Úterý 16. března 1926

Pán posl. dr Štefánek sa oboril vo svojej reči na menšiny a obvinil maďarský národ bez výnimky z utlačovania Slovákov. Vhodil takto do jedného vreca maďarské robotníctvo a maloroľníctvo s maďarskými grófmi a barónmi. (Posl. dr Štefánek: To nie je, pravda!) Nuž za toto sa poďakujú maďarskí maloroľníci novozámockého okresu, ktorí volili pána dra Štefánka. (Posl. dr Štefánek: Prečítajte si moju reč, to je pravý opak!) Dobre som jú čítal. On nevidí rozdiel medzi maďarským robotným ľudom a maďarskou buržoáziou a nevie, že za vlády republiky rad v Maďarsku bola to práve maďarská buržoásia, ktorá utekala pred svojim pracujúcim ľudom. A jeden z nich bol gróf Apponyi, ktorý by sa bol určite dostal za mreže; tento zvaný Herodes slovenského školstva bol s otvoreným náručím prijatý práve ľuďmi rázu pána Štefánka na Slovensku. A keby sa karta obrátila, bola by to československá buržoázia aj s pánom dr Štefánkom, ktorá by hľadala útočište u priateľa grófa Apponyiho, Miklósa Horthyho. Aby pán dr Štefánek ešte lepšie videl triedny rozpor medzi maďarskou buržoáziou a maďarským proletariátom a blízke spojenectvo maďarskej buržoázie s buržoáziou, československou, uvediem tu košické sedriálné väzenie, kde sedia naši maďarskí proletári za režímu najprísnejšieho, nedostávajúc len zriedka kedy potravinu z vonku, podľa toho, ako sa kedy pán štátny nadvládny Martinek ráči vyspať, ba ani v páde vážneho ochorenia nie sú pripustení k nim lekári z vonku, naproti tomu však sedí tam gróf Andrássy, podpaľač, teda nepolitický väzeň, ktorý požíva všetkých výhod politického väzňa. Jeho lokaj prináša mu najdrahšie jedlá a nápoje a jeho celu vystiela kožušinami.

Nuž vidíte teraz už ten rozdiel? Nie maďarský proletariát utlačoval Slovákov, ale on bol sám a je utlačený. Bola to však maďarská buržoázia, ktorej časť ešte i dnes na Slovensku hýčkate.

Nás však pri prejednávaní rečových nariadení zaujíma ešte jedno, a to je chovanie sa ľudákov. My vieme, že ľudáci viedli zúrivý boj za autonomiu, pri čom bojovali aj za malinkú čiarku, ktorá vraj chybí medzi názvom Československá republika a názvom český a slovenský národ. Za túto čiarku boli hotoví skočiť do ohňa. Alebo bude čiarka alebo nič. Tak stavali otázku. A hľa, teraz ide o viac. Ide o zákon, ktorý prvý sankcionuje československú štátnu reč bez čiarky. Dosiaľ znali zákony českú a slovenskú štátnu reč. Tento zákon mení to však zásadne. A tu by bol každý očakával, že ľudáci budú viesť zúrivý boj proti týmto nariadeniam. Miesto boja prišiel p. posl. dr Juriga a vyznával lásku k bratom Čechom, pre ktorých nemal iný názov, ako "čechúň", "pepík" a pod. Nás to neprekvapilo. Koloniálny režím českej buržoázie je otrasený, ona potrebuje spojenca. A tu prirodzene nachádza ho v ľudovej strane. Ľudová strana bude sa deliť na koristi s českou buržoáziou. Preto sa stali z vás baránkovia a prestali ste kričať v poslednej dobe o koloniálnom režíme na Slovensku. Vaše časopisy už nič nevedia o tom, čo sa robí v poslednej dobe na Hore Hroní, že sa tam priemysel zastavuje, Koburg-Mannesmanova klincová továrňa v Trnave, sklárňa v Utekáči - toto docela schvaľoval časopis "Slovák" - paličková továrňa v Uhrovci stojí, rudobane v Slovinkách zastavili prácu, tabáková továrňa v Mukačeve atd.

V Trnave vaši roľníci s kosami a cepami demonštrovali proti daniam. O tomto významnom prípade ste mlčali, a až za 14 dni priniesol "Slovák" niekoľko hanblivých riadkov. O prípade náhradného priemyslu vo Zvolene neviete nič. Neviete o tom, že tam ide istá firma investovať 50 milionov a zahájiť lučebný priemysel. A že tomuto prekáža najviac minister dr Hodža, s ktorým vy už dlhé časy paktujete. A neviete, že zatvorením zvolenských továrieň ostavšie tisíce ľudu bez chleba, prišly by znovu k práci, keby v tom neprekážalo ministerstvo zemedelstva.

My sa postaráme o to, aby sa o vašej zrade dozvedel robotný ľud Slovenska. Bolo nám tu vytýkané rečníkom ľudovej strany, že komunistická strana je vraj medzinárodná a že sa nepriznala k slovenskej národnosti a neprihlásila sa za integritu Slovenska. Ba že sme zmenili taktiku a prehlásili samostatnosť až do odtrhnutia. Z tohoto vidieť, že zásadám komunistickej strany vôbec nerozumie. Stanovisko jej vyjadril Lenin slovami: právo na rozvod manželstva ešte neznamená jeho rozvedenie. Nezmenili sme taktiku. Naša zásada je známa a tá znie, že každý národ má právo na samostatnosť až do odlúčenia. A toto právo nemôže sa upierať ani slovenskému národu. O tom, že kam on chce patriť, nebude rozhodovať ani Hlinka ani Švehla, ale on sám.

Komunistická strana odhalí všetky švindle a podvody páchané na robotnom ľude a tiež aj podvody s národnostnou otázkou. Lebo jestli že niekto uznáva národnosť a háji jej práva neohrožene, tak sú to komunisti. Toto musel uznať i rečník ľudovej strany sám, keď s tohoto miesta prehlásil, že jedine boľševici rozriešili národnostnú otázku v Rusku. Áno, všetky utlačené národnosti v sovietskom Rusku, ktorým sa za cárskej vlády ani nesnívalo o národnostných právach, nemali ani spisovnej reči, dnes stavia im štát robotníkov a roľníkov kultúrné inštitucie, pomáha im brúsiť spisovné jazyky a tak povzniesť i najzaostalejšie národnosti k svetlu proletárskej kultúry.

Preto my budeme bojovať proti všetkému zatemňovaniu a rozoštvávaniu všetkých národností v tomto štáte a budeme ich zbratrovať pod zástavami komunizmu a národnostnej rovnoprávnosti za tým cieľom, aby sme vás porazili a na vašich rozvalinách vybudovali štát národnostného bratstva, rovnoprávnosti, štát komunistický. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Kurťak. Žádám jej, aby se ujal slova.

Posl. Kurťak (malorusky): Vážené dámy a pánové! Vláda Československé republiky vydala 3. února 1926 nařízení jímž zničila náš ruský jazyk, postavila jej do druhé řady a úředním státním jazykem uzákonila češtinu.

Proti tomuto nařízení protestovaly všechny kulturní spolky na Podkarpatské Rusi a hlavně táž ústřední ruská rada, která r. 1919 v květnu přišla do Prahy, aby na základě saint-germainského míru, který byl uzavřen 10. srpna 1919, připojila Podkarpatskou Rus.

Saint-germainský mír zaručuje ruskému národu úplnou samosprávu hospodářskou, kulturní i, politickou. (Výkřiky posl. Mondoka.)

Pokud jde o hospodářskou samosprávu, nelze o ní mluviti, neboť Podkarpatská Rus je hospodářsky úplně zničena. Ukáži kousek ovesného chleba, jímž nyní náš nejbohatší člověk ve Verchovině vyživuje celou svoji rodinu. (Výkřiky posl. Sedorjaka.) To je ryzí pravda a důkaz.

Žádám od našeho nynějšího nemilosrdného parlamentu, aby poslal komisi, která by zjistila smutné hospodářské postavení Podkarpatské Rusi.

Výměna peněz, nemilosrdné daně, později pozemková reforma, hospodářské útisky veškerého druhu přivedly podkarpatský lid ruský ku dnešnímu úspěchu, že musí se živiti ovesným chlebem jako dobytek, ačkoliv u vás, čeští bratři, snad týž dobytek vyživují lepší potravou.

Já tento důkaz položím zde na stůl sněmovny a žádám všechny ty, v nichž neumřela humanita, aby se podívali do Podkarpatské Rusi, dokud Podkarpatská Rus úplně nevyhyne tyfem z hladu.

Když vláda svoji hospodářskou ničitelskou práci udělala, nestyděla se světem nám dané jazykové právo zničiti jediným ministerským nařízením. Když jste vy, pánové, přicházeli do Podkarpatské Rusi, přicházeli jste s bratrským hlasem, přicházeli jste s bratrskými výrazy, jak to zde ukazuje onen plakát z 18. srpna 1919, daný z Košic generálem Henoquem, který na základě naší samosprávy a samosprávných práv bratrským napomenutím napomíná ruský národ, že minul maďarský útlak a přichází ruské obrození.

A potom vidíme v únoru 1926, že to všechno byla lež, že to bylo vše, aby se oklamal ruský lid. A tento Hennoque na rozkaz vlády plakátem ohlásil, že náčelník politické správy pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě je bratrem karpatoruského lidu, a že on, Hennoque, jako generál armády odevzdává do rukou podkarpatoruského lidu jeho samostatnost, jeho národnost, jeho jazyk, jeho víru, jeho zařízení, jeho národní zvyky, a že ony budou vzkvétati pod ochranou české vlády.

Tento doklad se tímto nařízením ničí a když ruský člověk z naší strany přijde do českého úřadu, vysmívají se mu již, přímo nás nazývají bagánem volovinou, že takový jazyk máme, jakému čeští úředníci nerozumějí.

Tak mluví v roce 1926, ale když přišli do Podkarpatské Rusi, každý úředník bez výjimky mluvil rusky, avšak když na Podkarpatské Rusi jako úředníci se zakořenili, vyhodili našeho ruského úředníka, který se odvážil mluviti v úřadě se stranami rusky.

Není třeba zde mnoho mluviti, neboť v této sněmovně spravedlnosti nedostane se žádnému ruskému právu. Je nutno hledati spravedlnosti za hranicemi, kde tato nemilosrdná nařízení budou zrušena rozkazem silnějších států.

V minulé sněmovně vznesl jsem ve jménu karpatoruského lidu deklaraci na ochranu našeho ruského jazyka. Ten hlas došel k našemu studentstvu, které se zde učí v Praze a jež 7. března t. r. konalo schůzi, na kteréžto schůzi shromáždění protestovali proti ministerskému nařízení.

Přečtu tuto deklaraci, tento protest naší mládeže, která beznadějně vidí, jak se ničí náš ruský lid. Neboť až se zničí ruský lid, budou ničiti je, ve své rodné zemi nenaleznou domova, budou nuceni za hranicemi jako nádeníci vydělávati denně svůj chléb.

Karpatoruské studentstvo bez rozdílu všech politických orientaci svolalo protestní veřejnou schůzi 7. března 1926 proti jazykovému nařízení, které bylo vydáno 3. února 1926 a jednohlasně se usneslo na této resoluci: "Shromáždění na základě saint-germainského míru, ústavního zákona a generálního statutu uznávají československou vládu za absolutně nepříslušnou vydávati jakákoliv nařízení v jazykové otázce pro Podkarpatskou Rus a vyjadřují rozhodnou nelibost, že československá vláda, místo aby svolala zákonný podkarpatoruský sněm, protizákonně si osvojuje jeho kompetenci."

"Na Podkarpatské Rusi jazykem státním je jazyk ruský a proto žádají, aby veškeré úřady úřadovaly pouze rusky (Posl. Sedorjak [malorusky]: Ukrajinsky!) a veškeří úředníci, kteří neznají ruského jazyka, aby byli z Podkarpatské Rusi přeloženi a aby jejich místa zaujali pouze podkarpatoruští úředníci z onoho občanstva, které zná svůj jazyk."

"Protestují proti soustavnému neuznávání ruštiny na Slovensku a žádají pro ruské obyvatelstvo Slovenské Rusi, aby až do definitivního ustanovení hranic mohlo používati plnoprávně svého mateřského jazyka ve školách i úřadech."

"Protestují proti podporováni provokativního podkarpatoruského tisku a jmenovitě proti "Podkarpatoruským Hlasům" a "Novému Vremeni" a rozhodně žádají, aby byly podporovány ty noviny, které zastupují menšinu, aby byla chráněna menšina, naše práva, náš ruský jazyk a aby veškeré provokace, které se vyskytují v těchto novinách, byly vládou zakázány."

"Obracejí se ke všem poslancům, ke všem kulturním institucím a k ruskému národu, aby v této vážné chvíli se nevzdal svého práva, nepustil právo z rukou, aby protestoval proti nespravedlivému jazykovému nařízení, neboť neučiní-li to v této době, tenkráte právo dané světem, mírem a zabezpečené saint-germainskou smlouvou zhynulo." (Posl. Sedorjak [malorusky]: A Štefan proti tomu bude protestovat!)

Tato naše mladá inteligence podává tento protest. Jmen nebudu čísti, neboť jsou mezi nimi tací žáci, kteří z našich daní dostávají podpory, aby mohli svá studia ukončiti, a zde pouze prohlašuji, že všichni studenti žijící v Praze 7. března t. r. na veřejném shromáždění protestovali proti vládnímu nařízení.

Proti vládnímu nařízení budeme protestovati ovšem také my takovými prostředky, které máme po ruce. Vězení budou plná, avšak nechť svět ví, že tento český slovanský národ nezastává se zajištěného práva toho mladšího a menšího slovanského ruského lidu a nechť svět napomene naše přátele Čechy, aby nám dali naše práva do rukou.

Otázka jazyková má takovou cenu pro národ, že ztratí-li tuto cenu, ztratí-li to právo, nemá nároku, aby se nazýval národem, a nemá-li se nazývati národem, nemá naděje ani na plná práva a zvláště jako podkarpatoruský lid na autonomní práva, kterými se obrodí celá Podkarpatská Rus, obrodí se hospodářsky, kulturně a politicky.

Následkem své řeči a na základě tohoto vládního nařízení vyjadřuji vládě svoji plnou nedůvěru jménem podkarpatoruského lidu a budu proti této vládě hlasovati tak dlouho, dokud naše právo nebude uznáno za právoplatné. (Souhlas na levici.)

Předseda (zvoní): Dále přichází ke slovu p. posl. Vološin. Žádám ho, aby se ujal slova.

Posl. Vološin (malorusky): Slavná sněmovno! Jako Slovan rád vítám každý politický krok, kterým vytvoření a zajištění slovanského rázu naší mladé republiky postupuje kupředu.

Takovým krokem je také vládní nařízení o užívání jazyků, jež je předmětem této rozpravy.

Nositeli slovanského rázu republiky jsou Češi, Slováci a na Podkarpatské Rusi my, Rusíni. Přiměřeně k té osnově má býti přizpůsobeno i jazykové nařízení. § 100 tohoto nařízení se vztahuje na Podkarpatskou Rus.

Text tohoto paragrafu mluví velmi krátce, takže již sám o sobě vyžadoval by interpretace. Tuto interpretaci podal pan ministr Nosek. (Posl. Kurťak [malorusky]: Na Podkarpatské Rusi má býti úředním jazykem čeština a vy to potvrzujete!)

Předseda (zvoní): Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován. (Výkriky posl. Kurťaka.)

Posl. Vološin (pokračuje): Mlčte, poslechněte nejdříve mne. (Posl. Kurťak [malorusky]: Vy nejste Rusín, vy jste Ukrajinec, neboť vy jste provedli ukrajinskou konsolidaci na Podkarpatské Rusi!)

Předseda (zvoní): Prosím pana posl. Kurťaka, aby nevyrušoval.

Posl. Vološin (pokračuje): Vy nevíte, co je to Ukrajinec. Pan ministr Nosek prohlásil, že... (Posl. Kurťak [malorusky]: Nepovídejte hlouposti! To není pravda!)

Předseda (zvoní): Slovo má pan posl. Vološin a nikoliv pan posl. Kurťak. (Výkřiky posl. Kurťaka. - Předseda zvoní.)

Pane posl. Kurťaku, nemáte slova. (Posl. Kurťak [malorusky - k posl. Vološinovi]: Nestydíte se zde mluvit ve jménu ruského jazyka? Při volbách jste dostali pouze 7000 hlasů! - Předseda zvoní.)

Prosím o klid. (Výkřiky posl. Kurťaka.)

Posl. Vološin (pokračuje): Povídáte hlouposti. Pan ministr Nosek prohlásil, že na Podkarpatské Rusi ruský jazyk není jazykem menšinovým, nýbrž rovnoprávným s jazykem státním. Avšak touto interpretací věc není ještě jasně vysvětlena, zvláště není vytýčena hranice mezi upotřebením dvou jazyků. Já k tomu chci říci, že mírovou smlouvou a rovněž i ústavním zákonem.... (Posl. Kurťak [malorusky]: A jaká je to smlouva?)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Vološin (pokračuje): Hned vám přečtu. Mírová smlouva zabezpečuje autonomní práva ruského jazyka a toto nařízení má učiniti rozdíl mezi institucemi autonomními a státními ve věci používání úředního jazyka. (Posl. Kurťak [malorusky]: Vy nevíte, co mluvíte a co praví zákon, a nedělejte komedii, jest jasné, že jazyk ruský měl býti úředním jazykem na Podkarpatské Rusi!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky posl. Kurťaka.)

Posl. Vološin (pokračuje): Ve vládním prohlášení předloženém na začátku působení nynějšího parlamentu bylo řečeno, že.... (Výkřiky posl. Kurťaka.)

Předseda (zvoní): Žádám pana posl. Kurťaka, aby nevyrušoval, jinak bych musil užíti nejpřísnějších opatření jednacího řádu.

Posl. Vološin (pokračuje):... Podkarpatské Rusi jako z vlastní vůle připojené zemi zabezpečuje se smlouvou mírovou a ústavní listinou nejširší autonomie, jakou dovoluje jednotnost státu.

Podle textu, uveřejněného vládou dne 1. září 1919 v mezích generálního statutu, část mírové smlouvy ve věci Podkarpatské Rusi je takto podána:

1. Československo se zavazuje, že zřídí území Rusínů jihokarpatských v hranicích, určených čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, v rámci státu československého jako samosprávnou jednotku, která bude vybavena nejširší samosprávou slučitelnou s jednotností státu československého.

2. Území Rusínů jihokarpatských bude míti zvláštní sněm. Tento sněm bude míti zákonodárnou moc v otázkách jazykových, vyučovacích a náboženských, jakož i ve věcech místní správy a ve všech ostatních otázkách, které mu zákony státu československého přidělí. Guvernér území rusínského, jenž bude jmenován presidentem republiky Československé, bude odpověden sněmu rusínskému.

3. Československo souhlasí, aby úřednici na území rusínském byli vybíráni, pokud možno, z obyvatelů tohoto území.

4. Československo zaručuje území Rusínů přiměřené zastoupení v zákonodárném sboru republiky Československé, do něhož bude toto území vysílati poslance zvolené podle ústavy republiky Československé. Ale tito poslanci nebudou míti práva hlasovati ve sněmu československém v žádných otázkách zákonodárných, které jsou přikázány sněmu rusínskému.

Slovem autonomie Podkarpatské Rusi jest omezena pouze jednotnosti republiky, která "ad extra" má nás representovati jako jediný celek.

Tato jednotnost na př. nedovoluje, aby Podkarpatská Rus ve věcech vojenských zahraničních anebo i ve věcech občanství dávala si (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.) zvláštní zákony, avšak ve věci jazyka právo rozhodování je výslovně zajištěno.

Zvláště bezpodmínečně patří sněmu právo ustanoviti úřední jazyk samosprávných úřadů. Právě proto chci zde poukázati na to, že zásadní interpretace, která uvnitř přiznává stejná práva jazyku ruskému jako jazyku zemskému, s jazykem českým jako státním, vyžaduje ještě další interpretace, to jest interpretace, aby... (Výkřiky posl. Kurťaka.)... nerozumíte, co mluvíte... v úřadech školního a církevního referátu, v místní administraci i v soudech jazyk ruský byl úředním jazykem, v jiných však úřadech český. (Posl. dr Gáti: Děkujeme!) To každý spravedlivý člověk musí přiznati, jenom ten, kdo nepřemýšlí, toho neuzná. (Výkřiky posl. Kurťaka.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Prosím pana posl. Kurťaka o klid.

Posl. Vološin (pokračuje): Ve čtvrté části generálního statutu jest ustanoveno, že vláda bude jmenovati prozatímní ruské autonomní direktorium, jež bude poradním sborem pro zákonodárství a správu všech jazykových a náboženských věci, i pro věci místní administrace a rovněž tak pro jmenování a propuštění všech úředníků a zřízenců pověřených vedením i správou uvedených věcí.

A pro další budoucnost jest ustanoveno, že volba členů ruského sněmu se provede nejpozději do 90 dnů po volbách do všeobecného parlamentu Československa.

Na základě tohoto statutu bylo jmenováno prvé direktorium a započala organisační práce. Archiv direktoria svědčí o krásných plánech, pokud jde o zásobování, zakládání škol a vzdělání úřednictva, ustanovení znaku i praporu, sestavení návrhů autonomie a v prvé řadě ve věci jazyka. Avšak, bohužel, pro neshodu mezi administrátorem a mezi presidentem direktoria direktorium podalo demisi a nové direktorium pak jmenováno nebylo.

Je pravda, že později k žádosti ruské ústřední národní rady byl jmenován gubernátor v osobě dr Gregora Žatkoviče, avšak pouze jako representační šéf bez práva nařizovacího, bez direktoria a bez jiného poradního sboru, následkem čehož úřad gubernátora poklesl na kancelář k sestavování všech možných memorand vládě.

Spor mezi direktoriem a prvním administrátorem způsobil roztržku politické orientace národa, neboť pro většinu direktoria byla První ruská ústřední národní rada a administrátor dr Brejcha zorganisoval si radu proti.

Tento antagonismus mezi dvěma radami později se rozvinul v ostrý stranický boj, který rozdělil národ na více stran. (Výkřiky posl. Kurťaka.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Prosím pana posl. Kurťaka po druhé o klid. Upozorňuji, že slovo má pan posl. Vološin.

Posl. Vološin (pokračuje): Celá ta tahanice byla velmi dobrá k tomu, že maďarská agitace spojila v oposiční frontu nejen Maďary a Maďarony, jako je Kurťak, nýbrž i mnohé... (Posl. Kurťak [malorusky]: Dokažte to; jestli to nedokážete, budete posledním zlodějem cti!)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Pana posl. Kurťaka volám k pořádku.

Posl. Vološin (pokračuje): Od koho jste dostali peníze z Budapešti? (Výkřiky posl. Kurťaka. - Místopředseda inž. Dostálek zvoní.)

Maďarská agitace spojila v oposiční frontu nejen Maďary a Maďarony, jako je Kurťak, ale i mnohé z Rusínů, dokonce podala ruku také Čechům proti samým Rusínům. Chybně se domnívajíce ze skutečnosti, že města jsou zmaďarisována, Češi přestali počítati s Rusíny, ačkoliv je nás na Podkarpatské Rusi 63%.

Tím začal se šířiti mezi českým úřednictvem fašism, který se díval na Podkarpatskou Rus jako na africkou kolonii. Tuto nebezpečnou propagandu přerušila na nějaký čas Praha, neboť 1. ledna 1922 přijel do Užhorodu min. předseda dr Beneš, vyslechl tenkráte zástupce politických stran a své názory sloučil tehdy před deputací novinářů a později v ústavním výboru sněmovny dne 13. ledna 1922 celkem spravedlivě takto:

1. Protestoval proti tomu, aby Podkarpatskou Rus představovali jako africkou kolonii, poukázal na postup kulturního sociálního života, uznal zásluhy úředníků, avšak vytkl také chyby.

2. Jako na příčinu neshody poukázal na nejistotu politické situace, která se nemohla pod vlivem maďarské agitace zcela vykrystalisovati. Mnoho uškodil i centralistický způsob správy. Avšak to se má změniti... (Výkřiky posl. Kurťaka. - Místopředseda inž. Dostálek zvoní.) To se musí změnit, neboť dr Beneš prohlásil se autonomistou, podepsal sám autonomii a všechno, co slíbil, chce splniti. (Stálé výkřiky posl. Kurťaka.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Pana posl. Kurťaka volám po druhé k pořádku.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP