu zákona na ochranu menšin ve svém státě, na ochranu na př. menšiny polské a našich českých menšin, ale ovšem i na ochranu národa lužickosrbského, že si potom loyálně přečtu nejen tuto předlohu a zákon německý, nýbrž pozorně si opět přečtu všecka ustanovení naše o ochraně našich menšin a budu srovnávati, a jestliže najdu, že Němci dávají více svým menšinám než my, potom nebudu mezi těmi, kteří by nechtěli v tom smyslu revisi našeho zákona a jazykových nařízení. Tedy první slovo mají teď Němci v Německu.

Jinak myslím, paní a pánové, že nebudu dlouho mluviti o duchu Locarna po tom, co se všechno s tím duchem Locarna stalo, a jak jest nebezpečí, že nejen ten duch se ztratil, nýbrž Locarno celé. Velmi se mi líbila ta stupnice, ta gradace, které užil jeden německý p. kolega. Pan kolega pravil, že hledali cestu k diskusi nejprve v dohovorech s voliči, pak v iniciativním výboru a posléze v plenu sněmovny. Pánové, události v Karlových Varech a v Lanškrouně a jinde a jinde, patrně to byly ty dohovory s voličstvem; hledali příležitost v iniciativním výboru, kde jim byly dány celé dvě hodiny, takže jeden řečník konstatoval, že zcela objektivně dávám průchod pravdě ve své tištěné zprávě. Pak hledali příležitost k diskusi v této sněmovně. Konstatuji, že tato příležitost byl jim dána neobmezeně a také díky tomu již třetí den o tom hovoříme; mohli se tedy kolegové němečtí plně vymluviti a vymluvili se.

Podívejme se trochu, ale jen zcela krátce, na obsah diskuse se strany německé. Slyšeli jsme, že ohlašuje jeden řečník německý, bývalý místopředseda dr Czech, jménem svým a svého klubu návrh na pořízení národnostního výboru, kterýž by upravil tuto celou otázku. Jestliže se díváme na obsah a na směrnice návrhu, vidíme, že je to vlastně surogát, se kterým před nás předstupovala vždy vláda rakouská za tím účelem, aby porazila naše státoprávní požadavky. Návrh, který nám ohlásil pan dr Czech, má podobný účel, nemá však již rozvrátiti pouhý státoprávní program, nýbrž má nám rozdrobiti a podemlíti sám náš znovuobnovený stát. Je proto pro dnešek a v dnešních poměrech návrh dr Czech a povážlivější, nežli byl za Rakouska. Proto za dr Cechem s jeho návrhem nepůjdeme.

Mimo tuto sněmovnu podrobně rozšířil a doplnil návrh pana dr Czecha bývalý posl. dr Kafka na sjezdu německé demokratické strany v Liberci. Ani jeden ani druhý návrh nemá co činiti ani formálně ani věcně s návrhem Luschkovým a právě proto jsme za ně vděčni, neboť jimi ukázali pánové pravou tvář.

Jiný řečník, nynější místopředseda posl. dr Spina, jadérko své loyality k našemu státu zabalil do takových kudrlinek a užil takového obratu, že jeden řečník, nevím zda z jeho klubu, či zda to byl komunista - němečtí nacionálové, němečtí zemědělci, ani němečtí komunisté, se v této debatě nijak nelíšili - byl vyprovokován k poznámce, že potom jejich granáty by nebyly házeny v Truhlářské ulici. Je viděti, pane dr Spino, že v takových věcech, při takových příležitostech, platí biblické slovo: Řeč vaše budiž ano, ano, ne, ne!

Nyní přicházím k výrokům jednoho z kolegů německých, který zní: "Přes zásadní stanovisko k státu a k státní myšlence stoupenci moji opětovně vážně se pokoušeli o součinnost na půdě parlamentu, na půdě státu". A jaké je toto zásadní stanovisko, při kterém se pokoušeli o tuto činnost a součinnost? Patrně logicky, podle uspořádání věty nepřátelské, oposiční a negativní proti státu. A jiný poslanec řekl: "Víme, že tento stát nemůže býti naší vlastí, naše vlast je větší, jest to Všeněmecko; do té doby se budeme říditi zásadou: co má padnouti, do toho se musí strkati." To jsou upřímná slova, která nezastírají pravého smýšlení a cítění.

Vůči tomu všemu činím tyto závěrečné projevy:

Němci v Československé republice si nevzali na vědomí fakt Československé republiky tak, jak berou fakta lidé, kteří se důvodně resignovaně pokloní světové nutnosti a zařídí se tomu přiměřeně, asi tak přiměřeně, jako se zařídily ty miliony Němců v severních Státech amerických. Ani jim ve snu nepřipadlo, třeba jest jich několik milionů a mají obrovské bohatství, aby chtěli ve veřejném životě nějak dopomoci k platnosti svému německému jazyku, aby se chtěli dotknouti práva a svrchovanosti anglického jazyka.

Výrok kol. sen. Dyka o uschlé větvi německé v tomto státě nelibě se dotkl poslanců německých i v této sněmovně a byl zde výslovně i citován. Vzhledem k tomu pravím na adresu kolegů německých: Kdyby se vašim menšinám vedlo sebe hůře, bude váš národ uplatňovati kulturu a hospodářsky růsti ve svém německém státě, slovem, vyžije se tam v něm. Kdybychom se měli zde v Československé republice děliti s vámi o vládu nad svými věcmi a nad věcmi v tomto státě, nevyžili bychom se a zase bychom zakrňovali. Budoucnost německého národa jest v Německu, ctěná sněmovno, ne v německé menšině v Československu, ani v Rakousku, ani ve Švýcarsku. Vám jako Němcům a celému národu jest trnem v oku, že se pánem Čech stal zase československý národ, což znamená nový slovanský stát. To jest pro vás nesnesitelné a kazí světové plány německé. Dvojjazyčností chcete nás zbaviti charakteru slovanského státu a vyrvati jej ze sféry slovanské. To jest vaše příprava pro nedalekou budoucnost, kdy se ruský národ zbaví sovětů a ujme se sám vlády svých věcí. Spoluúčastí Němců ve vládě chcete zveličiti vliv němectví v budoucnosti, jako byl zveličen bývalým Rakouskem, jehož provincií byly Čechy a které se stalo vasalem Německa. Vám, kolegové němečtí, pravím upřímně: Musíte se u nás dostati do takového psychologického stavu, v jakém jsme byli my v Rakousku, kde naše inteligence se učila německy z nutnosti, aby se mohla státi státními úředníky v Rakousku, kde se naše inteligence učila německy i v Českém Brodě, po celých českých zemích. V tomto psychologickém stavu budete pak pokládati za přirozeno, učiti se česky nebo slovensky, poněvadž si uvědomíte, že jste přestali žíti v Rakousku a že žijete v Československé republice pod československou vládou.

Doporučuji opět ctěné sněmovně, aby hlasovala pro návrh iniciativního výboru, to jest aby přes návrh dr Luschky a soudr. přešla k dennímu pořadu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasování. (Výkřiky na levici.)

Žádám o klid.

Podle §u 75 úst. listiny a §u 56 jedn. řádu jest k usnesení sněmovny potřebí přítomnosti nadpoloviční většiny poslanců, nadpoloviční většiny hlasů a hlasování podle jmen.

Hlasování podle jmen provádí se podle §u 59, odst. 2 jedn. řádu tak, že každý poslanec odevzdá, sedě na svém místě, tištěný hlasovací lístek, obsahující jeho jméno a slovo: "ano" nebo "ne". Podle jednacího řádu dlužno tedy při hlasování použíti tištěných hlasovacích lístků a odevzdávati je se svého místa.

Žádám tudíž paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa (Děje se.) a na nich setrvali, a upozorňuji, že tištěné hlasovací lístky má každý z paní a pánů poslanců v zásuvce svého stolku.

Konstatuji, že sněmovna jest způsobilá se usnášeti podle §u 75 úst. listiny.

Jest nám hlasovati o návrhu výboru iniciativního, aby se přešlo k pořadu přes návrh posl. dr Luschky a soudr. na projev nedůvěry vládě.

Kdo jest pro přechod k dennímu pořadu tak, jak to navrhuje výbor iniciativní, odevzdá žlutý lístek, znějící na slovo "ano".

Hlasovací lístky sbírati budou do uren páni sněmovní úředníci za dozoru a účasti pánů zapisovatelů, kteří spolu s panem tajemníkem sněmovny a jeho zástupci vykonají skrutinium.

Žádám, aby se funkce ujali pp. zapisovatelé, a to: p. posl. Dubický v úseku 1. a 2. a na presidiální tribuně, p. posl. Ježek v úseku 3. a 4., p. posl. dr Petersilka v úseku 5. a 6.

Upozorňuji znovu, že, kdo hlasuje pro přechod k pořadu, tedy pro návrh iniciativního výboru, odevzdá lístek žlutý, a kdo hlasuje proti návrhu výboru iniciativního a tím pro návrh menšiny, odevzdá lístek modrý.

Žádám, aby započalo sbírání hlasů. (Děje se.)

(Po sebrání hlasů:)

Sbírání hlasů jest ukončeno, žádám, aby provedeno bylo skrutinium, a po něm aby mně byl sdělen výsledek hlasování.

(Po provedení skrutinia:)

Podle výsledku hlasování, oznámeného pány zpravodaji, hlasovalo 157 poslanců pro návrh výboru iniciativního a 101 poslanců proti němu.

Návrh výboru iniciativního jest tedy přijat předepsanou nadpoloviční většinou hlasů a tím sněmovna se usnesla přejíti k pořadu přes návrh na projev nedůvěry vládě. (Potlesk koaličních poslanců. Výkřiky na levici.)

Místopředseda Slavíček (převzav předsednictví - zvoní): Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:

2. Druhé čtení osnovy zákona o podomním obchodě (tisk 148).

Zpravodajem výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností jest p. posl. Náprstek.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Náprstek: Nejsou. (Hluk.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Prosím o klid.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 2. odstavec dnešního pořadu.

Přistoupíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž jest:

3. Zpráva výboru zemědělského o usnesení senátu (tisk 7) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 2238 a 2268) o další obnově prozatimního vnuceného pachtu (tisk 153).

Zpravodajem výboru zemědělského jest p. posl. Nejezchleb-Marcha.

Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Nejezchleb-Marcha: Slavná sněmovno! Při provádění pozemkové reformy bylo použito §u 63 přídělového zákona, kterým se měla celá věc uspíšiti. Prozatímní vnucený pacht počal nejdříve 17. února 1920 a prodloužen byl zákonem z 13. července 1922.

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku akce prozatímního vnuceného pachtu provedena byla již během r. 1920, na Slovensku však teprve v r. 1921.

Obnova prozatímního vnuceného pachtu podle zákona 214/1922 způsobila, že pacht prodloužený na úhrnnou dobu šesti let končí různě v době od 17. února 1926 do 31. prosince 1927.

Pozemková reforma na zabrané půdě zemědělské v Čechách, na Moravě a ve Slezsku bude z největší části již po žních 1926 dokončena a tím také likvidována otázka vnucených pachtů. Potřeba prodloužiti tyto pachty jeví se v těchto zemích u malého počtu případů, kde pacht končí na počátku r. 1926, aniž by do té doby byla provedena pozemková reforma. V těchto případech dlužno zjednati pořádek a v zájmu nerušené zemědělské výroby za jistiti pachtýře, aby mohl vykonati polní práce pro sklizeň r. 1926.

Provedení pozemkové reformy na Slovensku a Podkarpatské Rusi vyžádá si ještě nejméně doby dvou let a nutno již proto učiniti zákonné opatření do roku 1927 v tomto směru.

Senát Nár. shromáždění učinil usnesení o vládním návrhu a zemědělský výbor usnesl se doporučiti plenu poslanecké sněmovny přijetí připojené osnovy senátu v nezměněném textu, s připojením resoluce, která ke konci následuje. (Souhlas.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): K této osnově jsou zde řečnické přihlášky, zahájíme proto rozpravu.

Prve však navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 20 minutami.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Lhůta jest tedy stanovena 20 minutami.

Ke slovu jsou přihlášeni dosud jako řečníci: "proti" pp. posl. Leibl, Mikulíček; "pro" pp. posl. Böhm, dr. Feierfeil, Bečko, Mikuláš a Koudelka.

Uděluji slovo prvnímu řečníkovi, panu posl. Leiblovi.

Posl. Leibl (německy): Slavná sněmovno! Drobní pachtýři, obzvláště menšinoví, čekají v úzkostech na spravedlivou ochranu pachtýřů. Dosavadní zákon o pachtech byl nedostačující a skýtal pachtýřům menšinovým jen nedostatečnou ochranu. Tisícům drobných pachtýřů byla přes zákon dána výpověď a tisícům byly pronajaté pozemky odňaty. Tím bylo zničeno mnoho existencí. Němečtí drobní pachtýři jsou ve stavu zoufalém, neboť žádný z nich neví, bude-li moci pozemek, který dnes ještě má, z něhož živí svoji rodinu, zítra ještě obdělávati. Ba stává se, že se mu obdělaný pozemek prostě vezme. Tu neplatí žádné právo, tu neplatí žádný zákon. (Posl. Schuster [německy]: I když jej již zaplatil!) I když jej již zaplatil, ovšem! Smlouva se zruší a pozemek se vezme. Při přídělu pachtu nerozhoduje zdatnost a potřebnost, nýbrž pouze národnost. Při takové národnostní zaslepenosti je rozum naprosto vyloučen. Nebéře se také žádný zřetel k zájmům národohospodářským.

Jak nezměrnou škodu způsobil si tím tento stát sám! Produkce hospodářských výrobků tím těžce trpěla. Nejsem žádný národní šovinista. Musím však zde prohlásiti, že pozemková reforma v tomto státě není ničím jiným nežli nástrojem k počešťování.

Předložený zákon není zákonem na ochranu pachtýřů. Prodloužení pachtu, které se ustanovuje tímto zákonem, týká se pouze nájmů zabraných velkostatků podle zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. z. a n., o pozemcích velkoagrárníků a církevních statků není v tomto zákoně žádné zmínky. Spojení agrárníci a klerikálové bez rozdílu národnosti zabránili tomu, aby prodloužení pachtu bylo rozšířeno na tyto pozemky. Ne snad, že by agrárníci a držitelé církevních statků nepronajímali již žádných pozemků. Nikoliv, ale jsouce vyloučeni ze zákona o ochraně pachtýřů pronajmou pozemky pouze těm domkářům a malorolníkům, kteří se podrobí jejich vůli, kteří po př. odevzdají při volbách svůj hlasovací lístek do urny pro velkoagrárníky. (Posl. de Witte [německy]: To se tedy zřizuje opět nevolnictví!) Ovšem, to se opět obnovuje. Lehkomyslnost je to od vlády, že přináší sněmovně zase předlohu - je to pátá - v niž se prodloužení stanoví pouze na jeden rok. Ovšem, v důvodové zprávě se praví, že pozemková reforma bude za rok ukončena. To však není správné. Provedení pozemkové reformy bude trvati ještě nejméně tři roky a provedení v pozemkových knihách a vyřízení rekursů nebude ještě po léta provedeno.

Rolník může racionelně hospodařiti na pozemku jen tehdy, může-li si na řadu let sestaviti plán hospodaření. Takto nemůže však pole ani pohnojiti, poněvadž neví, může-li v příštím roce pozemek obdělati. To ví pan ministr zemědělství, to vědí páni úředníci v příslušných ministerstvech. Ti úředníci, kteří tento zákon vypracovali, jsou o tom přesvědčeni, že není dobrý. Tu však právě platí bohužel vždy jen moment národnostní. (Německé výkřiky: A zájem bohatých!) Zcela správně, a to je to neštěstí v tomto státě, že se otázka neřeší s hlediska rozumu, nýbrž pouze a jedině, jak jsem již řekl, se stanoviska národnostně šovinistického. Tento zákon je toho dokladem. Původní vládní předloha pomýšlela na 9letou dobu nájemní. Pouze reakcionářským, kapitalistickým a nacionalistickým stranám jest přičísti na vrub, že tento zákon dostal nyní takové znění. Výnosnost a výroba se takovým systémem hrozně oslabují a drobní pachtýři jsou tím ve svých hospodářských zájmech opravdu tak těžce poškozováni, že mnohý přijde na žebráckou hůl. Rozumná vláda se snaží podporovati a napomáhati hospodářským zájmům hospodářsky slabších. Zde předloženým zákonem poškozuje a ohrožuje stát zájmy svých vlastních státních občanů.

Pozemkový úřad vydal před nedávnem statistiku, v níž se dokazuje, že malá hospodářství vykazují mnohem větší výrobu než velká. Vypočítává se, že 1000 ha půdy při provozu v malém obživí 700 osob, při provozu ve velkém pouze 200. Mně se zdá tento výpočet příliš přehnaný; nebo je tu zase cosi za lubem, sledují se opět určité účely, což je ovšem také možným, jestliže se vypočítá: Malorolník má z hektaru větší výrobu, tudíž větší výnosnost (Posl. de Witte [německy]: A proto musí platiti také vyšší daně!). Zcela správně! Při tom musím podotknouti, že se hospodářské provozy v malém odhadují berním úřadem poměrně mnohem výše nežli velkostatky. Nynější šlechta, která dostala zbytkové statky - bude jich slušný počet 1000 - převzala tyto statky, tato hospodářství mnohdy s nedostatečným kapitálem, neměla také správného pochopeni. Nedá vždycky Pán Bůh potřebného rozumu tomu, komu dá úřad. Je to hrozné, přijde-li se do takového statku a uzří, že tam místo 100 krav stojí 6 kusů vychrtlého dobytka. Těm lidem se sotva bude dobře dařiti, a proto vydává stát ještě statisíce, aby nadělal takových zbytkových statků, přes to že ti lidé převzali statky za babku. Příště nebude mít stát peněz na takové účely a proto činí již nyní opatření, aby se při daních bral na tyto lidi ohled.

Je-li však tato úřední statistika správná, že hospodářství v malém vykazují více jak trojnásobnou výrobu proti provozům ve velkém - já o tom pochybuji - proč jsou tedy ta nesmyslná ustanovení v tomto zákoně, proč ruší se malé provozy prodlužováním nájmu pouze na jeden rok, proč odnímají se pozemky malému rolníku? Kde zůstává tu logika? Při této příležitosti musím něco opraviti. Český pachtýř se poškodí méně nežli německý. Nepřejeme si toho a nechceme to. Avšak rozumí se samo sebou, že poškozováni budou jen pachtýři náležející menšině. Platí jen jedna zásada: Hospodářské posílení vládnoucího národa a soustavné oslabování jiných.

To jeví se obzvláště při pozemkové reformě, to je zde pravidlem. Byl vůbec jedinký zákon o pozemkové reformě zachováván, alespoň vůči nám? Nemáme žádné důvěry v zákonodárství v tomto státě, zejména v pozemkovou reformu. (Výkřiky na levici.) Znásilňování, jež provádí pozemkový úřad, je výsměchem zákonodárství. Jde se tak daleko, že se domkářům a malorolníkům berou i takové pozemky, které před desetiletími za rakouské vlády z úhoru obdělali. Jejich předkové zpracovali a obdělali tuto půdu. Ale demokratická Československá republika se odrakouštila a béře malorolníku půdu násilím. Je potěšitelným, že se čeští malorolnici často zdráhají převzíti půdu Němcům odňatou; pak započnou nacionalistické organganisace svoji činnost. V čele těchto nacionalistických organisací je obyčejně český učitel, a tyto terorisují tak dlouho, až se někdo najde, kdož převezme nájemní pozemek od německého domkáře. Rozbíjejí se vzorně zařízená německá drobnopachtýřská hospodářství a pozemky dávají se často českému továrnímu dělníku, který nemá žádného nářadí, žádného dobytka, ani stodoly, ani stáje, který sám bydlí v nájmu a věci naprosto nerozumí. (Posl. Schweichhart [německy]: To se mluví o kvalifikovaných uchazečích!) Zcela správně! V železné Rudě žije 200 dlouhodobých drobných pachtýřů, jimž soudy, ba dokonce i nejvyšší správní soud, přiřkly pachtovné pozemky jako majetek. Pozemkový úřad nedbá však ani rozhodnutí nejvyššího soudu a zabraňuje provedení zákona. Terrorem a hrozbami chce se o právo připraviti malorolníky a pachtýře. Takovým postupem vznikla velká národohospodářská škoda a postižena byla těžce celá hospodářská výroba. Obzvláště poklesla výroba mléka. Při posledním sčítání dobytka v Železné Rudě bylo zjištěno, že počet krav poklesl ze 600 na 300. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Německým drobným pachtýřům berou se luka, noví majitelé pozemků prodávají seno do Bavor, tedy nepřátelské moci. Po šest let vede německá sociální demokracie boj za práva drobných pachtýřů, ale pozemkový úřad nezná v té věci žádného práva, zná jen násilí. Kdyby někdy bylo bývalo úmyslem provésti spravedlivě pozemkovou reformu, nesměl se nikdy zříditi v této formě pozemkový úřad, který stojí stát miliardy. Při spravedlivém provádění pozemkové reformy musí spolupůsobiti kromě zájemců i obce, okresní správa, soudy a úřady pozemkových knih (Posl. de Witte [německy]: Těch nelze užíti k tomu švindlu!) Velmi dobře, pane kolego! Provádění pozemkové reformy stojí stát více nežli vyvlastněné velkostatky - jichž přílišně neželím - dostanou náhrady. Jsem dalek toho, abych činil výhradně úřednictvo pozemkového úřadu odpovědným za nespravedlivé provádění pozemkové reformy, právě zdatní úředníci vyjadřují se často nejostřejším způsobem o věcném provádění pozemkové reformy. Kdo ji však vlastně provádí? Kde jest nejvyšší instance? Kde jsou směrodatní činitelé? Není to pozemkový úřad a ani ministerstvo zemědělství, venku na vsi sdělává taková Pošumavská jednota a taková Domovina přidělovací plán, v čele stojí obyčejně český učitel a ani nejvyšší úředník tohoto státu nemůže již změniti přidělového plánu, sestaveného takovou českou menšinou. Odborní úředníci a soudy snižují se nacionálními spolky na pouhé loutky.

Je jeden způsob, jakým Němec může dostati půdu: Uposlechne-li česko-nacionální výzvy a splní-li tyto podmínky: Zápis za člena do českých národních spolků, přiznání k české národnosti, máme toho mnoho příkladů, a zápis svých dětí do české školy. Splní-li němečtí uchazeči o půdu tyto podmínky, dostanou kus půdy, ale s osvědčovací lhůtou, nikoli přislíbenu, nýbrž do nájmu, ne do vlastnictví. (Výkřiky na levici.) Tento podvod nazývá se pozemkovou reformou. Kdyby zákon na ochranu republiky v tomto státě platil i pro národ vládnoucí, nemohla by vězení a trestnice pojmouti lidí, kteří tento zákon přestupují. Ve starém Rakousku by státní zaměstnanci, kteří by se takovým způsobem byli uplatňovali, byli propuštěni. Zde se vyčiní takovému úředníku, který není zřejmě nacionálně činný.

Ztratili jsme dobrou víru v zákonodárství v této sněmovně, máme pocit, že každého zákona, který se udělá, použije se za nástroj proti nám. A má-li nějaký zákon ještě jiskru spravedlnosti v sobě, zničíte prováděcími nařízeními ještě i tuto jiskru. Proto neklademe žádných nadějí v tento tak zvaný zákon na ochranu pachtýřů. (Souhlas a potlesk na levici.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP