Úterý 16. března 1926

Začátek schůze v 1 hod. 50 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Slavíček, inž. Dostálek, dr Spina, Stivín.

Zapisovatelé: Petrovič, Rýpar.

267 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bechyně, dr Dérer, dr Dolanský, inž. Dvořáček, dr Hodža, Mlčoch, dr Nosek, dr Srdínko, Stříbrný, Šrámek, Tučný, dr Viškovský, dr Winter.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha, jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 15. schůzi poslanecké sněmovny.

Nemocí omlouvá se p. posl. Moudrý na dnešní a dodatečně na 14. schůzi, dne 12. března 1926.

Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Klub poslanců "Vereinigter parlamentarischer Klub des Bundes der Landwirte, der Deutschen Gewerbepartei und der Ungarischen Nationalpartei" vyslal do výboru ústavně-právního dne 13. března 1926 posl. dr Spinu za posl. dr Hanreicha, dne 16. března 1926 posl. Nitsche za posl. dr Spinu.

Klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" vyslal do výboru imunitního posl. Pohla za posl. Hackenberga.

Předseda: Pan poslanec dr Keibl oznámil, že jméno pana posl. dr Luschky dostalo se toliko omylem do záhlaví interpelace tisk 22/XIV, a že ve skutečnosti sám jest jejím podavatelem.

Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. dr. Daňka a druhů ministru školství a nár. osvěty:

o obsazení místa učitele I. odboru při měšťanské škole v Lomnici, školní okres Tišnov, Morava,

o protizákonných osnovách českých pomocných škol v Brně;

posl. Knejzlíka ministru vnitra o důtce učitelskému spolku "Komenský" a odbočce Říšského svazu profesorů v Kroměříži pro účast na veřejném shromáždění dne 22. února 1925 v Kroměříži;

posl. Adámka a druhů ministru zdravotnictví a tělesné výchovy o zřízení druhé lékárny v Chotěboři;

posl. Bezděka, dr. Daňka, Šamalíka a druhů ministru zemědělství o poměrech na Státním diagnostickém a serotherapeutickém veter. ústavě v Ivanovicích na Hané.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

191. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlavného štátneho zástupiteľstva v Bratislave zo dňa 20. januára 1926, číslo 1311/26 o udelenie súhlasu k trestnému stíhaniu posl. Floriana Tománka pro prečin pomluvy podľa § 1, § 3, odst. II., číslo 1 a 2, § 9, číslo 6 zákonného článku XLI z roku 1914.

192. Zpráva výboru imunitního o žádosti zemského soudu v Opavě ze dne 9. ledna 1926, číslo Tk IX 1280/25 za souhlas s trestním stíháním poslance dra Augusta Koberga pro přečin podle § 17, číslo 1 zákona na ochranu republiky.

193. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 14) zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 4. července 1923, č. 151 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 2. července 1924 "č. 163 Sb. z. a n., o poplatkových a dalších daňových úlevách při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru podniků veřejně účtujících a společností s ručením obmezeným, dále při přeměně pravovárečných měšťanstev ve společnosti akciové.

196. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu v Mikulově za souhlas s trestním stíháním posl. Erwina Zajicka pro přestupek proti bezpečnosti cti podle § 491 trest. zák., resp. 496 trest. zák. a článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, číslo 8 říš. zák. z roku 1863.

197. Zpráva výboru imunitního o žádosti zemského trestního soudu v Praze za souhlas s trestním stíháním posl. dra Františka Králíka pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný tiskem.

198. Zpráva výboru imunitního o žádosti krajského soudu v Litoměřicích za souhlas s trestním stíháním poslance Rudolfa Böhma pro přečin urážky na cti tiskem.

Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán Zápis o 10. schůzi posl. sněmovny.

Dále byla počátkem schůze tiskem rozdána Těsnopisecká zpráva o 11. schůzi posl. sněmovny.

Počátkem schůze byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativním u návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

176. Návrh poslanca Jozefa Siváka a spol. na vynesenie zákona, ktorým sriaďuje sa slovenská vysoká škola technická.

177. Návrh posl. Szent-Iványho a spoločníkov na vydanie zákona o penzii a odbytnom štátnych a župných úradníkov a zamestnancov a miest so sriadeným magistrátom, ktorí slúžili za bývalej maďarskej vlády, ďalej vojenských gažistov býv. uhorskej a rakúskej brannej moci a obecných i obvodných notárov.

178. Návrh poslanců J. Mayera, J. Fischera, E. Eckerta a druhů na změnu císařského nařízení ze dne 15. září 1915, c. 280 ř. z. o poplatcích ze smluv pojišťovacích, smluv o doživotní důchod a zaopatřovacích smluv a prováděcího nařízení ze dne 10. prosince 1915, č. 363 ř. z.

179. Návrh posl. Hillebranda, Schäfera a druhů na úpravu vyučování češtině na školách obecných a občanských.

180. Návrh poslanců dr Spiny, dr Feierfeila, Horpynky, Simma, Stenzla a druhů na úpravu vyučování češtině na školách obecných a občanských.

184. Návrh poslance Fr. Tomáška a soudr., kterým se upravují předpisy o vedení matrik.

185. Návrh poslance Fr. Tomáška a soudr., kterým se zrušují doplňky kongrue církví a náboženských společností.

194. Návrh poslance Windirsche a druhů na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, c. 262 Sb. z. a n., o dani z masa.

Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Žádosti:

sedrie v Komárně ze dne 21. února 1926, č., Tk 460/25/12, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 10. března 1926, č. 3567/26, za souhlas s trest. stíháním posl. Majora pro přečin pomluvy podle.§u 1, §u 3, č. 2 a §u 8 č. 3 zák. čl. XLI z r. 1914, pro přečin podle §u 14, č. 4 a 5, pro přečin podle §u 14, č. 1, přečin §u 18, č. 1 a 2, zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky a §u 153 tr. zák., spáchané výroky na schůzi dne 1. května 1925 v Gutě, a pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky, přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, č. 1 a 2, §u 9, č. 6 zák. čl. XLI z r. 1914, přečin podle §u 18, č. 1 a 2, zločin podle §u 15, č. 3 (a §u 159 voj. tr. zák.), přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky a přečin urážky vlády podle §u 2, §u 4, odst. II a §u 8, č. 2 zák. čl. XLI z r. 1914 a zločin podle §u 15, č. 3 (§u 1, odst. 1 zákona na ochranu republiky), ji chž se dopustil výroky na schůzi dne 1. května 1925 v Komárně (č. J 117-II),

kraj. soudu v Moravské Ostravě ze dne 9. března 1926, č. Tk XIV 750/26, za souhlas s trest. stíháním posl. Jos. Petera pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky a přestupek podle §u 491 tr. zák. a čl. V zákona ze 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. ai 1863, jichž se dopustil výroky na schůzi konané dne 13. srpna 1925 v Orlové (č. J 118-II).

Předseda: Zápis o 12. schůzi byl ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyložen, a poněvadž nebyly proti němu podány písemné námitky, jest schválen podle §u 73 jedn. řádu a bude podle téhož paragrafu vytištěn.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru iniciativního o návrhu posl. dr Luschky, Hodiny, inž. Junga, Stenzla, dr Keibla a druhů, aby byla vyslovena nedůvěra vládě pro porušení mezinárodně zaručené jazykové ochrany národnostních menšin, (tisk 128) a zpráva menšiny iniciativního výboru podle §u 33, odst. 4 jednacího řádu k návrhu posl. dr Luschky, Hodiny, inž. Junga, Stenzla, dr Keibla a druhů, aby se vládě vyslovila nedůvěra, poněvadž porušila mezinárodně zaručenou jazykovou ochranu národních menšin (k tisku 128) - pokračování.

Budeme pokračovati v rozpravě, v níž dosud promluvilo 12 řečníků proti návrhu výborovému a 10 řečníků pro výborový návrh.

Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Mayr-Harting. Dávám mu slovo.

Posl. dr Mayr-Harting (německy): Slavná sněmovno! Spravedlivé vzrušení a roztrpčení nad těžkým bezprávím, které se německému národu v tomto státě děje od začátku a nyní opět a opět neslýchaným způsobem v jazykovém nařízení, bylo výstižně a důrazně vyjádřeno mnohými výtečnými řečníky, takže jest nevděčným úkolem, když mám jako poslední z řečníků všechno to ještě opakovati a zdůrazňovati. Jest to však také nepříjemný úkol, ať již chceme čili nic, když při spravedlivé sebeobraně, uplatňujíce přirozený pud sebezachování, musíme dodávati vždy novou potravu nenávisti obou národů, podrážděné nesmyslným šovinismem národů ve státě, který přes sílu skutečnosti chce býti za každou cenu státem národním, který má výlučné sloužiti panství jednoho národa. Byť byl na druhé straně při takové duševní a vnitřní náladě našeho politického pro středí sebe beznadějnější pokus ukazovati cesty lepší budoucnosti, přece, zdá se mi, jest povinnosti politika uvědomujícího si své pravé úkoly, přemýšleti o tom, co se má státi, abychom také zde dospěli skutečného míru.

Kdo takto uvažuje, musí především zjistiti, že činitel především k tomu povolaný, vláda, dosud nejenom nic neudělala, aby se dostala blíže k tomuto cíli, nýbrž právě ona to jest, která vždy zase přináší nové zápalné látky do lehce vznětlivé atmosféry. Jest tedy naše nedůvěra a k ni zcela odůvodněna. Na důkaz toho by postačilo poukázati na to, jak v poslední době vláda zasáhla do debaty, nikoliv řečmi, které opravují a uklidňují, nýbrž slovy, která jsou hodna spíše stranického demagoga, než zástupce odpovědného orgánu státu. (Souhlas na levici.) Naše vláda se, bohužel, nespokojuje s tím, že vyjadřuje svůj jednostranně národní charakter, že sestupuje do areny stranické demagogie. Jako všechny předchozí, také nynější vláda, vláda podmíněného čestného slova, spatřuje své úkoly zcela zvláště v tom, že mocenský aparát státní dává do služeb jednostranným národnostním účelům.

Státní ústava, jednací řád sněmovny, pozemková reforma, válečná půjčka, snižování počtu úřednictva, školská politika a nyní nejnověji jazykové nařízení jsou nejvýznačnější pomníky této promyšlené potlačovací politiky, jejíž odpuzující charakter jest stupňován ještě tím, že se zákony ve svém způsobu vyjádření a odůvodnění samy viní z prolhanosti, která by byla hodna Macchiavelliho, a že tímto způsobem se chytře skrývá národní charakter před nepředpojatou cizinou, neseznámenou s vlastními tendencemi zde vládnoucí moci.

Avšak ponenáhlu také slepí začínají viděti. Ponenáhlu proniká také v cizině, dokonce i ve spřátelené cizině - připomínám vážený francouzský hlas, který zde před krátkou dobou byl ve směrodatných kruzích velmi nemile pociťován - poznání, že to tu v zemi není takové, jak by to cizině chtěla namluviti nákladná zahraniční propaganda vládní. Změna názorů, která se uplatňuje v Evropě naplněné duchem locarnským, věcně odůvodněné žaloby potlačovaných národů ve státě u příslušných mezinárodních míst, vzrůstající účast zahraničního tisku, nekrmeného zprávami z Hradčan, na vnitřních obtížích tohoto státu, postarají se, doufám, důkladně o to, aby byla brzy ve všech směrech seznána pravá podoba systému zde vládnoucího, a aby se z toho na rozhodujících místech vyvodily správné a nutné důsledky. Systém, jehož nacionální šovinism směl míti odvahu odsouditi dokonce Musollini, takový systém nemůže býti zdravý a nemůže se udržeti. Ústava, která skoro polovici, obyvatelstva snižuje na občany druhého řádu, nedá se udržeti. Sněmovní jednací řád, který nejen činí oposici bezbrannou, nýbrž vyumělkovaným jazykovým právem znemožňuje oposici jakoukoliv věcnou práci, je neudržitelný. Pozemková reforma, která neslouží účelům sociálně politickým, nýbrž se v podstatě omezuje na to, aby soustředila pozemkové vlastnictví zase jako velkostatky v rukách několika protežovaných lidí tak zvaného státního národa, taková pozemková reforma jest sociálním podvodem na lidu a národním násilím. Splacení válečné půčky, které z držitelů dělá žebráky, a v těch málo případech, kde by snad trochu mohla býti považována za placení, zůstává na papíře, sabotuje se úředním šimlem, jest klamáním ciziny, zločinem na národním jmění. Restrikce úřednictva záležející v tom, že se německý úředník bez obrany vyhazuje na ulici, aby udělal místo novým českým čekatelům, jest podvodem a zločinem. Školská politika, která jedněm bere, čeho potřebují, a dává druhým, čeho ani nežádají neboť co jest to jiného, když německé děti jsou namačkány v přeplněných třídách anebo nuceny choditi několik hodin do školy, kdežto na druhé straně se zřizují české školy, jež zůstávají prázdné anebo jež možno naplniti jenom z polovice, aby slabí, závislí němečtí rodičové byli nuceni posílati své děti do takových českých škol a tím je odlučovati od vlastního národa - taková školská politika neslouží kultuře, nýbrž národní zradě a nekultuře.

A jazykové nařízení? Jest zajisté zbytečno mluviti o něm po ničivých řečech mých straníků a přátel stejně smýšlejících tím spíše, když připravované dobrozdání z povolané strany v krátké době ukáže nejširší veřejnosti zde i v cizině, že toto nařízení odporuje zákonu, i kdybychom platný jazykový zákon chtěli pokládati konečně za chytrost - a tou není, to řekl v lepších dnech dokonce president tohoto státu, když mínil, jakým právem může se vnucovati česká úřední řeč Němcům v Karlových Varech, v Chebu a jinde, kde mají většinu; a tento jazykový zákon není správným řešením, to ukazuje pohled na Švýcarsko, na Belgii, na Finsko a na celou řadu jiných zemí, kde vládne nikoliv násilí, nýbrž rozum. Pravím, že takové nařízení dokonce odporuje t. zv. jazykovému právu takovým způsobem, že by z velké části nikdy nemohlo se prakticky uplatniti, kdyby byli v Československu ještě soudci. Opravdu důvodů dost, aby se vyslovila nedůvěra vládě, která takový neblahý systém kryje. Avšak také důvodů dost pro napomenutí odpovědných činitelů, aby obrátili.

Naše cesta, cesta oposice, jest naznačena jasně. Naznačena velmi případnými radami vašich národních bojovníků dřívějších, kteří nás učí: Je něco, co nám musí býti důležitějším a cennějším než stát, to jest národ. A v boji za svůj národ, za svá národní práva nesmíme se báti ničeho, musíme zůstati pevni. (Souhlas na levici.)

Od samého počátku považovali jste za svůj úkol pečovati jedině o stát, o stát, který měl býti výlučně státem vaším, pro nějž jste však potřebovali nás, naší práce, našeho majetku, naší kultury, pro stát, v němž jste měli býti pány a my služebníky. Tak se to stalo. Avšak zdá se, jakoby se připozdívalo pro takovou formu státu. Neboť i prostředky násilí a klamu se konečně vyčerpají. Demokracie diskuse hrozí ponenáhlu, že se rozplyne v boji a sváru. Vaše demokracie není samosprávou a samovládou, jak si to přál filosof státu, nýbrž stala se více a více oligarchií a autokracií, tyranií malého kruhu. Oficielní oposice potlačovaných národů tohoto státu nachází více a více pomoci v neoficielní oposici vládních stran samých. Vládní stroj vázne. Členové vlády jsou nemocní. Marně čekají na vyřízení nejdůležitější politické a zákonodárné otázky. Úřednická předloha se protahuje, její finanční úhrada visí ve vzduchu, boj o branný zákon a obilní cla vrážejí těžký klín do koalice. Nezbytná daňová reforma, nutná podpora stavebního ruchu, sociální pojištění, stojící před uskutečněním, nemohou se státi skutkem. Není divu, že celý národ reptá, že vidí za nešťastným transportem bomb v míru do města ještě větší neštěstí. (Souhlas na levici.)

Co se tu má a musí státi? Nalézti na to odpověď není naši věci, i když ji máme na rtech. Snad vám ji dá největší žijící básník - nemíním domácího básníka "Národních Listů", který s počínajícím jarem pěje o uschlých větvích (Veselost na levici.) - míním básníka, který ve svém právě vycházejícím "Deníku" píše: "Primum necessarium, první věcí a nejnutnější jest mír s Němci." Přemýšleti o tom by se doporučovalo aspoň vládě, je-li si vědoma svých povinností. Než buď jak buď, jedno jest jisté. Jazykové nařízení nedává správné odpovědi na to, jak by se mělo mluviti s Němci tohoto státu, aby byli získání ku spolupráci. Neboť není to československá řeč od vás vynalezená, jíž bychom byli ochotni my Němci někdy sluchu popřáti, nýbrž jenom ta řeč, kterou objevil váš velký francouzský ctitel Briand s velkým smyslem a duchem pro reální nezbytnosti, řeč evropská. K vládě, která pro nás zná jenom československé jazykové nařízení, máme nejhlubší nedůvěru. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Kršiak. Žádám ho, aby se ujal slova.

Posl. Kršiak: Ctená snemovňa! Pojednávanie rečových nariadení podobá sa Locarnu v malom s tým rozdielom, že v Locarne jednali kapitalisti europských štátov o kožu robotníctva, v prvom rade robotníctva sovietskeho Ruska a bez jeho prítomnosti. V tomto prípade snaží sa panujúca buržoázia tohoto štátu o vyrovnanie s menšinovou buržoáziou, ktorej túha po účasti na vládnej moci je veľká. Aby prechod menšinovej buržoázie k vládnemu korytu bol uľahčený, prišla jej panujúca trieda československá v ústrety jazykovými nariadeniami. A aby tento prechod robotnícka a maloroľnícka trieda nezpozorovala, treba narobiť kriku, rozoštvať národnostné menšiny, vybičovať nacionálné vášne a tak zakryť zradu, ktorá sa pripravuje za kulisňami a kde čo nevideť dôjde medzi nimi k dohode. Na jedno však páni zabudli, a to je, že pri terajšom podvode na rozdiel od Locarna sú tu komunisti, zástupcovia robotníctva a roľníctva, ktorí strhnú falošnú masku s tvári vyjednávačov a odhalia ich zradu pred robotným ľudom.

Kto chce hovoriť, že tu ide o riešenie národnostného problému Československej republiky, je alebo naivný alebo chytrák, ktorý sám tomu neverí. Pri riešení tohoto problému musí byť otázka postavená tak: je národnostný problém riešiteľný v buržoáznom kapitalistickom štáte alebo nie? Na to odpovedá zásadné stanovisko komunistickej strany: Buržoázia, nech je to ktorákoľvek, česká, slovenská, maďarská alebo nemecká, nie je schopná vyriešiť národnostný problém a zaviesť rovnoprávnosť. Toto je taká neodškriepiteľná pravda, ktorá nepotrebuje nijakých dôkazov. Len k vôli ilustrácii uvediem tu niektoré prípady.

V dobách predvojnových nebolo reakčnejšieho režímu v národnostnom ohľade, ako bol režím maďarskej džentry. Nemaďarské menšiny boly tam násilne odnárodňované. Apponyiovské školské zákony maly byť posledným úderom zasadeným menšinám. Útisk bol tak veľký, že už domáci odpor nestačil. Nutné bolo hľadať podporu za hranicami u mužov svetových mien, ako bol Björnson, Scotus Viator a iný. Prevrat urobil tomu koniec. Najvýbojnejšia nacionalistická časť slovenskej buržoázie dostala sa do vládneho sedla s buržoáziou českou. A vyriešila táto nová panujúca buržoázia národnostnú otázku? Nie. Ba ani len slovenská národnostná otázka nie je vyriešená, tým menej národnostná otázka maďarská, nemecká, rusínska. A predsa na základe starých zkúseností československá buržoázia bola by sa mohla pustiť do úspešnejšieho riešenia tejto veci. Avšak aj ona kopíruje len maďarskú džentry a rakúsku šľachtu. Slovensko je dodnes koloniou, je utlačované hospodársky a národnostne. Na Východnom Slovensku, kde je uvedomelého slovenského elementu menej, sa čechizuje v školách a úradoch. Nápisy slovenské len zriedka kde vidieť.

Ako na oko nepatrnú vec uvediem tu nápisy vo vlakoch. Tie sú české. Tým nápisom ľud nerozumie a preto ich nedodržuje. Z toho povstávajú konflikty medzi cestujúcimi a prievodčím a koniec býva ten, že nerozumejúci nápisu musí platiť pokutu, keď má z čoho, a keď nie, sosadia ho z vlaku a odovzdajú četníctvu. Niet nápisov ani maďarských a veľmi zriedka kde rusínskych. V osobných vlakoch cestuje robotný ľud všetkých národností. Tento ľud nie je upozorňovaný na nebezpečie, aby nevystrčil hlavu z okna, aby neprišiel o ňu. Na rýchlikoch je to ináč, lebo tam sa rozvaľuje vykrmená medzinárodná buržoázia a na túto berie sa ohľad. Tam sú nápisy francúzske, nemecké ba i talianske. Bože chráň, keby niekde pri vystrčení z okna odletela bravčová hlava niektorého buržoja, keťasa alebo inej hávedi. To by prestiž republiky utrpela za hraniciami.

Slovensko je však aj kultúrne ožobračované. Zrušené bolo spústa škôl. Len v Košiciach dve akademie, v Banskej Štiavnici jedna, jediná svojho druhu, lesná a banská a zavlečená do Čiech.

Dňa 14. t. m. písal vládny časopis "Slovenský Východ", že máme na Slovensku 50.000 detí bezo škôl. V skutočnosti je to o veľa viac. Ale nepreviezli do Čiech ani jednu väznicu, ba naopak, týchto nám nastavali po celom Slovensku. Len bratislavská policajná budova stála obrovské miliony.

Na Slovensku však máme maďarské, rusínske a nemecke menšiny. Podľa ústavnej listiny majú tieto právo na užívanie svojej reči. Ale ani toto sa neuplatňuje, ba ani tam nie, kde je tejto menšinovej národnosti 20%. Na dôkaz toho mohol by som uviesť celú kopu materiálu. Ohraničím sa však len na niektoré. Okres Štubnianske Teplice mal 20% menšín. Bol zrušený a pripojený k Turč. Sv. Martinu. To samé postihne teraz okres kremnický a gelnický.

Celá volebná geometria je tiež najmarkantnejším dôkazom národnostnej nespravodlivosti. Kým na príklad v menšinovom volebnom okrese Nové Zámky, Košice treba na jeden mandát vyše 32.000 hlasov, vtedy v pražskom volebnom kraji stačí 18-20 tisíc. V obciach, kde je 100% národnostná menšina, dostávajú tieto všetky úradné spisy v štátnej reči. Obce povinné sú odberať úradné noviny, ktoré sú len v štátnej reči písané. V novinách bývajú mnoho razy dôležité nariadenia týkajúce sa obcí, poneváč im ale v menšinových obciach nerozumejú, ich nedodržujú, z čeho povstáva obciam aj hmotná škoda, ba i úradné šikanovanie. Robotný ľud, keď potrebuje napísať dajakú žiadosť, musia s tým k fiškáľovi alebo inej pijavici chudobného ľudu a platiť veľké peniaze. Robotníčky tabákovej továrne v Smolníku musely zaplatiť notárovi Ortovi po 300 až 360 Kč za napísanie žiadosti o štátnu príslušnosť, čo znamená celomesačný zárobok týchto robotníčiek. Je tu otázka štátnej príslušnosti, ktorá visí ako Damoklesov meč nad hlavami tisícov a tisícov robotného ľudu menšinového. Mnohí z nich žijú na území Slovenska 20-30, ba i 50 rokov a neprizná sa im štátné občianstvo čsl. republiky. Niektoré prípady z tisícich: Šimon Rusniak žije na Slovensku od r. 1868, jeho syn slúžil ako voják v republike, stolár Szücs má vraj pochybnú príslušnosť a jeho syn, trebárs že sa v Košiciach narodil, jej nemá. Bývalý poslanec S u r á n y i 20 rokov žije na jednom mieste, príslušnosti nemá. Syn revolucionára-emigranta francúzskej revolúcie z r. 1848, ktorého rodičia vysťahovali sa do Košíc, on sa tam narodil a žije, príslušnosti nemá. Že sa týmto odopiera príslušnosť, to by bolo snáď ešte menšie zlo. Kalvária však nastáva tam, kde je týmto ľudom odopieraná podpora v nezamestnanosti, nepovoľuje sa prevádzanie remesla, obchodu, za hranice za robotou nemôže, lebo pas nedostane, a tak stoja tu ako vyvrheľovia spoločnosti ľudskej bez všetkých práv. Ich deti môžu chodiť do školy len s povolením ministerstva školstva. Sú prípady, že im toto býva odopieraná. Podľa zákona musí však každé dieťa, ktoré dosiahlo 6 rokov, do školy chodiť. Bez štátnej príslušnosti nedostane bezplatnú lekársku pomoc. Len nedávno sa stalo v Košiciach, že zaviezli chudobného robotníka do nemocnice. Keď tam prišli, bola prvá otázka nie čo ho bolí, ale či má príslušnosť. Tejto nemal, neprijali ho a do rána pustil dušu v jednej chalupe. Ironia osudu bola v tom, že ten istý bol dlhé roky zamestnancom nemocenskej pokladnice. Zastavuje sa vyplácanie penzie. Istý učiteľ Peter Kunst z Lubice dostával riadne svoju penziu, až naraz mu ju zastavili, lebo nemal štátnu príslušnosť. Po veľkých útrapách podarilo sa mu vymôcť 180 Kč ako zálohu na penziu, kým jeho vec bude riešená. 180 Kč však nestačilo na šesťčlennú rodinu. Išiel sa na úrady presvedčiť, či aj po smrti bude dostávať penziu, a keď mu bolo povedané, že áno, prišiel domov a obesil sa, aby na tých 180 Kč už bolo o jeden žalúdok menej.

Vyslúžilým vojakom odopiera sa príslušnosť a policia berie im vojenské knižky. Keď sa proti tomu bránia, hovorí policia: nám do toho nič, čo si robí ministerstvo vojenstva, my máme svoje zákony - hotová republike v republike. Robotníci prepúšťaní sú z práce. Z elektrických podnikov mesta Košíc na rozkaz ministerstva železníc - býv. ministra železníc Stříbrného - boli prepustení šestoria robotníci, lebo nemajú príslušnosť. Keď naproti tomu robotníctvo prišlo do sporu s riaditeľstvom a žiadalo, aby minister Stříbrný zakročil v ich prospech, odpovedal, že on je len dozorčí orgán a nijakého práva do sporu zasahovať nemá. Táto vec už bola interpelovaná, ale pán minister zabudol na ňu odpovedať. Toto všetko týmto zákonom riešené nebude.

Je v tomto jazykovom nariadení jedno ustanovenie, ktoré umožňuje podávať žiadosti a podania v ktorejkoľvek reči, keď sa odôvodni štátnym záujmom. Ide tu o úľavu pre bohatú buržoáziu, aby si táto mohla podávať žiadosti, podania a oferty vo svojej reči pri uchádzaní sa o rôzné koncesie, obchody, zkrátka tam, kde ide o to, aby sa obohatila.

S tohoto miesta prezradil nám pán minister vnútra ešte niečo o rečových nariadeniach, totiž, že vraj daňové predpisy dostane každý poplatník aj vo svojej materinskej reči. Už s týmto veru pretrumfnul aj maďarských kolegov z doby predvojnovej, lebo tí, keď už aj maďarčili, robili to dôsledne, aj dane od nemaďarských národností pýtali len po maďarsky. Pán minister bude hovoriť peňažnému vrecku pekne v materinskej reči. Ide na to dobre. Keď vtáčka chytajú, pekne mu spievajú. V týchto slovách však cítiť zároveň cynizmus. Lebo vtedy, keď v kultúrnom ohľade upiera národnostnú rovnoprávnosť menšinám, veľmi rád zažmúri oko nad touto nerovnoprávnosťou keď ide o vyberanie daní.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP